Hledej

ZVRR_000
    Kapitola 11. Přátelé...

      Seděl. Ano, tentokrát nestál v hrozivé póze, ale opravdu seděl, pohodlně usazený, na obvyklém místě na útesu a čekal na Riu. Chyběla mu. Za těch pár dní, které společně strávili hledáním Harriet, se o ní mnohé dozvěděl.

      ZVRR_110

      Ostatně ona o něm asi také. Jejich korektní vykání se změnilo na přátelské tykání, takže se konečně mohl zeptat na její klukovský účes, zvláštní pro dívku z 18. století.

      „Paruka, Severusi,“ odpověděla se smíchem. „Dovedeš si představit, že máš v tom horku na hlavě těžkou bílou paruku? Babička byla taky tak ostříhaná. Ona byla úžasná. Láskyplná, krásná, svobodná. Měla jsem ji moc ráda…“

      ooOoo

      Chvíli seděla tiše, ztracena ve vzpomínkách. Pak pohladila jemnou krajku na svých ramenou. „Ta mantila patřila mé babičce. Dala mi ji k devatenáctým narozeninám. Pozdě večer po oslavě jsem bosá vyběhla na terasu. Měla jsem na sobě jen noční košili a darovaný šál. Byla krásná noc. Posadila jsem se na zídku a snila. Byl přede mnou celý život… Bratr byl dole v zahradě.

      Tak vznikla kresba, kterou později domaloval jako Dívku na útesu. Můj domov. Ráda tam sedávám, když chci sama přemýšlet. Ale tady, v Andalusii, je nádherně. Úžasný kraj, má hory, lesy, vinice, teplé moře… A mám tady přátele.“

      ooOoo

      Často ale mlčeli. To Severusovi vyhovovalo. S postupem času si však uvědomil, že to příjemné ticho mohlo mít i jiný důvod. Začal přemýšlet ne o tom, co mu Ria řekla, ale zejména o tom, co zamlčela.

      Ze zadumání se vytrhl ve chvíli, kdy se z mlhavého pozadí konečně vynořila její silueta. Pomalu se postavil, aby dívku přivítal. Nastal čas hovořit. „Rád tě zase vidím, Rio, nebo lépe, rád vás opět vidím, slečno Harriet Woodgoodová, či madam Evansová…“

      Riin úsměv nepohasl, jen oči zvážněly. „Scházel jsi mi, Severusi. Věděla jsem, že na to přijdeš. Neposadíme se? Musíme si toho hodně povědět.“

       

      Items details

      • Hits: 1323 clicks

      Tecox component by www.teglo.info