Kapitola 7, Svatební hosté |
Svatební přípravy dolehly na Harryho hned následující den. Dlouho do noci seděl nad svým novým pergamenovým pokladem. Dokonce už rozluštil i název knihy – Bezedná studnice všeho vědění. Ten název byl velmi trefný. Harry si připadal, jako by měl nesmírnou žízeň, která se projevovala tak, že čím víc pil ze studnice všeho vědění, tím větší žízeň měl. Ale ráno po snídani byl nucen, místo luštění Druidských tajemství, vydat se s ostatními do Bradavic a připravovat svatbu. Nakonec se ukázalo, že vůbec nevadí, že utratil všechno svoje zlato v Hanzovní ulici. Harry žil už mezi kouzelníky dost dlouho, ale přesto pořád nepřestával žasnout, nad novými možnostmi, které mu tento život dává. Profesor Brumbál je během snídaně informoval, že paní ředitelka McGonagallová ode dneška zpřístupnila velký krb ve Vstupní síni pro letaxovou síť a tak přišli do Bradavic ve smaragdově zelených plamenech. Kingsley s Angelinou už na ně čekali a s úsměvem sledovali, jak z krbu postupně vystupují. Kromě Charlieho, Harryho a Ginny, přišli i Ron s Hermionou a chvilku po nich i Katie. „Všechno nejlepší k narozeninám, Harry!“ přivítali ho oba s úsměvem. „A jo,“ překvapeně na ně vykulil oči Harry. „Málem bych zapomněl, nějak se v těch přípravách ty moje narozeniny ztratily…“ a udiveně se podíval na Ginny. Ta se rozesmála: „Neboj, my jsme s mamkou nezapomněly. Máme pro tebe přichystaný slavnostní oběd i hromádku dárků. Jen jsme z časových důvodů tvou oslavu posunuly až na poledne…“ a dala mu pusu. Jeden z Bradavických skřítků je odvedl do sklepení, někde pod kuchyní. Bylo tam chladno a tma, ale svěží vzduch prozrazoval, že je sklepení dobře odvětrané. Když skřítek rozžal pochodně rozmístěné na zdech kolem dokola, tak uviděli, že už jsou zde připravené velké, pevné dubové stoly na sudy. Kingsley už také první sud přivolal. Malý, asi desetilitrový soudek medoviny. Udělal z něj kopii a originál zase nechal zmizet. „Teď musíme nadělat dostatek kopií…“ otočil se s výzvou na ostatní. „A nebylo by jednodušší Automatické samodoplňovací kouzlo?“ zeptala se Hermiona Kingsley se usmál: „Jistě, že by bylo, ale neznám nikoho, kdo by tohle kouzlo uměl…“ „No… Já ho tedy zkoušela zatím jenom na karafě a na džbánu, ale fungovalo mi…“ řekla Hermiona. „Můžu zkusit, jestli mi to půjde i na ten soudek.“ „No páni…“ vydechl fascinovaně Charlie a Kingsley s Angelinou taky na Hermionu koukali jak na přízrak. „Co je?“ divil se překvapeně Harry. Kingsley mu to vysvětlil: „Je to velmi těžké kouzlo, zvládne ho málokdo.“ „Aha…“ usmál se Harry. „No my už jsme si nějak zvykli na to, že Hermiona s přehledem zvládá kouzla, o kterých jsme ani neslyšeli, že už nás to ani nepřekvapuje. Tak ukaž, jestli to bude fungovat…“ vybídl pak s úsměvem Hermionu. Hermiona předvedla nad soudkem hůlkou složité klikyháky a přitom nesrozumitelně mumlala nějakou dlouhou formuli. Znělo to spíš jako dětské, melodické říkadlo, než jako kouzelná formule. „Tak tohle se ani nebudu pokoušet naučit…“ se zavrtěním hlavy zašeptal Harrymu Ron. Když skončila, tak Kingsley sundal víko od sudu, přivolal džbánek, který natočil plný medoviny a pak s úsměvem hleděl, jak se hladina v soudku zase zvedá do původní výšky. „Tak to vypadá, že díky Hermioně budeme dnes asi rychle hotoví.“ Pak přivolal mnohem větší, ale prázdný sud. Udělal z něj několik kopií a hned ten první naplnil až po okraj vodou. „Aquamenti…“ „A teď víno… Angelina umí výborné růžové dezertní, tak pojď a ukaž se…“ vyzval s úsměvem svou nastávající. Charlie zatím plnil vodou další sud. Angelina přeměnila vodu ve víno a zvědavě z přivolaného poháru ochutnala, jak se jí povedlo. Spokojeně mlaskla a řekla Hermioně: „Dneska si můžeš to automatické samodoplňovací kouzlo pěkně procvičit,“ a ukázala na sud. A tak naplnili další čtyři sudy různými druhy vína. Katie lehké suché přírodní bílé víno, Ginny svoje kořeněné sladké bílé, Hermiona červené víno, které tolik chutnalo profesorce Marchbanksové a Harry zase to svoje. Hermiona pak všechny sudy učinila bezednými a tak měli během několika minut slušné zásoby, aniž by je to něco stálo. Pak za nimi do sklepa přišel Sturgis s Billem a tak pokračovali. Další sud naplnili výtečným Sturgisovým máslovým ležákem a ještě hodinu všichni kopírovali láhve, co přinesl Bill. Archivní francouzská vína, pravé šampaňské a koňak. „Tak. Teď už zbývá jen udělat dostatečnou zásobu ohnivé whisky. Na tu si potrpí Irové, těch přijede, v rámci dobrých sousedských vztahů, poměrně dost…“ povzdechl si Kingsley. Charlie měl v zásobách celý sud a tak je ani to moc nezdrželo. Děvčata však trvala i na zásobách jablečného moštu, dýňového džusu, kvašené bezové limonády a růžové vody a tak, když skoro v poledne ze sklepa odcházeli, nechávali ho za sebou plný všelijakých nápojů… „Zamluvil jsem na dnešní večer u madam Rosmerty hospodu na mládenecký večírek. Tak doufám, že se objevíte. Sezval jsem to už na šestou, ať se s tou svobodou řádně rozloučíme. Nocleh máme dohodnutý na hradě, tak to nebudeme mít daleko a děvčata budou mít jistotu, že zítra nezmeškáme svatbu,“ se smíchem sděloval Kingsley. „A my budeme mít zase dámskou jízdu,“ uklidnila děvčata Angelina. „Moje mamka nám uspořádala večírek u nás doma, tak koukejte večer dorazit i s družičkami. Nemůžeme přece zůstat pozadu.“ A tak se ve Vstupní síni rozloučili a vyrazili k domovu na slavnostní oběd. Nejprve si Harry rozbalil skromnou hromádku dárků, sestávající převážně z drobností a sladkostí, protože, jak mu mamka vysvětlila, větší dary dostane zítra, zároveň jako dary svatební. Pomalu dojídali výtečný, slavnostní oběd, když do kuchyně Doupěte vlétli čtyři puštíci a posadili se před Rona, Hermionu, Harryho a Ginny. „Výsledky zkoušek…“ vydechla překvapeně Hermiona a rychle odvazovala svůj dopis sově z natažené nohy. „Tak na ty jsem ani nevzpomněl…“ vyhrknul Harry a s trochou napětí otvíral ten svůj. Zíral na své hodnocení a nějak nechtěl věřit tomu, co vidí. „V“ od shora až dolů… Ginny se rozesmála: „Páni… Samá Vynikající… No to jsem fakt nečekala…“ pak koukla Harrymu přes rameno. „Jé, ty taky. Proč tedy civíš tak nevěřícně? To je přece krásný dárek k narozeninám…“ „Nějak jsem to nečekal. Z písemek z bylinkářství a lektvarů jsem neměl zrovna ten nejlepší pocit…“ Ginny se usmála a pohodila hlavou k naproti sedícím Ronovi a Hermioně. „Hermiony se snad ani ptát nemusíme. Lepší známky než Vynikající nejsou, takže je jasné, že má „V“ od shora dolů. Ale co ty Rone? Tváříš se, jako bys viděl „Trolla“…“ a zvědavě zírala na svého bratra. Ten jen zakroutil hlavou a své hodnocení položil před sebe na stůl a přikryl ho dlaní. Pustili se do něj všichni. Ale Ron mlčel a mračil se čím dál víc. Nakonec se k nim přidala i mamka, a když ani ona nemohla z Rona vyrazit odpověď, tak rázně odstrčila jeho ruku a sebrala jeho hodnocení ze stolu. „No Rone… To je skvělé, jsem na tebe tak pyšná zlato. I Perci měl jednu Nad očekávání a Bill dokonce dvě. Pročpak si nám to nechtěl ukázat, chlapečku?“ „Z čeho máš „N“ Rone?“ vyzvídala Ginny „Z Bylinkářství,“ smutně se přiznal Ron. „To bude určitě za to ožehnuté Ďáblovo osidlo…“ dodal smutně. „Prosím tě, proč jsi z toho smutný?“ divil se Harry. „Já čekal dvě „enka“ a kdyby tu byla, tak bych zklamaný nebyl…“ „Jenomže nikdo z vás nemá ani jedno, takže jsem zase nejhorší…“ zamračil se Ron. Ale mamka mu brzy spravila náladu. Projevovala takovou radost z jeho výsledků, že ho brzy nakazila. Naservírovala jim za odměnu všem dobrou kávu a čokoládový dort, Ronovi dala ten největší kus a tak se jeho tvář brzy rozjasnila. Seděli v dobré náladě a jen tak nezávazně tlachali, když se Hermiona, jen tak, mezi řečí, zeptala: „Kam pojedete na svatební cestu? Myslím po mistrovství… Charlie bere Katii do Rumunska k moři a Pastorkovi pojedou až někam do Karibiku…“ „Já nevím,“ zarazil se Harry, „ještě jsme o tom nepřemýšleli… Nebo ty ano?“ otočil se na Ginny. „Myslel jsem, že po mistrovství dáme dohromady ten dům na Grimmauldově náměstí, abychom tam mohli začít bydlet… Ale jestli chceš někam jet, tak bychom to už pomalu měli začít plánovat, ne?“ Ginny se usmála: „Někam bych vyrazila, ale nemám představu, kam bys asi chtěl jet. Nikdy ses o žádném výletě nebo dovolené nezmínil, kde by se ti líbilo…“ Harry pokrčil rameny: „Nejspíš proto, že jsem nikdy na žádném výletě, nebo dovolené nebyl, když nepočítám, že mě jednou vzali do ZOO. S vámi jsem byl na mistrovství a pak už jen ta dovolená pod stanem s Ronem a Hermionou, ale na tu tedy opravdu nevzpomínám rád… Já opravdu nemám představu, kam bychom mohli jet na svatební cestu…“ Ginny hodila očima po mamce a se smíchem řekla: „No… napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdybychom vyrazili, podle mamčina doporučení, na pustý ostrov… To by mohla být zajímavá svatební cesta, nemyslíš?“ Harry se zasmál, ale pak se nad tím vážně zamyslel. „No, teď už bych se toho nebál. Zásoby jídla máme vydatné, uvařit si taky umíme… Řekl bych, že jsme dost soběstační, abychom si na pustém ostrově docela užili… Ale kde se dá sehnat takový pustý ostrov? Nebo ty o nějakém víš?“ Ginny pokrčila rameny. „To nevím, ale naše Čarocestovka bude mít nejspíš nějaký pustý ostrov k dispozici…“ V tom se ozval Sirius z portrétu nad krbem. „Tak můžete jet na můj ostrov. Na ten, co jsem se schovával před mozkomory. Je kousek od Austrálie, ale dost daleko od pobřeží i obydlených ostrovů. Je to malý korálový ostrůvek, obejdeš ho kolem dokola za tři hodiny. Ale uprostřed je uzavřená Laguna, kde je bezvadné koupání a na břehu Laguny stojí malý domek, co tam postavil můj otec. Dokud žil, tak jsme tam jezdívali na dovolenou, jako dítě jsem tam byl několikrát. Vlastně je to majetek rodiny Blacků, takže tvoje právoplatné dědictví…“ To Harryho zaujalo a zeptal se: „To zní fakt zajímavě, ale jak se tam dostaneme?“ „Někde v domě by mělo být přenášedlo, které jsme používali. Je to takový mosazný pětiramenný svícen. Podstavec má zdobený palmami a tam, co se rozvětvuje, je plastika slunce. Krátura bude vědět, kde je. Ten ostrov zná taky, jezdil tam s námi. Pamatuješ Kráturo?“ Krátura ochotně přisvědčil. „To byly časy, kdy byla má paní ještě šťastná… Krátura ví, kde je svícen pane. Rád vám ho přinese, pane.“ Sirius pokračoval: „Ten ostrov je chráněn mnoha kouzly, aby ho nikdo nenašel. Je chráněn proti bouřkám a jiným katastrofám. Otec tam vysadil spoustu všelijakých stromů a palem s tropickým ovocem. Je to klidné opuštěné místečko, tam vám bude tak dobře, že se vám nebude chtít zpět,“ usmál se shovívavě na Harryho. Harry se na chvíli zasnil a představil si takový týden na pustém ostrově, kde by byli s Ginny sami a oči se mu zaleskly touhou… A tak zbytek odpoledne strávil, se svou nastávající ženou, oblíbenou toulkou po okolních lesích. Povídali si o svatbě a plánovali si úžasnou svatební cestu… „Nějak mi pořád nedochází, co se vlastně změní, až budeme manželé… Víš, jak tenkrát říkala mamka taťkovi – že se manželstvím všechno změní. Už jsem o tom několikrát přemýšlel, ale fakt mě nenapadá, co bude zítra touhle dobou jinak, než teď…“ šeptal Ginny, když se k sobě přitulili na svém oblíbeném místečku, pod starým bukem. „Tak se na to taťky zeptej dnes večer,“ se smíchem odpověděla jeho láska. „Mamka ho poslala s vámi na večírek, aby tebe a Charlieho pohlídal. Bojí se, že to přeženete s pitím a budete se ženit s krví podlitýma očima.“ A tak se zvedli, aby se připravili každý na svůj večírek, kterým se měli rozloučit se svobodným životem před vstupem do manželství… Před šestou se sešli před Doupětem. Ginny, Hermiona a Lenka zamávaly klukům a přemístili se k Johnsonovým. Harry, Ron, Charlie a Artur se přemístili ke Třem košťatům a šli hned dovnitř. Tam už na ně čekali Sturgis s Hagridem. Chvilku po nich dorazili Bill a Perci. Pak už se to scházelo rychle. George, Lee, Dean a Seamus. Kingsley a pár lidí z ministerstva. Taťka se hned přidal k Amosovi Diggorymu, Hrdonožka a Savage se srdečně pozdravili s Harrym a Charliem a zvědavě si prohlíželi Rona. Asi už se dozvěděli, že se bude ucházet o místo bystrozora. Zábava se rozbíhala pomalu. Nejdřív jen tak seděli, vychutnávali si každý sklenici svého oblíbeného pití a jen tak nezávazně si povídali. Ron se Harrymu svěřil, že už ví, proč se Hermiona nechtěla přidat se svatbou k ostatním. „Tomu bys nevěřil… Kvůli šatům. Má šaty po babičce, nějaký přepychový, zdobený kožešinou ze sobola. Proto se musí vdávat v zimě… Kvůli šatům…“ a kroutil hlavou, jako by to pořád nedokázal pochopit. Harry se rozesmál: „Já nevím, čemu se divíš. Vždyť jsi zažil, co se dělo u nás kvůli šatům. Buď rád, že tenhle problém máte vyřešený. Navíc si svatbu líp užijete, když ji budete mít jen sami pro sebe….“ „No… Její rodiče taky zítra přijedou, aby si udělali představu, jak by taková kouzelnická svatba měla vypadat. Přijedou s tvou tetou a bratrancem. Levandule a paní Figgová je přivezou záchranným autobusem.“ „No vidíš… ani nevím, jak to s nimi dopadlo. Čekal jsem, že dá paní Figgová vědět, jak se to vyvíjí…“ překvapeně reagoval Harry. „Paní Figgová poslala sovu Molly a pak se u nás zastavila Levandule, když jste byli v Holandsku. Strýc už nenamítá nic proti Levanduli, ale na tvou svatbu jet odmítl. Takže přijede jen teta a Dudley…“ odpověděl mu taťka. Zábava se začala rozjíždět, když madam Rosmerta vyrukovala se svým překvapením pro zpestření mládeneckého večírku. Do lokálu přitančily dvě spoře oblečené, cizokrajně vypadající slečny a ujaly se obsluhy. Všichni je přivítali nadšeným jásotem a rozjařeným hvízdáním. Harry zrozpačitěl a vyhýbal se pohledům na polonahé dívky, zato Ron z nich nemohl spustit oči. Bill si přisedl k Harrymu a se smíchem ho pobídl: „Pročpak se nepokocháš pohledem na pěkné holky, Harry. Od zítřka už takovou šanci moc často nedostaneš…“ Harry se zamyslel, napil se výtečné medoviny a zeptal se: „Tohle nechápu, Bille. Mamka taky říkala taťkovi, že se manželstvím všechno změní. Že nejsme dost zralí, abychom to zvládli… Já to fakt nechápu, co by se mělo změnit?“ Billovi se rozlil úsměv po tváři a chvilku se zasněně zahleděl na snědé dívky v krátkých sukýnkách, které s ladností a šikovností rozlévaly medovinu do sklenic a ty pak posílali vzduchem k těm, kteří se o ni hlásili. Pak otočil pohled zase k Harrymu. „Nejde ani tak o svatbu a o manželství, ale o okamžik, kdy spolu začnete bydlet. Každý jste vyrostli jinde, máte rozdílné návyky a odlišné představy o tom, jak byste chtěli vést domácnost. My se s Fleur hádali několik měsíců, než jsme se naučili spolu v klidu probírat naše problémy. Ginny je celá mamka, paličatá a neústupná, ale ty nejsi jako taťka, nebudeš jí ustupovat tak snadno, jako on. Ale neboj, když ti uteče, tak stejně nedojde dál, jak do Doupěte a mamka ti ji zase pošle šupem domů. A když budeš potřebovat utéct ty, aby ses uklidnil, tak jak Doupě, tak můj dům budou mít pro tebe dveře otevřené, Harry…“ a laskavě se něj usmál. „Důležité je, abyste se naučili řešit svoje problémy v klidu. Večer si sednout a při sklence vína si to všechno vyříkat. Alespoň tak to nejlíp funguje u nás doma.“ Tak nasadil Harrymu do hlavy další téma k přemýšlení. Pomalu ani nevnímal, jak se zábava rozjíždí. Až když ho Charlie zvednul ze židle a vytáhl ho na taneček s exotickou číšnicí. Harry nikdy nebyl žádný tanečník a tak po chvilce, s úlevou předal svou tanečnici Georgeovi. Taťka, který je měl hlídat, do sebe lil jednu ohnivou whisky za druhou a už se parádně odvázal. Pan Diggory za ním nijak nezaostával a tak se na své tanečnice už oba dost věšeli, když na ně došla řada. Harry ten mumraj sledoval se smíchem a opravdu se docela bavil. Příjemně poklábosil se Sturgisem a Hagridem. Dozvěděl se, že Sturgis půjde Kingsleymu za svědka, že madam Maxime je už týden na návštěvě u Hagrida a málem přivedla madam Malkinovou do blázince, když u ní nechala šít pro Hagrida sváteční hábit. „Teď jsou s Hestií na návštěvě u Fleur. Nemohla kvůli malé Viktorii na večírek a tak se rozhodly, že jí budou dělat na dnešní večer společnost,“ informoval ho Sturgis. Hagrid vypadal neobvykle upraveně. Měl rozčesané a zastřižené vlasy i vousy a na Harryho chválu odpověděl rozpačitě: „No… to Olympa…“ zrudnul, „musel jsem ji dost krotit, aby mi na tý hlavě aspoň něco nechala. Ale prý se jí to takhle líbí víc…“ a tvářil se hrozně rozpačitě. Harry ho uklidnil: „Ale takhle ti to opravdu sluší, je vidět, že má madam Maxima opravdu velmi dobrý vkus.“ Ron se na chvíli odtrhnul od cizokrajných tanečnic a připojil se: „Nic si z toho nedělej Hagride, mě mamka taky včera, s použitím násilí, ostříhala. Prý nemůžu vypadat jako vagabund, když jdu za svědka… A nepřej si vidět, co kvůli účesům provádějí holky. Hermiona na ten jejich večírek nesla haldu časopisů o účesech, co si zkopírovala v nějakém mudlovském kadeřnickém salónu. Počítám, že celej večírek budou věnovat svým vlasům…“ potměšile se zachechtal. Večírek pomalu vrcholil. Pan Diggory s taťkou usnuli na stole a ostatní byli taky už docela unavení. Tak se začali pomalu rozcházet. Bill a Charlie se chopili taťky, aby ho dopravili na nocleh do Bradavic, Hrdonožka a Savage se zase chopili úplně tuhého Amose Diggoryho, aby ho dopravili domů. Sturgis s Hagridem je dovedli do Mrzimorské koleje, kde byly připraveny pokoje pro hosty. Vysvětlili jim, že Havraspárská kolej je připravena pro zahraniční hosty, Zmijozelská pro obsluhující personál a v Nebelvírské věži jsou přichystány tři nádherné novomanželské ložnice. Harry, Ron a Charlie se nastěhovali do jednoho pokoje. Bill jim ještě pomohl uložit na čtvrtou postel bezvědomého taťku a pak se vypravil domů, protože to slíbil Fleur. Harry si jen sundal kalhoty a boty a zapadl do postele. Už v polospánku se trochu pousmál, když taťka zachrochtal ze spaní, ale to už se propadal do snů… Ráno je probudil Krátura. „Paní Molly mě poslala, pane. Máte už vstávat. Mám vám vyřídit, že se máte vykoupat, oholit a umýt si vlasy. Paní a slečny vás čekají ve Velké síni, kde je připravena snídaně, pane.“ Všichni, kromě taťky, vyskočili z postelí rychle a bez problémů, ale pan Weasley nebyl k probuzení. Krátura do něj šťouchal, šimral ho pod nosem, tahal za ruce, ale nebylo to nic platné. Docílil jen toho, že se taťka se zamručením, otočil na druhý bok. Tak se do toho museli vložit i oni. Mamka naštěstí Kráturu vybavila několika lektvary a tak do něj postupně nalili lektvar na eliminaci alkoholu, lektvar proti bolesti hlavy a proti nevolnosti. Hned nato se Krátura vrátil s velikým kafáčem, plným horké černé kávy a tak byl taťka brzy schopný odebrat se s nimi do umývárny. Nicméně když po více než půl hodině konečně vymydlení, dorazili do Velké síně, tak měl ještě oči tak podlité krví, že mamka s pohledem na něj spráskla ruce. „No Arture! Ty ses ale zřídil! Jak budeš vypadat, až takhle opuchlý povedeš svou dceru k oltáři… Že se nestydíš!“ Taťka se ale tvářil tak zkroušeně, že se nad ním rychle slitovala a začala ho starostlivě ošetřovat. Harry si mezitím užíval snídani v Bradavicích, jedním uchem poslouchal od děvčat, jak si užívaly večírek a vybraly si z těch mudlovských časopisů nádherné účesy. Ale netrvalo to dlouho. Nevěsty i družičky se rychle zvedly a odebraly se do místnosti za Velkou síní. Byla to ta samá, kde visel portrét Violety, nejlepší přítelkyně Buclaté dámy. Harry nepochyboval, že jsou tam obě. Přece by si něco takového rozhodně nenechaly ujít. Jak se rozhlédl po portrétech na stěnách, viděl, jak se mužské osazenstvo stěhuje směrem od komnaty a dámské, včetně madam Sedmikráskové a Dámy se slunečníkem, zase směrem ke komnatě. V tu chvíli si vzpomněl na rodiče a s úlekem se obrátil na paní Weasleyovou, která ještě opatrovala taťku: „Přinesly jste portrét? Nezapomněly jste na moje rodiče?“ „Jistě, Harry, přece bych na ně nezapomněla… Dala jsem je Andromedě, přišla chvilku po nás a přinesla Remuse a Doru… Snad se jim podaří tu tvoji partu usmířit. Hádali se snad celou noc, kvůli tomu mládeneckému večírku….“ Harry si povzdechl a zavzpomínal na včerejší večer. Když se zeptal svých drahých na portrétu, jestli chtějí jít s ním na večírek, tak mu jako první, rychle odpověděla maminka: „Ne, děkujeme, Harry. Ale já opravdu nejsem zvědavá na bandu opilých kouzelníků, co dělají po hospodách ostudu. Jen mi slib, že se budeš držet zpátky a budeš pít s mírou, zlato…“ Harry přikývl, usmál se na ni, ale když viděl, jak rozzlobenými pohledy zpražili mámu táta a Sirius, tak radši rychle odešel, aby je nemusel poslouchat, když se hádají. Přišla je pozdravit profesorka McGonagallová a spolu s ní si k nim přisedli i Sturgis s Hestií. Příjemně se bavili, když k nim přistoupila Ginny a s úsměvem se zeptala: „Nezapomněl jsi na něco Harry?“ Harry se na ni rozpačitě zahleděl, chvíli přemýšlel a pak odpověděl: „No, vzhledem k tomu, jak se tváříš, určitě ano, ale nevím na co…“ Ginny vytáhla ruku z kapsy hábitu a ukázala mu malou krabičku převázanou zlatou stužkou. „A jo, snubní prstýnky…“ uvědomil si Harry. „Věděl jsem, že je máme, tak jsem je vypustil z hlavy. Už sis je prohlédla?“ Ginny zavrtěla hlavou. „Tys je dostal. A podívat se na ně máme až ve svatební den, tak je ukaž…“ a podala mu krabičku. Harry rozvázal stužku a otevřel ji. Ginny mu zvědavě nakukovala přes rameno a hned, jak se objevily dva zlaté kroužky, natáhla ruku a ten menší sebrala, aby si ho prohlédla zblízka. Harry zahlédl na její tváři lehké zklamání a tak si svůj prstýnek taky prohlédl. Jednoduchý, pár milimetrů široký kroužek, byl ozdoben jen třemi rovnoběžnými linkami kolem dokola. Prostřední byla mělčí a krajní byly hlubší. Nebylo na nich nic zvláštního. Vtom si všiml nenápadného nápisu uvnitř na víčku: Stačí lehký dotek hůlky… Tak vytáhl svoji hůlku z kapsy a přiložil ji na svůj prstýnek, ten se zachvěl a změnil se. Ginny překvapeně vyjekla a málem svůj prstýnek upustila. Zlatý kroužek byl ozdoben vlnovkou s drobnými lupínky. Vypadalo to jako větvička. Harry se dotkl prstenu podruhé. Zase se zachvěl a ornament se opět změnil. Tentokrát byl kolem dokola řetízek z blesků… Když přiložil hůlku potřetí, tak byly na kroužku zase jen tři linky. „To je docela praktické,“ usmála se Ginny. „Můžeme si domluvit zprávy, které si takhle nenápadně předávat. Snítka může znamenat – jsem v pořádku, nic mi není…“ „A ty blesky zase – jsem v nebezpečí, potřebuji tě…“ dodal Harry a vzal si od ní prstýnek zase zpátky. Vrátil ho do krabičky a podal Ronovi. „Od teď je máš na starosti ty, jako svědek…“ Ron se zatvářil důležitě a uložil krabičku do kapsy. Hestie a mamka se zvedly a připojily se k Ginny, která zase pospíchala do pokojíku pro nevěsty a družičky. Sturgis se taky zvedl: „Já vás zase odvedu do vaší převlékárny,“ pobídl ženichy a svědky. „Za chvíli se začnou scházet hosté a koordinátor už vás jistě netrpělivě vyhlíží, aby s vámi probral obřad. Bude to určitě trochu komplikovanější, když se do toho chomoutu vrháte takhle hromadně…“ dodal ještě se smíchem. A tak se všichni rychle převlékli a vyrazili, svátečně ustrojeni, ven. Na louce před hradem byly rozmístěné stoly s pohoštěním a vpravo vedle hradu byl obřadní stan. Vlastně to ani nevypadalo jako stan. Sněhově bílé, načechrané hedvábí se vznášelo ve vzduchu bez jakýchkoli podpěr, či sloupů. Obrovským baldachýnem bylo zastíněno velké prostranství, zaplněné zlatými křesílky a u kamenné zdi hradu stála tři bytelná dřevěná křesla, speciálně přizpůsobená pro Hagrida, madam Maxime a Drápa. Jen se ženiši objevili před hradem, tak se na ně vrhnul velmi nervózní koordinátor a začal jim vysvětlovat, jak bude probíhat obřad. Všechno jim zopakoval dvakrát a byl by pokračoval i potřetí, kdyby nevznikl rozruch mezi hosty, který bylo potřeba vyřešit. Mezitím se totiž už začali scházet svatební hosté. Někteří přicházeli krbem ve Velké síni, jiní se v modravém jasu přenášedel, zjevovali vedle bílé Brumbálovy hrobky. Výprav ze zahraničí se ujímali ministerští úředníci a odváděli je ke stolům s občerstvením, aby uvolnili přenášecí stanoviště pro další výpravy. A právě skupinka hostů z Řecka, kterou přivítal, velmi unaveně vypadající, Amos Diggory, způsobila rozruch, když se hned po přemístění potkala s Hagridem a Drápem. Obr a poloobr zůstali stát jak přimražení a zaraženě sledovali asi osmičlennou skupinku kouzelníků, rozčileně hulákajících, s napřaženými hůlkami. Pouze pan Albion Megalubos si zachoval rozvahu a jen udiveně sledoval Harryho, který šel ty dva přivítat. Charlie se k němu připojil a Kingsley pro změnu zase uklidňoval Řeky. K Hagridovi a Drápovi se mezitím přidala i madam Maxime a Harry ji s úsměvem přivítal také. „Koukám, že jste dokázala sehnat i oblečení pro Drápa. Tomu bych opravdu nevěřil, kdybych to na vlastní oči neviděl…“ ukázal na šedý plátěný oblek, v kterém se obr očividně necítil úplně nejlépe. Madam Maxima se zářivě usmála: „Jsou to jen zvětšené a upravené Hagridovy nesednoucí kalhoty, které nikdy nenosil a mudlovská halena, také samozřejmě dostatečně zvětšená. Je to opravdu volné a pohodlné, nechápu, že se v tom Dráp pořád necítí dobře. Doufám, že si brzy zvykne a nebude tak mrzutý, jako když jsem mu to navlékla…“ a odešli společně k velkému stolu, který byl připravený právě pro největší hosty. Harry chtěl jít s nimi, ale Charlie ho zarazil: „Přicházejí kentauři. Asi bychom je měli jít také přivítat. Ti Řekové se pořád ohlížejí a tváří se hodně nedůvěřivě. Víš, jak se chovali ke svým kentaurům…“ A tak Harry, Ron a Charlie vyšli naproti pěti Kentaurům, kteří pod vedením Firenze přicházeli od Zapovězeného lesa. Všem na očích se s nimi srdečně přivítali podáním ruky a doprovodili je k Hagridovi. Tam se k nim přidal Kingsley. „Hezky to se všemi zamávalo. Francouzi byli varováni a s něčím podobným počítali, ale Řekové a Italové jsou hodně rozhození… a to ještě nedorazil Bill se skřety…“ potutelně se usmíval ministr. „Ty bys měl jít taky přivítat osobně Harry…“ Harry si smutně povzdechl a Ron se zatvářil skoro vyděšeně. „Co jim mám říct? Poraď mi…“ poprosil ho Harry. A tak mu Kingsley, cestou zpět ke hradu, se shovívavým úsměvem, dal užitečné rady, jak na skřety. Zastavili se cestou u Andromedy Tonksové a Teda, u které seděli rozpačití skřítci. Harry se pozdravil i se svými rodiči, kteří vypadali, že už se usmířili. Lupin s Nymfadorou a Tedem Tonksem se s nimi se všemi také srdečně přivítali. „Proč jsi tak nervózní?“ zeptal se Harry Krátury. „Paní Molly řekla, že jsou Winky a Krátura hosté, že nesmějí nic dělat, pane. Skřítkové ale musí pořád něco dělat, pane, Krátura neumí nic nedělat, pane,“ těkal rozpačitě očima na všechny strany Krátura. Harry se rozesmál. „Dobře, Kráturo, dám ti důležitý úkol a práci na celý den. Dostaneš na starost tyto portréty. Budeš je hlídat, aby je někdo neukradl, budeš je přenášet tak, aby jim nic důležitého neuniklo. Až hostina skončí, tak je uklidíš do velké síně, aby se mohli rozhlédnout po hradě a ráno s námi posnídat. Doufám, že se na tebe můžu spolehnout…“ Mezitím se k nim připojila i Fleur s malou Viktorií a tak, když se Winky zajímala, jakou práci mají pro ni, nabídla jí, aby jí dnes pomohla s malou. Že bude ráda, když ji Winky občas pohlídá, aby si trochu užila oslavu. Skřítkové se už tvářili docela spokojeně, když je zase dohnal koordinátor. „Pane Pottere, ještě nevím, kdo vás odvede k obřadu. Koho jste si vybral, aby zastoupila vaši matku?“ ptal se rozpačitě s pohledem na portrét. Harry pokrčil rameny: „Myslel jsem, že požádám profesorku McGonagallovou…“ Lili se ozvala: „Proč neřekneš Petunii? Přece přijede, vychovala tě, tak by tě měla i odvést k oltáři, ne?“ Harry si zničeně povzdechl a zachytil chápavý výraz ve tváři svého táty a Lupina, a pohrdavý škleb Siriuse. V tom se do toho vložil Kingsley: „Já vím, že si paní ředitelky velmi vážíš Harry a je mi jasné, že bys ji tím velmi potěšil, ale z politického hlediska, jak jsme to tady rozpoutali, by mudlovská teta byla asi lepší…“ Harry se zatvářil ještě víc nešťastně a vyčítavě se na něj podíval. „Tak dobře, zeptám se jí. Ale jestli se zatváří jen trochu kysele, tak se na politiku vykašlu a požádám paní profesorku,“ ustoupil nakonec neochotně. Koordinátor se je pokoušel znova dostat pod baldachýn k obřadnímu pultu k instruktáži, ale to už ze Vstupní síně přicházel Bill se dvěma skřety. Harry se podíval utrápeně na Kingsleyho a trochu povzbudivě na nervózního Rona a s oběma v patách je vyrazil přivítat. Bill začal: „Harry, rád bych ti představil své přátele, kteří přijali tvé pozvání na svatbu. Toto je Rampert z rodu Danillů, člen rady pro vztahy s kouzelníky…“ a ukázal na skřeta po své levé ruce. „A zde ti představuji Gandurra z rodu Gringottů, mladšího člena rodinné rady naší banky…“ a usmál se na skřeta napravo. Harry s vážnou tváří zdvořile přikývl, protože věděl, že skřeti o podávání ruky nijak zvlášť nestojí. „Vím, že jsem vám svým počínáním způsobil škody a nepřímo jsem zavinil i smrt jednoho z vás. Přesto, že jsem udělal jen to, co jsem udělat musel, abych náš společný svět zbavil Lorda Voldemorta, tak mě to velmi mrzí. Opravdu se vůči všem skřetům cítím provinile, a proto jsem vám vděčný, že jste přijali mé pozvání. Doufám, že to pochopíte, jako moji omluvu a budete se na naší oslavě dobře bavit…“ Skřet Gandurra se zašklebil a s trochou jedu v hlase se zeptal: „Takže ti skřeti, kteří se domnívají, že do naší banky nechodíte ze strachu, se mýlí? Nechodíte k nám, protože se cítíte provinile? Pak vás tedy již můžu uklidnit. Většina z nás už chápe, co a proč jste udělal a v naší bance budete vítán, jako dřív, pokud ovšem nebudete chtít zase loupit…“ Druhý skřet se zachechtal, jako by právě slyšel vtip století, Bill s úsměvem na Harryho zamrkal a tak se také zdvořile zasmál. Všiml si, že právě od brány vedoucí do Prasinek přicházejí paní Figgová s Levandulí, Grangerovými, tetou a Dudleym. Druhý skřet však chtěl pokračovat v konverzaci a tak mohl jen po očku sledovat, jak je Kingsley přivítal a odvedl je k Andromedě a k portrétům. Mezitím na půl ucha poslouchal, jak si skřet Rampert pochvaluje, že se v poslední době vztahy mezi kouzelníky a skřety zlepšily a zpozorněl teprve v okamžiku, kdy zaslechl povědomé jméno… „Jediný, kdo vám pořád nechce odpustit je Griphook. Prohlašuje, že jste ho podvedl a připravil ho o jeho právoplatný majetek,“ hleděl na Harryho zkoumavě a velmi zvědavě. „Griphook má jistě své důvody, proč pokládá Nebelvírův meč za svůj majetek. Slíbil jsem, že mu ten meč dám, ale on bohužel nečekal na to, jestli svůj slib splním, nebo ne a pro jistotu si ho vzal sám v době, kdy jsem ho ještě dost potřeboval a tak velmi narušil moje plány. To, že od něj meč zmizel, ovšem nemám na svědomí já. Myslím, že ten meč nemá žádného majitele. Má svůj osud i svůj vlastní rozum, takže se vždy objeví tam, kde je ho zapotřebí. Teď je uložen v bezpečí tohoto hradu, ale nikdo si tu na něj nedělá žádné vlastnické nároky, protože je všem jasné, že v okamžiku, kdy bude zase někdo v nouzi, prostě zmizí a půjde za svým osudem…“ „Aha…“ zamyšleně přikývl Rampert. „Teď už je mi vše trochu jasnější…“ Mezitím se jeho kolega už mlsně rozhlížel po stolech plných pohoštění a tak se s nimi s přáním dobré chuti mohli konečně s úlevou rozloučit. Došli k tetě a Dudleymu, aby se s nimi přivítali. Ron se velmi srdečně pozdravil s Grangerovými a poodešel s nimi kousek stranou. „Lily mi řekla, že by si přála, abych ji zastoupila a odvedla tě k oltáři, Harry… Opravdu bys chtěl?“ ptala se teta Petunie s hodně překvapeným výrazem ve tváři. Harry pokrčil rameny: „To záleží na tobě, jestli o to stojíš…“ Petunie zrudla a vyhrkla: „Moc ráda Harry. Budu moc ráda, když ti budu moct alespoň takto tvou maminku nahradit…“ a rozpačitě těkala očima mezi portrétem a jeho očima. Harry se usmál, přikývl a pak se pokusil celou situaci odlehčit: „Alespoň si to natrénuješ na Dudleyho…“ Levandule se rozhihňala, Dudley zachrochtal, což byl jeho způsob smíchu a to rozesmálo všechny okolo, včetně tety Petunie. Od hradu už se k nim řítil koordinátor a paní Pastorkovou a mamkou v závěsu. „Tak už máte svůj doprovod, pane Pottere? Můžeme si tedy celý obřad hezky zopakovat?“ A tak si znova prošli celý postup, kdo, kdy a s kým… „Pořadí jsme nakonec určili podle věku, takže první si svou nevěstu převezme od otce pan Pastorek, druhý pan Weasley a třetí pan Potter. Ve stejném pořadí pak budete i oddáni, jestli s tím ovšem budete souhlasit…“ Všichni přikývli a koordinátor si oddechl, jako by očekával nějaké protesty. Pak kouknul na hodinky a popohnal je: „Za chvilku to spustíme… Takže páni svědkové se už můžou usadit zde a pány ženichy s matinkami už poprosím do Vstupní síně. Až se hosté usadí, tak vám dá můj asistent pokyn, kdy máte vyjít…“ Harry najednou dostal trému a všiml si, že i Charlie s Kingsleym trochu znervózněli. Do Vstupní síně najednou přilítla Hermiona v rozevlátých šatech se zlatým leskem a se smíchem připnula Harrymu na hábit zlatou květinu se smaragdem. Než k ní stačily dolehnout obdivné poznámky ženichů, jak jí to sluší, tak už byla zase pryč. „No… když jsou družičky takhle kouzelné, tak naše nastávající budou asi naprosto okouzlující…“ odlehčil trochu napjatou atmosféru Kingsley. Harry se přidal: „Pokud vím, tak látku na šaty vybíraly tak, aby s námi ladily. Takže Ginny bude se smaragdovým nádechem, Katie pravděpodobně se světle modrým…“ odhadl s pohledem na temně modrý Charlieho hábit a s pohledem na Kingsleyho ještě tmavší fialovou, pokračoval: „A Angi bude nejspíš celá do růžova…“ Všichni se rozesmáli, ale mamka Harryho opravila: „Světle fialová není růžová, Harry. Jen se nechte překvapit, pánové. Vaše nastávající jsou tak nádherné, až se vám z toho zatají dech, v okamžiku kdy je uvidíte…“ dodala s laskavým úsměvem.
|
Items details
- Hits: 13731 clicks
Tecox component by www.teglo.info