Hledej

 amb_000

    Luciusova

      Kapitola se jmenuje Luciusova, protože právě Malfoye staršího se více či méně dotýká. Podíváme tedy do Malfoy Manor, ale potkáme se znovu i s Amber. A Hermiona si konečně vyříká s Harrym, co říká na její kočičí podobu. Jenže už to vlastně nebude tak důležité, protože je čekají daleko závažnější problémy.

      Píseň ke kapitole si pusťte zde

      Vysvětlení, proč jsem vybrala právě ji, najdete na konci kapitoly.

       

      …starosti si obyčejně nedělal, neboť mu vůbec nezáleželo na tom, co ho potká, a ze zkušenosti věděl, jak snadno se člověk v tomhle kraji za nepřátelskou frontou pohybuje. Pohybovat se za frontou je stejně snadné jako ji překročit, když má člověk dobrého průvodce. Obtížné to začne být jenom v tom případě, když člověku záleží na tom, co ho potká, jestliže ho nepřítel chytí…

      …Dělat si starosti je stejná chyba jako mít strach. Jenom se tím všechno zkomplikuje.

      Ernest Hemingway, Komu zvoní hrana

       

      Severus s nehybnou tváří seděl v hlavní síni Malfoy Manor. Jak to bylo podobné dřívějším setkáním Smrtijedů a jak jiné. Stejné místo, mnohé stejné tváře. Ale i děsivé množství nových – mladých. Myšlenka ovládnutí světa čistokrevnými kouzelníky je pořád stejně lákavá, pomyslel si.

      A v čele stolu, na místě Temného pána, Lucius Malfoy. Severus si zpočátku myslel, že tu roli jen směšně přivlastnil. Ale teď cítil, že je v tom něco jiného. Luciusova magie se změnila. Lucius býval ctižádostivý, krutý, pyšný, vlivný… ale nikdy neoplýval přílišnou kouzelnickou mocí. Jen schopný manipulátor z významného rodu. Pochlebující služebník Pána zla, ale sám o sobě vlastně nedůležitý. Jenže teď to bylo jinak. Draco měl pravdu. Cítil z Luciuse podstatně větší moc, než měl cítit. Něco nebylo v pořádku.

      Úkosem pohlédl na Draca. Ano, byla to vhodná zkratka, využít ho jako cestu zpátky k jeho otci. Jen doufal, že za to mladík nebude muset zaplatit příliš velkou cenu. Zatím to vypadalo v pořádku – Draco sledoval otce oddaným pohledem, ale nepřeháněl to, Lucius shlížel na, už téměř oželeného syna, se samolibým úsměvem.

      "Takže ses rozhodl se vrátit ke svým bývalým přátelům, Severusi," obrátil s ledovým posměchem pozornost k němu.

      "Proč?"

      "Možná nastal ten správný čas, Luciusi," nevzrušeně odpověděl.

      "Pane, budeš mne oslovovat pane!" zvýšil Lucius mírně hlas. Jejich pohledy se střetly. Severus ho sklopil v přesně propočítaném okamžiku.

      amb_081

      "Pane."

      "Proč bych ti měl věřit, že nás nezradíš, jako Pána zla?"

      "Pánovi zla jsem sloužil do posledního okamžiku. Není to má vina, že nedokázal přemoci Pottera. Věštby jsou někdy mocnější než nejmocnější z kouzelníků… pane."

      Luciusovi se zlostně zachvělo obočí.

      "Pána zla jsi zradil, jak to dokázala před soudem ta mudlovská šmejdka!"

      "Proč nevyužít příležitosti, když se nabídne. Ta naivní holka si myslela přesně to, co jsem potřeboval. Ostatně, ani tebe po válce neodsoudili… pane," napjatě čekal na Luciusovu reakci. Ucítil vzteklý záblesk silné magie, ale navenek se Lucius ovládl.

      "Nakonec, máš pravdu, nevracejme se k tomu, co bylo, je čas obrátit se dopředu. Vlastně se můžeš hodit, jsi přesně na tom místě, kde tě potřebuji mít, drahý Severusi."

      Malfoy vložil do hlasu co největší míru nadřazenosti. Severus se v duchu ušklíbl. Tuhle hru, mohou hrát i dva, drahý Luciusi. Ještě se máš co učit.

      "Na správném místě?" otázal se.

      Lucius zaváhal. Rozhlédl se kolem po sedících Smrtijedech. Aha, takže mě čeká ještě soukromá audience, pomyslel si Severus.

      "Později, Severusi, teď se věnujme příjemnějším tématům. Je škoda kazit si chuť dobrého koňaku vážnými tématy, že?"

      Večer plynul. Severus pozorně sledoval rozhovor, ale příliš nezasahoval. Na tom nebylo nic divného. Nikdy nebýval příliš mnohomluvný. Atmosféra se nepatrně uvolnila, ale k dobré náladě bylo daleko jako k Jupiterovým měsícům. Severus velmi obezřetně zkoumal mysli sedících Smrtijedů. Malfoyově se vyhnul. Bylo by nepříliš prozíravé to zkoušet už nyní. Později. Trpělivost je důležitou ctností.

      Z okolních myslí cítil podivně slabé magické schopnosti. Nebo možná ne tak slabé, jako spíše zvláštně narušené. Jedinou nepoškozenou magii poznal u Zabiniho. Jeho nitrobranou prosakovaly plamínky zlosti. Zlosti obrácené proti Dracovi. Jistě, návrat ztraceného syna do rodného domu ho jistě nepotěšil. Musí Draca varovat, aby byl obezřetný.

      Ale proč z ostatních cítí tak málo moci? To mají být spojenci, se kterými chce Malfoy dobýt svět?

      Zamyslel se.

       

      Seděl v pohodlném křesle před praskajícími poleny. Z okolních stěn ho sledovaly pohledy Luciusových předků. Ukázal na ně sklenicí naplněnou zlatavým nápojem.

      "Je to vhodné místo na důvěrný rozhovor?"

      "Předkové nikdy nesmí zradit své potomky, to je zákon," ujistil ho Lucius.

      Které potomky? pomyslel si Severus. "Na správném místě?" zopakoval otázku, jako by od jejího minulého zaznění neuplynulo několik hodin.

      Lucius ho pozorně sledoval. Severus ucítil jeho pokus o proniknutí do své mysli. Luciusi, Luciusi, nikdy jsi nebyl příliš dobrý v nitrozpytu. Možná je tvá magie silnější než dříve, ale v tomto ohledu se Voldemortovi nevyrovnáš ani náhodou.

      Opatrně propustil skrz nitrobranu vhodnou dávku obezřelé zvědavosti s nepatrnou špetkou dychtivého očekávání. Ucítil Luciusovu spokojenost. Hlupák, pořád je to hlupák – ale daleko nebezpečnější než dříve, pomyslel si.

      "Ano, na správném místě. V Bradavicích, v dosahu Harryho Pottera," odhodlal se Malfoy dojít k jádru rozhovoru,

      "Potter? Ten kluk už není důležitý. Svou roli splnil. Ne, že by to byla nějaká jeho zásluha. Jen štěstí a Brumbálovo šikovné tahání za nitky. A jistá věštba, samozřejmě…," výsměšně řekl.

      "Mýlíš se, drahý Severusi," tiše řekl Lucius. "Je velmi důležitý. A ty mi o něm řekneš všechno."

      *****

      Hermiona už opět stála před Snapeovými dveřmi. Co tady dělám, spílala si v duchu. No dobře, je tam řada zajímavých knih, které ještě nečetla. Ale s takovým přístupem by tu mohla chodit několik let. A proč vkročila do podzemních chodeb už v brzkém sobotním odpoledni, si už vůbec vysvětlit nedokázala.

      Dveře se otevřely.

      "Amber, co tady děláš?"

      Podivně se jí dotklo, když měla pocit, že není vítána. Chvíli to vypadalo, že ji dovnitř nepustí, ale pak řekl rezignovaně: "Tak tedy pojď. Možná…"

      Co, možná? pomyslela si, ale rychle proklouzla dále. Zhluboka se nadechla příjemných vůní, které jako kočka vnímala daleko intenzivněji než jako člověk. Včelí vosk, kterým byl napuštěný nábytek, závan bergamotového čaje, staré pergameny, kožené vazby knih, lehké nádechy bylin – tařička, rozmarýn, meduňka, šalvěj…

      Vyskočila do křesla, slastně přivřela oči a stočila se do klubíčka. Možná by si mohla trochu zdřímnout, než bude večer. A třeba přijde i lehké pohlazení… Vyzývavě mňoukla.

      Snape se posadil do druhého křesla, zadíval se na ni a pronesl zamyšleně: "Tak dobře, přivítáme návštěvu společně."

      Hermiona se prudce narovnala. Návštěvu? Ale pak se rychle napomenula, jsi kočka, nerozumíš mu, a znovu se stočila do křesla. Teď už ovšem s nejvyšší obezřetností.

      Zdálo se, že uplynulo jen pár okamžiků, než v krbu zahučely zelené plameny a vystoupil… Malfoy!!!

      Co ten tady dělá? Hbitě seskočila a zaplula pod křeslo. Teprve když se k ní spustila uklidňující ruka, si uvědomila, že skrýš nenašla pod svým křeslem. Od kdy hledá bezpečí v blízkosti Severuse Snapea?

      Obezřetně vykoukla, připravená se, v případě nejvyšší nutnosti, proměnit a bojovat. Ale zdálo se, že bezprostřední ohrožení nehrozí. Draco Malfoy byl očekávaným hostem. To ovšem taky mohlo znamenat… ano, nejspíš se to brzy dozví. Vyskočila na opěradlo a otřela se o Snapeovu paži. Tvař se přirozeně, jako pravá kočka, není to špatné být neodhalitelným pozorovatelem, pomyslela si.

      "Pane Malfoyi," pozdravil příchozího Snape, "jsem rád, že jste přišel. Mám pro vás nějaké informace. A nějaké budu potřebovat od vás."

      "Pane?" odvětil bledý, štíhlý muž a lehce se zapotácel. Vypadal… vyčerpaně.

      "Draco, jste v pořádku?" neklidně se zeptal Snape.

      "Nic mi není, jen… nezlobte se, nejprve mi, prosím, řekněte, co jste zjistil. To ostatní… jen moje soukromá záležitost, nechci o tom mluvit," dokončil pobledlý mladík a usedl do křesla, které před chvílí opustila Hermiona. Snape neznatelným pohybem přivolal dvě sklenice, naplněné temně rudým vínem. Jeden z pohárů přistál v Malfoyově dlani. Mladý muž zvolna upil. Strnulost v jeho tváři nepatrně povolila.

      "Měl jste pravdu, pane Malfoyi," začal zvolna profesor lektvarů a rukou, jakoby mimoděk, hladil kočičí kožíšek. "Magie vašeho otce je podstatně silnější, než by měla být. Myslím, že už tuším, proč, ale to teď ponecháme stranou. Otázkou je, jaké jsou jeho cíle a co s tím můžeme dělat. Samozřejmě konečný cíl je jasný a vlastně trapně nudný – ovládnutí všehomíra. Skutečně nevím, proč už se nenajde někdo, kdo by přišel s nějakou originálnější myšlenkou. Jde o to, jaké kroky tomu mají předcházet. Zjistil jste něco nového?"

      "Jen nepatrně," odpověděl Malfoy a znovu usrkl ze sklenice. Najednou jeho pohled padl na Hermionu, která ho upřeně sledovala. Zarazil se.

      "Nevěděl jsem, že máte kočku. Hezká, ale… má podivné oči."

      Snape letmo pohlédl na zvířátko u svého lokte.

      "Vlastně není moje, jen se občas zastaví. Jmenuje se Amber. Pokračujte, prosím, pane Malfoyi. Jaké jsou bezprostřední cíle vašeho otce?"

      "Už jsme o tom mluvili, má v plánu získat bezovou hůlku. A pak zabít Pottera, aby se mu podřídila. Současně ovšem pracuje na tom, jak ovládnout ministerstvo. Sám jste viděl některé z ministerských úředníků na posledním setkání."

      "Ano," zamyslel se Snape. S tím se ale dá něco dělat. Stále máme na ministerstvu pár lidí, na které se můžeme spolehnout. O těch, které jsem viděl, jsem již Pastorkovi řekl. Víte o dalších?"

      Malfoy k němu beze slova odlevitoval pergamen. Hermiona se natáhla, aby viděla Snapeovi pod ruce, ale pergamen byl prázdný. Udiveně sledovala Snapeův podmračený výraz.

      "Není právě opatrné, dávat citlivým informacím písemnou podobu, pane Malfoyi. Dávám přednost své paměti."

      "Je chráněn proti přečtení nepovolanými osobami. A ostatně, ani mysl není nedobytná."

      "Moje je poměrně dobře chráněná," opáčil Snape, ale pak se zeptal.

      "Jak jste na tom s nitrozpytem, Draco?"

      Malfoyi odpověděl mírně nejistě: "Myslím, že svou mysl dokážu ochránit docela dobře."¨

      "Takto jsem to úplně nemyslel, přestože je dobré o tom přemýšlet. Bylo by extrémně nebezpečné pro nás pro všechny, kdyby otec dokázal nahlédnout do vašich myšlenek. Budeme muset vaše schopnosti ověřit.

      Ale má původní otázka se týkala něčeho jiného. Při setkání v Malfoy Manor jsem si letmo prohlédl mysli většiny přítomných. Ale netroufl jsem si nahlédnout do vědomí vašeho otce. Jsem si zcela jistý, že by mi jeho nitrobrana nedokázala odolat, ale stejně tak jsem si jistý, že bych to nedokázal udělat nepozorovaně. Je si příliš vědom mých schopností a je vůči mně ve střehu. Naproti tomu, pokud k vám opět pojme důvěru, podobně ve střehu být nemusí. Rodiče si často myslí, že se jim jejich děti ani zdaleka nemohou rovnat. Dokonce i tehdy, když už to dávno není pravda. Takže i tady je důvod, abychom na vašem umění pracovali."

      Snape se zamyslel.

      "Myslím, že je na čase seznámit s problémem bezové hůlky pana Pottera. Ostatní to zatím vědět nemusí. Těm budou stačit informace o další infiltraci na ministerstvo. Ovšem, nikdo nemusí vědět, že je mám od vás. Čím méně lidí bude seznámeno s vaší spoluprací se mnou, tím lépe. Předpokládám, že jste se o této skutečnosti nikomu nezmínil."

      "Ne," řekl Draco ztrápeně. "Ale skutečně bych si přál o tom říct Ginny. Objevil se totiž ještě jeden problém. Otec se po mém návratu domů znovu upnul k myšlence vhodného sňatku. U příležitosti svých narozenin pozval na Malfoy Manor několik významných rodin. Podivnou náhodou všichni pozvaní mají dcery příhodného věku. A samozřejmě budou přítomni i zástupci tisku. O to se již matka postarala. Takže se v Denním věštci nepochybně objeví informace s kolika dívkami jsem daný den promluvil, a která by byla tou nejvhodnější partnerkou pro mě. Nechci, aby se o tom Ginny dozvěděla."

      "Co přesně nechcete, aby se dozvěděla, pane Malfoyi? Že jste se vrátil domů? Že jste se smířil se svým otcem? Že si Rita Holoubková myslí, že se budete ženit? Pokud slečna Weasleyová přikládá jejím informacím důležitost, nemá dostatečnou důvěru ve vás a já pak mám jisté pochybnosti, zda je pro vás tou správnou životní partnerkou. Teď jí nemůžete říct nic. Ohrozil byste tím celou řadu lidí včetně jí samotné. Nezbude vám nic jiného než naopak důvěřovat její víře ve vás."

      Hermiona pochopila, proč Draco vypadá tak rozvráceně. Vůbec se jí to nelíbilo. Pocítila potřebu ho trochu utěšit. Vyskočila na jeho křeslo, tlapkami se mu opřela o rameno a otřela se o jeho tvář. Draco se jí překvapeně podíval do očí a pak ji jemně pohladil.

      "Děkuji ti, Amber. Jak jsi věděla, že to potřebuji?"

      "Kočky často poznají, jak se člověk cítí. A pokud získá jejich důvěru, dají mu to najevo. Měl byste být poctěn, pane Malfoyi. Amber nebývá tak vstřícná," vysvětlil mu Snape.

      "Dejte si pozor na Zabiniho, myslím, že nese velmi nelibě váš návrat. Patrně se už viděl v roli dědice rodu Malfoyů," dodal ještě.

      *****

      Severus seděl v křesle a zamyšleně pozoroval měnící se hru plamenů. Amber ležela na opěradle křesla a hřála ho na předloktí.

      "Bude to těžké, Amber. Vypadá to, že Lucius Malfoyi bude daleko nebezpečnější, než jsem předpokládal. Budu s tím muset seznámit pana Pottera," pohladil kočku po hlavě a přistoupil ke knihovně. Opatrně vytáhl silnou knihu v prastaré vazbě. Zlatá písmena byla téměř setřená. Toto vidět nemusíte, slečno Grangerová, pomyslel si. Nahlas dodal: "Myslím, že dnes budu se čtením pokračovat v posteli. Ty už si poradíš, viď?"

      S jistým pobavením sledoval zvědavý kočičí pohled, který se upíral na knihu. Touha slečny Grangerové po informacích by ji snad dokázala a přivést i do mé ložnice, pomyslel si. Ne, že by ta představa byla nepřijatelná, ale… Zavrtěl hlavou a nekompromisně za sebou zavřel dveře.

      Dlouhé hodiny procházel špatně čitelný text. Teprve po půlnoci knihu zavřel a povzdechl si. Takže už ví nejen to, jak Lucius, tak nápadně zvýšil svou magii, ví i to, co je možné proti tomu dělat. Bude to ovšem nesmírně obtížné. Ale ne neproveditelné. Jak Harry, tak slečna Grangerová jsou schopní kouzelníci. A je velkým štěstím, že k sobě mají tak blízko. S mou pomocí to zvládnou.

      Teprve teď ho napadlo, zda si slečna Grangerová už troufla se proměnit a začíst se do některé z jeho knih. Rázně odolal pokušení jít se přesvědčit. Všechny knihy, které by neměla vidět, opatřil zastíracím kouzlem a pokud jde o ostatní, ať si je prohlíží podle libosti.

      *****

      "Miono. Musím s tebou mluvit," řekl jí Harry v pondělí na snídani důrazně. "Je to vážně důležité, takže si nech všechny své výmluvy na jindy."

      "Taky s tebou chci mluvit. A ano, chápu, že je to důležité. Předpokládám, že s tebou včera mluvil Snape, nemám pravdu?"

      Hermioně se už několik týdnů dařilo vyhýbat se důvěrnějšímu rozhovoru s Harrym. Bylo jí jasné, že mu to může připadat divné, ale pořád ještě neměla chuť nechat si vynadat za to, že mu neprozradila, že se stala zvěromágem. Ale ve světle sobotních událostí se jí tato starost zdála najednou zcela nepodstatná.

      Se zájmem na ni pohlédl: "Takže ty taky něco víš? Že mě to nepřekvapuje. Tady není to správné místo to probírat. Tak v pět, ano? U tebe nebo u mě?"

      Hermiona znepokojeně zahlédla rychlý pohled profesora lektvarů. Vadí mu, že se jí chce Harry svěřit?

      "Myslím, že bude lepší, když přijdu k tobě," odpověděla.

       

      "Takže Hermiono, nejspíš bych měl říct, že co se týká tvých kouzelnických schopností, tak jsi fakt dobrá. Ale vážně jsem dost naštvanej, že jsi mi neřekla, že se pokoušíš stát se zvěromágem," bylo první, co jí Harry odpoledne řekl.

      amb_082

      Hermiona se rozhlédla po Harryho střízlivé pracovně zařízené s jistou mužskou elegancí. S překvapením uviděla na bidýlku hned dvě sovy, které se k sobě něžně tulily.

      "Pane Darcy, tak tady jste, to se dělá, nechodit domů?"

      "Nezamlouvej to Hermiono," napomenul ji Harry.

      "Mělo to být překvapení," odpověděla trochu rozpačitě.

      "To tedy bylo. Hlavně jsem byl v šoku, KDE jsem na to přišel. Jak ses, u Merlina, ocitla u Severuse?"

      "Když to byla vážně nešťastná shoda okolností. Vůbec jsem tam nebyla dobrovolně."

      "Poprvé možná, ale podruhé?"

      A potřetí a počtvrté… doplnila v duchu Hermiona. Omluvně se ušklíbla.

      "Znáš mě, knížkám nemůžu odolat. Všiml sis vůbec, jakou má Snape skvělou knihovnu? Proč jsi mi to neřekl? Nemohla jsem odolat."

      Její zdůvodnění ji připadalo docela přesvědčivé. Harry se na ni sice i tak díval s jistou nedůvěrou, ale pak se zakřenil.

      "A objevila jsi nějaké Severusovy tajnosti? Třeba, že spí v nočním čepečku?"

      "Harry," začervenala se. "Já jsem přece nespala v jeho ložnici. Zůstávala jsem v pracovně, abych si mohla číst."

      To je skoro pravda, pomyslela si.

      "Zůstávala?" potměšile se podíval Harry. "Takže jsi tam byla víckrát? Poslyš, co bys dělala, kdyby na to přišel?"

      "Neřekl jsi mu to, že ne?" vyděsila se Hermiona.

      "Neboj, mlčím jako hrob," ujistil ji Harry. Pak zvážněl.

      "Žertování už bylo dost. Tak nějak tuším, že víš, alespoň zčásti, co ti chci říct."

      "Ano, byla jsem u Snapea znovu. V sobotu," přiznala neochotně Hermiona. "A zrovna to odpoledne přišel Draco Malfoy."

      "Malfoy?!" vykřikl Harry. "Co ten s tím má společného?"

      "Nejspíš docela dost. Poslyš, Harry, oni nevěděli, že je někdo poslouchá. Takže můžu celkem s jistotou říct, že se jim dá věřit. Vyslechla jsem toho dost. Vím, že Draco pouze předstírá, že se smířil s otcem. Vím, že Snape se snaží vzbudit dojem, že se chce znovu přidat ke Smrtijedům. Vím, že zjistil nějaké podivnosti okolo magie Luciuse Malfoye. Vím, že mu Draco řekl, že otec chce získat bezovou hůlku. A vím, že…" nejistě pohlédla na Harryho.

      "…že mě chce zabít," doplnil sveřepě Harry.

       

      Hudbu k této kapitole jsem dlouho hledala, pořád to nebylo to, co jsem chtěla. Nakonec jsem narazila na takovou, která splňovala mou myšlenku ´skryté hrozby´. Takže si poslechněte Duel of the Fates – Souboj osudů – ze Star Wars.

      Autor hudby, John Williams, říká režiséru Lucasovi: "uslyšíš starodávnou mši, ve které bojují dva muži, ve které Dobro a Zlo svádí boj v bitvě na život a na smrt, aby tak naplnili svůj osud."

      Myslím, že je to docela výstižné. Ve hlasitém zpěvu slyším okázalé řeči o čisté krvi, temná hudba v podtónu představuje souboj dvou myslí. Ale hrozba je ještě opravdu skrytá, ke skutečnému souboji dojde až později, dojde-li k němu vůbec.

       

      Items details

      • Hits: 1582 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      rusalka 01 Prosinec 2020
      Snape má hned dva nové špiony. Amber ho špehuje s dovolením přímo v jeho komnatách. Snad Lucius v rámci oslepení vlastní nabytou mocí přehlédne nepatrný detail - svého syna a bývalého přítele, Snapea - jako nedůvěryhodné.
      Co se hudby k dobru a zlu týká, fakt neznám Star Wars, snad by bylo pěkné poslechnout si R. Křesťana, některé ze starších písniček, které jak se říká zlidověli, a zpívají se běžně u táborových ohňů.
      Děkuji za pokračování.
      #
      kattyV 01 Prosinec 2020
      Amber zase není tak šikovná špionka, jak si zatím myslí, že? :lol:
      Pokud jde o Luciuse, ona taková moc opíjí, takže ho vytrestá vlastní samolibost. Ale úplně hloupý zase není, takže...
      Písničky o Křesťana by se nejspíš taky hodily, ale nějak mne nenapadly. v tomto případě jsem ale stejně chtěla jen hudbu víceméně bez textu. Myslím, že Star Wars jako takovou není nutné znát, ten souboj tam je slyšet.