Hledej

 amb_000

Úvod Šílené šuple Katty šuple Amber Osude, zabíjíš i silné...
    Osude, zabíjíš i silné, plačte

      Tato kapitola vás nepotěší – není to jejím cílem. Ne vždy se dějí věci, ze kterých máme radost. Dala neuvěřitelnou práci. Ne, a ne ji napsat tak, abych s ní byla spokojená. Akční scény při čtení většinou přeskakuju, když běží v televizi – jdu si uvařit kafe a v kině trpím. Ale potřebovala jsem ji napsat, takže je tady. Pomohla mi s ní Regi, které vážně děkuji za to, že mě ujistila, že můj vztah k akčním scénám není naprosto ojedinělý. (Deathly Manor znamená Smrtící případně Vražedné sídlo.)

      Jako hudební doprovod si pusťte část z Carminy Burrany – O fortuna.

      Překlad textu najdete zde, ale pokud bych měla vytáhnout tu nejdůležitější myšlenku – Osude, točíš se, jak se ti zlíbí, zabíjíš i silné, plačte...

        

      Walt otevřel oči. Naklonil jsem se nad něj a vzal jsem ho za ruku. „Gene,“ promluvil nezřetelně. „Pane bože…, tohle je konec…, doopravdy… konec.“

      „Walte…“ Jeho ruka byla teplá, ale nepohnula se.

      „Do háje…,“ řekl, „chtěl jsem…, chtěl jsem.“

      Nedomluvil. Puls jsem necítil. Tep srdce taky ne. Nic. Vůbec nic.

      Pomalu jsem položil Waltovu ruku na zem a zatlačil mu oči. Měl jsem to být já, ne Walt. Třásl jsem se bezmocným vztekem, protože to, co mělo potkat mě, potkalo Walta, ukradl mi smrt… Kdybych zemřel já, bývalo by to jedno, úplně jedno…

      …Když člověk dostane darem něco, o co vlastně nestojí, je potíž v tom, že ten dar nemůže s čistým svědomím zahodit. Zvlášť když dárce za ten dar musel zaplatit víc, než kolik si mohl dovolit.

      Věděl jsem, že Waltův dar nezahodím, budu žít.

      Dick Francis, Cena krve

       

      Zelený oheň zaplál a Hermiona měla na rozmyšlenou jen pár vteřin. To, co udělala, bylo v podstatě instinktivní. V mžiku seděla na křesle hnědá kočka.

      Severus reagoval stejně rychle. Mávnutím hůlky nechal zmizet jeden z čajových šálků, pohledem zkontroloval okolí a postavil se proti krbu s připravenou hůlkou.

      Z krbu vystoupil Draco Malfoy. Nebo spíše vypadl, což u něho nebylo obvyklé. Většinou se pohyboval s nedbalou elegancí. Teď jevil známky spěchu a rozrušení.

      „Pane!“

      „Co se děje, Draco?“

      „Otec unesl Pastorka. Určitě se bude snažit ho nějak přimět ke spolupráci.“ Draco se chvěl rozrušením. Severus potřeboval vědět, zda jsou jeho emoce způsobeny tím, co jeho otec učinil nebo znechucením z toho, že otce zrazuje. Proto řekl tvrdě: „Nemyslím si, že váš otec bude snažit Pastorka k něčemu přimět. Ostatně, nevěřím, že by se mu to povedlo, i kdyby se o to pokusil. Jsem si jist, že ho bude chtít zabít. Pravděpodobně velmi okázale a brutálně.“

      Se zadostiučiněním sledoval, jak sebou mladík škubl. Ve tváři byl ještě bělejší než před chvílí.

      „Pane, je to můj otec!“

      „Toho jsem si plně vědom, Draco. Ale Zmijozelové si nic nenalhávají. Tím, že jste se rozhodl špehovat vlastního otce, se dostáváte do složité situace. Ale je potřeba mít své vnitřní postoje jasné. Emoce nám v dané situaci nepomohou. Takže teď se uklidníte.

      Ty taky, Amber,“ dodal s pohledem upřeným na hnědou kočku, která stála na křesle se zježenou srstí a vztekle švihajícím ocasem. Přistoupil k ní a položil jí ruku na záda. V prvním okamžiku na něho zasyčela, ale pak se podvolila pevné dlani. Špička ocásku se však i nadále neklidně pohybovala.

      Draco na chvíli zapomněl na vlastní starosti a fascinovaně hleděl na Amber.

      „Co je s tou kočkou? Copak ví, co se děje?“

      „Kočky jsou velmi citlivé na atmosféru, vysvětlil mu Severus. „Takže, vlastně ví.“

      Pak dodal: „Tak tedy, pokud už jsme se všichni uklidnili, můžete pokračovat. Kam váš otec Pastorka zavřel?“

      „Na jedno tajné místo. Jmenuje se Deathly Manor. Není velké, ale…“ zarazil se.

      „…velmi smrtící? Dobře vybavené pro mučení?“ doplnil Severus otázkou. Draco neochotně přikývl. Neklidně sekání kočičího ocásku se zrychlilo, ale nekompromisní ruka opět přiměla kočku ke klidu.

      „Dobře tedy. Takže, jak to v Deathly Manor vypadá? Kolik tam bude lidí?“

      „Zatím ne mnoho. Otec se spoléhá na to, že je dům krytý Fideliem. Dnes v noci tam nebude ani on sám. Jen Zabini a pár dalších. Tuším, že dohromady tak pět, šest. Ale otec svolal velké množství svých příznivců na zítra.“

      „To znamená, že osvobodit Pastorka musíme ještě dnes v noci. Předpokládám, že jste jedním ze strážců Fideliova zaklínadla, takže i já nyní vím, kde dům najít. Napište, prosím, jeho název zde na pergamen, aby se zjevil všem, které přizveme k Pastorkově záchraně. A nakreslete mi podrobný plánek domu s upřesněním, kde vězní Pastorka.“

      Draco beze slova vyplnil jeho příkaz.

      „Výborně, takže teď bude nejlepší, když zůstanete zde. Já svolám ty, kteří se zúčastní záchranné akce.“

      Draco ho přerušil: „Nezůstanu tady. Musím se vrátit na Deathly Manor. Otci by bylo divné, kdybych zmizel. Domnívá se, že jsem ve svém pokoji. Má v úmyslu opustit Manor až večer. Navíc, pokud se vrátím, mohu být ještě užitečný. Mohu se postarat o to, aby ten, kdo bude Pastorka hlídat, tvrdě spal.“

      Severus přivřel oči. Ano, to všechno je nanejvýš rozumné, ale přece… Nahlas řekl: „Dobře, Draco. Pokud jste si jistý, že to chcete udělat, tak se budeme řídit tímto plánem. Uvědomujete si ovšem, že váš otec patrně ihned pochopí, kdo ho zradil?“

      „Nemusí si toho být vědom,“ namítl Draco. „Nejsem jediným strážcem…“ ztěžka polkl, „…dobře, máte pravdu. Nebudu si nic nalhávat. Nejspíš si to uvědomí. Ale… asi nebudu nejlepší špión. Tím hůř, že objektem mého sledování je vlastní otec. Takže mi prozrazení nejspíš tak docela vadit nebude.“

      Pak se ušklíbl: „A navíc. Pokud tuhle akci přežiju, tak jednoduše zmizím z otcova sídla a přeruším matčiny přípravy na mou svatbu. To taky není k zahození. Vám zůstane ten těžký úkol přesvědčit otce, že jste o mé zradě nevěděl.“

      „To už nechte na mně, Draco. Přesto vás musím požádat ještě o jednu věc. Jste ochoten potvrdit to, co jste mi řekl pod Veritasérem? Určitě si uvědomujete, jak snadno by toto mohla být past.“

      Draco vyrovnaně přikývl, ale Amber se opět zježila srst. Severus byl upřímně vděčný za to, že Hermiona nedokáže ve své kočičí podobě vysílat myšlenky podobně, jako v té lidské. Byl si jistý, že její názor právě teď slyšet nechce.

      Uklidňujícím pohybem pohladil Amber po zádech a přivolal štíhlou lahvičku. Několik krůpějí skanulo do sklenice vody, kterou podal Dracovi. Ten ji bez váhání vypil.

      *****

      Po Dracově odchodu Severus neztrácel čas. Přísně pohlédl na Amber a řekl: „Ještě chvíli trpělivosti, slečno Grangerová.“

      Napsal na pergamen krátký vzkaz, mávnutím hůlky ho znásobil a letaxovou sítí odeslal na několik důležitých adres. Pak přivolal Potterova skřítka: „Kráturo, najdi svého pana a vyřiď mu, že se v neodkladné záležitosti sejdeme u ředitelky. Tu upozorni, že se u ní za chvíli začnou scházet členové Fénixova řádu.“

      Teprve pak se obrátil k hnědé kočce. „Dobře, slečno Grangerová. Takže, teď máme chvilku času, abychom si promluvili.“

      Na křesle se místo kočky objevila rozčilená Hermiona. Okamžitě vyhrkla: „Neměl jste Dracovi dovolit, aby se tam vracel.“

      Netrpělivě ji přerušil: „Uvědomuje si, že to nebyla otázka volby? Pan Malfoy měl naprostou pravdu. Kdyby se nevrátil, tak by Lucius stejně pochopil, že ho Draco zradil. A patrně by okamžitě zabil Pastorka. Nebo by ho přemístil někam jinam, což by mělo, v konečném důsledku, podobný výsledek. Takto máme šanci. Pro váš klid, pokusím se zajistit, aby se Dracovi nic nestalo. Patrně bude vhodné dostat ho trvale z otcova dosahu.

      Ostatně, Lucius tam nebude. A nikdo jiný se neodváží Draca zabít. I kdyby náhodou měli podezření, že je to právě on, kdo je zradil. Na to se Luciuse příliš bojí. Nakonec, Draco je jediný pokračovatel čisté linie rodu Malfoyů.“

      Pak se mírně zamyslel. „Vy byste se naopak mohla pokusit přesvědčit pana Pottera, aby se o Dracovo zabití nepokusil sám. Byl bych sice rád, kdybyste se vy a pan Potter akce neúčastnili, ale předpokládám, že bezhlavá nebelvírská odvaha vám to nedovolí.“

      „Předpokládáte správně,“ přikývla Hermiona.

      Severus semknul rty. „Slibte mi alespoň, že nebudete zbytečně riskovat. Nezapomeňte na to, co je skutečnou prioritou. Spojit vaši a Harryho magii a porazit Luciuse Malfoye.“

      Hermiona strnula. „A co když Malfoy v Deathly Manor zůstane a využije příležitosti Harryho zabít?“

      „Nemyslím si. Téměř určitě tam nebude. S naší přítomností nepočítá. A Harryho se nepokusí zabít dříve, než získá Bezovou hůlku. Nicméně…“ zaváhal, „pokud by se něco stalo panu Potterovi a pokud by se situace vyvinula nepříznivě i pro mě,“ mávnutím hůlky přivolal z knihovny povědomou knihu. „Tady najdete patřičné informace. Domnívám se, že pan Weasley by se spojení vašich magií nebránil,“ dodal znechuceně.

      *****

      amb_111

      Tichem noci se ozvalo několik lupnutí. Dvanáct temných postav se objevilo nedaleko domu obklopeného hradbou vysokých stromů. Ve vzduchu bylo cítit štiplavá vůně jehličí. Pod nohama jim slabounce křupala namrzlá půda. Na konci března sice již přicházelo předjaří, ale v noci se ještě vracely mrazíky. Zvláště za tak jasné noci, jako byla tato. Severus znepokojeně sledoval jasný půlkruh měsíce, který jen občas zastiňovaly cáry temných mraků. Vysoko na obloze vál prudký vítr, ale při zemi byl povážlivý klid. Ticho rušilo jen váhavé houkání sýčka.

      Severus by dal přednost tomu, kdyby i tady dole vál alespoň mírný větřík a rozhýbal větve stromů. Jejich skřípění by mohlo zastřít veškeré zvuky způsobené jejich přítomností. Takto mohl jen doufat, že obyvatelé Deathly Manor nebudou příliš ostražití.

      Skupina se obezřetně rozmístila. Neville s Lenkou a Minervou zůstali venku, jako nezbytná záloha. Harry s Hermionou a dvěma bystrozory měli za úkol tiše najít Pastorka a co nejrychleji zmizet. Severus s Arthurem se chtěli postarat o Draca a zbytek bystrozorů o ty Smrtijedy, kteří nebudou spát hlubokým spánkem. Severus pevně doufal, že přinejmenším Pastorkovu stráž se Dracovi povedlo uspat.

      Pevně zavřené dveře odolávaly spojenému úsilí zkušených bystrozorů jen chvíli. Bylo zřejmé, že se Lucius skutečně maximálně spoléhal na Fidelio a nepoužil žádná další ochranná kouzla. Devět postav tiše vklouzlo do domu a rychle se rozptýlilo podle předem připraveného plánu. Pastorek byl vězněn v patře, Dracova ložnice měla své místo v přízemí. Informace mladého Malfoye byly k nezaplacení. Nemuseli ztrácet čas.

      Severus pozorně poslouchal. Dům byl naprosto tichý. Ticho, klid… Nad schody objevila Hermiona s Harrym a bystrozory, kteří levitovali omámeného Pastorka. Potřebovali se co nejrychleji dostat ven, odkud se mohli přemístit. Severus viděl, jak na Pastorkově hrudi balancuje jeho hůlka.

      „Taková nedbalost,“ zasykl. Odhadl, co se stane, vteřinu před tím, než se hůlka skutálela z Pastorkova těla. Nestačil tomu zabránit.

      KLAP, KLOP, KLUPITY KLEP. Hůlka se kutálela po schodech a v tichu domu dělala neuvěřitelný hluk.

      Všichni strnuli uprostřed pohybu. Stráže hlídající Pastorka spaly, ale ne všem v tomto sídle se dostalo Dracova uspávajícího lektvaru. Dva ze Smrtijedů zaslechli podezřelý zvuk a vyběhli ze svých pokojů. Pokusili se poslat na skupinu smrtící kletby, ty však chránilo silné Protego. Hermiona s Harrym, teď už bez ohledu na potřebu zachovat klid, pádili dolů po schodech. Mezi nimi se pohupoval Pastorek, záda jim kryli bystrozoři.

      Severus si byl plně vědom, že se, pokud možno, nemůže do boje zaplést. Ne, pokud má dál hrát svou roli. Ostatně, jeho úloha byla jiná – ochránit Draca. Úkol, který později před Luciusem snadno obhájí. Zahlédl mladého Malfoye, který se vynořil ze své ložnice. Viděl, jak pomalu zvedá hůlku zjevně nerozhodnutý, zda a jak se má zapojit do boje. Ale viděl i někoho dalšího. Zabiniho, který naopak neváhal ani zlomek vteřiny. Z jeho hůlky vystřelil smrtící rudý paprsek. Nemířil na skupinku kolem Pastorka. Jeho kouzlo mířilo na pokračovatele rodu Malfoyů.

      Měl jsem to vědět, pomyslel si Severus, ve stejném okamžiku, kdy vyslal své vlastní Protego. O nepatrnou chvíli později, než bylo potřeba. Protego se zlatavě rozzářilo, ale ochránilo Draca jen zčásti. Rudý paprsek šlehl po jeho tváři a Draco se zřítil k zemi.

      Zabini nezaváhal. Další smrtící kletba mířila směrem k Severusovi. Vytušil správně, že právě tento kouzelník pro něho znamená největší nebezpečí. Tentokrát se Severusovi podařilo kletbu odchýlit účinněji. Alespoň si to myslel. Teprve, když za sebou uslyšel padající tělo, pochopil, že Zabini nakonec přece jen uspěl.

      V následujících okamžicích se tři Smrtijedi v čele se Zabinim vyřítili z domu a přemístili se pryč. Proti přesile bojovat nemínili. Nechali v domě omámené strážce, s jejichž záchranou si starosti nedělali.

      A na zemi zůstala dvě bezvládná těla. Raněný Draco Malfoy a… mrtvý Arthur Weasley.

      *****

      Hermiona strnule hleděla na scénu před sebou. Během několika okamžiků se úspěšně probíhající záchranná akce proměnila v tragédii. Hlavou se jí řítila jedna myšlenka za druhou.

      Pan Weasley. Mohl to být můj tchán. V kouzelnickém světě pro mě vlastně představoval otce. Otce tak odlišného od toho mého. Byl daleko méně racionální, někdy téměř směšný, ale… tak laskavý… Co to udělá s Molly? Ti dva byli pro mě předobrazem ideálního manželství. Dva lidé, kteří nezvratně patří k sobě. Nebylo to podvědomé přání zažít něco podobného, co mě vábívalo k Ronovi? Jak on zareaguje na otcovu smrt? Třeba konečně dospěje. Protože teprve, když přijdeme o rodiče, stáváme se definitivně dospělí. A Ron právě přišel o otce. Ještě to neví…

      Pak se její pohled přenesl na Draca a myšlenky se obrátily k Ginny. Draco! Co by to znamenalo pro Ginny, kdyby ani ten nepřežil. Vrhla se k nehybně ležícímu mladíkovi, který slabě sténal.

      „Hermino, co blázníš?“

      „Myslím, že bude v pořádku,“ ozvalo se současně ze dvou úst – rozčileného Harryho, který vypadal, že chce Hermionu od Draca odtrhnout třeba násilím a Snapea strnule stojícího vedle zhrouceného mladíka. Profesorova slova zněla, jako by chtěl přesvědčit sám sebe.

      Klečící Hermiona zvedla oči. Nad její hlavou se zkřížily dva pohledy: „Pane Pottere, myslím si, že teď není ten správný okamžik myslet na staré nenávisti.“

      Harry nepatrně přikývl: „Dobře. Omlouvám se. Budu se ovládat.“

      „Musíme se domluvit, jak postupovat dále,“ dodal Snape. „Navrhuji, aby se všichni co nejrychleji přenesli do Bradavic. Slečno Grangerová,“ obrátil pohled pod sebe, na Hermionu, která mu klečela u nohou, „postarejte se o pana Malfoye. Madam Pomfreyová si bude jistě vědět rady, ale budu rád, když se o něho bude starat i někdo, komu na něm, alespoň částečně, záleží,“ pátravě se na ni podíval a Hermiona souhlasně přikývla. Ano, kupodivu jí na Dracovi opravdu začalo záležet. Nemohla připustit, aby se Ginny trápila více, než tomu bude i tak.

      „Pane Pottere, vy budete muset udělat to, na čem jsme se domluvili. Myslím si, že to nyní nemůžeme odkládat. Lucius Malfoy bude mít chvíli jiné starosti, takže je patrně vhodná příležitost. Řekněte Minervě, o co jde. Tak, jak jsme se domluvili. Jako ředitelka vám umožní vykonat to, co je potřeba.“

      Hermiona přemýšlela, co ti dva mají v plánu, ale pak jí došlo, co vlastně Severus neřekl.

      „A vy profesore? Vy se s námi nevrátíte? Co budete dělat vy?“ zeptala se zadýchaně.

      „Já budu muset vysvětlit Luciusovi, co se tady vlastně stalo,“ odpověděl s nehybnou tváří.

      „Ne,“ vydechla Hermiona, „to nemůžete, zabije vás,“ očima vyhledala Harryho, který se tvářil stejně nesouhlasně.

      „Nemyslím,“ zavrtěl hlavou Severus. „A i kdyby, víte, co máte dělat.“

      Pohledem přejel všechny přítomné. Nakonec se zastavil na ležící postavě Arthura Weasleyho. S nepatrným přivřením očí se odvrátil a vyšel z domu. Zvenku se ozvalo tiché lupnutí, když se přemístil pryč.

      Hermiona bolestně zavřela oči a zoufale vyslala: Vrať se v pořádku! Prosím! Neměla tušení, zda její myšlenku zaslechl.

      *****

      Severus nasadil svůj obvyklý kamenný výraz a vešel do Malfoy Manor. V sídle panoval zmatek. Lucius běsnil. Severusovy ruce znehybnilo poutací kouzlo. Hůlka mu vyletěla z ruky. Nebránil se. Čekal.

      „Zradil jsi nás! Zabil jsi mi syna,“ syčel na něho Lucius, hůlku namířenou na Severusovo srdce.

      Severus jen povytáhl obočí. „Tyto informace máš odkud?“

      Lucius škubnutím hlavy ukázal na za sebou stojícího Zabiniho. Oči nespustil ze Severuse. Naštěstí stál přesně mezi ním a Zabinim, kterému se v ruce chvěla jeho hůlka. Severus četl v očích mladého Zmijozela strach a vraždu.

      „Pokud teď Zabinimu dovolíš, aby mě zabil, nikdy se nedozvíš, jak to ve skutečnosti bylo,“ řekl ledově klidným hlasem.

      Lucius se bleskově otočil. Při pohledu na Zabiniho neváhal ani okamžik. I mladého Zmijozela teď znehybnělo poutací kouzlo a jeho hůlka přistála v Luciusově ruce.

      Najednou vypadal klidný. Přikázal Severusovi a Zabinimu, aby usedli do křesel, sám zůstal hrozivě vztyčený nad nimi.

      „Pane, nevěřte mu,“ vykřikl Zabini.

      „Ticho, tvou verzi jsem slyšel. Teď chci slyšet, co mi k tomu řekne Severus,“ umlčel ho Malfoy.

      „Pane, on b…“ další slova už ze sebe Zabini nevypravil. Umlčený kouzlem se jen bezmocně díval, jak mu Severus ničí šanci na přežití. Oči měl vražedné.

      „Mluv,“ vybídl Malfoy stroze Severuse. „Proč jsi nás zradil?“

      „Nezradil jsem vás. Těžko jsem mohl. Nebyl jsem mezi strážci Fidelia a nevěděl jsem o uskutečněném zajetí Pastorka. Nedůvěřoval jsi mi, ale tím jsi sám sobě poskytl důkaz, že já jsem vás zradit nemohl.“

      Lucius zamračeně sledoval jak Severuse, tak Zabiniho. „Kdo nás tedy zradil? Zabini?“

      „Je to zvláštní, ale věci jsou úplně jiné, než vypadají na první pohled. Ne, Zabini tě taky nezradil. Dokonce se domnívám, že sám upřímně věří, že jsem zradil já,“ Severus se rozhlédl kolem sebe. Kolem stálo několik Smrtijedů. „Možná jsou některé informace určeny jen pro tvé uši,“ vyzývavě se odmlčel, ale Malfoy pochopil. Mávnutí hůlky je obklopilo tichem.

      Severus pokračoval: „Zradil tě tvůj vlastní syn.“

      Luciusovi se prohnal tváří vzteklý záblesk. „Ne, Draco, ne!“

      Na okamžik se Severus domníval, že se neovládne a sešle na něho smrtící kletbu. Naštěstí chtěl vědět víc. „Dokaž to!“

      „Přemýšlej“ vybídl ho Severus, „Kdo jiný měl dostatečné množství informací? Kdo jiný mohl prozradit umístění Deathly Manor? Komu zachránil Potter život? Dělal Potterovi špeha od samého začátku. Já jsem se to ovšem dozvěděl až dnes. Potter mi zase tak příliš nevěří. Do poslední chvíle jsem nevěděl kam, a proč se dnes vydáváme, takže jsem tě ani nemohl varovat. A to, že je tvůj syn zrádce, jsem zjistil až v okamžiku, kdy nad ním šmejdka Grangerová ronila slzy,“ dodal pohrdavě.

      Malfoyovi se tváří hnala směs pocitů – nenávist, bolest, zadostiučinění, zoufalství. Severus nedokázal poznat, co převládá.

      „Takže jsi toho zrádce zabil?“ zeptal se Lucius nenávistným hlasem. „Jak ses mohl opovážit? Já jediný mohu potrestat svého syna.“

      Severus očima sledoval zoufalý pohled Zabiniho, který se přes hradbu ticha pokoušel odhadnout, co se právě teď Lucius dozvídá.

      „Nezabil jsem ho. Není mrtvý. Nevím, zda tím budeš potěšen, ale zachránil jsem mu život. Zabránil jsem v jeho zabití někomu jinému. Nevěděl jsem ovšem v tom okamžiku, že tě zradil. I když tušit jsem to mohl.“

      „Komu?“ vypravil ze sebe Malfoy.

      „Podívej se do těch očí,“ vybídl ho Severus a bradou ukázal na Zabiniho.

      Malfoy se otočil. V hrůzou stažených zorničkách si přečetl pravdu. Vzteky bez sebe zrušil tišící kouzlo a pohybem vyhnal všechny přítomné Smrtijedy. Ve ztichlé síni zůstali jen spoutaný Severus a Zabini a běsnící Lucius.

      „Proč jsi to udělal? Odpověz! Věděl jsi, že nás zradil?“ syčel Malfoy tentokrát do Zabiniho obličeje. Ten nebyl schopný vypravit ze sebe jediné slovo. Děs v jeho očích dostupoval vrcholu.

      „Nevěděl, že je Draco zrádce. Myslím si, že měl jiný důvod. Ale možná by bylo lepší, kdyby sis to přece jen poslechl z jeho úst. V kapse mám lahvičku Veritaséra,“ ozvalo se tiše z druhého křesla.

      „To ovšem mohu použít i na tebe,“ škodolibě konstatoval Malfoy.

      „Jistě, proč ne? Já nemám co skrývat,“ lhostejně odvětil Severus.

      Opravdu se domníváš, že si nedokážu proti vlastnímu Veritaséru vyrobit kvalitní protijed? pomyslel si

      Malfoy nakapal pár kapek z drobné lahvičky do dvou sklenic. Jednu z nich nalil do vzpírajících se Zabiniho úst, druhou ochotně vypil Severus.

      „Proč jsi ho zabil?“ zopakoval tváří v tvář Zabinimu.

      Jeho ústa se zkřivila snahou neříct pravdu, ale lektvar mu to nedovolil. „Já jsem chtěl být tvůj syn. Kdyby se Draco nevrátil, mohl jsem tvým synem být já. Věděl jsem, že ho mohu nahradit. Ale on se vrátil a tys okamžitě zapomenul, že jsem se už téměř tvým synem stal. Kdyby Draco nežil…“

      Vlna vzteku se prohnala Luciusovou tváří. Jeho hůlka se kmitla, vyšlehl zelený paprsek a vyděšené oči osleply.

      Mžikem se obrátil na Severuse a s napřaženou hůlkou se zeptal: „Věděl jsi to?“

      „Jen tušil. Viděl jsem v jeho očích nenávist.“

      „Proč jsi mi to neřekl?“

      „Věřil bys mi? Varoval jsem Draca a byl jsem odhodlaný na něho dávat pozor. To se mi nakonec i povedlo. Odvrátil jsem Zabiniho kletbu i když ne docela. Draco je zraněný, ale bude v pořádku. Jen musím zopakovat – nevím, zda jsi rád, že žije. Znám tvůj názor na to, že zrádce musí zemřít. Co bys udělal, kdyby se teď před tebou objevil?

      „Zabil bych ho,“ vypravil ze sebe sveřepě Lucius. Po chvilce dodal s nepatrným zaváháním: „Postarej se, abych ho nepotkal.“

       

      Items details

      • Hits: 1753 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      rusalka 01 Prosinec 2020
      Nedokážu si představit Lucia, že by zabil Draca. Ne, už to, že přikázal Severusovi, aby se postaral o Dracův úkryt Lucia usvědčuje z věrnosti rodu a z bigotního pudu sebezáchovy. Doufám, že Draco přežije, vezme si Ginnu a budou žít v Doupěti, místě kam Lucius nevstoupí. Lucius bude muset uznat za dědice svá vnoučata. Díky.
      #
      kattyV 01 Prosinec 2020
      Velmi souhlasím. Nikdo není černobílý, ani Lucius ne. Věrnost rodině považuji za jeden z jeho velmi kladných rysů. A jak to dopadne s Dracem a Ginny? Uvidíme.