Hledej

 amb_000

Úvod Šílené šuple Katty šuple Amber Je jedno, co se stane pak
    Je jedno, co se stane pak

      Minerva ví víc, než se zdá, stejně jako Lenka. Severus se brání vědět a Hermiona? Ta ví, co chce. Vystihují to i slova Radůziny písně Pevný úder: „Do pekla, jít bych se nelekla, vzpomeň, co jsem řekla, je jedno co se stane pak...“

      Ano, Radůza pro mne velmi souzní s mou Hermionou. Regi děkuji za beta read.

       

      Původ svátku Beltine má pradávné kořeny pocházející z dob, kdy magie druidů řídila život celé společnosti. Tímto svátkem začíná, podle dávných zvyků, světlá polovina roku, období tepla, růstu a sklizně. Začátkem listopadu pak světlá část končí a svátek Samhain zahájí období tmy.

      Svátek Beltine je spjatý s bohem Belenem, považovaným za vládce Slunečního ohně a léčivých vod. Na jeho počest se zapaluje posvátný oheň, určený k očistě od neduhů a nečistých myšlenek, nashromážděných v temné polovině roku.

      Období světla znamená příchod jara a tepla a zrození, Beltine je dnem, kdy se dvojice milenců vydávají do lesů. Noc předcházející tomuto svátku je obzvlášť příznivá rituálům spojení. Pokud jsou splněny všechny podmínky pro tato spojení, mohou vzniknout magické svazky nebývalé síly. Děti počaté na Beltine bývají velmi šťastné.

      Významné dny kouzelného roku pro mladé čarodějky, Levandule Brownová

       

      „Severusi, jak dlouho víš, že Hermiona zvládla zvěromágskou proměnu?“ zeptala se Minerva svého zástupce. Překvapeně sebou trhl. Před chvílí skončila pravidelná porada, ostatní se už vzdálili. Zůstal jen on, aby s Minervou probral záležitosti týkající se vedení školy. Jenže toto téma mezi školní záležitosti vskutku nepatřilo.

      „Nemám ponětí, o čem mluvíš, Minervo,“ pronesl nehybně.

      „Věděl jsi to, už když jsi ji nesl o Vánocích do sklepení?“ neochvějně pokračovala ředitelka. Znepokojeně čekal, zda na něho nezačne šibalsky pomrkávat, ale na tváři se jí usadil jen mírně tázavý výraz. Na vteřinu se mu prudce zastesklo po Albusově přítomnosti, ten by jistě pomrkávání neodolal. Když ale zahlédl dychtivý výraz modrých očí hledících z Brumbálova portrétu, usoudil, že se mu vlastně zase tak moc nestýská. Ostatně, Minerva zcela zjevně dokázala bývalého ředitele nahradit.

      „Ne, v té době jsem opravdu nic netušil,“ odpověděl rezignovaně. „Byl jsem jen mírně překvapen tvou nebývalou starostí o obyčejnou kočku. Zjistil jsem to později.“

      „Minervo, netušil jsem, že Severus o Hermionině kočičí podobě ví,“ překvapeně se do rozhovoru vložil Brumbál.

      „Albusi, jsem opravdu ráda, že pro jednou vím více než ty,“ spokojeně konstatovala ředitelka. „Mohu to přičíst tomu, že se nemůžeš účastnit jídla ve Velké síni? Takže nevidíš, jak se na sebe dívají při večeři či obědě?

      „Při snídani ne?“ zeptal se šibalsky Brumbál a Severusovi se zachtělo zaskřípat zubama.

      „Jako bys nevěděl, že ráno se Severus nedívá na nikoho a na nic. Ne dříve, než si vypije svou ranní kávu.“

      Minerva se pobaveně podívala na Severusův zarputilý pohled a zlehka pokračovala: „Nicméně, i tak je zcela zřejmé, že se jejich vztahy změnily. Navíc, Hermiona k Severusovi chodí na pravidelné lekce nitrobrany. Při jeho schopnostech to prostě zjistit musel.“

      Severus pronesl znechuceně: „Minervo, přivítal bych, kdybys o mně přestala hovořit tak, jako bych nebyl přítomen. Nitrobranu do toho nepleť. Samozřejmě jsem na to přišel daleko dříve. Vlastně téměř hned. A dříve než se zeptáš, ano, ovšem, že jsem slečně Grangerové řekl, že o její kočičí podobě vím.“

      Raději ani nepomyslel na to, jak dlouho mu trvalo, než to Hermioně prozradil. Když se Minerva neměla k tomu, aby cokoli podotkla, pokračoval: „A naprosto si nejsem vědom jakýchkoli pohledů, ze kterých bys mohla vyvozovat nějakou ´změnu vztahů´. Naše vztahy jsou naprosto korektní.“

      „Nic jiného jsem samozřejmě neměla na mysli,“ odpověděla až příliš nevinně. „ Ale nebudeš snad popírat, že se k Hermioně nechováš zdaleka tak nepřátelsky a odměřeně, jako dříve?“

      „To nepopírám,“ připustil. „Musím přiznat, že se slečna Grangerová ukázala být, podobně jako pan Potter, velmi schopnou čarodějkou. A rovněž se zdá být příjemnou mladou dámou. Myslím si, že se k Harrymu hodí, co říkáš? Rozhodně lépe než k tomu pitomci Weasleymu.“

      „Jsi si tím jistý, Severusi?“ zeptala se ředitelka zamyšleně. „Vždycky jsem měla pocit, že se Hermiona chová k Harrymu spíše jako sestra. Jako starší sestra, podotýkám. Nikdy se mi nezdálo, že by ho brala nějak jinak.“

      „Domnívám se, že se mýlíš, Minervo.“ pronesl Severus odměřeně. „Pokud tedy nemáš nic pracovního, s dovolením bych se vzdálil. Čeká na mě ještě hromada testů, které potřebuji opravit.“

      „Vlastně jedna věc by tady byla,“ vzpomněla si Minerva. „Chtěla jsem ji probrat na poradě, ale zapomněla jsem. Budeme potřebovat vyřešit problém se školní knihovnou. Madam Pinceová chce odejít do důchodu. Ne okamžitě,“ vysvětlila na jeho tázavý pohled, „ale tuším, že déle než na jeden další rok, ji neumluvím. Budeme za ni muset najít vhodnou náhradu. Pokud bys o někom věděl, řekni mi.“

      „Není nejlepší knihovnicí,“ řekl zamyšleně. „Hermiona se už zmiňovala, že používá velmi zastaralé metody inventarizace knih. A ke studentům nebývá příliš vstřícná. Takže možná změna může být ku prospěchu věci…“

      „Sice s tebou souhlasím, Severusi, nicméně nevím o žádné jiné knihovnici, která by ji mohla nahradit.“

      „Budu o tom přemýšlet,“ slíbil a konečně se s úlevou vzdálil.

      *****

      Severus seděl ve své pracovně, upíjel lahodné víno, díval se do plamenů a přemýšlel o dalším postupu. Harry bohužel nedělal v nitrobraně žádné podstatné pokroky. Nechápal proč. Už dlouho si byl ochoten připustit, že Harry je schopný kouzelník. Ne mimořádně silný, ale v každém případě lepší než většina ostatních. V oblasti obrany dokonce nadprůměrný. Pro nitrobranu to ale neplatilo.

      Je to zvláštní, že zrovna tato oblast magie mu dělá takový problém, pomyslel si. Chápal bych to, pokud by šlo jen o naše pokusy v Harryho pátém ročníku. Teď jsou ale naše vztahy nadprůměrně dobré a stejně… Zvláštní a nepříjemné.

      Hermiona naproti tomu zvládala jeho nároky daleko lépe. Svou mysl dokázala uzavřít velmi dobře, dokonce pochopila i to, jak své myšlenky utajit tak, že by většina kouzelníků nedokázala odhalit, že vůbec něco skrývá. Stačila jí k tomu jeho nepatrná nápověda…

      Vzhledem k únosu Pastorka a Arthurově smrti to stihli vyzkoušet jen jednou. Ale i to stačilo. Hermiona mu předvedla množství nezávadných a nevinných myšlenek, pod kterými skryla ty tajné. Kdybych opravdu chtěl, dokázal bych v její obraně najít slabé místo, ale takový Malfoy určitě ne, pomyslel si spokojeně.

      Druhou část úkolu – vysílání a přijímání myšlenek zvládala dobře už dříve. Přinejmenším pokud to zkoušela s ním… s Harrym to bylo daleko horší. Pokusili se o to včera, ale Harry ještě zjevně nebyl dostatečně připravený. Byl by si myslel, že při tom, jak blízko k sobě ti dva mají, to pro ně bude poměrně snadné.

      Znovu se zamračil. Harry opravdu nemá pro nitrobranu a nitrozpyt naprosto žádné vlohy. Severus se pomalu vzdával naděje, že by mladík vůbec někdy byl schopen spojit s někým svou mysl na dálku, vzhledem k tomu, jaké problémy mu to dělalo i při přímém pohledu do očí. Po provedení magického rituálu by se to mělo zlepšit, ale stejně…

      Myšlenky mu sklouzly zpět k Hermioně. Bylo by zajímavé zjistit, jak dalece by zvládla umění nitrozpytu. Nepochybně je talentovaná, nesmírně si užíval možnost ji učit. Rychle chápala, dokázala najít logické souvislosti a mezi jednotlivými hodinami nepochybně pilně studovala. Často přicházela s překvapivě bystrými otázkami.

      Nicméně, vzhledem k tomu, co se stalo minulou neděli… vzpomínka na sametový kožíšek se mu podivuhodně prolnula s myšlenkou, zda je hnědá záplava vlasů stejně hebká…

      Ne, další hodiny je potřeba omezit na minimum. Opravdu to bude lepší… takže, bude muset slečně Grangerové oznámit, že vyučování se momentálně odkládá. Ostatně, ne na dlouho. Správné datum pro magické spojení se blíží.

      *****

      Hermiona byla rozladěná. Severus už potřetí zrušil domluvenou hodinu nitrobrany. Vlastně doufala, že půjde o nitrozpyt... a teď nic. Trochu tušila proč a lála si za to, že se neovládla. To ta neděle u Severuse v knihovně. Kdyby netrvala na předčítání, kdyby se neproměnila v Amber… jak mohla být tak hloupá. Jenže kdyby nepřišel Harry, tak možná… tak možná mohlo být všechno jinak. Jenže není.

      Severus svolil k jediné hodině, a to společně s Harrym. Nedalo se tomu říct jinak než fiasko. Po všech stránkách. Severus se tvářil téměř stejně odtažitě, jako někdy před půl rokem, a pokud jde o pokusy o výměnu myšlenek s Harrym… škoda mluvit. Kdyby nevěděla, že se dokáže spojit s úplně cizí mudlovskou dívkou na druhém konci světa… no dobře, tak na druhém konci Evropy, tak by si byla myslela, že Harry skutečně nemá pro nitrobranu jedinou vhodnou buňku. Takhle si to, ke své spokojenosti, vysvětlila tak, že přes veškerou Severusovu snahu, prostě není Harryho vyvolená. Ještě, že tak. Dost nerada by mu ublížila. Ale o ono „magické“ spojení s Harrym vážně nestála. Zbýval jen jeden drobný problém, přesvědčit o tom Severuse. A přesvědčit ho i o tom, že… Vzdychla si. Jak to udělat, když se jí okázale vyhýbá? Okázale vlastně nebylo to správné slovo. Dělal to velice nenápadně. Jenže, výsledek byl stejný.

      Rozladěně začala přecházet po svém pokoji. Neklidně přerovnávala věci, snažila se v knihovně najít knihu, která by ji zaujala. Jednu si vybrala, ale po chvíli ji odhodila. Snad kdyby se věnovala opravám studentských úkolů… raději ne, v její dnešní náladě by to nemuselo dopadnout dobře. Patrně by se uchýlila k podobně sarkastickým a jedovatým poznámkám, jako Severus…

      Zatraceně, ten chlap se mi plete do myšlenek asi tak třikrát za minutu, pomyslela si znechuceně. Nesnáším soboty. A nejvíce ty, kdy je venku krásně, já jsem sama doma, nemám co na práci, Harry má dozor v Prasinkách a nemůžu si vymyslet záminku, jak se vloudit do sklepení.

       

      Myšlenky ji přerušilo zahučení krbu.

      „Hermiono?“ ozvalo se.

      „Lenko, to jsi ty? Co se děje?“ zeptala se trochu polekaně. U Longbottomů se měli sejít dneska večer, doufala, že se nestalo nic, co by tomu zabránilo. Protože svou účast na jejich „dýchánku“ přislíbil i Severus. Alespoň, pokud věděla od Lenky.

      „Ne, neděje se nic. Všechno je v pořádku. Jen mám takovou malou prosbu. Potřebuji na večer ještě něco přichystat. A Neville musí nečekaně odjet. Jeden z jeho španělských známých mu sehnal sazenici rmutěnky smaragdové. Je ti jasné, že nemohl odolat. Bude to jediná rmutěnka pěstovaná na území Británie. Má pozoruhodné vlastnosti při použití v uklidňujících lektvarech. Myslím, že Severus bude mít taky radost…“

      „Lenko, co potřebuješ,“ trochu podrážděně ji přerušila Hermiona, když si vzpomněla, jak samozřejmě začala Nevillova žena Severuse oslovovat křestním jménem. V okamžiku, kdy ji samotnou mistr lektvarů naprosto přehlížel, takovou připomínku neměla zapotřebí.

      „Jo, jasně. Promiň, Hermiono,“ jako často pochopila Lenka i nevyřčené. „Já jenom… jak nemám čas… chtěla jsem tě poprosit… Teddy má na dnešek domluveno, že bude se Severusem vařit lektvary. Tak kdybys ho mohla vyzvednout a odvést ho tam… A možná bys mohla počkat, než skončí a zase ho přivést, co říkáš?“ mírně nesouvisle dokončila Lenka, mající na tváři svůj obvyklý výraz člověka, který se pohybuje v nějaké jiné dimenzi. Hermioně se chtělo dát do smíchu. Pokud se Lenka pohybuje v jiném časoprostoru, tak patrně v takovém, kde jí nějaké neznámé bytosti vždycky prozradí, co je potřeba udělat.

      „Určitě bych mohla. Vlastně nemám co na práci. Hned k vám dorazím a vyzvednu ho,“ pokusila se tvářit důstojně, ale v hlase se jí zachvěla utajená radost.

      „To jsi vážně hodná. Až k nám nemusíš, Neville ho před cestou do Španělska přivede před bránu do Bradavic. A pozdravuj Severuse,“ dodala Lenka vědoucně.

      *****

      Hermiona popadla Teddyho za ruku a vydala se s ním do sklepení. Jen na půl ucha poslouchala klučíkovo švitoření o tom, jak se mu vaření se Severusem líbí a jak se mu posledně povedl mizející lektvar.

      „Dneska budeme dělat mnoholičný lektvar,“ oznámil jí bezelstně Teddy.

      „Teddy, to je ale učivo šestého ročníku. Nemyslím si, že je to úplně vhodný lektvar pro tebe,“ vyděsila se Hermiona. „Ostatně, na co metamorfomág potřebuje mnoholičný lektvar?“ zasmála se ještě.

      „Když já už všechny lektvary, které Severus vaří pro ošetřovnu, umím. A tak mi na dnešek slíbil něco těžšího. A říkal, že ty jsi ho uvařila úplně sama už v druhém ročníku.“

      U Merlina, tohle přece neví? Pomyslela si a nahlas řekla přísně: „Ale ty ještě ani nechodíš do školy. A s tím mým to nedopadlo tak docela nejlépe. Harry s Ronem se proměnili pěkně, ale já měla ještě měsíc kočičí fousky.“

      „Ty ses proměnila v kočku?“ zeptal se Teddy dychtivě.

      „Ne tak docela,“ poznamenala Hermiona. Z nutnosti vyprávět podrobnosti ji osvobodil příchod k Severusově soukromé laboratoři.

      „Zeptáš se Severuse, jestli se k vám můžu přidat?“ stačila ještě špitnout a klouček vážně přikývl přesně v okamžiku, kdy profesor otevřel dveře.

      „Severusi, dneska s námi bude vařit Hermiona, jo?“ vychrlil na profesora lektvarů

      Ten vypadal poněkud zaskočeně: „Skutečně?“ vypravil ze sebe, ale nadšený Teddy už vlekl Hermionu do poměrně prostorné a dokonale uklizené laboratoře.

      „Hm,“ odfrkl si Severus. „Slečna Grangerová má s mnoholičným lektvarem bohaté zkušenosti, nemýlím-li se?“

      Rozpačitě přikývla. Teddy se hned vložil do řeči. „Opravdu se Hermiona proměnila v kočku?“

      „Ne tak docela,“ zopakoval Severus přesně to, co řekla před chvílí Hermiona.

      „Vy to víte?“ zeptala se rezignovaně.

      „Nepochybně,“ odvětil s nepohnutým obličejem. „Madam Pomfreyová mě tenkrát žádala o pomoc při vaší zpětné proměně.“

      „Nechce se mi věřit, že byste nevěděl, jak to udělat.“

      „Jistěže jsem věděl. Ale nepovažoval jsem za nutné jí to sdělit. Jak jinak jsem vás měl potrestat za krádež ingrediencí z mých zásob? Sice jsem se tenkrát domníval, že je uzmul pan Potter, to však na věci nic nemění. To, že jste prožila měsíc s kočičími chlupy na tváři, mělo ovšem ještě jeden důvod. Mělo to být poučení pro vás, že s lektvary si není radno zahrávat.

      Mohl jsem si myslet, že mé zásoby poctil svou přítomností pan Potter, neměl jsem ovšem nejmenší pochyby, kdo lektvar opravdu uvařil. Jen mě překvapila ta hloupost, které jste se nakonec dopustila. To, že místo lidského vlasu použijete kočičí chlup… takovou chybu bych od vás nečekal.“

      „To byl omyl,“ začervenala se Hermiona. „Myslela jsem, že je to Millicentin vlas. Netušila jsem, že má kočku.“

      Teddy s otevřenou pusou zíral na rozhovor odehrávající se nad jeho hlavou.

      „Kočičí chlup se použít nemůže?“ zeptal se udiveně.

      „Je zřejmé, že ne,“ ušklíbl se Severus. „Slečna Grangerová ti může podrobně popsat, jaké to mělo následky.“

      Hermiona se zakabonila. Zadívala se Severusovi přímo do očí: Tak, už jste mě před Teddym znemožnil dost, ne?

       

      V Severusových černých hlubinách zajiskřilo: Potřebuje se poučit, na co si má dát pozor, slečno Grangerová.

       

      Pak ale pokrčil rameny, odkašlal si a řekl směrem k Teddymu: „Teddy, možná raději slečnu Grangerovou požádej, aby ti řekla, jaké ingredience budeš potřebovat.“

      „Ale to já přece vím. Potřebujeme pijavice, denivky, truskavec, žabník a kůži z hřímala,“ oznámil vítězoslavně.

      „Jistě, kůži z hřímala,“ zavrčel Severus a významným pohledem sjel Hermionu. „Nezapomněl jsi něco?“

      „Jo, ještě roh lidožravého dvojrožce,“ vzpomněl si Teddy. „Já už umím číst, Hermiono, víš? Tak jsem si to mohl přečíst sám,“ pochlubil se.

      Jste si jistá, že není váš příbuzný, slečno Grangerová? Vždy dokonale připraven…

       

      Hermioně připadal jeho výraz poněkud nečitelný. Byl to posměch nebo uznání?

      amb_161

      „Takže se pustíme do práce. Nejprve je potřeba pokrájet denivky, Teddy. Nezapomeň, musíš použít svůj nůž z obsidiánu,“ upozornil chlapce. „Taky je nutné rozdrtit pijavice. Ujmete se toho, slečno Grangerová?“ zeptal se jízlivě.

      Merline, ten má ale náladu… povzdechla si v duchu Hermiona, ale pustila se do té odpudivé práce bez protestů. Severus zatím připravil do kotlíku patřičné množství vody a upravil plamen na přesně předepsanou hodnotu.

      „Hermiono, já si to s tebou vyměním. Mně pijavky nevadí,“ šeptal jí tiše Teddy a podstrčil jí svůj překrásný černý nůž.

      Severus pokrčil rameny a neřekl nic. Hermiona s úlevou začala krájet denivky. Samozřejmě, že by ty pijavky zvládla. Nakonec, už to dělala snad stokrát, ale denivky byly přece jen příjemnější.

      Společně pokračovali ve vaření a nálada začala být uvolněnější. Po třech hodinách ukončili první fázi práce. Lektvar se musel ustálit, pokračovat se dalo až za pár dní.

      Teddy spořádaně uklízel pracovní stůl a Severus zamyšleně sledoval Hermionu. Nakonec k ní s povzdechem tiše pronesl: „Slečno Grangerová, musíme se dohodnout, jak budeme dále pokračovat ve vašich lekcích. Přijďte ke mně ve středu večer.“

      Hermiona přikývla. Její pocity se převalovaly od náhlé paniky přes odhodlanost k nejisté naději.

      *****

      Severus věděl, že čas se nachyluje. Luciusovi už brzy musel označit vhodný termín pro získání Bezové hůlky. U dlouho přece vědí kdy a kde.

      Ale ještě před tím… bylo potřeba udělat poslední krok v otázce magického spojení Hermiony a Harryho. Podíval se na mladou ženu, která seděla ve svém křesle a sledovala ho s jistou ostražitostí. Vytušila některou z jeho myšlenek? Rázně uzavřel svou mysl. Neměl ponětí, zda se náhodou nevěnovala nitrozpytu formou samostudia. U Hermiony by to nevylučoval. Zastavil se před křeslem a shlížel na ni.

      Vypadala půvabně. Svěže zelený hábit, pod ním o odstín tmavší košile. Volně rozpuštěné vlasy se jí nezkrotně vlnily na ramenou. Na krku se třpytil jemný řetízek. Byl si jistý, že pod látkou se skrývá přívěsek ve tvaru devaterníku. Nejasně ho to potěšilo. Představil si křehký šperk ohřátý dotykem s její pletí na teplotu lidského těla. Prsty ho zasvrběly touhou to vyzkoušet. Porovnat teplotu šperku s teplotou kůže. Pročísnout sytě hnědé vlasy, probudit zlatavé jiskření v pozorných očích.

      Zelená barva její košile mu připomněla barvu, kterou mívaly oči Lily Evansové. Pokusil se přivolat její tvář. A v duchu zaklel. Nedokázal to. Nechápal proč. Vždyť ho tak dlouho provázela v myšlenkách. Tolik let znamenala vzpomínka na ni světlo v temnotách. Dvě věci mu pomáhaly přežít a nezbláznit se. Myšlenka na ni a přání pomstít její smrt. Snaha odčinit zradu, kterou se na ní provinil… Uvědomil si, jak dlouho si na ni nevzpomněl. Bylo to tím, že smrtí Voldemorta cosi skončilo? Splnil úkol, který si předsevzal? Opravdu mohl jít dále?… Odmítl se tím zabývat.

      Odkašlal si a lehce poodstoupil. Ruce pevně založil před svým tělem.

      „Slečno Grangerová, naučila jste se už dost. Pan Potter ne tolik, ale bude to muset stačit. Čas střetnutí s Luciusem Malfoyem se nepříjemně blíží. Takže…“

      Hermiona ho přerušila.

      „Takže přišel čas na spojení mé a Harryho magie.“

      Neptala se, prostě konstatovala zjevná fakta. Severus přikývl.

      „Ano, přesně tak.“

      „Takže, co bude následovat? Nějaký rituál spojení?“ zeptala se.

      „Svým způsobem. Měla byste chápat…“ konečně se rozhodl, že vzhledem k tomu, že neví, jak to vyjádřit nějak delikátně, bude nejhodnější říct věci tak, jak jsou, „…že spojení magií vyžaduje kromě spojení myslí také spojení těl.“

      „Aha, takže chcete říct, že se mám s Harrym vyspat, nebo jste měl na mysli něco jiného?“ suše vyhodnotila situaci. „Harrymu jste to už řekl?“

      Nepatrně sebou cukl.

      „Nevyjádřil bych to tak, jak jste to vyslovila vy, ale v zásadě máte pravdu. A ne, panu Potterovi jsem to ještě neřekl.“

      „To nebude fungovat,“ překvapeně na ni pohlédl. Její myšlenky mu pronikaly do mozku ostře jako nůž. Ani mu nemusela hledět do očí.

      „Zapomněl jste se zmínit o třetí podmínce,“ dívala se na něho s nevyzpytatelným výrazem a jejich pohledy se protkly. „Spojení magií vyžaduje kromě spojení myslí a těl ještě spojení duší. Pokud tomu správně rozumím, znamená to, že ti dva, o jejichž spojení jde, se prostě musí milovat…“

      „Jak to víte?“ vyslal tu myšlenku téměř zoufale.

      „Neměl jste mi dávat tu knihu.“

      Potřásl hlavou: „Tvrdila jste, že jste ji nečetla.“

      Pobaveně se usmála: „Vy jste mi věřil?“

      „Vlastně ne,“ konstatoval už nahlas, ale pak ovládl veškeré zvířené emoce a klidně se zeptal: „Je zde nějaký problém? S panem Potterem se přece máte velmi rádi.“

      „Ano, přesně tak. Máme se velmi, velmi rádi. Ale nemilujeme se. Nikdy to tak nebylo. Takže si opravdu myslím, že to není dobrý nápad.“

      Upíral ni pohled. Knihu si přečetla už před pár týdny. Opět se mu podařilo ji podcenit. Patrně má velmi podrobně propracovaný náhradní plán. Takže…

      „Máte lepší návrh? Pokud jste to věděla, měla jste… nebo jste snad už panu Weasleymu řekla…?“

      Zavrtěla udiveně hlavou.

      „Proč do toho pletete Rona?“

      Pomalu se postavila a udělala dva kroky. Zastavila se těsně před ním a vzhlédla. V hloubce jantarových očí viděl změť pocitů. Nejistotu, touhu, rozhodnutí…

      „To není dobrý nápad,“ vydechl? Pomyslel si?

      „Proč? Možná ani toto nebude fungovat, ale když vyloučíme všechny nemožné eventuality, pak zbude jediná možná. Severusi, prosím…“

      „Ty prosíš mě? Hermiono, to je přece špatně…“ chtěl ji od sebe odstrčit. Byl si naprosto jistý, že ji chce odstrčit. Ruka se mu zastavila na jejím rameni. A proti jeho vůli jí sjela po paži. Dlaň se potkala s čekajícími prsty. Druhou rukou vytáhl zlatý přívěsek a pevně ho sevřel. Cítil v něm teplo jejího těla. A najednou věděl, že je to správně.

      *****

      Hermiona na okamžik zavřela oči. Volnou rukou vklouzla pod Severusovy vlasy. Prsty mu jemně přejela po obratlích na krku a pak si naléhavě přitáhla jeho tvář blíž. Ucítila hebké rty. Ne, nejsou chladné, to jen tak vypadají. Jeho polibek byl lehounký, jako dotek kočičích fousků. Pousmála se.

      „Severusi, dokážeš mě pohladit jen, když jsem kočka?“

      „Ne,“ vydechl. „Myslím, že to zvládnu i takto.“

      Odraz své touhy uviděla v černé hlubině jeho očí. Rozepnul několik knoflíčků na její halence. Pak se zarazil.

      „Opravdu to chceš? Nebudeš litovat?“

      „Máš snad pocit, že váhám?“ vzala jeho tvář do dlaní a znovu si ji přitáhla blíže. Zpočátku něžný polibek zdivočel.

      Ucítila, jak se jí jeho ruce vkradly pod halenku. Horké dlaně na horké kůži. Prsty přejely ňadra společně s vlnou závrati...

      *****

      Severus uvolněně ležel, Hermioninu hlavu na rameni. Hnědé vlasy propletené s černými. Dva pomalu se zklidňující dechy, dvojí tlukot srdcí, která ještě před chvíli bušila jako jedno jediné. Pro tuto chvíli nebyla minulost, nebyla budoucnost, bylo jen tady a teď. Násilím se probral z blaženého nevědomí. Opřel se o loket a zvedl svůj obličej nad její. Upřeně se jí podíval do očí.

      „Proč, Hermiono? Kvůli Harrymu? Kvůli záchraně světa?“

      „Ne… nebo trochu ano, já vlastně… protože jsem to tak chtěla,“ odhodlala se nakonec k odpovědi, které ještě pořád nedokázal tak docela věřit.

      „A tys to chtěl taky, nebo ne?“ zeptala se najednou s úzkostí. Ucítil, jak pomyslela na Lily. Na to, že je třeba blázen, že on Lily ještě pořád miluje, vždyť… ta myšlenka z ní křičela.

      „Ne,“ pousmál se, „už Lily nemiluji. Zůstane mi jako krásná vzpomínka. Ale opravdu jen vzpomínka. A ano, taky jsem si to přál. Ale to ještě neznamená, že je to správné.“

      „Proč ne? Kromě jiného, musíme přece Malfoye porazit, ne? A tvá magie je mnohem silnější, než Harryho. Takže, už jen proto je to správné.“

      Zatrpkle se usmál.

      „Je tady ještě jeden drobný problém. Jak jste správně poznamenala, slečno Grangerová…“

      „Hermiono,“ opravila ho důrazně. „Nepřipustím, abys začal mezi nás zase stavět zdi. Jsem Hermiona a už nikdy mi neříkej slečno Grangerová.“

      „Hermiono,“ připustil. Těžko odporovat ženě, která vám leží v náručí s pletí ještě jiskřící po milování.

      Ovládl touhu políbit ji na rozechvělé rty a odhodlaně pokračoval.

      „Jak jsi správně podotkla, třetí podmínkou spojení magií je vzájemná láska. Touha ještě není láska.“

      „Právě jsi řekl, že už Lily nemiluješ,“ podívala se tázavě.

      „Nejde o mě,“ odfrkl netrpělivě. „Teď mluvíme o tobě. Přece nemůžeš milovat někoho o dvacet let staršího, bývalého Smrtijeda, člověka, kterého polovina kouzelnického světa pořád ještě nenávidí, kterému nevěří…“

      „Ti, na kterých mi záleží, ti věří. A i kdyby ne, co na tom sejde. Já ti věřím. A nakonec, už kvůli Harrymu se o to musíme alespoň pokusit, ne? Kvůli záchraně světa,“ odmlčela se a pak pokračovala. „Vlastně nevím úplně přesně, jak má ten rituál probíhat. Kdy a kde? Nebo stačí, když jsme teď spolu…“

      S povzdechem se na ni podíval. Pochybnosti ho ani v nejmenším nepustily. Možná si jen namlouvala, že ho miluje. Zjevně si však byla jistá, že nemiluje Harryho. A co cítí on k ní? Ani tady si nebyl úplně jistý. Něhu, přání ji ochraňovat, probleskující touhu po jejím těle. Bylo to dost? Byla to láska? Nevěděl. Ale měla pravdu. Jiná cesta nebyla.

      „Tak jednoduché to zase není. Jde o téměř zapomenutý a velmi silný magický rituál. Nejvhodnější okamžik je svátek Beltine. Svátek související s posvátným ohněm…“

      „…Bel – tine, jasný oheň,“ spokojeně se usmála. Překvapeně na ni pohlédl. Její znalosti byly opravdu hluboké. Pak pokračoval: „Podle všeobecného zvyku se slaví 30. dubna. Ve skutečnosti je to svátek pohyblivý a závisí na úplňku. Letos připadá na 4. května. Nejvhodnějším místem bude Tintagel. Je to prastaré magické místo obdařené dávnou mocí.“

      Hermiona ho přerušila: „Ale to už je za pár dní.“

      „Vím,“ odpověděl a zaváhal. Zbývala ještě poslední informace. Tušil, že se jí nebude líbit.

      „Musí být přítomen ještě jeden kouzelník. Ten, který obřad povede.“

      „Kdo?“ vydechla.

      „Tuším, že nejvhodnější bude pan Potter,“ odpověděl s jistou nechutí. Ani jemu se to nelíbilo. Jenže představa, že by do celé záležitosti měl zasvětit ještě někoho dalšího… Povzdechl si.

      „Ano, bude to muset být Potter. Nikdo další by se o tom neměl dozvědět.“

      „Nelíbí se mi to,“ řekla zarputile.

      „Ani mi,“ souhlasil, „ale jinak to nepůjde,“ pohlédl na ni. „Nemusíš to dělat. Ještě pořád si to můžeš rozmyslet. Chápu, že spojit se mnou je až příliš zavazující. Uvědomuješ si, že jde o spojení na zbytek života? To není věc, která se dá zrušit.“

      „Ne,“ řekla odhodlaně. „Nerozmyslím si to,“ odmlčela se a pak pokračovala: „Asi bude lepší, když to Harrymu vysvětlím sama.“

      „Jsi si tím jistá?“ zeptal se opatrně. „Počítáš s tím, že na takovou informaci může reagovat poněkud negativně?“

      „Co máš konkrétně na mysli tím výrokem ´takovou informaci´?“ zeptala se pobaveně. „Pokud jsi tím myslel to, že nemám a nikdy jsem neměla nejmenší zájem posunout své vztahy s Harrym někam jinam, než je vřelé přátelství, tak tento můj názor naprosto sdílí.

      Pokud jsi tím myslel, že netušíš, jak bude reagovat na to, že se naopak velmi proměnily vztahy mezi mnou a tebou, tak to zcela určitě radostně uvítá.

      Jediné, co nevím, je to, co bude říkat faktu, že má být osobně přítomen rituálu spojení… To je přece jen poněkud…“

      „Opravdu tomu věříš?“ povytáhl obočí. „Vím, že poslední rok vycházím s Harrym velmi dobře, ale přece jen, bylo domluveno, že dojde k…, že půjde o tebe a Harryho…“

      „Nikdy s tím nepočítal,“ ujistila ho. „Po pravdě, byl z té představy poněkud vyděšený. A navíc, už nějakou dobu ví, že tě miluju.“

      Překvapeně zamrkal nad jejím, jen tak mimochodem proneseným vyznáním, ale rozhodl se nereagovat. Raději pronesl: „Opravdu si vy Nebelvírové sdělujete úplně všechno?“

      „Všechno ne,“ zasmála se. „Jen sem tam něco. A navíc jsem Harrymu nic neřekla. Poznal to sám. Občas bývá nečekaně vnímavý.“

      Nevěřícně se na ni podíval: „Chceš říct, že Harry poznal, že…“ polkl. Nemohl se přimět to zopakovat. „On nic nenamítal?“

      „Přeje mi to. A nejspíš má taky trochu špatné svědomí, že o mě nestojí. Protože…“ nedopověděla.

      Severus zbystřil. Proč? Proč si je tak jistá, že o ni Harry nemá zájem? Myslí si, že se chce Harry vrátit ke Ginny? Ale to je nesmysl. Vždyť přemluvil Draca, aby odjel do Doupěte…

      Ze soustředění ho vyrušil jemný dotek prstů, které obkroužily obrys jeho čelisti.

      „Nepřemýšlej,“ zašeptala tiše Hermiona. „Teď nemysli. Teď není důležité, co bude později. Co si bude myslet Harry nebo kdokoli jiný. Co bude s Malfoyem. Teď jsme důležití my dva.“

      K první ruce se přidala druhá a obě společně přitáhly jeho tvář ke své. Vábení horkých rtů už nedokázal odolat...

       

      Items details

      • Hits: 1437 clicks

      Tecox component by www.teglo.info