Jednička |
Lenka s povzdechem sundala z nástěnky jeden popsaný pergamen a pověsila na ni další. Začetla se do textu: Kdyby starý Koba četl příběhy, všiml by si, jak často začínají tím, že se hrdina probudí. On se ale právě snažil usnout. Kromě toho nebyl žádný hrdina. Navíc jeho příběh nezačínal, ale končil. To ovšem Koba nevěděl. Naštěstí, protože už tak měl dost mizernou náladu. Jekot ze zadní cely se odrážel od kamenných stěn chodby a zarýval se mu do uší. Vězně přivedli za tmy. Hlavu měl zavázanou v pytli. Pod pytel se nedívej, poručili Kobovi. Teď ale musí, ne? Jak by jinak viděl, kolik zubů vyrazí tomu křiklounovi první ranou? Ztěžka vstal z pryčny a natáhl se po obušku. Ramena jí poklesla. No nazdar. Jako kdyby nestačila ta předchozí scéna. Spočítala zbylé listy. Dvanáct. Musí namalovat ještě dvanáct podobných obrázků. Magických. Pohyblivých. Těžce polkla a zvedla hlavu k nástěnce. Vlastně třináct. Z honoráře konečně zaplatí dlužný nájem a bude mít dalšího půl roku z čeho žít. Rolf, tedy pan ministr Scamander, asi disponuje opravdu hodně dlouhými prsty. Jak jinak si má vysvětlit, že o pořádnou zakázku nezavadila víc než rok? Nedalo se nic dělat. Nabídka ilustrovat tuhle podivnou knihu jí vytrhla trn z paty. Hlava ji však bolela a prsty svrběly touhou po úplně jiné práci. Tehdy před třemi lety by ji nenapadlo, že když udělá něco tak přirozeného, ponese takové následky. Ale i kdyby ji to napadlo, zachovala by se jinak? Potřásla hlavou. Bude muset zajít na Příčnou a koupit další tubu krvavě červené barvy. Prolistovala zběžně zbylé pergameny. Nebo raději dvě.
|
Items details
- Hits: 1828 clicks
Tecox component by www.teglo.info