Na dně váčku se k sobě choulily tři poslední mince. To máme na dvě tuby barvy a možná pytlík rýže. Měla si říct o větší zálohu. Musí ty zatracené obrázky domalovat dříve, než jí dojde všechno jídlo. Nic se nedá replikovat donekonečna. Ztrácí to pak chuť jako padesátkrát vylouhovaný čaj. S povzdechem schovala váček do kapsy a prošla přepážkou z Děravého kotle na Příčnou ulici. Kam nejdříve? Chvíli uvažovala. Do koloniálu raději půjde až potom, podle toho kolik peněz jí zbyde. Otočila se, a vykročila nejdříve do Kratochvilných kouzelnických kejklů.

Když se po dvou letech vrátila ze studií v Seville, zjistila, že starý majitel malého krámku s výtvarnými potřebami zemřel, a jeho sortiment kupodivu převzal do svého obchodu George Weasley.

Za pultem stála mladá prodavačka, velmi ochotná a po několika minutách očividně nesvá z toho, že zákaznici nedokázala přimět k většímu nákupu.

Lenka zasněně vyšla ven. Ty nádherné sady barev, štětců všech velikostí…

Udělala jen pár kroků, když vrazila do něčeho tvrdého. Uslyšela zoufalý výkřik. Upadla a na čele ucítila lepkavou teplou tekutinu. Omámeně se posadila, pokusila se obličej otřít a podívala se na své ruce. Byly od krve.