Hledej

 cesty_00

    Sedmička

      cesty_LPoznámka:

      O tři roky později. Lenka má jedenáct let a po prázdninách se chystá poprvé do Bradavic.

       

      „Myslíš, že toho naši otcové ještě nemají dost? Je to stejné jako loni a předloni a předpředloni… Velké naděje a výsledek zase žádný, když nepočítám jeden sádrový odlitek stopy kdovíčeho, a tu hromádku sušeného trusu, nad kterou se pánové rozplývali minulý týden.“ Hubený čtrnáctiletý kluk se opíral zády o strom, žvýkal stéblo trávy a s viditelným despektem sledoval dva muže, kteří pomocí hůlek poněkud nekoordinovaně balili stan. Tira mezitím na dvě hromady starostlivě třídila zavazadla Scamanderových a Láskorádových.

      Lenka se zkoumavě zadívala stejným směrem. „Doufám, že ne. Kdyby je to přestalo bavit, už bychom se asi o prázdninách nevídali.“ Právě dokončila obrázek jejich letošního tábořiště na břehu Bajkalu a uklidila pastelky do zbrusu nového školního kufru. Ještě prolistovala skicák plný nejrůznějších kreseb krajin a podivných tvorů, skutečných i vymyšlených, přidala ho k ostatním věcem a zavřela víko. „Víš, Rolfi, hrozně se těším do Bradavic, ale je škoda, že nemůžeme být spolu ve stejné škole. Nechtěl bys třeba přestoupit?“

      „Ani náhodou. Já jsem v Krásnohůlkách ohromně spokojený. Je to po všech stránkách moderní škola a učí tam skuteční odborníci. Nevím, proč tě tvůj otec chtěl dát mermomocí do toho hradního muzea ve Skotsku. U nás bychom se mohli po vyučování scházet v knihovně a připravovat opravdu vědecké magizoologické expedice. Ty prázdniny jsou sice pokaždé prima, ale naši otcové se chovají jako úplní amatéři. Absolutní chaos, profesionální odborná příprava neexistuje, dokumentace buď veškerá žádná, nebo se v ní nikdo nevyzná. Takhle v životě nic nenajdou.“

      Dívka pokrčila rameny. „Hledání a nacházení asi není totéž. Řekla bych, že jim jde spíš o to hledání.“

      „Až skončíme školu,“ pokračoval Rolf ve své vlastní myšlence, „popadneme to za úplně jiný konec. My úspěšní budeme. O našich skvělých objevech pak napíšu knihu.“

      „Vezmeme se a já do té knížky namaluju obrázky. Pamatuješ? Tohle jsme si slibovali jako úplně malí, když jsme si hráli na velké objevitele.“ usmála se Lenka.

      „Hmm, klidně. Ale hlavně budu… budeme bohatí a slavní. Jako můj dědeček.“

       

      Items details

      • Hits: 1331 clicks

      Tecox component by www.teglo.info