Hledej

 cesty_00

    Osmička

      cesty_LLenka přerušila vyprávění a napila se chladnoucího kakaa.

      Molly Weasleyová vytáhla hůlku a seslala na oba šálky ohřívací kouzlo. „Takže ty ses rozhodla být malířkou už jako malé děvčátko?“

      „To ne. Až později, ve škole. Učení mě bavilo, ale s nikým jsem si moc nerozuměla. Neměla jsem žádné kamarády. Hodně jsem si povídala s lidmi v magických obrazech. Ty mě úplně nadchly. Odjakživa jsem si představovala, že se v obrázcích, které jsem malovala, vlní tráva, tečou řeky, práci létají a zpívají… Maminka mi vždycky říkala, že všechno, čemu věřím, je skutečné. Jenže tady to skutečné opravdu bylo! Někdy ve druhém ročníku jsem se rozhodla, že se naučím malovat podobné obrazy. Že budu malířkou.

      V knihovně jsem si půjčovala knihy reprodukcí z různých světových galerií a hledala všechno, co se dá, o teorii magických obrazů. Nejzajímavější, na které jsem narazila, byly spisy španělského malíře a lektvaristy z osmnáctého století, Dona Diega Evanesca. Ohromný člověk. Pobýval dokonce nějaký čas v Bradavicích.“

      Lenka se znovu odmlčela. Objala oběma rukama teplý hrníček, jako kdyby ji najednou roztřásla zima. „Dost dlouho jsem žila v takové vlastní bezpečné bublině, malovala krajiny a tvory, které jsem vídala ve snech, těšila se na prázdniny s tatínkem, strejdou Reginaldem, Tirou a Rolfim…

      A pak se všechno začalo kazit. Voldemort se vrátil, zabil Cedrika Diggoryho, Harrymu nikdo nevěřil… a já už nedokázala malovat zářivě barevně. Sahala jsem stále častěji po šedavých smutných tónech, jako kdyby se ze světa začaly vytrácet barvy. Došlo mi, že se dál před vším tím zlem zavírat nemůžu. Že už stejně proniklo až ke mně. A že ve ztemnělém světě stejně nikdo malířku nepotřebuje. Že bych měla přestat pořád jen snít.“

      „Takže ses objevila v Brumbálově armádě,“ poznamenal uznale Fred. „A bylas fakt dobrá. I v té mele na ministerstvu. Prý to byla pořádná řež. Škoda, že jsme u toho s bráchou nemohli být.“

      Molly se v křesle hrozivě nadzvedla. „Frede, zmlkni! Máte sakra štěstí, že jste tam tenkrát nebyli!“

      „Jako že bys nám zmalovala zadky rákoskou?“

      „To v lepším případě. V horším jste s Georgem mohli skončit namalovaní oba,“ střelila pohledem ještě jednou po Fredově portrétu, a pak se s povzbudivým úsměvem opět obrátila na Lenku. „Drahoušku, povídej dál. Je to ohromně zajímavé.“

       

      Items details

      • Hits: 292 clicks

      Tecox component by www.teglo.info