Hledej

 cesty_00

    Čtrnáctka

      cesty_LPoznámka:

      V minulé kapitole Lenka Fredovi a Molly vyprávěla svůj příběh.

      Nyní se do onoho příběhu vracíme. Poté, co Lenka koncem prázdnin namalovala Fredův portrét, odjela zase do Bradavic. Čekal ji sedmý ročník. Teď se s ní setkáváme o deset měsíců později, po závěrečných zkouškách, ve chvíli, kdy školu čar a kouzel definitivně opouští.

        

      Poslední. Poslední cesta Bradavickým expresem se všemi spolužáky. Definitivní konec dětství. Užije si prázdniny s tatínkem a pak pojede na celé dva roky do Sevilly studovat kresbu a magickou malbu. Lenka seděla v kupé s Ginny Weasleyovou. Tu zase čeká příští měsíc konkurs na chytačku v jakémsi famfrpálovém týmu. Lenka si nezapamatovala jméno, ale důležité je, že je to přesně to, co Ginny dělat chce. Ostatně, její kamarádka zase tak úplně nerozumí rozdílu mezi akvarelem a olejomalbou, ale důležité pro ni je, že se Lenka na studia do Španělska těší. Všechno je jak má být. Smály se, mlsaly čokoládové žabky a nechávaly se kolébat rytmem kol a svými sny o budoucnosti.

      Z nástupiště 9 a 3/4 se přemístila přímo před domovní dveře. „Tatí, už jsem tady!“ Na prahu kuchyně zůstala překvapeně stát. S Xenofiliem Láskorádem seděl u stolu mladý muž. Velmi pohledný. Tmavé vlasy i slušivý plnovous elegantně na krátko přistřižené, na skráních nenápadný náznak šedin, Brýle s jemnými zlatými obroučkami, kvalitní oblek.

      Oba muži vstali.

      Xenofilius oběhl stůl a bouřlivě dceru objal. „Holčičko moje, vítej doma! Podívej, kdo k nám přijel, to je překvapení, že?“

      Nechápavě hleděla z jednoho na druhého.

      Mladší muž se usmíval. „Ahoj Lenko, přivezl jsem výborné kalifornské víno. S tvým otcem jsme už ochutnali. Připiješ si taky se mnou na šťastné shledání?“ Držel v rukou dva poháry tmavě rudého vína s tančícími odstíny fialové barvy. Jeden jí podal. Broušené sklenice o sebe zazvonily, muž se jí podíval upřeně do očí a Lenka se zhluboka napila. Cítila vůni vanilky, chuť třešní a jakéhosi zvláštního koření. Najednou jakoby viděla jasněji.

      „Rolfi! To není možné! Tak dlouho jsme se neviděli!“

      Objal ji, políbil a opět pobídl: „Napij se ještě. Musíš mít po cestě žízeň.“ Znovu přiložili poháry k ústům a Rolf se jí opět zadíval upřeně do očí. „Opravdu dlouho jsme se neviděli. Ty už jsi dospělá, máš osmnáct let a já jednatřicet.“

      „Máš jednatřicet let,“ opakovala po něm maličko zasněně Lenka. Víno jí rychle stoupalo do hlavy. Musela si sednout.

      „Představ si, Leničko,“ obrátil se k dceři Xenofilius, „Rolf se vrátil, aby letos na podzim kandidoval v ministerských volbách. A ke své volební kampani si vybral náš Jinotaj, protože má na rozdíl od Denního Věštce tu nejlepší pověst. Nikdy se nezapletl s Voldemortovou stranou a zmanipulovaným ministerstvem. Že, Rolfe?“

      „Ano strýčku. Vím, že jste oba podle svých možností proti zlu bojovali a pomáhali Harrymu Potterovi. Ostatně, Lenko, ty jsi stále v kontaktu s tou nejlepší společností - se členy Brumbálovy Armády a Fénixova řádu, že?“ Když dívka přikývla, spokojeně se usmál a pokračoval: „Vrátil jsem se, abych dal své znalosti a schopnosti do služeb britského kouzelnického světa, ale nejen proto. Přijel jsem za tebou, abychom naplnili naše dětské sny. Vezmeme se, jak jsme si slibovali?“ Sáhl do kapsy, vytáhl malou krabičku, otevřel ji a položil na stůl před Lenku. Na tmavém sametovém polštářku ležel prsten s rudým kamenem. Barvou připomínal víno, kterého se znovu na Rolfův pokyn napili. Tančily v něm podobné fialové plamínky.

      „Ano vezmeme se,“ odpověděla poslušně Lenka, zatímco jí její snoubenec prsten navlékal.

       

      Items details

      • Hits: 1300 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 169 a člen: 1 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 6037903