Hledej

 cesty_00

    Osmnáctka

      cesty_LV tichu dojedli. Lenka vstala, a chtěla zase zamířit na verandu.

      „Počkej ještě, rád bych ti něco ukázal. Sova to dnes dopoledne přinesla.“ Rolf pokynul hlavou ke stolku u okna. „Podívej, plány na přestavbu londýnského domu. Jsou tady i nákresy zařízení jednotlivých místností. Je opravdu nejvyšší čas dát ho opravit, ať se tam můžeme hned po svatbě nastěhovat.“

      Neochotně se zastavila. Měla už zase hlavu plnou svého vzdorovitého obrazu. Neměla chuť se zabývat čímkoli jiným. Pak se ale přece jen otočila a udělala několik kroků naznačeným směrem. A v té chvíli ji napadlo, jak je vlastně možné, že ji to skoro vůbec nezajímá?

      Rolf už mezitím rozkládal roli pergamenu a klepal prsty do různých míst. „Hmm, salon je dostatečně reprezentativní, ale chtělo by to asi ještě pár pláten renomovaných světových malířů. Tady bys mi mohla trošku poradit s výběrem, co myslíš?“ Na okamžik pohlédl na dívku, ale hned zase stočil pohled zpět. „Ano, ano, moje pracovna, ta dělá dobrý dojem. Ložnice je docela příjemná… A tady bude dětský pokoj. Myslím, že jeden bude stačit. Nechtěla jsi více dětí než jedno, že?“ Rolf na Lenku opět krátce pohlédl. „No… ale když tak o tom přemýšlím, dvě by možná byly lepší. Fotografie významného politika v kruhu rodiny působí na veřejnost dobře a přece jen, jedno dítko je na takový obrázek trošku málo. Takže asi uděláme druhý dětský pokoj z jednoho z hostinských pokojů. Musím si napsat v tom smyslu poznámku pro architekta. Tak co tomu říkáš?“

      Lenka až do této chvíle mlčela. Ostatně nezdálo se, že by Rolf v průběhu svého monologu na nějakou její poznámku čekal. A vlastně nečekal ani teď. Balil v klidu role pergamenu a spokojeně se usmíval.

      „Pěkné… Rolfi, mohl bys mi ještě ukázat, kde bude můj ateliér?“

      „Ateliér? Není tam žádný ateliér. Promiň, to mě ani nenapadlo. Ale nemyslím, že bys ho potřebovala. Nebudeš přece mít na svého dětského koníčka čas. Povinnosti manželky významného politika, reprezentace, vedení domu a pak dítě, vlastně děti… Maluj si teď, dokud máš ještě volno. Na verandě máš přece všechno, co potřebuješ, ne? A teď mě omluv, musím něco nutně dodělat. Řekni prosím Tiře, ať mi později přinese kávu, ano?“ Letmo ji políbil na tvář a zmizel za dveřmi pracovny.

       

      Items details

      • Hits: 240 clicks

      Tecox component by www.teglo.info