Dvacítka |
„Proč v Londýně, doma bys to měla pohodlnější, ne?“ zajímala se Molly. „Byla jsem tam pár dní. Chtěla jsem zůstat, ale nedělalo to dobrotu.“ Fred se ušklíbl. „Neříkej, že byl taťka na tebe i po těch dvou letech pořád naštvaný.“ „To ne, nezlobil se. Ale jako kdybych ho vůbec nezajímala. Už mi ani nevyčítal, že jsem se s Rolfem rozešla a vrátila mu jeho prsten. Jen mi zdůraznil, že on sám, si jeho dárku opravdu váží a nosí ho pořád. A neustále o něm mluvil.“ „O tom přívěsku s červeným kamenem?“ podivil se Fred. „Ale ne. O Rolfovi. Jaký je pracovitý ministr, co pro kouzelníky všechno dělá, a že investoval do Jinotaje, koupil nový tiskařský lis a zajistil lepší barvy a lepší papír, protože pergamen už je zastaralý, a tátovi že udělí Merlinův řád za přínos britskému kouzelnickému společenství. Táta nevidí, neslyší. Je Rolfem úplně poblázněný. Je to hrozně divné.“ Lenka bezradně pokrčila rameny a zmlkla. Pak se zájmem pohlédla k oknu, na kterém stékající voda kreslila neobvyklé obrazce. „No, tak já pomalu půjdu.“ Moly se podívala stejným směrem „Nesmysl, nikam teď nemůžeš. Prší.“ Lenka se rozesmála. „Mám ráda déšť. A když nechci zmoknout, umím moc krásné deštníkové kouzlo. Nade mnou se rozprostře kousek modré oblohy s bílými beránky a prosvítajícím sluníčkem. Děkuji za ten úžasný meruňkový koláč, Molly. Frede, brzy se zase zastavím a opravím ti na obraze tu prasklinku na zápěstí a oprýskané křeslo. Pozdravujte George.“ Když se za ní zavřely dveře, Molly se pustila do sklízení nádobí. Najednou zůstala zamyšleně stát u Fredova portrétu. „Poslyš, nebylo ti na tom příběhu něco divného?“ „Jenom něco? Slabé slovo, mamko. Divných věcí v něm bylo až až.“
|
Items details
- Hits: 4377 clicks
Tecox component by www.teglo.info
Vaše komentáře a dotazy
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.