Hledej

 cesty_00

    Dvaadvacítka

      Poznámka:

      Tato kapitola je trošku zvláštní. Zabloudili do ní totiž vetřelci, kteří se takhle objevili už v několika padesátkových povídkách. Autoři téhle akce se tehdy hodně bavili tím, jak každý do své kapitoly nějak zakomponoval králičí plyšové bačkůrky J

      Cestou od Weasleyových se Lenka zastavila v koloniálu pro půlkilovku rýže. Měli ji zlevněnou, takže si mohla dovolit koupit i několik rajčat. Oleje doma ještě trošku měla, sůl taky a v truhlíku za oknem nějaké ty bylinky, takže jakés takés přijatelné jídlo na pár dní uvaří. Dnes už večeřet nemusí, ta svačina byla opravdu pořádná. A pospíší si s malováním, ať má do týdne zakázku hotovou.

      Doma uklidila nákup a uvařila konvici čaje. Pak s předsevzetím, že přestože už je večer, namaluje ještě jeden obrázek vrahouna Koby, vytlačila na paletu malou žížalku krvavě červené barvy.

      cesty_LBylo po půlnoci, když měla konečně hotovo. Obrázek hrál všemi odstíny rudé, jak oběť úslužně krvácela z několika bodných ran, až se kolem ní tvořily velké louže. Koba otíral obrovský zkrvavený nůž do bělostného prostěradla strženého z postele a nad neholeným strništěm mu blýskaly oči krutým zápalem.

      Najednou Lence přišla celá ta přehnaná scéna k smíchu. Rozmarně se uchichtla a do zbytku červené vytlačila z poloprázdné tuby trošku běloby. Výsledkem byla zářivě růžová barva, taková, kterou měla svého času ve velké oblibě Dolores Umbridgeová. Namočila do ní štětec a pustila se do práce. Přidala bleděmodrou a ještě trošku bílé. Když skončila, skvěly se Kobovi na nohou obrovské plyšové modro-růžové bačkůrky s králičími oušky, velikýma očima a roztomilými čumáčky. Lenka se na ně spokojeně usmála. Škoda, že je bude muset hned ráno vymazat. Ale opravdu až ráno. Tenhle obrázek jí rozhodně zlé sny nezpůsobí, pomyslela si ještě pobaveně, když se konečně chystala do postele.

      Sny se jí nezdály žádné. Probudilo ji až hlasité lupnutí.

      „Dobré ráno, slečno Lenko, Tira přinesla slečně snídani. Paní Molly si myslí, že slečna moc pracuje a na jídlo nemyslí. A Tira si to myslí taky. Tak jsme se rozhodly, že se budeme o slečnu trošku starat… Jejda! Tira nechtěla slečnu probudit. Tira si říkala, že už bude slečna vzhůru. Když byla slečna u pana Rolfa, vždycky takhle vstávala… Tira se moc omlouvá…“ Skřítčino švitoření se rozpačitě vytratilo. Nešťastně zírala na Lenku, která se na posteli mátožně posadila a teď na ni rozespalýma očima překvapeně hleděla.

      Po chvíli se ale zase rozštěbetala, zatímco prostírala stůl. Nakonec své dílo s uspokojením přehlédla a než s lusknutím prstů zmizela, ještě Lenku ujistila, že se kolem poledne objeví s obědem.

      Ta nestihla ani poděkovat, protože se teprve teď začala doopravdy probouzet.

      Oknem mansardy svítilo slunce vykoupané večerní bouřkou, v nedalekém parku se z krásného dne hlasitě radovali ptáci a ona se pobaveně usmála při vzpomínce na malou plyšovou kulišárnu, kterou se včera v noci pomstila namalovanému Kobovi. Snídaně voněla a Lenka dostala hlad. Bosky přeběhla ke stolu.

      Vtom se z opačného konce místnosti, kde měla pod velkým střešním oknem stojan s včera dokončeným obrazem, ozval podivný šramot.

      Rychle se otočila. Právě včas. Dva obrovští krysáci zrovna strhli Kobovi z nohou jeho bačkory a v mžiku s nimi zmizeli v hloubi obrazu. Jen dva dlouhé holé ocasy mávly jakoby na pozdrav. Byl to jen kratičký okamžik. Opravdu to viděla?

      Nechala jídlo jídlem a přešla ke stojanu. Nic na obrázku se nehýbalo. No samozřejmě, oživujícím lektvarem jej ještě nenapustila. A všechno na něm bylo tak, jak to před usnutím domalovala. Až na ty růžové bačkory. Chtěla je přece vymazat až ráno, ne? Že by to udělala už v noci? Chvíli přemýšlela, pak pokrčila rameny a šla se zase posadit k nedojedené snídani. Na světě je prostě spousta podivností. Nejen přestarostlivá Molly, muchlorozí chropotalové, škrkny, a strachopudi.

       

      Items details

      • Hits: 1538 clicks

      Tecox component by www.teglo.info