Hledej

 cesty_00

    Šestadvacítka

      cesty_GBylo pár minut před osmou, když se Ron vrátil do kanceláře. Stačil si jen narovnat bystrozorský odznak na svém hábitu a do kapsy strčit složený pergamen s nedopsanou zprávou o včerejší akci. Ministra by neměl nechat čekat. Několikrát se zhluboka nadechl a vydechl, aby zahnal nepříjemný pocit okolo žaludku. Nebylo jasné, jestli za něj mohla tréma, nebo ten Georgeův dryák.

      V ministerském předpokoji si sekretářka právě balila věci a chystala se k odchodu.

      „Vítám vás, pane Weasley, právě odcházím, pan ministr už mě dnes potřebovat nebude. Ale vy můžete jít dále, jste očekáván. Přeji příjemný večer.“

      Ron osaměl. Utřel si zpocené ruce do kapesníku, zaklepal na vyřezávané dveře a stiskl kliku.

      Ministr Scamander stál u svého psacího stolu a otevíral láhev. Kupodivu ne kouzlem, ale luxusním masivním mechanickým otvírákem.

      Otočil se, s přátelským úsměvem Ronovi pokynul ke konferenčnímu stolku s pohodlnými křesílky a podal mu sklenici plnou rubínově zbarveného vína. „Ronalde! Moc rád vás vidím. Pojďte se posadit. Musíte mi tu skvěle zvládnutou akci podrobně popsat. Už jste zatčené pašeráky stihli vyslechnout? Prozradili své odběratele tady v Británii? Aha, zatím ještě ne všechny. A co zajímavého bylo mezi zabaveným kontrabandem? Ano, samozřejmě, všechno je v bystrozorské laboratoři. Ale ne, nemusíte mi dávat číst tu neúplnou zprávu, chápu, že jste ji ještě nestihl dopsat. Však se všechno dozvím, až ji dokončíte, že? Ale vy vůbec nepijete!“

      Ron opravdu pil jen maličko. Očividně bojoval s trémou. Popisoval průběh zátahu, odpovídal na doplňující otázky a přitom si nervózně pohrával se stopkou plné sklenice. Několikrát se docela nebezpečně naklonila a víno málem vyšplíchlo na leštěnou desku stolu. Když ho ministr pobídl, škubl sebou a při tom prudkém pohybu, ve snaze zvednout pohár k ústům, jej na sebe celý převrhl. „Co… do pr… promiňte, já…“ koktal a nešikovně se snažil skvrnu, která se mu rychle vpíjela do hábitu, utřít kapesníkem.

      „No tak, Ronalde, nedělejte si žádné starosti. Na hábit použijete čisticí kouzlo a pohár vám znovu doleju. Ale tentokrát ho vypijete do dna, ano?“ Ministr podal Ronovi plnou sklenici a připil si s ním. „Jakmile budete vědět cokoli nového, přijdete mi to okamžitě povědět. Ten případ mě mimořádně zajímá.“

      Ron víno vypil několika hlubokými doušky. Pak poslušně přikývl. „Ano, pane. Budu vás o všem informovat jako prvního.“

      „Velmi dobře,“ poklepal ho ministr pochvalně po rameni. „Ostatně vy osobně mě také velmi zajímáte, jste opravdu schopný mladý muž. Myslím, že vás čeká slibná kariéra.“

        

      Když Ron od ministra odcházel, nebylo po nějaké nervozitě, ať už skutečné nebo předstírané, ani památky. Spokojeně se usmíval. Ve své kanceláři se převlékl do náhradního hábitu. Ten politý opatrně složil a pečlivě zabalil do úhledného balíčku. George už na něj ve své laboratoři netrpělivě čeká. Plán vyšel na výbornou. Tajemství ministerského vína zanedlouho přestane být tajemstvím.

       

      Items details

      • Hits: 1280 clicks

      Tecox component by www.teglo.info