Hledej

 cesty_00

    Osmadvacítka

      cesty_L„Ministerské víno?“ Lenka se naklonila nad kádinky a k oběma přičichla. Myslíte to Rolfovo oblíbené kalifornské? Často jsme ho pili, když jsme byli zasnoubeni Vlastně každý den.“

      George vytřeštil oči. „Každý den? A jak dlouho? Cože? Celých šest týdnů?“

      „Tohle ale leccos vysvětluje, brácho. Kolik nám ještě zbylo toho antidota?“

      „Nic moc, většinu jsem včera nalil do Rona. Ale možná to bude stačit. Přece jenom, za ty tři roky už účinky mohly dost vyprchat.“

      V Ronovi se najednou ozval bystrozor. „Odkud tohle všechno vlastně víte? Jak to, že máte protijed? V čem to jedete?“

      „Klid, brácho. V ničem nejedeme. Pamatuješ, jak jsi kdysi ještě na škole sežral celou bonboniéru naplněnou nápojem lásky? Holky toho tenkrát u nás nakoupily kvanta. Bylo z toho docela haló nejen v Bradavicích. Spousta stížností a tak…“

      „Museli jsme hodně rychle vyrobit obrovské množství antidota.“

      „Taky šlo dobře na odbyt.“

      „Jenže pak se Ministerstvo rozhoupalo a nejdůležitější ingredienci našeho nápoje lásky dalo na index.“

      „Jenom na zvláštní povolení k lékařským účelům.“

      „A my měli po kšeftě.“

      „No, a to víno“

      „je trošku jiné, složitější a komplexnější, ale základ je stejný. To nám došlo hned.“

      „A toho protijedu nám ještě troška zůstala. Dobře že jsme ho nevylili, ne?“

      Lenka těkala očima z jednoho na druhého i třetího, jak se snažila pochopit, o čem to všichni mluví. Něco jí ale říkalo, že už to vlastně ví. Že už to ví dlouho a že stačí, když zachytí jen malý kousíček…

      „Kluci, to o čem mluvíte… ráda bych se toho napila.“

       

      Items details

      • Hits: 394 clicks

      Tecox component by www.teglo.info