Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Kletba pralesního šamana

aneb Angelino rodové prokletíkletba2-th

Mistrovství je za námi, svatební cesta skončila a nastává všední realita novomanželského a profesního života.

Ale kdy bylo kolem Harryho naposledy něco normálního? Dobrodružství nekončí, přátelé potřebují jeho pomoc. Dokáže to?

    Kapitola 3, Kletba šamana z pralesa

      ZuluNedělní denní služba probíhala v poklidu. Zavolali je jen k řešení nějaké výtržnosti U Děravého kotle, kde se dostala do sporu skupinka opilých kouzelníků. To v pondělí byla služba mnohem zajímavější. Mohli se totiž zúčastnit soudního řízení, které mělo pouze zjistit, jaké země budou přizvány k mezinárodnímu soudnímu tribunálu a rozhodnout, že všichni zadržení budou do té doby umístěni v severním křídle Azkabanu, pod dozorem mozkomorů. Pod veritasérem vyslýchali jen Bílého Neda a přesto jeho výslech trval více než tři hodiny. Zapisovatel zavařil dva samopíšící brky, než zaznamenal množství zločinů, které tahle banda napáchala. Loupili a vraždili opravdu po celém světě. Nevyhnuli se ani Austrálii, Novému Zélandu, či Africe. Konečný soupis všech zemí, které budou pozvány k Mezinárodnímu přelíčení, nakonec dosáhl dvaadvaceti. „Ještěže už je hotový zámeček na Strašidelné Hůrce…“ pomyslel si Harry a byl zvědavý, jak to bude všechno probíhat.

      Od té velké akce připadaly Harrymu služby nudné. Jediné zpestření bylo v pročítání tisku a následných diskusí o článcích. Každý novinář, každé noviny psali o proběhlých událostech jinak, všichni se však shodli v tom, že úspěšné zadržení takových světoznámých zločinců, přišlo v pravou chvíli. Anglie totiž od Nového roku převzala na sedm let předsednictví Mezinárodního sdružení kouzelníků. Zatím se zde kromě pár drobných mezinárodních sporů nic neřešilo. Tímto případem a obrovským soudním tribunálem, kterému teď budou předsedat, získají ve světě obrovskou prestiž a také úctu, kterou si zaslouží.

      Zároveň také s Ginny využili každou volnou chvilku k tomu, aby si opsali a zkompletovali svůj kouzelnický zákoník, aby měli z čeho doma pilně studovat. Stejně si ani jeden z nich nedovedl představit, jak se to všechno zvládnou naučit, když dostávali navíc spoustu dalších úkolů, jako například – pořídit si svoje vlastní pouzdro na opasek a uvařit, nebo nakoupit všechny důležité lektvary, které do základní výbavy první pomoci patří. Pak ještě musel mít každý z nich svou truhličku lektvarů, kterou by si mohli kdykoliv přivolat a v ní připravených dalších pětadvacet základních lektvarů potřebných k práci bystrozora. Do toho ještě běžné služby… Jeden den volna po dvou denních a dvou nočních dvanáctihodinových, vyčerpávajících službách byl opravdu málo. Navíc se daly čekat zase služby navíc během konání Mezinárodního soudního tribunálu.

      Harryho mentoři se nakonec slitovali nad svým, stále nešťastnějším, kadetem a naučili ho jedno velmi užitečné, ale také trochu nebezpečné kouzlo – samoučící, pamatovací. Nejdřív mu ale dali řádné školení, jak tohle kouzlo použít, protože mělo spoustu nebezpečných vedlejších účinků.

      „Účinkuje přesně hodinu, všechno, co stihneš za tu dobu přečíst, si navěky zapamatuješ. Musíš si ale na tuhle hodinu zajistit naprostý klid jen na studium. Jak tě někdo vyruší, tak máš problém, protože kromě toho, co si přečteš, ti v paměti natrvalo zůstane i každá hloupost, kterou ti v té době někdo řekne. Vzhledem k tomu, že lidská paměť má pouze omezenou kapacitu, tak si do ní musíš natrvalo ukládat pouze věci důležité, které budeš potřebovat během celého života…“ kladl mu na srdce Hrdonožka.

      „Dál musíš počítat s tím, že budeš po té hodině intenzivního studia tak unavený, že usneš minimálně na šest hodin a nebudeš k probuzení. Tvůj mozek ten odpočinek bude nutně potřebovat, nesmí tě nikdo budit dřív. Tohle kouzlo se dá použít zase nejdřív po čtyřiadvaceti hodinách, osobně doporučuji spíš dvoudenní přestávku… Když to přeženeš, tak tě čekají několikahodinové úporné bolesti hlavy, kterých tě nic nezbaví…“ pokračoval Savage.

      Proto se Harry i Ginny rozhodli, že ho použijí, až bude klid a budou si moci zajistit všechny doporučené podmínky ke studiu. Teď to určitě nebylo… Celé ministerstvo bylo ve varu díky přípravám, všichni byli zapojeni, všichni dělali přesčas. Skupina asi dvaceti kouzelníků z různých resortů ještě upravovala zámeček na Strašidelné Hůrce, protože úpravy, které dělal při rekonstrukci pan Conor, nepočítaly s takovou kapacitou, jaká byla teď potřeba. Když byli v úterý před noční v Doupěti na večeři, tak se odtud právě vrátil taťka, který tam také pomáhal a unaveně jim to vysvětloval:

      „Při soudním tribunálu bude mít každá zúčastněná země tři zástupce, ale musíme počítat s tím, že jich přijede mnohem víc. Přijede i spousta ministrů s manželkami, jeden šejk z Tunisu si dokonce prý přiveze celý harém, takže se připravuje přes sto apartmánů o několika ložnicích. Zařízení kopírujeme po nocích v mudlovských obchodech, takže to zařizujeme docela luxusně a zadarmo, ale té práce, co to dá… Museli jsme rozšířit i jídelnu, společenskou místnost a kuchyň jsme přestěhovali z přízemí do sklepa. Bude tam vařit a obsluhovat ta firma, kde teď pracuje i naše Katie. Přijímali spoustu lidí, jak na vaření, tak na obsluhu. Dokonce si od McGonagallové vypůjčili pár skřítků z Bradavic, protože dost lidí nesehnali…“

      Mamka se přidala:

      „Ron zase říkal, že zítra bude celá denní směna okolí zámečku zajišťovat bezpečnostními kouzly. Doufá, že dostane příležitost se před Zorinou trochu vytáhnout, protože tahle kouzla ovládá moc dobře, tak doufám, že si u ní získá trochu respektu. Trochu se mu ulevilo, když se s ní Hermiona pohádala, ale pořád s ním nejedná tak hezky, jako vaši mentoři. Dost těžce to nese, že ho pořád tolik podceňuje…“

      Taťka jen unaveně mávl rukou:

      „U Zoriny si jen těžko získá respekt, chová se tak skoro ke všem. I Kingsley s ní má problémy, že s ním jedná bez respektu. Jen ke starším bystrozorům a Hrdonožkovi se Savagem se chová trochu rozumně. Měl prostě smůlu…“

      Večer při nástupu do práce to viděli na vlastní oči. Ron se u nich zastavil na kus řeči, než odejde domů a Zorina ho vyhnala slovy:

      „Mladej, koukej se jít domů k mamince vyspat, ať jsi zítra alespoň trochu k něčemu!“

      Ron zrudnul, ale předstíral, že neslyší. Zeptal se, jestli nebude vadit, když dnes přespí u nich a dostal radu, ať se jde nejdřív do Doupěte najíst, protože dneska Krátura nevařil a Hermiona na to asi čas neměla…

      Termín tribunálu se blížil a hosté se začali sjíždět. Jako první potkal Harry Australany. Přijeli ministr s manželkou, vysoký, starý, holohlavý pán jim byl představen jako nejvyšší státní soudce, pak ještě Karlův šéf, vedoucí odboru pro zahraniční spolupráci a největší znalec mezinárodního práva a jako doprovod známý bystrozor Alex Popov. Ten se hned pozdravil s Harryho mentory, jako se starými známými a ze setkání s Harrym měl viditelně radost.

      „Doneslo se k nám, že jste se rozhodl posílit naše řady, tak vám chci vyjádřit své potěšení z vašeho rozhodnutí. Vyhrál jsem totiž na ministrovi pět Galeonů, protože on byl naprosto přesvědčen o vaší skvělé politické kariéře…“ smál se obrovský bystrozor. To už se jich ujala Katie, aby je uvedla do jejich apartmánu, předala jim program a jídelní lístek. Harry zůstal se svými mentory na stráži před zámečkem a tak slyšel jen její vzdalující se hlas:

      „Kdybyste měli nějaké speciální požadavky ohledně stravy, tak se prosím obraťte na kohokoliv z obsluhy. Poznáte je podle bílých hábitů…“

      Přijížděli další hosté a Harry překvapeně zjistil, že Australané nejsou jediní známí, které ve světě má. Najednou se před ním zjevil brankář týmu Konga, kterého si dobře zapamatoval z mistrovství světa ve famfrpálu. Byl to totiž ten nejčernější černoch, kterého kdy Harry viděl. Hned se k němu také hlásil a svou poměrně slušnou angličtinou mu hrdě představoval svůj doprovod:

      „Můj otec je náčelníkem všeho pralesního lidu a můj vážený děd, je nejmocnějším šamanem v celé Africe. Já jsem jejich průvodce a překladatel…“ pyšně se natřásal. Harry je uctivě pozdravil a dobře si je prohlédl. Otec – náčelník byl stejně černý jako jeho syn, ale stařík už černou barvu ztrácel. Jeho pokožka už získávala našedlý odstín, stejný jako měly jeho vlasy a husté vousy. „Tomu už musí být určitě přes sto…“ pomyslel si, ale pak ho zaujaly staříkovy oči. Chytré, živé a ostražité. Upřel je na něj a Harrymu najednou přeběhl mráz po zádech, jaká z nich najednou vyzařovala síla. Zamyšleně se za staříkem díval, dokud je doprovod neodvedl až dovnitř.

      „Co je Harry?“ zeptal se ho Savage.

      „Ten šaman… Vypadá jako bezmocný stařík, ale vyzařuje z něj obrovská síla… Mám z něj divný pocit. Něco mi říká, abych si na něj dával dobrý pozor…“ sdělil svým mentorům po chvilce váhání.

      „Dobře,“ přijal jeho varování bez váhání Hrdonožka a Savage jen prostě přikývl.

      Během pátku a soboty se sjela už většina pozvaných, jen Irové a Francouzi měli přijet až v neděli, na slavnostní recepci při příležitosti zahájení procesu. Měli celkem osm zadržených. Každému z nich bude věnován půlden, takže od pondělí do čtvrtka budou probíhat výslechy jednotlivých členů Nedovy bandy. V pátek pak mělo přijít to nejtěžší jednání – rozhodnutí, kterým zemím budou odsouzení předáni k potrestání. Vzhledem k tomu, že v některých zúčastněných zemích ještě používali trest smrti a řídili se heslem život za život, tak tohle rozhodování určitě nebude snadné.

      Nedělní noční začínali už v šest hodin večer a společně s Ginny a jejími mentory měli na starost pořádkovou službu na slavnostní recepci na zámečku. Byli rozmístěni kolem obrovského sálu, který zároveň sloužil jako jídelna a jejich úkolem bylo přihlížet, přistoupit blíž v případě, že by došlo k nějakým hádkám a zasáhnout v případě, když by hádka měla tendenci přerůst do vážnějšího konfliktu. Vzhledem k tomu, že teď, před procesem, ještě nebyly důvody k nějakým rozepřím, tak večírek probíhal poměrně klidně a důstojně. Takže docela nuda pro bystrozora ve službě. Aby nezačal zívat, tak se Harry snažil zabavit tím, že zkoušel odhadnout, z jaké země jsou kouzelníci, kteří kolem něj procházeli ke stolům s banketem.

      Pak si ale všiml, jak se vpravo od něj, usazeni u stolu v rohu, stranou od ostatních o něčem vzrušeně dohadují vyslanci z Konga. Otec, děd i syn chtěli pravděpodobně každý něco jiného, protože rozhazovali rukama a přestože se hádali potichu, tak jejich výrazy hovořily jasně. Harry se nenápadně posunul blíž k nim a postavil se za květinovou výzdobu za sloupem tak, aby si ho dotyční nevšimli, ale on je měl pěkně pod dohledem. Věděl, že nemá šanci porozumět, o čem se baví, alespoň bude mít přehled o tom, co dělají. Z jejich vzrušené mimiky a gestikulace se také dá vyčíst dost. Například, že oba mladší členové rodiny ustupují a podřizují se vůli svého šamana. Ten náhle zpozorněl, napřímil se a upřel svůj pronikavý zrak směrem k barovému pultu. Právě tam přišli Kingsley s Angelinou v doprovodu Irského ministra s manželkou. Šaman se soustředil na Angi…

      Vtom jeho vrásčitá ústa začala něco mumlat, jeho hůl se otočila směrem k ministrově manželce a Harry skoro fyzicky cítil kouzelnou moc, která z ní začala vycházet. Zareagoval okamžitě, vystartoval směrem k jejich stolu, se zdvořilým úsměvem se postavil přímo mezi starého šamana a cíl jeho zájmu a zeptal se mladého brankáře:

      „Jak se vám u nás líbí, příteli? Máte vše, co potřebujete? Starají se o vás dobře?“

      Nejmladší z trojice rozpačitě zakoktal:

      „Ano, lí…líbí se nám tady. Je…je o nás dobře postaráno.“

      Harry se rozhlédl a s úlevou zjistil, že Kingsley se svou společností už odcházejí, tak neměl už důvod se tu zdržovat.

      „To jsem rád… Přesto, kdybyste něco potřebovali, tak se na mě můžeš kdykoliv obrátit. Chci, abys to věděl…“ usmál se na mladíka a pokračoval v cestě směrem, kde stála Ginny. Při odchodu letmo zavadil pohledem o starého šamana a z výrazu, kterým ho stařík počastoval, se mu udělalo skoro špatně.

      Vysvětlil Ginny, čeho byl svědkem, jak se mu podařilo šamanova kouzla překazit a požádal ji, aby se pokusila co nejdříve o všem informovat Kingsleyho a Angelinu. Musí vědět, že je potřeba se držet v bezpečné vzdálenosti a pokusit se zjistit co jsou vlastně zač ti podivní delegáti z Konga a proč jdou po Angelině. Zbytek velkolepého večírku proběhl už bez problémů a hladce. Před půlnocí se už hosté začali rozcházet do svých apartmánů, tak se i Bystrozoři vydali zpět na ústředí.

      Ráno si Harryho na ústředí vyzvedl Kingsley a tak on a Ginny strávili konec své služby v ministrově kanceláři. Harry musel znova popsat své setkání se šamanem a co se potom dělo.

      „Měla jsem na okamžik pocit, jako by mi někdo lezl do hlavy, ale byla to jen taková chvilička, že jsem tomu nepřikládala význam…“ zamyšleně kroutila hlavou Angelina.

      „Požádal jsem Percyho, aby se pokusili něco o těch třech zjistit, tak uvidíme, s čím přijde…“ řekl jim Kingsley.

      „Můžu se zeptat babičky, jestli o nich něco neví. Ona se sice už nenarodila v Africe, ale můj pradědeček s prababičkou z Konga pocházeli…“ zamyšleně doplnila Angelina a bylo vidět, že jí to dělá starosti.

      „No dobře, běžte se vyspat, kdybychom na něco přišli, tak vám dáme vědět…“ propustil je nakonec Kingsley a tak šli domů.

      Když se odpoledne probudili, tak už na ně čekal Kingsley v kuchyni. Harry se moc dobře nevyspal. Trápily ho podivné sny plné utrpení, bolesti a smrti. Hned jak ministra uviděl, tak se s leknutím zeptal:

      „Co se děje, Kingsley? Mám podivné tušení, že bude zle…“

      „Už je, Harry. Angelina babička vážně onemocněla a ani její maminka se necítí dobře. Jsou obě u Svatého Munga. Angi s Hermionou jsou tam s nimi, vzkázala mi, že babička umírá a chce co nejdřív mluvit se mnou a s taky s tebou. Půjdeš tam se mnou prosím?“

      „Jistě, Kingsley, jen do sebe rychle hodím nějaké jídlo. Mám hlad jako vlk a taky tušení, že budu brzy potřebovat všechny svoje síly…“ zamyšleně odpověděl Harry a pustil se rychle do pozdního oběda.

      Během deseti minut vyrazili i s Ginny do nemocnice. Posadili se kolem lůžka staré paní. Byla opravdu ve vážném stavu, celá svraštělá, flekatá a bezvládná, jako by už ztratila veškerou sílu. Jen její oči zářily jasně a prozrazovaly, že mysl v tom bezvládném těle funguje dobře. Chvíli sbírala sílu a pak začala přerývaně vyprávět:

      „Moje matka a otec žili v mládí v Africe, v Kongu. Jejich národ byl vždy mírumilovný. Byli to zemědělci a pastevci, žijící na planinách Konga. Můj děd byl jediným šamanem pro všechny vesnice našeho kmene. Byl ctěn a milován i přesto, že si pořídil pouze jednu ženu. Tam co žili, je totiž zvykem, že mocní muži mají tolik žen, kolik jich dokážou uživit. Jenže on svou jedinou ženu hluboce miloval a neměl zájem o další ženy, které mu byly neustále nabízeny. Má babička nebyla z šamanského – kouzelnického – rodu a tak se stalo, že pouze jedno z jejich pěti dětí mělo kouzelnické schopnosti a to byla moje matka. Jenže šamanem se může stát pouze muž. Žena se může naučit pouze léčitelství, poznávat byliny a vařit lektvary. Dědeček ji naučil i všechna léčivá kouzla a ještě pár kouzel obranných, aby se dokázala bránit před zvěří a jiným nebezpečím, kterého je v Africe spousta.

      Jenže potřeboval následníka a tak když se ve vedlejší vesnici objevil chlapec nešamanského původu, který měl kouzelné schopnosti, vzal ho k sobě do učení. Ten chlapec byl Boan, můj otec…“ vyčerpaně se odmlčela a tak jí Hermiona podala posilující lektvar. Babička rychle posbírala síly a pokračovala:

      „Vyrůstali spolu, učili se spolu a tak nebylo divu, že jejich porozumění brzy přerostlo v lásku. Dědeček byl šťastný, věděl, že spolu budou mít silné děti se schopnostmi, které zajistí dostatek šamanské síly pro kmen a tak jim dal svolení k sňatku. V tu chvíli se to ale pokazilo. Planiny, na kterých žil jejich kmen, přímo sousedily s rozsáhlými, temnými pralesy. Žilo v nich několik velmi bojovných kmenů, které většinou válčili mezi sebou a s příslušníky našeho kmene se střetli pouze výjimečně, protože nikdo z našich si hluboko do pralesa netroufal a pralesní lidé zase nechodili na planiny. Občas se setkali jen na okraji pralesa, kam chodili pro některé léčivé a kouzelné byliny a tam uviděli pralesní lidé moji maminku čarovat, když ji napadl levhart. Okamžitě to běželi říct svému šamanovi. Měli totiž pouze jediného šamana. Byl tak mocný a krutý, že dokázal sjednotit pod svou vládu všechny pralesní kmeny. Vyvraždil přitom všechny šamanské potomky, aby se jich nemusel nikdy obávat, ale nedomyslel, jaké to pro něj bude mít následky. Měl mnoho žen a spousty dětí, ale neměl dědice, který by byl dost silný, aby ho mohl nahradit. A tak si usmyslel, že si vezme mojí matku za ženu, aby mu porodila mocného dědice…“ zase se na chvilku odmlčela, aby nabrala síly.

      Harry se zamyšleně zeptal:

      „Ale to přece nemůže být ten šaman, co sem přijel. Určitě už mu je dost přes sto, ale že by si mohl brát tvou prababičku?“

      Angelina zavrtěla hlavou.

      „Je to možné Harry. Teď na to babička nevypadá, ale je jí teprve šedesát a tomu šamanovi musí být opravdu hodně. Dnes jsem si ho opatrně z dálky prohlédla, během prvního soudního líčení…“

      „Je mu víc, než sto dvacet roků…“ odpověděla jim oběma zase babička. „Bylo mu už skoro šedesát, když si chtěl vzít moji maminku…“

      Nastalo hrobové ticho, jak všichni tuhle ohromující informaci vstřebávali. Babička zase nabrala trochu sil a pokračovala:

      „Můj dědeček už znal pověst mocného pralesního šamana a věděl, že moje mladičká matka by se stala otrokyní všech starších šamanových manželek. Čekal by ji krutý život v bezmoci a ponížení… Proto oddal svou dceru Dalmu se svým adoptivním synem Boanem a poslal je pryč. Daleko od šamana, daleko od Konga, daleko od Afriky. Pak vzkázal šamanovi, že se jeho dcera nemůže stát jeho ženou, protože se po boku svého manžela vydala do světa získávat zkušenosti. Ale pralesní šaman se nehodlal vzdát tak snadno. Pronásledoval mé rodiče, a přestože cestovali hodně rychle pomocí svých kouzelných schopností, zachytil jejich stopu a dostihl je někde v Egyptě…“ zase se odmlčela a pohledem požádala Hermionu o další dávku posilujícího lektvaru.

      „Souboj Boana a starého pralesního šamana byl krutý. On chtěl Boana zabít, aby si mohl vzít jeho ženu, ale otec, ač byl ještě hodně mlád, tak byl už zdatným soupeřem. Přesto by tenhle boj prohrál, kdyby nezasáhla matka. Její milovaný muž byl těžce raněn a hrozila mu smrt, tak se postavila proti zákonům svého lidu a zneškodnila šamana jako divokou šelmu. Nedokázala ho zabít, jen ho odzbrojila a svázala. Uspěla jen proto, že to šaman nečekal. Bylo nemyslitelné, aby žena napadla muže, obzvlášť tak mocného, jako byl on. Nestarala se o něj a snažila se jen dostat Boana rychle do bezpečí. Přemístila se s ním na nejbližší mudlovskou loď, co právě vyplouvala z přístavu. A tam ji dostihla šamanova kletba…“ babička se opět vysíleně odmlčela a zavřela oči.

      „Jaká kletba? Co to bylo za kletbu mami?“ ptala se vyděšená paní Johnsonová, ale babička neodpovídala. Hermiona jí překontrolovala tep a dech a uklidnila je:

      „Jen si musí chvíli odpočinout. Je velmi slabá a to vyprávění ji moc vyčerpává.“

      Seděli v naprostém tichu, každý ponořený do svých myšlenek a čekali, až bude moci stará paní pokračovat. Konečně se probrala, napila se posilujícího lektvaru a pokračovala:

      „Moje matka nevěděla, jaká kletba ji postihla, nedokázala to poznat, ale myslím si, že jsem na to přišla… Jsem jediné dítě svých rodičů, přestože chtěli mít hodně dětí. Ani mě se už nepodařilo otěhotnět po té, co jsem porodila Annu a pak jsem s velkým smutkem sledovala, jak se vy snažíte o další děti…“ se slzami v očích se otočila na svou dceru. „Myslím, že je nám souzeno porodit jen jedinou dceru, dokud se některá z naší krve nestane manželkou některého z potomků krutého šamana… Já umírám, protože již nejsem schopná rodit děti, ale vy obě jste ve velkém nebezpečí. I Anna. Když se šamanovi nepodaří získat Angelinu pro svého vnuka, tak se pokusí získat Annu pro svého syna…“ zase se odmlčela a kolem ní se rozhostilo užaslé ticho. Pak se ještě probrala a dodala:

      „Aby mohl získat některou z vás, musí zavraždit vašeho manžela. Buďte opatrní, je opravdu velmi mocný i ve svém vysokém věku…“

      Všichni seděli jako zařezaní a myšlenky, co jim probíhali hlavou, se jim zrcadlily v tvářích. Po několika minutách stará paní zašeptala:

      „Už nemám sílu, musím odejít… Tolik se bojím…“ Harry se probral ze zamyšlení, zvedl se, stiskl staré paní ruku a uklidnil ji:

      „Té cesty se nemusíte bát. Jdete za svými milovanými rodiči. Dalma a Boan na vás již čekají. A o své milované tady se nemusíte bát, ochráníme je…“ dodal s přesvědčením v hlase a zároveň ze sebe nechal proudit své pocity – jistotu, klid a odhodlání.

      Staré paní se šťastně rozzářily oči, na tváři se jí objevil úsměv a pak se její pohled zakalil, jako by se ponořil do té stříbřité mlhy tam, odkud se Harry už jednou vrátil. Harry věděl, že se stará paní vydala na cestu, z které už se nevrátí… Položil její ruku na pokrývku a odstoupil od lůžka. Kývnul na Kingsleyho a ostatní, zanechali u lůžka Angelinu a její matku Annu, jejich zármutku a odešli všichni na chodbu před pokoj.

      „Alane, musíte najít bezpečný úkryt pro sebe a Annu…“ začal první Kingsley.

      Pan Johnson odpověděl:

      „To nebude problém. Mám tři bratry. Nastěhuji Annu k tomu nejstaršímu a mladší poprosím o hlídání. Pak vám půjdu pomoci s tím prokletým šamanem…“

      Harry zasáhl:

      „To nesmíte. Ani vy, ani Kingsley. Vám jde o život. Kdyby unesl některou z vašich žen, dokázali bychom ji dostat zpět. Mají pro ně cenu jen živé, s vámi je to naopak…“

      „Harry, já se nemůžu ukrývat, teď ne. Můžu schovat Angi, ale pochybuji, že ji udržím někde v úkrytu…“ protestoval Kingsley a Harry zamyšleně podotkl:

      „A s tím on zřejmě počítá… Musíme vymyslet, jak vás dva udržet v bezpečí, Kingsley. Na to ale sami nestačíme…“ pan Johnson odešel ke své ženě a dceři, tak Harry sundal hodinky, vyndal z nich falešný Galeon a vysvětlil: „Pošlu varování, tohle bude chtít minimálně pohotovost všech spolehlivých lidí, Kingsley…“

      Čekal s mincí v jedné ruce a hůlkou v druhé s pohledem upřeným na ministra. Kingsley po chvilce přemýšlení přikývl a přistoupil blíž, aby viděl, co Harry píše.

      Pozor na šamana z Konga. Velká hrozba. Pohotovost pro všechny.

      Kingsley, Ginny i Hermiona přikývli a tak zprávu odeslal. Pak se otočil na Hermionu:

      „Hledej všechno o magii Afrických šamanů a pokus se zjistit, co to je za kletbu a jak se jí zbavit. Zjisti, s čím se budeme potýkat, prosím…“ Hermiona přikývla, řekla, že bude doma a pošle zprávu hned, jak na něco přijde.

      „Informuj o všem portréty, profesor Brumbál by ti mohl pomoct…“ dodal ještě Harry, když byla na odchodu.

      „My teď musíme vymyslet, jak tobě a Angi zajistit bezpečí, Kingsley…“

       

      Items details

      • Hits: 7561 clicks

      Tecox component by www.teglo.info