Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Kletba pralesního šamana

aneb Angelino rodové prokletíkletba2-th

Mistrovství je za námi, svatební cesta skončila a nastává všední realita novomanželského a profesního života.

Ale kdy bylo kolem Harryho naposledy něco normálního? Dobrodružství nekončí, přátelé potřebují jeho pomoc. Dokáže to?

    Kapitola 5, Mezinárodní soudní proces

      ZuluHarry a jeho mentoři dostali ráno za úkol hlídání Kingsleyho. Převzali službu od Zoriny, Hardyho a Rona. Ten si nenápadně, s trochou zášti v hlase, postěžoval, že Zorina skoro celou noc podřimovala a nechala celé hlídání na něm. Hardy byl před bytem na chodbě a Ron se Zorinou hlídali venku před barákem.

      „Stejně byl klid, nic se tam nedělo… Prostě nuda…“ rozmrzele si stěžoval Ron, než se odešel domů vyspat.

      Kingsley se nakonec dohodl s Dobsem, že noční hlídky zruší, protože byt je zabezpečen tak dobře, že už nejsou potřeba. Bystrozorové budou střežit ministra jen během dne, především při soudním líčení.

      Na soudní proces se Harry docela těšil. Byl jen při předběžném líčení a o tom, jak probíhá mezinárodní proces, měl jen kusé informace od těch, kterým se poštěstilo, a mohli do soudní síně nahlédnout. Nejprve ho ale napomenula Angelina:

      „Harry, takhle na ministerskou tribunu nemůžeš…“ Harry se podíval na svoje oblečení. Naučil se chodit do práce v džínech a mikině, tak se cítil nejpohodlněji. Pak mrknul na svoje mentory, kteří už si natahovali přes hlavu svoje slavnostní hábity. Tak mávl hůlkou a zavolal Kráturu.

      Kingsley se lekl, když se skřítek s hlasitým „prásk“ objevil. Okamžitě byl ve střehu s hůlkou v ruce. To byla pro Harryho připomínka toho, že jeho nervy jsou v maximální pohotovosti, přes to, že vypadá docela klidně. Nechal si od Krátury přinést svůj tmavě modrý hábit, který si přivezl z Austrálie, a pak mohli konečně vyrazit do soudní síně.

      Velká soudní síň byla rozdělena na tři sektory. Největší tribuna proti vchodu byla vyčleněna pro účastníky mezinárodního procesu, po třech zástupcích z dvaadvaceti zemí celého světa. S nimi pět předsedajících kouzelníků z Anglie, kteří proces řídili. Mezi nimi zahlédl Harry i dvě známé tváře. Grant Perkins, nejlepší odborník na mezinárodní právo z Mezinárodní kouzelnické advokátní kanceláře, který je přijel v létě vysekat z problémů v Řecku na hoře Olymp a profesor Tiberius Ogden, člen Starostolce a zkušební komise…

      Vpravo od vchodu byla tribuna určena pro VIP hosty, ministry kouzel a jejich doprovod. Vlevo zase seděli zástupci kouzelnického tisku, kde byli delegáti z celého světa, nejen ze zúčastněných zemí. Sally McCormacková měla pravdu, když mluvila o tom, že zadržení téhle bandy Anglii přinese obrovskou slávu a prestiž. V pondělí se konaly výslechy dvou Nedových osobních strážců, jako nejméně významných zadržených zločinců. V úterý byli vyslýcháni  pihatý zrzek Paddy a Grant Fynedal a dnes byli na řadě Ben a Rob Poolovi.

      Harry vstoupil do soudní síně poslední, zdržel se prohlížením síně, kde čelil svému vlastnímu obvinění při disciplinárním řízení a kterou viděl už před tím v Brumbálově myslánce. Když odsuzovali Smrtijedy po prvním pádu Voldemorta, tak tahle síň vypadala daleko hrozivěji. Teď byla mnohem civilizovanější, než si ji Harry uchoval ve vzpomínkách. Možná proto, že tu nebyli mozkomorové… Nebo proto, že tu byl jen jako host a ne jako obviněný…

      Znova přejel síň očima a zahlédl, že Kingsley s Angelinou, které tu má dnes chránit, jsou i s jeho mentory na svých místech. Okamžitě se vydal k nim a cestou přemýšlel. Chtěl se posadit tak, aby byl přímo mezi ministrem a šamanem. Vtom spatřil v řadě pod Kingsleym sedět obrovského Australského bystrozora, který byl usazen vedle svého ministra a jeho manželky. Rychle si v duchu přeměřil soudní síň a řekl si, že to je to pravé místo pro něj. Prodral se proto na místo vedle Alexe Popova a s úsměvem se zeptal, jestli mu nebude vadit jeho společnost. Pak se otočil na svého šéfa, který mu jeho pozici s úsměvem schválil.

      Harry prohodil s Alexem Popovem pár zdvořilostních vět a pak se ho bystrozor, na svou obrovskou postavu nezvykle tichým hlasem, zeptal:

      „Hrozí tu nějaké problémy?“

      Harry stejně potichu odpověděl:

      „Vám a vašemu ministrovi snad ne…“

      „Takže tedy tomu vašemu. Proto tu nebyl v pondělí odpoledne a od úterka má ochranku…“ konstatoval potichu Australan. „Se mnou můžete počítat, kdyby se něco semlelo…“ dodal a Harry jen přikývl a vděčně se usmál.

      To už ale přiváděli prvního obžalovaného a tak se oba soustředili na proces.

      Většího z obou bratří přivedli z bočního skrytého vchodu tři mohutní strážní. Usadili ho do dřevěného křesla, čelem k hlavní tribuně a pak si stoupli po jeho stranách a za něj. Předsedající starý kouzelník s dlouhým plnovousem, kterého Harry neznal, obžalovaného představil a pak mu oznámil, že tribunál rozhodl o jeho výslechu pomocí veritaséra. Ben zpanikařil a vyskočil z křesla v okamžiku, kdy k němu přistoupil jeden ze strážných s pohárem v ruce. Starý kouzelník ale mávl hůlkou a z křesla vystřelily řetězy s okovy, které se zaklaply kolem jeho pasu, rukou a kotníků. Pak ho strhly zpět do křesla a pevně ho k němu připoutaly. Harry se v duchu otřásl vzpomínkou na to, jak sám čekal od křesla podobnou zákeřnost při svém disciplinárním řízení. Strážný přinutil zločince vypít veritasérum a on zvláčněl, na tváři se mu rozlil přihlouple šťastný výraz a celý se uvolnil. Tak předsedající kouzelník okovy zase uvolnil. Teď už se nemuseli obávat nějaké agresivity z jeho strany.

      Jeho výslech trval přes dvě hodiny. Nejprve se ptal profesor Ogden. Jeho otázky zněly jako naučené, předem dané. Byla to docela nuda. Probíral s ním nejprve jeho hříchy z dětství a mládí. Postupně se ale z rošťáren a drobných přestupků začaly stávat horší skutky. Krádeže, loupeže a týrání jiných lidí, především mudlů. A pak už přišla na řadu jeho kariéra v Nedově bandě. Teď už se do výslechu zapojovali i zástupci zemí a žádali doplňující otázky k různým zločinům, které tahle banda u nich spáchala. Vypadalo to opravdu podivně, když tenhle chlapík s tím přihlouplým šťastným výrazem vyprávěl o vraždách, pobořených domech, pod jejichž troskami pohřbili své oběti, o mučení těch, kteří jim svůj majetek nechtěli dát dobrovolně a dalších a dalších zvěrstev.

      Najednou se k němu dolů naklonil Kingsley a zašeptal:

      „Ovládej se Harry. Tvoje znechucení a odpor už začíná být cítit až k nám…“

      Harry se vzpamatoval a vyplašeně se rozhlédl kolem sebe. Nikdo jiný nezareagoval, asi Harryho pocity plně korespondovaly s tím, co cítili sami a tak si nikdo ničeho nevšiml.

      Padaly další otázky. Výslech trval tak dlouho, dokud na obžalovaném nebyly vidět známky toho, že veritasérum pomalu přestává účinkovat. Zapisovatelé popsali několik pergamenů a tak, teď už značně nešťastného a naštvaného Bena, konečně odvedli. V půl dvanácté předsedající vyhlásil polední přestávku do jedné hodiny. Ministři se začali zvedat a tak se Harry také připravil k odchodu. Pořád se ale snažil po očku sledovat skupinku Afričanů, aby se držel mezi nimi a ministrem. Nebylo to těžké… Ostatní soudci byli oblečeni v černých, tmavě modrých, temně fialových hábitech, jen šaman a jeho doprovod byli ustrojeni do pestrých, lesklých, dlouhých hábitů, takže byli z dálky v tom temném moři velice dobře vidět.

      Vtom Australský ministr oslovil Kingsleyho:

      „Pane kolego, rád bych vám oplatil vaši pohostinnost a pozval vás dnes i s vaší krásnou paní, do zámečku na oběd…“

      Harry s pohledem na svého ministra nesouhlasně přimhouřil oči a lehounce zavrtěl hlavou. Kingsley zaváhal a tak jeho kolega z Austrálie pozvání upřesnil:

      „Myslím tím samozřejmě soukromý oběd v decentním prostředí našeho krásného apartmánu.“

      A Kingsley přes nesouhlasné pohledy svých strážců i své manželky přijal…

      Australský ministr potěšeně dodal, že na ně počkají venku na chodbě a protáhl se kolem Popova a Harryho, směrem k východu. Popov si zřejmě všiml Harryho nesouhlasu, protože omluvně pokrčil rameny, když procházel za ním. Afričané už byli také v hloučku před východem ze síně a tak se Harry podíval vyčítavě na Kingsleyho. Nebyl sám. Savage kroutil hlavou a Hrdonožka nesouhlasně zabručel:

      „Co nám to děláš, Kingsley… Lezeš drakovi do chřtánu…“

      I Angelina se přidala s lehkou výčitkou:

      „Já se bojím, Kingsley…“

      Kingsley se ale zatvářil rozhodně.

      „Takové pozvání by bylo nezdvořilé nepřijmout…“ a pak se trochu rozčílil. „U starého děravého kotle! Přece se nebudeme schovávat! Nenechám si tím šílencem řídit život…“

      Hrdonožka a Savage si jen odevzdaně povzdychli.

      „Harry zastři nás. Budeme hlídat nepozorovaně na chodbě. Uvnitř bys na to měl s Alexovou pomocí stačit, kdyby k něčemu došlo…“

      A tak se všichni, společně s Australany, přemístili na Strašidelnou hůrku. Přemisťovací prostor byl na palouku, kam si na jaře Harry svolal zbytek Voldemortových hadích potomků, aby se jich konečně všech zbavili. Do zámečku nechali jít vepředu Australského ministra s manželkou, za nimi šel Kingsley s Angelinou a za těmi šli bok po boku Harry s Alexem Popovem. Tušil, že Hrdonožka a Savage se drží vedle nich a kryjí svého ministra ze stran. Alex o nich také věděl – natáhl ruku před sebe, nahmátl rameno některého z nich, zlehka ho poplácal, aby mu dal najevo, že o nich ví a zase ji stáhnul.

      Do apartmánu Australských vyslanců dorazili bez problémů. Měli apartmán jen pro sebe, protože účastníci soudního řízení jedli ve společné jídelně, aby mohli diskutovat o probíhajících výsleších. Harry a Alex stáli z obou stran vedle dveří a počkali, až obsluha prostře v obývacím pokoji oběd. Když ministrové a jejich manželky začali jíst, tak se Alex Popov posadil k rohovému stolku, kde připravili jídlo pro bystrozory. Ani se nesnažil k obědu zlákat i Harryho. Ten se jeho směrem vůbec nepodíval, protože i tak už se mu sbíhali sliny a kručelo mu v břiše, jaký měl hlad. Stál vedle dveří, očima přejížděl celou místnost a všechny ostatní smysly měl našpicované na maximum. Přemýšlel o použití supersmyslového kouzla, ale i tak slyšel spoustu lomozu zvenku. Lidé procházeli po chodbách a živě diskutovali, tak si radši supersmysly odřekl a soustředil se jen na tuhle místnost. Věděl, že venku hlídají Hrdonožka a Savage, na které je spolehnutí.

      Alex Popov se najedl rychle. Než jejich chráněnci stihli sníst předkrm a polévku, tak stál vedle něj. Usmál se a ukázal mu na jídlo v rohu. Harry zaváhal a Alex zvedl obočí s výrazem: Nevěříš mi? Tak se usmál, lehce přikývl a šel se najíst. Konverzace u stolu ministrů se konečně rozběhla. Už i Angelina se uvolnila a začala se bavit. Harry dojedl rychle a zase se postavil vedle Popova na hlídku, ale nic se nestalo. Před jednou se všichni vydali zase na palouk, aby se přemístili zpět na ministerstvo.

      Těsně před tím, než se přemístili, zahlédl Harry ze zámečku vycházet tři pestře oblečené černé kouzelníky. Jejich překvapené výrazy, když je tam spatřili, mluvili jasně. Proto byl klid. Nevěděli, že se Kingsley s Angelinou chystali poobědvat v jámě lvové…

      Když se přemístili do atria ministerstva, tak se rozloučili s Australským ministrem, který si šel promluvit se svými třemi soudními specialisty a na tichou žádost Hrdonožky se přesunuli až ke stěně za fontánou. Tam ti dva zrušili zastření a tak bylo vidět, jak se rychle cpou nějakými sendviči. Harry se usmíval a tak ho Hrdonožka usadil:

      „My jsme najíst nedostali… Zato ty jsi mlaskal, že to bylo slyšet až ven…“

      Kingsley se zasmál, ale Harryho se zastal:

      „To jste nejspíš slyšeli Alexe. Harry statečně počkal, až ho Popov vystřídá, než se šel najíst i přesto, že až k nám bylo slyšet, jak mu kručí v břiše…“

      Savage mávl rukou:

      „No, hlavně že byl klid…“

      „Nevěděli, že tam jsme…“ řekl jim Harry. „Viděl jsem jeho překvapený výraz, když nás zahlédl těsně před tím, než jsme se přemístili zpět.“

      Odpoledne byl na řadě výslech staršího a drobnějšího z bratrů Poolových. Probíhalo to podobně, až na to, že se Rob uměl líp ovládat a vypil si veritasérum bez násilí. Harry se už moc nesoustředil na samotný výslech, protože v podstatě vypovídal stejně, jako jeho bratr. Raději si důkladně prohlédl všechny zúčastněné. Zahlédl mezi novináři i Ritu Holoubkovou, tentokrát oblečenou ve střízlivém tmavě modrém hábitu. Snažil se zapamatovat si tváře všech soudců, novinářů i ministrů, přesvědčen, že se mu to určitě bude někdy hodit. Výslech už končil, Rob se začal probírat z obluzení, když najednou Harry ucítil něco zvláštního…

      Jako by se o něj něco otřelo. Nebylo to hmotné, nebyl to ani vánek, nebo průvan. Bylo to jako proud magie. Alex se také na okamžik otřásl, jako by mu přejel mráz po zádech, ale nijak nereagoval, ani Kingsley nijak nereagoval, tak se Harry podíval po Savage, který seděl přímo vedle ministra, jestli něco nepocítil. Savage zpozorněl a zvednutým obočím se Harryho ptal, co se děje. Harry pokrčil rameny a najednou si nebyl jistý, jestli cítil, to co si představoval.

      Výslech skončil, obžalovaného odvedli a soudní dvůr se začal rozcházet. Tak šli taky. Ve výtahu Harry pozorně sledoval svého ministra, protože se nemohl zbavit podezření z toho podivného pocitu ze soudní síně. Kingsley se začal potit a jeho oči dostaly podivný lesk… Když přijeli do druhého patra na ústředí bystrozorů, tak se konečně rozhodl:

      „Vystoupíme tady – všichni!“ rázně a autoritativně vystrčil z výtahu Angelinu i Kingsleyho. „Něco není v pořádku, cítím to. Kingsley co se s tebou děje? Vypadáš mizerně…“

      Z ústředí k nim na chodbu přišli McCormacková, Harris a Ginny. Ta si prohlédla Kingsleyho, sáhla mu na čelo a konstatovala, že má vysokou horečku. Z obrazu krajinky na stěně chodby, který sloužil jako průchoďák pro kouzelné portréty, se ozval profesor Brumbál.

      „Umějí sesílat na lidi spoustu nebezpečných chorob, měl příležitost na něj poslat kletbu?“

      „Harry? Co se  ti to tam nezdálo? Něco jsi cítil?“ přidal se naléhavě Savage.

      Harry pokrčil rameny:

      „Já opravdu nevím, co jsem cítil. Bylo to jak vánek, ale to co proletělo kolem mě, nebyl vzduch. Měl jsem pocit, jako by to bylo něco magického…“

      „V tom případě ho okamžitě přeneste ke Svatému Mungovi, Hermiona s Erniem tam určitě ještě budou!“ pobídl je důrazně Brumbál.

      Než odešli, tak si Harry ještě vzpomněl na Australského bystrozora. Otočil se k Harrisovi a požádal ho:

      „Mohli byste prosím zkontrolovat Alexe Popova? Obávám se, že ho ta kletba mohla taky zasáhnout…“ a už skákal za ostatními, kteří mu zmizeli před očima. Zhmotnil se v hale nemocnice a chvíli mu trvalo, než je našel, protože Hrdonožka, který řídil přemístění ostatních, je vzal rovnou na chodbu ve druhém patře, kde bylo oddělení:

      KOUZELNÉ INFEKCE.

      Našel je až za dveřmi:

      Cizokrajné infekční choroby

      Vedoucí léčitel Barnabáš Smith

      Léčitelský praktikant Ernie MacMillan.

      Otevřenými dveřmi vešel do veliké ordinace, z které vedlo několik dveří. Ty po levé straně vedly do dvoulůžkového pokoje, kde právě ukládala Angelina Kingsleyho do postele. Po pravé straně byly otevřené dveře do velké kouzelnické laboratoře, která vypadala spíš jako podivná kuchyň s několika řadami kotlíků různých velikosti. Kolem kotlíků se tam hemžilo několik kouzelníků, připravujících lektvary. Dost nehezky to tam páchlo. Odtud právě vyběhla Hermiona s nějakou horkou páchnoucí břečkou v poháru a spěchala za Kingsleym do pokoje. Jen v běhu Harrymu řekla ahoj a už se snažila do rozpáleného Kingsleyho dostat ten opravdu nechutně vypadající lektvar.

      V tu chvíli do dveří vcházela Ginny a za ní její mentoři podpírali z obou stran velmi nemocně vypadajícího Alexe Popova. Z laboratoře vyšel starší kouzelník a Harrymu bylo podle podoby hned jasné, že je to otec jeho neoblíbeného spolužáka Zachariáše Smitha. Ale tenhle pán vypadal docela sympaticky. Hned se ujal Popova, nechal ho odvést na druhé lůžko do pokoje, kde už Kingsley s odporem prskal nad léčivým lektvarem. Pan Smith zavolal do laboratoře:

      „Další Mamba mor!“ a věnoval se Alexovi.

      Hned jak začali ukládat Australského obra na rychle zvětšené lůžko, pozdravil Harryho v poklusu i Ernie MacMillan, který za ním spěchal s dalším, ještě horkým lektvarem. Dalo jim trochu práce, než do něj lektvar nalili, protože už byl horečkou trochu mimo a nespolupracoval s nimi příliš ochotně. Kingsley už vypadal trošku líp a slabým hlasem Alexe omlouval:

      „Nedivte se, ten lektvar je to nejodpornější, co jsem kdy musel vypít. Mnoholičný lektvar je proti tomu lahůdka…“

      Oba nemocní byli ošetřeni a všichni přítomní napjatě čekali, co s nimi ten lék udělá. Kingsley se vzpamatovával mnohem rychleji. Alex na tom byl výrazně hůř, i když už i u něj bylo znát určité zlepšení. Začal pomalu vnímat, co se kolem něj děje a když nad svým lůžkem zahlédl stát Harryho, Hrdonožku a Savage, tak se znatelně uklidnil. Uvolnil se konečně i léčitel Smith:

      „Tak to vypadá, že jste to uvařili dobře… Jak jste na tom s těmi ostatními lektvary?“

      Hermiona odpověděla:

      „Všechny léčivé už máme hotové. Teď dáváme dohromady ty imunitní, ještě jsme nesehnali všechny ingredience…“ a pak, když viděla nechápavé výrazy všech přítomných, začala vysvětlovat: „Afričtí šamani umějí sesílat na lidi kouzlem několik vážných, smrtelných chorob. Pan Figga našel recepty na všechny lektvary, které tyto nemoci vyléčí, ale také na lektvary, které zajistí imunitu proti těmto nebezpečným chorobám. Na vás použil Černý mor, někdy také nazývaný Mamba mor, protože zabíjí skoro stejně rychle, jako nejjedovatější Africký had – černá mamba. Další podobně nebezpečná nemoc je Mantichoří chřipka, ta taky zabíjí do dvou dnů. Pak mají v repertoáru klasické Africké choroby, jako malárie, spavá nemoc, dýmějový mor, cholera a podobně. Máme předpisy i na lektvary, které vám zajistí naprostou imunitu proti všem těm nemocem, ale nedokázali jsme zatím sehnat všechny potřebné ingredience, jsou totiž některé naprosto nezvyklé. Spoustu všelijakých sušených bylin a dalších přísad jsme našli i v truhle, ale nejsme si jistí, jestli budou mít po tolika letech tu správnou účinnost…“

      „Teď už to půjde snadno, když někoho napadl… dokonce ministra… I když hlavní dávku kouzla zachytil pan Popov, měl mnohem silnější reakci. Mikaelus Macaluso oslovil své známé v Nejpozoruhodnější lektvarnické společnosti a těm se moc nechtělo plýtvat svým talentem a prostředky jen na nějaká preventivní opatření. Teď už je ke spolupráci přesvědčíme snadno…“ vysvětloval pan Smith, pak se otočil a odcházel se slovy: „Jdu to zařídit. Když nám pomůžou sehnat ty správné ingredience, tak můžeme do rána mít hotové všechny imunitní lektvary…“

      Všichni s úlevou sledovali, jak se zdravotní stav obou pacientů zlepšuje. Kingsley už se dokonce chystal domů, ale jeho plány překazil hlavní léčitel Macaluso, který přišel zpět s panem Smithem. Rozhodně přikázal, že oba musí minimálně do rána zůstat pod dohledem léčitelů. Hrdonožka a Savage požádali McCormackovou, aby poslala noční hlídku, že tady zatím ty dva marody pohlídají a posílali Harryho a Ginny domů. Harry viděl, jak se Kingsley kouká s obavami na svou ženu a představa, že by měla být v noci sama doma, nebo někde v nemocnici na přistýlce, se mu vůbec nelíbí. Domlouval se s ní, jestli nepůjde za svými rodiči, kteří byli schovaní u jejího staršího strýce, někde ve Skotsku. Tak ji oslovil:

      „Angi, ty jsi ještě nebyla u nás doma, co? Nechceš u nás přespat? Budou tam i Charlie s Katií a Hermiona, tak bychom si mohli udělat příjemný večer, aby ses trochu odreagovala po tomhle hrozném zážitku…“ Kingsley vděčně přikývl a s úlevou se s ní rozloučil:

      „Já tady budu v bezpečí, ráno mě vyzvedněte, musíme se dojít ještě domů převléknout, než začne proces…“

      Ernie se starostlivě  zeptal:

      „Taky už dnes končím, nepotřebujete posily?“ Harry se usmál, poděkoval mu a odpověděl:

      „Běž se domů vyspat, máš za sebou kus skvělé práce, Ernie. Máme Fawkese, Kráturu a skvěle zabezpečený dům, není se čeho bát…“ Ernie přikývl a ještě připomněl Hermioně:

      „Nezapomeň vzít ten zápisník s figurkami, to by měl Harry vidět. Snad tam najdeš, jak ty potvory eliminovat…“

      A tak Hermiona popadla krabici, co měla připravenou vedle truhly, rozloučili se s bystrozory, kteří čekali, až je na hlídce v nemocnici vystřídá noční služba. Pak na chodbě Harry pošeptal Angelině do ucha:

      „Bydlíme na Grimmauldově náměstí dvanáct v Londýně…“ vzal ji za ruku a přemístil se s ní na poslední schod svého domu.

       

      Items details

      • Hits: 7691 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 61 a členů: 4 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 3069798