Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Kletba pralesního šamana

aneb Angelino rodové prokletíkletba2-th

Mistrovství je za námi, svatební cesta skončila a nastává všední realita novomanželského a profesního života.

Ale kdy bylo kolem Harryho naposledy něco normálního? Dobrodružství nekončí, přátelé potřebují jeho pomoc. Dokáže to?

    Kapitola 8, Příprava konečného boje

      ZuluKdyž se vrátili domů. Tak je přišel ke dveřím přivítat Krátura. Sdělil jim, že se hosté dobře baví v obývacím pokoji a zeptal se, jestli jim má připravit něco k jídlu. Uklidnili ho, že jsou po svatbě sytí dost a šli do obýváku. Tam byla rozjetá skvělá zábava. Taťka s Kingsleym hráli kouzelnické šachy. George jim kibicoval a zároveň jejich utkání komentoval, jako do rádia. Angelina a Hermiona seděly zase v rohu na velké pohovce a mamka je učila jak ovládat kouzelné pletací jehlice. Pletly při tom maličké svetříky, čepičky a punčocháče na mimina.

      Ginny se k nim chtěla přidat, ale děvčata hned po jejich příchodu zahodila jehlice a začala vyzvídat, co a jak bylo na svatbě. Tak je Harry nechal jejich drbům a šel si sednout k šachistům. Hra už vrcholila. George – komentátor – zpravodajským hlasem konstatoval, že se ministr nechal zahnat do kouta a jeho situace je nezáviděníhodná a pak se zlomyslným úsměvem dodal:

      „Tak to jsem zvědav, jak se chceš z téhle situace vykroutit…“

      Kingsley dlouho přemýšlel a nakonec svým střelcem zaútočil na taťkovu černou královnu. Střelec – sněhobílý kentaur – natáhl tětivu svého luku a proklál šípem její hruď. Královna padla, šachovnice se vzedmula a odklidila vyřazenou figuru mimo bitevní pole. Ale taťka měl připravený další tah a reagoval okamžitě. Jeho černý jezdec na Hypogrifovi se vznesl, dopadl na střelce, rozťal ho dlouhým mečem ve dví a pomstil svoji královnu. Taťka pronesl:

      „Šach mat…“ a Kingsley po rychlém zhodnocení musel uznat porážku. Jeho bílý král přešel šachovnici ke svému černému protějšku, poklekl před ním se skloněnou hlavou a položil mu k nohám svůj meč. Kingsley si povzdechl:

      „Mám problémy se soustředěním, jinak bys mě nedostal, Arture…“

      Taťka se zasmál:

      „Děláš, jako by to bylo poprvé, co jsem tě porazil…“

      Kingsley zavrtěl hlavou:

      „To ne, ale dvakrát za sebou se ti to ještě nepodařilo. Řekl bych, že jsme zatím měli vyrovnané skóre…“

      Nakonec nechali šachy šachama a šli si všichni přisednou ke svým dámám a vyslechnout si novinky z kouzelnicko mudlovské svatby.

      Když probrali svatbu, tak je Angelina přesvědčila, aby si všichni udělali výlet na Siriusův tropický pustý ostrov. Mamka skočila do Doupěte taťkovi a Georgeovi pro plavky, Angelina měla svoje a Kingsleyho zabalené v kufru. Pak se všichni ve vstupní hale chytili svícnu a přenesli se pod tropické, žhnoucí slunce. Strávili tam nakonec úžasné čtyři hodiny. Daleko od starostí a problémů, daleko od šamana. Řádili v prohřáté vodě laguny jako malé děti a užívali si tepla a paprsků slunce, které už se z Anglie dávno vytratily.

      „Harry, tyhle sluneční lázně bys měl přes zimu pronajímat… Zájemců najdeš tolik, že na tom vyděláš majlant…“ naváděl George Harryho, když se spolu vypravili na loďce k útesu, aby ulovili k večeři pár pořádných mořských okounů.

      Harry ale zavrtěl nesouhlasně hlavou:

      „Nikoho cizího bych sem nepustil a od přátel a rodiny si peníze nikdy nevezmu… Počítám, že při velikosti naší rodiny už bychom stejně volné termíny na nějakou placenou rekreaci nenašli. Víš, jak to bude v zimě příjemné, takhle si sem odskočit, vykoupat se a prohřát kosti?“

      „Ty vůbec nemáš obchodního ducha, Harry…“ kritizoval George a tak ho trochu usadil:

      „Zato ty bys obchodoval vesele i s tím, co ti nepatří…“ a podíval se na něj patřičně káravě.

      George se zaculil a odpověděl:

      „Tak se hned nečerti. Tvůj švagříček je úspěšný podnikatel a chtěl ti jen trochu poradit…“

      Oba se zasmáli a začali z vody přivolávat jednoho okouna za druhým. Když jich měli pět, tak to Harry zastavil.

      „To stačí. Z každého se bohatě najedí dva lidé a nás snad u večeře víc jak deset nebude…“

      „Bude,“ oznámil George a přivolal ještě jednoho. „Na večer je u vás doma plánovaná velká slezina. Mamka už si objednala i Winky s Kráturou na výpomoc s vařením večeře. Počítám, že polívku a brambory už budou mít skřítci uvařené…“

      A tak se vrátili domů rozveselení, opálení a se šesti velkými rybami k večeři.

      Ještěže byla na Grimmauldově náměstí tak velká kuchyň. Na večeři se tu sešli všichni Weasleyovi, kromě Percyho, jeho těhotné ženy Penelopy a Fleur, která zůstala doma s malou Viktorií. Krbem přišli i Sturgis s profesorkou McGonagallovou, kteří měli nějaké novinky „O černé magii černé Afriky“. Tak se jmenovala knížka, kterou nalezli v knihovně v oddělení s omezeným přístupem. Když si v ní početli, tak ji z knihovny odstranili a přidali na hromádku podobných knih, ukrytých už Brumbálem, v temném koutku ředitelny. Hermiona po ní skočila jak kůrolez po dřevorubci a hned se do ní soustředěně začetla. Paní ředitelka se Sturgisem přijali s radostí pozvání na večeři a tak se brzy rozběhla skvělá zábava. Probírala se Dudleyho svatba, úžasný odpolední výlet k moři a o problémech, které tu na ně čekaly, neměl nikdo chuť začít mluvit.

      Jenže skvělá nálada skončila naráz, jako když utne. Kingsley se chytil za srdce a zkroutil bolestí. Pravou rukou sevřel amulet, který měl pověšený kolem krku, a všichni napjatě sledovali, co se bude dít. Za chvilku se zase s úlevou nadechl a uklidnil svou vyděšenou ženu stisknutím ruky.

      „To už je dnes potřetí a tentokrát to trvalo dost dlouho. Budeme to muset ukončit co nejdřív, takhle se dlouho žít nedá…“ zahájil Kingsley smutně poradu.

      Harry se rozhlédl okolo sebe a viděl jen vážné tváře, zachmuřené starostmi. Jeho pohled padl na skříň v rohu, ve které zrály rozdělané lektvary, a smutně si povzdechl. Až skončí porada, tak se do nich ještě budou muset pustit a to znamená, že zas půjdou spát hodně pozdě. Kingsley jeho pohled zachytil a uklidnil ho:

      „S lektvary si teď hlavu nezatěžuj, Harry. Uvařili jsme ty rozdělané už dopoledne, když jste spali. Teď se prosím soustřeď na mě, Angi a šamana…“

      Harry byl až překvapený, jak výrazně se mu ulevilo. Znova se rozhlédl a zjistil, že se všichni dívají na něj a čekají, že to bude on, kdo povede tuto poradu. Znova se podíval na Kingsleyho a pak prostě začal nahlas přemýšlet a čekal, že ho bude Kingsley usměrňovat, jako když na jaře plánovali akci Hadí hrozba.

      „Je jasné, že se s ním musíme střetnout a zneškodnit ho. Musíme vymyslet způsob, jak šamana a jeho doprovod dostat někam, kde nikoho nezúčastněného zbytečně neohrozíme. Taky se musíme rozhodnout, kdo do toho souboje půjde a kdo ne…“

      Ozvala se Hermiona:

      „Já s vámi jít musím. Mám několik pomůcek, které můžeme uplatnit proti jeho útočným kouzlům, ale jsou to tak neobvyklé záležitosti, že je musím ovládat sama, vysvětlit to někomu jinému, by trvalo několik dní a ty my asi nemáme…“

      Taťka zavrtěl hlavou:

      „Mezinárodní proces zítra končí. Už je v podstatě rozhodnuto, jen se musí doladit podrobnosti, protože bylo dohodnuto, že rozsudky jednotlivých zemí se budou sčítat a ti, kteří dostanou odsouzené k výkonu trestu, se musí zavázat, že si odsedí i tresty z ostatních postižených zemí. Rozsudek smrti asi nepadne, i když je to skoro zázrak, ale všichni už to mají jasně na doživotí, takže to je jen taková formalita…“

      Harry se podíval Kingsleymu přímo do očí a dost rozhodně ho přesvědčoval:

      „Ty zítra na proces nechoď, Kingsley. Pošli svého zástupce, a kdyby se ho někdo ptal, tak ať mu řekne, že máš po prodělané nemoci srdeční slabost a jsi v péči léčitelů. Můžeš to sledovat z pohodlí a klidu své kanceláře…“

      Kingsley opatrně oponoval:

      „Proč, Harry? Nebylo by jednodušší jasně mu ukázat, že ty jeho čáry na mě nefungují a přinutit ho k nějaké neplánované zbrklé akci? Tak ho budeme moct zneškodnit rázně a jednou pro vždy!“

      Harry zavrtěl hlavou.

      „Už tě jednou napadl v soudní síni a málem to s tebou odnesl Popov. Chceš ohrozit celý mezinárodní tribunál? To by ta sláva a prestižní akce, mohla taky skončit pěkným masakrem a naší pořádnou ostudou…“ pak se zamyslel.

      „Nejlepší by bylo, kdyby ses toho všeho vůbec nezúčastnil…“ a když viděl, jak se Kingsley napřímil a ve tváři se mu objevil velmi rozčilený výraz, tak dodal: „Ale to se nám asi nepodaří…“ Kingsley se uklidnil a tak Harry pokračoval:

      „Ovšem bude jen na tobě, abys uklidil do bezpečí Angelinu a přesvědčil ji, že s námi nemůže…“

      Angi se okamžitě naježila:

      „Tak to ani náhodou Harry, ať vás ani nenapadne, že zůstanu stranou…“

      „Ale zůstaneš, Angelino!“ vložila se do toho rázně mamka. „Jsi těhotná, děvenko a máš teď zodpovědnost nejen za sebe, ale i za vaše dítě. A to musí zůstat v naprostém bezpečí!“

      Angelina se rozplakala.

      „Nemůžu zůstat mimo, on mi nebude chtít ublížit, potřebuje mě přeci živou… Ale Kingsleymu jde o život, nemůžu být někde zalezlá a čekat, kdy mi sdělíte, že mi šaman zabil manžela… Zbláznila bych se…“

      Harry se ji pokoušel uklidnit:

      „Už jsi viděla můj plášť odolnosti? Slyšela jsi, co už dokázal?“ a když přikývla, tak pokračoval: „Kingsley ho bude mít na sobě. Napadlo mě to, když jsem marně přemýšlel, jak ho udržet mimo a v bezpečí. Když mi konečně došlo, že ho nepřesvědčíme, tak mě napadlo, jak tu hrozbu maximálně eliminovat…“

      Kingsley se zeptal:

      „Měls ho na sobě i tehdy, když tě zasáhl ten blesk u Dungovy chatrče?“ Harry přikývl a Kingsley po chvilce váhání svolil, že si tedy ten plášť vezme. Bylo jasné, že si velice dobře uvědomuje nebezpečí, které mu hrozí a tak Harry doufal, že ho přiměje k ještě větší opatrnosti.

      Harry pokračoval:

      „Ginny s námi taky jít musí, jako jediný dostupný Pán zvířat… Je mi jasné, že Ron Hermionu samotnou nepustí, takže s ním taky musíme počítat…“ Charlie ho zarazil:

      „Nebylo by jednodušší prostě říct, že jdeme všichni, co jsme tady?“ Harry zakroutil hlavou.

      „To by nebylo rozumné, Charlie. Pletli bychom se jeden druhému pod nohy a navíc bych byl rád, kdyby pár spolehlivých lidí zatím hlídalo Angelinu, její maminku a tátu. Může se stát, že my ho budeme čekat tam, kam ho chceme vylákat a on mezitím udeří jinde…“

      Pak se otočil na Kingsleyho s otázkou:

      „Budeme sebou brát i bystrozory? Přiznám se, že s Hrdonožkou a Savage za zády bych byl mnohem klidnější…“

      Kingsley přikývl:

      „Vezmeme je sebou. Zorinu a Hardyho také. Budou hlídat s Ronem Ginny a Hermionu, ty mají speciální úkoly. Ginny, ukážeš mi tu masku, a jak ji ovládáš? Ještě jsem to neviděl…“

      Ginny ochotně přikývla a tak se všichni přestěhovali do obývacího pokoje, kde měla masku uloženou.

      V deset hodin večer bylo všechno dohodnuto. Harry, Ron, Charlie, Bill, Hermiona a Ginny půjdou s Kingsleym na šamana. Spolu s nimi půjdou i Hrdonožka, Savage, Zorina a Hardy. Artur, Molly, George a McCormacková s Harrisem se přesunou s Angelinou do bezpečí k nejstaršímu z bratrů Johnsonových, jakmile bude jasné, kdy ke střetu dojde. Harry dostal za úkol vymyslet způsob, jak šamana dostat někam stranou, aby jejich souboj nezpůsobil velké škody, nebo ztráty na životech. Profesorka McGonagallová a Sturgis dostali za úkol zmobilizovat Fénixův řád a Brumbálovu armádu na ochranu Angeliny a Johnsonových v případě, že šaman nebude poražen, nebo se mu podaří utéct. Spojení mezi školou a domem Johnsonových bude zajišťovat Harryho portrét profesora Brumbála, který vezme mamka sebou. Kingsley a Angelina měli svoje zrcátka stále při sobě, ale mamka dala pro jistotu Harrymu taťkovo zrcátko, takže bude také na příjmu. Harry musel slíbit, že bude dodávat informace průběžně, i když si nějak nedokázal představit, jak to bude dělat. Angelina napsala dopis s instrukcemi pro své rodiče a Hedvika dostala za úkol co nejrychleji ho doručit. Hermiona v nové knize našla podrobný návod, jak vyrobit ochranné amulety a tak oznámila, že jde ráno, místo na přednášky, ke Svatému Mungovi a vyrobí s Erniem dostatek amuletů pro všechny zúčastněné. To zatím udělat nemohli, protože pan Figga sice píše o amuletech několikrát, ale o postupu při výrobě se zmiňuje jen velmi neurčitě. Pak už konečně poradu rozpustili.

      Mamka šla pro Winky a portrét do kuchyně a Harry šel za ní. Když byli sami, tak se zeptal:

      „Nezbyl ti náhodou nějaký uspávací lektvar, co jsem dostal v nemocnici, když jsem měl ta polámaná žebra?“ mamka přikývla a tak pokračoval: „Pokus se ho nějak nenápadně dostat do Angeliny, než to začne, jestli to není škodlivé v jejím stavu. Mám strach, že ji neuhlídáte a ona vám uteče. Hrozně by situaci zkomplikovala, kdyby se tam objevila. Vnuť jí ho třeba s lektvarem proti nevolnosti, nebo s čajem na uklidnění. Je skoro bez chuti, nemělo by to být těžké…“ Mamka se usmála a souhlasila. Pak se s Winky, taťkou a Georgem šli přemístit do Doupěte.

      Ostatní už se rozešli do svých ložnic a tak šel Harry také. Cestou do schodů mu ale vrtalo hlavou něco, co se přihodilo po jejich přesunu do obývacího pokoje. Když Ginny podával její masku Pána zvířat, tak ucítil, že maska na něj zareagovala. Rukou mu proběhlo takové podivné mravenčení. Tak se v obýváku zastavil a masku si zkusil nasadit. Cítil, jak s ním splynula a náhle se jeho mysl spojila se všemi zvířaty, co byla v domě. Opravdu najednou věděl o každé myši, mouše a broučkovi a spoustě jiné havěti. Soustředil se na Zlatoočku, která podřimovala v křesle u krbu a ona se okamžitě probudila, seskočila a přišla k němu. Pohledem jako by se ptala, co si přeje, co pro něj může udělat.

      Najednou uslyšel otevírání dveří, lekl se a rychle masku stáhnul z obličeje. Podíval se ke dveřím a tam na něj překvapeně zíral Kingsley.

      „Neřekl jsi, že máme druhého Pána zvířat…“

      „Nevěděl jsem to. Tu masku jsem měl dneska v ruce poprvé. Cítil jsem, jak na mě reagovala a tak jsem si to přišel vyzkoušet…“ přiznal se Harry.

      Kingsleymu se rozšířily oči náhlým pochopením.

      „Páni, Harry, víš, co to znamená?“

      Harry přikývl a s nervózním úsměvem vysvětloval:

      „Profesorka McGonagallová si také myslí, že mám schopnosti zvěromága. Proto jsem si s ní tajně dohodl soukromé hodiny a nikomu jsem zatím nic neřekl… Ani Ginny. Má to být překvapení. Chci to prozradit, až se to naučím a zaregistruji se na ministerstvu…“

      „Jasně, takže jazyk za zuby…“ usmál se spiklenecky Kingsley. „Ale jsem rád, že to vím. Kdyby se náhodou něco pokazilo během souboje, kdyby třeba Ginny zneškodnili, tak snad půjde tajemství stranou. Bez Pána zvířat, proti němu nemáme moc šancí.“

      Harry přikývl a dodal:

      „Já doufám, že se nic nepokazí… Ale nevím, jestli dokážu vymyslet, jak vylákat šamana někam mimo. Míst už mám v hlavě několik, ale důvod budu hledat jen těžko…“

      Kingsley si mezitím došel k šachovému stolku pro své brýle na čtení, vzal Harryho kolem ramen a snažil se ho uklidnit:

      „Neboj, na něco přijdeš, jako vždycky. Teď už na šamana nemysli a pojď se na to pořádně vyspat. Měli bychom si pospíšit, naše ženy už na nás netrpělivě čekají…“ a rozpustile na něj zamrkal. Tak šli, se smíchem a k dané situaci, s překvapivě dobrou náladou, spát.

      Ráno s nimi šel Kingsley nejprve na ústředí bystrozorů. Vysvětlil jejich plán a rozdal úkoly. Angelina byla s Arturem Weasleym a Charliem a ti ji nehodlali ani na chvilku pustit z očí. Harry si pořád marně lámal hlavu nad tím, jak vylákat šamana tam, kam potřebuje. Hlavou se mu honily různé scénáře, ale z žádného neměl pocit, že by mohl fungovat. Pak to přišlo úplně samo. Do ústředí bystrozorů přišel M´bako, brankář týmu Konga a vnuk šamana z pralesa.

      „Potřebuji s tebou mluvit, Harry Pottere. Služba v soudní síni mi řekla, kde tě najdu…“

      Harry ho posadil ke stolku, představil mu Hrdonožku a Savage a zeptal se:

      „V čem ti můžu pomoci, příteli?“

      „Můj otec, náčelník pralesního lidu, chtěl požádat vašeho ministra o laskavost, ale dozvěděl se, že je nemocen. Poslal mě tedy za tebou, abych se zeptal, zda je stav vašeho ministra natolik vážný, že by bylo nezdvořilé, obtěžovat ho…“

      Harry téměř zatajil dech, jak mu sami nahrávají. Pohledem umlčel svoje mentory a začal pomalu, s rozmyslem, černému mladíkovi vysvětlovat:

      „Náš pan ministr chytil od jednoho člena Australské výpravy velmi vážnou chorobu. Byl to nějaký druh moru. My máme ale velice schopné léčitele. Dokázali uzdravit ministra i toho Australana, který na tom byl mnohem hůř. Ta choroba ale způsobila u našeho ministra srdeční slabost, už měl několik záchvatů a musí být pod neustálým dohledem léčitelů…“

      M´bako se zatvářil vyděšeně, špitnul něco ve smyslu, že je mu to líto a tak Harry pokračoval:

      „Už se to zlepšuje. Dnes dokonce pod dozorem svého osobního léčitele přišel do práce. Má sice předepsaný klid, takže se soudního jednání nezúčastnil, ale sedí u sebe v kanceláři a tak si myslím, že bych za ním mohl zajít a přednést mu žádost tvého otce. Domnívám se, že pokud to bude jen trochu možné, tak vám určitě vyhoví…“

      M´bakovi se ulevilo, dokonce se usmál a začal uvolněně vysvětlovat:

      „Můj otec i děd žádali trest smrti pro Neda Bílého za vraždy, které u nás spáchal. Za jedné bouřlivé noci přepadl se svou bandou náš diamantový důl, zabil čtyři strážce, z nichž jeden byl můj nejstarší strýc, syn našeho šamana. Pak sebrali půlroční výnos našich surových diamantů. Jistě pochopíš, proč jsme žádali nejvyšší trest. Jenže Ned byl předán do pravomoci Irských zástupců, protože u nich spáchal nejvíc zločinů. Byli jsme velmi zklamáni, že Irové odmítají trest smrti a dožadovali jsme se u nich svého práva. Oni nám řekli, že bude odsouzen k doživotnímu trestu ve vašem vězení – Azkabanu a ujišťovali nás, že takový osud, je horší než smrt. Tvrdili, že strážci ve vašem vězení jsou tak krutí, že si Ned bude brzy přát rychlou a bezbolestnou smrt, která mu byla odepřena… Můj otec, kterého Ned připravil o bratra, by si rád ověřil jejich tvrzení a chtěl by se osobně seznámit s těmi strážci. Doufal, že by mu mohl ministr toto přání splnit…“

      Harry chápavě pokyvoval hlavou:

      „Jistě, plně ho chápu. Počkej tady s mými mentory. Půjdu se zeptat, jestli mě ministr přijme a přednesu mu vaši žádost. Myslím, že pokud mu bude dobře a nebude mít vážné zdravotní problémy, tak vám jistě ochotně vyhoví…“ a odešel ke Kingsleymu zpracovat tuto výzvu a naplánovat v hrubých obrysech akci.

      Když se vrátil, tak šamanova vnuka potěšil:

      „Pan ministr se cítí dobře a rád vaší žádosti vyhoví. Po obědě má ale důležité jednání, které již nemůže odřeknout, tak vás prosí, zda byste se u nás nezdrželi až do odpoledne. Ve čtyři hodiny už bude volný a rád vám představí naše Azkabanské strážce osobně. Musí ale vybrat nějaké odloučené místo, daleko od lidí, protože strážci jsou opravdu dost neobvyklí tvorové a na většinu lidí působí velmi depresivně. Až určí místo setkání, tak vás já a moji mentoři přijdeme vyzvednout na zámeček a doprovodíme vás, jestli vám to bude takto vyhovovat.“

      Černému mladíkovi se velmi ulevilo, několikrát Harrymu děkoval a s úlevou pospíchal předat dobré zprávy svým členům rodiny.

      „Takže můžeme doufat, že až do odpoledne dají Kingsleymu srdci pokoj, aby si nezmařili takovou příležitost…“ poznamenala s úlevou Ginny. Za pár minut přišli na ústředí Kingsley, Bill a Charlie, aby všechno naplánovali s ohledem na nové skutečnosti. Ron předával instrukce Hermioně pomocí zrcátka a tak je pak všechny ujistila, že před třetí bude na ústředí i s potřebným počtem ochranných amuletů. Pak se rozešli všichni za svými běžnými povinnostmi.

       

      Items details

      • Hits: 6855 clicks

      Tecox component by www.teglo.info