Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Kletba pralesního šamana

aneb Angelino rodové prokletíkletba2-th

Mistrovství je za námi, svatební cesta skončila a nastává všední realita novomanželského a profesního života.

Ale kdy bylo kolem Harryho naposledy něco normálního? Dobrodružství nekončí, přátelé potřebují jeho pomoc. Dokáže to?

    Kapitola 9, Smrt pralesního šamana

      ZuluPřed třetí hodinou se všichni sešli na ústředí. Angelina byla se svými ochránci již u svých rodičů a Harry doufal, že už do ní mamka lije lektvar pro tvrdý a bezesný, posilující spánek. Hermiona přispěchala také a už ze svého batůžku tahala amulety. Nejdřív je pověsila na krk Harrymu, Ronovi a Ginny, další pak podala Zorině. Ta se najednou vzbouřila.

      „Tak to už je moc, Kingsley. To, že sebou chceš tahat všechny kadety, to už jsem nějak skousla. Že sebou vláčíš odeklínače a specialistu na kouzelné tvory, dokážu taky pochopit. Ale proč sebou máme vláčet i tuhle slečinku? A ještě k tomu takové nesmysly!“ a zamávala mu rázně před nosem svým amuletem. „Začínám vážně pochybovat o tvém zdravém rozumu…“

      Kingsley se napřímil a velmi autoritativním tónem Zorinu usadil:

      „Nemusím ti nic vysvětlovat, Zorino. Ty máš prostě poslechnout moje příkazy a nediskutovat o nich!“ když viděl, jak bystrozorka rudne, tak trochu zmírnil: „Ale protože potřebuji tvoji plnou spolupráci, tak ti to vysvětlím. Slečna Grangerová je v současnosti největší odborníkem na Africkou magii, kterého máme. Za ten amulet bys jí měla uctivě poděkovat, protože jeden takový…“ vytáhl svůj amulet spod hábitu, „mi už třikrát zachránil život…“

      Zorina změnila barvu z rudé na bílou, chvíli lapala po dechu, ale pak zamumlala: „no tak dobře….“ a navlékla si amulet na krk. Byly to jen takové malé kožené váčky popsané zvláštními neznámými znaky a naplněny, jak Hermiona vysvětlila, několika různými kouzelnými drobnostmi, které se navzájem skvěle doplňují. Pak se všichni přemístili na louku u opuštěného, zchátralého, panského domu rodiny Toma Raddlea.

      Vybrali s Kingsleym tohle místo z několika důvodů. Vzhledem ke špatné a tajemné pověsti tohoto místa se mu jak mudlové, tak i většina kouzelníků raději vyhýbala. Nebylo daleko od zámečku na Strašidelné hůrce a bylo dobře chráněno před zvědavými zraky. Louka byla směrem od vsi chráněna vysokým, už léta nestříhaným, živým plotem a z druhé strany byla lemována tmavým, neudržovaným a proto neprostupným lesem.

      Nejdřív celou oblast prohledali pomocí Homenum revelio, jestli se zde někdo neukrývá a pak  zabezpečili pomocí kouzel Repello Mudletum, Muffliato a Ševellisimo. Když bylo hotovo, tak Harry prohlásil:

      „Ještě tu budeme potřebovat alespoň čtyři mozkomory…“

      Zorina si pohrdlivě odfrkla:

      „Neříkejte, že jste si jejich přítomnost nezajistili předem. To jsem zvědavá, jak je budete takhle narychlo shánět…“

      Harry ukázal směrem k lesu, odkud už k nim vzduchem pluly čtyři přízračné postavy zahalené v tmavých pláštích. Zorina vytáhla bleskově hůlku a vyvolala spěšně svého Patrona. Harry se musel kousnout do rtu, aby se nerozesmál. Pod vedením její hůlky před ní zběsile pobíhal malý, rozježený a hysterický jorkšírský teriér… Hermiona se neovládla, rozesmála se nahlas a vysloužila si od vysoké bystrozorky nehezký pohled.

      Harry vykročil naproti mozkomorům a vysvětlil jim, co od nich budou potřebovat.

      „Můžete jim ukázat, co dovedete, ale nechci, abyste jim způsobili nějakou újmu. Rád si pak ale vyslechnu vaše hodnocení těch kouzelníků. Až vám ministr přikáže odejít, tak se stáhnete do lesa, ale držte se poblíž, kdybychom vás ještě potřebovali. Do Azkabanu se vrátíte, až bude po boji a já vás propustím…“

      „Jak si přejete, pane…“ bez diskusí přijali mozkomorové jeho příkazy a odsunuli se zase na okraj lesa.

      Hermiona a Ginny se svou stráží – Zorinou, Hardym a Ronem se ukryly v domě a dostali příkaz zasáhnout až v okamžiku, kdy dojde k otevřenému nepřátelskému aktu ze strany šamana a jeho doprovodu. Kingsley zůstal stát před domem s Billem a Charliem, kteří budou představeni, jako jeho léčitelé a Hrdonožka, Savage a Harry se měli vypravit pro tři Africké delegáty.

      Nejdřív ale oba vytáhli svá zrcátka, aby podali zprávu Angi a mamce. Místo Angeliny se jim ozvala její maminka.

      „Anno? Kde je Angi?“ ptal se překvapeně a trochu znepokojeně Kingsley.

      „Spí jako dudek, Kingsley. Molly do ní nalila čaj na uklidnění ochucený uspávacím lektvarem…“ uklidnila ho tchýně. Kingsley si oddechl a, s pohledem do mamčiných očí v Harryho zrcátku, řekl:

      „Skvělý nápad, Molly. Děkuji…“

      „Poděkuj Harrymu, to byl jeho nápad…“ zasmála se mamka a Harry rychle vysvětloval:

      „Měl jsem strach, aby jim neutekla a neobjevila se nečekaně tady, uprostřed boje…“

      Kingsley se uvolněně rozesmál a pak ohlásil, že jsou připraveni a jdou pro šamana. Harry předal svoje zrcátko Charliemu a vyrazili.

      Na přemisťovacím palouku se potkali s Australany. Pyšně jim sdělili, že se jim podařilo získat k potrestání jednoho z odsouzených.

      „Právě pro něj jdeme na ministerstvo. Kenny Connolly zanedlouho vyzkouší slasti podzemní kobky v nitru slavného monolitu – Ayers Rock. Asi jen na pár dní, aby věděl, co ho čeká, když se nebude chovat slušně. Zřejmě si to u nás odsedí ve třetím patře…“ rozpovídal se ministr. Harry se usmál na Popova a poznamenal:

      „Doufám, že ho nenecháte utéct…“

      „Ale no tak…“ vyčítavě si povzdechl Popov. „Gaunt byl zvláštní a naprosto ojedinělý případ, to přece víte…“

      Harry se rozesmál a uklidnil ho:

      „Vždyť já vím. To byl jen nepovedený pokus o žert…“

      Australané se taky zasmáli a přemístili se pro svého vězně. Hrdonožka káravě poznamenal:

      „To bylo trochu neomalené, Harry. Ještěže jsou Australané takoví pohodáři. Třeba u Irů by ti něco podobného neprošlo tak hladce…“

      Harry se zastyděl a přikývl:

      „Dobře, příště si raději dám pozor na pusu…“

      Vešli do vstupní haly zámečku a požádali jednoho z kouzelníků obsluhy v bílém hábitu, aby šel sdělit Konžským zástupcům, že jejich doprovod je zde. Než přišli, tak Savage ještě řekl:

      „Mám z toho dnešního boje trochu zvláštní pocit… Nemusíš se nijak kontrolovat, Harry, použij všechny své schopnosti, když si budeš myslet, že je to potřeba…“

      Harry se na něj zkoumavě podíval, a když viděl ustaraný výraz v jeho tváři, tak přikývl.

      „Já z toho nemám nijak divné pocity, jsem naprosto klidný…“ snažil se ho uklidnit, ale to už po schodech přicházeli černí kouzelníci, oblečení v pestrých, rozevlátých hábitech a ještě pestřejších kloboucích, jestli se tak jejich pokrývky hlavy daly označit. Byly to spíš takové podivné komínky, asi půl metru vysoké, omotané různobarevnými hadříky. Harrymu připadalo jako zázrak, že jim ty výtvory vůbec drží na hlavě.

      Když vyšli na přemisťovací palouk a nabídli jim své ruce, jak to bylo zvykem, když máte někoho vést při přemisťování, tak Kongští kouzelníci couvli a zatvářili se nedůvěřivě. Harry nejmladšímu z nich klidně vysvětloval:

      „Ministr na vás čeká i se strážci kousek odtud…“ ukázal směrem k Malému Visánku. „Je to někde tam, za tím kopcem. Pěšky určitě přes hodinu, ale na košťatech bychom tam mohli být za chvilku, jestli je to pro vás přijatelnější způsob cestování…“

      Mládenec jeho slova hbitě překládal a dosáhl toho, že se šaman chopil Savageho ruky. Po jeho příkladu neváhali už ani náčelník a jeho syn a tak se přemístili všichni současně.

      Zhmotnili se na louce, asi dvacet metrů od ministra a vydali se k němu. On jim šel také vstříc a tak se potkali kousek od domu. Harry se ujal představování:

      „M´bako, představuji ti našeho ministra kouzel Kingsleyho Pastorka a jeho dva léčitele, kteří jsou tu pro případ, že by se jeho zdravotní stav náhodou zhoršil…“

      Mladík se zdvořile uklonil a představil zase svůj doprovod:

      „Můj otec M´buda, náčelník všeho pralesního lidu Konga a můj děd M´bana, nejvyšší šaman našeho národa…“

      Kingsley je pozdravil zdvořilou úklonou a prohlásil, že je rád poznává. Hned se ujal iniciativy.

      „Přáli jste si poznat strážce z našeho vězení v Azkabanu…“ a zvolal směrem k lesu: „Předstupte mozkomorové!“

      Bylo šero a pochmurno, počasí pro ně jako stvořené. Obloha byla zamračená a jemně mrholilo. Kolem lesa se převalovaly řídké chomáče mlhy, z kterých se vynořily a svým přízračným způsobem se k nim vznášely, čtyři zahalené postavy. Před zamlklými Afričany sem a tam pobíhali Hrdonožkův stříbřitý buldok a Charlieho jezevec. Starého šamana patroni zajímali mnohem víc, než mozkomorové, snažil se jich dokonce dotknout svou holí. Když konec jeho hole prošel Patronem, jako obláčkem kouře, tak něco nesrozumitelného zamumlal a jeho vnuk začal přemýšlet, jak přeložit jeho otázku. Harry tedy rovnou začal vysvětlovat:

      „To jsou Patroni. Je to jen kouzlo. Jsou vytvořeni z pocitu štěstí a cloní vliv mozkomorů. Jestli chcete poznat, jak tito tvorové na lidi působí, tak se mnou musíte překročit tuto hranici…“ a vykročil přes čáru, kterou Patroni vytyčili. Náčelník a jeho syn ho po chvilce váhání napodobili, šaman zůstal za hranicí, pod ostražitým dohledem Savageho, který z něj nespustil oči. Mozkomorové stáli, nebo spíš vznášeli se, jen asi dva metry od nich. Harry na moment pocítil, jak se mu chlad zakusuje až do morku kostí a štěstí jako by se mělo vytratit ze světa. Byl to jen okamžik, protože pak nastoupila automaticky jeho obrana, objevila se kolem něj lehká stříbřitá aura a ten pocit byl pryč. Zato náčelník a jeho syn měli v očích děs a hrůzu. Jejich černá pokožka získala popelavý odstín a oba vypadali, jako by měli každou chvíli omdlít.

      „Až vám bude setkání se strážci nepříjemné, tak stačí ustoupit za Patrony, tam jejich vliv neucítíte…“ řekl jim Harry a tím je probral ke kvapnému ústupu.

      „Stačilo vám takové seznámení, nebo si je přejete poznat blíž?“ zeptal se s úsměvem Kingsley. Mladý Konžský kouzelník se z toho setkání vzpamatoval rychleji, než jeho otec a tak odpověděl, že to opravdu stačilo.

      „Azkabanští strážci odejděte si za svými povinnostmi…“ propustil tedy ministr mozkomory. Když se vzdálili a ztratili v lese, zmizeli i Patroni a Kingsley ochotně nabídl: „Rád vám zodpovím vaše otázky. Co byste si přáli ještě o našich strážcích vědět?“

      Starý šaman něco nesrozumitelně mumlal, pozorně si je všechny prohlížel a jeho vnuk překládal:

      „Šaman říká, že jsou to nemrtvé stvůry a ptá se, který z vás je nekromant, co je ovládá…“

      „Nekromant?“ podivil se Harry a Bill rychle vysvětlil:

      „To je disciplína černé magie, jejíž vyznavači dokážou oživit mrtvé a ovládat nemrtvé. Voldemort byl nekromant…“

      Kingsley odpověděl na položenou otázku:

      „Nemáme žádného nekromanta. Tyto nemrtvé bytosti byly ovládány černokněžníkem, jenž byl poražen a zničen před rokem. Mozkomoři se ocitli bez pána a byli téměř zničeni, když se pro svou záchranu rozhodli podřídit ministerstvu kouzel a poslouchat naše příkazy. Protože jsou to bytosti stvořené zlou vůlí a nenávistí, tak se také zlem a nenávistí živí. Proto jsme je vykázali do severního křídla našeho vězení, kde mají na starost doživotní vězně. Pravidelně je kontrolují, přinášejí jim potravu a živí se zlem, které ovládá jejich duše. Teď již jistě chápete, proč se Irové domnívají, že doživotní trest v našem vězení je horší než smrt…“

      Náčelník přikývl a něco říkal svému otci šamanovi. Znělo to naléhavě, jako by se ho pokoušel přesvědčit. Nejmladší se zeptal Harryho:

      „Na tebe ty stvůry nepůsobili stejně, jako na nás… Jak je to možné?“

      Harry mu s úsměvem odpověděl:

      „Já v sobě nemám ani zlo, ani nenávist. Nemají si na mě co vzít, proto na mě nepůsobí tak jako na ostatní…“

      Vtom se najednou Kingsley zhroutil, chytil se za srdce a Bill s Charliem ho zachytili v poslední chvíli. Harry přeskočil očima na šamana a spatřil v jeho rukách panenku, ušitou z režného plátna, naplněnou ovčí vlnou a potřísněnou krví. V prsou měla zapíchnutý velký špendlík. Zareagoval okamžitě.

      „Accio panenka!“

      Jeho kouzlo vytrhlo figurku ze šamanových rukou a vzápětí už ji svíral on. Opatrně vytáhl špendlík z hrudi a při tom si ho dobře prohlédl. Místo hlavičky měl rozšklebenou lebku velikou asi jako nehet malíčku. Odhodil ji do trávy ke zdi domu a panenku uložil do bezpečí vnitřní kapsy svého hábitu a ještě ji starostlivě přimáčkl na své srdce. Kingsley se zase napřímil a tak mohli Kongští kouzelníci spatřit amulet, který svíral v dlani.

      „Má amulet!? Jak je to možné? Vždyť jste přece nevěděli, že jsou to naše kouzla!“ vyrazil ze sebe překvapeně nejmladší.

      „Ale věděli…“ usadil ho Harry. „Už od toho večírku, na kterém se váš šaman pokusil ovládnout Angelinu, jsme to věděli. Její babička nám před svou smrtí vyprávěla o šamanovi a Dalmě, o jeho posedlosti i prokletí, které seslal na její rod. Víme všechno a jsme na vás připraveni…“ konstatoval chladně, jako když sekáčkem štípe ledový blok.

      Mladý kouzelník s očima vytřeštěnýma úžasem automaticky překládal každé jeho slovo. A pak to začalo…

      Šaman namířil na Kingsleyho svou hůl. Vypadala jako obyčejná sukovice s hlavicí na konci. Sahala starci do pasu a on s její pomocí vyslal nějaké kouzlo. Ať už to bylo cokoliv, proti hradbě štítů, která se před Kingsleym vytvořila, nemělo šanci. To už ale svírali v rukách své hůlky i náčelník a jeho syn a souboj se rozběhl v plné síle. Zneškodnění náčelníka bylo otázkou pár sekund. Nebyl to nijak zdatný kouzelník. Zatím co jeho otec a syn couvali, odráželi zneškodňující kouzla a posílali na ně svá útočná, náčelník zamrzl na místě, bez hůlky a sešněrován pouty tak, že se ani nehnul. Z domu vyběhli Ginny, Hermiona, Ron, Zorina a Hardy a hned se do souboje zapojili. Tenhle tlak už mladý kouzelník nezvládl a skončil jako jeho otec – spoutaný a bez hůlky. Celá skupina postupovala za šamanem a tak brzy jeho zneškodněné společníky pohltila.

      „Hardy, Rone, hlídejte je. Zorino neútoč, braň děvčata, to je tvůj hlavní úkol…“ vydával během boje příkazy rázně Kingsley.

      Šaman odrazil spršku kouzel jen mávnutím hole, pak ji zvedl nad hlavu a opsal s ní nad sebou dvojitou osmičku. V tu chvíli se nad ním objevil roj nějakého hmyzu a on ho máchnutím hole poslal na ně.

      „Mouchy tse-tse a komáři. Přenášejí spavou nemoc a malárii!“ vykřikla Hermiona a při tom už sahala do svého batohu. Vytáhla velkou láhev, která vypadala jako ty, v kterých se vyrábí šampaňské. Měla kovovou přezku držící zátku, a když ji Hermiona odjistila a namířila proti tomu roji, tak z ní vylétl pod tlakem silný proud tekutiny. Ihned se ale proměnila v jemnou mlhu a už se střetla s tím hmyzem. Vypadalo to trochu jako obrovský mudlovský sprej na hubení much, ale nechovalo se to stejně. Jemný aerosol ten hmyz nehubil, ale zabalil každou mouchu, každého komára, do malé bubliny, a když bublinka praskla, přenašeč nebezpečné choroby prostě zmizel. A tak se ten roj během chvilky úplně ztratil. Možná rychleji, než se objevil.

      Starý šaman vztekle zapíchl svou hůl před sebe do trávníku a oběma rukama sáhl pod svůj hábit. Když ruce vytáhl, tak v jedné z nich svíral masku a v druhé figurky zvířat.

      „Ginny!“ vykřikl Harry a otočil se. Jeho žena už si masku také nasazovala, nezaváhala ani okamžik a své figurky odhodila před sebe do vysoké trávy. Slon, nosorožec a antilopa s ostrými rohy se objevili ve stejném okamžiku, jako šamanova zvířata. Ten chtěl zaútočit pomocí lva, hrocha a velkého buvolího býka.

      „Skus ta jeho zvířata nejprve ovládnout Ginny, máš v sobě přece víc síly, než ten stařík…“ radil jí Harry a ona to opravdu zkusila. Podařilo se. Velký a vznešený král zvířat i zavalitý hroch se postavili společně se slonem a nosorožcem proti buvolovi. Nedalo jim moc námahy ho srazit na zem a tam ho pak přišpendlila antilopa svými dlouhými rohy do trávy. Ron byl nejrychlejší…

      „Incendio!“

      Hned jak se buvol zase proměnil v sošku, tak ho zasáhl sprškou plamenů ze své hůlky a ze sošky zbyla jen hromádka popela.

      Harry si uvědomil, jak bylo prozíravé zajistit tuto louku ševelisimem. Bojující zvířata způsobila ohlušující kravál. Lev řval, slon troubil, hroch tak nějak podivně chrochtal a dusot jejich těžkých těl, způsobil takové otřesy půdy pod jejich nohama, že měl Harry strach, aby si obyvatelé blízké vesnice nemysleli, že přišlo zemětřesení.

      Ginny dál držela zbylá zvířata pod svou kontrolou, přestože se šaman zoufale snažil získat je zpět. Když zjistil, že prohrál, vztekle si strhl masku z obličeje a odhodil ji na zem. Okamžitě se zase chopil pravou rukou své hole, protože skupinka anglických kouzelníků se k němu zase přibližovala. Svou levou rukou sáhl pod hábit, vytáhl plnou hrst nějakých bylin a nacpal si je všechny do úst. Rychle žvýkal a najednou se vedle něj objevil další šaman…

      Nebyl sám. S každým šamanovým polknutím se objevil další a další. Jeden jako druhý, vypadali přesně jako originál, z kterého jakoby vystupovali. Všichni Angličané na to zírali jako u vytržení. Síly byly vyrovnány. Skupinka devíti kouzelníků kolem Kingsleyho byla obklíčena deseti totožnými šamany. Ginny se pokusila zaútočit proti nim svými zvířaty, ale šamani odhazovali svými holemi takové giganty jako slona a nosorožce lehce, jako obtížný hmyz. Ron s Hardym zůstali trochu pozadu se svými zajatci a tak byly síly naprosto vyrovnané. Jenže šaman, nebo vlastně šamani, měli v tuto chvíli navrch. Moment překvapení hrál pro ně a oni obklíčili skupinku, která obstoupila svého ministra, a začali sesílat kouzla. Angličané zahalili Kingsleyho obranými kouzly a pouze Ginny šamany rozptylovala nájezdy svých zvířecích pomocníků.

      Deset šamanů začalo pomalu kroužit kolem skupinky, jako by hledali slabé místo v jejich obraně, kudy by mohli zaútočit, když se konečně Harrymu rozsvítilo. Střelil očima po naprosto bezradné Hermioně a zavolal na ni i na ostatní:

      „Nachová hydra! Devět květů, devět klonů… Zničí je jedině oheň!“ a pokryl prostor před sebou nejmocnějším ohnivým kouzlem, které znal:

      „Inferno!“

      Jeho kouzlo zasáhlo tři ze šamanových kopií a ty v tu chvíli vzplanuly jako pochodně. Ostatní se okamžitě připojili a tak celou skupinu zahalil kruh vysokých a ničivých plamenů.

      Když plameny ustoupily, tak ze šamanových klonů zůstal jen jemný popel, který se díky sílícímu dešti vsakoval do půdy pod jejich nohama. Šaman originál se trochu vzdálil. Využil clony, kterou mu plameny poskytly, a ustoupil o pár metrů. Harry začal přemýšlet o tom, jak ho zadržet, aby jim neutekl, ale šaman se ještě nevzdával. Opisoval hlavicí své hole před sebou složitou křivku a něco si potichu mumlal. Náhle se před ním objevil rudě žhnoucí, dlouhý luk s nasazeným šípem. Jeho tětiva se sama napjala a šíp vyrazil směrem k nim.

      Všichni zareagovali okamžitě. Bill se marně snažil hrozivě rudě žhnoucí šíp přeměnit na něco méně nebezpečného, Charlie mu postavil do cesty překážecí kouzlo, které ho jen nepatrně zpomalilo, Savage se pokoušel změnit směr jeho letu, ale dosáhl jen toho, že se šíp rozkmital a vypadal ještě hrozivěji, Hrdonožka zvolal: „Confringo!“ Ozvala se mohutná exploze, ale šíp letěl dál. Hermiona s očima vytřeštěnýma hrůzou hrabala ve svém batůžku a zběsile něco hledala. Ginny postavila šípu do cesty svoje zvířata. Šíp je nezasáhl, kličkoval a vyhýbal se jim, aby zase nabral směr přímo na Kingsleyho. Tím ale získala pro ostatní trochu času a tak se ozývala další kouzla. Všichni své formule vykřikovali nahlas, aby ostatní věděli, co používají a tak se ozývalo:

      „Duro!“   které mělo šíp proměnit v kámen

      „Evanesco“ mizící kouzlo, které také nezabralo

      „Imobilius“ Harry se pokusil šíp znehybnit a když to nezabralo, tak zkusil ještě  

       „Petrificus gigantus“ Jenže kouzlo, které z hrozivého Ďábelského plamene udělá neškodný ohníček, tady taky nic nezmohlo. Někdo ještě zkusil i „Aquamenti“, ale ani proud vody nezpůsobil šípu žádnou újmu.

      Kingsley před sebe rozložil silné štítové kouzlo, ale i tím tento podivný šíp prošel hladce a v plné rychlosti narazil do jeho prsou…

      Harry strnul hrůzou a ochromil ho strach o přítele. Náraz šípu Kingsleyho odhodil dozadu a on se rozplácl jak dlouhý, tak široký na zemi. Harry pocítil nával úlevy, když uviděl, že šíp jeho pláštěm odolnosti neprošel a neškodně odpadl na zem vedle ministra. Ale on nebyl zneškodněný. Začal vibrovat a zvedat se znova do výšky, aby mohl zase zaútočit, jako by žil vlastním životem. Harry pochopil, že tento kouzelný šíp to jen tak nevzdá. Znova zvedal hůlku, aby se ho pokusil nějak zneškodnit, když konečně zasáhla Hermiona. Z velké zavařovací sklenice na šíp nalila něco, co vypadalo jako husté, černé bahno. Pečlivě pokryla šíp po celé délce a ten při styku s tím černým, páchnoucím blátem syčel, prskal a otřásal se jako pes, který vylezl z vody. Nic mu nepomohlo. Hrozivá rudá záře pohasla a na zem vedle Kingsleyho dopadl jen obyčejný dřevěný a už naprosto neškodný šíp…

      „Promiň, Kingsley…“ špitla Hermiona, když kontrolovala, jaké škody ministr utrpěl. „Dřív jsem to nestihla… Harry, plášť vydržel, ale v tom vrchním je zase propálená pořádná díra…“

      Tím v něm odstartovala prudkou bouři emocí. Úleva se proměnila ve zlost. Naštvalo ho, že jeho oblíbený cestovní plášť z vlny vzácných tibetských horských antilop je zase poničený. Tentokrát, ale svůj hněv nekrotil a rozhodl se ho použít proti šamanovi. Vykročil směrem k němu. Stařec byl asi čtyřicet metrů daleko a svůj boj ještě zdaleka nevzdával. Když viděl, jak za Harryho zády pomáhají přátelé Kingsleymu zase na nohy, když pochopil, že i jeho nejsilnější a nejzáludnější zbraň selhala, tak zařval vzteky, zahodil rozčileně svou hůl na zem a přeměnil se ve lva. Starý, opelichaný lví samec se rozběhl mohutnými skoky proti Harrymu.

      Harryho hněv narůstal. Byl naštvaný na toho šíleného, paličatého a zatvrzelého starce a tak svou zlost pustil ven plnou silou, nasměrovanou proti šamanovi. S hůlkou připravenou k boji se připravoval na střet s tou velkou divokou kočkou, ale k žádnému boji nedošlo. Jeho silná aura moci zasáhla lva pár metrů od něj a zastavila ho uprostřed skoku. Kočka dopadla na všechny čtyři mohutné tlapy, přikrčila se a začala ustrašeně couvat. Nakonec se otočila a začala prchat. V tom okamžiku lva zasáhlo Harryho kouzlo. To, které vrací zvěromágy do jejich lidské podoby. Stařec se ale nezastavil a shrbený strachem utíkal pryč od něj. Na tohle už Harry neměl sílu, ani náladu. Honit se za tím staříkem bylo pro něj potupné a tak hlasitě zvolal:

      „Mozkomoři! Zadržte toho starce a předveďte ho před ministra!“

      Ještě chvíli zůstal na místě a počkal si, až se z oblohy snesou přízračné postavy v tmavých pláštích a obklopí šamana. Pak se otočil a vracel se zpět ke své skupině. Všichni stáli strnule pohromadě, jako by byli zmražení. Když k nim, už klidný a vyrovnaný Harry došel, tak se jako první probral Kingsley.

      „Páni, Harry, to byla ale síla… Nedivím se, že to se Sturgisem tak otřáslo…“

      Připojil se k němu i Hrdonožka:

      „A pan Goyle se třese ještě teď…“ a uvolněně se rozesmál.

      Po té se uvolnili i ostatní. Někteří sice stále na Harryho zírali s úžasem, ale už se začali hýbat. Ron a Hardy k nim dopravili oba zajatce. Byl už nejvyšší čas. Museli se soustředit na přibližující se mozkomory. Ti drželi šamana za ruce a za nohy a on se jim v kostnatých hnátech svíjel, škubal a řval tak, že to všem rvalo uši. Skučel a vyl, jako divoké zvíře a v očích se mu odráželo šílenství a nevýslovný děs. Kingsley přivolal svého rysa a společně s Hrdonožkou odstínili skupinu od mrazivého chladu. Šaman v tom ale zůstal a jeho křik slábl, až utichl úplně. Hermiona si přivolala svou vydru a vydala se, se Zorinou po boku, prohlédnout šamana. Rozhodným hlasem přikázala mozkomorům, aby ustoupili a obě se sklonily nad bezvládným starcovým tělem. Když se zvedly a otočily, tak Hermiona smutně oznámila:

      „Je mrtvý…“

      Charlie okamžitě vytáhl zrcátko a hlásil mamce:

      „Je po boji, všichni jsme v pořádku, šaman je mrtvý…“ přerušil ho výkřik náčelníka:

      „Zabili jste ho! Zavraždili jste mého otce!“ plynulou angličtinou obvinil všechny přítomné.

      „Podrobnosti ti řekneme později…“ dokončil Charlie a zůstal ve střehu. Ale náčelník se na nic jiného nezmohl. Jemu i jeho synovi se kutálely po tvářích slzy a oba po nich házeli obviňující pohledy. Vtom se všem ozval v hlavě hlas jednoho z mozkomorů:

      „My jsme neukončili jeho život. Jeho duše pro nás byla bezcenná, protože byla rozervána na tisíce malých kousků, už dávno ztratila svou celistvost. Jen jsme mu přivolali vzpomínky na všechno zlo, které spáchal. Ten… tvor měl na svědomí více smrti, než mozkomorové za celou dobu své existence. Vraždil muže, ženy i děti, pomocí nemocí vybíjel celé vesnice, celé kmeny. Když viděl všechno to zlo najednou, tak se v něm zvedla velmi velká vlna lítosti. Tak velký příval citu, který nikdy nepoznal, jeho přestárlé srdce nevydrželo…“

      „Takže litoval svých činů?“ zeptal se Harry, aniž by čekal odpověď a jeho pohled padl na Hermionu, která si s úžasem v očích, rukou přikrývala ústa. Pak sám pro sebe konstatoval:

      „V tom případě má možná jeho duše ještě šanci…“

       

      Items details

      • Hits: 6772 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 77 a členů: 3 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 3069817