Hledej

 DNP_00

    Nový domov

      DRP_01pDárek pro Katty, které nedala spát otázka, jak je možné, že se mohl jistý mladík přibližně šestnáctiletý, vyloučený ze školy, stát na stejné škole hajným a šafářem?

      A co vlastně dělal a kde pobýval v době, kdy už nebyl bradavickým studentem, ale ještě nebyl bradavickým zaměstnancem? Co říkáš, Katty, nemohlo to být nějak takhle?

      (Tentokrát jsem na to vysvětlení potřebovala celých 300 slov.)

       

      Theodor Ogg, bradavický hajný a šafář, za sebou zavřel dveře své malé hájovny. Zůstal stát na prahu, zamračený pohled zvedl ke stropu jediné místnosti.

      „Tak sem se mi teda nevejde…“

      Ale už jsem to Brumbálovi slíbil, že jo. Vždyť ten kluk nemá kam jít. Vyhozenej ze školy, rodiče mrtví, hůlka zlomená, kam by se vrtnul? A se zvířatama to fakt umí. Ten přece nemoh udělat nic zlýho. To by ho tady rozhodně ředitel nenechal, to je jasný. Nejspíš jenom něco pořádně zkonil.

      Jednou z něho může být dobrej hajnej. Za dva tři roky, až bude dospělej, až dostane rozum a až se trochu zapracuje… No jo, a do penze půjdu až pak. Ale do tý doby – kde teda bude mladej spát?

      Ogg se hluboce zamyslel. Rozvážně obešel celou místnost, jakoby ji pravidelnými kroky měřil. Několikrát se rozhlédl a pokýval hlavou. Pak vytáhl hůlku…

      Za necelou půlhodinku stál opět na prahu a hrdě obhlížel výsledek své práce. Strop byl o dobrý metr vyšší, stejně jako vchodové dveře. Místnosti vévodila obrovská postel s naducanými pruhovanými peřinami. Pod oknem se krčila ještě jedna, ve srovnání s tou první vypadala jako postýlka pro panenky. Zvětšil se i krb. Střed místnosti zabíral veliký stůl s jednou bytelnou židlí. Druhá židle byla mnohem menší. Jen nohy měla vysoké. Hodně vysoké. Mnohem vyšší, než barové stoličky v Děravém kotli. Ogg k ní popošel, a poškrábal se ve vousech. Hmm, chtělo by to schůdky… Stačilo jedno mávnutí hůlkou a byly tam. Dalším mávnutím se stůl prostřel k večeři.

      Ozvalo se zaklepání. Ogg se naposledy rozhlédl a otevřel dveře. Stál za nimi vysoký rozložitý mladík s rozježenou hřívou hnědých vlasů a s nesmělým úsměvem na širokém dobráckém obličeji. V ruce otlučený školní kufr. Teodor mu sahal sotva nad pas.

      „Ahoj, Rubeusi Hagride, tak pojď přece dovnitř a vítej doma.“

       

      Items details

      • Hits: 115 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 180 a členů: 5 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 4689198