Kapitola 1, První hádka |
Harry stál v dešti na vrcholu skalního útesu a zamračeně hleděl na rozbouřené moře pod sebou. Zachumlal se do svého cestovního pláště a trochu si nadzdvihl okraj kapuce, aby lépe viděl. Tohle počasí přesně korespondovalo s jeho náladou. Na zuřivý příboj pod ním se začal snášet soumrak a on se pomalu uklidňoval. Vtom za sebou zaslechl kroky, čvachtající v deštěm rozmáčené půdě. Otočil se a viděl přicházejícího Billa. „Harry? Jsi to ty?“ ptal se jeho nejstarší švagr a pak se znepokojeně zeptal: „Něco se děje?“ „Ano, jsem to já, Bille, a ne, nic se neděje…“ uklidňoval ho Harry a dodal: „Přišel jsem jen na kus řeči…“ „Tak pojď z toho příšerného deště. Myslel jsem, že tu máme nějakého sebevraha, co dostal depresi z toho počasí a rozhodl se skočit dolů…“ a odváděl ho do své útulné Lasturové vily. Když si v předsíni sundávali pláště, tak z nich neukápla ani kapka. Oba byly očividně ošetřeny kouzlem„Repellentus“, které odpuzuje vodu. „Kde máš Ginny?“ zeptal se Bill Harry pokrčil rameny. „Nevím, nejspíš teď bude v Doupěti.“ „Ale… snad ne první hádka?“ se zvednutým obočím vyzvídal Bill. Harry si povzdechl: „První určitě ne, ale zatím nejhorší…“ Bill se usmál a pak, s pohledem na jeho promáčené a zablácené boty, konejšivě pokračoval: „Tak pojď dál, sedneme si u krbu, usušíš se a všechno mi řekneš…“ „Pulírexo“ Harry si očistil boty od bláta a šel za Billem do obýváku. Přišla ho přivítat Fleur. „Arry, tak ráda tě vidím…“ objala ho a políbila na obě tváře. Ty se hned rozpálily a Harry cítil, jak se mu do nich nahrnula krev. „To tvoje vílí kouzlo pořád moc pěkně funguje, milá švagrová…“ usmál se na ni. Fleur se rozesmála: „Na tebe nikdy moc nefungovalo, švagříčku. To je také důvod, proč se Ginny nakonec se mnou smířila. Zpočátku mě neměla moc ráda… Ty jsi totiž jako Bill, ten se také nechá okouzlit, jen když chce…“ a lupla po svém manželovi svůdným pohledem. Bill se na ni usmál a dal jí pusu. „Běž uložit malou sama, já si tady budu s Harrym chvíli povídat, než trochu uschne.“ Harry se posadil u krbu, vyzul si boty a nohy s promáčenými ponožkami si natáhl až skoro k plamenům. Bill se posadil k němu a na malý odkládací stolek přivolal láhev a dvě skleničky. „Dáš si se mnou ohnivou whisky?“ Harry se chvíli zamyslel a pak pokrčil rameny. „Proč ne, zítra mám sice denní, ale jedna, dvě skleničky mi snad neublíží.“ Bill jim oběma nalil pořádnou dávku, podal sklenku Harrymu a pak se zeptal: „Tak o co šlo? Chceš o tom mluvit?“ Harry přikývl a začal zeširoka: „Víš, jak jsem se přimlouval za ty Afričany, tak jsem mluvil o tom, co jsem viděl v televizi, v mudlovských zprávách. Při tom jsem si uvědomil, že mi televize a čerstvé zprávy z mudlovského světa trochu chybí. Myslím si totiž, že bychom měli udržovat trochu větší kontakt s mudly, měli bychom vědět, co se mezi nimi děje…“ odmlčel se, trochu se napil a když se od Billa nedočkal žádné reakce, tak pokračoval: „Včera jsem se byl podívat u Seamuse a Deana v kanceláři. Ukazovali mi, jak jim funguje ten internet, a poradili mi, jak snadno televizi získat. Oni si ten počítač pořídili stejně…“ Bill se konečně ozval: „Prostě si ji v mudlovském obchodě v noci okopíruješ a přeneseš si kopii domů, ne? Tak přece vybavovali nábytkem i zámeček na Strašidelné hůrce…“ Harry přikývl: „Ano, je to snadné, nic to nestojí a nikomu nic nechybí…“ znova se napil a chvíli se soustředil na ten pocit, jak se mu teplo rozlévá od hrdla až do žaludku a odtud pomalu do celého těla… „Dnes jsem svůj záměr, pořídit do obýváku televizi, sdělil Ginny…“ povzdechl si. Bill se rozesmál: „A jí se to vůbec nelíbilo…“ „Čekal jsem, že by mohla mít něco proti, ale její reakce mě opravdu překvapila,“ pokračoval Harry. „Vylítla jako fúrie, byla úplně nepříčetná. Chtěl jsem jí vysvětlit svoje důvody, ale ona mě vůbec neposlouchala. A když jsem byl přesto neústupný, tak mi vpálila, že je to můj dům, tak ať si v něm dělám, co chci a utekla…“ a kroutil hlavou, jako by to pořád nemohl pochopit. „Co je na televizi proboha tak špatného?“ zeptal se Billa. Ten se rozesmál: „Myslím, že je tvůj nápad skvělý a Ginny to jistě časem taky pochopí. Ono to bude trošku jinak, víš. Tady nejde ani tak o tu televizi, jako o to, že se v ní právě nahromadila spousta drobností, které jí vadí. A ta televize byla jen ta poslední kapka, která ji dovedla k výbuchu. Proto je potřeba se občas pohádat, pak si v klidu sednout a vyříkat si všechno, co vám na tom druhém vadí. Nějaké své chybičky, které Ginny dráždí, jistě dokážeš odstranit a u některých se ti to nepodaří. Mnohem důležitější je ale vědět, co toho druhého zlobí, uvědomovat si to a vyprazdňovat ten pohár trpělivosti hezky postupně, aby zase takhle nepřetekl…“ rozpovídal se Bill. „To je totiž základ šťastného a spokojeného manželství…“ Oba zamyšleně dopili své sklenky a Bill je zase nalil. „Nemusíš se o ni bát. Dál jak v Doupěti neskončila a mamka jí dá školení o trpělivosti a toleranci. Jestli bude doma taťka, tak se určitě přidá a tvou stranu…“ uklidňoval ho Bill. Pak se rozesmál: „Uvědomuješ si, že když budeš mít doma televizi, tak tam máš taťku v jednom kuse?“ Harry s úsměvem přikývl: „S tím počítám, a vůbec mi to nevadí. Ten dům je moc velký na to, abychom tam byli věčně sami. Charlie s Katií už se odstěhovali do Godrikova Dolu, Hermiona je buď ve škole, u Munga nebo zalezlá u sebe v pokoji, kde se učí. Prý díky šamanovi zameškala spoustu přednášek ve škole a musí to dohnat… Ron na ni nemá trpělivost a ukáže se u nás jen sporadicky a my už máme s Ginny pomalu ponorkovou nemoc. Ještěže už v práci nejsme pořád spolu. Tak si alespoň dva dny od sebe odpočineme…“ Bill se rozesmál: „No to je právě ono. Musíte se naučit spolu žít. To není jednoduché a občas to prostě zaskřípe. Proto je nejlepší tyhle hádky co nejrychleji házet za hlavu a nacvičit si udobřování. Vím, že ty to zvládneš, umíš odpouštět hodně rychle, ale Ginny je paličatá jako mezek, ta s tím bude mít ze začátku trochu problémy. Musíš s ní mít trpělivost…“ Harry si povzdechl: „Já nedokážu ustupovat, jako to umí taťka, když vím, že mám pravdu a jsem v právu. Takže to nebude zase tak jednoduché…“ „To po tobě nikdo nechce. Ginny ví, že si nevzala žádnou bačkoru. Důležitější je to, že už se na ni nezlobíš a přesto, že budeš trvat na své televizi, tak jsi jí už odpustil tu nepěknou scénu, kterou ti předvedla…“ Harry přikývl, chvíli zamyšleně hleděl do plamenů v krbu a pak najednou rychle dopil svou porci whisky. „Asi bych měl jít už domů. Neřekl jsem Kráturovi kam jdu a víš, jaký umí být zmatkař… A chci být doma, až se vrátí Ginny. Děkuji ti za podporu, Bille, moc jsi mi pomohl…“ a zvedl se, aby si obul už skoro suché boty. „Moc rád, Harry. Máš u mě vždycky dveře otevřené, bráško. U nás se ti pokaždé dostane dobrého slova, útěchy i trochy vílího kouzla…“ loučil se s ním Bill s úsměvem. Po návratu domů zjistil, že ohnivá whisky je skvělý aperitiv. Přestože Krátura udělal k večeři květákové placičky, které zrovna nemusel, snědl dva talíře, k velké skřítkově radosti. Harry zase ocenil jeho snahu o nastolení klidu v rodině, protože květákové placičky byly jedním z nejoblíbenějších jídel jeho ženy. Krátura nejspíš vycítil, že ten naštvanější v téhle domácnosti je právě ona a usmažil jí je pro lepší náladu. Ginny ale ještě doma nebyla. Harry se v kuchyni nezdržoval. Cítil se unavený a tak šel nahoru, aby se vykoupal a šel spát. Byl utahaný a o Ginny se nebál, tak usnul dřív, než dorazila domů. Když se ráno probudil, tak už byla oblečená a odcházela do kuchyně na snídani. Harry si pospíšil a brzy spěchal za ní. Když při vstupu do kuchyně pozdravil a popřál jí dobré ráno, tak mu odpověděl jen Krátura. Ginny jeho gesto ke smíru nepřijala. Nasnídali se mlčky a beze slova taky odešli do práce. Tam se Ginny hned přidala ke svým mentorům a ani se po svém manželovi neohlédla. Harry si přisedl ke svým mentorům a smutně se po ní podíval. „Ale copak? U Potterů mají tichou domácnost? Copak se děje?“ zajímal se hned Hrdonožka, kterému nic neuniklo. Harry jen mávnul rukou a ptal se, co je dnes ve službě čeká. Od zadržení Nedovy bandy a souboje s Africkým šamanem, byla v práci docela nuda. Těsně před tím, než vyrazili do terénu na obvyklou obchůzku po známých firmách, se u Harryho zastavil Dean. „Tady jsem ti vytiskl pár typů nejmodernějších televizorů a k tomu i bytové antény, abys nemusel kromě elektriky shánět někde i kabel…“ a podával mu několik listů z tiskárny s obrázky a popisem několika televizí. „Taky tam máš adresy několika Londýnských obchodů, kde tyhle věci prodávají…“ a šel si za svou prací. Harry poděkoval, a aniž by si obrázky prohlédl, složil je a strčil do kapsy. „Áha… To vypadá jako důvod střetu zájmů…“ uculoval se Hrdonožka a Harry si povzdechl. „Neměli bychom už vyrazit?“ zeptal se, aby dal najevo, že o svých soukromých problémech se nehodlá bavit. Po obvyklé pochůzce, při které navštívili i Munduguse Fletchera, se vrátili zpět na ústředí. Dělali zápis z kontrol a bavili se o nich. „Jsem zvědav, jak dlouho to Dungovi vydrží…“ uculoval se Harry, když zapisovali, že dotyčný seká dobrotu a našel si stálé zaměstnání. Dung byl totiž po příhodě s Nedovou bandou jako vyměněný. Nestýkal se už se svými kumpány z dřívějška a každé ráno chodil uklízet do své oblíbené vývařovny, kde měl za svou práci jídlo zdarma ještě i pár drobných navrch. Hrdonožka pokrčil rameny: „No, uvidíme… Tentokrát dostal opravdu zabrat, třeba zrovna tohle potřeboval, aby přišel k rozumu…“ Nemluvný Savage dodal: „Bylo to peklo… Seděl jsem nahoře, tiše jako pěna a musel jsem se na to dívat… Měl jsem strach, že se z toho docela pomátne na rozumu. Je vidět, že má silnou náturu, když ho to mučení nezlomilo víc…“ Odpoledne za ním do práce přišel Lee Jordan. „Nevím, kde bydlíš, tak tě musím otravovat tady… Můžeš mi věnovat pár minut? Potřebuji se s tebou jen domluvit…“ Harry pohledem požádal své mentory o dovolení a po Hrdonožkově přikývnutí a mávnutí rukou, odvedl Leea na chodbu. „Chtěl jsem si s tebou jen domluvit termín dalšího rozhovoru. Je teď okurková sezóna, Nedova banda a proces už jsou minulostí, o šamanovi mi psát zakázali a lidé si čím dál tím hlasitěji žádají pokračování tvého příběhu…“ Harry se usmál: „Kdopak ti zakázal psát o šamanovi?“ Lee mávl rukou, jako by odháněl dotěrného komára. „Kingsley i George. Oba si totiž hodně slibují od spolupráce s nimi a nechtěli, abych jim to nějak pokazil. George už dostal první pytel toho přenášecího prášku, výměnou za pár hraček a zrcátek…“ odhrnul svůj hábit a ukázal kožený váček u pasu. „Dostal jsem prezent, aby si mě udobřil…“ a potměšile se ušklíbl. Harry se zasmál a zeptal se: „O čem tedy chceš psát tentokrát?“ „Pro příští číslo chystám znova vydání toho Ritina článku, kde popisuješ Voldemortův návrat, ale byl bych rád, kdyby sis ho přečetl a doplnil, aby to bylo zajímavější a víc ten příběh odpovídal téhle době. A pak už je na čase konečně lidem vysvětlit, kde jsi byl ten skoro rok před porážkou Voldemorta a co jsi hledal. Proč jste vyloupili Gringottovy… Prostě předehru pro finále. To by mělo vydat na další článek…“ plánoval si Lee Harry se zamyslel a po chvilce se zeptal: „Do kdy potřebuješ dodělat tu Ritu?“ „Do soboty…“ odpověděl mu Lee a trpělivě čekal, jak se Harry rozhodne. „Dobře,“ přikývl nakonec. „Zastav se tu pro mě dnes v osm večer, vezmu tě k nám domů a uděláme tu Ritu. Na to další bych ale rád dal dohromady Hermionu, Rona a portrét profesora Brumbála. To nebude snadné vymyslet tak, abychom neprozradili nic z toho, co se nesmí dostat na veřejnost a při tom všechno uspokojivě vysvětlit.“ Lee odešel velmi spokojen a Harry se vrátil ke svým mentorům, kteří už na něj čekali, přichystaní na výpravu do Edinburghu, kde byla ve Starém přístavu skrytá kouzelnická obchodní ulice Kluzká, která měla pověst podobnou, jako Obrtlá. Taky kladli Harrymu na srdce, aby se držel těsně u nich, že nikdy nevědí, na jakého darebáka tam můžou narazit. Přenesli se na zaneřáděný dvorek hodně omšelého hostince U Zlomeného stěžně. Páchlo to tady močí a zvratky, až se z toho Harrymu zvedl žaludek. Ani jeho mentorům se tu moc nelíbilo a tak Savage rychle poklepal hůlkou na dřevěná vrátka uprostřed oprýskané zdi a rychle vešli do Kluzké ulice. Hned jak prošli, tak sebou Harry málem praštil. Tahle ulice byla opravdu věrná svému jménu. Kočičí hlavy na ulici byly pokryté malou vrstvou kluzkého bláta, až se jim nohy rozjížděly do všech stran. Harry se naučil protiskluzné kouzlo, které jeho mentoři okamžitě aplikovali na podrážky svých bot, a liboval si, jak se mu bude hodit v zimě. Procházeli ulicí, nakukovali do obchůdků a s ironickým úsměvem sledovali, jak se ztrácí z ulice ti, co tu jen postávali a snažili se prodávat bez povolení, jen tak z tašky, nebo z kufru. Když vešli do prodejny Mandragóra, kde se prodávaly lektvary a různé přísady do nich, tak se Savage zarazil a ukázal na otevřenou krabici na konci pultu. Hrdonožka se zeptal prodavače: „Vy nevíte, že lusky Úponice jedovaté se nesmějí volně prodávat? Na jejich prodej musíte mít licenci a ten, kdo je nakupuje zase povolení z ministerstva…“ „Já mám licenci!“ bránil se ostře zarostlý, snědý prodavač a ukazoval na stěnu, kde bylo zarámovaných několik, silně zaprášených, lejster. „A neprodávám ji volně. To je objednávka pro zákazníka, který má každou chvíli přijít, proto je tu připravená…“ „Tak si tu na něj počkáme a zkontrolujeme si ho…“ řekl Hrdonožka a přesunuli se všichni dozadu za roh, k velkému sudu s tlustočervy. Když po chvilce Harry zahlédl malým okýnkem, jak se ke vchodu elegantním skluzem blíží George Weasley, tak se lekl a chystal se vyrazit do obchodu, aby ho varoval. Na rameno mu ale rázně dopadla Savageho ruka a stáhla ho zpět za roh. Jeho mentor se mračil, káravě kroutil hlavou a Harry zrudnul. Uvědomil si, že to je první střet zájmů v jeho bystrozorské kariéře… Zavřel oči a tiše se modlil ať má George všechna povolení, která jsou potřeba… Jeho švagr mezitím došel do obchodu a halasně pozdravil: „Nazdárek Hanku, máš pro mě tu úponici? Kolik mě to bude stát tentokrát, ty starý vydřiduchu?“ To už ale vystoupil z úkrytu Hrdonožka a zeptal se ho: „A co takhle povolení k nákupu ingrediencí s omezeným prodejem, pane Weasley? To u sebe máte?“ Savage, stále s rukou na Harryho rameni, ho vystrčil za Hrdonožkou k pultu. George hodil po svém švagrovi vyčítavým pohledem a Harry jen střelil pohledem po svém mentorovi a lehce pokrčil rameny. Hrdonožka si té výměny pohledů dobře všiml, ušklíbl se a opakoval svou otázku. „Povolení mám v krámě, tyhle důležité dokumenty sebou nenosím…“ řekl trochu nejistě George a Hrdonožka se usmál: „V tom případě mi je nejprve půjdete ukázat, než vám to zboží dovolíme odnést, pane Weasley…“ a odvedl ho před obchod, kde se hned přemístili. Savage pustil Harryho rameno a uvolněně se opřel o pult. Nečekali dlouho. Za pár minut se ti dva zase objevili před obchodem a Hrdonožka prohlásil: „Přijde si pro to zítra. A vy mu to zboží nedáte, pokud neukáže povolení…“ a nechali George, ať si domluví zbytek. Když pokračovali dál ulicí, tak se Savage překvapeně zeptal: „On to povolení neměl?“ Hrdonožka se rozesmál: „Jistě, že neměl. Dostal pár pohlavků a musel mi slíbit, že hned zítra si pro povolení přijde a donese mi ho osobně ukázat.“ Harry se zatvářil provinile. Myslel na to, co si od George ještě vyslechne a Hrdonožka s pohledem na něj pokračoval: „Taky jsem mu řekl, že se po tobě nemusí dívat vyčítavě, protože tě Luke musel chytit pod krkem, abys ho nevaroval…“ Harry zrudnul a tvářil se patřičně zahanbeně. Hrdonožka pokýval hlavou: „Budeš si to muset trochu srovnat v hlavě, Harry. Má se z tebe stát ochránce zákona a ty musíš dbát na jeho dodržování. Příbuzní i kamarádi jsou teď až na druhém místě… Musíš to nějak řešit, nemůžeš nikoho nechat, aby obcházel, nebo nedodržoval zákony. Mám George rád, proto jsem to řešil rozumně. Kdyby ho chytil někdo jiný, tak bude mít velké problémy…“ Prošli celou ulicí tam a zpět, zkontrolovali zaplivaný výčep, v kterém sedělo pár špinavých kouzelníků páchnoucích po rybách. Zastavili se také v prodejně, kde prodávali čerstvé ryby a Savage si tam koupil pár velkých čerstvých tresek. „Děti je mají rády obalované s velkými bramborovými hranolky…“ vysvětloval s úsměvem. Harry si uvědomil, že tresky v zásobách ještě nemají a tak dvě pěkné, velké ryby taky koupil. Dobře si prohlédl mudlovské noviny, do kterých mu je prodavač zabalil a pak balíček nechal zmizet, aby se tresky nezkazily, dokud se s Kráturou nedomluví, jak je připravit. Svou pochůzku ukončili v hostinci U Zlomeného stěžně. Tady také žádnou hledanou osobu nespatřili a tak dnes nachytali jen George a u toho se dohodli, že jeho prohřešek do hlášení dávat nebudou. Dopili si máslový ležák a vrátili se na ústředí. Bylo osm a Lee Jordan na Harryho už čekal. Ale po Ginny se Harry rozhlížel zbytečně. Lee mu oznámil, že se přemístila domů už tak před pěti minutami, hned, jak ji její mentoři propustili. „Co se děje? Je na tebe naštvaná kvůli mně?“ ptal se překvapeně Lee. Harry zavrtěl hlavou: „S tebou to nemá nic společného, Lee. Myslím, že je spíš naštvaná sama na sebe a já to holt musím nějak vydržet… Jdeme, už mám hlad.“ Na chodbě se ještě zarazil a požádal svého tiskového mluvčího: „Pro jistotu… Ukaž mi svého Patrona, Lee…“ Když se po chodbě rozběhl jeho stříbřitý ohař, ke kterému mu Harry o Velikonocích pomohl, tak se usmál, zašeptal mu do ucha svou adresu a nabídl mu ruku na asistované přemístění. Přemístili se na poslední schod před vstupní dveře a Harry dal Leemu trochu času na to, aby se rozhlédl po náměstí a příště už neměl problémy jeho dům najít. Pak ho odvedl dovnitř a šel před ním rovnou do kuchyně. Ginny zrovna dojedla, zvedla se od stolu, pozdravila Leeho a řekla Kráturovi: „Budu se teď hodinu učit a pak půjdu rovnou spát. Prosím, abys dohlédl na to, že mě nebude nikdo rušit, Kráturo…“ a aniž by se na Harryho jen podívala, odešla z kuchyně. „Páni… ta ale dokáže být protivná…“ vydechl překvapeně Lee. „To mi povídej,“ usmál se Harry a zeptal se Krátury, jestli má dost jídla pro oba. „Paní moc nejedla, takže zbylo dost i pro návštěvu, pane…“ řekl zklamaně skřítek a podíval se po svém pánovi, jako by to byla jeho vina, že jeho ženě nechutná. „Ještě ty začínej…“ zabručel otráveně Harry. Pak si povzdechl a řekl: „Zkusím to s ní zítra už nějak urovnat, tohle není k vydržení…“ Pak už se věnovali jídlu, článku Rity Holoubkové, ve kterém Harry popisoval dost přesně, co se stalo, když jeho a Cedrika přenesl pohár na hřbitov v Malém Visánku. Po té dali dohromady i Harryho trápení s ministerstvem a Umbridgeovou. Popsal mu, jak probíhalo jeho disciplinární řízení, jak ho Umbridgeová nutila psát vlastní krví a snažila se ho donutit, aby odvolal svoje tvrzení, že se Voldemort vrátil. Nakonec napsali i to, jak se před svědky přiznala, že na něj mozkomory do Kvikálkova poslala ona. Popsali i vznik Brumbálovy armády a její konec tak, jak si to představoval Kingsley. Když měli hotovo, tak jim profesor Brumbál ze svého portrétu na krbové římse doporučil, aby si ten článek nechali raději ještě schválit ministrem, než ho dají do tisku. Už měli skoro hotovo, když přišla domů Hermiona. Tak se spolu hned domluvili, že se sejdou v neděli po obědě, to měli volno všichni. Harry se rozloučil s Leem slibem, že mu prozradí pravdu o tom, co ten rok, kdy se ukrývali, dělali, aby jim pomohl vymyslet věrohodné vysvětlení pro veřejnost. Pak šel spát tak potichu, jak jen dokázal, aby neprobudil Ginny, která po samoučícím kouzlu potřebovala klidný a nerušený spánek. Ráno se probudil až když Ginny odcházela na snídani. Tak se rychle opláchl, oholil, oblékl a pospíchal za ní. Jenže jak vešel do kuchyně, tak se Ginny zvedla od snídaně a chystala se odejít do práce, přesto, že ještě nebylo ani půl osmé. Když kolem něj chtěla proklouznout ke dveřím, tak ji rázně chytil za ruku a se slovy: „Tak už dost, to by snad už stačilo, Ginny!“ ji přitáhl k sobě. Ginny se zamračila a zeptala se: „Ty sis to s tou televizí snad už rozmyslel?“ „Tak takhle si to představuješ?“ zeptal se s úsměvem Harry, popadl ji v pase a posadil ji na stůl. Přistoupil k ní co nejblíže a pokračoval: „Když přijdu s nápadem, nebo názorem, který se ti nebude líbit, tak se mnou přestaneš komunikovat na tak dlouho, dokud si to nerozmyslím? Tak to si tedy chod této domácnosti představuji trochu jinak, miláčku…“ Ginny se hrozivě zamračila, chystala se skočit ze stolu dolů a utéct. Jenže Harry to čekal, pevně ji objal a držel ji na místě. Její mrštné vzpírající se tělo v jeho náručí v něm zvedlo nával touhy a on se ji ani nepokusil zastřít. Pustil svoje emoce na Ginny v plné síle. Cítil, jak nejprve ztuhla a pak se začala uvolňovat. Když konečně zvláčněla, tak našel její ústa a začal ji něžně líbat. Ona mu na jeho něžnosti brzy začala odpovídat a tak začal přidávat na vášnivosti. Po chvilce špitla: „Harry, přestaň, musíme do práce…“ „Ještě ne, máme trochu času…“ odpověděl jí a hladil jí tak, jak ji to nejvíc vzrušovalo. Ginny zaúpěla: „Nech toho, prosím… nemáme čas. Ještě jsi nesnídal. Harry, prosím, nech to na večer, ano?“ Harry se lišácky usmál a začal jemně vydírat: „Dobře, nechám toho, když mi slíbíš, že tu se mnou zůstaneš a vyslechneš si, co ti chci říct. Do práce půjdeme spolu. Musíme spolu mluvit, miláčku, když chceme řešit naše problémy…“ Znova na ni vypustil svoje emoce naplno a Ginny zase zaúpěla: „Dobře, dobře… Slibuji, že už s tebou budu mluvit…“ Tak skryl svoje emoce, i když v očích se mu ta touha leskla pořád. Pustil svou ženu a přesunul se ke smaženým vajíčkům a toustům, které už byly skoro studené. Ginny obešla stůl a sedla si proti němu. „Říkal jsem si, kdy tě konečně napadne použít své zvláštní schopnosti, aby sis ji udobřil…“ pronesl ze svého portrétu se smíchem James. Harry se po něm otočil a s trochou jedu v hlase se zeptal: „A že byste mi poradili, to vás nenapadlo?“ Táta a Sirius se rozesmáli a jeho kmotr odpověděl: „To víš, že napadlo. Ale Lili nám dost důrazně připomněla naši přísahu, že se nebudeme ani náznakem plést do vašich sporů.“ „Tohle si musíte vyřídit spolu, bez zásahů zvenčí… Věřím, že to samé ti řekla i Molly, nemám pravdu, Ginny?“ pokračovala máma. Ginny s povzdechem přikývla a pak se zeptala Harryho: „Co jsi mi to chtěl tedy říct?“ Harry se na ni zadíval, pořád s tou svou touhou v očích, pak si povzdechl a začal: „Nechci se svého nápadu s televizí vzdát, Ginny, ale jsem ochoten přistoupit na nějaký kompromis. Jestli by ti tolik vadila v obývacím pokoji, tak si trochu upravím ten Siriusův pokoj úplně nahoře a udělám si z něj televizní místnost. Myslím, že to bude přijatelnější i pro taťku, aby si nepřipadal, že nás nějak omezuje, když se bude chtít přijít podívat…“ Ginny se naježila: „Tak ty už ses stačil proti mně spolčit s taťkou?!“ Harry s povzdechem zakroutil hlavou: „Co si o mně myslíš? S taťkou jsem o tom ještě vůbec nemluvil. Ani jsem ho už pár dní neviděl. Ale je mi jasné, že když budeme mít doma televizi, tak ho budeme vídat mnohem častěji, než teď…“ „No právě… Toho se mamka bojí nejvíc, že u nás bude víc než doma…“ povzdechla si Ginny. „A tobě by to vadilo?“ zeptal se překvapeně Harry. Ginny zakroutila hlavou. „Jistěže ne, ale mamce se tahle představa moc nezamlouvá…“ „No, to už bude ale jejich problém, ne náš. Oni nám do našich sporů zasahovat nechtějí, tak si to budou muset taky vyřídit jen mezi sebou, nemyslíš?“ usmál se na ni Harry a dojedl. Podíval se na hodiny nad krbem, které ukazovali za pět minut osm, a dodal: „Dokončíme to večer, ano? Teď už opravdu musíme jít…“ Večer se vrátili domů promrzlí a promoklí ze společného zátahu v Obrtlé ulici. Zadrželi spolu se svými mentory jednoho zlodějíčka, který už nějakou dobu unikal před spravedlností, ale na dvě hodiny procházení v nevlídném prostředí Obrtlé, v počasí do kterého by ani psa nevyhnal, to byl jen žalostný výsledek. Rychle se navečeřeli a pospíchali do ložnice, aby ze sebe stáhli ty mokré hadry a zahřáli se ve vaně plné horké vody. Při vstupu do ložnice, ale Harryho oči zavadily pohledem na starožitném pětiramenném mosazném svícnu, jehož podstavec byl zdobený palmami a tam, co se rozvětvoval, byla plastika slunce. Chytil Ginny za ruku, zvedl svícen a zeptal se: „Co si takhle prohřát kosti v tropech, miláčku. Klidně tam můžeme přespat, zítra nemusíme ráno pospíchat do práce…“ a v očích se mu zase zaleskla touha při vzpomínce na jejich svatební cestu. Hned, jak se ocitli na pláži před chatou, shodili ze sebe všechno oblečení a vrhli se do prohřáté vody laguny. Milovali se hladově, vášnivě a divoce. Harry byl v tu chvíli tím nejšťastnějším a nejspokojenějším člověkem pod sluncem. Když líně odpočívali až po krk ponoření do křišťálově čisté laguny, tak Ginny poškádlil: „Budu se s tebou muset pohádat častěji. Tohle udobřování je totiž neuvěřitelně úžasné…“ V tu chvíli měl Ginny na zádech a hlavu pod vodou. Po chvilce laškování si to zopakovali… Když pak spolu seděli na pohodlné, polštáři vystlané, lavičce před chatou na pláži a pozorovali, vykoupaní, prohřátí a příjemně unavení, nádherný západ slunce na mořském horizontu, tak Harry přivolal láhev Rosmertiny medoviny a dvě skleničky. Vychutnávali si spolu ten úžasný hořkosladký nápoj a v klidu a pohodě probírali drobnosti, které jim na společném soužití vadí. A tak si Harry připustil, že to musí být opravdu nepříjemné, když si ráno, jeho rozespalá žena sedne na holou, studenou, porcelánovou, záchodovou mísu a slíbil, že se bude soustředit na to, aby vracel zvednuté prkýnko tam, kam patří. Problém s různými způsoby vymačkávání zubní pasty se rozhodli vyřešit tak, že si koupí každý svoji. Beztak měl Harry radši mentolovou a Ginnina pasta s ovocnou příchutí mu nijak zvlášť nechutná. Taky slíbil, že svoje špinavé ponožky bude házet rovnou do koše na špinavé prádlo a nebude je pohazovat, kde mu zrovna odpadnou z ruky. Ginny zase pro změnu slíbila, že svůj kartáč na vlasy nebude dávat do kelímku s Harryho kartáčkem na zuby, aby z něj před každým čištěním nemusel tahat její, sice krásně dlouhé, ale na zubech nežádoucí, rezavé vlasy. Pak si společně slíbili, že se na takové drobnosti budou navzájem upozorňovat průběžně, aby se rychleji naučili, jak tomu druhému co nejmíň znepříjemňovat společný život. Když slunce zapadlo a nad nimi se rozprostřela nádherná, jasná, noční obloha plná cizích souhvězdí, tak se oba zase nechali ovládnout svou touhou. Když pak unavená, ale velmi spokojená Ginny usínala v Harryho náruči, tak prohlásila: „Tak si tedy udělej ten svůj televizní pokoj… Ale jestli mě budeš kvůli tomu krámu zanedbávat, tak si mě nepřej…“ Tak Harry usínal s úsměvem na tváři a s nosem zabořeným do jejích voňavých vlasů.
|
Items details
- Hits: 20093 clicks
Tecox component by www.teglo.info