Psáno na téma Ham.

„Megan, podívej, čeká nás svačina.“

Jenom tebe samozřejmě. Vypadá to nechutně, takové rozvařené cosi já rozhodně jíst nemíním.

„Otevři pusu. Je dobrá a zdravá.“

Slovo „zdravá“ jsem měl nejspíš vynechat. Podávání nadbytečných informací je kontraproduktivní.

„Krásně to voní, čichni si.“

Merline, proč své dceři lžu? To přece pozná. Děti mají lepší čich než dospělí a tohle smrdí hůř, než lektvar proti kocovině. Ale ten je aspoň účinný a páchne výhradně z důvodu výchovných, alkohol je nutné požívat s mírou.

„Neplácej tou rukou do lžičky!!!“

Co to vlastně Hermiona říká, když Megan krmí?

?!! To neřeknu… Dobře, když není zbytí.

„Ham!“

*****

O pět let později.

TATÍÍÍ

Sakra, proč mě tak strašně bolí hlava? Už vím, včerejší oslava narození Harryho syna byla poněkud bouřlivá.

„Tatínku, maminka šla k Potterovým pomoct s miminkem.“

Proč pomáhá někomu cizímu, když mně je špatně? To je skutečně necitelné.

„Tatí, budeš už konečně vstávat?“

Proč to dítě tak děsivě křičí?

„Tatí, tebe bolí hlavička? Počkej, já ti pomůžu.“

Kam, u Merlina, letí, snad ne do laboratoře?

„Tatí, to ti pomůže, koukej, co jsem přinesla.“

Alespoň už umí číst. Lektvar proti kocovině vybrala správně. Uf, možná bych s tím zápachem MĚL něco udělat.

„No tak, tatí, otevři pusu. Udělá ti to dobře. Ham!