Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Tajemství starých druidů

Tajemstv-thaneb Hůl kouzelníka Merlina.

Kvůli této povídce jsem se ponořila do studia kultury starých Keltských národů. Opírám se zde často o skutečnou Keltskou historii, kterou jsem si ovšem přizpůsobila k vizi kouzelnického světa, kterou ve mě probudila naše drahá JKR.

Harry získá další mocnou zbraň a objeví nové schopnosti - co si přát víc?

    Kapitola 4, Pan Weasley a televizor

      celtic_artV úterý večer si šel Harry s Deanovou pomocí vybrat svůj nový televizor. Dean ho odvedl do jednoho z největších obchodů s elektronikou, aby si k počítači v práci pořídil ještě nějakou lepší tiskárnu a přitom pomohl Harrymu s výběrem.

      „Musíme si pospíšit, Harry, za chvilku se spustí alarm a za pár minut tu bude hlídka. Málem nás se Seamusem nachytali, utekli jsme na poslední chvíli…“

      Harry se na něj překvapeně podíval:

      „Profesor Křiklan tvrdí, že na ty jejich bezpečnostní systémy stačí obyčejné mrazící kouzlo… Myslel jsem, že tohle víte.“

      Tak hned po přemístění dovnitř zmrazili krabici zabezpečovacího systému, umístěnou za vchodovými dveřmi a měli dost času vybrat si všechno, co budou potřebovat. Okopírovali si nejen tiskárnu a krásný, velký, stříbrný televizor, ale i anténu, zásuvku, celý kotouč elektrického kabelu, stolek, nějaké nahrávací zařízení, o kterém neměl Harry tušení, k čemu slouží i velmi pohodlně vypadající, televizní křeslo. Nakonec nezapomněli zase odmrazit poplašné zařízení a ztratit se dřív, než způsobilo poplach.

      Všechny ty kopie Harry přemisťoval rovnou do Siriusova pokoje a tak teď prozradil Deanovi svou adresu a šli se na svůj „nákup“ hned podívat. Krátura jim po příchodu oznámil, že se Ginny šla učit a pak půjde rovnou spát, tak aby ji nerušili. Dodal vyčítavě, že z těch jejich nákupů neměla moc dobrou náladu a Dean se podivil:

      „Myslel jsem, že ti tu televizi nakonec schválila?“

      Harry přikývl:

      „Schválila, ale radost z toho moc nemá…“ pak mávl rukou a dodal: „Však ona si zvykne.“

      Když vešli do pokoje pod půdou, tak se zarazil:

      „No páni… Jak se to sem všechno vejde?“ Siriusova velká postel byla plná a přes křeslo a stolek se k ní ani nemohli dostat.

      „Počkej,“ zarazil ho Dean, pekelně se soustředil a za chvilku z postele zmizela jeho tiskárna.

      „Doufám, že jsem se s ní trefil na stůl a nerozbil ji dřív, než ji začneme používat… Přemisťování předmětů nikdy nebyla moje nejsilnější stránka,“ dodal s úsměvem.

      „Na co potřebujete vůbec další tiskárnu? Vždyť už tam jednu máte, ne?“ divil se Harry.

      „Jo, to máme,“ povzdechl si Dean. „Jenže málo výkonnou a hlučnou. Včera jsme dostali za úkol z odboru záhad, abychom jim zjistili, co všechno vědí mudlové o Egyptských božstvech a Faraónech a ten krám nám tam rachtal celý den, než jsme to vytiskli. Odnosil jsem dolů celé stohy papíru a nakonec nám v ní došla barva. Než hledat ty správné zásobníky barvy do tý hlučný plečky, tak bylo jednodušší pořídit novou, lepší…“ vysvětloval.

      Pak spolu do rohu umístili stolek, postavili na něj televizi a pod ní dal Dean to záznamové zařízení.

      „K čemu to vlastně je? To je něco, jako video?“ ptal se Harry, který něco podobného nikdy neviděl. „Myslím, že jsi to vzal zbytečně, stejně s tím nebudu umět zacházet…“

      „Klídek, to tě naučím, je to jednoduché. Naprogramuješ to, aby ti to nahrávalo každý den hlavní zprávy, a budeš se na pak moct podívat, i když jejich vysílací čas nestihneš. Mám to doma taky a hojně ho využívám, protože trávím večery u Lenky…“

      Harry se zarazil:

      „No, jo… Jak to s vámi vlastně vypadá? Už jste se zasnoubili? A kdy bude svatba?“

      Dean se zasmál:

      „Na svatbu se zatím moc netěš. Se zasnoubením čekáme jen na to, až se na ni táta přestane zlobit, že mu utekla k Aberforthovi. Prstýnek už mám připravený dva měsíce. Abe si s ním zašel promluvit a tvrdí, že se na Lenku už nezlobí, prý to chápe, ale když za ním minulý týden byla, tak se mu ještě moc do usmiřování nechtělo…“

      Harry pokrčil rameny:

      „No, alespoň, že můžete být spolu, ne?“

      Dean se zašklebil:

      „Jen si nemysli… S Abem to taky není jednoduché. Za Lenkou smím jen do kuchyně. Chodit tam můžu jen zadem, přes dvorek, abych mu jako „ministerský úředník“ neplašil štamgasty. Hlídá ji jak vlastní… Když jsem se pokusil proplížit k ní do pokojíku, tak mě vždycky načapal a dokonce jsem dostal i pár pohlavků…“

      Na Harryho, opravdu udivený, pohled vysvětlil:

      „Ne, že bych si je nezasloužil… Když nás jednou vyrušil v dost nevhodném okamžiku a hnal mě ven, tak jsem se nějak neudržel a uklouzlo mi pár nepěkných výrazů…“ smál se. „To už jsme si spolu vyříkali. Slíbil, že až budeme zasnoubení, tak nám dá pokoj,“ povzdechl si. „Takže nezbývá, než konečně přesvědčit Láskoráda, aby se na Lenku přestal zlobit a dovolil nám, abychom se zasnoubili…“

      Během povídání dali společně televizní pokoj dohromady. Siriusovu velkou postel zúžili na polovinu a postavili ji ke zdi. Vystlali ji polštáři, takže mohla sloužit, jako pohodlná pohovka i postel pro jednoho. Na uvolněné místo přišlo nové televizní křeslo, natočené přímo proti obrazovce. Konečně to tu vypadalo hezky útulně.

      „Pěkná trucovna…“ zhodnotil pokojík Dean. „Sem se můžeš zavírat před tou svojí kočičí dračicí, když bude mít hádavou…“ culil se na Harryho.

      Ten se rozesmál, dal mu přátelský štulec do žeber, pak ho vzal kolem ramen a šel ho vyprovodit ven. Zítra měli přijít i se Seamusem, aby našli nejlepší způsob, jak zavést do jeho domu elektřinu.

      S Ginny se bavit nemusel, protože už tvrdě spala, když za ní přišel do ložnice. Nejdřív si v koupelně zkusil dvakrát přeměnu na jelena. Už to šlo naprosto hladce, takže se pak stejně musel svléknout, aby se umyl a převlékl do pyžama. Podle rozložené knihy zákonů vedle postele si uvědomil, že je za Ginny pěkně pozadu. Nejen, že měla už všechno opsané, což Harry tvrdit nemohl, ale už byla se studiem skoro ve třech čtvrtinách zákonů, dodatků a novelizací a to Harry tedy rozhodně nebyl. Neměl nastudovanou ani půlku… a tak tentokrát usínal s myšlenkou na to, že se bude muset do toho učení opravdu pustit naplno, hned jak se zaregistruje jako zvěromág a oznámí to své ženě a rodině.

      Ve středu si Harry trochu přispal a po obědě se vydal do knihovny na ministerstvu, aby si konečně dokončil opis Kouzelnického zákoníku. Odpoledne si pak vyzvedl Seamuse a Deana, aby je oba odvedl k sobě domů. Trochu si lámal hlavu s tím, kde vezmou elektriku a měl z toho, po pravdě, trochu nepříjemné pocity. Pořád si připadal, jako zloděj, protože věděl, že mudlové za odběr elektrického proudu platí a neuměl si představit, jak to udělají, aby jeho svědomí zůstalo čisté.

      Tento problém mu pomohla vyřešit Hermiona.

      Když vešli do jeho nově zařízeného, televizního pokoje, tak už tam na ně čekala. Pohodlně rozvalená v jeho televizním křesla si četla nějakou knížku.

      „Ale? Co ty tady?“ reagoval překvapeně Harry.

      Hermiona odložila knížku na postel a s úsměvem se jich zeptala:

      „Tak už víte, odkud sem přivedete elektriku?“

      „Chceme se podívat na střechu vedlejšího domu. Tam bude určitě přívod a na ten bychom se mohli napojit…“ odpověděl jí sebevědomě Dean.

      „Takže budeš okrádat svoje sousedy?“ káravě vrtěla hlavou Hermiona a vyčítavě pohlédla na Harryho.

      Ten pokrčil rameny a rozpačitě se hájil:

      „Třeba najdu způsob, jak se jim nějak revanšovat…“

      „No, já už jsem na to myslela, když jsem se dozvěděla, co plánuješ…“ řekla Hermiona. „Šla jsem se do sousedního domu podívat a trochu jsem si popovídala se správcovou. Takže pro vás mám zajímavý návrh a myslím, že dost dobré řešení…“

      Pak se odmlčela a bavila se jejich rozpačitými výrazy. Nakonec se nad nimi slitovala a s úsměvem pokračovala:

      „Bydlí tam totiž majitel toho malého krámku se starožitným nábytkem, na druhé straně náměstí a na půdě sousedního domu má dílnu, kde opravuje a restauruje ten nábytek. Takže byste se mohli napojit na tu jeho dílnu…“ a když viděla stále nechápavý výraz v Harryho obličeji, tak zakroutila hlavou a pokračovala: „V tomhle domě bylo po Blackových spousta pěkného starožitného nábytku, než jste ho vyměnili za ten nový. Jestli si pamatuješ, jak ty věci vypadaly, tak můžeš, jednou za čas, nějakou komodu, sekretář, nebo pohovku po Blackových, nechat tomu pánovi na schodišti před půdou. Jemu stačí, když to v dílně vyčistí a pak ty kousky může prodat za slušnou cenu u sebe v obchodě. Tím mu můžeš platit za to, že od něj budeš brát elektriku a zároveň, když mu dáš dost práce v dílně, tak si ani nevšimne, že má trochu zvýšený odběr…“

      Harry se rozzářil, pěkně jí poděkoval za ten nápad a Dean překvapeně vydechl:

      „Ty jsi geniální, víš to?“

      Hermiona se rozesmála:

      „Ano, to vím, Deane… Pan Kotouček má v obchodě otevřeno do šesti, takže máte tak hodinu jeho dílnu ještě volnou. Měli byste si pospíšit…“

      Popadla knihu a odešla k sobě do pokoje.

      Tak se tedy všichni tři rychle vrhli do práce. Seamus popadl kabel, Dean svoje nářadí a Harry stáhl dolů žebřík, kterým se měli dostat na půdu. Tady ještě Harry nebyl. Zjistil, že jen ze starého nábytku uskladněného na půdě, může panu Kotoučkovi platit za elektriku několik let. Hned taky trochu oprášil pěkný konferenční stolek s ulomenou nohou, tu snadno opravil pomocí „Reparo“. Zjistil, že je vykládaný perletí a slonovinou a tak se rozhodl podstrčit ho hned starožitníkovi, jako prezent.

      Nejprve zprůhlednili stěnu pomocí kouzla „Vitreus“, přesvědčili se, že je sousední půda prázdná a dobře si ten prostor prohlédli, aby se tam mohli bezpečně přemístit. Harry sebou vzal rovnou i stoleček, a zatímco se Dean se Seamusem dali hned do práce, tak stejným způsobem zkontroloval chodbu a schodiště před půdou a přemístil stolek přímo před dveře. Pak se zájmem sledoval Deana, který si přivolal svoje koště a s jeho pomocí už rozebíral rozvodnou skříňku pod stropem, z které vedl kabel k vypínači na zdi. Zručně připojil ten jejich kabel, a pak ho pomocí přilnavého kouzla táhl po nosném trámu až ke stěně sousedící s jeho domem. Do té pak propálil hůlkou malou dírku a prostrčil konec kabelu na druhou stranu. Seamus se tam přemístil a začal protahovat zbytek kabelu, zatímco Dean zase zavřel rozvodnou skříňku a pomocí zastíracího kouzla zneviditelnil nově natažený kabel po celé délce.

      Právě po sobě začali zametat stopy, které zanechali na zaprášené podlaze, když z chodby před půdou zaslechli hlasy. Rychle dokončili úklid a při tom pozorně poslouchali, jak se baví pan Kotouček s paní správcovou.

      „Nevíte, kdo sem dal ten stolek, paní Marto?“

      „To opravdu nevím, pane Oldřichu, nikoho jsem neviděla…“

      „To je tedy opravdu záhada… Je to moc pěkný a velmi cenný kousek…“

      „Možná ta slečna, co tu byla včera, vyptávala se na vás, ale neřekla, co vám chce. Nějak jsem vám to nestihla říct…“

      „Ale přece mi tu nenechala takovou cennou věc, aniž by přidala nějakou zprávu. Nevím, jestli to mám prodat, nebo jen restaurovat…“

      „To máte těžké, pane Oldřichu. Někteří lidé ani nevědí, co mají doma za poklady, když tomu nerozumějí. Pamatujete na tu komodu, co jsem chtěla vyhodit, jako bezcenný krám? Jen díky vám se ji podařilo tak dobře prodat. Třeba jí to bylo líto vyhodit, a tak ten stolek dala vám s nadějí, že bude ještě někomu chvíli k užitku…“

      Když Harry s Deanem uslyšeli šoupání stolku a klíče v zámku, tak se s úsměvem rychle přemístili za Seamusem.

      „Příště mu k nábytku přilož i krátkou darovací listinu, Harry…“ smál se Dean a pokračoval v natahování kabelu až do Siriusova pokoje. Pak se Seamusem připevnili na zeď u televizoru zásuvku a hned ji vyzkoušeli. Chvíli ještě trvalo, než se jim podařilo najít ideální místo na anténu, aby zachycovala co nejlepší signál, ale pak už televize hrála jedna radost. Harry dostal školení, jak používat dálkové ovládání, aby dokázal využít všechny přednosti své pěkné, nové a moderní televize. Naučil se používat teletext i to záznamové zařízení, které mu Dean rovnou naprogramoval.

      „Vejde se sem přes dvacet relací zpráv. Už se o to nemusíš starat, leda by změnili vysílací čas. Až bude paměť plná, tak to přehraje nejstarší záznam, takže tam budeš mít pořád mudlovské zprávy za posledních asi třiadvacet dní…“

      Ještě chvíli listovali těmi několika programy, které se jim podařilo naladit, ale pak je trochu zamračená Ginny zavolala k večeři. Harry měl dnes noční a musel si pospíšit, aby se stihl najíst, než bude muset vyrazit. Byl docela rád, že se v kuchyni při večeři rozpoutala docela dobrá nálada díky Deanovi, který humorně vyprávěl Ginny svoje a Lenčiny problémy s Láskorádem a Aberforthem. Nechal svou ženu ve společnosti Deana, Seamuse a Hermiony, která se k nim také připojila. Jen ji letmo políbil a spěchal do práce.

      Svoje mentory našel začtené do Jinotaje. Tak je nerušil a šel zkontrolovat nástěnku hledaných osob v rohu, jestli nepřibyl portrét někoho nového a zběžně prolistoval i katalog ztracených předmětů. Jeho mentoři odložili časopis a zavolali ho.

      „Budeme muset na tu starou čarodějnici dohlédnout, Harry. Tohle je opravdu síla…“ řekl zamyšleně Hrdonožka. Savage se připojil:

      „Já to vidím tak, že má dvě možnosti: Buď ztratí rozum a někde si na tebe počíhá, nebo se sbalí a odstěhuje na druhý konec světa, aby mohla začít někde daleko znova. Protože tady už je dokonale vyřízená…“

      Hrdonožka přikývl:

      „Já doufám, že si vybere tu druhou možnost. Není nijak zdatná kouzelnice a určitě si to uvědomuje. Takže kdyby se na tebe rozhodla zaútočit, tak to bude ze zálohy, kletbou do zad a to je dost těžké uhlídat… No, znám jednoho člověka, který s ní udržuje docela přátelské vztahy. Je to takový potrhlý Američan, co tady a v Irsku studuje historii starých Keltů. Promluvím s ním a uvidíme, jestli se mu ji nepodaří přesvědčit. A ty buď tak laskav a nos teď pořád ten svůj plášť odolnosti…“

      To nemusel Harrymu připomínat, stejně ho nosil. Jiný teplý cestovní plášť neměl a mudlovskou zimní bundu s Fénixem se mu do práce nosit nechtělo.

      Služba byla klidná zrovna tak jako i druhá noční ve čtvrtek, kterou měli společně s Ginny. Přes den si Harry v knihovně konečně dokončil opis kouzelnického zákoníku a tak už mu jen zbývalo všechno se to naučit. Jenže pak jim začala komplikovat život televize…

      V pátek ráno, když se chystali jít domů po noční, chytil je na chodbě před ústředím bystrozorů taťka. Oči mu svítili podivnou směsicí dychtivosti, nadšení a posedlosti, když se zeptal:

      „Ron mi řekl, že máte doma televizór, můžu se na něj jít podívat?“

      Ginny otočila oči v sloup a vztekle vydechla:

      „Já toho zmetka užvaněného snad zabiju…“

      Taťka se zeptal:

      „Vy jste to přede mnou chtěli utajit? Nechtěli jste, abych to věděl?“

      V tu chvíli se Ginny vzpamatovala a překvapenému, užaslému a dost dotčenému otci vysvětlila:

      „Jistěže ne, taťko. Jenže to mělo být pro tebe jako překvapení k narozeninám a ten debil, co je bohužel mým bratrem, nám to celé takhle pokazil!“

      Taťkovi se zase rozzářily oči dychtivostí a zeptal se:

      „Tak mi ji teda ukážete?“

      Harry vzal taťku kolem ramen a začal ho trochu krotit:

      „Taťko, jsi v práci. Nemůžeš přece jen tak odejít. A my jsme po noční, potřebujeme se vyspat. Přijď k nám odpoledne po práci a já ti ji nejen ukážu, ale naučím tě s ní zacházet, přepínat programy a můžeme se podívat spolu na nějaký pěkný film, nebo na zpravodajský kanál…“

      Když od něj odcházeli trochu stranou, aby se přemístili, tak je sledoval zklamaným pohledem.

      „Mamka se z toho zblázní, a jestli nezabiju Rona já, tak ho zabije sama…“ prohlásila Ginny hned, jak vešli do domu. Pak se v kuchyni místo do snídaně pustila do psaní dopisu pro mamku. Podala složený pergamen Trixi a poslala ji s ním do Doupěte.

      Harry se zeptal:

      „Kdy má vlastně taťka narozeniny?“ a když se dozvěděl, že příští sobotu, že už mamka chystá v Doupěti velkou rodinou slezinu a oslavu, protože to budou kulaté, padesáté narozeniny, tak se dotčeně zeptal: „Jak to, že o tom nic nevím? Kdy mám asi tak pro něj shánět dárek?!“

      Ginny se uraženě zamračila a odsekla, že ona už pro něj dárek má, tak nebyl důvod ho s tím obtěžovat.

      „Já mu chci taky dát dárek!“ rozčílil se trochu Harry a Ginny mu chladně odvětila, že už mu dárek dal, tou svojí televizí.

      Harry se urazil, popadl svůj toast a odešel do ložnice.

      Ginny přišla, když už byl naložený ve vaně, s horkou levandulovou koupelí, na uklidnění. Shodila ze sebe oblečení a vklouzla k němu.

      „Tak už se na mě nezlob… Jsem naštvaná na Rona a odnesl jsi to ty. Mrzí mě to…“

      Harry se tvářil pořád uraženě, Ginny se k němu přitulila a začala ho jemně dráždit tam, kde věděla, že se mu to líbí. To se nedalo vydržet dlouho a tak se tentokrát udobřili velice rychle. Když spolu usínali ve vzájemném objetí, nebylo už po jejich hádce ani stopy.

      Odpoledne přišel první taťka a vyrušil je při vaření lektvaru ohnivzdornosti. Hned se chtěl vrhnout nahoru, ale Harry ho zklidnil:

      „Nečekali jsme tě tak brzy, taťko. Vždyť jsou teprve tři hodiny… Chvilku se posaď, Krátura ti udělá kávu, nebo čaj. Na televizi půjdeme, až to tu s Ginny dovaříme, takže měj trochu trpělivosti…“

      Museli se pekelně soustředit, protože tento lektvar se sice nevařil dlouho, ale byl velmi náročný na přípravu. Před vložením každé ingredience se musela snížit teplota lektvaru a pak se postupně přiváděla k varu, s přesně odpočítávaným mícháním na levou, nebo pravou stranu. Tak taťkovu zábavu museli obstarat Krátura s Jamesem, Siriusem a Lily z portrétu. Portrét profesora Brumbála zel prázdnotou, dokud se nedostali do poslední fáze lektvaru. Pak se profesor objevil, aby je na poslední chvíli zarazil:

      „Opatrně vy dva! Dračí krev se musí přidat kapátkem! Musíte přesně odpočítat pouhých sedm kapek. Ani o jednu víc, ani o jednu míň. Jinak jste to vařili zbytečně!“

      A tak Ginny sebrala rozklepanému manželovi ampulku s dračí krví a jistou rukou, pomocí kapátka, nadávkovala přesně sedm kapek dračí krve. Po posledních třech zamícháních lektvar získal krvavě rudou barvu a byl hotový.

      „Děkuji, pane profesore. Ještě že vás máme…“ oddychl si Harry a pohlédl vděčně do jasně modrých očí.

      „Přišel jsem za tebou vlastně kvůli něčemu jinému,“ pokračoval profesor. „Ale tento lektvar je moje dílo, vymyslel jsem ho a tak jsem se neudržel…“ rozesmál se. Pak vyřídil vzkaz:

      „Paní ředitelka a Hagrid tě prosí, jestli bys dnes po osmé hodině za nimi nepřišel do ředitelny. Hagrid se s tebou chce domluvit, jestli bys jeho a tři studenty, kteří u něho studují Péči o kouzelné tvory na OVCE, nevzal někdy příští týden do Tajemné komnaty a neukázal jim pozůstatky po Baziliškovi, kterého začali právě teď probírat…“

      Harry s úsměvem potvrdil, že určitě přijde a pomohl Ginny rozlít lektvar do patřičných lahviček v ohnivé barvě, ve tvaru plamínku. Ty pak přidali ke své, už poměrně rozsáhlé, sbírce hotových lektvarů ve skříni v rohu kuchyně.

      Teď už se konečně dostalo na taťku a jeho vášeň pro televizor. Zatímco Ginny čekala v kuchyni na mamku, která se tu měla také každou chvíli objevit, aby si taťku odvedla, šel Harry se svým tchánem do televizního pokoje. Stačil ještě při odchodu Ginny pošeptat, aby jim daly alespoň hodinku. Docela se těšil, že se bude moct konečně pochlubit někomu, kdo jeho televizní pokoj pořádně ocení.

      Ukázal taťkovi, jak se přístroj zapíná, vysvětlil mu, kde se na dálkovém ovládání přepínají kanály, reguluje hlasitost a zapíná teletext. Pak se spolu podívali na krátké odpolední zprávy, z kterých se nedozvěděli nic důležitého a přepnuli na odpolední film pro děti. Harry brzy poznal, co je to za film. Nekonečný příběh. Na tento film šli Dursleyovi do kina a Harry musel k paní Figgové, aby nezůstal doma sám a něco tam nevyvedl. Pak se při večeři o filmu bavili a Harry byl hrozně nešťastný, že takový krásný film, plný všelijakých fantastických bytostí, nemohl také vidět. Nekonečný příběh už vrcholil. Říše fantazie se řítila do záhuby a na chlapce číhal hrozný netvor, který ho chtěl zardousit. V okamžiku, kdy vyrazil, Harry na poslední chvíli strhl taťkovi ruku s hůlkou a tak jeho kouzlo narazilo pouze do stěny nad televizí a vybouralo do ní pěknou díru. Ti dva se ale tou drobnou příhodou nenechali nijak vyrušit, protože příběh pokračoval.

      „Tak už jí dej to jméno!“ snažil se taťka popohnat nerozhodného Bastiena, a když ho malý chlapec konečně poslechl, tak s úlevou vydechl. Se slzami v očích pak sledoval, jak se obnovuje říše fantazie… Harry se nedivil, taky se mu tím závěrem trochu opotily oči. A tak je přistihly mamka s Ginny, které po té ráně, co z pokoje slyšely, přiběhly nahoru.

      „Co se to tu děje?!“ vyhrkla mamka rozčileně. Harry se rozhlédl a uviděl, jak zírají na tu díru ve zdi.

      „To nic, to se jen taťka pokusil zachránit hlavního hrdinu, když na něj zaútočila příšera…“ vysvětloval rozpačitě Harry a hned se neobratně pokoušel pomocí „Reparo!“  díru zacelit.

      Moc mu to nešlo, ale taťka se konečně probral, přestal zírat na závěrečné titulky a s provinilým výrazem díru rychle zazdil, omítnul a přemaloval.

      Mamka si povzdechla:

      „Měla jsem tě včas varovat, Harry… Jenže jsem nečekala, že se k tomu dostane tak rychle.“

      Pak se pobaveně podívala na, stále provinile se tvářícího, taťku a pokračovala:

      „Jednou, jedinkrát jsem ho vzala do divadla, Harry. Dostala jsem od Ginniny mudlovské učitelky lístky na divadelní představení Sen noci svatojánské. Bylo to peklo… Nejdřív se nahlas rozesmál na celé divadlo, když uviděl, jak si mudlové představují víly a pak jsem ho celé představení musela hlídat, aby nevytahoval hůlku a nesnažil se měnit děj, nebo pomáhat těm postavám na jevišti. Vůbec nic jsem z toho krásného příběhu neměla… Pak už jsem vždycky radši chodila sama. S Billem jsem byla i v kině. Když chodil tenkrát s tím mudlovským děvčetem, tak pořád chtěla chodit do kina a on mě tam jednou vzal, abych viděla, co na tom proboha vidí… Pochopila jsem velmi rychle, že tam tedy taťku rozhodně vzít nemůžu. Doufám, že chápeš proč. On totiž všechno hrozně prožívá. I když si čte knížku tak se směje, pláče, nebo se rozčiluje, jako by se to všechno právě dělo jemu osobně… Nikdy ho tu nesmíte nechat bez dozoru, Harry, jestli o tu věc nechceš přijít stejně rychle, jako jsi ji získal…“

      Taťka se tvářil už víc smutně, než provinile a Ginny ho začala litovat. Poslouchala mamku a s rozšířenýma očima viděla najednou svého taťku jinak, než byla zvyklá.

      „No tak mu prostě vždycky sebereme hůlku předtím, než ho sem pustíme, no…“ rozhodla se najednou a pak začala spolu s mamkou uklízet z podlahy roztříštěné zdivo.

      Nakonec se obě po Harryho televizním pokojíku rozhlédly.

      „Moc hezky sis to tu zařídil,“ pochválila ho mamka a posadila se do křesla. „A tohle křeslo je opravdu moc pohodlné…“

      Harry přepnul pár programů a narazil na pořad o vaření. Ten mamku, Ginny i taťku hned zaujal. Sledovali užasle, jak mistr kuchař krájí cibuli a napjatě čekali, kdy mu rychle kmitající nůž zajede do prstů, které byly tak nebezpečně blízko ostří. Všichni byli opravdu překvapení, že se neříznul. Pak společně sledovali celý pořad a mamka si na kus pergamenu dělala poznámky, protože se jí ten recept opravdu líbil.

      „Já se sem snad budu také chodit koukat Harry, tohle jídlo vypadá opravdu zajímavě. Hned zítra ho s Winky vyzkoušíme…“

      Harry přikývnul a usmál se na svou ženu. Ginny byla těmi pohyblivými obrázky nadšená. Harry z toho pořadu o vaření neviděl nic, protože ji celou dobu sledoval. Její výraz se postupně měnil z nechápavého, přes zaujatý až do toho nadšení, které jí svítilo z očí ještě teď.

      „Budu ji muset pohlídat, aby se z ní nakonec nestal ještě televizní maniak…“ pomyslel si pobaveně. Nakonec televizi vypnul.

      „Už jsme panu Kotoučkovi odčerpali dost elektriky. Musíme jít uvařit něco dobrého k večeři, Ginny si musí připravit svačinu na noční a já promyslet, jak dostat Hagrida s jeho studenty do Tajemné komnaty, abych šel na schůzku už připravený…“ a slušně, ale rozhodně vyprovodil všechny ze svého televizního pokoje.

       

      Items details

      • Hits: 6968 clicks

      Tecox component by www.teglo.info