Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Návrat Fénixe

navrat-fenixe-thaneb Australské dobrodružství

První část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Bitva o Bradavice skončila, Voldemort je mrtvý, hrad poničený a ztráty na životech jsou bolestné. Jak se s tím vším Harry a jeho přátelé vyrovnají? A co dál? Záchrana Hermioniných rodičů, zbavených vzpomínek na dceru, je zavede až do Austrálie. Jenže na Harryho se lepí problémy vždy a všude...

    Kapitola 12, Křtiny

      Fawkes_03Během následujícího týdne složili Harry s Ronem, Ginny a Lenkou úspěšně zkoušku z přemisťování a Harry s Ginny se po obědě vydali do Godrikova Dolu. Přemístili se do lesíka, z kterého se tenkrát po pohřbu přemisťovali k Doupěti. S náručí plnou jiřinek ze zahrady Weasleyových, se vycházkovým tempem vydali do vsi. Harry měl pravdu, když říkal, že doufá, že se Ginny s prstenem na své ruce uklidní a přestane si dělat starosti s milostnými návrhy Harryho fanynek. Se stejným pobaveným nadhledem s jakým občas pročítala dopisy, které stále sovy Harrymu do Doupěte nosily, si přečetla i vzkazy, které se objevily na památníku na troskách domu jeho rodičů. Pak jí ukázal Batyldin dům kde bojovali s Nagini a utekli Voldemortovi.

      Cestou ke hřbitovu Harry začal plánovat:

      „Až se vezmeme, tak bychom mohli dát do kupy dům na Grimmauldově náměstí, než si vybudujeme kariéru, tak bude praktičtější bydlet v Londýně, budeme to mít kousek do práce. Ale až se dohodneme, že je čas na děti, tak bych se rád nastěhoval do nějakého domku se zahradou na vesnici, to bude pro děti mnohem lepší, než ten ponurý starý dům.“

      Ginny se trochu červenala, ale připojila se k jeho plánům dost důrazně.

      „Jo, to jistě. Ale ještě jsme neměli příležitost probrat tu tvoji troufalou poznámku o spoustě dětí. Takže chci, abys věděl, že rozhodně nehodlám rodit jedno dítě za druhým jako mamka. Chci jen dvě, maximálně tři děti a i kdyby to měli být samé holky, nebo kluci, tak víc jich rozhodně nechci.“

      Harry se jí se šibalským úsměvem podíval do očí a škádlivě jí zlobil:

      „No… To se ještě uvidí…“ a se smíchem poskočil, když dostal jemně loktem do žeber.

      „Myslím to vážně Harry, až děti povyrostou, tak se budu chtít vrátit do práce. A i když už mě po dětech asi mezi bystrozory nevezmou, tak budu chtít určitě ještě něco dělat. Podívej se na mamku, ani si nestihla vybudovat kariéru, než se narodil Bill. A od té doby je pořád zalezlá doma a točí se jen kolem domácnosti. Bavily jsme se o tom s Lenkou a Hermionou na oslavě a shodly jsme se na tom, že se ji pokusíme nějak zaměstnat, aby vypadla z toho domácího kolotoče. Říkaly jsme si totiž, že by mohla vést na škole kroužek vaření, který chceme založit. Věřím, že se k nám přidá ještě pár dalších holek a možná i kluků. A když nám to McGonagallová schválí…“

      Harry se srdečně zasmál.

      „To je skvělý nápad, počkej, jak se to bude líbit Ronovi. Jeden z důvodů, proč nám v zimě utekl, byl ten, že měl pořád hlad a nic z toho, co jsme byli schopni s Hermionou, z toho mála co jsme sehnali, ukuchtit, ten jeho, maminčinou kuchyní rozmlsaný jazýček, nedokázalo uspokojit.“

      „To je dobře, že to vím. Protože hodláme přesvědčit tebe a Rona, abyste tam chodili s námi. To by mělo totiž přitáhnout i další kluky…“

      Harry se zhrozil:

      „Hele, ať tě ani nenapadne Ronovi říct, nebo třeba jen naznačit, že jsem ti to vyprávěl. Nepromluvil by na mě do konce života, Ginny.“

      „Nó… Třeba to ani nebude potřeba, když se přihlásíš ty, tak se možná Ron přihlásí taky dobrovolně…“

      Harry se na ni přísně podíval.

      „Ale tohle je ošklivé vydírání drahoušku, to od tebe není vůbec hezké, víš?“

      Ginny se zasmála, ale to už došli k památníku na návsi a už byli na hřbitově. Rozdělili spravedlivě jiřiny mezi hroby Kendry a Ariany Brumbálových, Ignotuse Peverella a hrobem Harryho rodičů. Když stáli nad jejich hrobem, tak Harry potichu řekl:

      „Přišel jsem vám představit svou lásku. Právě jsme se zasnoubili. Věřím, že byste ji milovali stejně jako já…“

      Ginny se usmála a pokračovala:

      „Já bych vás měla ráda určitě, stejně jako Siriuse… Moc mě mrzí, že tu teď nemůžete být a prožívat s námi naše štěstí…“

      Harry měl pocit, že jeho srdce přetéká láskou a tak využil toho, že jsou tady sami, objal ji za ta slova a dlouze jí políbil. A pak, protože nikde neviděli ani živáčka, tak se přemístili domů rovnou ze hřbitova.

      Když se vrátili domů, tak zastihli mamku, jak se dobře baví se skřítky přípravou hostiny a občerstvení, na tu jejich společnou oslavu narozenin a křtin. Ron byl zase u Hermiony a Ginny podotkla, že to vypadá, jako by se s Grangerovými konečně skamarádil. Mamka se zasmála a odpověděla:

      „Ano, asi ano. Včera mi vyprávěl, jak spolu strávili hezký večer, když si navzájem vyprávěli mudlovské a kouzelnické pohádky pro děti. Prý se dost nasmáli tomu, jak mají mudlové legrační představy o čarodějkách, kouzelnících a kouzelných předmětech. Vypadá to, že s nimi konečně našel společnou řeč, což je jedině dobře, když to vypadá, že budou časem patřit do rodiny.“

      Při její řeči si Harry vzpomněl, o čem na oslavě mluvil s Hermionou a pověděl Molly, že by bylo fajn, aby Ronovi členové rodiny raději dávali finanční dárky, aby na ten snubní prsten dokázal do konce školy ušetřit. Molly se zasmála:

      „Jistě, Ron je příliš hrdý, aby si o peníze řekl, nebo aby si je půjčil. Možná mu budeme moct zvýšit kapesné, když teď Artur dostává plat vedoucího a máme už jen dvě nevýdělečné děti. Tobě by se to určitě taky líbilo Ginny, nemám pravdu?“

      „No, se mnou si nemusíte lámat hlavu, já vystačím s málem, dejte můj přídavek klidně Ronovi, ať se konečně trochu uklidní.“

      Molly sáhla do skříně v kuchyni, vytáhla Harryho koště a řekla:

      „Nechcete se vy dva ještě trochu vyvětrat? Chtěla bych s Winky a Kráturou dokončit jídelníček na tu velkou slávu…“ a se zdvihnutým obočím podávala Harrymu Kulový blesk. Harry se na ni usmál a řekl:

      „Já vím, mamko, budu se chovat zodpovědně a budu lítat tak, abych nikoho nezranil.“

      „Ani sebe Harry. Vím, že jsi skvělý letec, ale máš teď před sebou důležitý úkol. Zítra přijde Neville s svou babičkou, a kdybys je přivítal samá modřina, tak by se asi divili.“

      Harry se na ni usmál, dal jí pusu na tvář a odcházel se slovy:

      „Slibuji, že budu opatrný, mamko.“

      Ty tři týdny od zasnoubení do Harryho narozenin a Tedových křtin utekly jako voda. Bylo pořád co dělat. A když měli zrovna trochu volna tak je zaměstnával Brumbál nácvikem přeměňování. Už jim to všem docela šlo, ale největší nadání se projevovalo u Ginny. Brumbál ji chválil, že zdědila nadání po své mamce. A Harry si vysloužil štulec za poznámku, že po mamce toho zdědila víc než jen nadání.

      „Jak to myslíš?!“ zeptala se výhružně.

      Harry se rozesmál:

      „Až se příště rozčílíš, tak se koukni do zrcadla…“

      Ale s blížícím se termínem křtin, bylo na učení stále míň času. A po té co začali sklep Andromedina domu plnit nápoji od máslového ležáku, přes šampaňské, bílá a červená vína, sud Rosmertiny medoviny, až po ohnivou whisky se Harry s obavami pustil do utrácení už druhého váčku s penězi. Ale v předvečer slavnosti mu dala Andromeda padesát galeonů a Neville mu přispěl také třiceti, takže se Harryho váček zas pěkně zakulatil. Když Harry posílal po Papušíkovi dopis paní Figgové s pozvánkou pro ni, ale také pro Dursleyovi, jestli si budou myslet, že se budou cítit dobře na čistě kouzelnické slavnosti, tak znovu připomněl, že až bude nakupovat věci do školy, musí si koupit sovu. Fawkes uraženě zapípal a Harry mu vysvětloval:

      „To není proto, že bych tě měl málo rád Fawkesi a vím, že pokud jde o to doručit rychle důležitou zprávu tak jsi nenahraditelný, ale musíš uznat, že na běžnou korespondenci potřebujeme sovu. To přece musíš pochopit a věřím, že se s naší sovou skamarádíš stejně jako s Trixi“ a ukázal na papouška sedícího vedle něj na bidýlku.

      Pak řekl trochu provinile:

      „Až se ten blázinec trochu uklidní, tak se budu muset Fawkesovi víc věnovat. Připadá mi, že se tu nudí…“

      Ale Molly ho uklidnila:

      „Neboj Harry, já i profesor Brumbál tady s ním trávíme hodně času a dost si s ním povídáme. Myslím, že je tu docela spokojený a připadá mi, že se mu docela líbí ty zmatky s přípravami, které tu teď probíhají. Je to pro něj nová zkušenost a vypadá, že si to docela užívá. A Trixi ho taky baví, je to radost koukat, jak si spolu hrají.“

      Večer před svými narozeninami seděl po večeři Harry v kuchyni vedle Ginny, která se k němu tulila. Cítil se tak vyčerpaný, že se ani na zítřek netěšil.

      „Mám toho blázince už vážně plné zuby, těším se, až to všechno skončí. Už nikdy nebudu pořádat takou velkou oslavu. Ještě, že jste mi všichni tak vydatně pomáhali, sám bych to nikdy nezvládl.“

      Ginny se zvedla, chytila ho za ruku a řekla:

      „Tak už pojď spát, ať si na zítřek pořádně odpočineš.“

      Harry poslušně vstal, popřál unaveně všem dobrou noc. Ginny ho u dveří svého pokoje ještě chvilku zdržela, ale když viděla jak je utahaný, tak ho poslala spát.

      Ráno si Harry oblékl svůj nový společenský hábit a s pocitem, že má dnes před sebou dlouhý a těžký den se vydal do kuchyně na snídani. Dole už byla shromážděna celá rodina, včetně Billa a Fleur. Všichni mu přáli s úsměvem všechno nejlepší. Se svým přáním se přidal i profesor Brumbál a také Fawkes přiletěl Harrymu na rameno a zpíval jednu ze svých krásných písní, které jako kdyby vycházely z vlastního srdce a hladily duši. Ginny vyskočila, dala mu pusu a odvedla ho ke stolu, kde ležel jediný dárek. Harry si k němu sedl a zvědavě se rozhlédl po ostatních. Viděl, jak se jim ve tvářích zrcadlí napětí, co bude na svůj dárek říkat a tak, se stále větší zvědavostí, začal rozbalovat svůj jediný dárek.

      Když odstranil ozdobný papír, narazil na zvláštní pouzdro z tvrdého, pevného plátna, které vypadalo jako aktovka pro diplomata. Harry ji zvedl, aby si ji prohlédl a poznal, že je ještě něco uvnitř. Otevřel pouzdro a za hrobového ticha v kuchyni vytáhl obraz se zdobným rámem ve velikosti Brumbálova portrétu. Z obrazu se na něj usmívali jeho rodiče se Siriusem, jako na svatební fotografii.

      „Všechno nejlepší synku,“ popřál mu táta.

      „Všechno nejlepší k osmnáctinám Harry,“ s úsměvem dodal Sirius.

      „Je krásné tě zase vidět chlapečku, přeji ti také všechno nejlepší…“ nádherně se na něj usmívala maminka.

      Harry seděl, třeštil oči na portrét, jako by tomu nemohl uvěřit a pak se mu v očích objevily slzy. Přitiskl si portrét k hrudi, sklopil hlavu a ze všech sil se pokoušel ovládnout slzy, které se mu kutálely po tvářích. Až když ho z jedné strany objala Ginny, z druhé strany Molly a Fawkes mu do ucha tiše, konejšivě prozpěvoval, tak se mu podařilo zvládnout dojetí. Utřel si rukou oči, znova se podíval na portrét, jako by se chtěl přesvědčit, jestli se mu to nezdálo. Táta a Sirius se na něj šťastně usmívali a maminka měla v očích slzy štěstí a dojetí. Harry se rozhlédl kolem sebe a viděl rozesmáté tváře a také dojetí z toho, jak na něj jejich dárek zapůsobil.

      „Nemůžu tomu uvěřit, jak jste to dokázali, vždyť to muselo být hrozně drahé, na to jste nemohli dát dohromady…“

      A Molly mu začala všechno vysvětlovat:

      „Víš Harry, na tomhle dárku se podílelo mnohem víc lidí, než tu vidíš. S nápadem přišel profesor Brumbál. Řekl nám, že paní profesorka McGonagallová společně s Kingsleym Pastorkem a s ostatními profesory, vytvořila portrét profesora Snapea. On totiž nebyl ředitelem ani celý jeden rok a proto ředitelna po jeho smrti portrét nevytvořila. Jenže paní profesorka i Kingsley se domnívali, že pro školu a studenty udělal tolik, že si zaslouží být mezi ostatními řediteli. A tak jsme to prostřednictvím profesora Brumbála s nimi dohodli. Já a Artur jsme ti dali ten rámeček. Bill, Charlie, George a Percy se složili na kouzelné plátno, které je na takový portrét potřebné. No a profesorka McGonagallová, Kingsley Pastorek, profesoři Kratiknot, Křiklan, Prýtová a madam Pomfreyová ti ze svatební fotografie přenesli tvé rodiče a Siriuse na portrét.“

      A Ginny rychle dodala:

      „Já a Ron jsme ti obstarali tohle praktické pouzdro, abys mohl své dva portréty brát všude s sebou, bez strachu, že je poškodíš.“

      Harry popotáhl a řekl:

      „To je ten nejúžasnější dárek, jaký jsem kdy dostal. Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit…“

      Pak se ale ozval Sirius:

      „Tak už toho nech Harry, nebo se taky rozbrečím. Nechceš být přeci první, komu se podařilo rozplakat Siriuse Blacka.“

      Měl na tváři ten svůj ironický úsměv, ale na jeho očích viděl Harry známky skutečného dojetí.

      „Promiňte mi to, ale je to pro mě opravdu šok. Slibuji, že když mi dáte trochu času, tak se vzpamatuji…“

      Pak se rozhlédl a řekl:

      „Všem vám moc děkuji. Nejen, že jste mi dali domov a novou rodinu, teď jste mi vrátili i moje milované. Nikdy vám za to nepřestanu být vděčný.“

      Molly mu nandala vajíčka se slaninou a toasty. V tom se ozvala jeho maminka z portrétu:

      „Říkala jsem Ginny, že to pro tebe bude šok, aby tě radši trochu připravila, ale mamka jí to zakázala, chtěli tě překvapit.“

      Harry se zarazil a rozpačitě se zeptal:

      „Tak vy už se znáte s Ginny?“

      Maminka se na něj krásně usmála:

      „Ano zlato, byli jsme teď pár dní schovaní u ní v pokoji, tak jsme se už docela dobře seznámili.“

      Harry se podíval vyčítavě na svou lásku.

      „Takže jsi mě připravila o příležitost představit tě svým rodičům.“

      V tom se ozval jeho táta:

      „To už jsi přece udělal Harry. Ginny nám vyprávěla, jak si nám ji přišel ukázat do Godrikova Dolu.“

      „Ano, a řekla mi, že nikdy nezapomeneš s květinami ani na moje milované…“ připojil se dojatě Brumbál.

      Harry mu pohlédl do očí a odpověděl mu:

      „Dlužím vám za mnohé, pane profesore a mrzí mě, že pro vás nemůžu udělat víc, než jen dát vaším jménem květiny vaší mamince a sestře.“

      Pak maminka i Molly, obě najednou napomenuli Harryho.

      „Měl bys sníst ty vajíčka, než ti vystydnou.“

      Harry se rozesmál. Molly se na Harryho podívala trochu provinile.

      „Víš, Harry, my už jsme se s tvými rodiči seznámili vlastně všichni. Párkrát jsme si s nimi pěkně popovídali, prostě jsme neodolali, když jsme je tu měli, víš.“

      A přidal se Bill:

      „Neber to tak, že jsme se s nimi seznamovali za tvými zády. Nezapomeň, že Sirius nás všechny velmi dobře zná. Už jim o naší rodině stačil vykecat úplně všechno.“

      Všichni, ať už na portrétech nebo na židlích, se rozesmáli. Artur pohlédl na hodinky.

      „Radši si s tou snídaní pospěšte, jestli chceme být u Andromedy dřív, než se začnou scházet hosté, tak už bychom měli pomalu jít.“

      Harry se s trochu šibalským úsměvem zeptal svých rodičů:

      „Mám vás vzít s sebou, nebo radši zůstanete s panem profesorem tady?“

      A tím spustil mnohohlasné protesty z úst Brumbála, Siriuse i táty:

      „To snad nemyslíš vážně – To bys nám přece neudělal – Jak tě něco takového může jen napadnout.“

      Ale pak se ozvala jeho máma:

      „Samozřejmě, že by nám to Harry neudělal. Jen ukazuje, že zdědil tvůj zvláštní smysl pro humor, Jamesi.“ Všichni se znovu rozesmáli, Harrymu zaskočil toast a dostal od Ginny herdu do zad.

      Všichni rychle dojedli, Harry uklidil oba portréty do pouzdra a domluvil se s Fawkesem, aby na oslavu přenesl své bidýlko i s Trixi. Pak už se přemístili všichni k Andromedě Tonksové na zahradu. Velký bílý stan zabral skoro půl zahrady a kolem něj byly rozestavěné stoly, na které již Winky s Kráturou a bíle oblečenými, najatými číšníky, nosili mísy s dopoledním občerstvením.

      Organizátor, kterého dodala také firma Steinmannovy senzační stany, odvedl Harryho do stanu a vysvětloval mu, jak budou probíhat křtiny a co se od něj, jako od kmotra čeká. Přitom trochu rozpačitě sledoval, jak Harry vyndává portréty a rozhlíží se, kam by je dal, aby měli dobrý přehled. Pak ho vyděsil oheň, který vyšlehl při příletu Fawkese a s vytřeštěnýma očima sledoval, jak Harry Fénixe i s bidýlkem a podivným růžovým ptákem usadil vedle stolu s portréty, který stál hned vedle pultíku, u kterého budou probíhat křtiny.

      Pak se konečně nadechl a podotkl:

      „Byl jsem připraven na to, že to nebude obyčejná oslava, ale ještě to nezačalo a již je mi jasné, že se tady rozhodně nudit nebudu.“

      A jako na potvrzení jeho slov před Harrym na stole přistála nádherná bílá sova a podávala mu dopis, který držela v zobáku.

      Harry překvapeně špitnul:

      „Hedviko, to není možné…“

      Vzal si dopis a pohledem upřeným na sovu ho otevřel. Hermionino písmo poznal okamžitě.

      Všechno nejlepší k narozeninám Ti přejí všichni Grangerovi. Ta sova se jmenuje Hedvika II. Doufáme, že Ti bude stejně dobrou kamarádkou a pomocnicí, jako ta první.

      P. S.  Podívej se ke vchodu…

      Harry se ohlédl ke vchodu do stanu a odtud již k němu šli Grangerovi s Hermionou v čele. Objala ho, dala mu pusu na tvář a řekla:

      „Všechno nejlepší Harry,  jak se ti líbí?“

      A Harry zatímco přijímal gratulaci od jejích rodičů, odpověděl:

      „Je báječná, celá Hedvika. Děkuji vám, udělali jste mi opravdu velkou radost. Teď ji budu ale muset skamarádit s Fawkesem.“

      Hermiona se rozesmála:

      „To snad ani nemusíš, podívej.“ Harry se otočil a uviděl ji, jak sedí na bidýlku vedle Fawkese. Ten seděl uprostřed jako král, velký a vznešený, z jedné strany cizokrajně vypadající Trixi a z druhé ledovou královnu Hedviku. V tom se ozval Brumbálův portrét:

      „Jestli hodláš pořídit Fawkesovi ještě další kamarádky, tak bys mu měl dát prostornější bidýlko Harry.“ Všichni se rozesmáli.

      „Vidím, že tady panuje skvělá nálada. Dobrý den vám všem, všechno nejlepší k narozeninám Harry,“ ozval se od vchodu hlas profesorky McGonagallové.

      Harry vyšel své profesorce naproti.

      „Vítám vás, paní profesorko. Musím vám poděkovat, za ten nejúžasnější dárek k narozeninám, jaký jsem kdy dostal.“

      Za ní přicházela Andromeda Tonksová s uplakanými očima a s pohledem na portréty na stole řekla:

      „Nesu vám sem další společnost. Minerva přinesla Tedovi úžasný dárek ke křtinám od členů Fénixova řádu a od profesorského sboru…“ a postavila vedle portrétu Harryho rodičů, svatební portrét Remuse Lupina, Nymfadory Lupinové a jejího otce Teda Tonkse. Jen tam všichni stáli a s dojetím sledovali, jak se všichni na portrétech vítají. Remus se objal s Jamesem, Lily i se Siriusem, pozdravil se s Brumbálem. Pak všem hrdě představil svou ženu, kterou už mezitím objal Sirius („Ahoj neteřinko.“) a jejího otce. Brumbál všechny samozřejmě znal a tak jen s dojetím pronesl:

      „Moc rád vás zase všechny vidím.“

      Organizátor však dojemnou chvilku přerušil, když přítomné požádal, aby laskavě ještě na chvilku opustili stan, že musí s kmotrem a s babičkou ještě jednou probrat postup při obřadu, aby vše proběhlo tak jak má.

      Když si znova zopakovali postup při křtinách, tak se ozvala Andromeda:

      „Doufám, že se bude Ted chovat slušně a bude mít chuť spolupracovat…“

      Organizátor ji však uklidnil:

      „Nemějte strach, s rozmary miminek se počítá. Budu stát tady vedle vás, a kdyby se něco zvrtlo, tak vám řeknu co dělat.“

      Harry se zasmál:

      „Tak už jsem hned klidnější.“

      Do stanu nakoukla Ginny.

      „Už jste skončili? Začínají se ti scházet gratulanti Harry.“

      Organizátor se usmál a řekl:

      „Se křtinami začneme v poledne, tak máte dost času na rozbalování dárků.“

      A Andromeda dodala:

      „Já půjdu nakrmit Teda, aby si ještě chvíli zdřímnul a nebyl při obřadu mrzutý.“

      Když Harry vyšel ven, tak jeho rodiče na portrétu zalitovali, že neuvidí na svého chlapce a organizátor zvedl stěny stanu a otevřel jim výhled na syna obklopeného gratulanty. Byli tu všichni přátelé z Brumbálovy armády i z Fénixova řádu. Harry šel z náruče do náruče a dárky se před ním na stole hromadily. Hagrid ho objal tak srdečně, že Harry ještě chvíli lapal po dechu. Přišla i paní Figgová se všemi Dursleyovými. Teta se strýcem se očividně necítili zcela ve své kůži, ale Dudley si to tu vyloženě užíval. Harrymu bylo jasné, že jsou tady jen kvůli němu. Dudley Harrymu vyprávěl, jak nemohl přesvědčit tátu, aby jeli kouzelnickým autobusem a tak jeli autem. Že to tady nemohli najít a kdyby s nimi nebyla paní Figgová, tak by to ani nenašli. Že ten stan i dům uviděli, až když prošli brankou na zahradu. Pak dal Harrymu dárek. Ten ho zvědavě vybalil. Vypadalo to jako kniha, ale pak si uvědomil, že je to album s fotkami. Podíval se nechápavě na tetu a ta mu to vysvětlila:

      „Víš, našla jsem na půdě krabici se starými fotografiemi po rodičích a napadlo mě, že bych ti mohla do alba srovnat všechny Lilyiny fotky, které tam byly. Od miminka, až do plnoletosti…“

      Harry se na rozpačitě se tvářící tetu usmál a řekl:

      „Díky teto, to je krásný dárek.“

      Když přijal gratulace, tak se pustili s Ginny do rozbalování dárků. Od paní Figgové dostal teplou čepici a šálu se vzorem bílých jelenů. Když vzal do ruky dárek od Kingsleyho Pastorka tak řekl:

      „Od vás už jsem přeci dárek dostal Kingsley,“ a podíval se směrem k portrétu.

      Kingsley se usmál a odpověděl:

      „Tohle je dárek spíš k zásnubám, než k narozeninám Harry.“

      Byl to zlatý medailon, z jedné strany měl zdobné písmeno H a z druhé G, když ho otevřel, tak se na něj usmívali jeho a Ginnina tvář. Harry se usmál a pověsil medailon Ginny na krk. Pak oba poděkovali. Když vzal do ruky další dárek, tak se ozval Aberforth:

      „To je také dárek k narozeninám i k zásnubám dohromady.“ A když Harry vytáhl z balíčku dva krásné, zlatem zdobené šálky, tak dodal: „Nalij do nich čaj, Harry.“

      Ginny podala z vedlejšího stolu konvici s čajem a do jednoho šálku nalila. Na šálku se objevila dívčí ústa a Ginnin hlas řekl:

      „Dobré ráno miláčku.“

      Harry se rozesmál:

      „Tenhle dárek nejlépe ocením, až se mnou Ginny zase nebude mluvit.“

      Všichni okolo se rozesmáli a od Ginny dostal pořádné dloubnutí do žeber.

      Od Elfiase Dóže dostal knihu: VÝZVY MODERNÍHO PŘEMĚŇOVÁNÍ, kterou napsal… Albus Percival Wulfric Brian Brumbál. Harry se podíval překvapeně na Elfiase.

      „Nevěděl jsem, že napsal knihu…“

      „Je to velmi odborná kniha a proto vydali jen omezený počet výtisků. Je určena pro ty, kteří mají výjimečné nadání pro přeměňování, přesto byla okamžitě vyprodána. Možná, že ji znovu vydají, ale tohle je první výtisk, autorský, dostal jsem ho, od Albuse darem a teď ho předávám tobě, chlapče.“ Harry mu s dojetím poděkoval.

      Přišly mu gratulovat i Katie Bellová, Angelina Johnsonová a Alice Spinnetová a jako dárek mu přinesly v dřevěné krabičce tréninkovou zlatonku.

      „Je očarovaná, aby se po vypuštění pohybovala v prostoru velikosti famfrpálového hřiště a když ji do hodiny nechytíš, tak se sama vrátí do krabičky…“ vysvětlovaly a se smíchem dodaly: „To se ale tobě snad nestane.“

      Harrymu se moc líbila, ale se smutkem v hlase dodal:

      „Myslím, že v tomhle školním roce to bude jediný způsob, jak si zahrát famfrpál.“

      V tom se za ním ozvala paní profesorka McGonagallová:

      „Proč si to myslíš Harry?“

      On se rozpačitě ohlédl a řekl jí:

      „Jsem přece o rok starší než ostatní studenti, nebylo by spravedlivé, abych hrál za kolejní tým…“

      Profesorka se usmála.

      „Dopis dostaneš do týdne, tak ti myslím už můžu prozradit, že v něm přijde i tvá kapitánská páska Harry.“ A když viděla jeho udivený pohled, tak dodala: „V každé koleji je několik studentů o rok starších, tak není důvod, aby nemohli být zařazeni do týmů.“

      Harry se na ni díval stále pochybovačně a zeptal se:

      „Ve všech kolejích? I ve zmijozelské?“

      Profesorka se sotva patrným úsměvem vysvětlovala:

      „V té budou dva studenti, kteří nezvládli prospět z více než tří zkoušek a vzhledem k tomu, že poslední rok neprobíhal zcela obvyklým způsobem, tak jim školní správní rada umožnila poslední ročník a tři OVCE si zopakovat.“

      Harry potlačil touhu zeptat se, kteří studenti, vždyť to konec konců za měsíc sám uvidí. Nechal se ovládnout krásným pocitem, který se mu rozlil v srdci a začal se mnohem víc těšit na svůj poslední školní rok.

      Když narazil na neuměle zabalený dárek v lesklém papíře, napadlo ho, že to musí být od Hagrida. Vytáhl z něj podivný plášť. Vypadal, jako by ho tkal Hagrid osobně. Měl podivnou hnědošedivou barvu s divným bílým a červeným melírem. Harry vzhlédl tázavě ke svému obrovitému příteli.

      Hagrid se zaculil:

      „Hned si poznal, že je vode mě, viď?“ pak pokračoval: „No já vím, že nevypadá zrovna nádherně, ale je to moc užitečnej plášť Harry. Je utkanej podle starého receptu na plášť odolnosti. Vlna tibetského jaka zajistí, že ti v něm nikdy nebude zima, vlna kozy bezoárové nepropustí žádný jed, žíně jednorožce dělají odolnost proti zlým kouzlům, svlečené kůže ohnivých salamandrů ho dělají odolný proti ohni a žáru a pavučiny akromantulí zařídí maximální pevnost a nezničitelnost. Ten plášť nic neprokousne ani nepropíchne. Pomohli mi ho utkat domácí skřítkové, mají přes prázdniny málo práce a tak mi s tím rádi pomohli. Tak co, už se ti líbí?“

      Harry se díval čím dál tím užasleji.

      „Ale to je fantastický dárek, Hagride, naprosto úžasný, děkuji ti, kamaráde. Jak ti to jen oplatím?“

      Hagrid nejistě řekl:

      „No mohl by sis na mě udělat odpoledne chvilku, rád bych si s tebou chvilku promluvil.“ Harry se na něj usmál a odpověděl:

      „Samozřejmě Hagride, na tebe si udělám čas vždycky, to přece víš, ne?“

      Hagrid se zatvářil spokojeně a šel si sednout k Charliemu.

      Mezi ostatními dárky již nebylo nic výjimečného, až na to, že Harry ještě nikdy neviděl pohromadě tolik sladkostí a žertovných předmětů z Georgeova obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle. George, když tu záplavu věcí uviděl, tak se jen smál a navrhnul Harrymu, aby si založil vlastní obchod.

      „Neboj, George, nehodlám ti konkurovat,“ řekl mu Harry a tiše k Ginny dodal:

      „Minimálně tento rok, nemusíme nakupovat dárky k vánocům a k narozeninám. Co myslíš?“

      Pak už zbývající čas strávili tím, že si s Nevillem ukazovali navzájem své dárky. Harry se ho potichu zeptal:

      „Ani ses nepochlubil, jak si dopadl u zkoušek, Neville?“ Potichu, proto aby se Neville nemusel potýkat s rozpaky v případě, že se mu moc nedařilo.

      Neville mu ale odpověděl nahlas a s hrdostí.

      „Dopadlo to líp, než jsem čekal. Včera jsem dostal výsledky. Bylinkářství mám vynikající a obranu i formule nad očekávání, s tím byla spokojená i babička…“ dodal s úsměvem.

      Pak pokračoval:

      „Víš, trochu jsem vám záviděl, že máte před sebou ještě jeden rok školy a chvilku jsem uvažoval o tom, že požádám o opakování, zameškal jsem koneckonců dost, ale teď jsem rád, že jsem to neudělal. Příští týden jdu s výsledky zkoušek žádat o místo do Trantova kouzelnického zahradnictví, Profesorka Prýtová mi pro ně dala doporučení. Slyšel jsem, že mají ve sklenících opravdové bylinkářské skvosty, tak se tam docela těším.“

      Poledne se blížilo a tak se Harry začal přesouvat do stanu. Andromeda tam už přenesla spícího Teda v košíku a začala ho pomalu budit a svlékat. Zabalila ho do krásné, zlatem vyšívané pleny a ještě ho přikryla lehoučkou pokrývkou, aby nenastydl. Harry si všiml, že na křtiny přišli i Malfoyovi. Andromeda, když zaregistrovala jeho pohled, tak řekla:

      „Kingsley mi řekl, že se Azkabanu vyhnuli jen díky tobě. Prý jsi mu vyprávěl, jak dostali od Voldemorta zabrat. Řekl jsi, že už dostali dost zavyučenou a já si myslím, že máš pravdu. Alespoň ke mně a k Tedovi se teď chovají opravdu pěkně. Narcissa  byla dřív docela fajn, jako malé jsme si byly blízké, jen se pak nechala zmanipulovat rodiči a příliš si zakládala na čisté krvi. Bellatrix byla vždycky divná, krutá a nesnášenlivá, ale my dvě jsme si docela rozuměly, než jsem se vdala.“

      Harry se na ni usmál a uklidnil ji:

      „Mně opravdu nevadí, že jsou tady. Jsou to nakonec jediní příbuzní, které máte. Já jsem se s Dursleyovými taky usmířil, i když se ke mně nechovali moc hezky. Teď vypadají, že dostali rozum, tak jsem se rozhodl, že jim dám ještě šanci. Jsou to jediní pokrevní příbuzní, které mám.“

      Podívali se jeden druhému do očí a vzájemné porozumění jako by je sblížilo mnohem víc, než to, co spolu zatím prožili.

      To už ale vstoupil ceremoniář, který měl provést obřad a začal si u pultíku chystat vše potřebné. Vypadal jako kouzelný dědeček z mudlovských pohádek. V azurově modrém obřadním hábitu protkaném zlatem, zářil celým stanem. Na pultík před sebe připravil tři nepatrné lahvičky s kapátky, pak pokynul organizátorovi, že je připraven. Ten již před tím spustil zadní stěnu stanu za obřadním pultíkem, ale zbylé tři nechal zvednuté, aby obřadu mohli přihlížet i ti hosté, kteří se nevejdou dovnitř. Jediným mávnutím hůlky vytvořil dlouhé řady křehkých zlatých křesel, která byla rozmístěna po celém stanu. Když se hosté usadili a utišili, tak dal pokyn Harrymu, aby si vzal Teda. Andromeda vyndala malého z košíku a vložila mu ho pohodlně do náruče.

      Ted se probudil do skvělé nálady. Na všechny kolem sebe se usmíval a velmi ho zaujala barva obřadního hábitu kouzelníka, vedoucího obřad. Během několika sekund změnil barvu svých vlasů na azurovou, protkanou zlatem. Bělovlasý ceremoniář s bílým plnovousem se na Teda mile usmál:

      „Velice ti to sluší maličký, myslím, že už jsme oba připraveni začít.“

      Harry se podíval na portréty. Profesor Brumbál, James, Sirius i Lily, se šťastně usmívali, ale Dora s Remusem se drželi pevně za ruku a po tvářích jim tekly slzy. Za nimi stál Tedův dědeček, konejšivě je oba držel kolem ramen a usmíval se na svého vnuka a svou ženu. Harry odvrátil zrak k ceremoniáři a přistoupil s Tedem k pultíku.

      Ceremoniář silným kultivovaným hlasem pronesl:

      „Sešli jsme se zde, abychom do svého středu přivítali zde přítomného Teda Remuse Lupina. Přináší ho mezi nás jeho kmotr, pan Harry James Potter.“

      Pak vzal do ruky první lahvičku se zlatým lektvarem.

      „Tede Remusi Lupine, křtím tě lektvarem štěstí, aby tě provázelo celým tvým životem.“

      A kápl malému na čelo kapičku Felixe.

      „Křtím tě Amorovým šípem, protože z velké lásky ses zrodil a láska tě bude provázet celým životem.“

      A do oblasti srdce spadla nepatrná kapička nejúčinnějšího lektvaru lásky.

      I z toho nicotného množství ucítil Harry povědomou vůni podivně spojující dřevěnou vůni násady koštěte, sirupových košíčků a tentokrát mnohem výraznější vůni Ginniných vlasů. Viděl, že i Ted se šťastně usmál, jako on, ale nestihl přemýšlet o tom, co asi cítil, protože obřad pokračoval.

      „Křtím tě lektvarem odolnosti, aby ti dal sílu, vyrovnat se, se všemi nástrahami, které ti život přichystá.“

      A do Tedova pupíku dopadla kapička karmínově rudého lektvaru.

      Teda to asi zašimralo, protože se začal smát, až se otřásal. Ceremoniář se na něj usmál a dokončil obřad:

      „Vítám tě v kouzelnickém společenství, Tede Remusi Lupine a přeji ti, aby z tebe vyrostl dobrý kouzelník, laskavý a statečný člověk, stejně jako byli tví rodiče.“

      A pokynul Harrymu, aby se s Tedem otočil k přítomným hostům. Ted se stále smál tak, že měl Harry co dělat, aby jeho kroutící se tělíčko udržel.

      Když odezněl aplaus na Tedovu počest, přistoupila k nim Andromeda a s úsměvem i se slzami v očích řekla:

      „Radši si ho už vezmu kmotře, nebo tě počůrá.“

      Harry na ni pohlédl s rozpaky a řekl:

      „Pozdě, už se stalo…“ a ukázal promočený hábit na břiše.

      Vyvolal tím hotovou bouři smíchu a veselí. Zatím co Andromeda přebalovala a oblékala stále rozesmátého Teda a Harry nechal organizátora, aby dal do pořádku jeho oblečení se slovy: „To bude v pořádku, pane Pottere, s podobnými nehodami se počítá,“ tak poslouchal poznámky z davu.

      Slyšel George:

      „To je skutečně hrdinský čin Tede, to budeš hrdě vyprávět svým dětem, kamaráde.“

      A Molly:

      „Nevím, čemu se směješ, Rone, ty jsi svého kmotra taky počůral.“

      A z portrétů se přes slzy smál Remus:

      „Omlouvám se ti za svého syna, Harry.“

      A Lily:

      „To Harry se k tobě zachoval laskavěji, že Siriusi.“

      Ten odpověděl:

      „Jo ten mě jen poslintal, protože mu rostly zuby. Pořád mi žužlal hábit.“

      Pak se otočil k sousednímu portrétu a zeptal se:

      „Po kom je ten váš kluk takový čipera? Po mamince, nebo po tatínkovi?“

      A tím vyvolal další bouři smíchu.

      Organizátor po tom, co vyčistil a vysušil Harrymu hábit, odstranil obřadní pultík, zvedl i zadní stěnu stanu a místo řady křesel přičaroval do stanu jídelní stoly na hostinu. Ceremoniář se s Harrym a Andromedou rozloučil:

      „Vypadá to, že zde bude na oslavě opravdu skvělá nálada. Moc rád bych s vámi zůstal, ale čekají mě bohužel ještě dva obřady, tak se musím rozloučit. Přeji vám všem příjemnou zábavu…“ a odešel.

       

      Items details

      • Hits: 12203 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 58 a členů: 4 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 3069795