Hledej

BlueBoard

HP fan fiction

Návrat Fénixe

navrat-fenixe-thaneb Australské dobrodružství

První část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Bitva o Bradavice skončila, Voldemort je mrtvý, hrad poničený a ztráty na životech jsou bolestné. Jak se s tím vším Harry a jeho přátelé vyrovnají? A co dál? Záchrana Hermioniných rodičů, zbavených vzpomínek na dceru, je zavede až do Austrálie. Jenže na Harryho se lepí problémy vždy a všude...

    Kapitola 13, Oslava

      Fawkes_03Hostina mohla začít. Ke stolu uprostřed se posadili oslavenci a jejich nejbližší. Andromeda s Tedem na klíně, Neville s babičkou a prastrýcem Algiem. Zbyly už jen čtyři židle. Harry se rozhlédl a řekl:

      „Tak sem se celá moje rodina nevejde…“ a podíval se na Weasleyovi.

      „S námi si nelámej hlavu, Harry,“ řekl Bill a spolu s Fleur a se svými bratry se posadil k vedlejšímu stolu. Ron se posadil k Hermioně a jejím rodičům, ke kterým si přisedli Dursleyovi s paní Figgovou. K Percymu se posadila i jeho snoubenka Penelopa. Harry se usmál, vzal Ginny za ruku a řekl:

      „Tak se k nám posadí mamka s taťkou.“

      Když je všechny usadil, tak došel pro všechny tři portréty a postavil je do trojúhelníku doprostřed stolu.

      „Tihle členové rodiny tady samozřejmě nesmí chybět.“

      Hostina byla báječná. Číšníci nosili jeden chod za druhým a Harry přes to, že mu s jídlem vydatně pomáhali Fawkes s Hedvikou, byl za chvilku nacpaný k prasknutí.

      „Teda musím říct, že se Winky s Kráturou překonali.“ A jako na zavolanou se u stolu objevila Winky s lahvičkou mléka pro Teda. Harry ji pochválil, že něco tak dobrého ještě nikdy nejedl a Winky se roztomile začervenala a řekla:

      „Paní Molly a paní Andromeda Winky a Kráturovi hodně pomáhaly, pane. Naučili nás moc dobrých jídel a daly nám svoje zásoby potravin, pane.“

      „Zvládli jste to skvěle a měli jste s tou hostinou tolik práce, že byste si oba zasloužili dovolenou. Budeme se muset poradit, jak se vám za tu práci odvděčíme…“ řekl Harry s pohledem na Molly. Winky nevěděla, jak to Harry myslel a tak neodpověděla. Jen sledovala, jak Andromeda dokrmila Teda a začala ho kolíbáním v košíku po jídle uspávat.

      Pak se Andromedy zeptala:

      „Nechce paní, aby se Winky o mladého pána postarala? V kuchyni už není moc práce, Krátura to zvládne sám a Winky moc ráda pečuje o miminko. Paní může oslavovat, Winky mladého pána pohlídá.“

      Andromeda se na ni usmála.

      „Jistě Winky, budu moc ráda.“

      V tom se ozval Kingsley, který mezitím přistoupil k jejich stolu.

      „Winky mě přivedla na skvělý nápad. Víte, před pár dny zemřela paní Crabbeová. Nedokázala se vyrovnat se smrtí syna a doživotním uvěznění manžela. Zanechala závěť, ve které všechen majetek odkazuje ministerstvu s žádostí, aby byl použit k odškodnění těch, kterým její manžel a ta jeho banda ublížili. Součástí toho majetku je i jejich domácí skřítka Darinka. A mě právě napadlo, že u vás, by dostala dobrý domov a neznám nikoho, kdo by její pomoc ocenil víc, než právě vy. Co na to říkáte?“

      Andromeda se zamyslela.

      „No musím přiznat, že mi Ted občas dává zabrat. Je to hodně čiperné dítě, jsem ale přesvědčená, že byste určitě našel někoho potřebnějšího. Já bych to zvládla i sama.“

      Kingsley se usmál a řekl:

      „Rozhodnutí je na mě a já jsem zatím nikoho potřebnějšího nenašel. Takže,“ vytáhl hůlku, mávl jí, „Darinko!“

      Zhmotnila se, před ním maličká skřítka. Byla ještě menší než Winky, ale zato měla větší uši. Kupodivu tento nesoulad působil spíš roztomile, než nepatřičně. Upřela svoje velikánské, smutné oči na Kingsleyho.

      „Co si přejete od Darinky, pane?“ a hluboce se uklonila.

      Kingsley jí představil Andromedu:

      „Tohle je paní Andromeda Tonksová a její vnouček Ted, kterého jsme právě pokřtili. Manžela, dceru i zetě paní Andromedy zabili Smrtijedi a ona zůstala se svým vnukem sama. Přeji si, abys zůstala s ní a pomáhala jí s péčí o domácnost i o malého Teda, Darinko.“

      Darinka se hluboce uklonila Andromedě a smutně řekla:

      „Darince je moc líto, že můj pán a jeho přátelé způsobili paní tolik bolesti. Darinka bude pracovat, jak nejlépe umí, aby to odčinila.“

      Andromeda se na ni usmála, pohladila ji po hlavě a řekla:

      „Ale jdi maličká, ty přece nemůžeš za to, co tvůj pán vyváděl. Jsi stejně nevinná jako malý Ted. Ráda ti poskytnu nový, milující domov Darinko a budu ti vděčná za tvou pomoc.“ Skřítce se ve velkých očích objevily slzy a přiškrceným hlasem odpověděla:

      „Paní je k Darince moc laskavá, Darinka se bude snažit, aby paní nikdy nezklamala.“ Andromeda se laskavě usmála:

      „Tak si běž prohlédnout dům a seznam se tady s Winky a s Kráturou v kuchyni. Jsou to skřítkové mých přátel a připravovali pro nás hostinu na slavnost. Pak si můžete s Winky popovídat a hlídat při tom Teda.“

      Obě skřítky odcházely do domu a před nimi se vznášel košík se spícím Tedem. Andromeda se vděčně usmála na Kingsleyho.

      Přistoupil k nim organizátor.

      „Jestli dovolíte, přesunul bych vaše stoly ven ze stanu, abych zde mohl připravit taneční parket.“

      Harry se otočil k Ginny:

      „Vezmi portréty, já přestěhuji  Fawkese a ten jeho harém.“

      A všichni se, se smíchem, přestěhovali ven. Bidýlko postavil Harry do stínu velké jabloně. Nakonec na něm zůstal Fawkes sám, protože Trixi se rozhodla, že větší zábava bude u Ginny na rameni a Hedvika se usadila nahoře ve větvích a rozhodla se, že si trochu zdřímne. Ve stanu se rozprostřel hladký taneční parket a od někud ze střechy stanu se začala linout veselá taneční hudba. A na parket se začaly trousit první taneční páry. Bill a Fleur, Neville s Lenkou, Dean s Katií Bellovou, Angelina Johnsonová a Alice Spinnetová vzali na parket George a Charlieho. Harry si všiml, že Hagrid zůstal sedět sám, tak řekl Ginny:

      „Půjdeme si zatancovat až za chvilku, slíbil jsem Hagridovi, že si s ním promluvím. Bude asi lepší, když za ním zajdu hned, dokud je ještě střízlivý, protože nepochybuji o tom, že nastala další vhodná příležitost se pořádně napít.“

      Ginny se zasmála a zeptala se, jestli může jít s ním.

      „Jistě, myslím, že mu vrtají v hlavě pořád ty události v Bradavicích. Budu se snažit vysvětlit mu to tak, aby to dokázal pochopit, a s tím mi můžeš pomoct.“

      Ozvala se i Lily z portrétu:

      „Řekni Hagridovi, ať se u nás zastaví, rádi bychom mu poděkovali za to, jak hezky se o tebe staral Harry.“

      „Jistě, mami“ odpověděl automaticky Harry a pak se zarazil nad tím, jak samozřejmě to zaznělo. Usmál se na maminku, chytil Ginny za ruku a vydali se k Hagridovi. Posadili se na židle vedle něj a Harry se zeptal:

      „Tak jak se ti tady líbí Hagride?“

      „Máte to tady moc hezký, Harry. A ta hostina byla výborná a malý Ted při křtinách… Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo brečet víš…“

      „Na křtinách se přece nesluší brečet Hagride…“ usmál se Harry.

      „No, když já jsem viděl Tonksovou a Remuse na tom portrétu a přišlo mi moc líto, že tu taky nemůžou být s náma, víš.“

      Harry se smutně podíval k portrétům a řekl:

      „Jo, mě je to taky moc líto, ale oni tady přece s námi jsou. Maminka říkala, když jsme šli za tebou, že ti máme vyřídit, aby ses u nich zastavil, že s tebou chtějí mluvit.“

      Hagrid se na něj podíval až vyplašeně.

      „To nevím, jestli to zvládnu bez toho, abych se rozbrečel Harry. Víš, že jsem měl tvoje rodiče moc rád…“

      Harry se na něj chápavě usmál:

      „Nic si z toho nedělej Hagride, já jsem se ráno taky rozbrečel, když jsem je poprvé uviděl. Teď mi to ale připadá, jako by tu se mnou byli odjakživa, jako by nikdy neodešli, víš.“

      Ginny se přidala:

      „Já si s nimi taky moc dobře rozumím, jsou bezva. Dokonce ani neměli podobné řeči jako mamka, že jsme na zásnuby moc mladí a že zbytečně pospícháme.“

      Hagrid se vzpřímil a přísně řekl:

      „Jo k těm zásnubám… Jak to, žes nic neřek‘, ty tajnůstkáři, co? Takle to přede mnou utajit. Kdyby mi to dnes neřek‘ Charlie, tak sem to vůbec nevěděl.“

      Harry se zasmál a vysvětloval:

      „No, my jsme kolem toho nedělali žádnou slávu, víš, zásnubní prsten byl jen další dárek pro Ginny k narozeninám…“

      „No, ale něco jsi říct moh‘, nebo aspoň poslat zprávu, to by tě neubylo, víš.“

      Zlobil se ještě trochu Hagrid. Harry se omlouval:

      „Já… věděl jsem, že se brzy uvidíme, tak jsem ti to chtěl říct osobně. Sovu jsem stejně do dneška neměl… To jsi se mnou chtěl mluvit jen proto, abys mi vynadal kvůli zásnubám?“

      „Ale ne, vždyť já se na tebe nezlobím, to já jen tak…“ řekl Hagrid,

      „Já sem se tě chtěl zeptat na něco jinýho… víš, nějak jsem pořádně nepochopil, co se to tehdy v lese stalo, víš, jak si byl mrtvej a pak si oživnul. Ptal sem se na to profesorky McGonagallové, ale ona říkala, že tomu taky pořádně nerozumí, a že se na to mám rači zeptat tebe, že mi to určitě vysvětlíš…“

      Harry se podíval na Ginny a s povzdechem začal vysvětlovat:

      „No, já jsem neumřel, byl jsem jen v bezvědomí. On mě nemohl zabít, ale to jsem nevěděl. Když na mě poslal tu kletbu, tak moje duše opustila na chvíli tělo, ocitl jsem se někde na hranici mezi životem a smrtí a tam na mě čekal profesor Brumbál. Všechno mi vysvětlil, víš…“

      Hagrid na něj zíral s otevřenou pusou.

      „Ale, jak na tebe mohl čekat, jak věděl, že tam přijdeš?“

      Harry pokračoval:

      „No on věděl, že nedovolím, aby kvůli mně umírali další lidé, věděl, že se mu radši vydám…“

      „Jo, on tě měl vždycky moc rád, moc si tě vážil Harry…“ poznamenal Hagrid.

      „Ano já vím. Tehdy mi řekl, že nejsem mrtvý, že mě Voldemort nemůže zabít…“ řekl mu Harry.

      Hagrid se zamyslel:

      „A vysvětlil ti to? Víš proč?“

      Harry se usmál:

      „Je to trochu složitější. Když jsem byl malý, tak mě chránila láska mojí maminky, která obětovala svůj život, proto, aby mě zachránila…“

      „Jo to vím, ale tahle ochrana přece zmizela, když ti bylo sedmnáct. Proto sme tě přece stěhovali, né?“ uvažoval Hagrid.

      „Ano máš pravdu, z mojí krve ta ochrana zmizela, ale on udělal chybu. K tomu, aby získal zpátky své tělo, použil moji krev, tehdy, když mi bylo čtrnáct. Mohl použít krev kteréhokoliv nepřítele, kohokoli z Fénixova řádu. On chtěl ale mně. Z mojí krve ta ochrana zmizela, ale v jeho těle kolovala dál. Proto mě nemohl zabít.“

      Hagrid chvíli přemýšlel o tom, co mu Harry řekl. Pak ukázal směrem k Malfoyovým,

      „ale ona přece řekla, že seš mrtvej. To nepoznala, že dýcháš?“

      „Ona věděla, že žiji. Mluvila se mnou. Řekla to, protože se chtěla zbavit Voldemorta, chtěla mi dát šanci, abych ho porazil. Věděla, že se mnou půjde na hrad, aby se pochlubil svým triumfem. Chtěla tam jít, aby našla Draca, bála se o něj. Voldemort s nimi jednal hůř, než se oni kdy chovali ke svým domácím skřítkům. Dostali zavyučenou už dost, proto taky neskončili v Azkabanu.“

      Hagrid dlouho přemýšlel, než trpce položil otázku, kterou Harry čekal.

      „Proč si mi nedal najevo, že žiješ? Proč si mě nechal, abych tě oplakával?“

      Harry mu položil ruku na rameno.

      „Nebylo to lehké Hagride, víš přece, že tě mám moc rád. Ale ty bys nedokázal nedat najevo radost, kdybys zjistil, že žiji. Prozradil bys to a my bychom byli sami dva, proti obrovské přesile. Nedokázali bychom je porazit, zabili by nás oba. Proto jsem musel předstírat, že jsem mrtvý a počkat na vhodnější dobu k tomu, abych zase obživl. Nezlob se na mě, kamaráde, jinak to nešlo.“

      Hagridovi se do plnovousu kutálely slzy. Natáhl se po sklenici, co měl před sebou na stole a vydatně se napil ohnivé whisky. Pak se vysmrkal do svého obrovského kapesníku.

      „Asi máš pravdu, Harry, já moc předstírat neumím. Neumíš si ale představit, jak hrozně mi bylo. Bylo to ještě horší, než když umřel Brumbál…“

      Ginny ho vzala oběma rukama za ruku a řekla:

      „Já vím moc dobře, jak ti bylo Hagride. Když jsem viděla, jak ho neseš, když řekl, že je mrtvý…“

      Harry se na ně podíval a znova si uvědomil, jakou bolest jim tehdy způsobil. Řekl:

      „Opravdu mě mrzí, že jsem vám způsobil takové trápení. Bylo mi z toho taky moc těžko, ale prostě jsem v té situaci nedokázal vymyslet jiné řešení. Já… byl bych rád, kdybyste na to oba už zapomněli. Všechno nakonec dobře dopadlo, a když budeme mít alespoň trochu štěstí, tak už nikdy nic takového nebudeme muset prožívat…“

      Hagrid si povzdechl:

      „Ano, už si všichni zasloužíme trochu štěstí. Tak se na to spolu napijem.“

      Harry odmítl ohnivou whisky a podal láhev s medovinou, nalil pro sebe i pro Ginny a oba si v klidu vychutnávali její příjemnou hořkosladkou chuť. Pak se společně zadívali, co se děje na tanečním parketu.

      Ginny se pobaveně zasmála:

      „Koukej na Kingsleyho, vypadá to, že si moc dobře rozumí s Angelinou Johnsonovou.“

      Harry se usmál:

      „A proč ne, připadá mi, že se k sobě docela hodí. Kingsley je přece svobodný, ne? Je možná o něco starší než ona, ale to přece nevadí…“

      Všiml si, že k nim z parketu míří Ron s Hermionou.

      „Co vy tady tak sedíte, vy dnes netančíte nebo co?“ zajímal se Ron.

      Harry se zasmál:

      „Jistě, že si půjdeme zatančit. Jen jsme se tu chvilku bavili s Hagridem. Teď sledujeme ostatní, jak se baví. Všimli jste si Kingsleyho?“

      Hermiona se zachichotala:

      „Cožpak Kingsley, na tom nic není. Ti dva si, myslím, padli do oka už při obraně hradu.“

      Ron se podivil:

      „Teda čeho ty si nevšimneš…“ a Hermiona pokračovala:

      „Ale tvůj bratránek Dudley…“

      Harry se podivil:

      „Copak vyvádí? Ničeho jsem si nevšiml.“

      Ron se chechtal:

      „Tomu bys nevěřil. Přilepila se na něj Levandule a on je z ní úplně na větvi…“

      Harry se zasmál a zamrkal na Hermionu, která se trochu mračila.

      „To se tetě asi moc líbit nebude. Neumím si představit, že by chtěla do rodiny čarodějku.“

      „Pročpak ne?“ zasmála se Ginny, „Levandule a Petúnie to by přece k sobě docela pasovalo, nemyslíš?“

      Harry se smíchem dopil medovinu, zvedl se a zeptal se Ginny:

      „Tak co nemáš chuť na taneček?“

      Ginny vyskočila:

      „No konečně, to víš, že mám.“

      Když se k sobě na parketu přitulili, tak jí Harry zašeptal do ucha:

      „Ani netušíš, jak jsem na Billově svatbě záviděl Lee Jordanovi, když jsi s ním tančila.“

      Ginny se podivila:

      „Tak proč sis se mnou nezatancoval? Já bych ti košem nedala.“

      Harry se zarazil.

      „Já… víš… nemohl jsem, nešlo to…“

      Ginny dorážela:

      „Ale proč ne? Nikdo ti přece nebránil.“

      Harry si nadával, že s tím vůbec začal.

      „Nemůžu ti to říct Ginny, nejde to.“

      Ginny se nahlas rozesmála.

      „Ale já vím, proč to nešlo, Harry,“ a když viděla jeho udivený výraz, tak pokračovala: „Hádali jste se s Ronem přímo pod mým oknem, miláčku, slyšela jsem každé slovo. Myslela jsem, že ho zabiju, ale pak jsem si to rozmyslela.“

      Harry s rozpaky vzpomínal, jak to vlastně tehdy probíhalo. Pak jen řekl:

      „Muselo to tak být Ginny, nikdy jsem tě nepřestal milovat, nemohl jsem dovolit, aby se ti něco stalo a … taky jsem netušil, jestli to přežiju, nemohl jsem chtít, abys čekala.“

      Ginny se na něj krásně usmála.

      „No vidíš, já jsem čekala a nakonec jsem se dočkala…“

      Pevně se objali a užívali si ten úžasný pocit, že už můžou být spolu.

      Strávili na parketu několik kousků a skvěle se bavili. Přidali se k nim Ron s Hermionou a Lenka s Deanem a všichni se bavili tím, že Harryho a Rona učili tancovat disko. Když byli uřícení, tak si šli sednout k některé skupince přátel, aby je všechny prostřídali a se všemi se chvíli pobavili. Ginny pila už jen máslový ležák, ale Harry si dal tu skleničku vína, tu medovinu a začínal se dostávat do značně povznesené nálady. Na parketu se k Ginny tulil tak vášnivě, že ho musela krotit a když začala hrát zase disko hudba, tak Harry prohlásil, že ho disko moc nebaví a šel si radši sednout.

      Ginny se zeptala:

      „A nevadilo by ti, kdybych se přidala k Lence, Deanovi a Nevillovi?“

      Harry se zasmál:

      „Jen tancuj, ale nezapomeň, že tě sleduji…“

      Ginny se rozesmála a ukázala prsten na své ruce:

      „Ale jdi, ty žárlivče, už sis mě přece pojistil, ne?“

      Harry se posadil k Ronovi, který seděl sám u stolu.

      „Co se děje, že jsi tak opuštěný?“ zeptal se.

      Ron otráveně ukázal očima směrem k Hermioně, která se u stolu s portréty bavila s profesorkou McGonagallovou a s Brumbálem.

      „Má už zase plnou hlavu školy. Snažil jsem se ji přesvědčit, že jsou ještě prázdniny, ať se na školu vykašle, ale znáš ji… Někdy dokáže být dost nesnesitelná. Sedl jsem si k Charliemu na skleničku a toho mi odvedla na parket Katie…“

      Harry se zasmál:

      „Jo, všiml jsem si, že spolu tančí dost často…“ Ron Harrymu nalil sklenici ohnivé whisky a dumal:

      „No Katie je fajn, nebyla by z ní špatná švagrová, co myslíš?“

      A jak tak nezávazně tlachali, tak vypili oba pár sklenic whisky a měli ohromnou legraci z toho, jak jim stoupá do hlavy.

      Když k nim přiběhla z parketu rozesmátá a uřícená Ginny, tak si z ní dělali legraci, že popíjí pořád jen máslový ležák a snažili se ji přemluvit, aby si s nimi dala ohnivou whisky. Ginny si všimla, jak se jim oběma už plete jazyk a začala Harryho přemlouvat:

      „Ne, nedám si whisky a ty bys už taky neměl. Myslím, že už si toho vypil dost, měl by sis dát radši silnou kávu, aby ses trochu vzpamatoval.“

      Harry se nejdřív jen usmál, ale pak si všiml, jak se Ron významně uculuje a v hlavě se mu vynořila Georgeova slova:

      „Kamaráde, jestli jí dovolíš, aby tě takhle cvičila…“

      Najednou, jako by mu v hlavě něco přeskočilo, podíval se na ni a rozzlobeně řekl:

      „No to mě začínáš brzo komandovat, ještě nejsme zasnoubený ani měsíc…“

      Ginny na něj koukala s nevěřícným úžasem, nadechla se, aby mu řízně odpověděla, pak ale, jako by nemohla přijít na to, co mu na to říct, se otočila a uraženě odešla. Mezitím se k nim přidala Hermiona.

      „Harry mám ti vyřídit pozdrav od paní profesorky a Hagrida, hezky jsme si popovídali s portréty a Hagrida to rozrušilo tak, že ho paní profesorka radši už vzala domů.“

      Harry se na ni podíval s rozostřeným pohledem a odpověděl:

      „Jo… no díky za vyřízení…“

      Hermiona se na ně chvilku dívala a bylo jí jasné, co se s nimi děje.

      „Hele vy dva, nezdá se vám, že jste to s tím pitím trochu přehnali?“

      Ron se důrazně ohradil:

      „Tak hele, jestli ses s námi přišla bavit, tak seš vítaná, ale jestli nás chceš jen vychovávat, tak na tebe nejsme zvědaví.“

      V tu chvíli Hermioně došlo, proč od nich Ginny odcházela tak naštvaně. Zavrtěla hlavou, nechala je a odešla za ní.

      Ginny seděla u stolu s portréty, nepřítomně zírala na parket a přemýšlela o tom, co jí Harry řekl. Když k ní přišla Hermiona, tak si všimla, že má slzy v očích. Přisedla si k ní, vzala ji za ruku a zeptala se:

      „Copak ti, ti dva ožralové provedli, Ginny?“

      Ginny se na ni podívala a řekla jí to.

      „Myslela jsem to dobře, jestli budou takhle pokračovat, tak jim bude zle…“

      V tom se za nimi ozval George, který se přišel ke stolu napít:

      „No to je dost, že se konečně začal trochu stavět na zadní. Říkal jsem mu, že jestli ti dovolí, abys ho takhle cvičila, tak dopadne hůř než taťka, ten si alespoň občas prosadí svou.“

      Ginny se na něj podívala nejprve s úžasem a pak mu začala rozzlobeně vyčítat:

      „Takže za to vděčím tobě, jo? No to ti teda pěkně děkuji Georgi a to mi prosím udělá vlastní bratr…“ a nešťastně kroutila hlavou. Pak se podívala na smějící se portréty. James, Sirius i Remus se smáli a začali ji společně uklidňovat.

      „Nesmíš to brát vážně Ginny, nejlepší by bylo, kdybys prostě zapomněla na to, co ti řekl. – Jo, protože on si to zítra taky nebude pamatovat. – Bude mu tak zle, že bude přísahat, že už se alkoholu v životě ani nedotkne.“

      Ginny se na ně podívala nechápavě.

      „Proto jsem chtěla, aby přestal pít, aby mu zítra nebylo špatně…“

      Lily se na ni laskavě usmála a vysvětlovala:

      „No v tom je právě rozdíl mezi námi děvčaty a kluky víš. Holce stačí říct: Nepij, bude ti zítra zle‘, ale kluk si to musí vyzkoušet na vlastní kůži, aby tomu uvěřil. Vůbec nepřemýšlej o tom, co ti řekl Ginny. Whisky mu vymazala z hlavy všechny rozumné myšlenky a nechala mu tam jen hlouposti. Věřím, že když mu to George řekl, tak to považoval jen za vtip, ale teď se mu to v hlavě všechno obrací na ruby. Kdyby si opravdu myslel, že jsi panovačná a komanduješ ho, tak by tě nepožádal o ruku Ginny…“

      Brumbál se díval směrem ke stolu, kde seděli Harry s Ronem, a poznamenal:

      „Vypadá to, že to s tím pitím opravdu už dost přehnali, možná je na čase, abys sehnala maminku, a zorganizovaly jste jejich bezpečný přesun domů dřív, než jim začne být doopravdy zle a udělají si ostudu.“

      Ginny a Hermiona se podívaly směrem k jejich stolu a pochopily, jak to myslel. Jejich drahouškům už dělalo problémy se udržet vsedě na židlích. Tak vstaly a šli hledat mamku.

      Našli jí, jak se dobře baví s Andromedou a s Nevillovou babičkou. Když jí ukázaly, jak dopadli ti dva a poprosily ji, aby jim pomohla dopravit je domů, tak řekla:

      „No nazdar, ti se ale  zřídili. Na to nestačíme, děvčata. Řeknu Arturovi a Charliemu, aby je přenesli a postarali se o ně.“

      Hermiona ji upozornila, že viděla Charlieho, jak odchází s Katií Bellovou.

      „Asi ji šel doprovodit domů.“

      Molly se usmála:

      „Ale, ale, no to jsou mi novinky, že by se už konečně taky začal místo o draky zajímat o děvčata? No to nevadí, tak řeknu Billovi. Slíbila jsem Andromedě, že tady počkáme, až to skončí a pomůžeme jí s úklidem. Artur s Billem si s nimi poradí a postarají se o ně.“

      Pak ještě připomněla Arturovi, aby dal těm dvěma k postelím lavóry.

      „Vzpomeň si, jak dopadli tenkrát Fred s Georgem, jak si zřídili pokoj.“

      Ginny se na ni s hrůzou podívala.

      „Těm bylo špatně ještě několik dní. Myslíš, že Harry s Ronem dopadnou stejně?“

      Molly se na ni usmála a řekla:

      „No, ty dva uličníky jsem v tom nechala lítat schválně. Nebylo jim ještě ani šestnáct, když se takhle zřídili. Harry s Ronem mají polehčující okolnosti, tak jim zítra uvařím lektvar proti nevolnosti, ale pracovní terapii jim naordinuji. Musím vymyslet nějakou nenáročnou práci na čerstvém vzduchu.“

      Hermiona se zasmála:

      „Tak to já ráno přijdu, u toho nesmím chybět.“

      Když ráno v osm přišla Hermiona do Doupěte, tak kluci ještě spali. V kuchyni byla jen Ginny s mamkou a skřítky.

      „To jste je ještě neprobudili?“ zeptala se.

      Ozval se skřítek:

      „Krátura to zkoušel, ale pán řekl: Nech toho Kráturo a tak tam Krátura aspoň uklidil ten svinčík.“

      Hermiona se zasmála.

      „Bylo jim špatně? Oběma?“

      „Ano slečno, Krátura uklízel oba lavóry. Pan Ron se dokonce do lavóru netrefil, tak tam Krátura vytřel podlahu a otevřel okno, aby jim tam vyvětral.“

      Hermiona se smála ještě víc.

      „No, tak to abychom je už šli probudit, ne?“ a podívala se na Ginny.

      Ta se tvářila spíš ustaraně, než pobaveně.

      „Já bych je ještě chvilku nechala…“

      Molly se rozhodla:

      „Půjdu je vzbudit já, na mě si netroufnou. Ty jim Winky uvař tu česnečku, lektvar už mám hotový…“ a vyrazila nahoru. Vešla do ložnice a pustila se do nich:

      „Tak chlapci, vstávat, vstávat. Už je spousta hodin, musíte se trochu rozhýbat.“

      Ron jen zaúpěl:

      „To musíš tak hulákat mami?“ a přikryl si hlavu polštářem.

      Harry se posadil na postel a dost vyjeveně zíral na to, kde je, že tu sedí v trenýrkách a tričku a vůbec netuší, jak se tu ocitl. Držel si rukama hlavu, jako by mu měla každou chvilku upadnout a neměl sílu se natáhnout pro brýle. Molly mu je podala.

      „Tak šup, šup, koukejte se rozhýbat. Rone, okamžitě vylez z té postele. Hned!“ Stála tam tak dlouho, než se Ron vyhrabal a taky se posadil na posteli.

      „Teď se oba obléknete a do pěti minut budete dole. Běda vám, jestli pro vás budu muset ještě jednou nahoru. Je vám to jasné? Jste schopní mě už vnímat?“ Ron jen něco nesrozumitelně zabručel, Harry přikývl a znovu se chytil oběma rukama za hlavu. Molly s úsměvem odešla.

      Trvalo jim to víc než pět minut, ale do kuchyně přišli s mokrou hlavou, jak se pokoušeli v koupelně tu příšernou bolest hlavy spláchnout. Když ucítili to silné aroma česnekové polévky, oběma se jim zvedl žaludek. Ale zvládli to a statečně si sedli ke stolu. Ron se nesměle zeptal:

      „Jak je možné, že si nepamatuji, jak jsem se dostal domů?“

      Harry se rozhlédl po přítomných. Hermiona se pobaveně usmívala, Ginny se tvářila ustaraně a Molly odpověděla:

      „Trochu jste to včera přehnali, když vás taťka s Billem vedli domů, tak už jste sotva stáli na nohou, není divu, že si nic nepamatujete. Teď oba vypijte ten lektvar, po něm se vám udělá trochu líp. Pak si sníte tu polévku, ta vás povzbudí.“

      Harryho mátl Ginnin výraz, měl pocit, že by se měla tvářit naštvaně. Nevěděl sice proč, ale trápily ho výčitky svědomí. Měl pocit, že něco provedl, jen si prostě nedokázal vzpomenout co. Poslušně vypil lektvar a snědl polévku. Skutečně se cítil o trochu líp. Divné bylo, že čím líp se cítil, tím víc se tvářil rozpačitě. Držel se za hlavu a snažil se vzpomenout si, proč se sakra cítí tak provinile. Podíval se na krbovou římsu. Brumbálův portrét byl prázdný, ale jeho rodina… Táta a Sirius se tvářili pobaveně a maminka… tvářila se stejně ustaraně jako Ginny. Harry už to nevydržel:

      „Ginny, prosím, mohla bys se mnou jít na chvilku do obýváku? Já… musím s tebou mluvit…“ Ginny pokrčila rameny, ale zvedla se a šla před ním.

      Usadila se do pohovky a sledovala Harryho, který nervózně přecházel sem a tam.

      „Já… vzpomínám si, že jsme tancovali a skvěle se bavili a pak… najednou nic. Nemůžu si na nic vzpomenout. Mám hrozný pocit, že jsem ti něco provedl, trápí mě výčitky svědomí, ale nemůžu si vybavit co… Prosím tě řekni mi to, nebo mě ty výčitky sežerou zaživa a já nebudu vědět proč…“

      Ginny se na něj dívala už trochu míň starostlivě a víc pobaveně. Harry se posadil vedle ní a provinile se na ni podíval.

      „No, už tě nebavilo tancovat, tak sis šel sednout k Ronovi a já zůstala na parketu s ostatními. Když jsem k vám přišla, tak už jste byli dost opilí. Já… snažila jsem se tě přesvědčit, abys už přestal pít, aby ti nebylo špatně…“

      Harry ji poslouchal s hlavou v dlaních a pokoušel se vzpomenout si. Když se odmlčela, tak zvednul hlavu a podíval se na ni s obavami.

      „Byl jsem na tebe protivný, nebo jsem snad byl hrubý? Řekni mi to prosím.“

      Ginny si vzpomněla na svůj rozhovor s portréty a usmála se. Pak pokračovala:

      „Řekl jsi mi, že tě začínám brzo komandovat, že ještě nejsme zasnoubení ani měsíc…“

      Harry se na ni nejprve koukal s otevřenou pusou, jako by nemohl uvěřit, pak ale znova položil hlavu do dlaní a zaúpěl:

      „Musel jsem se zbláznit, ta whisky mi úplně zatemnila mozek. Něco takového bych ti přece nikdy vážně neřekl, možná z legrace. Nedělal jsem si legraci?“

      „No… připadalo mi, že to myslíš dost vážně. Docela mě to na chvilku rozhodilo, ale pak mě uklidnily portréty. Vysvětlily mi, že jsi to určitě nemyslel vážně, že jsou to jen takové opilecké řeči. Taky mi řekly, ať na to zapomenu, že ty na to zapomeneš určitě.“

      Harry se zatvářil zděšeně:

      „No nazdar! Mám je teprve jeden den, a už jsem se jim předvedl jako opilec a hrubián. Bože, jak se jim teď můžu podívat do očí… A na tebe jsem byl sprostý… Já už se toho svinstva nikdy ani nedotknu, přísahám Ginny…“

      Ginny se usmívala čím dál tím víc.

      „Ale prosím tě, to nemusíš. Občas se přece najde příležitost dát si jednu, nebo dvě skleničky. Mě bude opravdu stačit, když mi slíbíš, že se už nikdy neopiješ tak, jako včera.“

      Harry se sesul na zem, klekl si před Ginny, vzal její ruce do svých a sliboval:

      „Přísahám Ginny, jestli chceš, tak ti dám klidně i neporušitelný slib, že se už nikdy takhle nezřídím. Tohle už opravdu nikdy nechci zažít. Odpusť mi to prosím…“ a políbil jí ruce. Ginny vstala, tak se taky postavil a objal jí. Chtěl ji políbit, ale Ginny mu uhnula. Zasmála se:

      „Pusu dostaneš, až z tebe nepotáhne ta česnečka, ano?“ Harry se konečně trochu uvolnil a usmál se. Pak ji k sobě znova přivinul a snažil se přebít aroma česnečky, vůní jejích vlasů.

      V kuchyni mezitím vyzvídal Ron na mamce a na Hermioně, co se vlastně dělo. Tak mu to obě pobaveně vyprávěli. Pak si ale Molly všimla, že se James se Siriusem na portrétu pošťuchují a přetahují, jako by chtěl Sirius odejít a James mu v tom chtěl zabránit.

      „Co to tady vy dva provádíte, jste jak malí kluci. A kde je vůbec Lily?“

      „No právě,“ řekl Sirius, „Lily, šla šmírovat do obýváku, ale mě tam James nechce pustit.“

      Molly ho pohoršeně napomenula:

      „Ale Siriusi, že se nestydíš, nemyslíš, že odešli proto, aby měli trochu soukromí? A ty Lily,“ oslovila ji v okamžiku, kdy se objevila zpátky, „to se přece nehodí, takhle ho špehovat.“

      Lily se usmála.

      „Já vím, že bych neměla, ale prostě jsem neodolala. Chtěla jsem vidět, jestli je ten můj chlapeček při udobřování stejně nemotorný jako jeho táta…“

      James se zamračil, ale Sirius byl zvědavý:

      „Tak co, jak mu to šlo?“

      Lily se láskyplně usmála.

      „No, v tomhle tedy po Jamesovi není. Je prostě sladký, úplné zlatíčko…“

      Molly se rozesmála.

      „To ano, člověk ho musí milovat, i když zrovna zlobí. Až bude vhodná příležitost, tak vám budu vyprávět, jak jsem mu dala pár pohlavků…“

      Všichni se rozesmáli, ale hned toho nechali, protože se Harry a Ginny vrátili do kuchyně.

      Molly se s úsměvem podívala na spokojenou Ginny a pak se otočila na Harryho, který si opět přisedl k Ronovi.

      „Vy dva se teď potřebujete trochu protáhnout na čerstvém vzduchu. Tak hezky očešete ty dva stromy s letními jablky za prádelnou. Jablka už jsou zralá, tak z nich po obědě nalisujeme mošt na zimu. A aby vás nelákalo, jen si procvičovat přivolávací kouzlo, tak mi hůlky necháte tady a budete hezky trhat ručně.“

      Ron poslušně vyndal hůlku a položil ji na stůl, ale Harry se zarazil a řekl:

      „Já si hůlku nechám u sebe a slíbím, že ji při česání nebudu používat.“

      A když viděl, jak se mamka tváří nechápavě, tak dodal:

      „Slíbil jsem si, že se nikdy nenechám překvapit neozbrojený, že budu mít vždycky svou hůlku u sebe…“ a letmo pohlédl k portrétu svých rodičů.

      James zbledl a zašeptal:

      „Jak to víš, jak ses to dozvěděl Harry…“

      Molly se na něj nechápavě podívala.

      „Co se děje? Co se dozvěděl, Jamesi?“

      James a Lily, byli bledí, když jí odpovídali.

      „Ten večer, kdy na nás přišel Voldemort… Cítili jsme se naprosto v bezpeční, ani jeden z nás neměl u sebe svou hůlku… Já jsem tu svou nechal ležet na pohovce v obýváku…“

      „A já ji nechala v kuchyni… Byli jsme úplně bezbranní… Proto nás přemohl tak snadno…“

      Oba vypadali, jako by byli v šoku a hleděli na svého syna, který tam stál se sklopenou hlavou.

      „Jak ses to dozvěděl Harry?“

      Harry mlčel a tak se ho Ron zeptal:

      „To jsi viděl, když na tebe zaútočili ti mozkomorové?“ 

      Harry zakroutil hlavou:

      „Ne ti mi jen vyvolali moje vlastní vzpomínky na ten večer, já… viděl jsem to všechno v jeho hlavě, když na ten večer vzpomínal… Od okamžiku, kdy mu Červíček vyzradil… Viděl jsem, jak oknem sleduje tátu, jak si se mnou hraje, než mě máma uloží do postýlky… viděl, že jeho hůlka zůstala ležet na pohovce, když tam vtrhnul…“ Hrdlo se mu sevřelo a nedokázal mluvit dál.

      V tom se ozvala Hermiona, s vyděšeným pohledem:

      „To jsi viděl po tom, co jsme mu utekli z Godrikova Dolu? Byl jsi hrozně dlouho mimo… Hrozně jsem se o tebe bála…“

      Harry se na ni podíval a jen kývnul na souhlas. Pak zatřepal hlavou, jako by z ní chtěl tu vzpomínku vyhnat, podíval se na Rona a nuceně klidným hlasem řekl:

      „Tak jdeme na ty jabloně…“ a rychle vyšel z kuchyně.

      Molly poslala děvčata, aby na ty dva raději dohlédly a zůstala v kuchyni sama se skřítky a s portréty. Když asi po hodině přinesl do kuchyně Harry dva koše s jablky, hlásil, že kam dosáhli, už všechno očesali a jestli si teď můžou vzít na pomoc košťata. Molly se usmála:

      „No vidím, že jste se do toho pustili s vervou. Ty koše jsi sem ale nosit neměl, lis na ovoce mám v prádelně. Víš co? Já si je tam odnesu a Winky s Kráturou mi půjdou pomoct vyčistit a připravit lis. Ty by sis mohl zatím popovídat se svými rodiči, Harry…“

      Harry se nadechl, ale pak přikývl a sklopil hlavu. Počkal, až Molly se skřítky odejdou a se sklopenýma očima přistoupil ke krbu.

      „Já… Je mi to moc líto, omlouvám se…“

      Táta se překvapeně zeptal:

      „Tomu nerozumím, za co se omlouváš?“

      „Moc mě mrzí, že jsem se včera opil, bylo to poprvé a já… slibuji, že taky naposled. Je mi líto, že hned první den, co jsme byli spolu, jsem takhle vyváděl. Odpusťte mi to prosím.“

      A provinile zvedl oči ke svým rodičům. S úžasem sledoval, jak se Sirius a táta tváří překvapeně, jako by nechápali, o čem mluví. Jen maminka se na něj usmívala a Brumbálův portrét řekl:

      „Vždyť jsem vám říkal, že jste jeho nemluvnost špatně pochopili. Tvoji rodiče se totiž domnívali, že s nimi nemluvíš, proto, že jim vyčítáš, že se nechali Voldemortem překvapit nepřipravení a nechali se zabít. Že tě opustili a nechali tě v tom samotného…“

      Harry na ně zíral s otevřenou pusou.

      „Jak jste prosím vás na něco takového přišli? Ty sis to taky myslel Siriusi? Myslel jsem, že mě znáš líp.“

      Sirius zrozpačitěl.

      „Promiň Harry, ale to o čem jsi mluvil před tím, než si odsud zdrhnul, tomu nasvědčovalo.“

      Harry najednou pochopil.

      „Já… omlouvám se, asi to vyznělo jinak, než jsem chtěl. Jen jsem se snažil vysvětlit, proč nechci dát hůlku z ruky… Vy za to přece nenesete žádnou vinu. Za to může Červíček a Voldemort. Vy jste se provinili jen tím, že jste věřili svému příteli. Já také svým přátelům věřím, kdysi mi řekl Lupin, že jsem jako ty, že pro tebe by nevěřit přátelům bylo potupou. Jen jsem se poučil v tom, že nesmím odkládat svou hůlku i když jsem přesvědčen, že jsem v bezpečí.“

      Brumbál s úsměvem pokračoval:

      „Já i Molly jsme jim říkali, že jsi to tak určitě nemyslel, že bys jim nikdy nemohl nic vyčítat. Říkal jsem jim, že tvoje nemluvnost má určitě jiný důvod Harry. Alespoň vidíš, jak snadno vznikne nedorozumění…“

      Sirius se usmál:

      „Jo a k tvé včerejší opilosti: Za nic na světě, bych o to nechtěl přijít Harry, ani tvůj táta, chápeš?“

      Harry se na ně podíval tak překvapeně, že se oba rozesmáli. Pak mu to táta vysvětlil:

      „Víš, Harry, je nám moc líto, že jsme tě neviděli vyrůstat, ale jsme moc vděční, že můžeme být u toho, jak dospíváš v muže. A zpít se do němoty, to je jeden z nejdůležitějších momentů v tomhle procesu…“ A Sirius se přidal:

      „Jo, my jsme se s tvým tátou zřídili mnohem hůř, při oslavě jeho sedmnáctých narozenin, během Velikonočních prázdnin. Byli jsme na tom tak zle, že nám musela Jamesova mamka dát protijed na otravu alkoholem. Bylo nám zle aspoň týden.“ A táta s úsměvem pokračoval:

      „Tím si prostě musí projít každý chlap, aby pro příště věděl, kolik si toho může dovolit, aby neztrácel kontrolu, víš?“

      Harry se rozesmál.

      „Takže zatímco já jsem se za sebe styděl, tak vy jste se úžasně bavili…“

      Táta a Sirius se smáli a maminka odpověděla:

      „No oni se možná bavili, ale já jsem o tebe měla starost zlato. Moc mě mrzelo, že nemůžu být s tebou a pečovat o tebe, když je ti špatně. Molly má s tolika syny už v tomhle směru bohaté zkušenosti, tak to bere dost sportovně. Já bych o tebe pečovala s větší pozorností.“

      James se rozesmál:

      „Jen bys ho rozmazlovala…“

      „No jasně, jako tebe rozmazlovala tvoje maminka, Harry si v životě moc rozmazlování neužil.“

      Harry se smál a honem je uklidňoval.

      „Přece se nebudete hádat. Můžeš mě, mami rozmazlovat, jak jen budeš chtít a já si to budu opravdu užívat, slibuji…“ a při tom s úsměvem zamrkal uličnicky na tátu a Siriuse.

      Všichni se nahlas rozesmáli a Sirius při tom řekl Jamesovi:

      „Já ti říkal, že je po tobě.“

       

      Items details

      • Hits: 14577 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      Em 27 Květen 2012
      Zamilovala jsem si tuto povídku. Bude i pokračování???
      #
      maja 27 Květen 2012
      Povídky na sebe navazují, takže pokračování už je dávno :roll:
      #
      maja 27 Květen 2012
      Citace maja:
      Povídky na sebe navazují, takže pokračování už je dávno :roll:

      Tím je myšlena další povídka v pořadí - Malý vlkodlak. Na toho navazuje Hadí hrozba atd...
      #
      Tekajirinkashi 17 Listopad 2012
      teda jako všechna čest tomu kdo povídky psal... jedna zmála stránek na které jsem narazila a dali se číst aniž by tam nebyli nesmysli...
      #
      iza 15 Březen 2014
      Báječná povídka, už se těším až si přečtu ty další, moc se mi líbí a je to skvělé pokračování po sedmém dílu, opravdu všechna čest tomu kdo ji psal :)
      #
      maja 15 Březen 2014
      Díky :oops:
      #
      Anety 02 Květen 2014
      Je to vážně super! Poslední dobou čtu různé fanfiction a toto se opravdu povedlo. Mám neskutečnou zálibu v tom,číst jak jsou všichni šťastní atd. :lol:
      #
      Martina D. 08 Duben 2015
      Fakt ocenuji, ze pisete pokracovani,Har ryho proste miluju.. Jen skoda, ze je Giny ted tak ufnukana :-( Nebejvala...