Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Malý vlkodlak

maly_vlkodlak-thaneb Naposledy v Bradavicích

Druhá část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Poslední školní rok začíná. Čeká opravdu Harryho konečně klidný školní rok, kdy bude mít jedinou starost - dobře se připravit na OVCE? To by ani nebyl Harry James Potter, aby si ho problémy nenašly...


    Kapitola 24, Protivlkodlačí lektvar

      Mal_vlkodlakZbytek prázdnin už spíš odpočívali, bavili se společně s Ronem a Hermionou procházkami jarní přírodou, nebo s Ginny dopisovali své ročníkové práce. V úterý dopoledne, si s Ginny ještě odskočili na Grimmauldovo náměstí a po obědě se už balili na cestu zpátky do školy. Hermiona si hned po příchodu odběhla do své laboratoře, připravit všechny ingredience, na přípravu několika dávek protivlkodlačího lektvaru.

      „Léčitel Smetwyck poslal zprávu, že má na oddělení pět vlkodlaků, kteří všichni souhlasili, že můj lektvar vyzkouší. Užívají vlkodlačí lektvar pravidelně a tak si při přeměně zachovávají zdravý rozum a měli by ho vypít bez problémů i ve vlčí podobě. Tak musím zítra připravit pět dávek a po rychlém poslu je odeslat Smetwyckovi.“

      Ve středu měli jen přeměňování a Harrymu se konečně podařilo přeměnit židli na psa a potom ze psa udělal krásného velkého koně, kterého pak proměnil zase zpátky na židli. Profesorka McGonagallová ho pochválila a řekla:

      „Teď se můžete pokusit přeměnit v koně i pana Weasleyho…“

      Ron se tvářil dost vyděšeně, ale Harry, povzbuzen předchozím úspěchem, i tuhle přeměnu zvládl a z hodiny odcházel spokojený sám se sebou. Protože, kromě nového úkolu z přeměňování, žádné úkoly neměli, tak šli s Ronem a s Ginny po obědě navštívit Hagrida. Hermionu viděli až na večeři, kam dorazila celá uřícená, ale šťastná.

      „Právě jsem to všechno odeslala. Poslala jsem jim osm dávek lektvaru pro vypití a pro jistotu ještě pět dávek upravených na aplikování injekcí, kdyby některý z těch vlkodlaků, přece jen nechtěl spolupracovat a lektvar nevypil… Léčitel Smetwyck slíbil, že mi hned pošlou zprávu o tom, jak léčba probíhala a krevní vzorky všech léčených vlkodlaků, abych si mohla ověřit, jak se léčba odrazila na virech v jejich krvi. Snad by to mohlo přijít už v pátek ráno, abych je mohla prozkoumat co nejdříve….“

      Ve čtvrtek, po obraně, si Harryho zavolal Sturgis:

      „Mluvil jsem s Kingsleym, vyprávěl mi, jaké si udělal pokroky s Patrony, že si dokázal pomoci všem, kteří přišli. Myslíš, že bys mi mohl ukázat toho Pošukova býka?“

      Harry se usmál a předvedl mu to. Sturgis si povzdechl:

      „Je ho hrozná škoda, měl jsem ho moc rád…“

      Pak zatřepal hlavou, jako by chtěl vzpomínky na Alastora Moodyho vyklepat z hlavy a pokračoval:

      „Myslíš, že by ses mohl pokusit pomoct, ve středu na doučování, těm, kterým Patron ještě pořád nejde, nebo se nedokážou dostat ze stádia štítu?“

      Harry pokrčil rameny:

      „Můžu to zkusit, ale za výsledek neručím….“

      Po obědě je na bylinkářství čekala úmorná, piplavá práce s pikýrováním Nevillových kříženců bylinek, které Hermiona použila na protivlkodlačí lektvar, protože, jak jim sdělila profesorka Prýtová, jestli se ukáže, že ten lektvar skutečně funguje, tak po nich bude velká poptávka.

      Po vyučování se skvěle odreagovali na tréninku. Byli všichni ve skvělé formě, včetně náhradníků a se sebevědomým úsměvem sledovali znechucené a otrávené tváře havraspárského kapitána a několika jeho hráčů, kteří se na ně přišli podívat.

      „Nevím, proč se teď soustředí na nás, když je čeká nejdřív zápas s Mrzimorem….“

      Divil se Harry. Ron mu s kyselým úsměvem odpověděl:

      „Slyšel jsem, že si na Mrzimor dost věří, tak si asi zkouší dělat plány na získání celkového vítězství… Nemají letos špatné mužstvo, ale vypadají, jako by právě pochopili, že na nás asi mít nebudou.“

      Uvolnění a spokojení usedli po večeři ke svým domácím úkolům. Do deseti hodin měli hotovo a tak seděli ve svých oblíbených křeslech u zapáleného krbu a  bavili se o tom, co podniknou během svých posledních prázdnin, protože než dostanou výsledky zkoušek, tak stejně do zaměstnání nastoupit nemůžou. Bylo už skoro jedenáct, když na portrét nad krbem vběhl udýchaný Sirius.

      „Harry! Právě jsem potkal madam Sedmikráskovou z ošetřovny. Pospíchala pro ředitelku. Někdo otevřel Lucasovi dveře jeho úplňkové ložnice a vypustil ho ven. Lucas se proměnil, ale poslechl madam Pomfreyovou a nechal se zase bezpečně zavřít. Nikoho tam neviděla, tak je z toho celá vyplašená.“

      Harry vyletěl jako střela a na jedno nadechnutí vyběhl do ložnice. Vytáhl Pobertův plánek a rychle prohlédl chodby kolem ošetřovny. Mezitím za ním doběhli i ostatní.

      „Goyle… Právě se plíží zpátky na svou kolej… Jdete se mnou?“

      Nečekal na odpověď a řekl Fawkesovi:

      „Potřebujeme přenést do vstupní haly Fawkesi.“

      Ten se vznesl a zůstal viset ve vzduchu nad nimi, s roztaženými ocasními pery. Všichni čtyři se beze slova natáhli, uchopili jeho ocasní pera a s ohnivým zášlehem v jednu chvíli zmizeli z ložnice a v tu samou se objevili ve vstupní hale, pod mramorovým schodištěm. Schovali se pod schody a čekali, až se na plánku, na schodišti objeví tečka, s Goylovou jmenovkou. Harry se šeptem domluvil s Hermionou:

      „Ty ho odhalíš, já odzbrojím a Ron ho spoutá…“

      A tak všechna tři kouzla zazněla téměř současně:

      „Homenum revelio“… „Expelliarmus!“… „Petrificus totalus“.

      Během okamžiku stál na schodech už viditelný Goyle, bez hůlky, úplně tuhý, jen oči mu vyděšeně přejížděli z jednoho na druhého. Harry zvedl ze země jeho hůlku, pak se otočil na Hermionu:

      „Zbyl ti ještě nějaký ten lektvar?“

      Hermioně se rozšířili oči pochopením a přikývla. Harry začal velet:

      „Rone, půjdeš s Hermionou do laboratoře a přijdete hned za námi  na ošetřovnu. Já a Ginny tam zatím dopravíme Goyla a počkáme tam na vás.“

      Ginny přikývla, namířila na Goyla svou hůlku a zavelela:

      „Mobilicorpus!“

      Goyle se poslušně začal vznášet pár centimetrů nad zemí a plul vzduchem, kam ho její hůlka vedla. Hermiona popadla Rona za ruku a upalovala do své laboratoře v podzemí.

      Harry a Ginny dorazili s Goylem jako první. Když vešli na ošetřovnu, tak se k nim vyděšeně otočily profesorka McGonagallová s madam Pomfreyovou.

      „Co tady děláte? Jak jste se u strašné Agrippy dozvěděli….“

      Z jednoho portrétu v ošetřovně jí odpověděl Sirius, který už tam byl zpátky i s Jamesem a Lily.

      „To já paní profesorko, potkal jsem na toulkách madam Sedmikráskovou a hned jsem běžel pro Harryho…“

      „A já, Ginny, Ron a Hermiona jsme chytili tady pana Goyla, když se snažil proklouznout zpátky na svou kolej. Tady máte jeho hůlku, abyste se mohla přesvědčit, jestli v tom, co se tady stalo, nemá náhodou prsty. Hermiona šla pro ten svůj lektvar – á – už je tady….“ Vysvětloval Harry. Obě ženy na ně koukaly jako na přízrak. Profesorka McGonagallová se vzpamatovala jako první, vzala si od něj Goylovu hůlku, namířila na ni tu svou a zašeptala: „prior incantato“.

      Hůlka ukázala, jak odemyká a otvírá dveře Lucasovy ložnice a to probralo i madam Pomfreyovou. Nevěřícně kroutila hlavou, vyděšeně zírala na Goyla a zeptala se:

      „Proč?“

      Harry ji zarazil:

      „Goylovi se budeme věnovat později, teď je na řadě Lucas. Hermiono, mluvila jsi o prázdninách s jeho rodiči?“

      Hermiona se ještě vydýchávala z toho úprku a tak trochu přerušovaně vyprávěla:

      „Byla jsem tam…měli velkou radost, ale báli se, že by to nemuselo fungovat… aby Lucas zbytečně netrpěl tou přeměnou… proto chtěli počkat, až to vyzkoušíme… na jiných vlkodlacích. Aby měli jistotu, že ta jeho přeměna, bude poslední. Ale teď, když už si tím stejně prošel, by byl hřích ten lektvar mu nepodat – nemyslíte?“

      Profesorka McGonagallová na ni hleděla trochu vyplašeně, trochu nevěřícně a hodně užasle. „Jak byste to ale chtěla bezpečně udělat?“

      „Tak to bych věděl…“ řekl Harry, podíval se na Ginny:

      „Lucas zná tu tvoji kočičí podobu, že?“

      Ginny přikývla a usmála se. Pak Harry zavolal:

      „Dagby! Fawkesi!“

      Když se tam oba naráz objevili, tak jim řekl:

      „Potřebuji, abyste šli za Lucasem. Proměnil se, je tam sám a určitě se hrozně bojí. Chci, abyste ho uklidnili a ty mu Dagby řekneš, že za ním já, Hermiona a Ginny chceme přijít. Až uvidíš, že je klidný a poslušný, tak nám otevřeš dveře – rozuměl jsi mi Dagby?“

      Skřítek vzrušeně třepal ušima.

      „Ano pane, jistě pane. Pan Lucas má Dagbyho moc rád, určitě bude hodný. Dagby ho pohlídá, pane…“ a oba vzápětí zmizeli.

      Harry přešel ke dveřím a vysvětloval Ginny:

      „Půjdeš první. Vlkodlačí štěně, s Dagbyho a Fawkesovou pomocí zvládneš i kdyby se rozrušil. Jestli poslechl madam Pomfreyovou, tak poslechne i nás. Všechno mu vysvětlím a Hermiona mu dá ten lektvar. Pak uvidíme co dál, podle toho, jak to zabere…“

      Profesorka McGonagallová zatím jen mlčky přihlížela, ale teď se ozvala:

      „Harry, myslíš, že je to bezpečné?“

      Harry se na ni odhodlaně podíval a rozhodně prohlásil:

      „To zvládneme… Lucas nebude dělat problémy, a kdyby je dělal, tak to zvládneme taky.“

      To už se otevřely dveře, Ginny se proměnila a vešla dovnitř. Harry, Hermiona a v závěsu za nimi i ředitelka, vešli za ní. Lucas opravdu vypadal jako trochu odrostlé štěně. Seděl v nejvzdálenějším rohu ložnice a tvářil se velmi nešťastně. Vedle něj na podlaze seděl Fawkes, potichu mu prozpěvoval krásnou melodii, která uklidňovala a konejšila. Dagby klečel z druhé strany a držel ho kolem krku. Ginny došla pomalu až k němu a přátelsky se mu otřela o čumák. Tak na něj Harry promluvil:

      „Ahoj Lucasi, neboj se, není to tvoje vina. Víme, že za to, co se ti stalo, nemůžeš. Hermiona ti přinesla lektvar, chci, abys ho teď všechen vypil. Rozumíš mi?“

      Lucas na něj upřel oči, souhlasně zakňučel a zavrtěl ohonem.

      Hermiona ze vzduchu vyčarovala porcelánovou misku a přelila do ní lektvar z lahvičky. Pak ji postavila mezi ně a Lucase. Ten seděl a bál se pohnout, tak ho Dagby pustil, došel mu pro misku a přinesl mu ji přímo pod nos. Domlouval mu:

      „Tady to máte, pane Lucasi, hezky to všechno vypijte. Udělá vám to dobře, uvidíte…“

      Lucas se sklonil, líznul si a znechuceně ohrnul pysky. Pak vrhl nešťastný pohled na Hermionu.

      „Ale no tak Lucasi, nemůže to chutnat hůř, než ten lektvar, co pravidelně piješ…“

      Harry se usmál.

      „Asi má jako vlk citlivější chuťové buňky. Musíš se přemoct Lucasi, musíš to vypít.“

      A on sklonil hlavu a s odporem ohrnutými pysky, všechno vypil.

      Najednou se celý roztřásl. Hermiona vyděšeně vyjekla, když viděla, jak celý vibruje. A během okamžiku se začal měnit. Harry zavelel:

      „Dámy, všechny ven, ať se před vámi nemusí stydět…“ a ukázal na roztrhané pyžamo na podlaze. Hermiona se rozesmála, ale ona, Ginny i profesorka McGonagallová se otočily a odešly ven.

      Za pár vteřin se už Lucas omámeně zvedal z podlahy. Harry mu podal hábit přehozený přes židli a Dagby jásal:

      „Pan Lucas je vyléčený! Sláva, hurá!“

      Harry ho začal krotit:

      „Nezakřikni to Dagby, to se ještě uvidí….“

      Podal Lucasovi ruku a vyvedl ho do ošetřovny. Lucas vyšel ven trochu nejistě a plaše se usmál na Rona a ten zástup žen, který ho vítal úsměvem. Ginny, už zase v lidské podobě vydechla:

      „Zabralo to, opravdu to zabralo….“

      Hermiona neříkala nic a z očí se jí valila záplava slz štěstí.

      Najednou Lucas zahlédl oknem měsíční světlo a jako hypnotizovaný zamířil k němu. Došel k oknu a díval se přímo do měsíce v úplňku. Všichni ho s napětím sledovali, ale on se otočil a se širokým úsměvem jim řekl:

      „Je tak krásný, když je v úplňku, všimli jste si?“

      To už zvlhly oči i Harrymu. Došel k němu a objal ho:

      „Ano, je nádherný Lucasi.“

      Tato scéna, jako by probrala k životu, do té doby úplně strnulou, profesorku McGonagallovou.

      „Musím informovat vaše rodiče…“ pak přeskočila pohledem na stále ztuhlého Goyla a pokračovala:

      „A budu tady také potřebovat profesora Křiklana…“

      Vyrazila rázně ke dveřím ošetřovny a po cestě z její hůlky vystartovala stříbřitá kočka, se zprávou pro Křiklana. Ubrečená Hermiona přistoupila k Harrymu, který pořád držel v náručí malého, šťastného Lucase a oba je objala.

      „Musím ti ještě odebrat trochu krve Lucasi, abych se mohla podívat, jestli jsi opravdu úplně vyléčený…“

      A tak, zatímco Hermiona s madam Pomfreyovou, odebírali Lucasovi krev, přešel Harry k němu do ložnice a prohlížel si, jak dopadlo jeho pyžamo. Skřítek mu ho vzal z ruky a řekl:

      „Dagby to opraví, pane, Dagby umí dobře zašívat prádlo.“

      Harry se na něj usmál a požádal ho:

      „Tak bys zatím mohl potichu zajít do Lucasovy ložnice a přinést mu náhradní pyžamo, aby měl v čem spát. Madam Pomfreyová si ho tady asi bude chtít nechat až do rána.“  

      Hermiona, se zkumavkou krve v ruce, prohlásila:

      „Jdu do laboratoře hned, nevydržela bych čekat na výsledek do rána.“

      Ron přikývl:

      „Jdu s tebou…“ a jako její stráž se při odchodu tyčil nad její drobnou postavou.

      Za chvilku byl zpátky Dagby s pyžamem a županem, a Lucas se v soukromí své úplňkové ložnice převlékl. Pak se znova, zachumlaný v županu, postavil k oknu a upřeně hleděl na velký zářící měsíc. A takhle ho našli jeho rodiče, které přivedla profesorka McGonagallová. „Lucasi! Chlapečku můj…“ vzlykala maminka, která už měla znatelně zakulacené bříško. Harry a Ginny se od nich odvrátili, aby nenarušovali jejich dojemnou chvilku a soustředili se na ředitelku,  právě vysvětlující Křiklanovi, který přišel zároveň s ní a Connorovými, co se tady vlastně stalo. Připojila se k nim i madam Pomfreyová, zrušili Goylovi úplné spoutání a začali s výslechem.

      „Proč jste to udělal, pane Goyle? Co vám ten malý chlapec udělal?“ ptala se madam Pomfreyová.

      „Já jsem nic neudělal,“ bránil se Goyle. „Potter s těmi svými kumpány mě přepadli…“

      „Nelžete, Goyle, vaše hůlka už vás prozradila!“ zarazila ho ostře profesorka McGonagallová. „Co vám ten nešťastný chlapec udělal, že si od vás zasloužil takovou krutost?“ vyštěkla a namířila na něj svou hůlku. Goyle se přikrčil a začal, vztekem přiškrceným hlasem:

      „Smál se mi, tehdy dole v chodbě, když mě tihle dostali, všichni ti malí smradi se mi smáli. Přitom je to jen hnusný, prašivý vlkodlak. Nikdo si na něj netroufl… Je to přece chráněnec Harryho Pottera, nech ho radši na pokoji…“ pitvořil se rozčileně. „Už jsem to nesnesl. Začali se proti mně obracet i lidi z mojí koleje. Už i oni začali obdivovat toho… Musel jsem jim všem ukázat…“ odmlčel se a díval se nenávistně na Harryho.

      Ten si jen povzdechl a znechuceně se k němu otočil zády.

      Křiklan jen zklamaně kroutil hlavou.

      „Víte, co vás čeká, že? Sbalte si své věci a zítra po snídani už navždy opustíte tuto školu.“ Pak ho popadl za ruku, vzal si od ředitelky jeho hůlku a odváděl ho pryč. Ve dveřích se střetli s Ronem a Hermionou, která se zářivým úsměvem hlásila:

      „Úplně čistá, v jeho krvi jsem nenašla jediný virus. Jsi vyléčený Lucasi, nadobro vyléčený!“ a znova se rozbrečela.


       

      Items details

      • Hits: 8094 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      rusalka 06 Duben 2016
      Teď tu sedím a koukám, na klávesnici kapou slzičky, tak dojemný příběh jsem už dlouho nečetla. Moc děkuji. Za chvilku se pustím do další povídky podle pořadí.
      Hermiona je úžasná,Lucas došel svého štěstí(Lucas = Lucky, česky: šťastný), byl uzdraven. Křiklan dosáhl autoritu u Zmijozelských( to mě vždy napadne, že se odvozuje od ´zelí,´ ne od ´zlý´)Pomfreyov á má o starost míň, McGonnagallová také. Harry si připočítá další bezesnou, ač úspěšnou noc, James, Sirius a Lili se mohou tetelit pýchou na syna. Jen mi chybí kontakt mezi Lili a Severusem. Ale jinak dík. Je to moc mooooc pěkné.
      #
      Tomas Harry 13 Červen 2016
      prosím vás kedy bude pokračovanie Harry Potter Vzpoura vlkodlaků
      a Zpěv zlatého Fénixe
      Ďakujem za odpočet ....