Hledej

BlueBoard

HP fan fiction

Malý vlkodlak

maly_vlkodlak-thaneb Naposledy v Bradavicích

Druhá část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Poslední školní rok začíná. Čeká opravdu Harryho konečně klidný školní rok, kdy bude mít jedinou starost - dobře se připravit na OVCE? To by ani nebyl Harry James Potter, aby si ho problémy nenašly...


    Kapitola 18, Šílenství profesorky Stampové

      Mal_vlkodlakVečer zůstal Harry oblečený, natažený na posteli a nemohl usnout. Ron a Dean byli také připraveni vyrazit za ním, aby jemu a profesorům kryli záda, kdyby se Stampová rozhodla, že bude bojovat. Byla už půlnoc a nic se nedělo. Ron a Dean už oddychovali a Harrymu se také klížila víčka. Najednou ho probudil příšerný randál. Kouknul na hodinky po Fabiánu Prewettovi a zjistil, že jsou dvě hodiny po půlnoci. Zatímco se obouval, oblékal a připravoval se na rychlý start z okna, přemýšlel o tom hluku, co poplašné kouzlo vyvolalo. Znělo to, jako kdyby se ocitl uprostřed středověké bitvy. Řinčení zbraní, rachot brnění a bojové výkřiky a skřeky, jako by vydávala tisícovka bojujících rytířů. Když vyletěl z okna, tak si s úsměvem sám pro sebe kroutil hlavou, kde se to v tom maličkém, rozpačitém Kratiknotovi vzalo. Když přilétal k hrobce, tak si všiml, že od lesa přilétá i dvojice Hipogryfů, které ten kravál zřejmě velmi rozrušil. Harry byl u bílé hrobky první a jen díky své obratnosti se vyhnul kletbě, kterou na něj vyděšená Stampová, zahnaná do kouta vyslala. To ale neměla dělat. Klofan se rozlícený tím kraválem, opět vydal Harryho bránit s veškerým důrazem, kterého byl schopen a Rézina za ním nezůstávala pozadu. To už si Harry povšiml i přilétajícího Sturgise, za ním v závěsu Ron, Dean a … samozřejmě Ginny. S ohnivým zášlehem se objevili i Kratiknot s ředitelkou, oba svírající Fawkesova ocasní pera. Harry seskočil z koštěte a s pohledem na příšerně vyděšenou Stampovou, která se krčila u paty hrobky a jen si rukama chránila hlavu před rozzuřenými výpady Hipogryfů, popadl své koště oběma rukama a snažil se jím odehnat Klofana a Rézinu do bezpečné vzdálenosti od ní. Kratiknot hned po svém objevení umlčel ten kravál, přesto jeho ozvěna stále zněla Harrymu v uších, když křičel:

      „Klofane, Rézino! Zpátky, už je to v pořádku… Klid, uklidněte se… Už je všechno v pořádku…“

      V tu chvíli mu však do zad narazila kletba a srazila ho Hipogryfům pod nohy.

      V tom samém okamžiku zaznělo:

      „Expelliarmus!“ od Sturgise,

      „Protego!“, „Impedimenta!“, „Petrificus totalus!“, „Pouta na tebe“, od Kratiknota, Deana, Rona a profesorky McGonagallové.

      Ginny vyděšeně křičela:

      „HARRY, TO NE! HARRY!“

      Harry ležel trochu otřesený, s vyraženým dechem a obličejem zabořeným do mokrého sněhu. Za rameno ho popadla silná ruka a otočila ho na záda. Skláněli se nad ním Ginny a Sturgis. „Harry… Harry, co je ti, jsi v pořádku?“ Vyděšeně se zajíkala Ginny. Harry se posadil. „Dobrý, nic mi není. Co to bylo? Omračující kouzlo?“

      Na Sturgisově tváři i hlase byla znát úleva.

      „To nebylo omračující kouzlo Harry, bylo to útočné ohnivé kouzlo, vypadalo to jako ohnivý šíp… Propálilo ti pěknou díru na zádech.“

      „Cože!?“ vyhrknul Harry a postavil se. Sundal si plášť a prohlížel si díru propálenou na zádech.

      „Plášť odolnosti to zachytil, ať už to bylo cokoliv. Ale ten cestovní plášť je zničený… Je ho škoda… myslíte, že to půjde opravit?“

      „Harry!“ vykřikla rozčileně Ginny.

      „Myslela jsem, že je po tobě a tebe zajímá, jestli to půjde opravit? Málem tě zabila kruci… Jak ses k té ženské mohl otočit zády, jak jsi mohl být tak neopatrný…“

      Pak ho vztekle praštila zaťatou pěstí do prsou, naskočila na koště a odletěla směrem k Nebelvírské věži. Harry se za ní díval dost nechápavě, pak se podíval na Rona a zeptal se: „Co to do ní u Merlinova vousu vjelo?“

      Ron se zatvářil neobvykle vážně.

      „To kouzlo vypadalo fakt dost nebezpečně Harry, taky mi zatrnulo, když jsem viděl, jak se ti zabořilo do zad…“

      Sturgis se přidal:

      „A v tom, že ses zachoval hrozně lehkovážně, měla taky pravdu, Harry, jak ses k ní mohl otočit zády? Viděl jsem, že proti tobě vyslala kletbu, už když jsi přilétal…“

      Harry se zamyslel:

      „To bylo omračující kouzlo. Čekal jsem to… Přilétal jsem první a dost rychle, to že proti mně vyslala kouzlo, bylo logické. Ale teď? Už jste tady byli všichni a já… chránil jsem jí před Klofanem. Vždyť to bylo šílené, že na mě zaútočila…“

      Mezitím se k nim přidala i profesorka McGonagallová a ze své chýše se k nim mokrým sněhem probil i Hagrid.

      „Co se děje paní ředitelko? Harry?“ ptal se udýchaně.

      Sturgis mu odpověděl:

      „Paní profesorka Stampová se pokusila vykrást Brumbálovu hrobku Hagride. My jsme ji přistihli a ona zaútočila na Harryho. Tvůj plášť mu právě zachránil život…“ Harry mu ukázal propálenou díru na plášti, který stále ještě držel v ruce a pak, protože se už klepal zimou, nebo tím, že mu došlo, jak málo chybělo, a mohl být po smrti, tak si plášť zase oblékl a zachumlal se do něj.

      „Stejně pořád ještě nechápu, proč na mě zaútočila… Snažil jsem se ji chránit. Klofan byl tak rozčilený, že by ji byl schopen zabít…“

      Ozval se Ron:

      „Tak proč si ho nenechal, mohl od ní být jednou provždy pokoj…“

      Harry se na něj nevěřícně podíval:

      „Aby zase řekli, že je příliš nebezpečný? To už tady jednou bylo, Rone, nepamatuješ? Přiletěl jen ze zvědavosti, aby se podíval, co způsobilo ten kravál, jenže pak uviděl, jak na mě poslala to omračující kouzlo a zaútočil na ní. Prostě mě zase chránil. Nemohl jsem dovolit, aby té ženské ublížil. Ne kvůli ní, ale kvůli němu…“

      Sturgis s paní ředitelkou se na sebe podívali a pak Sturgis Harrymu vysvětloval:

      „Lidé zahnaní do kouta se často nechovají příliš logicky Harry. A když jsme se tady za tebou objevili všichni, tak Stampová poznala, že už se z toho nedostane. Neviděla žádné řešení svojí situace a zachovala se zkratově. Je to podobné jako Devil… taky už neviděl žádnou možnost úniku. Měl by sis to zapamatovat – nejnebezpečnější a nejnevyzpytatelnější je člověk zahnaný do kouta, když je přesvědčen, že není úniku…“

      Klofan doprovodil jeho slova podrážděným zaklapáním zobákem a tak se Harry otočil. Kratiknot k nim právě přiváděl Stampovou, odzbrojenou, částečně spoutanou, ale již při vědomí.

      Profesorka McGonagallová se ujala organizace:

      „Půjdeme do tepla, tohle dořešíme v ředitelně. Hagride odveďte a uklidněte Hipogryfy, vy dva…“ podívala se na Rona a Deana, „se vraťte na kolej, uklidněte ostatní studenty a zažeňte je zpátky do postelí. Filiusi, vy byste měl také jít uklidnit své studenty a pak za námi přijďte do ředitelny… Harry, vy půjdete s námi.“

      Ron s Deanem nasedli na košťata a vzali to nejkratší cestou k Nebelvírské věži. U vchodu do hradu na ně čekali profesorka Prýtová a Křiklan. Zřejmě byli oba informováni o tom, co se chystá, protože vůbec nevypadali překvapeně a jen hlásili, že své studenty již uklidnili a na ředitelčin pokyn se vydali s nimi k ředitelně. Tam se ředitelka obrátila k portrétu sinale bledého kouzelníka s krátkými černými vlasy a požádala ho:

      „Everarde, mohl byste prosím upozornit bystrozora, který má službu, že tu pro něj máme práci?“

      Pak mlčky mávla hůlkou a přivolala pro všechny své oblíbené, vysoké a trochu nepohodlné židle. Sturgis na jednu z nich posadil Stampovou a sedl si vedle ní. Z druhé strany si přisedl Křiklan a zatvářil se při tom velmi znechuceně. Profesorka Prýtová se posadila také, jen Harry zůstal stát a pořád ještě přemýšlel o tom, co mu řekl Sturgis. Za chvilku přispěchal do ředitelny i maličký Kratiknot a hlásil:

      „Nastolením pořádku jsem pověřil pana Barretta, ten rámus zvedl na nohy celou školu. Cestou sem jsem musel uklidňovat pana Filche a madam Pinceovou…“

      To už se na svůj portrét vrátil bývalý ředitel Everard a hlásil:

      „Pánové Kopál a Savage už jsou na cestě, Minervo, za chvíli přijdou letaxovou sítí…“ téměř v tu samou chvíli se v krbu objevily smaragdové plameny a vystoupil z nich nejprve Dedalus Kopál a hned za ním nemluvný Savage.

      „Tak copak se tady děje paní ředitelko?“ zajímal se Dedalus. Profesorka si těžce povzdechla. „Máme velké problémy s Agnes Stampovou pane Kopále. Před dvěma týdny si pan Ronald Weasley uvědomil, že v okamžiku, kdy jí nesl do kabinetu vybrané úkoly, byl pravděpodobně ovlivněn kletbou Imperius. Přišel nám to samozřejmě oznámit a pak za přítomnosti mé, profesora Tobolky a Harryho Pottera dobrovolně vypil veritasérum, aby se upamatoval na to, co se dělo v době, kdy byl ovládán. Vzpomněl si na to, že se ho profesorka Stampová vyptávala na Hůlku osudu a na to, kam tu hůlku pan Potter ukryl. Došlo nám, že z jeho odpovědí Agnes nejspíš usoudila, že se ta hůlka nalézá zpět v hrobce profesora Brumbála…“ Stampová se napjatě napřímila.

      „Ona tam není?“

      Harry zakroutil hlavou:

      „Jistě že tam není. Nedokázal jsem znesvětit jeho hrob, jako to udělal Voldemort a jak jste se to chystala udělat vy. Tento hrad skýtá mnohem lepší a bezpečnější skrýše…“

      Stampová se poraženě zhroutila do své židle a tupě zírala před sebe. Nedokázala skrýt zklamání z toho, že to všechno, co podnikla, bylo na nic. Slova se ujala zase McGonagallová: „My jsme se obávali, aby se ve své touze po té hůlce, nechtěla do bílé hrobky vloupat a tak jsme ji zajistili všemi možnými kouzelnými prostředky, včetně poplašného kouzla. A dnes ve dvě hodiny v noci nás to poplašné kouzlo vzbudilo…“ a pak se podívala na Sturgise, aby pokračoval.

      „Hned jak jsem uslyšel ten kravál, tak jsem na sebe hodil plášť, otevřel jsem okno a vyrazil nejkratší cestou na koštěti k hrobce. Cestou jsem ale zjistil, že byl Harry rychlejší…“

      Dedalus se nepatrně pousmál, ale pilně si zapisoval všechno, co bylo řečeno. Sturgis pokračoval:

      „Viděl jsem, jak Harry přilétá k hrobce zároveň se školními Hipogryfy i to, jak proti němu vysílá paní Stampová omračující kouzlo. Harry se mu však obratně uhnul. Pak už se na nic nezmohla, protože se do ní pustili ti Hipogryfové…“

      Savage i Dedalus se oba pozorně zahleděli na Stampovou, jako by na ní hledali četná zranění způsobená rozzuřenými Hipogryfy. Harry se okamžitě ujal slova:

      „Oni jí nijak neublížili. Jsou oba krotcí a dobře vychovaní. Jen ji zastrašovali, aby proti mně nemohla použít další kletbu. Mají mě rádi a chránili mě…“

      Dedalus se na něj pobaveně podíval a zapisoval si s úsměvem.

      „Školní Hipogryfové zabránili profesorce Stampové použít další kletby, ale nijak jí při tom neublížili, protože jsou oba krotcí a vycvičení…“

      Paní ředitelka s vážnou tváří dodala:

      „Jistě, jinak by nemohli být na školních pozemcích chováni…“

      Dedalus se zahleděl na Harryho:

      „Tak jak to bylo dál?“

      Harry se zamyslel, aby si utřídil myšlenky a spustil:

      „Než jsem vyletěl, tak jsem poslal Fawkese pro profesorku McGonagallovou a profesora Kratiknota. Když jsem u hrobky přistál, tak je zrovna přinesl. Přiletěl i profesor Tobolka a také Ron s Deanem…“

      Dedalus si zapisoval:

      „Incidentu se zúčastnili i pánové Ronald Weasley a Dean Thomas…“

      Harry trochu zaváhal, jak zformulovat svoje myšlenky.

      „Viděl jsem, že se profesorka Stampová velmi bojí a tak jsem začal uklidňovat Klofana a Rézinu a zaháněl jsem je od ní dál. Pak mě trefila do zad její kletba, srazila mě na zem a propálila mi do pláště díru…“ a ukazoval mu svůj plášť.

      Dedalus se na něj překvapeně podíval a dotkl se rukou ožehnutého pláště odolnosti.

      „Ale to je…“ Harry mu spěšně skočil do řeči:

      „Pořádná díra že? Obávám se, že už to opravit nepůjde. Ten plášť je utkaný z vlny Tibetských horských antilop a byl dost drahý…“

      Vtom se ozvala Stampová:

      „Jak je možné, že vás nezabilo, to nechápu…“

      Harry se k ní otočil a řekl:

      „Mě není snadné zabít, to byste měla vědět. Voldemort to zkoušel několikrát…“

      Ona zakroutila hlavou:

      „Proto jsem nepoužila smrtící kletbu. Vymyslela jsem si vlastní… „Ignitus sagitta“ je moje vlastní dílo, vyzkoušela jsem si ji na jednom starém mudlovském tulákovi… Ten šíp vás měl propálit skrz naskrz…“

      Harry tam stál a nevěřícně na ni zíral.

      „Proč… Nikdy jsem vám nic neudělal…“

      Ona jen zírala do země před sebe a s fanatickým leskem v očích řekla:

      „Protože pak by ta hůlka byla moje… jen moje…“

      Harry kroutil hlavou.

      „No, v Azkabanu byste si ji opravdu užila… I kdybyste se do Azkabanu nedostala, tak byste ji nikdy nenašla. Jen já vím, kde je ukrytá, nikdo jiný k ní přístup nemá. Nikdy byste ji nezískala…“

      Dedalus pilně zapisoval každé jejich slovo a ona se najednou zadívala Harrymu do očí, a jako by se probudila ze strašného snu, opakovala:

      „Nikdy bych ji nezískala?“

      V tu chvíli pochopila kde je a co na sebe právě prozradila. Rozhlédla se vyděšeně po znechucených tvářích svých bývalých kolegů a rozplakala se. Harry jen nevěřícně kroutil hlavou.

      „Právě proto jsem ji tak dobře ukryl. Ta hůlka dělá z lidí šílence, touha po ní způsobila už tolik násilí a neštěstí… Z vás by byla dobrá učitelka, kdybyste jí nepropadla…“

      Pak z něj najednou spadlo všechno napětí a dolehla na něj únava. Sklesle se posadil a nepřítomně sledoval, jak Dedalus a Savage odvádějí krbem Stampovou pryč.

      Profesoři se také mlčky zvedli. Křiklan přistoupil k Harrymu, položil mu ruku na rameno a zeptal se:

      „Harry chlapče, jak se vám podařilo odolat té její kletbě?“

      Harry k němu zvedl oči a všiml si, že se na něj dívá zvědavě i profesorka Prýtová. Usmál se smutně, obrátil svůj plášť rubem nahoru a ukázal jim Hagridův výtvor.

      „Plášť odolnosti, ručně utkaný podle starého receptu. Dostal jsem ho loni v létě od Hagrida k narozeninám…“

      Křiklan vyvalil oči.

      „Máte neuvěřitelné štěstí, chlapče…“ poplácal ho po rameni a odcházel s ostatními pryč.  

      Profesorka McGonagallová stála pořád ještě s pohledem upřeným do krbu a její znechucený výraz jasně vyjadřoval, o čem přemýšlí. Sturgis vybídl Harryho:

      „Pojď Harry, je už půl čtvrté, měl by sis zkusit ještě chvíli zdřímnout…“

      Harry se unaveně postavil, přehodil si plášť přes ramena a popadl do ruky koště.

      „Děkuji vám, oběma. Dnes jsem měl víc štěstí než rozumu…“

      Profesorka McGonagallová se na něj unaveně podívala a řekla:

      „Hlavně, že to nakonec dobře dopadlo. Dobrou noc Harry, Sturgisi…“

      Když přišel na pokoj, tak prváci už spali. Dean s Ronem na něj ale čekali.

      „Tak povídej Harry, jak to dopadlo?“

      Harry si povzdechl:

      „Nechcete to nechat na zítřejší snídani, abych to nemusel opakovat dvakrát?“

      „No tak Harry, řekni nám aspoň něco…“

      A tak jim i rodičům na portrétu, zatímco se svlékal a uléhal, řekl, že se Stampová přiznala k vraždě starého mudly, na kterém si zkoušela tu kletbu, k tomu, že hodlala zabít i jeho a vzápětí už spal.

       

      Items details

      • Hits: 10466 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      rusalka 06 Duben 2016
      Ohnivý šíp? To je jasný odkaz na Elysejský klíč, ne? Tam ho Harry dokázal zmrazit u Severuse na louce u domečku. Krásná kapitola, děkuji.