Hledej

BlueBoard

HP fan fiction

Démoni z bažin

dmoni_z_bain-thŠkolu mají naši hrdinové bezpečně za sebou a čekají je další dobrodružství. Kvalifikace na Mistrovství světa, svatba, velké finále.

... a že by se zase ten Harry do něčeho zapletl? Průšvihy si ho prostě najdou všude...


    Kapitola 13, Finále

      Jelen_a_laDopoledne zas taktická porada, při které už byla jasně patrná i nervozita obou trenérů, kteří zřetelně cítili šanci na obrovský úspěch. Během oběda se k nim připojili George, Lee, Seamus a Dean.

      „Trochu jsme ještě vylepšili vystoupení našeho maskota, tak si musíme domluvit, kdy do toho vlítnete, aby byl váš nástup co nejdramatičtější…“ potichu, spiklenecky šeptal George. Na ubytovně jim pak vysvětlili podrobnosti a ujišťovali se, že všichni nastupující ovládají kouzlo ohnivzdornosti.

      „Neboj, George,“ usmál se Charlie. „Umím ho dokonale a všechny důkladně ošetřím.“

      „Jasně, dračí muži, díky…“ zasmál se George a vysloužil si od staršího bratra štulec do žeber.

      „Radši nám dej ty ochranné pomůcky proti vílám, co jsi slíbil,“ pokračoval Charlie.

      George vytáhl z tašky dva sáčky a vážným hlasem podotknul:

      „Slíbil jsem jen, že to zkusím a řeknu ti, že to opravdu nebylo jednoduché. Nakonec jsem musel požádat o pomoc taťku a ten přizval ještě Amose Diggoryho. Povedlo se nám to až těsně před odjezdem.“

      Z jednoho sáčku vysypal špunty do uší.

      „Tohle bylo docela snadné. Propouštějí všechny zvuky, kromě vílího zpěvu. Seamus dokonce tvrdí, že s nimi slyší líp, než normálně,“ culil se George. Pak z druhého sáčku vysypal brýle, které vypadaly, jako běžné samozastiňovací, co měli všichni hráči.

      „Tohle nám dalo zabrat. Ale povedlo se! Přes tyhle brýle i Fleur vypadá ošklivá a víla jako obyčejná, nic moc, holka…“ culil se na ně George. Pak zašeptal Harrymu: „Dal jsem jedny i Ronovi, aby ho nemusela Hermiona držet na řetězu…“ a rozpustile se zahihňal.

      Pak přišel na řadu Lee.

      „Už mám napsanou zvláštní reportáž o tom včerejším útoku z Bažiny Smutku, ale pár věcí bych ještě potřeboval vyjasnit, než to pošlu Dennímu věštci k otištění… Třeba – proč tebe neovládli, Harry?“

      Harry se zamyslel:

      „Myslím, že i mě na chvíli ovládli, ale nějak jsem se z toho dostal…“

      Najednou se ozval jeho táta z portrétu:

      „Nějak? Ty si nic nepamatuješ? Nebýt toho, že si Sirius hned všimnul, co se děje, tak bys byl ve stejném průšvihu, jako ostatní…“ a vyprávěl, co se včera večer vlastně odehrálo.

      Harry poslouchal stejně překvapeně, jako ostatní.

      „No páni… Já si opravdu nic z toho nepamatuji… Ještě že vás mám. Takže vlastně všichni musíme poděkovat vám, Kráturovi a Fawkesovi, že jste mě dokázali probrat.“

      „Proč Ginny musela ovládnout tu hůlku? Proč jsi tu kletbu nezrušil ty?“ ptal se dál Lee.

      „Hůlka poraženého kouzelníka patří tomu, kdo ho zneškodnil, to už snad víte… Proto ji musela použít Ginny. A to, že kletbu Imperius může zrušit jen ten, co ji poslal, víte taky, ne? To, že vlastně stačí jen stejná hůlka, která ji poslala, mě napadlo nějak instinktivně právě včera. A jak jste viděli, tak to fungovalo…“ vysvětloval Harry

      Ginny se rozesmála:

      „Takže jsem se s tou hůlkou trápila jen pro nějaký tvůj okamžitý nápad? Kvůli neověřené teorii? Tak to máš tedy štěstí, že to zabralo…“ zahrozila na něj prstem.

      George se zachechtal, Lee si všechno hbitě zapsal, potom s nimi - pro jistotu - ještě jednou probrali celý svůj program i s přesným okamžikem jejich nástupu a nakonec se s nimi odebrali na stadion, aby jim fandili na posledním tréninku.

      Odpoledne trenéři všem vnutili ještě relaxační lázeň a masáž. K večeři zdravotníci objednali jen lehké zeleninové ragú, které se místním kuchařům, nebo skřítkům, moc nepovedlo. Byla v tom spousta fazolí a pálilo to jako čert. Harry přemýšlel, jestli si nepřivolá něco ze svých zásob, jako Charlie a Ginny, ale nakonec usoudil, že má stejně hrdlo tak stažené trémou, že by nic nespolykal. Tak si dal jen dva máslové ležáky, aby ten oheň v hrdle z fazolí spláchnul. Zabalili si svoje zavazadla a přemístili je do stanového městečka, protože po finále se sem už vracet nehodlali, ať už dopadne, jak dopadne.

      Do začátku zápasu zbývala ještě skoro hodina a tak se Harry rozhodl, že trochu uvolní nervózní atmosféru. Začal si s Charliem a Josefem opakovat herní situace, při kterých hráli chytač a odrážeči svou roli při podpoře útoku, nebo při obraně. Schválně udělal chybu a popletl dva signály a ostatní se chytili. Začali si opakovat, hlavně na poslední chvíli předělané staré finty. To byly novinky, které vytvořili včera.

      „Bulhaři mají určitě dobře nastudované všechny finty, které jste kdy použili, a toho se dá dobře využít. Přemýšlejte, jakou obranu byste nasadili na staré signály a zkuste je přetvořit tak, abyste tu obranu překonali…“ pobídnul je Béda, když se nad modelem hřiště marně pokoušeli vymyslet něco nového. Najednou byla nápadů spousta. Teď si je tedy zopakovali a zcela zřetelně se při tom všichni uklidnili. To, co se dostavilo při nástupu na hřiště, už nebyla ta pekelná svazující tréma, ale vzrušující nervozita a nadšení, které jim zaplavilo tělo adrenalinem a obarvilo tváře do červena.

      Bulharsko dnes, jako obhájce titulu, začínalo. Harryho tým stál v chodbě hned za bránou, kterou měli nastoupit a přes Georgeovy brýle sledovali úžasné vystoupení Bulharských vílích maskotů. I když byli chráněni před vílím kouzlem, tak pro ně bylo uchvacující. Pro letošek si totiž víly přibrali do svého tance pět nádherných sněhobílých Pegasů, na kterých létali kolem stadionu ty nejokouzlující svůdnice. Ještě, že byly kolem tribun bezpečnostní zábrany a pod každým patrem ještě záchranné sítě. Spousta kouzelníků prostě neodolala vábení a bezhlavě se vrhala z výšky dolů. Ale to už nastupovali Bulharští hráči a zcela imunní proti vílímu vábení, jeden po druhém, při vyvolávání místního komentátora, kroužili spolu s vílami kolem stadionu a tribuny je milovaly a zbožňovaly…

      „A na konec kapitán – Viktor Krum!!!“ postupně zvyšujícím se hlasem, zařičel komentátor. Zatímco Viktor kroužil, na plochu už naběhli George, Lee, Dean a Seamus.

      Bulharští hráči zůstali ve vzduchu, drželi se kolem svých brankových tyčí a čekali, s čím přijdou jejich soupeři. Když se ale z vajíčka pod plameny vylíhl drak a začal během svého běhu do středu stadionu růst, tak se rozumně stáhli do bezpečí své hráčské lavičky. Charlie už všechny ošetřoval kouzlem ohnivzdornosti. Musel takto, chvíli před nástupem, protože tohle kouzlo drží jen asi patnáct minut, než vyprchá. Když se dostal k Harrymu, tak už drak opisoval, s mohutným řevem, druhý okruh kolem tribun. Pak už ho jen použil na sebe a byli připraveni. Víly se ztratily někam do rohu už při prvním přeletu a stadion teď patřil jen divoce řvoucímu Velšskému zelenému drakovi.

      Náhradníci, trenéři a zdravotníci se odebrali na lavičku, aby na ten jejich ohnivý nástup dobře viděli a tak, když drak dosedl doprostřed plochy, naskočili všichni na košťata a připravili se. Kolem draka se totiž už stáhli jeho čtyři vodiči a z jejich hůlek tryskaly plameny, které Georgeově modelu v životní velikosti dodávaly mnohem víc energie, než měl předtím. A tak se drak nespokojil jen s ohnivým sloupem, ale otáčel se dokola, po celou dobu chrlil oheň a vytvářel tak na stadionu obrovský vír plamenů. V okamžiku, kdy první téměř ožehly jejich vstupní bránu, tak do nich vlétl i Harryho tým. Komentátor byl zřejmě poučen, protože v okamžiku, kdy se z plamenů vytvořil ohnivý sloup uprostřed, začal vyvolávat jejich jména:

      „Wood, Allmon,  Lynchová, Bridges, Weasley, Bellinger… a kapitán Harry Potter!!!“

      Jeden po druhém vylétávali z plamenů a vydali se v řadě na oblet kolem tribun. Když Harry opouštěl ohnivý sloup, tak už bylo zřetelné, že oheň ztrácí na síle. Na vrcholu sloupu se však znovu rozhořely plameny, z nich vylétl Fawkes a se svou písní oslavující život, lásku, sílu i odvahu, obletěl zároveň s nimi celý stadion. Tribuny se po tomhle dramatu rychle probraly z vílího oblouznění a pod vlivem Fénixovy písně, řvaly nadšením.

      Nakonec se oba týmy sešly u rozhodčího, před svými lavičkami, s nohama zase pevně na zemi. Rozhodčí opět pronesl obvyklý proslov o čestné hře a tak si podali ruce. Nejen Harry s Viktorem, ale všichni. Pak oba chytači s lehkým zajíknutím sledovali, jak finálová zlatonka opustila truhlu s míči takovou rychlostí, že zahlédli jen nezřetelný zlatý záblesk a byla pryč. Vzlétli a zaujali základní postavení, z bedny vylétly dva šílené potlouky, hned za nimi camrál a finále začalo takovým tempem, až se z toho Harrymu, který přihlížel z výšky, udělaly mžitky před očima. Akce střídala akci, potlouky svištěly vzduchem, složité finty na obou stranách, červený camrál se míhal ze strany na stranu, skoro jako při stolním tenise, který Harry párkrát hrál ještě v mudlovské škole. Bylo jasné, že na sebe narazili rovnocenní soupeři. Hra byla nesmírně vyrovnaná a díky tomu, že i oba brankáři byli skvělí, tak body přibývaly hodně pomalu. Jen tak každá pátá, šestá střela prošla obručí, ale při rychlosti, kterou hra nabrala, to znamenalo stav třicet ku třiceti po dvaceti minutách hry.

      To už dostali příležitost i chytači. Jejich akce ale trvala jen okamžik. Zlatonka se zjevila odnikud. Oba vyrazili naráz, uletěli pár metrů a zlatonka zmizela stejně náhle, jak se objevila. Oba chytači zaraženě kroužili a nechápavě se rozhlíželi kolem.

      „Ona se snad přemisťuje, ne?“ zeptal se Viktora překvapeně Harry. Viktor jen bezmocně pokrčil rameny.

      „Už jsem zažil hodně, ale tohle vidím poprvé. No, alespoň se nebudeme nudit, co?“ dodal s úsměvem a vrhl se střemhlav dolů.

      Harry zareagoval okamžitě a následoval ho, ale hned po pár metrech si uvědomil, že je to jen finta na podporu útočné akce Bulharů. Odpoutal se a znova začal kroužit těsně nad hrou a vyhlížel zlatonku. Viktor uspěl a Bulhaři zvýšili na čtyřicet ku třiceti. Bulharský chytač se ale díky svému manévru ocitl těsně nad travnatou plochou hřiště a tak poskytl Harrymu, který zahlédl zlatonku pár metrů nad sebou, značnou výhodu. Harry neváhal ani okamžik a s očima přilepenýma na zlatý míček, se ho vydal pronásledovat. Opravdu to nebylo jednoduché. Zlatonka se míhala sem a tam, takže bylo velice obtížné jen ji udržet v zorném poli, natož s ní udržet směr na koštěti, ale Harry to zvládl a tak zlatonka začala prchat. Harry byl přilepený na násadě svého koštěte a plně soustředěný na to, aby neuvěřitelně rychlou zlatonku nespustil z očí a tak Viktora zaregistroval až v okamžiku, kdy rychle změnil směr a srazil se s ním. Sice o sebe jen škrtli, protože Viktor také hbitě kopíroval zlatončinu dráhu, ale přesto je tahle kolize vyhodila z koncentrace a zlatonka byla najednou pryč. Harry už začínal být nervózní a obával se, že bude součástí jednoho z mnohahodinových zápasů, o kterých už slyšel jako o raritě a příkladu toho, jak může být někdy famfrpál náročná hra.

      Přesto, že hra postrádala záludnosti a nečestnosti, potlouky lítaly s obrovskou razancí na obě strany a první, kdo nestihl včas uhnout, byla Diana Lynchová. Harry hned v okamžiku, kdy viděl, jak se na přeraženém kulovém blesku, s tváří zkroucenou bolestí, snáší s Charlieho pomoci k lavičce, požádal rozhodčího o oddechový čas. Snesl se za nimi a čekal, co mu poradí Béda na tu šílenost, co tady vydávají za zlatonku. Charlie s provinilým výrazem sledoval, jak David ošetřuje Dianě zlomenou ruku.

      „Co je? Snad jsi ji netrefil ty?“ zeptal se ho udiveně Harry. Charlie zakroutil hlavou:

      „Ne, to ne… Ale šel jsem po tom potlouku a ona očekávala, že ji ochráním. Jenže jsem ho netrefil…“ zatvářil se naštvaně, rozzlobený sám na sebe.

      „Za to nemůžeš, Charlie,“ uklidňovala ho Diana, kterou už léčitelé zbavili bolesti. „Je to jen moje chyba, soustředila jsem se na Stevena s camrálem a nedávala jsem pozor…“

      Harry se zatím otočil na Bédu:

      „Co s tou zlatonkou? Poradíte mi něco?“

      Béda jen pokrčil rameny:

      „Je neuvěřitelně nabitá energií. S tím nic neuděláš. Musíte ji prohánět, co nejčastěji to půjde a doufat, že se unaví a trochu zpomalí… Jestli ne, tak tu taky můžeme být až do rána…“ a zatvářil se tak radostně, až Harrymu přeběhl mráz po zádech.

      Když trenér Hollister poslal do hry Angelinu, tak Diana protestovala, že už je v pořádku a může hrát dál. Trenér ji uklidnil slovy, ze kterých se Harrymu zježily všechny chlupy:

      „Klid, Diano, však se ještě do hry dostaneš. U zápasů trvajících přes tři hodiny, je dovoleno znovu nastoupení vystřídaných hráčů. Jen si koukej pěkně odpočinout, dnes to vypadá na dlouho…“

      Hra pokračovala a slova trenérů začala být docela aktuální, protože zlatonka se další hodinu vůbec neukázala. Harry pomáhal v útoku i v obraně, potlouky vyřadily ze hry jednoho z Bulharských odrážečů a střelce. Pak to schytal Roger a do hry se, na úkor jeho dvou zlomených žeber, dostala i Ginny. Po dvou hodinách hry, za stavu devadesát k osmdesáti, se znova objevila zlatonka. Harry její zjevení přijal s úlevou, i když ji dokázal udržet v zorném poli sotva pár vteřin. Začala se objevovat častěji, ale když ji chytači už potřetí ztratili během pár okamžiků, tak začal Harry přemýšlet, jestli pro jeho sebevědomí nebyla lepší ta hodina, kdy se ani neukázala. Počtvrté už ji dokázali pronásledovat dokonce několik desítek metrů a Harry začal doufat, že se Béda nemýlil a zlatonka se začíná unavovat. Hráli už tři hodiny a už začal pociťovat únavu. Oči ho bolely a jeho reflexy se začínaly zpomalovat. Na poslední chvíli uhnul potlouku, který mu škrtnul o ucho a pročísl mu vlasy. Viktor tolik štěstí neměl a dostal dalším potloukem pořádnou herdu do zad.

      Trenéři jim na oddechový čas, který si Viktor po tom zásahu vybral, připravili silnou černou kávu a povzbuzující bylinkový čaj, aby jim dodali trochu energie. Trenér Hollister kladl Harrymu na srdce:

      „Teď už se hře věnuj minimálně, Harry. Zlatonka se objevuje čím dál častěji, tak se soustřeď na ni. Nezapomeň, že máš proti sobě nejlepšího chytače posledních pěti let. Musíš ze sebe vydat maximum, abys ho dokázal porazit…“

      A tak se Harry osvěžen a povzbuzen soustředil jen na potlouky, Viktora a zlatonku. Ještě dvakrát se za ní honil zcela marně, i když už ji, bok po boku s Viktorem, pronásledoval dokonce několik minut. Blížila se půlnoc, ale nebýt velkých hodin na tribuně, tak by to nikdo nepoznal. Nad stadionem zářilo velké umělé slunce a světla bylo, jako ve dne. Všichni už začínali být nervózní, včetně Bulharských maskotů a tak nebylo divu, že došlo k tomu incidentu…

      Rozhodčí odpískal faul Bulharskému střelci a poručil trestné střílení pro Anglii. Ten faul Harrymu nepřipadal nijak drastický, takových zákroků bylo vidět dost i ve školních zápasech. Jen Angelinu trochu drsně odstavil tělem, aby mohl pokrýt přihrávku od Ginny a sebrat jim camrál. Rozhodčí se zřejmě nechal ovlivnit tím, že postižená hráčka je také manželkou ministra. Tak víly zareagovaly velmi dramaticky, houfně se rozběhli proti rozhodčímu a proměnily se ve vzteklé, hrozivé fúrie. Anglický tým se stáhnul ke svým brankovým tyčím, aby šel tomu běsnění z cesty a z výšky sledovali, jak na plochu naběhl také George, položil vejce a zalil ho plamennou lázní ze své hůlky. Drak se rozběhl proti vílímu davu, řval a chrlil oheň. To jejich běsnění rychle uklidnilo a už krotké víly se zase stáhly do koutka. Zatímco rozhodčí letěl směrem ke Georgeovi a děkoval mu, tak Charlie ukázal Harrymu pod tribunu na levé straně hřiště. Harry zalapal po dechu – klidně a líně se tam třepotala zlatonka. Měl k ní mnohem blíž, než Viktor a tak za ní vyrazil, nejvyšší rychlostí, zároveň s hvizdem, když rozhodčí odpískal pokračování zápasu. Držela se pořád na stejném místě, i když už byl jen pár metrů od ní. Splašila se až v okamžiku, kdy po ní natáhl ruku. Ucítil jen lehký vánek v dlani, jak ta potvora splašená začala prchat. Držel se jí očima jako klíště a koště, jako by se řídilo jen jeho myšlenkou, okamžitě se vydalo do stíhání. A Zlatonka se vydala tím nejhorším směrem, jaký si jen mohla vybrat. Letěla přímo do náručí Viktora Kruma…

      Harry v duchu zaúpěl a letěl nejvyšší rychlostí za ní. Viktor letěl přímo proti zlatonce, plně soustředěný, odhodlaný tentokrát ji lapit. Jenže tato zlatonka měla jiné plány. Těsně před ním udělala kličku, Viktor po ní rychle hrábnul – vedle! A zlatonka, jako by se mu chtěla vysmívat, oblétla ho kolem dokola a rozletěla se zase přímo k Harrymu. Ten přimhouřil oči a zaměřil se přímo na ni. Neviděl nic jiného, neslyšel bouřící tribuny, jeho svět se zúžil jen na pár centimetrů velký, okřídlený, zlatý míček. Veden pouze svým instinktem, uhnul před potloukem, který prosvištěl těsně kolem jeho hlavy a zlatonka už byla tady… Jen lehce změnila směr, aby se mu těsně vyhnula. Letěla neuvěřitelně rychle a Harry jí letěl naproti taky nejvyšší rychlostí. O tom ale nijak zvlášť nepřemýšlel, když po ní hrábnul pravou rukou. Uvědomil si to až v okamžiku, kdy mu ta prudká bolest skoro ochromila celé tělo. Měl pocit, že mu vyrvala ruku z těla. Ještěže byl jen těsně nad zemí. Rychle přistál, zahodil koště a levou rukou vytáhl zlatonku ze zkrvavené pravé dlaně. Pak ji vítězně zvedl nad hlavu a znova svůj sluch otevřel řevu z tribun… Byl to takový kravál, že sotva slyšel Viktora, který prolétl kolem něho:

      „Sakra, to muselo bolet… Zasloužené vítězství, Harry… Gratuluji…“

      Harry v sobě našel jenom tolik sil, že s bolestivým šklebem, místo úsměvu, přikývl místo poděkování a už se na něj sesypal jeho tým. Ginny a Charlie naštěstí postřehli jeho krvácející ruku, tak ho rychle odvedli na lavičku, do starostlivých rukou léčitelů a šli s ostatními slavit.

      Otupělý bolestí, docela nezúčastněně sledoval, jak se Eva vrhla na svou truhličku s lektvary a David čistí jeho dlaň od krve, aby si prohlédl, jakou škodu zlatonka způsobila. Když si uvědomil, že to bílé, co prosvítá v rozšklebené ráně přes celou dlaň, jsou jeho kosti, tak se mu na chvilku udělalo mdlo a zavřel oči. Proto si nevšiml Fawkese, který se také přišel podívat, jak na tom je… Prostě to najednou přestalo bolet. Harry překvapeně otevřel oči, aby se podíval, jak to David dokázal, ale ten na jeho dlaň zíral stejně překvapeně, jako on. Na jeho ruku dopadla ještě jedna Fénixova slza a po ráně nezůstala ani stopa. Eva stála nad Davidem a poznamenala:

      „Takže třemdavu už potřebovat nebudeš, ale lektvar proti infekci si radši vypij, když už jsem ho přinesla… Tohle je ale opravdu užitečný mazlíček, nemám pravdu?“ rozesmála se uvolněně.

      Harry Fawkese vděčně objal a poděkoval mu.

      „Pojď s námi oslavovat Fawkesi, beztak k našemu týmu patříš, jako maskot…“ S odporem do sebe hodil nechutný lektvar, přivolal si koště, které zůstalo ležet uprostřed plochy, kde ho odhodil a spolu s nádherným červenozlatým ptákem, který zpíval píseň o radosti a vítězství, se rozletěl za svým týmem, kroužit svůj vítězný let kolem tribun.

      Asi po čtvrthodině oslav pro ně přiletěl Pedro, aby je odvedl na slavnostní ceremoniál. Držel se svého koštěte jako klíště, oběma rukama, bylo vidět, že není zrovna nejlepší letec, tak ho dlouho nezlobili a letěli za ním. Argentinský ministr nejprve předal nádherný stříbrný pohár Bulharům, kteří kupodivu projevovali poměrně dost radosti i po prohraném zápase. A pak nastal ten úžasný okamžik… Shromáždili se v ministerské lóži všichni, včetně náhradníků, trenérů a léčitelů. Harry si připadal jako ve snu, když od dobráckého, šťastně se usmívajícího ministra, přebíral zlatý pohár mistrů světa. Nejdřív ho zvedl nad hlavu, ukázal ho řvoucím tribunám a pak ho předal Oliverovi, který plakal štěstím. V tu chvíli rozpoutal George na ploše svůj úžasný ohňostroj. Nebylo slyšet vlastního slova a tak už jen pozoroval, jak pohár putuje z ruky do ruky a uvědomil si, že by dokázal z té záplavy nezměrného štěstí vytvořit Patrona každého, kdo tu je.

      Oslavy se rozběhly už na stadionu. Bulharští hráči se i se svými fanoušky, hned po ceremoniálu, odebrali do stanového městečka a stadion tak nechali Angličanům a jejich příznivcům. Bylo jich tu neuvěřitelné množství. Harry pochopil, proč měli ostatní obavy z toho, kde takové kvantum lidí ubytují. Jak sešli z tribuny, tak se jejich fanoušci nahrnuli na plochu a obklopili je ze všech stran. Trenér, hned jak je ten dav zaplavil, nechal mistrovský pohár vznést do vzduchu a řídil ho svou hůlkou nad hlavami toho kouzelnického hemžení. Tak se sevření kolem hráčů trochu uvolnilo, protože každý fanoušek si chtěl na ten, dlouho očekávaný a vytoužený artefakt, sáhnout alespoň konečky prstů. Většinu lidí Harry vůbec neznal, proto měl docela radost, když zahlédl nějakou známou tvář v tom davu. Držel se Ginny jako klíště a dávali si pozor, aby se nevzdálili od ostatních. I na ní a Charliem s Katií bylo vidět, že je ten dav znervózňuje. Konečně k nim dorazili jejich rodina a přátelé a vytvořili kolem nich ochrannou hradbu. Všichni se radovali a zářili štěstím. I Rona už přešla jeho mrzoutská nálada, objímal Charlieho, Ginny i Harryho a s přihlouplým, šťastným úsměvem pořád dokola opakoval:

      „Vyhráli jste, vážně jste to vyhráli… Porazil jsi Viktora Kruma, to je neskutečný…“

      Nakonec skončili všichni hráči na ramenou svých fanoušků a celý ten dav se vydal ven ze stadionu do stanového městečka.

      Tam se rozhořely velké ohně, vzduchem poletovala spousta nejrůznějších lahví, džbánů, karaf a soudků, snad se všemi existujícími druhy alkoholických i nealkoholických nápojů. Všude se zjevovaly stoly praskající pod tíhou všelijakých dobrot. U každého ohně zněla jiná hudba, ale přes hluk hulákajících fanoušků, stejně skoro nebyla slyšet. Harry si z nejbližšího stolu sebral pár teplých klobásek, naložil si na talíř nakládané cibulky, pár krajíců chleba a šel se posadit do trávy vedle Ginny. Oba byli už dost unavení, tak když dojedli, opřeli se jeden o druhého a začal je přemáhat spánek. V tu chvíli k nim přisedla Hermiona a probrala je:

      „Nechtěli byste se ztratit na ten váš pustý ostrov? Charlie s Katií už taky zmizeli…“

      Harry se na ni překvapeně podíval:

      „S tím jsme nepočítali. Nemáme zabaleno a Sirius nám slíbil ještě nějaké školení, abychom tam nebyli úplně ztracení…“

      Hermiona se usmála.

      „Mamka vám zabalila ještě před zápasem, hned, jak si Krátura všiml, že jste si sem přemístili svoje batohy. Čeká na vás i s portréty a svícnem ve stanu…“

      Tím je probrala. Tak se zvedli a spolu s ní se vydali za mamkou.

      Sirius se podivil, že chtějí zmizet tak brzy.

      „Máte oslavovat, zasloužíte si to. Byl to nádherný zápas, ještě jsme se z toho nestačili vzpamatovat…“

      Mamka se jich zastala:

      „Podívej, jak jsou unavení, však taky není divu, po tak dlouhé a namáhavé hře. Počítala jsem s tím, že budete chtít brzy zmizet. Vypakovala jsem vám špinavé prádlo, vezmeme ho vyprat a Krátura vám ho donese domů. Nechala jsem vám tam jen čisté věci a přibalila jsem Ginny ty modré letní šaty a tobě, Harry, krátké kalhoty po Charliem. Nechtěl je nosit, takže jsou jak nové. Abyste měli co na sebe, kdybyste vyrazili mezi lidi.“

      „Na pustém ostrově?“ podivil se Harry.

      „Ještě jsem vám toho spoustu nestihl říct,“ odpověděl mu Sirius. „V laguně, u které stojí chata, je několik velmi chutných druhů ryb. Snad nejchutnější jsou ty nejošklivější. Takové potvory s placatou hlavou a ústy vespod, protože žerou ze dna. Jsou fakt ošklivé, ale moc dobré. Na severu ostrova jsou rozsáhlé korálové útesy. Je tam malý člun, takže jsem tam lovil takové velké barevné okouny. Mají sice dost kostí, ale masíčko jemňoučké. Taky velké, tmavě červené kraby s moc chutným masem a obrovské barevné langusty…“ na chvíli se zamyslel a hned pokračoval: „Kdyby se vám dary moře přejedly a nechtělo se vám vařit, tak v koupelně, na zrcadle, najdete starý hřeben s vylámanými zuby. To je přenášedlo, naprogramované do kouzelnické tržnice v severoaustralském přístavním městě Darwinu. Je tam hospoda U krále zlodějů, taková stará přístavní putyka, ale navzdory názvu a vzhledu, se tam dobře a levně najíte. Je to kousek i k obrovské mudlovské tržnici, tam seženete úplně všechno. Nějaké Australské mudlovské peníze najdete v kuchyni, v kredenci, v plechovce na kafe. Kdyby vám nestačily, tak na kouzelnické tržnici má zastavárnu docela sympatický skřet, ten vám peníze vymění v poctivém kurzu. Docela jsem se s ním spřátelil, když jsem se tam ukrýval. Má příbuzné u Gringottů a tak mě zásoboval čerstvými zprávami z domova…“

      „Byli jsme tam s Kráturou včera po obědě,“ doplnila ho mamka a ukázala na starožitný svícen na rohovém stolku za portréty. „Uklidili jsme to tam, povlíkli postele a vyhnali z chaty spoustu havěti, abyste se s tím nemuseli zlobit hned po příchodu. Přibalila jsem vám nějaké jídlo, abyste nemuseli hned vařit. Kávový a čajový servis tam je ještě od Blacků. Je tam opravdu nádherně, zrovna tam začíná jaro, jako tady. Všechno tam kvete a přitom je docela teplo. Myslím, že se vám tam bude líbit tak, že se vám nebude chtít domů. Tak jsem vám na taťkovo naléhání přibalila i upozorňovací kalendář. Prvního září jste očekáváni na ministerstvu, tak abyste se tam náhodou nezapomněli…“ dodala s úsměvem.

      „Páni, čeká vás čtrnáct dní v ráji…“ povzdechla si smutně Hermiona. Pak se zasmála: „Ron jde do práce už v pondělí, bude mít před vámi náskok.“

      Harry prošel kolem portrétů a natáhl se pro svícen.

      „Jsme na tebe moc pyšní, Harry…“ řekla mu maminka, když procházel kolem nich zpět. „James je tak dojatý, že ani nemůže mluvit…“

      „Taky jsem po ukončení školy dostal pozvánku do národního týmu, Harry,“ přece jen promluvil táta. „Odmalička jsem snil o tom, že jednou zvednu nad hlavu pohár mistrů světa… Jenže tehdy už to nešlo. Voldemort získával na síle a my se museli skrývat, nemohl jsem hrát. A teď jsi to dokázal ty. Závidím ti a jsem tak pyšný, synku, ani si neumíš představit jak…“ a odvrátil se, aby zakryl slzy dojetí.

      Ginny ho utěšila:

      „Až se vrátíme, tak ten pohár určitě dostaneme na pár týdnů domů, až na nás dojde řada. Postavíme ti ho přímo před portrét, Jamesi, aby ses s ním mohl pořádně pokochat…“ a rozesmála tak Siriuse i Lily. Pak se postavila k Harrymu, batoh na zádech a natáhla ruku ke svícnu.

      „Říkal jsem vám, že se chtějí vytratit bez rozloučení…“ ozval se od vchodu do stanu George. „Charlie aspoň přišel říct "Ahoj", než zmizel…“ dodal vyčítavě a prolezl dovnitř. Za ním se do stanu nahrnuli i Bill, Fleur, taťka, Ron, Lenka Láskorádová, Sturgis a Hestie. Tak Harry na chvíli odložil těžký svícen na stolek a nastalo všeobecné loučení. Všichni jim přáli, aby si svatební cestu co nejlépe užili, aby jim přálo pěkné počasí, aby se jim vyhnuly různé nehody a maléry… Šli oba z náruče do náruče a smáli se Georgovým legračním poznámkám.

      „Moc moji malou sestřičku nerozmazluj, švagříčku, nebo si na to zvykne a budeš mít pak doma peklo… A ty, drahá sestro, koukej se o Harryho dobře starat, nerad bych přišel o tak skvělého švagra…“

      Když si odbyli loučení, tak Harry znova zvedl svícen a postavil se s ním proti Ginny. Jak jeho zrak dopadl na unavenou, ale přesto, obrovským štěstím, rozzářenou tvář své ženy, tak se v něm zvedla vlna něžné touhy. Rychle aktivoval přenášedlo a než se ztratili v obláčku modrého světla, ještě se rozhlédl okolo. V tu chvíli si uvědomil, že svou touhu nezastřel dost na to, aby ji ostatní neucítili. Všichni sice o kus odstoupili, aby se dostali ze zóny přenášedla, ale přítomné dvojice se k sobě přitulily a vyprovázely je rozzářenými pohledy a chápavými úsměvy. Jen George je na jejich svatební cestu vyprovodil slovy:

      „No jo, vždyť my víme, že už se nemůžeš dočkat, Harry…“

       

      Items details

      • Hits: 7777 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      Neilin 17 Březen 2015
      NÁDHERNÝ :D :P @};-
      Všechny kapitoly hlavně ta svatba...
      #
      maja 19 Březen 2015
      Jsem ráda, že se líbí 8)
      #
      rusalka 10 Duben 2016
      TO je fakt síla ta politika i na sportovním kolbišti. Harry a Ginny si svou dovolenou zasloužili oprávněně. Díky, je to nádhera. %%-