Hledej

BlueBoard

HP fan fiction

Zpěv zlatého Fénixe

Zlat_Fnix_02Tento příběh přímo navazuje na konec knihy HP a Fénixův řád. Roztomilá scénka na nádraží, kdy si pár členů Řádu přišlo pohovořit s Dursleyovými,aby je přinutili chovat se k Harrymu slušně…

Na povídce spolupracují Mája a Karlos-sama. Karlos dodává skvělé nápady, píše pro Harryho učebnice a bude se zabývat temnou stranou a pradávným zlem. Mája si bere na starost romantiku, lidské vztahy a konečnou slohovou úpravu. Charaktery postav i zápletky spolu vytváříme pomocí diskuse na Skype a je to opravdu zajímavý styl tvorby. Jsme oba zvědaví, jak se vám trefíme do chutě a proto pište komentáře, podělte se s námi o vaše názory na naše společné dílko…

    Kapitola 10

               Poslední týden prázdnin utekl jako velká voda. Naše pětice se ani chvilku nenudila. Vyprávěli Holly o své škole a ona jim na oplátku řekla všechno o té své. Už přestávali žasnout nad předměty, o kterých jim vyprávěla.  Její škola magie byla totiž něco úplně jiného, než Bradavice. V každém ročníku bylo maximálně patnáct studentů a kromě všeobecného vzdělání, kterého se dostává Bradavickým, profesoři pracovali se svými studenty individuálně a pomáhali jim rozvíjet jejich přirozená nadání a schopnosti. Takže Holly byla hodně napřed ve Formulích, ale třeba v Přeměňování byla dost pozadu a bude mít co dělat, aby je do OVCÍ stihla s látkou dohnat. V lektvarech byla také lepší než Hermiona, ale Staré runy a Věštění z čísel bude také muset dohánět. Bylinkářství jí dá také docela zabrat, protože tady mají trochu jiné rostliny, než v Japonsku. A to si ještě přibrala Péči o kouzelné tvory, které neměla vůbec. Docela se obávala toho, jak to všechno zvládne, i když jí Hermiona nabídla plnou podporu.

      Léto končilo, počasí se začalo kazit a Harry si vpředvečer odjezdu do Bradavic balil svůj kufr. Hedviku poslal napřed po vlastních křídlech, její klec vyčistil a uložil do kufru. Vešel se mu tam bez problémů i Kulový blesk a všechno jeho nové oblečení. Přibalil i katalogy, aby si případně mohl objednat další věci; zimního šatstva moc neměl a hodlal to postupně napravit. Po večeři se skoro na hodinu naložil do vany a užíval si pohodlí svého vlastního pokoje. Ve škole se bude muset spokojit jen s rychlou sprchou. Vykoupe se jen v případě, že ukecá Rona, aby ho vzal sebou do prefektské koupelny, ale vzhledem k tomu, jaké spolu měli vztahy během pár posledních dnů, v to moc nedoufal. Spalo se mu dobře po odvaru z bylinek, které mu dal na začátku prázdnin Snape a tak ráno s pyžamem, do kufru dobře připevnil i svůj truhlík a už se těšil na to, co jeho minizahrádce řekne Neville, až si ji vystaví za okno jejich ložnice.

               Snídaně byla pořádný zmatek. Shromáždilo se tu několik členů Řádu, kteří měli doprovázet nejen jejich malou výpravu na nádraží, ale i Bradavický expres. Snape přinesl znepokojující zprávu o chystaném útoku prvního září. Bohužel nevěděl žádné podrobnosti, protože s ním tentokrát Voldemort nepočítal. Nebezpečí, že bude přepaden právě vlak plný studentů, Brumbál rozhodně nemínil podceňovat a tak vlakem pro jistotu pojedou jak noví profesoři (plus jeden asistent), tak bystrozorská hlídka a ještě několik dalších spolehlivých členů Řádu. Grimmauldovo náměstí nebylo daleko od nádraží King´s Cross a pan Weasley byl celý nadšený z toho, že tam pojedou tři zastávky metrem. Rozdal všem drobné mince na turnikety, Hermiona a Harry museli slíbit, že půjdou první a všem ukážou, jak se s tím důmyslným přístrojem zachází. Pak je poslal, ať si všichni zmenší svá zavazadla na rozumnou velikost, aby v metru nevzbuzovali pozornost nadměrným nákladem. Harry svůj kufr zmenšil do velikosti příručního kufříku a Hermiona si naplánovala, s pohledem na svůj divně vypadající cestovní kufřík, o Vánočních prázdninách pořídit vkusný malý batůžek, aby mohla příště cestovat pohodlněji.

      Na cestu vyrazili už před desátou a tak vzhledem k tomu, že v metru nedošlo, kromě pár trochu trapných situací, k žádné katastrofě, dorazili na nádraží tak brzy, jako ještě nikdy. Pan Weasley a Elfias Dóže zůstali před přepážkou, Moody, Tonksová a Kingsley šli organizovat obranu vlaku a tak je k oblíbenému poslednímu vagónu doprovázeli jen mamka Weasleyová s Lupinem. Harry věděl, že Remus je tady především kvůli doprovodu expresu, ale to, že ho jeho opatrovník vyprovázel až k vlaku a pomohl jim do prázdného kupé naskládat všechna zavazadla, ho pohladilo po duši. Po té, co mamka Weasleyová začala kázat Ronovi a Ginny o slušném chování a pilném studiu se na Harryho s úsměvem podíval a řekl:

      „Já ti kázat nebudu, Harry, protože si tě letos hodlám pohlídat osobně…“ se Harry rozesmál nahlas a srdečně Remuse objal.

      „Měl bys jít bránit vlak, Remusi. My se přece nemusíme loučit…“ poslal ho nakonec se zrůžovělými tvářemi za Tonksovou.

      Vyslechl si od paní Weasleyové stejné kázání, jako její děti, pak odchytil Nevilla s Lenkou a šel jim pomoct se zavazadly do jejich kupé. Ginny se vydala hledat Deana, Hermiona odtáhla zamračeného a vzpouzejícího se Rona do prvního – prefektského vagónu a tak nakonec zůstal Harry v kupé jen s Holly, Nevillem a Lenkou. Seznámil je navzájem a v družném hovoru téměř ani nepostřehli, že se vlak vydal na cestu.

               Zastavila se u nich Tonksová, aby jim sdělila, že drží hlídku na konci vlaku, aby věděli kde jí mají hledat, kdyby se něco dělo. Cesta probíhala poklidně asi půl hodiny, když do jejich kupé náhle vrazily Susan Bonesová a Hannah Abbottová z Mrzimoru.

      „Díky Merlinovi! Harry, Neville, pomozte nám prosím!“ vydechla Hannah a šíleně se rozkašlala.

      „Co se děje!“ vyskočil okamžitě na nohy Harry a svou hůlku držel připravenou v ruce.

      „Klid, Harry,“ zadržela ho Susan. „O život nám nejde…“

      „To bych tedy netvrdila…“ nesouhlasně lapala po dechu Hannah. „Ten chlap je schopný zamořit a otrávit celý vlak…“ obě se usadily na volná místa a začaly vyprávět:

      „Když se vlak rozjel, tak si k nám do kupé přisedl nový učitel Obrany…“ začala Susan.

      „Herkules Samson,“ zaúpěla Hannah. „No věřili byste tomu?“

      „Michael s Cho se odstěhovali hned, jak si přisedl. My jsme zůstaly, protože jsme se domnívaly, že nebude marné trochu ho poznat, abychom věděly na co se můžeme těšit…“ pokračovala Susan a podívala se zkoumavě na Harryho, „Ty ho znáš? Proto jsi rozeslal dopisy, že budeme pokračovat v BA?“

      Harry se zazubil a zakroutil hlavou.

      „Jen z doslechu. Tonksová usoudila, že bychom na něj s výukou neměli moc spoléhat a to, co o něm zjistili Fred a George nám to jen potvrdilo. Co vám provedl?“ zajímal se nakonec.

      Hannah si jen odfrkla a tak jim tu hrůzu nakonec popsala Susan:

      „Zkoušely jsme se opatrně vyptávat, ale on byl nějaký divný. Mluvil z cesty a na otázky odpovídal zase jen otázkami, ale úplně mimo téma. Celý ten podivný rozhovor zakončil tím, že si zapálil lulku. To co v tom obrovském podivném artefaktu (protože to co svírá mezi zuby se jinak nazvat nedá) začalo doutnat, určitě nebyl tabák…“

      „Takový příšerný zápach jste ještě určitě necítili…“ dodala Hannah. „Jestli nám nepomůžete rychle odtud dostat naše zvířata, tak určitě zahynou hroznou smrtí. A naše zavazadla! Merline! Oblečení nám načichne tak, že to budeme celý týden větrat, než se do toho budeme moct obléknout!“ začala zase panikařit Hannah.

               Zvedli se všichni a nechali se vést mrzimorskými děvčaty až k úplně prvnímu kupé jejich vagónu. Ze zavřených dveří už na chodbičku pronikal proužek dýmu a ten zápach byl opravdu příšerný. Harry okamžitě provedl kolem své hlavy bublinové kouzlo a ostatní ho rychle napodobili. Holly otevřela na chodbičce okno, otočila se, otevřela dveře kupé a hned mávnutím hůlky stáhla i okno uvnitř. Průvan, který vznikl, odsál hutný temný dým, kterým bylo kupé naplněno, během několika okamžiků. Harryho okamžitě napadlo, že tomu Holly musela pomoct živlem větru a zkoumavě se na ni podíval. Ona ale neztrácela čas, natáhla se po dívčích pláštích, které tu visely na háčku a šla s nimi zpět do jejich kupé. Tak Harry s Nevillem sundali ze zavazadlového prostoru košík s kýchající bílou kočkou Susan Bonesové, klec s kašlající sovou Hannah Abbottové a podali je děvčatům. Nakonec Harry zmenšil na polovinu i jejich kufry, každý popadl jeden a s posledním pohledem na nového učitele Obrany, který vypadal, že jejich přítomnost vůbec nezaregistroval, protože byl úplně mimo, odešli za nimi.

      Nejdřív uložili zavazadla do sítí nad sedadly. Naštěstí tam bylo dost místa, díky zmenšovacím kouzlům. Pak se Harry vydal na konec vlaku, aby Tonksovou informoval, ať radši s druhým strážcem v jejich vagónu moc nepočítá, kdyby se něco dělo. Když se vrátil zpět, tak se mrzimorská děvčata právě seznamovala s Holly. Vyprávěla jim, co dvojčata zjistila o novém učiteli obrany a divila se, jak takového člověka může ředitel vůbec zaměstnat. Tak jí Harry vysvětlil, jak je to s kletbou na tohle místo a že to má Brumbál rok od roku těžší a těžší. Usadil se na poslední volné místo v kupé. Seděl uprostřed mezi Lenkou, která si sedla ke dveřím a Holly, která seděla u okna. Naproti seděl trochu rozpačitý Neville, mezi Hannah a Susan. Harry se trochu zamračil:

      „Měli jsme držet místa Ronovi a Hermioně…“

      „Možná sem ani nepřijdou, když je zvýšená ostraha vlaku,“ uklidňoval ho Neville. „Třeba budou muset celou cestu hlídkovat.“

      „A kdyby přece přišli, tak se nic neděje,“ zasněně konstatovala Lenka. „Místa je tu dost. Když zvedneme područky a trochu se přitulíme, tak se k nám vejdou…“ Harry i Neville po jejích slovech trochu zrůžověli, když si představili, jak se k nim budou ze všech stran tulit taková hezká děvčata a pustili starost o své kamarády prefekty z hlavy.

               V kupé se rozběhla příjemná zábava. Susan a Hannah zajímalo hlavně jejich dobrodružství na odboru záhad, na konci minulého školního roku. Z toho, co si o tom všem přečetli v novinách nebyly moc moudré a tak jim hlavně Neville a Lenka vyprávěli, o co tam šlo. Harry neměl moc náladu si ty hrozné události moc připomínat, ale stejně se tomu nevyhnul.

      „Jak tedy můžou psát, že jsi Vyvolený, když se ta věštba rozbila tak, že ji nikdo neslyšel?“ divila se Hannah.

      „Znáš novináře,“ pokrčil rozpačitě rameny Harry. „Vymyslí si cokoliv, jen aby prodali co nejvíc výtisků…“

      „Já se jim nedivím,“ konstatovala novinářská dcerka Lenka. „Vkládají do tebe naděje, protože už jsi Toho, kterého nesmíme jmenovat porazil několikrát. Kdo jiný by ho měl zastavit, když ne ty?“

      Holly o tom nevěděla nic a tak se všichni ochotně pustili do vyprávění Harryho příběhu. On tyhle hrdinské bajky nesnášel a tak si neodpustil svoje vlastní vysvětlení všech těch střetů s Voldemortem.

      „Když mi bylo patnáct měsíců, tak mě před ním zachránili moji rodiče, Holly. To, že se za mě obětovali mi poskytlo ochranu. Jejich láska mě zachránila. Smrtící kletba se ode mě odrazila a zničila Voldemortovo tělo, vzala mu skoro všechnu sílu a moc,“ a bezděčně si přejel prsty po jizvě na svém čele. Když Neville zaníceně vyprávěl o záchraně kamene mudrců v prvním ročníku, tak Harry zase uvedl vše na pravou míru:

      „Dostal jsem se tak daleko jen díky Ronovi a Hermioně; bez nich bych to nedokázal. Voldemort sice ovládl Quirrella, ale aby si udržel sílu zabíjel jednorožce v Zapovězeném lese a živil se jejich krví. Muselo pro něj být vyčerpávající ovládat dospělého kouzelníka, i když to byl slaboch. I tehdy mě před ním zachránila oběť mé matky. Quirrell se spálil, když se mě dotkl a tak jsem na něj položil své dlaně, abych se mu ubránil. Pořádně jsem ho popálil, než jsem ztratil vědomí. Naštěstí přišel Brumbál včas, protože mě to tolik vyčerpalo, jak fyzicky, tak magicky, že by se mu to nakonec mohlo podařit. I když byl Voldemort tak slabý, neměl bych proti němu bez pomoci šanci…“

      „Jenže to ti ještě nebylo ani dvanáct, Harry…“ připomněl mu důrazně Neville a pustil se do vyprávění o baziliškovi a Tajemné komnatě.

      „Tam mi zase pomohl Fawkes, Brumbálův Fénix,“ uváděl vše na pravou míru Harry. „Vykloval Baziliškovi oči, přinesl mi Moudrý klobouk, z kterého jsem pak vytáhl Nebelvírův meč. Bez něj by tam ležela moje mrtvola vedle Ginny a bylo by po tom slavném Vyvoleném…“ bručel zamračeně.

      „Ty jsi dokázal zabít Baziliška ve dvanácti letech?“ žasla přesto Holly a Harry zrudnul jako pivoňka. Nemusel se snažit na Holly udělat dojem, všechno za něj obstarali jeho přátelé.

               Vyprávění pokračovalo skoro celou cestu. Harry toho konec konců už za svůj krátký život zažil opravdu hodně a s mírným tetelením v oblasti žaludku si všímal, jak na něj Holly pohlíží s čím dál tím větším obdivem. Když vyčerpali téma Harry versus Voldemort, tak pokračovali v příjemné zábavě o očekáváních z nadcházejícího školního roku. Holly se podivila:

      „Myslela jsem, že mezi kolejemi ve vaší škole existuje mnohem větší rivalita, než mi ukazujete. Jste tu ze třech různých kolejí a přesto vypadáte jako dobří přátelé…“

      „Brumbálova armáda…“ zaznělo mnohohlasně jako jasné vysvětlení jejich přátelství a Harry pokračoval: „Ta rivalita mezi našimi kolejemi se většinou omezuje jen na famfrpálové zápasy. Jinak spolu vycházíme většinou dobře. Ostatní koleje si často fandí i navzájem, pokud některá z těch našich tří, hraje proti Zmijozelu. Ten se distancuje od všech. Myslí si, že jsou něco nadřazeného, vyjímečného a nehodlají se zahazovat s nikým jiným…“

      „Nemáš úplně pravdu, Harry,“ jemně nesouhlasila Lenka. „Mezi zmijozelskými je poměrně dost slušných lidí, ale netroufnou si bavit se s ostatními…“

      Harry souhlasně přikývl a vzpomněl si na Snapea.

      „Zmijozelu teď vládne Malfoy a ta jeho parta malých Smrtijedů. Ostatní z nich mají strach, protože jejich rodiče slouží Voldemortovi a kdyby se Malfoyovi znelíbili, mohli by ohrozit své rodiny. Možná to letos nebude tak hrozné, jako před tím. Lucius Malfoy zklamal svého Temného pána a skončil v Azkabanu. To by mohlo trochu podkopat vliv toho namyšleného vyšisovaného spratka…“ rozpálil se trochu Harry a hned se za to zastyděl.

      Pořád byl na Malfoye namíchnutý a bál se problémů, které ho s ním letos kvůli dědictví po Siriusovi, čekají. Tak radši zvětšil svůj kufr do normálu, otevřel ho a přivolal si plátěný sáček se sendviči, které mu na cestu přibalil na poslední chvíli Dobby. Susan a Hannah se přidaly a vybalily svoje svačiny. Pak se společně rozdělili s ostatními, kteří jídlo sebou neměli. Lenka přidala do společného bufetu velkou láhev domácí třešňové limonády a Neville překvapil a z kufru vytáhl několik lahví máslového ležáku.

               Následující půlhodinu se zabývali jen naplněním svých žaludků. Harry Lence pochválil limonádu a ona ochotně vyprávěla:

      „Letos jsme se tátou vrátili z expedice včas na to, abychom třešně stihli sklidit. Loni nám je všechny požraly ti nenasytní Rudožravci a nesklidili jsme skoro nic…“

      „Rudožravci?“ podivil se Harry. „Ty neznám. Myslel jsem, že na třešně chodí špačci…“

      „Och… Před špačky ovoce snadno ochráníš, ale na Rudožravce neplatí nic. Naštěstí žerou jen ovoce červené barvy, takže angrešty, ostružnice a třemdavu snad táta na podzim sklidí bez problémů…“ ujišťovala ho Lenka.

      Neville se podivil:

      „O Rudožravcích jsem také nikdy neslyšel a škůdce už jsem probral všechny. Jak vypadají Lenko?“

      „To přece nikdo neví,“ rozesmála se Lenka. „Jsou neviditelní stejně jako Škrkny, Strachopudové, nebo Pampeliškovníci…“

      Hannah a Susan se na ni podívali s výrazem: ,no jo, to je naše Střelenka…´, Harry s Nevillem se už dávno ničemu nedivili. Ale Harryho zaujal pohled, který na Lenku vrhla Holly. V tom pohledu byl zájem, zvědavost a snad i trochu úcty…

               Probrali společně soud Umbridgeové a nového učitele nového předmětu – tělocviku. Holly ochotně s pobavením odpovídala na otázky ostatních a bylo vidět, že se dobře baví. Pozdě odpoledne se to všechno trochu pokazilo. Dorazili Ron s Hermionou. Jako první uslyšeli z chodbičky rozčílený Hermionin hlas, když se marně pokoušela domluvit s novým učitelem Obrany, jako s dospělým dozorem na jejich vagónu.

      „Á… už jsou tady,“ konstatovala Lenka a zvedla područku u svého sedadla. „Musíme jim udělat místo.“

      Harry ochotně udělal totéž a přisunul se blíž k Holly. Z druhé strany se k němu přitulila Lenka a tak vzniklo u dveří dostatek místa pro jednoho z prefektů. Na druhé straně udělali totéž a Neville se znova začal červenat. Rozpálená Hermiona vlítla k nim do kupé a vyhrkla:

      „Viděli jste už toho nového učitele na obranu? To je něco nepředstavitelného! Já jsem se ho byla zeptat na instrukce, protože jsme s Ronem dostali na starost tento vagón a on mě snad ani nevnímal! Celou dobu jen hudral, že mu nejde zavřít okno a stěžoval si na příšerný průvan!“

      Holly se svatouškovsky culila a Hannah potěšeně konstatovala:

      „Dobře mu tak! Proč myslíš, že jsme tady. Vtrhnul k nám do kupé, málem nás otrávil a tak nás vyštval ven…“ a začala Hermioně barvitě vyprávět jejich seznamovací eskapádu s novým profesorem.

      Ron se mezitím zeptal Harryho:

      „Nevíš, kde je Tonksová? Musíme se jí hlásit…“

      „Stojí na zadní plošině a hlídá vlak zvenku… Už jsem za ní byl, abych ji upozornil, že s druhým hlídačem nemá radši moc počítat. Ten chlap byl úplně mimo…“ odpověděl mu Harry a Ron odešel.

      Pak se Harry otočil na Hermionu:

      „Nepotkali jste paní s občerstvením? Něco bych si dal…“

      „Měla by tu být každou chvíli,“ potěšila ho kamarádka. „Když jsme procházeli, tak byla už na konci vedlejšího vagónu.“

               Za chvíli už Harry slyšel rachtání jejího vozíku na konci chodby. Hrábnul do kapsy a ověřil si, že tam ještě je hrst mincí, kterou si tam na cestu strčil a vylezl na chodbičku. U vozíku už byl Ron. Za chvíli odcházel s jednou rukou plnou čokoládových žabek a v druhé Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Nechal ho projít a sám na chodbě čekal, až k němu vozík dokodrcá kolem prvních tří kupé. Vzal si prázdnou papírovou krabici a naplnil ji všemi oblíbenými dobrotami: dýňové paštičky, kotlíkové koláčky, několik tabulek nejlepší kouzelné čokolády, rozinkové vafle i jeho oblíbené jahodové košíčky. Prostě od všeho něco pro všechny…

      Když se vrátil do kupé, tak překvapeně zíral na Rona usazeného na jeho místě mezi Lenkou a Holly.

      „To bylo moje místo, Rone…“ řekl mírně, přestože se v něm krev začínala vařit.

      „Nevšiml jsem si, že bys ho měl podepsaný…“ zašklebil se na něj zrzek.

      „Máš pravdu, podepsat jsem si ho zapomněl. No to je jedno, stejně jsem si chtěl ještě skočit na záchod…“ Položil krabici s dobrotami Nevillovi na klín. „Nakoupil jsem pro všechny, berte si podle chuti…“ sáhl si pro jeden jahodový košíček, strčil ho do pusy a dodal: „Jeden mi ještě nechte…“ a odešel z kupé.

      Ne, že by opravdu nutně potřeboval, ale chtěl se trochu projít, aby se uklidnil a nevybuchl zlostí. Ron ho dokázal neuvěřitelně vytočit. Ještě loni by se asi nedokázal takhle ovládat, ale letos prožil senzační prázdniny a nácvik nitrobrany, meditace a studium dalších disciplín Magie mysli, značně prospělo jeho sebeovládání.

               Když došel téměř na úroveň prvního kupé, které obsadil nový profesor Obrany, tak stál najednou přímo proti Malfoyovi, který se zrovna vynořil zpoza rohu. V tu samou chvíli oba drželi hůlku v ruce. Draco Malfoy na něj vyslal úplně neznámou kletbu a Harry mu ji obratem vrátil pomocí zrcadlového štítu. Časté procvičování v posledních týdnech způsobilo, že ho vykouzlil automaticky, místo do této chvíle nejoblíbenějšího „Protego“.

      Temně vypadající paprsek kletby se zabořil Malfoyovi přímo doprostřed hrudi a uvrhl ho do bezvědomí. Harry stál strnule a rozdýchával ten šok. Přemýšlel, co bude dělat, protože skutečně netušil, čím to vlastně Malfoye zasáhl. V tu chvíli vylezl ze svého kupé Herkules Sampson a hned přiklekl ke Zmijozelovi. Na Dracově bledé kůži začaly naskakovat rudé skvrny, které rychle tmavly. Profesorovy oči zavadili o Harryho, který tam stál ještě s hůlkou v ruce a zařval:

      „Co jste tomu ubohému chlapci udělal, vy grázle!!!“

      Harry se nezmohl na víc, než pokrčení ramen. Naštěstí k němu právě doběhly Hermiona s Tonksovou v závěsu.

      „Ale copak? Bratránek zase zlobil?“ zajímala se Tonksová. „Co se tady stalo, Harry?“

      „Poslal na mě kletbu a já mu jí zrcadlovým štítem vrátil. Nevím, co to bylo; nikdy jsem tu inkantaci neslyšel…“ odpověděl už klidnější Harry.

      „Vzpomeneš si, jak to znělo?“ vyptávala se dál bystrozorka s vlasy růžovými jako žvýkačka.

      „Něco jako nigramors…“ vzpomínal Harry.

      „A sakra! Nigra mors? Morová kletba?“ vyděsila se Tonksová, její vlasy dostaly temně fialovou barvu a Hermiona vedle ní se zatvářila docela bázlivě.

      Harry přikývl: „Přesně tak to znělo…“

      Tonksová se obrátila na obrovitého Sampsona:

      „Kolego, znáte protikouzlo na Morovou kletbu? Protože já tedy ne…“

      Učitel Obrany se na ni zadíval naprosto nechápavě.

      „Asi tedy neznáte…“ konstatovala Tonksová a koukla po Hermioně. „Dojdi hned pro Snapea. Ten tu bude asi jediný, kdo mu může pomoct. Kingsley a Moody jsou na lokomotivě; Snape je blíž…“

      Hermiona na sebe nejdřív uvrhla desinfekční a sterilní kouzlo, pak se rychle protáhla kolem ležícího Malfoye, u kterého stále klečel obrovský profesor a utíkala pro pomoc. Harry se ohlédl a viděl chodbičku zaplněnou zvědavými studenty, kteří zvědavě zjišťovali, co se zase děje.

               A už se přiřítil Snape. Vrhal kolem sebe kouzla, zřejmě pokročilou desinfekci prostoru, a pak se rozzlobeně zadíval na Harryho.

      „Co jste to zase provedl, Pottere! Školní rok, ještě nezačal a vy už si koledujete o trest?“ překročil Draca a hrozivě se nad ním tyčil, když suše rozkázal: „Vaši hůlku – ihned!“

      Harry mu ji bez zaváhání podal.

      „Prior incantato!“

      Z Harryho hůlky se zakouřilo a zaznělo:

      „Speculum pelta…“

      „Vy umíte zrcadlový štít?“ zeptal se překvapeně Snape a Herkules Samson zvedl zvědavě hlavu.

      „Ano, pane,“ odpověděl Harry.

      „Tak to asi odpověď musím hledat tady…“ otočil se Snape a zvedl hůlku, která se válela na zemi vedle Malfoye.

      „Prior incantato!“ opět obláček dýmu a slova: „Nigra mors…“

      „Idiot!“ konstatoval Snape a začal nad Malfoyem mávat hůlkou ve složité křivce a odříkávat:

      „Pro terreo pestis… Pro terreo pestis…“

      Několikrát inkantaci zopakoval a skvrny na bledé pokožce přestaly tmavnout. Naopak začaly ztrácet barvu, až se nakonec ztratily úplně. Snape, stále bezvědomého Zmijozela, odlevitoval do prvního kupé a uložil ho na sedačky. Pak se zeptal:

      „Dotkl se ho ještě někdo jiný než vy, pane kolego?“

      Sampson ukázal na Hermionu, ale ta se hned bránila:

      „Jen jsem se kolem něj protáhla, profesore, a před tím jsem použila desinfekční kouzlo a sterilní bublinu…“

      „To by u morové kletby nemuselo stačit, slečno. Přes noc uvařím morový lektvar pro pana Malfoye a kolegu Sampsona. Nechám po jedné dávce i pro vás a pro jistotu i pro pana Pottera. Tonksová, vy jste byla také blízko, takže se u mě ráno raději zastavte. Pochybuji, že by v ministerské ošetřovně, nebo u Svatého Munga, měli Morový lektvar běžně na skladě…“ pak se upřeně zadíval na Sampsona, jako by hodnotil, jestli ho vnímá a pomalu, důrazně vysvětloval: „Vy, pane kolego, budete muset s panem Malfoyem do karantény. Zabezpečím toto kupé a po příjezdu do Prasinek vás tady vyzvednu, až vystoupí všichni studenti… Je mi líto, že přijdete o slavnostní hostinu, ale věřím, že se o vás madam Pomfreyová dobře postará…“

      Sampson se zamračil a pak se zeptal: „Myslíte, Snape, že dokážete zavřít todle okno? Ten průvan je tu hroznej. Aby vám váš chlapec ještě nenastyd´…“

      Lektvarista se na něj podíval nejprve nechápavě, pak se pokusil mávnutím hůlky okno zavřít. A ono to nešlo… Povedlo se mu to až na třetí pokus, když použil nějaké složitější kouzlo. Pak už beze slova zavřel svého studenta s novým učitelem v kupé, použil několik zamykacích kouzel, silnou sterilizační blokádu a pak se zadíval zkoumavě na Harryho.

      „Nevíte, kdo v tom kupé otevřel okno a způsobil tam ten průvan, pane Pottere?“

      Harry nevěděl, jestli má Holly prozradit, nebo ne. Ona ho naštěstí ušetřila rozhodování. Přišli s Lenkou a Nevillem blíž, aby viděli, co se děje a Holly se s úsměvem přiznala:

      „To jsem byla já, profesore…“

      A světe div se! Snape se na ni zlehka usmál a pochválil ji:

      „Tak to byla skutečně dobrá práce, slečno Goodmannová…“ otočil se a odešel zpět do svého vagónu.

               Vzrušení pomalu opadávalo, studenti zalézali do svých kupé a diskutovali samozřejmě o tom, jak bude tento školní rok zajímavý, když k takovému střetu mezi Malfoyem a Potterem došlo už ve vlaku. Harry se šel společně s ostatními také posadit. Přes veškeré Ronovy snahy skončil usazený uprostřed mezi Holly a Lenkou. Ani se nemusel moc snažit, děvčata si ho prostě mezi sebe usadila. Ron se tvářil naštvaně, nebavil se a zíral vztekle z okna. Susan a Hannah se zajímaly, jestli je Harry na BA také naučí zrcadlový štít, Hermiona si z kufru vytáhla učebnici pokročilých lektvarů, aby se podívala na Morový lektvar a byla nervózní z toho, že ho tam nenašla. Harry, aby ji uklidnil, vytáhl svou knihu Útočná kouzla černé magie a obrana proti nim. Tam pak společně našli i Morovou kletbu, protikouzlo i zmínku o lektvaru na doléčení morové nákazy. Složitý lektvar, jehož příprava trvá šest hodin…

      „Páni,“ žasla Hermiona. „To bude Snape vařit celou noc…“

      „On je v lektvarech opravdu dobrý, že? Táta o Snapeovi mluvil jen v superlativech…“ poznamenala Holly. „Myslím, že se znají opravdu dobře.“

      Harry dodal: „Vypadá to, že i s Lupinem bývali dobří přátelé… Asi chodili do školy společně. Nevíš v jaké koleji byl tvůj táta? Nemluvili jste o tom, kam by tě mohl Moudrý klobouk zařadit?“

      Holly se rozesmála:

      „Táta byl v Mrzimoru, ale o mě říká, že jsem cokoliv jiného, než Mrzimor. Sám je zvědavý, kam se dostanu…“

               Vlak už se pomalu blížil k Prasinkám. Už byla skoro tma a tak se všichni převlékli do školních hábitů a připravili se na výstup. Vynesli na nástupiště svoje zavazadla a nechali je tam pro skřítky, kteří je měli dopravit do hradu, jako každý rok. Pozdravili všichni srdečně Hagrida, který stál vedle lokomotivy a jako vždy vykřikoval:

      „Prváci ke mně! Všichni prváci, pojďte sem ke mně!“

      Tentokrát se k němu připojili i Remus Lupin, Tonksová a profesor Goodmann, který si k sobě zavolal Holly. Harry jim trochu záviděl. Taky by si rád zopakoval cestu do hradu na lodičkách po jezeře. Pohled na rozzářený hrad, odrážející se na hladině, v něm zanechal ohromující vzpomínku. Místo toho se společně s ostatními nacpali do jednoho z připravených kočárů, tažených párem testrálů a nechali se odvést před vstupní bránu Bradavického hradu.

      Šli si sednout rovnou do Velké síně a čekali, až začne zařazování a hostina. Čekali poměrně dlouho. Profesor Goodmann s Lupinem vešli postranními dveřmi, takže prváci a Holly už byli nachystaní v boční místnosti, ale Brumbál pořád ještě čekal. Až když dorazil konečně i profesor Snape, tak dal pokyn McGonagallové, aby začala.

               Se stoličkou v jedné a s kloboukem v druhé ruce, vyšla zástupkyně ředitele z postranního vchodu a za ní, v čele maličkých prváků, kráčela napjatá Holly. Klobouk se zavrtěl na stoličce a začal zpívat:

      „Vítám vás všechny do nového věku,

      Nastala doba novodobých reků,

      Tentokrát nikdo nebude stát sám,

      Každý z vás bude do bitvy zván.

       

      Dobře si rozmysli kudy povede tvá cesta,

      Tato doba prověří z jakého jsi těsta,

      Nezáleží na tom, která kolej je tvým domovem,

      Ptej se pouze na to, co ukrýváš v srdci svém.

       

      Je li tam odvaha, věrnost a čest,

      Godrik z Nebelvíru tě bude vést.

      Máš chytrou hlavu a touhu po vědění?

      Rowena z Havraspáru tě k obrazu svému změní.

       

      Jestli jsi věrný, pilný, laskavý a soucitný,

      Pro Helgu z Mrzimoru budeš nezbytný.

      Pokud jsi lstivý, chytrý a strategii znáš,

      Pak úctu Salazara Zmijozela si získáš.

       

      Všichni jste našli domov v tomto hradu,

      On zachrání vás od všech zlých úkladů,

      Prastaré ochrany budou brzy zdviženy,

      Merlinovou mocnou magií budete chráněni.

       

      Dobře si rozmysli komu dáš svou věrnost,

      Hledej sám v sobě svou odpovědnost,

      Protože zlá moc se k nám chvatně blíží,

      Jen vaší síle v jednotě nic neublíží.

               Všichni, včetně Brumbála a ostatních profesorů, poslouchali užasle tu neobvyklou píseň. Tohle tady ještě nebylo. Klobouk všem naznačil, že letošní školní rok bude rozhodně zajímavý a vzrušující. McGonagallová se konečně vzpamatovala a rozvinula pergamen se seznamem studentů.

      „Holly Goodmannová!“ se usadila na stoličku a položila si Moudrý klobouk na hlavu.

      Trvalo to pěkně dlouho. Holly měla zavřené oči a plně se soustředila na komunikaci s kloboukem. Pak pokrčila rameny, klobouk se na její hlavě zavrtěl a nakonec vykřikl:

      „Havraspár!“

      Holly se zvedla a s úsměvem se šla posadit k Lence Láskorádové. Srdečně se přivítala s ostatními Havraspárskými, pak se ohlédla k Harrymu a Hermioně a omluvně pokrčila rameny. Jak Harry, tak Hermiona se na ní usmáli, jako že se nic neděje, ale Ron byl značně rozmrzelý. Něco si mrmlal na adresu prváků, kteří se zatím střídali na stoličce a rád by je popohnal, aby urychlil hostinu. Harry se zamyslel nad významným pohledem, který si vyměnili Alex Goodmann se Snapem, když klobouk Holly zařadil. Pak mu to najednou došlo: Holly přece ve vlaku předvedla, že ovládá živel větru! A to byl živel Roweny z Havraspáru. Takže tam určitě patří. Jenže o čem tak dlouho s kloboukem diskutovala? Slíbil si, že se jí na to co nejdřív zeptá.

               Prváci už byli všichni zařazeni a Brumbál povstal ke svému projevu. Jako první věc, kterou po přivítání všech studentů ve škole oznámil, bylo zavedení Tělesné výchovy pro všechny ročníky. Představil Alexe Goodmanna a jeho asistenta Remuse Lupina. Ozval se mohutný potlesk pro oba, v kterém skoro úplně zaniklo nesouhlasné bučení od zmijozelského stolu. Pak ředitel oznámil, že nový učitel Obrany proti černé magii, Herkules Sampson –  bývalý bystrozor, je bohužel kvůli nemilé příhodě v Bradavickém expresu až do zítřejšího rána na ošetřovně v izolaci.

      „Zítra však bude již plně k dispozici, takže se s ním budete moci seznámit při svých hodinách…“ kupodivu nikdo neprojevil žádné velké nadšení. Že by pověstná šeptanda a tichá pošta zapracovala tak rychle?

      Pak přišly obvyklé fráze o Zapovězeném lese, dodržování školního řádu, který je vyvěšen na dveřích kanceláře pana Filche, který velmi pečlivě dohlíží na jeho dodržování.

      „A teď už všem přeji – dobrou chuť!“ zakončil svůj proslov Brumbál a stoly se najednou prohýbaly pod spoustou dobrot.

      Harry jedl s chutí a skvěle se bavil s ostatními Nebelvírskými. Probírala se příhoda s Malfoyem ve vlaku, všechny drby o novém učiteli Obrany i očekávání z tělocviku. Všem byl Alex Goodmann sympatický a Remuse měli všichni rádi už z jeho dřívějšího působení na škole. A ti, kterým dělalo trochu starosti to, že je vlkodlak se rychle uklidnili, když jim Harry oznámil, že je Lupin jeho opatrovníkem.

      Večeře končila, zákusky už byly téměř zlikvidovány, když Harry zašeptal Hermioně:

      „Jdu teď na chvíli za Holly. Zajímá mě, o čem tak dlouho s Moudrým kloboukem diskutovala…“

      Hermiona přikývla: „Taky jsem zvědavá, počkám tu na tebe…“

               Harry se vtlačil na lavici mezi Lenku a Holly.

      „Můžu na chvilku na návštěvu?“

      Lenka se usmála: „Ty vždycky, Harry…“

      Okamžitě ho zdravili i ostatní Havraspárští. Teď, když bylo v tisku jeho jméno očištěno a všichni už věděli, že celý loňský rok říkal pravdu, tak na něj všichni hleděli s uznáním a přátelsky. Harry se zeptal Holly na Moudrý klobouk.

      „Nejdřív mě moc hezky přivítal doma. Vypadalo to, že ze mě má opravdu radost. Pak mi řekl, že v Mrzimoru bych byla šťastná, Havraspár by mi nejvíc prospěl, v Nebelvíru bych našla skvělé přátele a ve Zmijozelu bych jistojistě byla užitečná. A pak mi dal vybrat… Nejdřív jsem chtěla jít za vámi do Nebelvíru, ale pak jsem mu řekla, že to nechám na něm. Ať vybere tu nejlepší kolej pro mě – a on vybral…“ trochu zaraženě se na něj podívala a zeptala se: „Zlobíš se?“

      „Ne, jistěže ne,“ usmál se na ni. „Ve vlaku jsem viděl, že ovládáš živel větru a to je Havraspárský živel. Myslím, že sem opravdu patříš…“

      „No, já ovládám i živel země, ale vítr je můj dominantní živel… Ty taky zvládáš elementární magii?“ ptala se Holly.

      „Můj dominantní živel je Nebelvírský oheň, ale zdá se, že vítr bych se mohl naučit taky. V Nitrobraně už jsem ho dokázal použít ve spojení s ohněm…“ odpověděl jí Harry.

      „Páni, to je dost nebezpečná kombinace, to bys asi neměl trénovat sám. Já se učím ovládat živly s tátou, tak se můžeš někdy přidat, jestli budeš chtít,“ usmála se Holly a Harry nadšeně souhlasil.

      To už se k nim vetřel z druhé strany Ron a za ním, s omluvným pokrčením ramen, i Hermiona. A Holly s Lenkou se zvedly:

      „Tak my už půjdeme na kolej… Dobrou noc, uvidíme se zítra na vyučování…“

      Ron byl rudý vzteky a odešel z Velké síně sám hned za nimi.

               Harry si ho nevšímal a vyprávěl Hermioně, co se dozvěděl od Holly. Zůstali sedět u Havraspárského stolu, beztak už tu byli skoro sami; většina studentů už se odebrala do svých ložnic. Oni už se také zvedali, když k nim přišel od učitelského stolu Snape.

      „Pottere, Grangerová, zítra máme spolu hned první dvouhodinovku, takže Morový lektvar vám dám na začátku hodiny,“ oznámil jim suše nahlas. Pak ale potichu dodal: „Podívejte se na lektvar na straně 32. Budeme ho zítra vařit. Jsem zvědav jestli přijdete na chybu v předpisu přípravy. A koukejte připravit i Longbottoma, ať mě ušetříte výbuchu. Budu muset celou noc vařit a tudíž budu zítra značně popudlivý…“

      Nečekal na odpověď a rychle se vzdaloval z Velké síně, s černým hábitem působivě vlajícím za sebou. Hermiona a Harry se na sebe překvapeně podívali, vybuchli smíchy a pak se společně vydali do Nebelvírské věže.

      Poznámky autora:

      • Tak doufám, že jsem dobře vysvětlila, proč Holly skončila zrovna v Havraspáru. V dalším ději to bude mít svůj význam. Možná vám trochu napoví i píseň Moudrého klobouku. V našem příběhu budou hrát významnou roli i Zakladatelé a kupodivu nebudou jen čtyři… Ale to už jsem vám napověděla moc.
      • Doufám, že jsem trochu vysvětlila vzdělání, kterého se Holly dostalo a snad jsem vás už přesvědčila, že to nebude typická Mary Sue…
      • Příští kapitolu se pokusím dodat do neděle, protože v pondělí nastupuji do nemocnice a nevím, jaký tam budu mít signál. Snad se budu moct připojit i tam. Ale neslibuji vám to, protože ji budeme dávat dohromady s Karlosem, který do ní píše své. Dozvíte se v ní, na co to vlastně útočil Voldemort se svými Smrtijedy v avizovaném útoku 1. září…
       

      Items details

      • Hits: 9421 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      Lupina 14 Říjen 2012
      Tak jsem k Tobě nakoukla, že si odpočinu od překladu, a byla jsem poněkud vtažena do děje. :lol: Moc se mi líbí vývoj vztahu Harryho a Snapea, ty dva já v neslashové podobě můžu (proto jsem si vybrala na překlad Šťastné dny). Miluju Snapea jiskřícího vtipem - snapeovským, pohádkové schopnosti Harryho mi taky dělají dobře. Moc hezky jsi propracovala zákonitosti magie, děj je zajímavý. A klobouk dolů před proslovem Moudrého klobouku. No prostě paráda. Jen mi řekni, jak mám najít čas, abych stihla pročíst Tvoji tvorbu a překládat Enahminu trilogii? Ha? :lol:
      #
      Sfinga 21 Březen 2013
      Koukám, že profesor OPČ ještě nejneschopnější blbec než Zlatoslav ;-) Rona lituju, i když se chová jako trotl. Ono není snadné být nejmladším klukem ve Weasleyovic rodině, navíc s kapsami děravými.