Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Zpěv zlatého Fénixe

Zlat_Fnix_02Tento příběh přímo navazuje na konec knihy HP a Fénixův řád. Roztomilá scénka na nádraží, kdy si pár členů Řádu přišlo pohovořit s Dursleyovými,aby je přinutili chovat se k Harrymu slušně…

Na povídce spolupracují Mája a Karlos-sama. Karlos dodává skvělé nápady, píše pro Harryho učebnice a bude se zabývat temnou stranou a pradávným zlem. Mája si bere na starost romantiku, lidské vztahy a konečnou slohovou úpravu. Charaktery postav i zápletky spolu vytváříme pomocí diskuse na Skype a je to opravdu zajímavý styl tvorby. Jsme oba zvědaví, jak se vám trefíme do chutě a proto pište komentáře, podělte se s námi o vaše názory na naše společné dílko…

    Kapitola 13

      Úterý 8. září bylo pro Harryho významným dnem. Ráno ani nemohl tušit, jak moc pro něj bude tento den významný…

      Začalo to hned na první dvouhodinovce Formulí. Kratiknot zahájil nové téma tohoto roku:

      „Letos se budeme kromě nových kouzel učit také, jak vytvářet kouzla vlastní. Začneme prvním projektem. Máte týden na to, abyste očarovali nějaký nekouzelný předmět. Trochu kreativity bych prosil. Běžná pravopisná kouzla na brk, ani rozšiřovací kouzla na vaše tašky mě rozhodně nenadchnou. Zkuste si vymyslet něco originálního. To je první krok k tomu, abyste se naučili vytvářet vlastní kouzla. Protože je vás tu osm z Havraspáru a osm z Nebelvíru, tak vytvoříte mezikolejní dvojice a budete pracovat spolu.“

      První, co Harryho napadlo, bylo: „Chudáci mrzimorští… Jestli je takhle spároval se zmijozelskými…“

      Ron a Hermiona už se rozhlíželi po havraspárských studentech, s kým se dají dohromady a tak se Harry také otočil tím směrem. Všiml si, jak Ron vrhá tázavé pohledy na Holly, ale ta se dívala přímo na něj…

      „Harry, půjdeš se mnou do dvojice?“ zeptala se s úsměvem a Ronovi přeběhl po tváři na chvíli téměř nenávistný výraz. Harry si ho nevšímal. Trochu se začervenal a odpověděl:

      „Moc rád, Holly. Ale nevím, jestli ti budu něco platný…“

      Holly si k nim přisedla.

      „Neboj, žádný problém. To jsme probírali ve škole už loni…“

      Hermiona se dala dohromady s Terry Bootem, Rona si vyhlídla Padma, Parvati zase skočila po Anthony Goldsteinovi. Levandule uchvátila Michaela a za chvíli byla celá třída spárovaná. Pak už dávali všichni dobrý pozor, protože profesor Kratiknot zahájil výklad o zákonitostech používání kouzel na očarování nemagických předmětů. Jak a která kouzla používat, aby postupně nevyprchala a změny byly trvalé.

               Po Formulích měl Harry až do oběda volno, zatímco Holly šla s Hermionou na Staré runy. Dostal proto za úkol přemýšlet o nějakém originálním nápadu na jejich společný projekt. Padma popadla Rona a rovnou ho odtáhla do knihovny, tak Harry seděl ve společenské místnosti s Deanem a Seamusem a místo přemýšlení o Formulích si narychlo dodělávali úkol na Péči o kouzelné tvory, kterou měli hned po obědě. Pokoušeli se dát hlavy dohromady a z poznatků, které si v knihovně zjistili o jedohlavci smrtícím, přijít na způsob, jak té smrtelně nebezpečné potvoře odebrat jed tak, aby to nikoho nezabilo. Podle Seamuse vyrobili speciální tyče s hákem na konci, které se obvykle používají na manipulaci s nebezpečnými hady a zapracovali i Deanův návrh. Ten plánoval dva letce na košťatech vznášející se nad nádrží, aby právě pomocí speciálních háků, vytáhli draka z nádrže. Další minimálně tři lidé s rukavicemi z dračí kůže pak odeberou jed nejen ze zubů, ale i z kůže na hlavě a krku, kde má tento drak také jedové žlázy. Harry navrhl skleněnou nádobku, přes kterou je napnutá gumová membrána, na odběr jedu ze zubů. Viděl v televizi, jak něco podobného používají mudlové na odběr hadího jedu. Dali všechny tyto návrhy dohromady a vytvořili z toho postup, jak Hagridovu nejnovějšímu mazlíčkovi odebrat jed. Příliš bezpečně to tedy neznělo, ale všichni tři trochu spoléhali na to, že drak bude komunikovat, nechá se od Harryho uklidnit a nebude se s nimi moc prát.

      Přesto šli po obědě na hodinu Péče o kouzelné tvory se značnými obavami. Hagrid je nejprve odvedl do prázdné učebny v prvním patře a během první hodiny chtěl naplánovat postup podle jejich návrhů. Žádný z nich ale nevypadal příliš bezpečně. Harry začínal mít obavy, že dnešní hodina skončí tragicky, než přišla na řadu Holly.

      „Našla jsem v knihovně způsob, jak se dá mořský had uspat. Podle obrázků jsem usoudila, že mořským hadem jsou myšleni právě mořští draci. Dřív je díky tvaru jejich těla považovali spíš za hady, což není zcela od věci, když víme, že komunikují hadím jazykem…“

      „Máš pravdu, Holly. Říká se jim taky hadí draci…“ uznal Hagrid.

      Holly vytáhla z brašny knihu, která vypadala opravdu velmi staře. Otevřela ji přibližně uprostřed a z jejích stránek se začala linout podivně skřípavá a vrzavá melodie, doprovázená kouzelnými hlasy, které zpívaly neznámým jazykem. Kromě Dafné Greengrassové ze Zmijozelu, která byla další dívkou v jejich třídě, se všichni kluci, včetně Hagrida, začali tvářit naprosto nepříčetně a se zamlženýma očima, upřenýma na knihu, se začali slézat k Holly. Ta rychle knihu zavřela a s trochu zlomyslným úsměvem pokračovala ve vysvětlování:

      „Je tu ovšem jeden malý problém. Tohle je píseň mořských Sirén, která sice dokáže uspat draka, ale zároveň dokonale zblbne všechny lidské bytosti mužského pohlaví v doslechu… Tak jsem se dohodla s Dafné a vyrobily jsme spolu speciální špunty do uší, podle receptu jedné Janovské čarodějky.“

      Dafné vytáhla ze své tašky sáček, z kterého vysypala na stůl drobné látkové balíčky převázané nití, velké tak akorát, aby se daly nacpat do uší.

      „Jsou naplněny speciální směsí vzácných bylin, které nám pomohl sehnat profesor Snape a očarovány kouzlem tak, aby propouštěly všechny zvuky, kromě zpěvu Sirén…“ dodala Dafné vysvětlení.

      „Já a Dafné jsme se tu píseň naučily, takže vám společně toho dráčka uspíme a vy s ním pak můžete mnohem bezpečněji manipulovat podle těch vašich návrhů. Jen si musíte dávat opravdu dobrý pozor na to, aby vám nevypadly z uší ty ucpávky, protože to by mohlo být opravdu nebezpečné, až budete mít jedohlavce venku. My nebudeme moci přestat zpívat, dokud nebude opět bezpečně zavřený v nádrži…“ vysvětlila svůj plán Holly.

               Tak si naplánovali přesný postup. Harry s Deanem po uspání draka vzlétnou na košťatech nad nádrž a pomocí háků ho vytáhnou ven. Justin Finch-Fletchley s Markusem Spinerem z Mrzimoru si vezmou rukavice z dračí kůže a budou ho držet tak, aby Seamus mohl odebrat jed ze zubů pomocí jejich speciální nádobky s membránou a Zabini skleněnou škrabkou odebere jed z kůže. Všech osm studentů ze čtyř kolejí, kteří se u Hagrida ve třídě sešli, mělo rozdělené úkoly. Hagrid byl připraven pomoci tam, kde to bude nejvíc potřeba a hlavně hlídat, aby nikdo nezblbnul zpěvem Sirén a nenarušil tak operaci „Mořský drak“, jak ji poloobr pyšně nazval.

      Navzdory nejistým pohledům a pochybnostem, které se všem přítomných zračily ve tvářích při příchodu k nádrži s Mořským drakem, proběhla celá akce docela hladce. S ušima ucpanýma podivnými špunty sledovali, jak drak poměrně rychle usnul na hladině. Hagrid odstranil víko z nádrže a Dean s Harrym se přesvědčili, že nabrat a vytáhnout naprosto bezvládné hadovité tělo pomocí vyrobených háků vůbec není snadné. Museli pečlivě propočítat těžiště a podebrat draka na přesně určených místech, aby jim neproklouzával zpět do vody. Pak se na košťatech vznášeli vedle nádrže a sledovali, jak ostatní rychle odebírají jed. Justin otevřel dráčkovi tlamu a Seamus zabořil jeho horní jedové zuby do gumové membrány.

      „Nic z něj neteče…“ konstatoval znepokojeně.

      „Musíš mu tu čelist pořádně přitlačit, aby membrána zatlačila na jedové žlázy…“ navigoval ho shora Harry a jed konečně začal odkapávat. Zabini už byl s odběrem z kůže hotový a Seamus konečně usoudil, že skoro deci jedu bude Snapeovi nejspíš stačit…

      Rychle spustili draka zpět do nádrže a Hagrid mu před tím, než ji přiklopil, vhodil dovnitř dvě pořádně tlusté tresky z bazénku v rohu. Teprve, když byla smrtelně jedovatá potvora bezpečně uzavřena uvnitř, přestala děvčata zpívat a kluci si mohli vytáhnout špunty z uší.

      „Zeptej se ho, jak se cejtí, Harry. Jestli sme mu nějak neublížili…“ staral se znepokojeně Hagrid, když viděl, jak jeho mazlíček netečně zírá na ryby v nádrži.

      „Ahoj, dráčku. Jak ssse cítíšš?“ zasyčel Harry a díval se drakovi přímo do očí.

      „Jsssem ossspalý… asssi jsssem sssi chvíli zdřímnul…“ odpověděl mu drak a v očích se mu pomalu začal objevovat zájem o tučné sousto. „Nějak mi z toho vyhládlo, teď mě neruššš, jdu se najíssst…“ a začal pomalu nahánět ryby, které zmateně plavaly u dna.

      Harry uklidnil Hagrida, že je drak naprosto v pořádku a ten začal rozdělovat body. Holly a Dafné dostaly obě po dvaceti za nejlepší nápad a kluci dostali všichni po deseti za odvedenou práci. Pak ukončil hodinu.

      „Pudu odnýst ty vzorky profesoru Snapeovi. Na příští hodině budeme odebírat jed hadům, protože se budete v lektvarech učit vařit protijedy. Takže mi napište, jak se hadi dělí, jaké mají různé druhy jedů a jak různě působí na uštknuté. To se vám bude hodit i na Lektvary, až to budete probírat…“ zadal jim úkol, než třídu rozpustil. Harry se ještě chvíli zdržel s Hagridem u nádrže a pozorovali dráčka, jak se krmí.

      „Jsem rád, že se nestalo nic nečekaného, Hagride. Uvědomuješ si, jaké to bylo hrozné riziko, když nebyl hotový protijed? Měl jsem celou dobu strach, aby tuto hodinu někdo nezaplatil životem…“

      Hagrid se na něj zářivě usmál:

      „Ale Harry, já bych vám přece nedovolil hrát si s Dráčkem, kdybych neměl něco v záloze… Mám tady Fénixovy slzy od Fawkese. Letos je pořád nosím sebou v kapse, když tu máme tolik nebezpečných zvířat…“ se smíchem sledoval, jak se Harrymu ulevilo a poplácal ho tak srdečně po zádech, až mu vyrazil dech.

               Harry měl ještě před večeří kurs plavání a tak si domluvil s Holly schůzku po večeři v knihovně. Doufal, že ho do té doby napadne, jaký předmět očarovat, aby dokázal přispět svým dílem do jejich společného projektu na Formule. Jenže ho nic nenapadlo. V bazénu dostali velké korkové plováky, kterých se měli držet a učili se tempa nohama. Nejdřív jen splývali a dýchali do vody, pak připojili kopání nohama a nakonec jim Remus hodil do bazénu zeleného skokana a museli sledovat, jak pracuje při plavání nohama, aby se ho pak snažili napodobit. Alex Goodmann se zase věnoval dnes už o něco méně hysterickému Mrzimorovi a tak jejich hodinu vedli Lupin se Snapem. Remus byl s nimi v bazénu a opravoval je přímo na místě, Snape na ně pořvával ze břehu. Po takto aktivně strávené hodině byl Harry docela unavený. Bolelo ho celé tělo a nepřetržitě zíval. Když se ve své ložnici převlékal k večeři, tak ho napadlo zavolat Dobbyho.

      „Myslíš, že bys dokázal bezpečně sehnat nějaký povzbuzující lektvar proti únavě, Dobby? Mám po večeři ještě spoustu práce a přitom se sotva držím na nohou…“

      Skřítek se na něj vesele zazubil.

      „Dobby má zrovna službu na ošetřovně, pane. Už týden rovnáme s madam Poppy všechny léčivé lektvary. Dobby ví, kde najde ten správný lektvar pro Harryho Pottera…“ a zmizel, aby se hned vzápětí objevil s lahvičkou růžového napěněného lektvaru. „Nesmíte ho užívat moc často, pane. Jinak přestane zabírat a vy byste pak spal dlouho, moc dlouho. Loni jeden sedmák před zkouškami užíval ten lektvar několik dní za sebou a pak spal tři dny v kuse a málem zkoušky zaspal…“ poučoval ho malý skřítek s vypoulenýma očima.

      Harry mu poděkoval a slíbil, že bude opatrný, než si loknul z lahvičky a schoval ji na dno svého kufru. Připnul si ještě na hábit nebelvírský odznak, lehce ho přejel prstem a v tu chvíli ho napadlo, jestli by se nedal nějak šikovně a prakticky očarovat. Byl rád, že nepůjde za Holly do knihovny s prázdnýma rukama a ještě prázdnější hlavou. Během jídla si v hlavě svůj nápad probíral a jen na půl ucha poslouchal Rona, který si po celou večeři stěžoval, že celé odpoledne nedělal nic jiného, než zavrhoval příšerné Padminy návrhy na očarované prstýnky, mašle do vlasů a růže, které měly zpívat vyznání lásky.

      „Očarované prstýnky? To není špatný nápad…“ zamyslela se Hermiona. „Kdyby se do něj podařilo vložit Specialis revelio, aby odhaloval jedy, tak bys měl jistotu, že se nenapiješ něčeho otráveného…“

      „Jo, to možná, ale Padma ho chtěla očarovat tak, aby mě popálil hned, jak bych jen pomyslel na jinou holku, než na ni…“ vysvětloval otráveně Ron a zrudly mu při tom uši. Harry musel vynaložit veškeré své sebeovládání, aby se nerozesmál. I Hermioně začaly lehce cukat koutky úst.

               V knihovně si s Holly sedli do zapadlého rohu a Harry navrhnul nějaké praktické kouzlo na kolejní odznak.

      „Buď na něj dát nějaké štítové kouzlo, aby odrážel kletby, které tě můžou na chodbách běžně potkat, a přitom ani nezahlédneš, odkud vlastně přiletěly. Nebo ho nějak přinutit, aby varoval, když na tebe někdo kletbu pošle, aby ses stihla včas bránit…“

      „Štít máme na strážních amuletech, ne? Táta mi řekl, že ho vyrobil i pro tebe…“ a oba se letmo dotkli modrého amuletu skrytého pod oblečením na jejich hrudích. „Máme se spolu domluvit, kdy se chceme věnovat živelné magii; už mě uháněl, abych si koukala udělat nějaké okénko v rozvrhu, protože jsem v posledních týdnech trénink dost zanedbávala…“ Pak se zadívala na Harryho odznak, který sloužil jako spona na hábit, a zauvažovala:

      „Ty máš lva a já havrana. Kdybychom zkombinovali detekční a poplašné kouzlo, přidali ozvučující kouzlo, tak by se snad mohlo podařit přinutit tvého lva zařvat a havrana zakrákat, když na nás poletí nějaká kletba. Možná se podaří spojit dvě detekční kouzla… Nebylo by špatné, aby nás upozornily i v případě, kdy se přiblížíme k nějakému prokletému předmětu…“ začala hned plánovat a rozběhla se po knihovně, aby našla knihy, které budou potřebovat.

      Připravili si podle literatury postup, ale Holly nechtěla začít experimentovat, dokud ho neprobere se svým tátou, který byl odborníkem v tvorbě očarovaných předmětů, tak alespoň použili ozvučení. Výsledek sice nebyl takový, jaký čekali, ale přesto byli se svou prací docela spokojeni. Řev Harryho lva totiž zněl spíš jako naštvané kočičí prskání a křik Hollyina havrana zase jako skřípání dveří, ale ty zvuky byly dost pronikavé a alarmující, že se rozhodli nechat je tak, jak jsou.

               Blížila se večerka a tak se vydali na své koleje. Harry šel Holly doprovodit do Havraspárské věže. Cestou si povídali a plánovali si další schůzku. Holly si chtěla sednout a probrat jejich rozvrhy, aby si udělali čas i na hodiny s jejím tátou a tak se domluvili na schůzce zítra před večeří. Když došli do chodby před vchodem do Havraspáru, tak se Harry zastavil.

      „Díky, že sis mě vybrala na ten společný projekt, Holly. Sám bych nevěděl, jak na to…“

      Holly se postavila přímo před něj a s úsměvem mu odpověděla:

      „Přišel bys na to, stejně jako ostatní…“

      „Stejně ti děkuji…“ a lehce se dotkl svými rty těch jejích.

      Jen jako závan motýlích křídel. Ani si nestačil uvědomit, jak ty rty chutnají. Toužil si to zopakovat a tentokrát ji políbit pořádně. Zadíval se do kouzelných hnědých očí a uviděl v nich souhlas. Pak Holly oči zavřela a hlavu naklonila mírně na stranu, jako by ho pobízela. Lehce pootevřela rty a čekala. Harrymu se nahrnula krev do tváří a vzrušení mu proběhlo celým tělem. Začal se přibližovat k těm nádherným rudým rtům. Už cítil její dech na své tváři…

      „Pottere! Goodmannová! Okamžitě pojďte se mnou!“ ostrý hlas profesora Lektvarů se do nich zařízl jako nůž do narozeninového dortu. Oba málem nadskočili. Harry hodil po Snapeovi velmi rozčilený pohled.

      „Nechápu proč, pane. Ještě není po večerce!“ odsekl mu vztekle.

      „Bez odmlouvání! Nediskutujte se mnou a okamžitě pojďte! Oba!“ a strkal je před sebou do druhého patra.

      „Vedete nás k tátovi?“ divila se zatím mlčící Holly. „Provedli jsme snad něco?“

      „To si vyříkáme až tam, slečno Goodmannová,“ odsekl jí dost ostře Snape a už otvíral dveře vedoucí do prostorné pracovny. Kývl na překvapeného Alexe Goodmanna a přikázal těm dvěma:

      „Posaďte se!“ ukázal na dvě židle stojící před pracovním stolem, za kterým seděl Hollyin otec.

      „Kdy jsi jim to chtěl říct, Alexi?“ zeptal se Snape stále nechápavého Goodmanna.

      Ten se napřímil, vrhl na Snapea rozčilený pohled a stroze odpověděl:

      „Až to bude nezbytně nutné, Severusi!“

      „Tak ta doba myslím právě nastala. Právě jsem je nachytal při vášnivém polibku!“ oznámil Snape.

      „Tak moment!“ ohradil se prudce Harry. „Dal jsem jí jen malou pusu na dobrou noc…“ vysvětloval rozpačitě otci své přítelkyně.

      „Harry, nevím, komu chceš co namlouvat. Vím zcela jistě, že to, na co jste se chystali, rozhodně nebyla nevinná pusa na dobrou noc!“ napomenul ho rázně Snape.

      „Takže si to trochu srovnáme. Jestli tomu dobře rozumím, tak se vášnivě nelíbali…“ snažil se je pochopit Goodmann. Harry vrtěl hlavou, jako že ne a Snape odpověděl:

      „Ale jen proto, že jsem je včas zastavil…“

      Goodmann se zadíval své dceři upřeně do očí. Holly okamžitě vyskočila ze židle a prudce se k němu otočila zády.

      „Nedělej mi to, tati! Víš, že to nesnáším!“ a na Harryho nechápavý pohled přidala vysvětlení: „Táta je telepat. Může se ti přehrabovat v myšlenkách kdykoli si vzpomene a ty to ani nepostřehneš…“

      Harry se vyděsil. Jeho momentální myšlenky rozhodně nepatřili k těm, které by měl vidět Hollyin otec. Rychle vstal, instinktivně zvedl ve své mysli ohnivou stěnu nitrobrany, i když věděl, že proti telepatovi mu moc nepomůže a chystal se odejít pryč.

      „Tak dost panikaření! Oba!“ zastavil je Alex Goodmann. „Slibuji, že ani jednomu z vás nebudu číst myšlenky. Chci si s vámi jen v klidu promluvit. Takže se oba uklidněte a zase posaďte…“

      Počkal až se Harry, kterému to trvalo mnohem déle, opět posadí na židli a pak se zeptal Holly:

      „Chtěla jsi ho políbit, Holly?“

      „A kdyby ano?“ našpulila se Holly. „Moc dobře si rozumíme. Mám ho ráda, tati, tak co je na tom špatného?“

      Goodmann přenesl svou pozornost na Harryho: „A ty?“

      „Vaše dcera se mi moc líbí. Mám pocit, jako bych ji znal už léta…“ odpověděl opatrně Harry.

      „Máš pravdu, Severusi, je nejvyšší čas…“ konstatoval s povzdechem Goodmann a pohlédl při tom na lektvaristu.

      Mávl hůlkou a po jeho levé ruce se otevřely dveře, které tam Harry předtím neviděl. Prolétla jimi fotografie v ozdobném zlatém rámečku. Goodmann ji postavil před sebe na stůl tak, aby na ni všichni dobře viděli. Byla na ní žena s vlasy stejné barvy, jako měla Holly a krásnýma zelenýma očima. Držela v náručí mimino oblečené v růžovém.

      „Co s tím má co dělat moje máma?“ zeptala se zmateně Holly.

      „Ale to je moje máma…“ vypadlo z naprosto konsternovaného Harryho.

      Alex mezitím vytáhl fotku z rámečku a rozložil ji před nimi. Byla dvakrát tak veliká. Vedle ženy stál muž, který byl velmi podobný Harrymu a v náručí držel stejně velké mimino, oblečené v modrém.

      „To jsou vaši rodiče. Lily a James Potterovi… Harry, ty ses narodil jako první, několik minut po půlnoci a Holly, ty hodinu po něm…“ odmlčel se a pozoroval, co s nimi tato informace udělá.

      Harry zíral na fotku svojí mámy a pak se zadíval na Holly. „Jistě, má vlasy stejné, jako máma. Kdyby je nosila rozpuštěné, tak bych si toho možná všiml. I nos a ústa má stejná… ale oči má po tátovi a širší bradu taky…“ přemýšlel o své sestře najednou úplně jinak. Holly nejprve zírala na obrázek svých rodičů, pak se podívala na Harryho a konstatovala:

      „Máš máminy oči… Proto mě zaujaly hned, jak jsem tě poprvé uviděla. Jen jsem si to neuvědomila…“

      pak se podívala na Alexe a dost ostře se zeptala:

      „Kdy jsi mi hodlal říct, že nejsi můj skutečný otec?“

      Alex si smutně povzdechl.

      „Ale já jsem tvůj otec, Holly. Adoptoval jsem tě, když ti bylo šest měsíců, vychoval jsem tě a miloval vždy jako své vlastní dítě…“

      Holly se v očích objevily slzy a byla očividně velice zmatená z toho, co se právě dozvěděla. Harry ji vzal za ruku a pevně ji stiskl, aby jí vyjádřil podporu. Alex začal klidným hlasem vyprávět:

      „Lily Evansová – Potterová nebyla mudlorozená čarodějka, jak se všichni domnívali. Ona to nikdy nikomu nevyvracela, přestože znala pravdu. Její otec byl konec konců opravdu čistokrevný mudla. Její matka Anna Evansová, rozená Goodmannová, sestra mého otce, byla moták. Byla vychována mudlovským způsobem, aby dokázala žít plnohodnotný život bez magie. Když se u Lily začaly projevovat její schopnosti, tak se spojila se svým bratrem a brzy na to jsem se s ní seznámil. Byl jsem o rok mladší, než Lily a na škole jsme se docela sblížili. Moudrý klobouk mě zařadil do Mrzimoru. Rodokmen Goodmannů sahá až k Helze z Mrzimoru, tak se to dalo očekávat. Byli jsme často cílem nejapných vtípků od studentů z jiných kolejí – především těch zmijozelských. Lily mě chránila a společně se Severusem mě učili, jak se bránit. Naučil jsem se to tak dobře, že jsem se dal po škole na dráhu bystrozora. Ale kurz jsem nedokončil, protože jste se narodili vy dva…

      Voldemort po vás začal pátrat už pár dní po tom, co jste přišli na svět – respektive pátral po dítěti Potterových. Jen pár lidí vědělo, že se jim narodila dvojčata…“

      Harry se otočil ke Snapeovi a vyčetl mu:

      „Vy jste to věděl! Věděl jste to a nic jste mi neřekl!“

      „Nemohl jsem ti nic říct, Harry. Složil jsem do rukou Lily nezrušitelný slib, že nikdy nikomu neřeknu o tom, že porodila dvě děti. Dozvěděl jsem se to, až když vám bylo půl roku a hned potom vás rozdělili…“ vysvětloval mu Snape.

      „Ano,“ navázal na něj Alex Goodmann. „James zase přinutil k přísaze Albuse Brumbála a Siriuse Blacka. Nikdo jiný o vás nevěděl. Tehdy jen díky včasnému varování od Severuse, utekli Voldemortovi těsně před nosem. Bylo to opravdu hodně těsné, málem to nestihli. Skrývali se od vašeho narození, ale nestačilo to. Po tomto zážitku při vašich prvních Vánočních svátcích se vaši rodiče rozhodli, že vás rozdělí, aby vám dali větší šance na přežití. Lily věděla, že od svého prvního střetu se Smrtijedy nemůžu mít vlastní děti – byl jsem vážně zraněn a ani léčitelé U Svatého Munga nedokázali odstranit všechny následky toho zranění. Proto mě požádala, abych se ujal Holly a odvezl ji někam daleko, kde by byla v bezpečí. Tato fotka vznikla těsně před tím, než jsme odcestovali za mou matkou do Německa. Tam jsem Holly adoptoval a učinil z ní dědičku Rodu Goodmannů…“ odmlčel se, zadíval se na svou dceru a přivolal konvici čaje a čtyři šálky. Jeden z nich odlevitoval ke Snapeovi, který se posadil stranou, do křesla u krbu, aby nerušil jeho vyprávění. Z toho, že neodešel, bylo zřejmé, že je sám zvědavý, jak to vlastně bylo. Goodmann očividně proti jeho přítomnosti nic nenamítal; chovali se k sobě vždy jako dobří přátelé. Napil se zamyšleně čaje a pokračoval ve vyprávění.

      „Jenže tehdy už nebylo moc bezpečno ani v Německu. Voldemort rozšiřoval svůj vliv po celé Evropě a tak jsme se s matkou rozhodli už po Novém roce odcestovat. Měla přátele mezi mnichy v Tibetu. Otec se s nimi zkontaktoval, když jsem byl malý a objevily se u mě telepatické schopnosti. Byl jsem samotář, vyhýbal jsem se společnosti jiných lidí, protože jsem to nedokázal ovládat a myšlenky ostatních proudily do mé hlavy naprosto nekontrolovatelně. Není to nic příjemného, když to nedokážete zastavit. Můj otec v Tibetu několik let studoval východní magii a tak se obrátil o radu ke svému učiteli. Pak mě, pod jeho vedením, naučil vytvořit si štíty, které mě chrání před myšlenkami mého okolí. Matka byla léčitelka a tak s mnichy udržovala kontakt i po otcově smrti, aby s nimi mohla konzultovat některé obzvlášť komplikované případy.

      Mniši se nás ujali velmi srdečně a prožili jsme u nich několik klidných let. Hodně jsem se toho naučil, ale Holly se pomalu dostávala do školního věku a já jsem proto přijal pozvání od Japonce, který studoval v klášteře se mnou a odstěhoval se do Tokia. Holly začala chodit do anglické školy, protože jsem počítal s tím, že až vystuduje a bude plnoletá, tak se spolu vrátíme domů. Dostával jsem občas zprávy od profesora Brumbála, protože Fawkes je jediný tvor, který mě dokázal najít po tom, co jsem za námi smazal magicky všechny stopy. Věděl jsem, že Lily a James byli zabiti a Harry přežil po té, co zničil Voldemorta. Brumbál mi také napsal, že nebylo nalezeno jeho tělo, takže předpokládá, že se jednou vrátí. Doufal jsem, že se o tebe postarají Sirius s Remusem. Netušil jsem, jak to všechno dopadlo, Harry. Napsal bych Brumbálovi, aby tě k Petunii nedával, věděl jsem, že je naplněná závistí a nenávistí k Lily, protože se u ní magie neprojevila. Severus a Remus mi vyprávěli, jak neradostné jsi měl dětství a mě moc mrzí, že jsem se o tvůj osud víc nezajímal a nepřijel si sem pro tebe…“

      Nastalo dlouhé ticho. Holly očividně nevěděla nic o Harryho dětství, protože se na něj dívala trochu zmateně a Harry přemýšlel o tom, jak by jeho život vypadal, kdyby vyrůstal se svým strýcem a sestrou v Japonsku. Pak jen pokrčil rameny.

      „Na tom už nic nezměníme… Důležité je, že jsem se o vás dozvěděl teď…“ pak se zamyslel a dodal:

       „Ale Voldemort se o Holly dozvědět nesmí! Nezná celou věštbu a tak by po ní mohl jít stejně jako po mně, kdyby se mu to doneslo…“ a ohlédl se po Snapeovi.

      „Ode mě se to nedozví. Má přísaha, co jsem dal Lily, stále trvá, Harry. Nemůžu to nikomu říct, stálo by mě to život…“

      Harry si smutně povzdechl.

      „Tak já jsem našel svoji sestru a nemůžu o tom nikomu říct… To mě docela štve…“

      „Můžeš si o tom promluvit s profesorem Brumbálem. On vás všechny zná mnohem lépe, než já. Dokáže posoudit, kdo se o Holly může dozvědět. Lupinovi už jsem to vysvětlil, ale musel mi slíbit, že ti nic neprozradí, dokud neuznám za vhodné, abych vám to řekl sám…“ sdělil mu Alex. „On si všiml její podobnosti s Lily a měl spoustu otázek. Těm, co Lily znali, to asi časem dojde…“

      „Lenka!“ vyhrkla najednou Holly. „Lenka to tuší, že jsme dvojčata! Budu si s ní muset promluvit, aby se někde neprořekla…“

      Harry se na ní podíval dost zmateně a nechápavě, tak mu to vysvětlila:

      „Lenka má schopnost vidět auru všech kouzelníků a kouzelných bytostí. Řekla mi, že naše aury jsou téměř totožné jako u dvojčat Patilových a Weasleyových. Tenkrát jsem myslela, že to je tím, jak si rozumíme. Říkala jsem si, že je to skvělé pro náš budoucí vztah, o kterém jsem začala přemýšlet. Jenže teď je mi to mnohem jasnější…“

      „Slečna Láskorádová je vizuální magický empatik?“ zeptal se překvapeně Snape. „Myslel jsem, že je jen trochu pomatená. Tohle ovšem dost vysvětluje…“ kroutil nevěřícně hlavou.

      „Holly mi ji přivedla hned na začátku roku. Máme domluvené konzultace každou sobotu večer a já ji učím, jak se svými schopnostmi dál pracovat a rozvíjet je…“ sdělil mu Alex. „Je to velmi nadaná dívka. Naučila se toho, bez jakéhokoli vedení, opravdu hodně – a zcela instinktivně.“

      „Nemyslím si, že Lenka znamená nějaký problém. Je spolehlivá a určitě nikomu nic neřekne,“ řekl mu Harry a Snape se zatvářil dost pochybovačně.

               Ale Harry teď o Lence nedokázal přemýšlet. Myslel jen na své rodiče. Jak museli být zoufalí, když dokázali dát pryč jedno ze svých dětí. Hlavně pro jeho matku to muselo být těžké. Věděl, že to byla skvělá máma; obětovala svůj život, aby ho ochránila…

      Podíval se na Alexe a řekl: „Musím si to všechno srovnat v hlavě… Je toho na mě najednou trochu moc…“ zvedl se a chystal se odejít.

      „Dobrou noc, Harry. Já si tady se strýčkem Alexem musím ještě ledacos vyjasnit…“ řekla Holly a zůstala sedět. Harry si všiml, jak se Alexovi objevil v očích bolestný výraz, po Hollyině poznámce a bylo mu ho docela líto. Doufal, že se Holly umoudří a nebude ho dlouho trápit.

      „Doprovodím vás na kolej, pane Pottere…“ zvedl se ze svého křesla i Snape.

      „To nemusíte, pane, já tam trefím sám…“ odsekl mu naštvaně Harry, ale Snape nijak nereagoval a šel za ním.

      Harry si ho nevšímal. Přidal do kroku a snažil se, aby se ho co nejdřív zbavil. Neměl chuť se s ním bavit. Snape měl ovšem jiný názor. Ve třetím patře, ho popadl za rameno a dostrkal ho do nepoužívané učebny přímo proti schodům. Mlčky místnost zajistil několika kouzly a pak otočil Harryho přímo proti sobě.

      „Harry! Vím, že jsi teď rozrušený a nechci s tebou probírat tvé pocity. Musíš si uvědomit, že si tvého stavu mysli může všimnout Temný pán, využít toho, že nejsi dostatečně soustředěný a napadnout tě. Než půjdeš spát, musíš meditovat, vyčistit si hlavu a před usnutím vztyčit bariéru své nitrobrany. Mysli na to teď každý večer, jestli mu svou sestru nechceš předhodit…“

      Harry se uklidnil. Pochopil, že má jeho učitel a přítel pravdu a přikývl. Teprve pak šli dál. Před portrétem Buclaté dámy vartovala Hermiona a v okamžiku, kdy uviděla Harryho, se jí výrazně ulevilo. Snape potichu připomenul: „Nezapomeňte chránit svou mysl, pane Pottere…“ otočil se a s vlajícím hábitem se snášel do podzemí.

      „Kde jsi byl tak dlouho, Harry? Nemáš zase průšvih?“ zajímala se Hermiona.

      Harry zakroutil hlavou.

      „Ne, byli jsme u Goodmanna… Projednat můj další výcvik…“ prolezl dírou za portrétem a pokračoval. „Dali mi dost námětů k přemýšlení, Hermiono, půjdu si už lehnout…“

      Hermiona se na něj zadívala a trochu nervózně ho informovala:

      „Ron byl dost naštvaný. Zalezl do pokoje hned po večeři. Počítej s tím, že na tebe bude protivný…“

      Harry si povzdechl.

      „Budu ho ignorovat; však ono ho to zase přejde…“

               Když vešel do ložnice, tak našel Rona rozvaleného na posteli. Hned, jak ho uviděl, prudce zatáhl závěsy a Harrymu se ulevilo. Neměl náladu na nějaké výčitky, nebo hádky. Rychle se převlékl do pyžama. Ani se nešel umýt, cítil se dost vykoupaný po hodině v bazénu. Jen si kouzlem „Purgo dentes“  vyčistil zuby, vytáhl z kufru album s obrázky svých rodičů, zalezl do postele a zatáhl závěsy.

      Prohlížel si fotky a přemýšlel o svých rodičích. Vánoční svátky s šestiměsíčními dvojčaty; svátky klidu a míru krutě narušené hrozivými Smrtijedy. Viděl svou mámu před sebou, nešťastnou, plačící, jak se dívá za svým bratrancem, který odnáší její dceru. Měl pocit, že to není jen představa; viděl to tak jasně, jako by to byla vzpomínka. Slzy se mu kutálely po tvářích, jako by se to stalo včera a ne před skoro šestnácti lety. Takové myšlenky se mu honily hlavou skoro až do půlnoci. Slyšel, jak se jeho spolubydlící ukládají ke spánku, vnímal, jak postupně usínají a ložnicí se rozléhá pochrupování v několika různých tóninách. Pak uznal, že je nejvyšší čas, aby si odpočinul. Sedl si na postel se zkříženýma nohama, ruce položil na kolena, narovnal si záda a začal dýchat. Soustředil se na svůj dech a pokoušel se vyčistit si mysl.

      Nešlo to. Myšlenky mu kroužily hlavou jako splašené a nechtěly se usadit. Zkoušel to znova a znova, bez kloudného výsledku. Měl strach usnout, i když ohnivá stěna jeho nitrobrany plápolala jasně a všechny ty nepokojné myšlenky byly schované za ní.

      Nakonec si vzpomněl na snovou čepičku, kterou si koupil u Freda a George. Když bude mít mysl blokovanou jejich kouzlem, které by mělo fungovat podobně, jako lektvar Klidné sny, tak nebude mít Voldemort příležitost do ní proniknout. Rozhodl se, že ji konečně vyzkouší, protože jinak se bál usnout.

      Natáhl se, nasadil špičatou bílou čepičkou s barevným střapcem na konci na hlavu, a v tu chvíli už tvrdě spal.

       

      Items details

      • Hits: 8329 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 82 a členů: 6 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 3066154