Hledej

welcomeTahle povídka je můj první pokus. Je pro všechny, kteří mají rádi FanFikci Harryho Pottera. Navazuje na 5. díl Harry Potter a Fénixův řád. Některé prvky z šesté a sedmé knihy zachovám. Ještě maličkost, Justin Finch-Fletchley se zúčastnil bitvy na ministerstvu.

Co se týká mě, tak Lachim je mírně praštěný muž, kterého díky Máji a několika jiných posedlo „básnické střevo“ a výplod této posedlosti máte před sebou.

Doufám, že se Vám bude můj příběh líbit.

Lachim

    Kapitola 1, V Zobí

      morgan_le_fay     Harry už byl v Zobí ulici dva týdny. Znovu se vzbudil s křikem ze své noční můry. Skoro každou noc se mu zdálo o rodičích, Cedrikovi a o událostech na ministerstvu. Viděl všechny, kteří tam s ním byli, viděl jejich zranění, viděl všechny smrtijedy a hlavně pořád viděl Siriovu smrt. Jako vždy poslední dobou byl v jeho pokoji Dudley. Po Harryho návratu z Bradavic mu dokonce poděkoval za záchranu před mozkomory. Jeho bratranec se vůbec změnil. Zhubl, pomáhal mu se zahradou a často ho v noci uklidňoval, stejně jako dnes.

           „Klid Harry, klid. Byl to jenom sen, nic víc!“ snažil se Dudley uklidnit mladého čaroděje, „Nic se neděje. Jen klidně spi.“

           V tu chvíli přilétla oknem, které zůstávalo otevřené, neznámá sova a přistála na posteli. Na noze měla připevněný dopis. Harry si ho vzal a dal ji do klece k Hedvice, která se právě vrátila z lovu. Uraženě udělala kousek místa a koukla na oba chlapce pohledem, který jasně říkal: „Tohle je moje místo. Co tu ta drzá sova chce? Ale vypadá unaveně, tak tu může malou chvilku zůstat. Jenom chvilku!“

           „Kdo ti píše?“

           „Jeden profesor. Už si zvykáš.“

           „To paní Figgová, hodně jsme si povídali. Mamka si dala trochu říct, ale táta ne. Podle něj si pořád nenormální, nic víc. Ale ty jsi jen jiný, to je všechno. Promiň, že mi to nedošlo dřív. Byl jsem hlupák.“

           „To je dobrý. Jsem rád, že si teď rozumíme. Běž si ještě lehnout, já už neusnu a stejně musím odpovědět na ten dopis.“

           Dudley odešel do svého pokoje a Harry si znovu přečetl svůj dopis. Nechtěl věřit tomu, co četl.

           Pane Pottere,

      Dnes odpoledne Vás přijdu vyzvednout. Podle pana ředitele byl Váš pobyt v Surrey již dostatečný a na velitelství požaduje Vaši přítomnost. Obratem mi napište, kam se mohu přemístit, aniž by to kohokoli vyděsilo.

       

                                                                                         Severus Snape

      PS: Čekejte na mne doma!!

          Harry nevěděl, co si má o dopisu myslet. Nicméně raději odepsal a poradil Snapeovi zahradu paní Figgové. Napsal adresu a popsal zahradu tak podrobně, jak si jen dokázal vzpomenout. Uvědomil si, že musí během dopoledne připravit ji i Dursleyovi na Snapeovu návštěvu. Na chvíli si ještě lehl a zkusil usnout. Neúspěšně. Pak si vzal svoje album, které dostal od Hagrida. Všiml si v něm fotky, kterou asi před tím přehlédl. Byly na ní jeho rodiče s nějakou starší čarodějkou, která se nádherně smála do objektivu. Vůbec netušil, kdo to je. Po hodině raději vstal a začal si balit. Profesor určitě nebude chtít čekat. Na rozčíleného Snapea nemá náladu nikdy.

           Rozhlédl se po pokoji a vzal do ruky hromadu Denního věštce. Na první straně všech čísel se už od začátku prázdnin řešilo, zda ministr Popletal odstoupí nebo ne. Značnou část novin zabírali „užitečné“ rady typu: Nechoďte sami ven, Buďte připraveni na vše, Nezapomeňte si s sebou při odchodu z domu brát hůlku, a podobně. Jen ve dvou číslech se našly i zprávy, které vzbudily jeho pozornost. Našli mrtvolu Munduguse Fletchera, Smrtijedi ho umučili k smrti. A nad Malfoy Manor se před pár dny vznášelo znamení zla. Uvnitř našli bystrozorové mrtvou Narcisu Malfoyovou. Harry musel, chtě nechtě, myslet na Draca.

           Na konci balení vyndal zpod uvolněného prkna v podlaze krabičku se svou nejoblíbenější sladkostí, sirupovými košíčky. Už je měl uložené v kufru, když si to rozmyslel a odložil je stranou.

           Pak sešel do kuchyně a začal pomalu chystat na snídani. Musel si taky dobře promyslet, jak má sdělit strýci Vernonovi svůj dnešní odchod. To, že odejde, mu jistě udělá radost, ale příchod dalšího kouzelníka do svého domu asi nepřežije.

           „Běž si, jen doufám, že tady nebude nikdo od vás otravovat vzduch.“ Tak zněla naprosto očekávatelná strýcova reakce, poté co se dozvěděl Harryho novinku.

           „Profesor Snape napsal, že mám čekat tady a rozhodně není dobrý nápad udělat něco jiného. Nechci ho zbytečně rozčilovat. Ale pochybuju, že se bude chtít jakkoli zdržovat,“ odpověděl Harry.

           „Ppprofesor Ssnape. Snad ne Severus Snape?“ skoro vykřikla teta Petunie, „On tě tam učí Snape. Proč si nikdy nic neřekl!“

           „Nechtěli jste, abych mluvil o škole. Učí nás lektvary. Ty ho znáš, teto?“

           „Znám. Z dřívějška. Kdysi.“ Harry si nemohl pomoct, ale teta zněla trochu vyděšeně.

           „Mazej dodělat svou práci na zahradě. Ať to stihneš,“ houknul na něj Vernon. „Do toho, koho známe, nebo ne, ti nic není.“

           „Zahrada je hotová, tak ho chvíli nech. Prázdniny máme oba,“ ozval najednou nečekaně rozhodně Dudley, „Nech ho trochu oddychnout. Počítám, že si musí ještě něco zařídit.“

           „Díky Dudley. Na zahradě je opravdu všechno hotové a já ještě musím za paní Figgovou. Profesor se přemístí k ní na zahradu a ona o tom nemá ani tušení.“

           „Co že se? Pře...co? A proč zrovna k ní?“ vyjel na Harryho teď už vyděšený strýc.

           „Paní Figgová je moták. Narodila se kouzelníkům, ale nemůže čarovat. Její zahrada je krásně krytá proti všem pohledům. Kdyby se přemístil k nám, všichni by to viděli. Přemístění do cizích domů se pokládá za neslušné,“ vysvětlil Harry a dal se do uklízení po snídani.

           U paní Figgové strávil Harry skoro celé dopoledne. Poděkoval jí za Dudleyho, řekl o návštěvě profesora Snape a pak klábosili u čaje. Pak se vrátil a pomohl tetě s obědem.

           Po obědě sklidil Harry ze stolu, umyl a uklidil všechno nádobí a ještě poklidil kuchyň. Pak odešel do svého pokoje zkontrolovat, že si nic nezapomněl zabalit. Hedviku nechal raději zavřenou v kleci v pokoji, ale kufr snesl do chodby, kde si ho odchytil strýc Vernon.

           „Jak pro tebe přijdou?“ zeptal se a držel si Harryho za rameno.

           „Profesor se přemístí k paní Figgové na zahradu, aby ho nikdo neviděl. Ráno jsem ti to říkal. Pak přijde sem,“ odpověděl Harry.

           „Nechceš si ten kufr zrovna odnést k ní, aby sem nikdo z tý vaší bandy nemusel chodit?“

           „Mám na profesora čekat doma. Výslovně to v dopise napsal.“

           „Dobře, ale ne, že se tu budete zdržovat!“

           „To záleží spíš na profesoru Snapeovi než na mě,“ odpověděl Harry.  

           Strýc odešel do obýváku koukat se na televizi a Harry nervózně vyhlížel Snapea. Teprve teď mu začal docházet celý obsah dopisu. Něco se evidentně stalo. Vzpomněl si na zprávu o smrti Siriovy sestřenice a dostal strach o Draca. Sice přesně nevěděl, co se před prázdninami stalo, ale měl docela jasnou představu.

           V tom si vzpomněl na svoje cukroví a vyběhl ještě do svého pokoje. Vzal krabičku se sirupovými košíčky a zašel za Dudleym. Ten byl na zahradě a, k Harryho údivu, si četl nějakou knížku.

           „Co to čteš?“

           „To je o zahradničení. Jak jsem ti tady pomáhal, tak mě to začalo bavit.“

           „Něco tu pro tebe mám,“ řekl Harry a podal mu krabičku s košíčky, „Tohle cukroví mám nejradši. Je to očarované, tak se nezkazí, ale musíš si je nechávat v téhle krabičce.“

           „Díky, ale nech si je. Já si to nezasloužím.“

           „Neboj, zasloužíš. Změnil ses a to mnoho lidí nezvládne. Ty ano.“

           „Díky. Hele, nebude to ten tvůj profesor?“ zeptal se Dudley a ukázal směrem k domu paní Figgové. Snape z něj právě vycházel. Harry se vrátil do domu a spěchal otevřít. Když otevřel dveře, stál zamračený profesor lektvarů za nimi.

         „Dobrý den, pane profesore. Jsem připravený, jen si skočím pro Hedviku a můžeme jít.“

           „Pottere. Nejdřív si musíme promluvit. Nejlépe ve vašem pokoji.“

           „Pak tedy, prosím, pojďte za mnou nahoru,“ odpověděl Harry a vyrazil. V tom z kuchyně vyšla teta.

           „Petunie, jak se máš?“ zeptal se jí Snape.„Snape. Doufám, že se nemíníš zdržet,“ odpověděla teta chladně a vrátila se do kuchyně.

           Harry odvedl profesora do svého pokoje a posadil se na postel. Lektvarista si sednul na židli a začal mluvit:„Musím vám říct dvě věci, než půjdeme. Nejprve tu lepší. Váš kmotr vám zanechal veškerý svůj majetek, mimo několika menších odkazů. Včetně domu a Krátury.“

           „Cože? Já nic nechci!“ začal se Harry rozčilovat, „ A Kráturu? Vždyť on mi lhal. Kvůli němu Sirius zemřel!“

           „Jen udělal to, co mu nařídili. Za Blackovu smrt mohou pouze Temný pán a Bellatrix. Nikdo jiný. Dům je zatím vyklizený, ale potřebovali bychom tam dnes večer být. Zkuste skřítka zavolat.“

           „Dobře. Kráturo!“ zavolal skřítka Harry. Ozvalo se tiché puf a Krátura stál vedle něj.

           „Krátura nechce svého nového pána!“ vykřikl skřítek a začal hlavou mlátit o zem.

           „Okamžitě toho nech!“ přikázal mul Harry a chytil ho tak, aby už nemohl pokračovat, „ Teď mě poslouchej. Vrátíš se domů a uchystáš večeři pro… Kolik nás bude, pane?“

           „Pět,“ odpověděl Snape

           „Přichystáš večeři pro pět lidí a i pro sebe ano?“

           „Ano, pane,“ odpověděl trochu zmateně Krátura a zmizel.

           „A teď ta druhá záležitost. Ta se vám bude asi líbit ještě méně. Dnes nás v Londýně budou čekat ředitel, váš chlupatý přítel Lupin a pan Malfoy. Přešel na naši stranu, takže se, prosím, ovládejte.“

           „Jak mu je? Je v pořádku potom co se stalo jeho matce?“

           „Vy o tom víte?“ zeptal se překvapeně Snape.

           „Spíš tuším. Něco mi po ministerstvu řekl Neville a něco bylo v novinách.“

           „Nebudu zabíhat do podrobností, na to bude času dost jinde, ale po smrti Narcissy se Draco začal vinit z její smrti a pokusil se o sebevraždu. Bohužel se otrávil v mé laboratoři.“

          „Doufám, že je v pořádku.“

           „Co ten náhlý zájem, Pottere. Myslel jsem, že ho nesnášíte. Čekal bych úplně jinou reakci na tuto zprávu a na jeho přítomnost ve vašem domě.“

           „V Siriově domě!“ zdůraznil Harry, „ A o zbytku si promluvte s Nevillem.“

         „S panem Longbottomem? Co ten s tím má co dělat?“

           „To se neptejte mě, ale těch dvou.“

           „Dobře. Už bude nejvyšší čas jít,“ ukončil Snape rozhovor, ale Harrymu bylo jasné, že tohle téma nepovažuje profesor ani v nejmenším za uzavřené. Vzal klec s Hedvikou a následoval profesora dolů. Zašel se na zahradu rozloučit s Dudleym. Cestou dal sbohem i tetě a strýci v kuchyni, kam si Vernon zašel pro svůj oblíbený půlitrák kakaa.

           „To jste se rozloučil nějak rychle, pane Pottere.“

           „Věřte mi, že je to tak lepší. Teta se strýcem jsou radši, když tady nejsem.“

           Snape na to nereagoval. Mávnutím hůlky poslal Harryho kufr a klec s Hedvikou do Londýna.

           „Dejte si pozor, napoprvé je přemísťování značně nepříjemné. Postupně se nepříjemné pocity vytratí. Teď to musíte vydržet,“ pronesl, popadl ho za ruku a oba dva přemístil z chodby přímo na Grimmauldovo náměstí. V tu chvíli vykoukla z kuchyně kulatá hlava strýce Vernona. Ten si hlasitě oddechl a se svým hrncem kakaa odešel do obýváku sledovat poslední zprávy. Ten den teprve čtvrté.

       

      Items details

      • Hits: 14527 clicks

      Tecox component by www.teglo.info