Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Severus Snape

My_early_portrait___Snape_by_yukipon

Tuto kratičkou jednorázovku chci věnovat dvěma svým čtenářkám. Mona1 byla ta, u které naskočilo pořadové číslo 100 mezi registrovanými čtenáři mých nových stránek. Ale vzhledem k tomu, že mezi registrovanými figuruji i já sama, tak vlastně tou stou, byla Anneanne, která byla stoprvní registrovanou…

Shodou okolností se mi právě v tomto okamžiku zaregistrovala Vampyrka jako stopadesátá v pořadí... Takže to nebudu komplikovat, tato spíš úvaha, než povídka, patří vám všem…


    Severus Snape

      Mistr lektvarů, profesor na Škole čar a kouzel v Bradavicích, smrtijed i člen Fénixova řádu, je zvláštním fenoménem. Musím se přiznat, že jsem ho při čtení díla JKR tak nevnímala. Byl zcela jistě zajímavou postavou, ale já byla okouzlena především hlavním hrdinou a Severuse jsem vnímala jen jako vedlejší charakter, který jistým způsobem vyvažoval Potterovu čistotu a naivitu. Až po té, co jsem trochu pronikla do fanfiction, jsem pochopila, jak zajímavou postavou Severus Snape vlastně je.

      Dark_Mark_by_yukipon

      Temný a chladný sklepní netopýr, který je uvnitř plný vášnivých emocí. Nevzhledný a neupravený a přesto velmi charismatický muž. Velmi rozporuplná osobnost… Nenávist, kterou cítil k Jamesovi Potterovi, přenesl na nevinné a zneužívané dítě, které si ji určitě nezasloužilo, přestože (nebo možná protože) až za hrob vášnivě miloval Lily, jeho matku. Pod mnoha vrstvami oblečení se může skrývat v podstatě jakákoli postava – zde autorkám a autorům FF nechala JKR dveře dokořán otevřené.

      Někdo nechává Severuse Snapea stále stejného. Jedovatého, sarkastického, chladného a nenávistného. Někdo ho nechává prohlédnout. Postaví ho před nová fakta, nové situace a donutí ho přehodnotit svůj názor na Harryho Pottera a ostatní postavy příběhu. Je pak zábavné pracovat s Mistrovým charakterem v nových situacích. Já osobně jsem zastánce druhé možnosti. Myslím si, že nemůžeme postavy JKR nechat zamrzlé v jejích charakterech, protože jim ve svých povídkách připravujeme nové prožitky, zkušenosti a vypjaté situace, které i v běžném životě donutí člověka učit se, vyvíjet se a měnit své názory na svět. Četla jsem i pár povídek, kde se Severus Snape zcela vytratil a pod jeho jménem figuroval úplně jiný člověk, který s původním Severusem neměl nic společného. Myslím, že pro tyto případy bych doporučovala spíš vytvořit novou postavu, než používat jméno postavy tak výrazné, jakou Severus Snape rozhodně je.

      Většina autorek  FF se odmítla smířit se smrtí svého oblíbeného Severuse a vyřešila to tím, že navázaly na pátou nebo šestou knihu a Relikvie smrti prostě ignorovaly. Některé se rozhodly, že vysvětlí události v Chroptící chýši svým vlastním způsobem a tím se úmrtí svého Severuse prostě vyhnou.

      Mě také napadla situace, která by tento problém mohla vyřešit. Pokud znáte mé povídky, tak po přečtení této, jistě pochopíte proč…

      Chroptící Chýše

      ***začátek canon***

      „Mám jistý problém, Severusi, sykl tiše Voldemort.

      „Můj pane?“ uklonil se vstřícně Snape.

      Voldemort zvedl bezovou hůlku, držel ji jemně a vyváženě jako dirigentskou taktovku.

      „Proč mi neslouží, Severusi?“

      V tichu, jež následovalo, se Harrymu zdálo, že zaslechl nepatrně syknout svíjejícího a rozvíjejícího se hada. Nebo to snad bylo Voldemortovo sykavé povzdechnutí, které setrvávalo ve vzduchu?

      „Můj – můj pane?!“ vyhrkl nechápavě Snape. „Nerozumím vám. Vždyť – předvedl jste přece s tou hůlkou neobyčejná kouzla!“

      „Ne,“ opravil ho Voldemort. „Předvedl jsem jen svá obvyklá kouzla. Jsem neobyčejný kouzelník, ale tahle hůlka… ne. Nepředvedla ty zázraky, které slibovala. Necítím žádný rozdíl mezi touto hůlkou a hůlkou, kterou jsem před tolika lety koupil od Ollivandera.“

      Tón Voldemortova hlasu byl klidný a zamyšlený, Harryho jizva však přesto začala pulzovat a pálit. Bolest v čele pomalu narůstala a Harry cítil, jak se ve Voldemortovi vzdouvá potlačovaná zuřivost.

      „Žádný rozdíl,“ opakoval Voldemort.

      Snape na to nic neřekl. Harry mu neviděl do obličeje a přemýšlel, jestli cítí nebezpečí, jestli se pokouší najít ta pravá slova, jimiž by svého pána uklidnil.

      Voldemort začal přecházet po místnosti sem a tam. Na několik vteřin se Harrymu ztratil z očí, mluvil ale stále stejným odměřeným hlasem, a v Harrym narůstala bolest i zuřivost.

      „Dlouho a usilovně jsem přemýšlel, Severusi… Víš, proč jsem tě odvolal z bitvy?“

      A Harry ho na okamžik uviděl z profilu: Snape upřeně zíral na hada svíjejícího se v začarované kleci.

      „Ne, můj pane, ale prosím vás, abyste mi dovolil se tam vrátit. Dovolte mi najít Pottera.“

      „Teď mluvíš jako Lucius. Ani jeden z vás Potterovi nerozumí tak, jak mu rozumím já. Pottera není třeba hledat, přijde za mnou sám. Vím totiž, kde je zranitelný, znám jednu jeho obrovskou slabinu. Nesnese pohled na smrt lidí kolem sebe, protože si uvědomuje, že umírají kvůli němu. Bude s tím chtít za každou cenu skoncovat. Přijde.“

      „Ale, můj pane, vždyť by ho mohl nějakou náhodou zabít někdo jiný než vy – “

      „Pokyny, které jsem dal svým Smrtijedům, jsou naprosto jasné. Pottera chyťte živého. Zabijte jeho přátele – čím víc, tím líp –, jeho ale nezabíjejte.

      Chtěl jsem však mluvit o tobě, Severusi, ne o Harrym Potterovi. Prokázal jsi mi velice cenné služby. Velice cenné.“

      „Můj pán ví, že jediným mým cílem je sloužit mu, Ale – dovolte mi odejít a nalézt toho kluka, můj pane. Dovolte mi, abych vám ho přivedl. Vím, že to dokážu – “

      „Už jsem ti řekl, že ne!“ okřikl ho Voldemort a Harry zahlédl v jeho očích rudý záblesk, když se znovu otočil. Zašustění jeho pláště mu připomnělo plazícího se hada a v pálící jizvě cítil Voldemortovu netrpělivost. „Teď právě řeším otázku, Severusi, co se stane, až se s tím klukem konečně setkám!“

      „Můj pane, nemůže být přece pochyb –?“

      „– já ale určité pochyby mám, Severusi. Mám je.“

      Voldemort se odmlčel a Harry ho zase zřetelně viděl. Sledoval, jak v bílých prstech otáčí bezovou hůlkou a dívá se na Snapea.

      „Proč obě hůlky, které jsem použil, selhaly, když jsem je namířil na Harryho Pottera?“

      „Na to – na to neznám odpověď, můj pane.“

      „Neznáš?“

      Výbuch vzteku byl jako hřebík, který někdo zatloukl Harrymu do hlavy. Harry si vrazil sevřenou ruku do úst, aby nevykřikl bolestí. Zavřel oči a náhle byl Voldemortem, hledícím do Snapeova bledého obličeje.

      „Moje tisová hůlka splnila všechno, co jsem od ní žádal, Severusi, ale Harryho Pottera nezabila. Dvakrát selhala! Ollivander mi při mučení prozradil tajemství totožných jader a poradil mi, abych si vzal hůlku někoho jiného. Udělal jsem to, ale Luciusova hůlka se roztříštila, když se střetla s Potterovou.“

      „To – to neumím nijak vysvětlit, můj pane.“

      Snape se na Voldemorta nedíval. Tmavé oči stále upíral na hada svíjejícího se v ochranné kouli.

      „Vyhledal jsem třetí hůlku, Severusi. Bezovou hůlku, známou také jako hůlka Osudu nebo hůlka Smrti. Sebral jsem ji jejímu předchozímu majiteli. Vynesl jsem ji z hrobu Albuse Brumbála.“

      Teď teprve Snape na Voldemorta pohlédl – a jeho obličej připomínal posmrtnou masku. Byl bílý a strnul jako mramor, a když promluvil, zapůsobilo to přímo jako šok, že za nepřítomnýma očima je ještě život.

      „Můj pane – dovolte mi najít toho kluka – “

      „Celou dnešní dlouhou noc tady sedím,“ promluvil Voldemort hlasem sotva silnějším než šepot, „a na samotném prahu vítězství přemýšlím, neustále přemýšlím o tom, proč bezová hůlka odmítá být tím, čím by být měla, proč odmítá sloužit tak, jak podle legend svému právoplatnému majiteli musí sloužit… A myslím, že jsem našel odpověď.“

      Snape mlčel.

      „Možná už ji znáš i ty? Jsi koneckonců chytrý, Severusi. Byl jsi mi dobrým a věrným služebníkem a lituji toho, co se musí stát.“

      „Můj pane – “

      „Bezová hůlka mi nemůže řádně sloužit, Severusi, protože nejsem jejím skutečným pánem. Patří vždy tomu kouzelníkovi, který zabil jejího posledního majitele. Albuse Brumbála jsi zabil ty, Severusi. Dokud zůstáváš naživu, nemůže být bezová hůlka doopravdy moje.“

      „Můj pane!“ zaprotestoval Snape a zvedl vlastní hůlku.

      „Jiná možnost neexistuje,“ pokračoval Voldemort. „Musím tu hůlku ovládnout, Severusi. Když ovládnu hůlku, ovládnu konečně i Pottera.“

      A Voldemort opsal bezovou hůlkou ve vzduchu rozmáchlý oblouk. Snapea kouzlo nezasáhlo a zjevně si na zlomek vteřiny myslel, že mu byla udělena milost, pak se ale Voldemortův záměr jasně ukázal. Vzduchem prolétla klec s hadem, a než stačil Snape udělat cokoli jiného než vykřiknout, vězel v í hlavou i rameny a Voldemort promluvil hadím jazykem.

      „Zabij.“

      Zazněl příšerný výkřik. Harry viděl, jak se Snapeovi z obličeje vytrácí i ta trocha barvy, která v něm ještě zbývala. Zbělel a vyvalil černé oči, začarovanou klec se mu ale nepodařilo odstrčit. Když mu hadí zuby prokously hrdlo, podlomila se mu kolena a padl na podlahu.

      „Lituji,“ utrousil chladně Voldemort.

      Odvrátil se, nebyl na něm vidět ani náznak zármutku či lítosti. Měl načase odejít z téhle chýše a vzít věci do vlastních rukou, teď když měl hůlku, která plně poslouží všem jeho záměrům. Namířil jí na třpytnou klec s hadem, ta se vznesla výš, had pustil Snapea, čaroděj padl na podlahu a z ran na krku se mu valila krev. Voldemort opustil místnost bez jediného ohlédnutí a velký had v obrovské ochranné kouli plul za ním.

      Harry znovu otevřel v chodbě i ve své vlastní mysli oči. Pokousal se do krve, když zabořil zuby do kloubů na ruce, aby nevykřikl. Teď se díval úzkou štěrbinou mezi bednou a zdí a sledoval nohu ve vysoké černé botě, která sebou škubala na podlaze.

      „Harry!“ vydechla za ním Hermiona, Harry už ale namířil hůlkou na bednu, která mu bránila ve výhledu. Bedna se nehlučně zvedla několik centimetrů nad podlahu a odsunula se stranou a Harry se co nejtišeji vytáhl nahoru do místnosti.

      Nevěděl, proč to dělá, proč přistupuje k umírajícímu, nevěděl, co vlastně cítí, když se díval na Snapeův bílý obličej a na prsty, které se snažily zastavit krev prýštící z rány na krku. Shodil ze sebe neviditelný plášť a sklopil oči k muži, kterého nenáviděl. Vyvalené černé oči ho našly a Snape se pokusil něco říct. Harry se k němu sklonil, Snape ho chytil zpředu za hábit a přitáhl si ho blíž.

      Z hrdla se mu vydral úděsný, skřípavě klokotavý vzdech.

      „Vezměte si… to… Podívejte se… na to…“

      Ze Snapeova těla unikalo něco víc než jen krev. Stříbřitě modrá vlákna – ani plynná, ani kapalná – mu tryskala z úst, z uší i z očí. Harry věděl, co jsou zač, nevěděl ale, co s nimi –

      Hermiona mu do roztřesené ruky strčila lahvičku, kterou vyčarovala jen tak ze vzduchu. Harry do ní hůlkou nabíral stříbřitou substanci. Když byla lahvička plná až po hrdlo a Snape vypadal, že už v něm nezbývá ani kapka krve, ruka, jíž držel Harryho hábit, povolila.

      „Podívejte se… na… mne…“ zašeptal.

      ***konec canon***

      Zelené oči pohlédly do černých, v kterých jakoby se rozlila úleva a zableskl se v nich náznak něčeho, co vypadalo jako… radost?

      Pak se ty černé zavřely. Harry zůstal klečet vedle Snapea s rukou položenou na jeho hrudi.

      „Musíme se vrátit, Harry,“ připomněla mu realitu Hermiona.

      „Ještě mu tluče srdce…“ namítal Harry.

      „Nemůžeme mu nijak pomoct, Harry, musíme se vrátit a vymyslet, co uděláme s tím hadem…“ vytrvale naléhala dívka.

      Harry přikývl a zvedl se. Hermiona už zmizela za Ronem v chodbě. Harry se vydal za nimi. Když už chtěl vstoupit do chodby, rozzářily místnost za ním plameny. Rychle se otočil a uviděl, jak z plamenů vylétl fénix a přistál přímo u Snapeovy hlavy. Z jeho očí kanuly slzy a dopadaly přímo na otevřené krvácející rány na hrdle. Harry znovu padl na kolena vedle Snapea.

      „Jsi to ty, Fawkesi?“ zeptal se užasle.

      Fénix na chvíli zvedl svou hlavu a přikývl.

      „Proč to děláš? Byl to on, kdo zabil Brumbála, viděl jsem to na vlastní oči…“

      Fawkes se na něj chvíli jen tak díval, pak natáhl krk, sklonil hlavu a zobákem se dotkl lahvičky, kterou Harry ještě pořád svíral v ruce. Pak se opět naklonil nad Snapeův krk a z očí se mu kutálely další slzy, aby uzavřely ty rány, které ještě krvácely.

      Harry ještě chvíli nevěřícně přihlížel. Pak se zvedl a pronesl:

      „Dobře, prohlédnu si ty vzpomínky. Doufám, že v nich najdu vysvětlení, protože tohle opravdu nechápu…“ a vydal se rychle chodbou za svými přáteli. Když je u východu konečně dohonil, tak se všude kolem nich začal rozléhat Voldemortův hlas…

       

      A JAK TO BYLO DÁL?

      Tady se nám otevírá spousta možností.

      Možnost první: Severus Snape se probere, nadopuje se lektvary, které běžně nosí po kapsách a – 

      za a) nějakým způsobem se zapojí do závěrečně bitvy

      za b) bude zpovzdálí přihlížet, jak Harry dokončí svůj úděl a porazí Voldemorta. Pak se nenápadně vytratí, aby začal někde úplně nový život. (Vpravdě zmijozelské.)

      Možnost druhá: (Má oblíbená) Všechno běží podle JKR až do okamžiku, kdy proběhne rozhovor mezi Harry Potterem a Brumbálem na tom přízračném nádraží King´s Cross. Brumbál odchází a zanechá Harryho v mlze. Harry se rozhlíží, kudy by měl odejít a v té mlze zahlédne jinou postavu, celou v černém. Jde blíž…

      „Profesore?“ zeptá se překvapeně.

      „Pottere? Kde to jsme?“ zeptá se stejně překvapeně Snape.

      „Myslím, že někde na hranici mezi životem a smrtí, pane…“ odpověděl Harry a zahleděl se na zmateného přítele své matky.

      „Víte, že vás zabil úplně zbytečně?“ zeptal se, a když Snape jen mlčky zavrtěl hlavou, tak pokračoval: „Draco Malfoy Brumbála odzbrojil dřív, než jste se k němu dostal vy. Zabil vás úplně zbytečně. Ta hůlka patřila Dracovi do okamžiku, kdy jsem já přemohl a odzbrojil jeho. Bezová hůlka od té chvíle patří vlastně mně… Možná to je další z důvodů, proč mě ani tentokrát nedokázal zabít. Vracím se zpět, abych dokončil, co jsem začal…“

      Zahlédl výraz úlevy a něco jako úsměv na tváři profesora lektvarů.

      „Vy se také můžete vrátit zpět, pane. Fawkes přiletěl včas a ty rány, co vám způsobil Nagini vám vyléčil. Vaše tělo je sice velmi oslabené ztrátou krve, ale zůstal jste naživu. Rozhodnutí je na vás. Tohle je nádraží. Tady se můžete rozhodnout, kterou cestou se vydáte…“

      Snape se zamyšleně rozhlédl a zeptal se:

      „Proč bych se vracel? Co mě tam čeká?“

      Harry pokrčil rameny.

      „Možná boj a zase smrt. Možná konečně svobodný život bez Lorda Voldemorta. To neví nikdo. Bojíte se to zkusit?“

      Pak se otočil a vykročil směrem k východu.

      „Já se vracím a doufám, že i vy se rozhodnete správně, pane… Nashledanou?“

       

      Nebo ten rozhovor mohl vypadat úplně jinak… Vaší fantazii se meze nekladou…

      Možnost třetí: Harry (pro příznivce Snamione klidně i Hermiona) se po ukončení boje a zabití Voldemorta vrací s náručí plnou lektvarů do Chroptící chýše, Severuse Snapea uzdraví, vyříká si s ním ledacos, aby mohli začít znova od začátku. Jaký vztah se nakonec mezi nimi vyvine, už je jen na vaší fantazii.

      Těch možností je jistě ještě víc. Tohle jsou jen ty, které mě zrovna teď napadly. Já se k tomuto příběhu nebudu vracet určitě rok, možná i dva roky. Už teď toho mám rozepsáno víc, než je zdrávo. Takže pokud někoho tato varianta Severusova konce ne-konce nějak oslovila a přál by si pokračovat, pak mu ráda svou povídečku půjčím jako prolog k jeho povídce.

      Není to výzva? Je to výzva!

      Co vy na to?

      Vaše Mája

       

      P.S. K napsání této úvahy mě inspirovala povídka Do posledného dychu od Tess.
       

      Items details

      • Hits: 10906 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      Lachim 01 Prosinec 2011
      Nádhera. Kam na to chodíš? Mě se taky líbí druhá možnost, ale pokračovat v povídce nebudu. Jsem rád, že zvládám psát tu, co jsem si vymyslel sám. Jako prolog by to ovšem bylo inspirující. :lol: :-) :P
      #
      brácha 02 Prosinec 2011
      Dvojtý agent vždy musí dělat věci, za které by jej jedna nebo druhá strana odsoudila, ale tím získává body za loajalitu. Je to sporné, když zabiješ jednoho a tím zachráníš tisíc dalších, pořád půjde o vraždu. A v české historii najdeš spoustu příkladů, že tě i odsoudí. A citově u Severuse, jeho láska, nenávist a žárlivost v podstatě nejde změnit, jen na čas potlačit, ale jinak, jak to probíhá v této a obdobných povídkách, obraty o 100% nejsou dle logiky možné. (žárlivý partner může být ulumen léky, ale žárlivost není léčitelná, jde o povahovou vlastnost)
      #
      neky 02 Prosinec 2011
      já jsem pro B
      začne znova někde daleko kde si ho Harry stejně najde a pomůže mu
      #
      Snake 02 Prosinec 2011
      o ne a co obraz v ředitelně jak ten vysvětlíte.

      a co konec trochu jiný:
      vše jde tak jak v knize, až do okamžiku odchodu Harryho a jeho přátel z oné místnosti v chroptící chýši.
      Tehdy Severus z poslednich sil pootevře oči. Námahou sáhne do kapsy a vytáhne z ní protijed, který s posledních sil vypije.
      Po mnoha hodinách procitne ze spánku smrti.
      (Sakra se rozepisuju zkrátím to).
      Uteče a až si odpočine vytvoří obraz na způsob toho zrcátka co dosta Harry od Siriuse (přece jen je zkušený kouzelník a Brumbál mohl od Siriuse vyzvědět jak vytvořil to zrcátko). Tajně tento obraz propašuje do ředitelny, kde ho pověsí. Jelikož vypadá stejně nikdo z živých nerozezná rozdíl, jen obrazy a ty nic nepoví, přece jen to jsou dost rozumní lidé, aby severuse nechali samého a chránili jeho soukromí.
      #
      Snake 02 Prosinec 2011
      Severus sám se uchýlí na samotu, kde bude dělat pokusy s lektvary. Spojení s Bradavicemi bude mít přes jeho obraz a jelikož, pravděpodobně bude mít i obraz Brumbála tak mu může chodit dávat vědět, že s ním chce někdo mluvit.
      #
      maja 02 Prosinec 2011
      Proč by měl mít obraz v ředitelně? JKR se o jeho portrétu nikde nezmínila. Nebyl ředitelem ani celý školní rok. V mé povídce se jeho portrét také neobjevil a musel být dodatečně vytvořen...
      #
      Snake 02 Prosinec 2011
      to se nebudu hádat ale dojdu se podívat do knihy moment
      #
      Snake 02 Prosinec 2011
      Pravda tak to se omlouvám nejspíš jsem to četl v nějaké povídce kde byl.
      Ale taky to není špatný nápad jak mohl přežít.
      #
      Káťa-chan 04 Prosinec 2011
      Vskutku zajímavá a velice věrohodná úvaha...
      #
      panvita 01 Únor 2012
      tak já taky přidám svojí teorii asi takle: Harry s Hermionou protože Ron zůstal v chodbě se zvedají k odchodu i s lahvičkou vzpomínek v ruce když se Snape probudil a začal hledat ve svém hábitu protijed na hadí kousnutí když ho našel kopnul ho do sebe a rozhlídnul se Harry s Hermionou zaraženě koukali než ze sebe Snape dostal: "Co tady eště děláte hejbněte sebou než Pán zla zničí Bradavice a všechny zabije!" Harry s Hermionou se na sebe podívali a urychleně odešli chodbou do Bradavic kde si Harry prohlédl vzpomínky.
      Mezitím se dopoval svými lektvary které nosí jako správný mistr lektvarů u sebe zastřel se a vydal se chodbou do bradavic nepozorován se vylezl s chodby na pozemky kde už mezitím před hradem stáli všichni obránci proti smrtijedům v čele s Voldemortem a jak si všiml zajatým Hagridem který v náručí nesl Pottera. Sledoval jak Voldemort promlouvá k obráncům i jak přes sebe Potter nikým jiným nepozorován přehazuje neviditelný plášť jak situaci pozoroval viděl že Longbottom zabil Nebelvírovým mečem hada pána zla a nakonec jak ze sebe Potter strhává neviditelný plášť a Pánu zla se strefuje do zad smrtící kletbou Snape se otočí a odchází zpět do svého sídla kde začne pracovat na dalších lektvarech které pomůžou kouzelnickému světu
      #
      Snake 03 Únor 2012
      panvita pěkné ale občas tečky a čárky by neuškodili. Říct jedenáct řádků jen s jednou tečkou se nedaří ani mě.
      #
      Profesor 04 Červenec 2012
      Zajímavý text. Předložila jsi pár pěkných možností. Mně osobně se nejvíc líbil ten rozhovor s Harrym kdesi v bezčasí.
      #
      ant 01 Září 2013
      No to jsou pitomosti,tady.Taky mám snapea ráda,ale takhle bych to neřešila,úplně tím ztrácí charakter...chudák,kdyby to viděl.
      #
      panvita 02 Září 2013
      Citace ant:
      No to jsou pitomosti,tady.Taky mám snapea ráda,ale takhle bych to neřešila,úplně tím ztrácí charakter...chudák,kdyby to viděl.


      Nesouhlasím že by ztrácel charakter
      v mnoha povídkách se Snape např. v Nočních můrách minulé budoucnosti nebo ve Stříbrné kulce projevil jako zrádce a hajzl především v Nočních můrách

      ale v jiných povídkách se zase projevil jako bojovník na straně dobra
      a dalo by se pokračovat v jeho ruzných rolích
      #
      anicka pol. 05 Březen 2014
      Severus Snape je moje nej postava.
      Jsem rozhodne pro B.
      Mozna ze s toho neco napisu
      jeto lakave.
      Ostatne dekuji za inspiraci.

      Nesnasim povidky ve kterych jsou
      sexualni narazky, nanezzezti je tech
      povidek halda.
      #
      no name 01 Září 2015
      Citace ant:
      No to jsou pitomosti,tady.Taky mám snapea ráda,ale takhle bych to neřešila,úplně tím ztrácí charakter...chudák,kdyby to viděl.

      Jak to můžeš říct? Hele, teď tu mluvíme o Snapeovi, ale mluvili jste snad o tom herci, který ho hrál? Alan Rickman. Jeden z nejlepších Britských herců. Pokud znáte aspoň jeden film s ním (nepočítám Harryho Potter), tak víte, že tento člověk by dokázal zahrát vše. Je to výborný herec, proto kdyby šlo jen o to, že by to ten herec nedokázal zahrát, tak si myslí, že by si lidi vůbec nemuseli dělat starosti. To vážně postava Snapea nemůže někoho milovat? Znám třeba i tak zvrhlé, ale velmi pěkné povídky o tom, že je Snape Harryho otec, takže myslí, že všechno je možné. Proto si myslím, že tenhle názor je prostě od člověka, který se na Snapea dívá prostě jako na toho chladného chlapa co nenávidí Harryho Pottera, takže prosím příště než něco takového napíšeš rozmysli se a přemýšlej i tím hercem a ne jen tou postavou kterou hrál
      #
      maja 01 Září 2015
      Tento názor je také sporný :D
      Severus Snape - jako postava celý život hluboce miloval Lily Evansovou Poterovou. Jeho charakter byla maska, kterou si musel nasadit jako špion. Nitrobrana mu pomohla zazdít emoce, ale to neznamená, že je neměl. A herecké mistrovství Alana Rickmana to všechno jen umocnilo. Jen škoda, že nehrál Severuse před 20 lety. Myslím, že už mu bylo 55, když hrál Severuse starého 31 let. Tohle také mnoho lidí ovlivnilo.
      "Vždyť je Snape starý!" V jednatřiceti? Ne jen herec, který ho ztvárnil byl starý...
      #
      Bella1996 10 Červen 2016
      Páni! Tak to tvé pokračování vypadá úchvatně! To mi nikdy pořádně nedošlo, že by to mohlo být i jinak, dokud jsem to neviděla napsané. Ačkoliv jsem se přesvědčovala, že Fred a Lupinovi prostě žijí dál. :D