Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

welcomeTahle povídka je můj první pokus. Je pro všechny, kteří mají rádi FanFikci Harryho Pottera. Navazuje na 5. díl Harry Potter a Fénixův řád. Některé prvky z šesté a sedmé knihy zachovám. Ještě maličkost, Justin Finch-Fletchley se zúčastnil bitvy na ministerstvu.

Co se týká mě, tak Lachim je mírně praštěný muž, kterého díky Máji a několika jiných posedlo „básnické střevo“ a výplod této posedlosti máte před sebou.

Doufám, že se Vám bude můj příběh líbit.

Lachim

    Kapitola 7, Hvězda

      morgan_le_fay„Morganin prsten? Co to má být?“ zeptal se Harry.

      „Morgana je obecně pokládána za matku Mordreda a Merlinova nepřítele. Ve skutečnosti ale byla matkou Mordreda její sestra Morgause. Toto jméno bylo časem zapomenuto a v legendách nahrazeno sestřiným. Morgana s Merlinem naopak spolupracovala, byla to velká léčitelka. Po Artušově smrti se vzali. Voldemort hledá prstem, který dostala Morgana v den svatby. Po Merlinově odchodu na druhou stranu vložila do prstenu veškerou svoji moc a dala ho svému jedinému dítěti, dceři Joan. Brzy na to zemřela. Od té doby se prsten dědí v ženské linii rodu,“ odpověděl Brumbál.

      „Ale proč ho nesmí dostat muž?“ zajímala se Hermiona.

      „Joanin manžel byl prý velmi žárlivý a násilnický. Měla strach, aby se nezmocnil jeho moci a tak byl prsten proklet. V rukou muže jej nutí páchat zlo tak dlouho, až ho samotného zničí. Jen žena dokáže prsten ovládnout a konat s ním dobro.“

      „Ale ten dopis psal muž a to jsem i já. Proč ho mám najít, nechci ho, nechci páchat zlo!“ bránil se Harry.

      „Jen výjimečným kouzelníkům je dáno ho najít a předat dědičce nebo ho opět ukrýt a být jeho strážcem. Vypadá to, že je řada na tobě.“

      „Děkuju pěkně, jako bych toho všeho už neměl dost,“ povzdechl si Harry a otočil se na obě přítomné slečny, „Tak která z vás to bude?“

      „To skutečně netuším,“ odpověděla mu Ginny. Brumbál musel odejít a tak nechali dopis dopisem a šli se zabavit do herny. Hermionina kniha dál ležela v salónu na stolku, zapomenuta všemi.

       

      Podzim 1730 Broumov

      „Odpočiňte si, otče Benedikte!“ ozval se mladý mnich a pomohl starému klášternímu knihovníkovi zpátky na lože.

      „Jsem rád, že jsi přišel. Už to nebude dlouho trvat a Pán si mne zavolá,“ pronesl potichu a s viditelnou námahou oslovený stařec.

      „Takhle nesmíte mluvit, otče. Uzdravíte se a ještě nás budete pěkně prohánět kvůli nepořádku v knihovně.“

      „Ne, ne. Brzo odejdu a můj úkol přejde na tebe. Postarej se o našeho mladého novice Jana, Petře. Knihovna potřebuje péči, zvláště ta naše část. Také pergameny, se vším co k nim patří, musí být uloženy na svých místech v ten správný čas. Nezapomeň“

      „Nezapomenu, otče. Druhý pergamen je tam, kde má být. A teď odpočívejte.“

      „Zavolej sem Jana, musí vědět, kdo jsem!“

      „Už to ví, otče. Řekl jste mu to včera. Teď jste otec Benedikt a tak to zůstane. Pán ví, co se stalo a nemá Vám to za zlé,“ uklidnil bratr Petr umírajícího muže.

      „Děkuji Ti, synu,“ odpověděl stařec a vydechl naposledy.

      O prázdninách utíká čas tak rychle, že si toho ani nestihnete všimnout. Uběhl týden od doby, kdy Harry dostal ten zvláštní dopis a Hermiona se chystala k odjezdu. Její rodiče jeli na zubařskou konferenci a ona jela s nimi. Chtěla se porozhlédnout po střední Evropě a navštívit s rodiči několik míst.

      Uběhlo pár dní od Hermionina odjezdu a všichni přítomní byli v herně. Ron se Snapem hráli šachy, oba si pochvalovali, že konečně našli rovnocenného soupeře. Tuhle partii hráli už druhý den. Harry s Dracem a Nevillem byli u kulečníku a manželé Weasleyovi hráli nějakou karetní hru, kterou Harry ani neznal.

      Krátura jim zrovna chtěl oznámit, že je hotová svačina, když se Draco svalil na zem, tuhý jako špalek. Snape vyskočil od šachů a v okamžiku klečel u bezvědomého zmijozela. Sotva pronesl první diagnostické kouzlo, tak Draco otevřel oči. Zrcadlila se v nich hrůza a starost.

      „Hermiona potřebuje okamžitě pomoct! Jde jí o život! Rychle!“ vyhrkl ještě vleže a s námahou se sbíral z koberce.

      První vyrazil Ron a Snape ho jen tak tak zastavil ve dveřích. „Stop! Okamžitě se zastavte! Je sice chvályhodné, že neváháte vyrazit zachraňovat slečnu Grangerovou, ale ani nevíte, kde je. Nechte mne chvíli jednat, ano?“

      „Profesor má pravdu, Rone. Vždyť nic nevíš,“ ozval se i pan Weasley a Ron se neochotně otočil a vrátil do místnosti.

      „Kde je slečna Grangerová a co se vlastně děje? Jak víte, že je v nebezpečí?“ otočil se lektvarista na Draca, který se už alespoň posadil.

      „Já nevím, prostě jsem to najednou uviděl. Hermiona je u nějaké stavby ve skalách a jde jí o život. Víc opravdu nevím,“ odpověděl Draco. Jeho skleslý hlas byl plný obav. Hermionu začal považovat za kamarádku a nerad by o ní přišel.

      „Smím se Vám podívat do hlavy, Draco?“

      „Ano, pane profesore.“

      Snape vzal do ruky hůlku a podíval se do stříbrných očí svého studenta. Ostatní jen uslyšeli tiché Legilimens. V Dracově mysli uviděl profesor jasný a živý obraz bojující Hermiony. Její protivník vidět nebyl, ale v pozadí stála zvláštní stavba, pravděpodobně kaple. Okolo byly pískovcové skály. V tu chvíli obraz skončil.

      „Kráturo, přines, prosím, ten velký atlas Evropy,“ řekl Snape poté, co opustil Dracovu hlavu.

      „Ano pane, jak si přejete,“ odpověděl skřítek a v okamžiku byl zpátky i s atlasem, který byl skoro třikrát větší než on sám. Vznášel se před ním ve vzduchu.

      „Děkuji,“ poděkoval Snape a vzal si ho. Krátura se uklonil a zmizel. Snape položil knihu opatrně na stůl a otevřel ji.

      „Kam to slečna Grangerová vlastně jela?“ zeptal se.

      „Do Čech,“ odpověděl Neville a přišel blíž. Snape nalistoval příslušnou mapu. Naštěstí se vešla na jednu dvoustranu, což jim usnadnilo hledání. Harry zvědavě koukal po profesorovi, co bude dělat dál.

      „Skály, pískovcové,“ řekl Snape a z mapy se vyzdvihlo několik oblastí skal. Atlas zjevně fungoval podobně, jako plán domu.

      „Kaple na vrcholu,“ pokračoval Snape. Nad mapou se vznášel jediný obraz. Malá kaple s půdorysem pěticípé hvězdy na skalním hřebeni v severovýchodní části Čech. Nad ní se ve vzduchu objevil nápis Hvězda.

      „To je to, co jsem viděl,“ ozvali se Draco i Harry.

      Všichni se na ně otočili, jen Snape zachoval klid a směrem k jednomu z obrazů v herně zavolal: „Phineasi, přijďte, prosím.“

      „Ano, profesore. Co se děje?“ odpověděl bývalý bradavic ředitel, jen co se po chvilce objevil v rámu.

      „Zavolejte, prosím, profesora Brumbála. Ať okamžitě přijde na štáb. Je to velice důležité, jde o život.“

      „Jistě,“ odpověděl Phineas Black a zmizel.

      Než dorazil Brumbál, tak Snape naprogramoval přenášedlo z tága. Dokončil to v momentě ředitelova příchodu.

      „Co se děje, Severusi?“

      „Koukněte se mi do hlavy,“ odpověděl místo profesora Draco.

      Podíval se Brumbálovi do očí a ten opatrně vstoupil do jeho mysli. Draco se usilovně snažil myslet na svoje vidění a tak nebyl pro ředitele problém prohlédnout si tu správnou vzpomínku.

      „Už se ti, Draco, něco podobného stalo?“ zeptal se Brumbál Draca

      „Ne, pane profesore,“ odpověděl zmijozel

      „Vyděsil nás, pane,“ zapojil se do hovoru Neville, „ najednou ležel na zemi a vypadal jek trefený Petrificem

      „Novou schopnost pana Malfoye prozkoumáme později, teď byste měli raději jít pomoci slečně Grangerové,“ ozval se Snape.

      „Máš pravdu, Severusi. Pan Malfoy, pan Potter a pan Weasley nejmladší půjdou se mnou,“ odpověděl mu Brumbál.

      „Byl bych rád, kdyby se vrátili vcelku, Albusi. Nerad bych je dával dohromady ze dvou nebo více částí,“ ozval se Snape.

      „Severusi,“ řekl Brumbál a pohnul obočím. Harry měl chuť odpřísáhnout, že v tom slově a pohybu bylo najednou potměšilé pobavení i gesto uklidnění na adresu profesora Lektvarů. Najednou pocítil známé škubnutí u pupku a uvědomil si, že právě vyrazili.

      Cesta trvala tentokrát trochu déle, než Harry čekal. Přistání ustál jedině Brumbál, ostatní si sedli na jakýsi můstek vedoucí ke kapli. Okamžitě uviděli Hermionu, jak na sousedním prostranství bojuje s Bellatrix a jejím manželem. Ron vyrazil Hermioně na pomoc.

      „Ahoj, teto. Nerad tě vidím,“ pozdravil ji Draco.

      Bellatrix se ohlédla a okamžitě na něj vyslala kletbu: „Sectumsempra.

      Protego duo,“ řekl Harry a mávnul hůlkou. Hermionu a Draca okamžitě začaly chránit štíty.

      „Ty jeden spratku mrňavá, tohle si vypiješ!“ řvala Bellatrix. Ron mezitím bojoval s Rodolfusem a Brumbál využil Bellatrixiny nepozornosti a vyslal na ni svazovací kouzlo. Bela se vyhnula a otočila na ředitele: „Ty zatracenej dědku. Nepleť se mi do cesty.“

      V tu chvíli ji Draco zasáhl Tarantalegrem a zároveň Ron lechtací kletbou. Na smějící se a stepující Bellatrix byl opravdu zajímavý pohled. Ronovu nepozornost ale využil Lestrange a odhodil ho stranou. Ron zůstal ležet na zemi.

      Na místo souboje se začali přemisťovat místní bystrozoři. Oba Lestrangeovi okamžitě zmizeli. Harry spustil štíty a vyčerpaně se posadil. Hermiona se rozeběhla k Ronovi a snažila se ho probrat. Po chvíli se jí to povedlo.

      „Ale že jsem jim pěkně napráskal,“ řekl Ron, sotva otevřel oči. Hermiona se začala smát a pomohla mu vstát.

      „Je to dobrý, jsem v pořádku,“ pokračoval se Ron naštvaně. Harry a Draco se jen pobaveně usmívali.

      „Jak myslíš, Ronalde,“ řekla trochu uraženě Hermiona a šla za Brumbálem. Ten právě vyřídil celou věc s místním vedoucím bystrozorem. Ostatní zaměstnanci místního ministerstva měnili vzpomínky asi třiceti mudlům, kteří byli na místě.

      „Jak jste se dozvěděli, co se tu děje, pane profesore?“ zeptala se Brumbála.

      „Pan Malfoy měl vidění, měla byste mu poděkovat, slečno Grangerová,“ odpověděl ředitel, „Půjdeme trochu stranou, ať si můžeme v klidu promluvit.“

      Poté, co se usadili na blízké vyhlídce, použil Brumbál Diskrétní kouzlo. „Co se vlastně stalo, než jsme dorazili?“ zeptal se Hermiony.

      „Táta se tady chtěl podívat na zdejší barokní kostely a já se zatím podívala do kláštera tamhle v Broumově,“ začala Hermiona a ukázala, „Mají tam úžasnou knihovnu. Také tady dožil Kryštof Lautner poté, co se přemístil z hranice, na níž měl být upálen.“

      „Ano, K.A.L., Kryštof Alois Lautner. O něm už Binns mluvil,“ ozval se Draco.

      „Profesor Binns, Draco,“ opravil ho Brumbál a vyzval Hermionu, aby pokračovala.

      „To jsem si právě taky uvědomila. Pak jsem se dozvěděla o téhle kapli a vzpomněla si na ten dopis. Tak jsem se sem přišla podívat.“

      „Našla jsi něco?“ nevydržel Ron.

      V tu chvíli se u nich objevil malý, pískově žlutý dráček s hnědavými skvrnami na šupinách. Ometal se jim kolem nohou a upustil několik šupin. Draco ho začal drbat na hlavě a dráček slastně zamručel.

      „Našla. Jenže ne tady, už v klášterní knihovně, byly tam kolem vchodu do kouzelnického oddělení tři zlaté osmicípé hvězdy. Každá měla uprostřed rubín. Když se mi podařilo vylézt po schůdkách k té nahoře a dotkla jsem se toho drahokamu, tak zpod ní vypadl pergamen,“ odpověděla Hermiona a strčila ruku do vnitřní kapsy své bundy. Než jej stihla vytáhnout, tak přiběhl jeden bystrozor

      „Jaroslave, co tady děláš. Mazej za Hankou. Chudák sedí na vejcích a ty tu otravuješ turisty!“ houknul na dráčka. Ten se po něm uraženě podíval a odletěl.

      „Omluvte ho, je to zdejší druh, český skalní dráček. Je jich tak málo, že je známe jménem. Obvykle nejsou tak přítulní, ale Jaroslav je výjimka. Jeden zdejší kouzelník tvrdí, že je vtíravý jak Alpa,“ omlouval se bystrozor.

      „Nic se nestalo. Byl hodný, asi chtěl jen podrbat,“ zastavil ho Harry. V tu chvíli si bystrozor všiml těch několika šupin.

      „Ty šupiny si vezměte, jsou vzácné. Dráčci je nikdy neztrácí, darují je tomu, o kom si myslí, že si je zaslouží. Mají obrovskou ochrannou moc. Toho, kdo má alespoň jednu u sebe dokážou spolehlivě ochránit proti kletbám, tedy ne proti Těm, co se nepromíjí. Sice při používání časem slábnou, ale stejně se hodí. Nevím o tom, že by jich někdy nechali tolik najednou.“

      „Děkujeme moc za upozornění. Byli bychom je zde nechali,“ poděkoval Brumbál a bystrozor se přemístil pryč. Hermiona vytáhla pergamen a rozbalila ho.

      Prsten hledáš, dáš ho jí,

      Všechny rány zahojí.

      Paní jeho, poslední,

      na trůn si sedla na pár dní.

      Pak žila s mužem na hradě,

      a prsten svůj skryla v zahradě.

      Na čtyři klíče zamkla ho do skříňky,

      vložila do stromu, co chová vzpomínky.

      První klíč? Ten patří Zemi,

      najde ho on, ač hledán všemi.

      Černá hlína, žlutý jíl,

      tvůj přítel s tebou v bitvě byl.

      „Tak nějak nevím, co si mám myslet,“ řekl Harry, když si pergamen přečetl, „Moc mi to tedy ten člověk neusnadňuje.“

      „To ne, ale mě by spíš zajímalo, co tu dělali Lestrangeovi,“ ozval se Ron a Draco jen přikývl.

      „To se nyní nedovíme. Je na čase vrátit se zpátky,“ uzavřel debatu Brumbál. Rozloučili se s Hermionou a pomocí tága se přenesli zpět na Grimmauldovo náměstí.

      Harry netušil, jaké překvapení mu chystá zítřek.

       

      Items details

      • Hits: 6846 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      meky 05 Prosinec 2011
      českej písečnej dráček to se mi líbí :-)
      #
      maja 05 Prosinec 2011
      Páni, začíná to být pěkně napínavé. Draco má vize, Hermiona se poprala se Smrtijedy a další hádanka... Vtíravý dráček Jaroslav mě opravdu velice pobavil. Tebe taky, Jardo? :-*
      #
      Jarda 05 Prosinec 2011
      Pobavil. A velmi. 8)
      Nenašla by se ještě šupinka?
      #
      Káťa-chan 05 Prosinec 2011
      Hmm, tady někdo četl Kladivo na čarodějnice.... A moc hezky jsi to tam zakomponoval. Máš mou chválu a těším se na příště..
      P.S.:Ten český písečný dráček Jaroslav byl kouzelný...
      #
      panvita 05 Prosinec 2011
      klátím se smíchy moc pěkná kapitola už se těšim na další
      #
      Snake 05 Prosinec 2011
      sakra přestaňte s těma komentářema. Víte jak to drása nervy když si dole přečtu něco o českým písečným dráčku a nemohu číst celou tu povídku.
      #
      maja 06 Prosinec 2011
      Jen komentujte, Snake se nakonec umoudří a začne číst i rozepsané povídky jako my ostatní. ;-)
      #
      Likvidator 06 Prosinec 2011
      1 část: Tak tato povídka je pěkná a dobře se čte tvůj styl psaní. Ale to nemnění nic na tom, že postavy se chovají hodně divně. Třeba brumbál by v minulé kapitole nedovolil zavolat Rona Hermionu a ostatní. A určitě by si nevybral Rona Draca a Harryho aby šli pomoc Hermioně. Snaep se chová moc lidsky bez zjevného důvodu už od první kapitoli. Nikdy by neutěšoval pottra, že nechtěl jít na náměstí. A takovýchto příkladů bych mohl uvést více.
      #
      Likvidator 06 Prosinec 2011
      2 část: Sice chápu, že je to tvá povídka, ale toto bije do očí. Ron se chová jako by snědl sérum rozumu a Hermiona no radši nemluvit. Ale nejhůře z toho vyšel Harry. Vážně nechápu jak jsi mohl takto překroutit charaktery všech postav. Dá se pochopit jedna nebo dvě, ale všechny? Když zajdu do podrobností tak se mi zdá i děj hodně suchopádný bez větší akce. Třeba v této kapitole se dal tento boj udělat dokonale živější s pokřikováním Beatrix na Harryho a určitě by se na ní vrhl Harry. Dále jakmile by tito dva smrtijedi spatřili Brumbála by utekli neboť na něj nemněli. Stačí si vzpomenout na boj na ministerstvu a co následovalo po příchodu Brumbála. Takže toto byla katastrofa pro všechny kdo aspoň trochu znají děj v knihách na které navazuješ.
      #
      Likvidator 06 Prosinec 2011
      3 část: Celkově mám z této povídky smíšené názory. Na jednu stranu se mi líbí jak se dá dobře číst, ale zase to kazí všechny tyto věci které jsem vyjmenoval. Kdybych to hodnotil body do 1 do 10 přičemž by byla 10 nejlepší tak by to byla 4 s odřenýma ušima.

      "Toto je můj názor a pokud s ním někdo nesouhlasí tak mu to nevyvracím a prosím nepiště mi na to, že sem blbej a že to nemusím číst když se mi to nelíbí, jak se mi již několikrát stalo při podobných komentářích."
      Omlouvám se za toto, ale můj komentář je prý moc dlouhý.
      #
      Snake 06 Prosinec 2011
      délku moc neřeš, tyhle komentáře snesou údajně jen 1000 znaků, ale pravdou je, že maximum je tak okolo 800.
      teorii o přemisťování a teleportaci jsem napsal asi na 15 komentářů.

      Jestli přestaneš číst záleží na tobě a tady jsou dost rozumní lidé. Věřím, že ti něco takového nenapíšou.

      A takových autorů je daleko víc co mění charakterý a vůbec celý svět HP. Zkus to vnímat jako samostatnou povídku (aspoň to tak dělám já, když narazím na převrácený svět HP a užívám si ji tak jak je. Pokud se to dá číst).

      Májo já to myslel spíš tak aby nechválili takové zajímavé věci jako třeba toho českého písečného dráčka. Komentáře jeko třeba od likvidátora mi nevadí.
      #
      Lachim 06 Prosinec 2011
      Děkuji za všechny konetáře.
      Kladivo na čarodějnice jsem nečet, ale viděl jsem film, cca před 15 lety a je to nezapomenutelný zážitek.
      Co se týká toho, že postavy neodpovídají předloze, tak jenom to, že je to můj první pokus něco napsat a rozhodně nejsem génius, takže mám v povídce chyby a jsem si toho vědom. Ten souboj jsem prostě dokázal napsat jen tak, jak je zveřejněný. Jinak ještě jednou za komentář děkuji.
      #
      maja 06 Prosinec 2011
      S tím nedodržováním původních charakterů známých postav je to složité. Každému, kdo začíná psát bych doporučila přečíst si znova všechny díly od JKR, na které autor navazuje. Jsme totiž zkažení spoustou FF HP povídek, kde se postavy postupně od původních charakterů odpoutají. Je pak těžké navázat na canon, když máte v hlavě různě upravené charaktery. Já mám všech sedm dílů pořád po ruce, a listuji jimi každou chvíli. Přesto se mi postavy občas trochu vzdalují od JKR.
      #
      panvita 06 Prosinec 2011
      upřímně mě změny charakterů nevadí řek bych že já je taky značně upravuju tak to nikomu nevyčítám když je autoři změní
      #
      Likvidator 06 Prosinec 2011
      Abyste to pochopili mně až tak nevadí když se změní charakter jedné dvou postav. To samé je, když se charaktery mnění postupně v závislosti naději. To dělá většina autorů, ale změnit všechny? A bez příčin v povídce to se mi prostě nezamlouvá.
      #
      Snake 07 Prosinec 2011
      Část dělá i to, že všechny ty charaktery vidíme každý trochu jinak.

      hodně dívné asi bude když třeba bude Brumbál provozovat bez zjevné příčiny černou magii a Voldemort bude zachraňovat svět před Potterem, který ho bude chtít ovládat bez zjevného důvodu (který nebude vysvětlen v ději).

      ps. pochopitelně nevím jak je to u téhle povídky, protože jí nečtu (dodržuju svoje pravidlo nečíst rozepsané povídky - chrání to moje nervy).
      #
      panvita 07 Prosinec 2011
      Citace Likvidator:
      Abyste to pochopili mně až tak nevadí když se změní charakter jedné dvou postav. To samé je, když se charaktery mnění postupně v závislosti naději. To dělá většina autorů, ale změnit všechny? A bez příčin v povídce to se mi prostě nezamlouvá.


      tak se podívej na mou povídku jarwis.webgarden.cz/.../
      a pak mi napiš co si o ní myslíš budu rád co mi o ní napíšeš moc kritiky jsem neměl protože mi nikdo nepíše komenty je to ta HP v Době zakladatelů
      #
      lukas25s 08 Prosinec 2011
      Ja sem tu povidku hp v dobe zakladatelu cetl a je dobra a trochu zajimava ... Nojono kazdy autor ma svuj styl a mne se dtyl hvezdna brana a nejaka strilecka celkwm libi
      #
      maja 07 Prosinec 2011
      Dala jsem tvé stránky do oblíbených odkazů. Až budu mít chvíli času, tak se do tvých povídek také začtu ;-)
      #
      panvita 07 Prosinec 2011
      to jsou Jarwisovi stránky a moje povídka je jen ta HP v Době zakladatelů
      #
      panvita 09 Prosinec 2011
      Citace lukas25s:
      Ja sem tu povidku hp v dobe zakladatelu cetl a je dobra a trochu zajimava ... Nojono kazdy autor ma svuj styl a mne se dtyl hvezdna brana a nejaka strilecka celkwm libi


      díki za kritiku aspoň někomu se moje povídka a styl líbí te´de momentálně pracuju na něčem úplně originálním