Kapitola 8, Překvapení v Příčné |
Z Čech se všichni vrátili akorát k odpolední svačině. U čaje a výtečných sušenek podle receptu paní Longbottomové museli vylíčit, co se stalo. Naštěstí se jim podařilo před členy Řádu utajit pergameny. Draco se na chvíli omluvil. Odešel do pokoje a otevřel svůj kufr. Vyndal pečlivě skrytou lahvičku s uklidňujícím lektvarem a obrátil ji do sebe. Přesně tohle potřeboval. Úplně klidný se vrátil zpět a zapojil se do hovoru. Po svačině jim paní Weasleyová připomněla, že zítra musí na Příčnou, než se tam nahrnou těsně před začátkem školního roku davy. „Kdypak tam budete?“ zeptal se Brumbál. „Myslela jsem, že vyrazíme hned o obědě“ odpověděla Molly. „V tom případě bych byl rád, Harry, kdybys mohl být U děravého kotle už v 10 hodin. Chci ti někoho představit. Můžeme se tam potom společně naobědvat.“ „Dobře, pane profesore.“ Později ukázal Harry pergamen i Ginny a Nevillovi. Přemýšleli nad ním, ale nic kloudného je nenapadlo. Během večeře se Snape chytil za předloktí a rychle vyběhl před dům, odkud se přemístil. Paní Weasleyová zahnala všechny brzy do postele, aby se na zítřek pořádně vyspali. Harryho čekala i návštěva u Gringottových. Musel převzít dědictví po Siriusovi. V noci se zase vzbudil kvůli noční můře. Bezesný spánek připravený na stolku mu naštěstí umožnil zbytek noci prospat v klidu. Ráno se mu stejně vůbec nikam nechtělo, stále cítil vinu za kmotrovu smrt. „Jak je možné, že vás ti usmrkanci porazili. A nesvádějte to na Brumbála, z toho už je jen senilní dědek!“ zuřil Voldemort a sesílal Cruciatus střídavě na oba Lestrangeovi, „ Longbottomovi byli schopnější než celá ta banda děcek dohromady a ty jste zvládli?“ Pán zla měl mimořádně špatnou náladu. Dnes večer se má konat zasvěcování nových smrtijedů a tihle dva se nechali porazit a ke všemu nezjistili nic nového. Nechal je ležet na zemi a zavolal Severuse. „Zdržel jsi se, Severusi. Nerad to vidím,“ pronesl Voldemort, když se Mistr lektvarů dostavil. „Byl jsem u Brumbála a nemohl jsem od toho starého blázna odejít tak rychle, jak bych si přál, můj pane,“ odpověděl Snape s pokorou a poslušně před ním poklekl, „ Co si přeješ, můj pane.“ „Dnes večer budou zasvěceni čtyři žáci Bradavic. Nechci, aby o tobě věděli, takže se tu neobjevuj. Víš něco o mladém Malfoyovi?“ „Jak si přeješ, pane. Z Draca je další zlatý hoch bradavického ředitele. Rozhodně nemůžu dělat nic víc, než mu dát během školního roku nepřímo najevo, co si o jeho zradě myslím. Zatím se mě nijak nesnažil kontaktovat. Myslím, že má obavy kvůli mému přátelství s jeho otcem.“ „ V pořádku, Severusi, informuj mne o něm. Teď pomozme tady těm. Svoji péči nemusíš přehánět. Stačí, když budou večer alespoň trochu použitelní,“ ukončil Voldemort rozhovor a odešel ze síně. Snape pohlédl na dvojici na podlaze. Rozhodně neměl v plánu přehánět svoji péči. Podal jim několik lektvarů na vzpamatování se a se spokojeným úšklebkem se vrátil do Londýna. „Děravý kotel,“ řekl Harry nahlas a vstoupil do zelených plamenů. Molly ho donutila, aby si vzal na sebe jeden z lepších hábitů. Už během prázdnin ho přiměla nakoupit, pomocí soví pošty, nějaké oblečení. Po chvíli točení byl na místě. Starý Tom ho ihned oprášil a odvedl do salónku. Tam už na něj čekal Brumbál s nějakou . „Dobrý den, pane řediteli,“ pozdravil ho Harry a kývl na pozdrav i směrem k manželské dvojici s malým synem. „Ahoj, Harry,“ odpověděl Brumbál, „Dovolte, abych Vás představil. Manželé Evansovi a jejich syn John. Náš student Harry Potter.“ Harry si musel rychle sednout. Tohle snad ani nebylo možné. Evansovi!. „Těší mě,“ dostal ze sebe po chvíli. „Nás také,“ odpověděla mu paní Evansová, „Já se jmenuji Helena a můj muž je Jack.“ „Pane řediteli,“ obrátil se Harry na Brumbála, „ to jsou…“ „Ano, Harry, jsou to vzdálení příbuzní tvé matky,“ odpověděl mu Brumbál s úsměvem, „Musím si ještě něco zařídit, tak vás nechám chvilku o samotě. Potom se společně naobědváme.“ Když ředitel odešel, začala se Helena zajímat o Lili. Harry jí řekl to málo, co o matce věděl. Za chvíli měli všichni pocit, že se znají odjakživa, John se začal hrozně těšit do školy a dožadoval se předvedení nějakého kouzla. „Já teď kouzlit nesmím. Ještě jsem nezletilý a tak smím čarovat jen ve škole. Ale neboj, až půjdeme na Příčnou ulici, tak nějaká kouzla určitě uvidíš.“ Před polednem se vrátil Brumbál a společně se najedli. Ředitel dal Harrymu během oběda spoustu rad, jak se má chovat v bance při jednání se skřety. Oběd zaplatil, přes značné protesty svých nových příbuzných, Harry. Potom všichni vyšli na zadní dvorek a ředitel se hůlkou dotkl správné cihly. Začal se otevírat průchod a malý čaroděj na to koukal s otevřenou pusou. Jeho rodiče byli také překvapeni, táta se tvářil možná ještě nadšeněji, než jeho syn. Harry si, mimoděk, vzpomněl na svoji první návštěvu Příčné s Hagridem. Sotva prošli průchodem, tak John nevěděl kam s očima. Bylo tam tolik zajímavých a nových věcí. Harry ho jemně otočil směrem k bance. „Podívej, to jsou Gringottovi, kouzelnická banka. Tvoji rodiče si tam vymění libry za galeony, srpce a svrčky. Já tam mám nějaké jednání a pak si také vyzvednu peníze ze svého trezoru. Třeba se ještě potkáme.“ John přikývl. Všichni v klidu došli do banky, kde se rozloučili. Evansovi s Brumbálem odešli k jedné z přepážek směnárny a Harry šel ke skřetovi, nad kterým vysel nápis Soukromá jednání. „Dobrý den,“ pozdravil obsluhujícího skřeta, „Jmenuji se Harry Potter a mám zde na dnešek domluvené jednání.“ Skřet nahlédl do papírů, které měl před sebou a pokýval hlavou, „Ano, jistě, pane Pottere. Pojďte prosím za mnou.“ Skřet vykročil směrem k jedněm z obrovských dveří a Harry ho následoval. Za dveřmi čekal jiný ze skřetů. „Toto je pan Harry Potter, Pugdurre. doprovoďte ho do kanceláře Odboru právních záležitostí. Je očekáván.“ „Jistě, pane. Pane Pottere, prosím, následujte mne,“ Pugdurr vykročil a vešel na pohyblivé schodiště. Vyjeli do třetího patra a vstoupili do dlouhé, bílým mramorem obložené chodby. Když došli před třetí dveře, tak skřet zdvořile naznačil, aby Harry počkal a vešel dovnitř. Po chvíli se dveře otevřeli a Pugdurr ho ohlásil. „Vítám vás, pane Pottere. Mé jméno je Grampad a mám na starosti jednání v případě závěti pana Siriuse Blacka. Posaďte se, prosím,“ uvítal ho skřet. „Toto jednání je již vlastně pouhou formalitou, pane Pottere,“ pokračoval skřet poté, co se Harry posadil, „Váš zákonný zástupce již na ministerstvu vyřídil všechny úřední náležitosti. Jelikož jste nedávno dovršil věk šestnácti let, tak naší bance stačí jen vaše přítomnost, váš zákonný zástupce se již jednání účastnit nemusí. Jde zde o převzetí dědictví, které je dáno jednoznačnou a zákonu odpovídající poslední vůli. V ní vám váš kmotr, Sirius Black, odkazuje veškerý majetek, ke kterému mu náležela vlastnická práva. Jste hlavním dědicem, nicméně je zde ještě několik menších odkazů.“ Grampad se odmlčel a Harry toho využil: „ Jsem rád, že vás poznávám. Mohl byste mě seznámit s detaily pozůstalosti?.“ „Jistě, jistě. Vaše dědictví obnáší dům v Londýně, obsah trezoru číslo 29 a několik menších firemních podílů. Co se týká dalších dědiců, tak do trezoru pana Remuse Lupina bude převedena částka 20 000 galeonů. Manželé Weasleyovi obdrží 50 000 galeonů a pak bude založen trezor pro slečnu Hermionu Grangerovou s počáteční částkou 10 000 galeonů. Do vašeho osobního trezoru přibude částka 40 000 a zbytek, který činí 762 126 galeonů bude převeden do trezoru Potterových.“ Harry nebyl schopen slova. Grampad mu donesl trochu vody. Když se Harry napil, tak se zeptal: „V tom našem trezoru tedy bude kolik?“ „Zhruba 2 miliony galeonů, pane Pottere,“ odpověděl skřet a pokračoval: „Zděděné firemní podíly budou převedeny na váš účet u našeho Investičního oddělení, které spravuje již podíly po vašich rodičích. Přejete si podrobnou zprávu?“ „Teď určitě ne, děkuji. Potřeboval bych ovšem nějaké peníze v hotovosti.“ „Jistě, s tímto požadavkem jsme počítali. Mám zde pro vás připraveno 200 galeonů. Bude to postačující částka?“ „Zcela. Ještě jednou vám děkuji.“ „Než přistoupíme k podpisu příslušných listin, je zde ještě jedna drobná záležitost. Pánové Fred a George Weasleyovi založili firmu Kratochvilné Kouzelnické Kejkle a vy jste uveden jako majitel 30% podniku. Chcete tento podíl také převést do správy Investičního oddělení nebo se o něj postaráte sám?“ „Cože?“ ozval se Harry a vstal, „Já ty dva…“ Grampad se trochu vyděsil, čímž vrátil svého hosta do přítomnosti. „Promiňte, jen jsem netušil, že vlastním část jejich firmy,“ omlouval se Harry, „Tento podíl budu spravovat sám, děkuji.“ „To je tedy vše, přistoupíme k podpisům,“ odpověděl uklidněný skřet. Harry měl dojem, že se podepsal snad stokrát. Byla to spousta listin potvrzujících přijetí dědictví a převzetí podílů v různých podnicích a nakonec i Potvrzení o převzetí hotovosti. Nakonec ještě dostal Potvrzení o spoluvlastnictví firmy Kratochvilné Kouzelnické Kejkle. Už se těšil na dvojčata, tohle si vypijou. Převzal sáček s penězi a rozloučil se s Grampadem, od kterého dostal ještě desky se všemi kopiemi. Za dveřmi na něj čekal Pugdurr, který ho doprovodil do haly. Sotva vyšel z banky, tak uviděl, jak na něj mává John. Spolu se svými rodiči a Brumbálem seděl v cukrárně Floreana Fortescua. Harry k nim došel a podal Brumbálovi desky. „Zítra přijdu a tohle si spolu projdeme,“ řekl Brumbál a převzal si dokumenty. Harry jen kývnul hlavou a posadil se. „Že s námi půjdeš všechno nakoupit, viď. Moc prosím,“ vyhrkl John a málem se zakuckal zmrzlinou. „Promiň, Harry, ale John odmítal kamkoli bez tebe jít, takže tady čekáme,“ omluvil se za syna Jack, zatím co Helena utírala synovi pusu od malinové zmrzliny. „V tom nevidím žádný problém, rád s vámi půjdu,“ usmál se Harry. Brumbál se rozloučil a odešel. Evansovi a Harry ještě seděli a čekali, až John dojí zmrzlinu. Draco vystoupil z krbu v Děravém kotli a rychle udělal místo. Chtěl pomoct Ginny, která měla jít za ním, ale vyrušil ho cizí hlas. „Ahoj, Draco,“ ozvalo se za ním a Draco se otočil. „Ahoj teto, strýčku,“ pozdravil trochu zaraženě Tonksovi. „Nymfadora nám řekla, co jsi udělal. My jsme teď tvoje a tak se postaráme, abys měl do školy všechno, co budeš potřebovat,“ řekla paní Tonksová. Draco snad poprvé v životě nevěděl, co má říct. Byl tak překvapený, že do něho narazil Ron, když prošel krbem. „E… Promiň, Rone, nechtěl jsem tu takhle stát, promiň,“ vykoktal ze sebe. „Pojď kousek stranou a promluvíme si, ano?“ navrhnul pan Tonks. Kousek poodešli a Andromeda objala Draca. „Jsem hrozně hrdá na to, co jsi udělal. Vím, jaké to je, když tě zavrhne vlastní . Pamatuj si ale, že my tě nenecháme ve štychu. Postaráme se o tebe, jsi teď součástí naší .“ „Já… Moc děkuji, nevím co říct. S něčím takovým jsem nepočítal. Díky,“ odpověděl Draco a vypadal nesvůj. To už ale byli všichni v lokále a tak vyrazili na Příčnou. Sotva prošli průchodem, uviděla Ginny Harryho a rozeběhla se k němu. „Ahoj, Harry. Dobrý den,“ pozdravila všechny přítomné. „Ahoj, Ginny,“ odpověděl Harry, „Vidím, že se blíží i ostatní, tak s představování radši trochu počkáme.“ Když dorazil zbytek skupiny tak nastalo dlouhé představování. John byl nadšený, že už zná tolik kouzelníků a pan Tonks musel ukázat několik kouzel. Vykulené oči budoucího čaroděje byly tou nejlepší odměnou. „Paní Weasleyová, já půjdu s Evansovými, tak se potom sejdeme v Děravém kotli, ano?“ „Jistě Harry, my se taky určitě rozdělíme. Takže v pět v hostinci,“ souhlasila Molly a všichni se rozprchli. Harry vzal Johna nejdřív k madam Malkinové. Museli chvilku počkat, ale během pěti minut si je madam vzala do parády. „Mně stačí školní hábity, ale John letos nastupuje,“ řekl jí Harry a trpělivě čekal, než si pomocnice všechno změří. „Takže čtyři školní hábity pro pana Pottera a jednou komplet pro mladého muže,“ usmála se madam Malkinová a zapsala si objednávku. Po čtvrthodině měření, přeměřování a úprav byli usazeni u malého stolku a dostali dýňovou šťávu. Za chvíli dostali svoji objednávku a zamířili pro hůlku. Pan Ollivander jen zdvořile uvítal a usadil Johna na stoličku. „Vy jste příbuzní, že? Ty oči Lili Evansové se nezapřou.“ vyptával se. „Vzdálení příbuzní. Doprovázím je,“ odpověděl Harry. John jen seděl a upřeně pozoroval, jak sebou metr švihá a měří mu nejrůznější části těla. Když mu metr změřil obvod krku, tak se pan Ollivander natáhl a podal první krabici. „Devět palců, mahagonová s žíní jednorožce,“ řekl a podal ji Johnovi. Ten ji vzal opatrně do ruky a na Harryho výzvu s ní mávnul. Nic se nestalo. Pan Ollivander ji uložil zpět do krabice a podal mu další. Asi po deseti minutách se našla ta pravá. „Deset a půl palce, lipové dřevo s blánou ze srdce maďarského trnoocasého draka. Měkká ale pružná.“ John mávnul rukou a z hůlky vyrazil proud rudých jisker. „Výborně mladý muži. Ve vás dřímá velká síla, tak ji dobře využijte,“ radoval se pan Ollivander a zabalil jim hůlku. „Tak, to nejhorší máme za sebou. Teď půjdeme pro učebnice a potom do lékárny,“ navrhl Harry další postup a John ho radostně odkýval. Helena ho chytila za ruku a vyrazili do Krucánek a kaňourů. Naštěstí tam skoro nikdo nebyl a tak za chvíli mířili do lékárny. Koupili si všechno do lektvarů a ještě zašli koupit Johnovi kotlík. Potom se vypravili do obchodu dvojčat Weasleyových. „Teď na něj dávejte pozor,“ varoval Harry svoje příbuzné, „Dvojčata Weasleyovi nejsou zlá, ale jsou pro každou rošťárnu, teď je to i živí. Ten obchod se jmenuje Kratochvilné Kouzelnické Kejkle a je tam spousta hloupostí, i když zábavných. Přímo sen každého školáka.“ „Díky za upozornění, já si ho ohlídám a dám pozor na to, co mu koupit a co ne. Je to rošťák, takže bude chtít asi všechno,“ poděkoval mu Jack s úsměvem. Přesně podle Harryho předpokladů si John připadal jako ve snu. Jen co vstoupili dovnitř, tak nevěděl kam dřív s očima. Harry se omluvil a začal hledat dvojčata. „Frede, musím s váma okamžitě mluvit!“ houknul na jmenovaného, jen co ho uviděl. „Tuším, co chceš. Pojď dozadu,“ pozval ho Fred a ukázal mu, jak se dostat přes jejich zabezpečovací systém. Harry odklopil bez problému část pultu a podíval se na Freda. „Reaguje jen dotyk ruky. Pustí jen mě, George, tebe a Verity,“ odpověděl na nevyslovenou otázku Fred a ukázal na mladou prodavačku, kterou museli nedávno přijmout. Sotva vešli do jakési kombinované s kanceláří, tak Fred zastavil Harryho pohledem a začal: „Jsi tu určitě kvůli tomu tvému podílu. Nešlo to udělat jinak. Ty jsi nám pomohl k tomuhle obchodu a my jsme ti to chtěli nějak oplatit. Tak jsme na tebe napsali část firmy.“ „Ale já nic nechci. Už teď mám tolik, že nemusím hnout prstem a vydrží to i pravnoučatům. Tu výhru jsem vám dal, protože to bylo správné, ne abych na tom vydělával,“ protestoval Harry. „Podívej, Harry, máš jen dvě možnosti. Buď si necháš podíl ve více než prosperující firmě, nebo řekneme mamce, kde jsme vzali peníze na její rozjezd,“ ozval se George, který právě přišel. „Tak to si ten podíl radši nechám. Stejně to schytám, za ty peníze ze Siriusovy závěti. Jak to, že jste vy dva byli v Nebelvíru a ne ve Zmijozelu? Takhle mě vydírat, to je přímo zmijozelský,“ vylekal se Harry. Ještě chvíli probírali nějaké podrobnosti ohledně obchodu a pak se vrátili do prodejny. John se právě dohadoval s otcem, že chce Záškolácké zákusky. Ten mu to nechtěl povolit. Naštěstí zasáhl Harry. „Na tohle jsi přeci jen ještě trochu malý, Johne. Táta má pravdu.“ „Vidím, že se znáte. Já jsem George a támhle ten, co mi není vůbec podobný je můj bratr Fred. Oba Weasleyovi. Copak sis vybral, mladíku?“ představil se jeden z majitelů a prohlížel si Johnovu plnou náruč. „Tak ty Vzdušné zámky ne, ty jsou pro holky. Ale dám ti jednu bezva Snovou čepičku. Zaručuji klidný spánek a krásné sny. Jako známí našeho tichého společníka to máte pro dnešek gratis.“ „To přeci nejde. Zaplatíme to!“ řekl rozhodně Jack. George nakonec vyhrál a John i Harry odcházeli z obchodu s pytli vynálezů dvojčat Weasleyových. „Nechceš se podívat do Mžourova, potřebuju koupit nějaké krmení pro svou sovu,“ zeptal se Harry Johna. „Ty máš sovu, můžu ji mít taky?“ „Mám, do školy si můžeme vzít sovu, kočku, nebo žábu. Píšou o tom v dopise.“ John se podíval do dopisu. Pečlivě ho prozkoumal a otočil se na rodiče: „Můžu si koupit sovu? Prosím!“ „K čemu by ti byla, chlapče?“ zeptala se Helena. „Můžete si po ní posílat dopisy. V kouzelnickém světě doručují poštu sovy,“ vysvětlil Harry. K Johnově radosti rodiče souhlasili. Sotva vešli do Velkoprodejny Mžourov, tak se John začal rozhlížet. Bylo tam tolik sov, že nevěděl, kterou si vybrat. Harry mu ukázal sovici sněžnou a vyprávěl o Hedvice. Nakonec padla volba na výra velkého. Chvíli se dohadovali, kdo zaplatí, protože Harry chtěl Johnovi koupit dárek a Evansovi to nechtěli dovolit. Nakonec vyhrál Harry a John si nesl z obchodu klec s nádherným výrem a v ruce balíček sovích mlsků. „Je nádherný, budu mu říkat Patrik,“ rozplýval se John nad svým dárkem. Ověšeni nákupy si šli sednout k Děravému kotli. Uvnitř už byli Tonksovi a Draco s Nevillem a tak si k nim přisedli. Harry musel vyprávět o své první návštěvě na Příčné a o tom, jak dostal od Hagrida Hedviku. John se pak pochlubil svou novou hůlkou, Patrikem a vůbec vším co mu rodiče koupili. Umlčet ho dokázal až speciální borůvkový koláč. Problém nastal, když se vrátili Weasleyovi. „Harry Pottere, co má znamenat to zlato v našem trezoru?“ zeptal se rázně paní Weasleyová. „To není moje práce. To vám odkázal Sirius,“ bránil se Harry, „Byli jste přátelé.“ „Dobrá, to je jiná. Když to chtěl Sirius, tak to musíme přijmout,“ uklidnila se Molly a podívala se na hodinky, „Je mi to líto, ale budeme muset jít.“ Johnovi se loučení moc nezamlouvalo. Uklidnil se, až když mu Harry slíbil, že se uvidí u vlaku do Bradavic. Evansovi odešli vchodem ven na ulici a ostatní zamířili ke krbu. První odletaxovali Tonksovi a pak už se slovy „Grimmauldovo náměstí“ vešli do krbu postupně i všichni obyvatelé štábu.
|
Items details
- Hits: 11924 clicks
Tecox component by www.teglo.info
Vaše komentáře a dotazy
I bez těch chybějících slov se mi kapitola líbila a jsem moc zvědavá, jak dlouho budeme čekat na další, protože už jsme vyčerpali Lachimovy zásoby.
Teď si budeme muset počkat, jak rychle mu půjde další psaní
Tak to je opravdu divné. To chybějící slovo popisující skupinu osob navzájem příbuzných zmizelo nejen z kapitol, ale i z komentáře. Když si dám citovat, tak tam to slovo je, ale na stránkách se nezobrazí. Už začínám přemýšlet o nějakém prokletí, které postihlo mé stránky...
hmmm, nějak mi to nepíše slova
jo už je to v pořádku :-D a když už píšu, tak jen řeknu, že se těším na pokračování a přijde mi zajímavá shoda náhod, že John má v hůlce blánu stejného draka (Maďarský trnoocasý), jako se kterým Harry bojoval
Lachime, doufám, že s opravami souhlasíš... Pokud je budeš chtít udělat jinak, dej mi, prosím, vědět.
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.