Hledej

BlueBoard

HP fan fiction

welcomeZdravím vás.

Jmenuji se Panvita a bude mi dvacet. Píši již pár let, ale tato povídka je moje zveřejněná prvotina. Začal jsem ji představovat na stránkách u Jarwise, pak jsem se domluvil se Snakem na spoluautorství a začali jsme prvních devět zveřejněných kapitol přepisovat. Takže Snake je spoluautor a betareadera nám dělá Káťa.

A o čem tato povídka bude? Harry a Ginny se dostanou do minulosti k zakladatelům. Co všechno zažijí a co se bude dít během jejich nepřítomnosti, to se nechte překvapit. Pokusíme se vydávat každý týden, vždy ve čtvrtek a těšíme se na vaše komentáře.

Panvita, Snake a Káťa


    Kapitola 2, Jde se předvádět

      Bradavice_03Rok uplynul. Rok studovali. Rok cvičili. Rok zanechali Brumbála, Rona, Hermionu, McGonagallovou a mnoho dalších v boji proti Voldemortovi samotné.

      Harry s Ginny právě seděli pod stromem u jezera s tím, že se budou učit, ale místo toho se jen tiše drželi za ruce a sledovali jezerní vlny. Pozorovali laškovné vlny na černé hladině jezera.

      Harry přemýšlel, jestli by mu prošla malá nenápadná pusa. Byli kousek od sebe, už se téměř dotýkal jejích rtů. Stačilo pár milimetrů. Najednou byli vytrženi ze zasnění…
      Hradem a přes Bradavické pozemky se rozezněl svolávací gong a v hlavách slyšeli hlas Godricka Nebelvíra, ředitele Bradavic.
      „Všichni se dostaví okamžitě do Velké síně, všichni se dostaví okamžitě do Velké síně…“
      Harry a Ginny okamžik na sebe zmateně hleděli a pak jim došlo, že jsou voláni. Zmenšili svoje věci a dali si je do kapes. Poté se rozběhli do hradu.
      Už před dveřmi do Velké síně viděli profesorku Helgu. Ta, jakmile je zahlédla, přikázala:
      „Rychle dovnitř a nastoupit.“

      Harry s Ginny a s dalšími třemi studenty, které potkali cestou, okamžitě vešli a zaujali svoje pozice v nastupující čtyř řadě. Bylo tu už šest studentů před nimi. Po pěti minutách byla čtyř řada kompletně nastoupena.

      Dovnitř přišli všichni čtyři kantoři.

      Godrick si vzal slovo: „Studenti,“ v tom se ozvalo čtyřicet dupnutí o zem, jak všichni studenti se postavili do pozoru, „dnes čekáme vzácnou návštěvu. Má přijet sám velký Merlin, a proto ho chceme uvítat, jak se sluší a patří.“ Pohlédl Godrick na nastoupené studenty.

      „Donesly se nám zvěsti,“ promluvil Salazar, „že na jih od Bradavic bylo bandity napadeno několik vesnic a my nechceme, aby Merlin byl po cestě napaden.“

      Slova se ujala Rowena: „Proto se vydáte na jih přes vesnici Otwell, do města Glasgow a doprovodíte Merlina do Bradavic. Je to jasné?“

      „Ano paní!“ Ozval se čtyřiceti hlasy sbor.

      „Nějaké otázky?“ optala se Helga.

      „Proč Mistr Merlin nevyužije magii, aby se sem přenesl?“ Ozvala se Ginny.

      „Merlin rád jezdí na svém voze po kraji a pomáhá lidem s jejich problémy. Ošetřuje nemocná a zraněná zvířata, pobíjí bandity a zloděje, láme prokletí různých čarodějů a čarodějnic, pomáhá zavlažit pole a sady a mnoho a mnoho dalšího. A to kdyby se přenášel kouzly, nemohl. Ještě nějaké otázky“ odpovídala Helga „ne, tak dobře. Velení bude mít Harry Piotter a jeho zástupce bude Ginevra Wellsleyová. Odchod!“ Zavelela Helga.

      Studenti se vydali pochodově po řadách ven ze dveří Velké síně. Když byly všichni na chodbě, zavelel Harry „Všichni si vezmou bojovou výstroj a jídlo aspoň na dva dny. Sejdeme se u Hlavní brány za čtvrt hodiny. Pohyb lidi.“ A sám vyběhl směrem do věže Odvahy, koleje Godricka Nebelvíra.

      Když se všichni studenti shromáždili u Hlavní brány. Každý byl vyzbrojen hrudním kyrysem se znakem Bradavic, pod kterým byla kroužková košile s kápí také z kroužků a kroužkové nohavice na nohách. Každý měl u boku meč, vedle hůlku a u druhého boku dlouhou dýku. Přes rameno luk s toulcem a šípy a kouzly rozšířenou tornu s jídlem a dalším vybavením. V rukách kopí.

      Harry si je prohlédl a zavelel „Do klínové formace a poklusem za mnou!“ Chvíli počkal, až se všichni seřadí a poklusem vyrazil v čele formace přes hlavní bránu na jih.

      *

      Z okna v ředitelně se plavovlasý muž díval z okna k hlavní bráně. Na rtech nepatrný úsměv. Ředitelnou tiše zaznělo: „Výborně Harry, jsi rozený vůdce…“

      *

      Po deseti mílích klusu, po cestě na jih, dorazili na rozlehlejší mýtinu.

      Harry zvedl nahoru zaťatou pěst a oddíl se zastavil.

      Otočil se k nim a velel: „Čtvrt hodiny na odpočinek. Potom vyrazíme dál!“

      Všichni se uvelebili na zemi a protahovali si nohy na další cestu. Harry s Ginny mezitím studovali mapu okolí. „Tady ještě osm mil na jih a budeme v té vesnici Otwell,“ ukazoval Harry Ginny další pokračování cesty.

      „Tak budeme pokračovat!“ křikla Ginny na ostatní.

      „Jdi do žumpy,“ ozvalo se nazpět z hloučku studentů a ostatní se zasmáli.

      Harry s Ginny se na sebe udiveně pohlédli. „ Vstávat a klusem ve formaci vpřed!“ zavelel Harry.

      „Skoč do řeky,“ znovu se ozval stejný hlas od studentů a ostatní se zachichotali.

      „Kdo to byl?“ ptal se už mírně rozčílený Harry.

      „Já,“ ozvalo se a povstal mladík se stříbrnými vlasy.

      „Co se ti nelíbí, Viktore Malafayi?“ optal se podrážděně Harry.

      „To, že nám velíš ty a ta poběhlice. Určitě bych byl lepší vůdce než ty.“ Řekl s mírným úsměvem Malafay.

      „Ale vedením jsem byl pověřený já a Ginny učiteli. A ty budeš poslouchat!“ Vyprskl rozzuřený Harry.

      „Jenže učitelé tu nejsou a nemohou ti pomoci Pottere.“ Smál se Viktor a chytil své kopí do útočné polohy.

      Harry vytáhl ze země svoje kopí a namířil ho na Viktora Malafaye. „Já se velení nevzdám a hrozit si zbraní taky nenechám.“

      Ginny hned vytáhla meč z pochvy a postavila se Harrymu po boku „Já stojím za Harrym.“

      Ostatní okamžitě vyskočili na nohy a začali se stavět na jednu či druhou stranu s vytasenými zbraněmi.

      Harry se podíval okolo sebe a uvědomil si, že jsou skupiny vyrovnané a proto navrhl: „Co takhle souboj mezi námi dvěma Malafayi? O vůdcovství skupiny. Síly jsou vyrovnané a je zbytečné, aby se bili všichni.“

      „Souhlasím, souboj nás dvou o vůdcovství. Kdo prohraje, bude měsíc poslouchat na slovo toho druhého.“ Souhlasil Viktor, když viděl patovou situaci.

      „Souhlasím.“ Pronesl Harry.

      Ginny poděšeně vyjekla: „NEE.“

      Harry k ní telepaticky promluvil. „Neboj se o mně, je to stejný tupec jako Malfoy v budoucnosti. A s ním sem vytřel podlahu. S tímhle to bude stejný.“ Tím ukončil spojení a otočil se k Malafayovi.

      Bohužel ji z ostatních nikdo nevnímal.

      Všichni poodstoupili od nich, aby jim udělali místo pro souboj.

      Harry a Viktor se postavili do bojové pozice pět metrů od sebe.

      Někdo odstartoval začátek souboje, ale těm dvěma bylo jedno kdo.

      Harry i Viktor se vrhli vpřed současně.

      Viktor chytil kopí na konci držadla a chtěl zasáhnout Harryho dlouhým bodem. Harry oproti tomu chytil kopí uprostřed a hrot Viktorového kopí srazil svým dolů přímo pod Viktorovy nohy.

      Ten viděl, že už se nezastaví a zakopne o Harryho kopí. Pustil svoje kopí a ve chvíli, kdy zakopával o soupeřovo kopí, se předklonil a udělal kotoul, kterým se postavil opět na nohy. Než se Harry otočil, vytasil Viktor meč z pochvy u boku.

      Pak se s mečem vrhl vpřed.

      Harry ho chtěl zastavit bodnutím kopí, ale jeho soupeř odrazil špičku Harryho kopí mečem od sebe a čepelí sjížděl po kopí Harrymu k rukám. Harry pustil kopí a s krokem vpřed vrazil pěstí zadní ruky Viktorovi do obličeje.

      Udělal ještě dva kroky a v otočce tasil meč. Viktor se otočil a vyplivl z úst krev. S napřaženým mečem hleděl nenávistně na Harryho.

      Po bradě mu stékala krev z rozbitého nosu.

      Vrhli se znovu na sebe.

      Harry sekl mečem zprava. Viktor nastavil čepel svého meče do cesty toho Harryho a pokusil se znovu sjet po zbrani k němu. Harry ale protáhl svojí pravou ruku s mečem dopředu a opřel hrot svého meče o rameno. Věděl, že mu to může poškodit kroužkovou košili, ale nedbal na to. Švihl rukou vpravo a tím dostal Viktorův meč od sebe. S úkrokem vpřed vrazil zleva Viktorovi znovu pěstí do obličeje.

      Ten o dva kroky odstoupil. Zakryl si volnou rukou svůj obličej.

      Pohlédl znovu na Harryho a z nosu mu tekl nový příval krve.

      Viktor vytáhl z pochvy dlouhou dýku a vrhl se na Harryho. Obě zbraně ve výši ramen připravené k bodnutí. Harry ukročil vpravo a mečem vykryl Viktorovu dýku. Otočkou chtěl seknout Viktora do zad, ale ten udělal ještě jeden krok a tím se zbrani vyhnul. Otočili se znovu na sebe.

      Viktor, slepý zuřivostí, zaútočil na Harryho.

      Ten těsně před bodem jeho zbraní zmizel.

      Viktor se zmateně zastavil a rozhlížel se okolo.

      Harry se ve stejnou chvíli objevil za ním a otočkou ho ťal do zad.

      Naštěstí kyrys zastavil Harryho meč, ale prudkost Harryho úderu ho shodila na zem.

      Harry botou přišlápl Viktorův meč k zemi a mečem vyrazil dýku z jeho druhé ruky, kterou se snažil bodnout do Harryho nohy.

      Harry odkopl meč stranou a poodešel kousek stranou s mečem napřaženým na Viktora.

      „Vstaň! Prohrál jsi, tak dodrž svoje slovo.“ Řekl Harry a pozoroval zvedajícího se Viktora.

      Malafay vstal. Sklopil zrak k Harryho nohám a nenávistně řekl: „Protentokrát jsi vyhrál, Pottere, dodržím svoje slovo, ale já se ti pomstím. Příště se budeš plazit u nohou ty.“

      „Tak zavři hubu a dělej něco užitečného!“ řekl neosobně Harry a Viktor ztichl.

      Harry poodešel trochu stranou a hleděl na horizont. Ginny se postavila vedle něho a chvíli sledovala obzor s ním.

      „Tak co Harry, už jsi klidný?“ zeptala se po chvíli tiše Ginny.

      „Ano, už je mi fajn.“ Odpověděl Harry stejně tiše.

      Harry se otočil a už normálním hlasem řekl: „Do klínové formace a za mnou!“ Pak se poklusem vydal na jih.

      Po necelých dvou hodinách klusu po cestě zahlédli nad stromy černý kouř stoupající vzhůru. Harry zdvihl zaťatou pěst vzhůru a celá formace se zastavila. Harry se otočil ke svým spolubojovníkům.

      „Vypadá to, že se tam něco stalo. Půjdeme skrz les a ne po cestě. Ve čtyřech skupinách vzdálených dvacet metrů od sebe v půlkruhu. Signál k útoku dám já. Vesničany chraňte a bandity pobijte. VPŘED!“ Zavelel Harry a vydal se přes les k vesnici.

      Po deseti minutách vystoupil Harry z lesa následován dalšími osmi studenty, ale toho si nevšímal. S řevem se vrhl do vesnice, ale nepotkal nikoho živého. Žádné vesničany ani bandity.

      Na návsi se střetl s dalšími třemi skupinami spolubojovníků a až pak se rozhlédl okolo po vesnici. Vesnice byla zničená. Sruby byly ohořelé a pobořené, z některých ještě stoupal dým.

      Harryho ale zaujal převrácený vůz kousek dál po cestě, kterou měli jít do Glasgowu. Koně už u vozu nebyly a hromada věcí se z vozu válela po okolí. Hned poznal některé magické předměty, amulety, prsteny a některé další.

      Najednou Harryho upozornil instinkt na nebezpečí a zavelel „Obranná čtvercová formace!“ A sám pozoroval okolí.

      Celá jeho jednotka se přeskupila do čtverce a na všechny strany trčela kopí studentů.

      Zahlédl letmý pohyb mezi zničenými dřevěnicemi. Pak se objevil první vesničan. Měl na sobě potrhanou halenu a v ruce sekeru. A vesničanů přibývalo.

      Ze všech stran přicházeli špinaví a potrhaní vesničané. Všichni měli nepřátelské pohledy a v rukách různé zbraně. Sekery, hole, nože, někteří i dýky.

      „Zloději! Vrazi! Banditi!“ Ozývalo se ze všech stran.

      „My nejsme banditi a nic jsme vám neudělali,“ křikl zesíleným hlasem Viktor.

      Vesničané obklíčili studenty, ale přiblížit se na dosah jejich kopí se jim moc nechtělo.

      „Ticho!“ ozvalo se po celém okolí. Studenti zaraženě pohledem hledali toho, kdo má tak mocný hlas, že vesničany utišil.

      Před Harrym se řada vesničanů rozestoupila a před něj vystoupil vysoký a statný vesničan. Oblečený byl v kvalitní kazajce, vlněné haleně a vlněných kalhotách. Vše měl trochu umazané a jednu nohavici roztrženou. V ruce těžkou dřevorubeckou sekeru.

      „Já jsem Cor. Starosta Otwellu. Kdo jste vy, a co tu pohledáváte?“ Promluvil vesničan.

      „Jmenuji se Harry Potter a jsme studenti Bradavické školy boje, čar a kouzel. Školu vede rytíř Godrick Nebelvír zvaný Odvážný.“ Odpověděl mu Harry.

      „Takže vy nepatříte k Temným lordům?“ Zeptal se Cor.

      „Ne a kdo jsou ti Temní lordi? O nich jsme vůbec neslyšeli.“ Odpověděla Ginny.

      „Drž jazyk za zuby ženská. Když mluví muži má žena být zticha!“ Vyjel na ní Cor.

      „Tato žena je dost schopná čarodějka a nám je rovná.“ Varovně řekl Harry „Kdo jsou ti Temní lordi?“

      „Vy neznáte Temné lordy?“ Udiveně se ptal Cor.

      „Ne. Kdyby ano tak se neptáme ne.“ Řekl trochu frustrovaně Harry.

      „Dobře. Temní lordi jsou banda kouzelníků, kteří po nás požadují, abychom jim sloužili.“ Odpověděl Cor.

      „Tak proč s tím něco neudělá král, když utlačují jeho lid?“ Optal se zmateně některý z Harryho spolustudentů.

      „Král,“ s úšklebkem řekl Cor „ten na ně poslal dva oddíly rytířů a vojáků. Všechny je pobily a jejich hlavy poslali zpátky králi. Přežil to jeden panoš a ten donesl králi ty hlavy. Když králi řekl, že jsou za to odpovědní oni, tak se roznesl jeho hlas plný bolesti po celé komnatě i hradě. Kde jste byly poslední rok, že to nevíte?“

      „No, řekl bych, že zavření ve škole.“ Odpověděl trochu zahanbeně Harry. „Co se tady stalo?“

      „Asi před dvěma hodinami do naší vesnice přijel Merlin…“ začal Cor.

      „Ale vždyť toho my hledáme. Máme ho doprovodit k nám na hrad.“ Skočil mu nadšeně některý ze studentů do řeči.

      „Tak to máte zpoždění. Protože ho tady přepadla velká banda těch Lordů.“ Odpověděl neznámému Cor „Merlin se bránil a při boji nám zničili vesnici. My jsme mu chtěli pomoci, ale nedokázali jsme to.“ Odmlčel se na chvíli Cor.

      „Pak se pod ním zřítil jeho vůz“ ukázal na nedaleký převrácený vůz „při pádu najednou zmizel a víc nevíme.“ Dopověděl Cor.

      „Core, řekni jim i zbytek. Přece jsme ještě viděli ty záblesky,“ ozvala se nějaká vesničanka, kterou Harry neviděl.

      „Ano, ty záblesky,“ ukázal rukou ke vzdáleným horám na západě, mírně zpět k Bradavicím „pak jsme viděli mnoho barevných záblesků. Tam u těch hor.“

      „Musíme rychle tam. Ten vůz prozatím nechte, Merlin ho bude chtít nejspíš zpátky.“ řekl spěšně Harry, „a my se přeneseme k těm horám, na místo kde jsme se před půl rokem učili o horských rostlinách a bytostech.“ Pak bez meškání zmizel a všichni ostatní studenti v zápětí taky. Vesničané jen nevěřícně hleděli na místo, kde ještě před chvíli stálo čtyřicet studentů z Bradavic.

      Harry se objevil na horské plošině, kde před půl rokem týden bydleli. Hned za ním se objevila Ginny, Viktor a pak postupně všichni ostatní.

      Prohlíželi okolí a hledali stopy, kde by mohli najít Merlina. Vtom zaslechli bolestný výkřik, vycházející zpoza blízké horské stěny, kde byla louka, na které rostlo mnoho bylin a žilo pár magických tvorů.

      Všichni se tam urychleně vrhli bez rozmyslů.

      „Stát!“ Zařval Viktor „Copak jste zešíleli?! Jestli tam vtrhnete takhle, tak vás pobijí. Musíme zjistit situaci a pak naplánovat akci. Jinak to bude krveprolití!“

      „Máš pravdu,“ zastyděl se Harry, že se tam sám hnal jako šílený. „Vy tři,“ ukázal na tři studenty před sebou, „v tichosti zjistěte, jak to tam vypadá.“

      Vybrání studenti se vydali za ohyb.

      „Díky, že jsi nás zastavil,“ poděkoval Harry Viktorovi.

      „Nechci sám zemřít, kvůli vaší pitomosti.“ Odsekl Malafay Harrymu.

      Po deseti minutách se vrátili oni tři studenti z výzvědů. Hned přišli k Harrymu a hlásili: „Viděli jsme Merlina. Je tam s ním asi dvacet nebo třicet mužů v černých hábitech a útočí na něj. On se brání z posledních sil.“

      „Dobře, díky. Vydáme se tam v klínové formaci. Já upoutám jejich pozornost a vy hned vzápětí na ně zaútočíte kouzly. Já, Ginny a Viktor teď vykouzlíme štít, aby všechny chránil. Je to jasné.“ Vysvětlil svůj plán Harry a ostatní jen přikývli.

      Všech čtyřicet se postavilo do klínové formace a Harry, Ginny a Viktor vykouzlili před nimi štíty. Vydali se za ohyb.

      Harry v čele formace viděl zničený lán louky a odstřelený kus skály nedaleko před ním. Opodál hořelo pár stromů, co zde ještě byly. Před ním leželo šest těl oděných do černých hábitů. U čtyř byla poměrně velká kaluž krve, jeden byl otočený k zemi a slabě se od něj ozývaly zvířecí skřeky a z posledního doutnalo a linul se od něj zápach spáleného masa.

      Zpozoroval starého muže se stříbrným plnovousem až ke kolenům, tolik podobný Brumbálovi. V bílém hábitu vrávoravě stál mezi asi dvaceti muži, v černých hábitech.

      Merlin právě odolával dvěma mocným proudům magie, které na něj vypustili dva nejbližší černokněžníci. Třetí kouzlo, vrhnuté od dalšího ho odmrštilo o několik metrů dál. Už se marně pokoušel vstát.

      Nikdo si jich nevšímal a tak se vydali blíž ke skupince.

      Pak je uslyšeli.

      „…už jsme se s ním pobavili dost a to si říká nejmocnější kouzelník.“ Smál se jeden v černém, mladým veselým škodolibým hlasem.

      „Dej pokoj, chytněte ho a mizíme k Paní Morganě Le Fay.“ Přidal se do debaty další drsnější hlas.

      To už ale Harry s Ginny nevydrželi a zvolali současně „Pusťte ho nebo na vás zaútočíme!“

      Všichni černí se na ně překvapeně otočili.

      „Na ně!“ Zavelel ten drsný hlas.

      Nebyli ale dost rychlí a dopadly na ně salvy kouzel od studentů zpoza Harryho zad.

      Většina černohábitníků padla po první salvě překvapením, že si na ně někdo dovoluje útočit. Ostatní co se vyhnuli prvním kouzlům, se však dlouho nevydrželi bránit před soustředěným útokem čtyřiceti kouzelníků.

      Poslední černě oděný, chráněn kolabujícím štítem skočil na Merlina a pronesl tím drsným a nenávistným hlasem: „Za to zaplatíte, to si Temní Lordi nenechají líbit.“ Pak i s Merlinem zmizel.

      Harry zrušil štít a oddechl si, když v tom zaslechl z leva nějaký hluk. Ohlédl se tam a velmi blízko viděl skupinu černě oděných vojáků, jak na ně útočí.

      „POZOR!“ zařval a vyslal kouzlo na nejbližšího vojáka a ten spadl omráčený k zemi. Vytasil svůj meč a vrhl se na nejbližšího nepřítele.

      Voják ho chtěl seknout z vrchu, ale Harry ukročil stranou a ťal ho do břicha. Voják se s chroptěním svezl na zem. Poté bodl mečem dalšího vojáka do jeho odhaleného krku.

      Pak ucítil na zadním kyrysu úder meče. Pustil meč uvízlý v krku mrtvoly. Zároveň vytrhl dýku z pochvy a otočkou jí bodl do břicha vojákovi, co po něm ťal.

      Harry strnul. Voják měl tvář dítěte. Chlapec tak okolo osmi let se mu svezl chroptící k nohám. Hleděl na chlapce a nevnímal krátký, ale intenzivní boj okolo.

      Když se Harry vzpamatoval, zjistil, že je po boji. Sklopil zrak k nohám, kde ležel onen chlapec. Stále ještě žil. Hůlkou mu zastavil krvácení a vzal ho do náruče.

      Rozhlédl se a viděl, že většina jeho spolustudentů je v pořádku a jen pár jich je jen lehce zraněná. Většina vojáků byla mrtvá nebo těžce zraněná.

      Pak křikl: „Těm kouzelníkům zničte hůlky a pak se přemístěte do Bradavic. Velení…“ zarazil se, když viděl pohled Ginny, který říkal: jdu s tebou, „přebírá Viktor Malafay.“

      Vzápětí se s Ginny a chlapcem přenesl k bradavické vstupní bráně. S tělem slabě oddechujícího chlapce v rukách se rozběhl do hradu.

       

      Items details

      • Hits: 5380 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      Solzo 05 Duben 2012
      No až na to že brutálně nesedí věk, Harrymu by mělo být 13 a Ginny 12 a stím brněním na sobě by asi těžko uběhli 18 mil (30km) a ještě kolem sebe mávali mečem. Ny to by nestačil ani ten roční jistě velmi intezivní trénink
      #
      Lachim 05 Duben 2012
      Rozvíjí se to velmi zajímavým stylem. Jenom si nedovedu představit tu jejich kondici. Vytrvalostní běh v plné zbroji v jejich věku, obdivuhodné.
      #
      neky 05 Duben 2012
      Dějou se tu zajímavý věci těšim se na pokračování
      #
      222 06 Duben 2012
      opravdu zajímavé, vycvičit si vojsko? proč ne,
      dík za dílek ,těším se na další
      #
      Snake 06 Duben 2012
      Normálně toto brnění váží 10-15 kilo (dospělá verze). Pochopitelně je magicky upravené, aby vážilo míň.
      #
      panvita 06 Duben 2012
      přesně tak to brnění i to ostatní je elfská práce
      později bude s elfy větší spolupráce ale to se nechte překvapit
      #
      panvita 06 Duben 2012
      oprava tohle nejsou elfské zbraně a zbroje jsou skřetí
      #
      Sekko 07 Duben 2012
      Ale aj keby to bolo elfské alebo skřetí brnenie. Hoci by na sebe nemali ani to brnenie aj tak je to veľmi dlhá dráha. 30 km je dosť aj na marátoncov a nie to ešte bojovať s mečmi a vrhať kúzla.
      #
      panvita 07 Duben 2012
      je to skřetí zbroj i zbraně a navíc jsou kouzly chráněné a očarované aby vážily míň než normalní zbroj
      #
      panvita 10 Duben 2012
      Těšte se další kapitola bude ve čtvrtek děj se posune zase o kus dál
      co se ale stane je překvapení!
      #
      Barbegazzz 29 Říjen 2015
      No to je sračka :DDD
      #
      panvita 29 Říjen 2015
      Citace Barbegazzz:
      No to je sračka :DDD


      Můžeš vysvětlit laskavě co se ti nelíbí? A příště laskavě slušné komenty
      #
      Barbegazzz 29 Říjen 2015
      rád ti to povím :) slovní obraty na úrovni třetí třídy základní školy, absolutní zkompromitování původního děje, op charaktery, popírání předchozích informací,... mám pokračovat? nejslabší ff na těchto stránkách. možná s výjimkou nebeských jezdců, či jak se ta slátanina jmenuje...
      #
      panvita 29 Říjen 2015
      Nikdo tě ale nenutí to číst
      #
      Barbegazzz 29 Říjen 2015
      taky už nebudu :)