Hledej

welcomeTahle povídka je můj první pokus. Je pro všechny, kteří mají rádi FanFikci Harryho Pottera. Navazuje na 5. díl Harry Potter a Fénixův řád. Některé prvky z šesté a sedmé knihy zachovám. Ještě maličkost, Justin Finch-Fletchley se zúčastnil bitvy na ministerstvu.

Co se týká mě, tak Lachim je mírně praštěný muž, kterého díky Máji a několika jiných posedlo „básnické střevo“ a výplod této posedlosti máte před sebou.

Doufám, že se Vám bude můj příběh líbit.

Lachim

    Kapitola 14, Jednání

      morgan_le_fayRon celou středu mrmlal kvůli poslednímu dopisu. Odmítal připustit, že by jeho konec mohl být myšlen vážně.

      „Už laskavě přestaň, bratříčku. Kdo to má poslouchat? Tak tohle vyšlo na mě, no,“ uklidňovala ho Ginny večer ve společenské místnosti.

      Druhý den měli volno, protože část studentů a tři profesoři dostali předvolání před Starostolec. Po snídani se u chrliče před ředitelnou sešla skupinka jedenácti lidí. Ředitel řekl heslo a jako první vstoupil na schody. McGonagallová poté posílala nahoru jednoho studenta po druhém, aby na nich netropili neplechu.

      „Ministerstvo kouzel,“ řekl zřetelně Brumbál a vstoupil do zelených plamenů v krbu. Za ním postupně následovali studenti a nakonec McGonagallová se Snapem. Cesta letaxem se obešla bez komplikací, jediní bratři Creeveyovi takto cestovali poprvé, ti si ale už dříve vyslechli přednášku na téma bezpečné cestování letaxem od nebelvírské ředitelky.

      Ve vstupní hale na ně čekali Weasleyovi spolu s ostatními rodiči. Matka Colina a Dennise se k nim hned rozeběhla a objala je. Kluci se rozhodně netvářili příliš nadšeně. Na Creeveyových byla znát určitá nervozita, ale ostatní rodiče se je snažili uklidnit. Částečně se to podařilo až Grangerovým, kteří moc dobře chápali, jak se cítí.

      Celá výprava se vydala výtahem do spodního patra, kde byl sál, v němž zasedal Starostolec. Bylo jich tolik, že museli jet nadvakrát. Než vešli do sálu, tak si Draco ještě musel odskočit. Ihned za dveřmi toalety vytáhl z kapsy lahvičku a jediným lokem vyprázdnil celou dávku uklidňujícího lektvaru.

      Tribuny v sále byly rozděleny do tří oddělení, v jednom seděli novináři, včetně staré známé Rity Holoubkové. Její bleskobrk už cosi škrabal po pergamenu. Druhé oddělení bylo určeno pro diváky, rodiče studentů, kteří přišli dnes svědčit, tam měli rezervovaná místa. Třetí část byla určena pro svědky, Harryho udivila její velikost. Už tam seděl Lee Jordan a dvojčata. Percy přišel okamžik po nich.

      Mezi lidmi na tribuně pro svědky se rozproudil poněkud rozpačitý hovor. Nikomu z nich nebylo moc do řeči. Přestože atmosféra byla tíživá, Harry se cítil daleko lépe než posledně. Pravda je taková, že minule tu seděl jako obviněný a dnes tu je „jen“ jako svědek.

      Všichni v síni povstali, protože právě přicházeli členové Starostolce včele s Griseldou Marchbanksovou coby předsedající. Obžalobu vedla Carolin Julianová, hlavní žalobkyně Ministerstva, obhajobu ambiciózní právník Johnatan Fish.

      „Děkuji, posaďte se,“ pronesla předsedající, „Musím všechny zúčastněné upozornit, že na základě dohody obžaloby a obhajoby se Starostolec rozhodl sloučit jednání o vině Dolores Umbridgeové a Korneliuse Popletala do jednoho soudního řízení pro značnou souvislost případů. Tato dohoda byla předložena 22. 10. 1996 a byla Starostolcem schválena 23. 10. 1996. Má snad některá ze stran námitky?“

      „Ne, ctihodnosti. Obžaloba nemá námitky a plně souhlasí“

      „Ani obhajoba nic nenamítá, ctihodnosti.“

      „Výborně, je tedy na čase začít. Přiveďte obžalované.“

      Bočním vchodem vešel bystrozor, za ním šla Umbridgeová, další bystrozor, Popletal a průvod uzavíral opět bystrozor. Obžalovaní se usadili do dvou křesel uprostřed síně. Okamžitě je uvěznily okovy.

      „Prosím o přednesení obžaloby,“ začala přelíčení madam Marchbanksová.

      „Obžaloba viní slečnu Dolores Jane Umbridgeovou z používání zakázaných tělesných trestů na studentech Bradavické školy, upírání práva na svobodu myšlení, překračování pravomocí Ministerstva, úmyslu použít zakázanou kletbu na studentovi Bradavic a nakonec protiprávního poslání mozkomorů proti panu Harrymu Jamesi Potterovi. Obžaloba viní Korneliuse Osvalda Popletala ze zneužití pravomocí ministra pro své osobní zájmy, systematického očerňování, ohrožování svobody tisku a dlouhodobého systematického lhaní kouzelnické veřejnosti, které vedlo k útěku nebezpečných zločinců z Azbakanu, vysokým hmotným škodám, ohrožení široké veřejnosti a dokonce ztrátám na životech.“ Žalobce pokračoval ve své řeči vyjmenováním zraněných a mrtvých při útěku smrtijedů z nejpřísněji střeženého vězení v Británii. Na závěr své řeči přidal ještě výčet civilních obětí řádění smrtijedů včetně Cedrika Diggoryho a Siriuse Blacka.

      „Obhajoba,“ zaznělo od předsedající.

      „Oba obžalovaní se cítí nevinní ve všech bodech obžaloby.“

      „Dobrá. Prosím obžalobu, ať začne,“ řekla madam Marchbanksová a sedla si trochu pohodlněji. Tohle pro ni bude první z mnoha dlouhých dnů.

      „Jelikož jsou zde přítomni studenti a profesoři Bradavic, tak navrhuji začít s jejich svědectvími,“ pronesla žalobkyně. Obhájce souhlasil.

      „Obžaloba tedy předvolává Harryho Jamese Pottera.“

      Harry, poučen dopředu Brumbálem, vstal a šel si sednout na místo pro svědky. Byl nervózní, protože věděl, že musí říct pravdu, ale že jsou i věci, které není třeba zmiňovat.

      „Jste Harry James Potter, narozený 31. 7. 1980 v Godrikově Dole?“ začala výslech žalobkyně.

      „Ano.“

      „Můžete nám popsat svoje první setkání s Dolores Umbridgeovou?“

      Harry nejdříve podrobně popsal útok mozkomorů a pak i průběh následujícího soudního líčení. V obecenstvu to nesouhlasně zahučelo.

      „Měl jste s ní nějaké spory i v době, kdy působila jako profesorka v Bradavicích?“ pokračovala madam Julianová

      „Vlastně od počátku. Na jedné ze svých prvních hodin mi dala školní trest.“

      „Proč?“ zajímala se žalobkyně.

      „Několikrát jsem nahlas mluvil o návratu Lorda Voldemorta.“

      „Jak probíhal váš trest?“

      „Musel jsem speciálním brkem několik dní psát v jejím kabinetu větu „Nesmím vykládat lži“. Poprvé to trvalo asi týden.“

      „To nevypadá tak zle. V čem byl ten brk speciální?“

      „Psal jsem vlastní krví.“ Koutkem oka Harry zaznamenal, že několik diváků zbledlo nebo zezelenalo. I Rita Holoubková měla ve tváři takřka stejný odstín zelené barvy, jakou se pyšnily její vlasy. Bleskobrk ji upadl na zem.

      „Máte pro toto tvrzení nějaký důkaz?“ ptala se madam Julianová.

      „Díky tomu, že tento trest nebyl jediný, budu mít do konce života na hřbetě ruky jizvu. Po prvním trestu ještě vybledla, ale na konec se už nedala odstranit,“ odpověděl jí Harry. Na výzvu madam Marchbanksové zatnul pěst a jizvu ukázal členům Starostolce.

      „Mohl byste nám nyní popsat důvod pokusu o zatčení Albuse Brumbála, ředitele Bradavic, a jeho průběh?“

      Harry vypravoval o Brumbálově armádě a důvodech pro její založení. Pak popsal její prozrazení a dění v ředitelně. Když mluvil o Popletalově chování, tak byla předsedající nucena zjednat klid. Přítomní se zdáli být naprosto šokovaní.

      „To není vůbec pravda, ten kluk lže!!!“ začala hulákat Umbridgeová. Naštěstí jí řetězy zabránily vyskočit z křesla a tak hned přestala. Popletal jen tiše seděl.

      „Podle mých informací nastal nějaký problém už předtím při famfrpálovém zápasu,“ pokračovala žalobkyně ve výslechu.

      „Po famfrpálovém zápasu Nebelvíru proti Zmijozelu jsem se popral s Dracem Malfoyem. Do rvačky byli zapleteni i Fred a George Weasleyovi. Dvojčatům a mně zabavila košťata. Dostali jsme doživotní zákaz hraní famfrpálu.“

      „Ale pro letošní rok jste byl přece jmenován kapitánem kolejního mužstva.“

      „Letos v létě byl zákaz zrušen a já dostal svoje koště zpět.“

      Poté se žalobkyně zeptala na okolnosti, které předcházeli boji na Ministerstvu. Harry musel velice podrobně vylíčit, co se odehrálo v kabinetu a už při první zmínce o kletbě Cruciatus se v hledišti znovu rozproudil tichý hovor. Když se Harry dostal k Veritaséru a profesoru Snapeovi, tak muselo být znovu sjednáno ticho.

      Madam Julianová se ještě zastavila u údajné zbraně v Zakázaném lese.

      „Museli jste obžalovanou dlouho přesvědčovat o její existenci?“

      „Naopak, okamžitě tomu uvěřila a donutila nás jít s ní do lesa.“

      „Co se tam stalo?“

      „Doufali jsme, že se jí tam ztratíme. Nakonec se objevili kentauři a profesorka jim začala nadávat do špinavých kříženců. Bane s Ronanem, to byli ti kentauři, jí popadli a odvezli někam pryč. V té chvíli nás našli naši přátelé a my se s pomocí testrálů dostali do Londýna.“

      „Děkuji vám,“ ukončila žalobkyně výslech.

      „Má obhajoba nějaké dotazy?“ zeptala se předsedající.

      „Ano, spoustu,“ začal mluvit pan Fish. „Co tak hrozného jim moje mandantka řekla a proč vás nechali kentauři na pokoji?“

      „Řekla jim, že jsou špinavý kříženci a jejich inteligenci označila jako skoro lidskou. To je také nepotěšilo. Nás považovali za mláďata a těm, jak je známo, neublíží.“

      „Proč jste o průběhu trestů nijak neinformoval nějakého jiného profesora?“

      „Viděl jsem, jak se k nim chová, a neustále přibývaly další a další výnosy. Nechtěl jsem jim způsobit další nepříjemnosti.“

      „Z čeho usuzujete, že jste školní tresty dostával za své názory a ne za chování překračující školní řád?“ tlačil na něj Fish.

      „Vlastní krví jsem psal „Nesmím vykládat lži.“ Chcete znovu vidět tu jizvu?“ odpověděl Harry a podíval se obhájci přímo do očí. Ten rozhodně nevypadal nijak nadšeně.

      „Tvrdíte, že jste měl strach o svého kmotra a ten se podle vás nacházel v budově Ministerstva. Proč jste tedy nic neřekl profesorce Umbridgeové, která mohla kontaktovat ministra, nebo proč jste ministra nekontaktoval přímo vy?“

      „Mé zkušenosti s profesorkou Umbridgeovou a s tehdejším ministrem Popletalem nebyly zrovna nejlepší. Oba důrazně popírali návrat Lorda Voldemorta a záchranná akce kvůli údajnému masovému vrahovi by je zcela jistě nezajímala. V nejlepším případě by tam poslali pár bystrozorů a z jejich smrti potom obvinili Siriuse Blacka nebo mne.“

      Obhájce pochopil, že tudy cesta nevede, a změnil taktiku.

      „Jak často dostáváte školní tresty? Není pravda, že jste bradavickými profesory brán jako podvratný živel?“

      „Námitka, pan Potter zde není jako obžalovaný a jeho chování během výuky není předmětem jednání,“ ozvala se žalobkyně dřív, než mohl Harry odpovědět.

      „Námitka se přijímá, dejte si pro příště pozor,“ řekla madam Marchbanksová.

      „Nemám další otázky,“ ukončil trochu sklesle výslech pan Fish.

      „Děkuji Vám, pane Pottere. Můžete se posadit,“ pronesla předsedající.

      Jako další byl na řadě Draco. Cestou na svědeckou lavici blahořečil vynálezci uklidňujícího lektvaru, jinak by se určitě sesypal. I tak byl nervózní.

      „Jste Draco Lucius Malfoy, narozený 5. června 1980 na Malfoy Manor?“

      „Ano, jsem,“ odpověděl Draco hrdě na otázku žalobkyně.

      „Můžete nám popsat vaši roli ve zde projednávaných věcech?“

      „Byl jsem členem vyšetřovatelského sboru profesorky Umbridgeové.“

      „K čemu sloužil tento sbor a proč jste do něj vstupoval?“

      „Podle slov obžalované byl vyšetřovatelský sbor určen k znepříjemňování života všem, kteří veřejně zastávali názory nesouznící s oficiálními postoji Ministerstva. To byl také důvod k mému angažmá.“

      „Mohl byste to popsat poněkud obšírněji?“

      „Měli jsme při každé možné příležitosti strhávat body. Platilo to i v případě námi vyvolaných konfliktů.“

      „Takže právě toto vás na tom přitahovalo?“

      „Ano. Právě oficiální možnost šikanovat ty, které jsem považoval za své nepřátele, byla neodolatelná.“

      „Byl jste přítomen odhalení takzvané Brumbálovy armády?“

      Draco popsal, co předcházelo vpádu do komnaty nejvyšší potřeby. Když byl u zadržení Harryho, tak ho madam Julianová přerušila: „Podle mých informací jste měl co dočinění s varováním, kterého se členům Brumbálovy armády dostalo.“

      „Věděl jsem, že se ve službách Bradavic nachází bývalý domácí skřítek rodiny Malfoyů. Podařilo se mi po něm poslat varování.“

      „Jaká byla vaše role při incidentu v kabinetu obžalované? Nemusíte líčit jeho průběh. Ten tu již byl popsán a ještě se k němu určitě vrátíme.“

      „Na chodbě před kabinetem jsem zadržel Nevilla Longbottoma a posléze jsem napomohl jemu a dalším zadrženým k útěku.“

      „Můžete nám vysvětlit, proč jste jim pomáhal? Před chvílí jste uvedl jako důvod ke vstupu do vyšetřovatelského sboru možnost oficiální šikany právě těch, kterým najednou pomáháte.“

      „Shoda okolností chtěla tomu, že jsem se sblížil s Nevillem Longbottomem. Rozhovory s ním změnily moje dosavadní přesvědčení a nakonec vedly k úplné změně života i přátel.“

      Žaloba ukončila výslech a nastoupila obhajoba. Johnatan Fish se snažil Draca vyvést z míry opakovanými dotazy na jednotlivé podrobnosti probíraných událostí. Nakonec zaútočil na samotnou Dracovu osobnost.

      „Jaký byl váš vztah k panu Potterovi a jeho přátelům v minulosti?“

      „Považoval jsem je za spodinu a svoje osobní nepřátele,“ odpověděl Draco popravdě.

      „Co přesně změnilo váš názor?“

      „Stav v jakém se můj otec vracel ze smrtijedských setkání, nesporná inteligence a nadání těch, které jeho přátelé nazývají mudlovskými šmejdy, a v neposlední řadě hrdost s jakou si Harry stál za svou pravdou a to s jakou samozřejmostí ho podporovali jeho přátelé.“

      „Zavrhujete tedy svoji rodinu a svého otce?“ zeptal se obhájce. Domníval se, že kladná odpověď Draca znevěrohodní.

      „Nezavrhuji ani svoji rodinu a ani svého otce. Zastávám pouze zcela odlišné názory a pod pojmem Malfoyovská čest si představuji něco jiného než on,“ odpověděl Draco s naprosto vyrovnaným výrazem ve tváři. Uvnitř se ovšem klepal, jako by jeho tělo bylo z aspiku.

      Obhájce pochopil, že mu jeho tah nevyšel a Draco se mohl vrátit zpátky na tribunu svědků. Řada přišla na profesora Brumbála. Žalobkyně mu položila několik otázek, které vlastně upřesňovaly to, co řekli Harry a Draco. Zato obhájce ředitele bombardoval otázkami více než dvě hodiny, stejně neuspěl. Brumbál mu odpovídal s úsměvem a nenechal se zahnat do kouta.

      Madam Marchbanksová, předsedající dnešního jednání, po ukončení Brumbálova svědectví vyhlásila přestávku na oběd. Celá bradavická výprava doprovázená rodiči a přítomnými sourozenci Weasleyovými se šla najíst do ministerského bufetu. Dracovi se podařilo na chvíli se vytratit a vzít si další dávku lektvaru.

      Po přestávce šla svědčit Hermiona. Madam Julianová se jí zeptala na okolnosti útěku na Ministerstvo a tamní události. Obhájce na to zcela rezignoval a okamžitě zaútočil na Hermionino soukromí.

      „Je pravda, že jste byla jednou z mnoha lásek pana Pottera a opustila jste ho kvůli Viktoru Krumovi?“

      „Nevím, jak to s tím souvisí, ale s Harrym nás pojí hluboký přátelský vztah. Nikdy jsme spolu nechodili. Viktor Krum mě pozval na Vánoční ples, když se v Bradavicích konal Pohár tří kouzelníků. Náš vztah bych popsala jako přátelství na dálku,“ odzbrojila ho Hermiona a pan Fish přišel o další body.

      Ron, Neville, Lenka, Ginny i Justin znovu před Starostolcem popsali události v kabinetu a na Ministerstvu. Obhájce se marně snažil v jejich výpovědích najít nějakou skulinu. Justinovi nahrál otázkami na „údajné nepřiměřené tresty“ a on mu ukázal svou vlastní jizvu „Nemám podporovat lháře.“ Obhájce tím vykolejil a žalobkyně toho okamžitě využila.

      Neville během svého svědectví mírně šokoval většinu přítomných. Obhájce se ho zeptal na jeho vztah k Dracovi. Nevillova odpověď zněla: „Miluji ho.“ Sálem to zahučelo a předsedající musela po dlouhé době znovu tišit diváky.

      Během svědectví bratrů Creeveyových se Johnatan Fish ukázal jako naprosto necitlivý hulvát. Colin ukázal svoji památku na tresty u Umbridgeové a popsal dění ve škole pod jejím vedením. Fishův nátlak unesl, ale mladší z bratrů, Dennis, se po obhájcově nátlaku ocitl na pokraji zhroucení. Paní Creeveyová byla vyzvána soudkyní, aby si pro něj přišla a odvedla ho, plačícího a roztřeseného, ze svědecké lavice.

      Madam Marchbanksová ukončila dnešní jednání a obhájce si odnesl pokutu 100 galeonů za nemístný nátlak na svědka a neuposlechnutí upozornění předsedající Starostolce. Během Dennisova výslechu ho dvakrát upozorňovala, aby respektoval věk a duševní stav svědka.

      Výslech McGonagallové a Snapea byl odložen na zítřek, takže se rozloučili s rodiči a přáteli a vrátili se do Bradavic. Přišli akorát včas na večeři. Brumbál během jídla oznámil studentům, že zítřejší hodiny lektvarů a přeměňování neodpadnou, ale budou odsuplovány.

      ————————————

      V pátek ráno u snídaně všichni nervózně vyhlíželi sovy přinášející poštu. Hrdinou dne se stal Dennis Creevey. Všechny holky od prvního do čtvrtého ročníku se do něj okamžitě zamilovaly. Madam Pomfreyová musela uzavřít ošetřovnu pro návštěvy, vyjma jeho rodiny a profesorů. Pozdě, značnou část místnosti už stejně zabírala hromada plyšáků a několik desítek bonboniér.

      Harry se se zájmem začetl do reportáže v Kouzelnických novinách. Byla jí věnována většina hlavní stránky a pokračovala i uvnitř.

      Šokující svědectví bradavických studentů!

      Hned první den zasedání Starostolce ve věci obviněných Dolores Umbridgeové a Korneliuse Popletala přineslo zajímavé a především šokující informace. Hned u čtyř svědků, studentů Bradavické školy čar a kouzel, se prokázalo používání zakázaných forem trestů. Žáci psali věty typu „Nesmím vykládat lži“ a „Nemám podporovat lháře“ kouzelným brkem vlastní krví! A to jeden z nich byl teprve ve druhém ročníku! Podle podaných svědectví, kterým nemáme sebemenší důvod nevěřit, trestala Dolores Umbridgeová jakékoli názory, které se neshodovaly s oficiálními názory Ministerstva. Byla k tomu vybavena velice širokými pravomocemi přímo od ministra.

      Hermiona četla Denního věštce. Ten na hlavní straně měl kromě reportáže ze včerejšího zasedání i velice překvapivou informaci týkající se jeho vlastní redakce.

      Změny ve vedení a složení redakce Denního věštce

      S okamžitou platností byl majiteli odvolán šéfredaktor Denního věštce James Aaron Pliant. Za jeho vedení se z našeho listu stala hlásná trouba pana Popletala. Prozatímním vedením redakce byl pověřen Edward Philip Blecha, dosavadní zástupce pro zahraniční zpravodajství. Redakce okamžitě přerušila jakékoli pracovní vztahy s Geraldem Pumpkinem, Ritou Holoubkovou a dalšími novináři, kteří se zpronevěřili svému poslání a novinářské etice.

      Oba deníky věnovaly procesu takřka celé číslo. Chování obhájce Johnatana Fishe vystačilo na samostatný článek. Kouzelnické noviny přinesly i dvoustránkový rozhovor s manželi Creeveyovými, Denní věštec kontroval medailony všech svědků a krátkými rozhovory s žalobkyní a obhájcem.

      Celý pátek nemluvila škola o ničem jiném a Harryho i ostatní zpovídali i hradní duchové. Večer svolal Harry poslední předzápasovou poradu nebelvírského mužstva. Hlavně se snažil uklidnit Rona, na kterého už doléhala jeho obvyklá předzápasová nervozita.

      V sobotu ráno seděl Draco osamoceně u zmijozelského stolu a pročítal si Kouzelnické noviny. Články o svědectví Snapea, McGonagallové a hlavně Percyho. Jeho svědectví bylo pro obžalobu jedním z klíčových, jelikož se celý loňský rok pohyboval v blízkosti Popletala. Noviny věnovaly Percyho výsledku celou dvoustranu. Na konci článku bylo Percyho překvapivé prohlášení, že je Starostolci k dispozici k případnému prošetření svých vlastních činů.

      Když zvedl oči od novin, tak viděl, jak se u nebelvírského stolu Hermiona marně snaží dostat nějakou snídani do tří členů jejich famfrpálového týmu. Na rozdíl od ní znal a chápal jejich nervozitu před prvním zápasem sezony.

      Když se Harry a spol. vydali na hřiště, tak v klidu dojedl a připojil se k Nevillovi. Spolu s ním se usadil na kraji nebelvírské tribuny. Pohledem zkontroloval stanoviště komentátora. Spolu s McGonagallovou tam seděl kdosi z Mrzimoru, pravděpodobně třeťák, a o něčem se dohadovali. Přestali teprve v okamžiku, když madam Hoochová písknutím zavolala týmy na hrací plochu.

      „Jmenuji se Andrew Linden a vítám vás na prvním zápase letošní sezóny. Dnes nastupuje Nebelvír proti Havraspáru. V pozici mírného favorita je Nebelvír, ale letos je pod vedením nového kapitána a z loňské sestavy mu mnoho hráčů nezůstalo. Havraspár ve vzájemných zápasech vyhrál naposledy před více než osmi lety.

      Oba týmy už máme na hřišti. Nebelvír vede Harry Potter jako kapitán a chytač…“ Draco přestal poslouchat komentátora a očima hledal Harryho a Cho. Jako bývalého chytače Zmijozelu ho samozřejmě zajímali především ti dva. Jakmile zazněl zahajovací hvizd, tak se oba chytači vznesli nad ostatní hráče. Zatímco Cho kroužila nad stadionem po jeho obvodu, Harry kličkoval po celé ploše hřiště a ještě se snažil udržovat přehled o situaci pod ním a aktivně do ní zasahovat.

      Jako první skóroval Havraspár, Ronova nervozita se opět projevila. Ginny ale vyrovnala během několika málo minut. Harry se náhle pustil střemhlav k patě nosné tyče prostřední z havraspárských obručí. Víc už Draco ze zápasu neviděl.

      ————————————

      Nad školními pozemky se vznášel Fawkes. Přeletěl Hagridovu hájenku a usadil se na dubu, který stál kousek před hranicí Zapovězeného lesa. Začal zpívat tichou píseň o minulosti a budoucnosti, lásce a nenávisti.

      Po chvilce pod strom přišel tmavě hnědý jednorožec se zlatým rohem. Postupně se objevila i další zvířata: bílý tygr, černý vlk, rudozlatá dračice, stříbrný ibis, medvěd s kožichem v mnoha odstínech modré, bronzově zbarvený sýc, orlice s pery barvy bouřkových mraků, bílý fénix a bíločerně mourovatá kočka.

      Když všichni stáli pod stromem, přestal Fawkes zpívat a okolo těch kouzelných tvorů se objevila duha. Zvířata se začala měnit v neurčité postavy, které seděly na trůnech. V tu chvíli mu začalo všechno mizet v mlze.

      ————————————

      Draco se probral a otevřel oči. Ležel na ošetřovně a koukal do tváře svého přítele.

      „Draco! Konečně si se probral!“ objímal ho šťastně Neville.

      „Co se stalo?“ ptal se ještě malátný mladík, „A co dělám na ošetřovně?“

      „Chvíli po začátku zápasu si dostal potloukem do hlavy. Madam Pomfreyová tě transportovala sem a snad hodinu jsem musel čekat na chodbě, než mě za tebou pustila.“

      „Už je po zápase? Musím mluvit s Brumbálem. Okamžitě!“

      „Jo, Nebelvír vyhrál 210:40. Co jsi vlastně viděl?“

      „Tak to bych taky rád věděl. Zavolej, prosím, Brumbála.“

      „Tak jste se konečně probral, mladý muži,“ pronesla bradavická ošetřovatelka. Právě zaslechla u sebe v kanceláři hlasy a vešla na ošetřovnu. „Teď vás vyšetřím a pak si odpočinete. S panem ředitelem můžete mluvit zítra. Pan Longbottom má určitě také nějakou práci s úkoly.“

      „Madam Pomfreyová, prosím, nechte mě promluvit si s panem ředitelem. Je to důležité. Pak budu odpočívat,“ podíval se na ni Draco pohledem, který v dětství spolehlivě fungoval na jeho matku. Doufal, že zabere i teď.

      „Dobrá, dobrá,“ podlehla kouzlu jeho pohledu jinak nekompromisní ošetřovatelka, „Pan Longbottom ho informuje, ale pak budete až do zítřka v klidu.“

      Neville se usmál a radši odešel pro Brumbála, než si to madam Pomfreyová rozmyslí. Něco v Dracově hlase znělo dost neodkladně.

      Ve chvíli, kdy madam Pomfreyová ukončila vyšetření, vešel Brumbál. Ošetřovatelka jen zakroutila hlavou a šla do své kanceláře.

      „Jen na chvíli. Pan Malfoy si musí odpočinout,“ nezapomněla řediteli připomenout, než za sebou zavřela dveře.

      „Copak máte na srdci, pane Malfoyi?“ zeptal se Brumbál, posadil se na sousední postel a zaposlouchal se do vyprávění mladého zmijozela.

      „Co to mělo znamenat?“ zeptal se nakonec Draco.

      „Tak to opravdu netuším. Alespoň ne teď. Odpočiňte si, Draco,“ odpověděl ředitel a odešel. Draco zavřel oči a ponořil se do bezesného spánku.

      ————————————

      Přirovnat Voldemorta k rozzuřenému býku zdaleka nevystihovalo jeho náladu. Všichni přítomní v jeho sídle se mu klidili z cesty. Neúspěch si Bellatrix i Carrowovi odnesli celou sprškou mučících kleteb. A protože Pán zla neznal jenom Crucio, byli nakonec rádi, že přežili výbuchy jeho hněvu.

      Celým sídlem se ozýval jeho neustávající řev. Metal kletby po každém, kdo mu přišel na oči. Najednou se mu na tvář vloudil úsměv. To je ono. Přesně tohle mu zvedne náladu. Tohle by neměli zpackat.

      „Všichni ke mně,“ zařval a sedl si na svůj trůn.

      „Co poroučíš, můj pane?“ zeptal se jeden z jeho věrných, když se všichni stálí obyvatelé jeho sídla shromáždili v trůnním sále.

      „Musíme světu připomenout svoji existenci už teď. Mám plán.“

       

      Items details

      • Hits: 10580 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      katherine 09 Duben 2012
      Co zas ta hadí tlama vymyslela, to jsem tedy zvědavá. Také by mě zajímal výklad Dracova snu, jsem si jistá, že Brumbál o tom něco tuší, jen mu to jako obvykle neřekl. Budu se moc těšit na další díl :) Díky
      #
      maja 09 Duben 2012
      Výborně, Lachime, je to kapitolu od kapitoly lepší. Tuto jsem si opravdu užila, jen mi tam chybělo konečné rozhodnutí soudu o tom jak Dolores a Popletala potrestali... A na pokračování se samozřejmě moc těším :lol:
      #
      Janka 09 Duben 2012
      povídka je zajímavá, líbí se mi, ale v této kapitole je nejspíš chyba... nenarodil se Harry 31. 7.? pokud to chyba není, omlouvám se, jen se všude píše, že se narodil poslední červencový den :-)
      #
      maja 09 Duben 2012
      Máš pravdu, Janko, ani jsem si toho nevšimla. Už jsem to opravila...
      #
      panvita 09 Duben 2012
      vynikající kapitola typuju že Umbridgeová s Popletalem by měli dostat mozkomorův polibek aby je hadí ksicht nedostal z Azkabanu
      a myslim že hadí ksicht chce uspořádat jatka nebo únos někoho a nebo osvobození z Azkabanu zbejvající smrtijedy
      #
      neky 09 Duben 2012
      Popis soudu je skvělej,snad Popletal a Dolores dostanou co si zaslouží.Jsem zvědavej jak s toho vyjde Percy
      #
      Lachim 09 Duben 2012
      Díky za komentáře. Soud probíhá a jeho výrok, stejně jako Tomovu akci, se dozvíte až v 16. kapitole. Příště navštívíme Zlatou komnatu. ;-) :-)
      #
      Nade 11 Duben 2012
      Obdivuju, jak ses popral s popisem soudního řízení. Tyhle věci bývají dost obtížné, já sama bych do toho asi nešla. ;-) Hrozně mě zajímá, co znamenala ta Dracova vidina. Předpokládám, že to bude mít nějaký význam, i když po ráně potloukem do hlavy bych asi i já viděla všechny svatý (a to na ně nevěřím). :D
      Díky, těším se na pokračování.
      #
      Lachim 11 Duben 2012
      Výklad Dracovy vidiny je v otázce Kdo je kdo? :-* ;-)
      #
      Luci 21 Srpen 2013
      Žalobkyně Carolin Julianová? hmm náhoda nebo někdo rád Kosti? :lol:
      #
      Lachim 21 Srpen 2013
      Trefa do černého, Luci. Když potřebuji nějaké jméno, hledám tam, kde to znám. Carolin si v tomoto případě dokážu živě představit. Časem narazíš třeba na vedoucího Odboru péče o kouzelné tvory jménem Attenborough