Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

welcomeTahle povídka je můj první pokus. Je pro všechny, kteří mají rádi FanFikci Harryho Pottera. Navazuje na 5. díl Harry Potter a Fénixův řád. Některé prvky z šesté a sedmé knihy zachovám. Ještě maličkost, Justin Finch-Fletchley se zúčastnil bitvy na ministerstvu.

Co se týká mě, tak Lachim je mírně praštěný muž, kterého díky Máji a několika jiných posedlo „básnické střevo“ a výplod této posedlosti máte před sebou.

Doufám, že se Vám bude můj příběh líbit.

Lachim

    Kapitola 16, Sága rodu Dursleyů

      morgan_le_fayV pondělí ráno vstal Harry velice dobře naladěn. Jeho esej z lektvarů asi nebude úplný propadák, Hagrid bude mít konečně draka, a to dokonce legálně, Ginny ho miluje a Ron konečně přestal vyšilovat. Bohužel, tohle pondělí nemělo být šťastným dnem. Zatím tomu nic nenasvědčovalo a tak celé osazenstvo Nebelvírské věže, včetně Harryho a jeho přátel, pomalu odcházelo na snídani.

      Sotva si Harry nabral porci smažených vajíček, do Velké síně přilétly sovy, mezi nimi i puštík paní Figgové. Harry si vzal dopis a dal mu plátek slaniny. Puštík ho vděčně přijal a odlétl zpátky do Kvikálkova.

      Ahoj, Harry,

      Promiň, že píšu tak pozdě, ale máme toho letos opravdu hodně. Učitelé se asi rozhodli, že nám nenechají žádné volno. Máme nového třídního učitele. Učí nás i tělocvik a jmenuje se Ballador Bright. Je to trochu zvláštní člověk, ale mám ho rád. Na jeho radu jsem skončil s boxem a začal jsem hrát tenis a šermovat. Doufám, že se máš dobře a profesoři tam u vás nejsou tak zaujatí učením jako ti naši.

      Dudley Dursley

      PS: Jestli mi chceš napsat, tak to pošli přes paní Figgovou.

      Harry si dopis uložil do brašny a slíbil si, že musí Dudleymu odepsat ještě dnes. Když dojedl, tak se rozloučil s Ginny a spolu s Hermionou a Ronem se vydal na hodinu lektvarů.

      -----------------------------------

      Vernon Dursley si v klidu pochutnával na snídani. Během jídla si v hlavě znovu a znovu odškrtával jednotlivé úkoly na dnešní den. Nesmí v žádném případě na nic zapomenout. Jestli ta dnešní schůzka vyjde, tak mu bude muset šéf zvednout plat, a to velmi výrazně.

      „Je tam ještě káva, Petúnie?“ zeptal se své ženy.

      „Jistě, Vernone,“ odpověděla Petúnie a nalila mu další hrnek.

      „Dnes nevím, kdy se vrátím. Jestli to vyjde, a pros Boha, ať to vyjde, tak si koupíme nejen letní byt na Mallorce, ale i nový a větší dům. I když s tím domem asi počkáme, až v létě nadobro zmizí ten Potterovic spratek.“

      „S tím letním bytem souhlasím, ten jsme si chtěli koupit už dřív, ale nový dům? Potter v létě zmizí a Dudley asi taky nebude chtít věčně bydlet s námi. Pro nás dva je tady místa až až. Spíš bych koupila menší byt někde na kraji Londýna. Ať si Dudley může najít dobré místo,“ oponovala mu Petúnie.

      „To je taky možnost. No, uvidíme zítra. Už budu muset jet. Chci si raději ještě jednou pročíst všechny podklady,“ odpověděl Vernon a vstal od stolu. Oblékl si svůj nejlepší oblek a vydal se autem do kanceláře.

      „Ať mě nikdo neruší, Marto. A hlavně mně nezapomeňte upozornit, až dorazí pan Flax,“ rozkázal místo pozdravu sekretářce.

      „Dobrý den, pane Dursley. Jistě, jak si přejete, pane řediteli,“ odpověděla Marta, a když Vernon zmizel ve své kanceláři, tak ho potichu poslala ke všem čertům.

      „Marto, udělejte mi kávu,“ ozvalo se z vnitřního telefonu.

      „Jistě, pane řediteli,“ odpověděla znovu Marta.

      Vernon si v kanceláři pročítal doklady související s dnešním jednáním. Skoro vůbec se na ně nedokázal soustředit. Pan Flax, vysoký, hubený, šedovlasý starší muž a hlavně majitel firmy na vrtačky, kterou řídil, mu nedávno zcela jasně naznačil, že pokud se nezvedne obrat a zisk firmy a podnik bude i nadále stagnovat, bude nucen najít si jiného ředitele. Čím víc se blížil čas schůzky, tím větší byla jeho nervozita.

      „Pan Flax právě vešel do budovy,“ ozvala se Marta.

      „Děkuji. Jakmile přijde, okamžitě ho uveďte.“

      „Jistě, pane Dursley.“ Pan Flax už za okamžik procházel dveřmi jeho kanceláře.

      „Vítám vás, pane. Máme ještě chvíli času, tak bychom se mohli posadit,“ uvítal ho Vernon a rukou ukázal k malému stolku stranou ode dveří,“ Dáte si kávu, čaj nebo něco jiného?“

      „Čaj naprosto stačí, Vernone. Děkuji,“ odpověděl pan Flax a posadil se. Za malou chvíli už společně popíjeli čaj a probírali strategii blížící se schůzky. Asi po půl hodině se Vernon zdvihl.

      „Myslím, že bychom už měli jet. V Londýně by mohla být zácpa a nebylo by vhodné, kdybychom se zdrželi.“

      „Jistě, Vernone. Máte pravdu. Bude lepší, když pojedeme,“ souhlasil majitel firmy.

      Cestou do Londýna naštěstí žádnou zácpu nepotkali a řidič je před podnikem U zlatého pštrosa vysadil s předstihem. Byla to jedna z velmi luxusních restaurací v centru města, ale pro dnešní schůzku naprosto ideální.

      Potencionální zákazník, majitel velké sítě obchodů s potřebami pro kutily, dorazil chvíli po nich. Jednáno probíhalo ještě lépe, než doufali. Pan Panetta, tak se zákazník jmenoval, si jejich firmu prověřil už dříve a měl v úmyslu dnes dojednat hrubé obrysy budoucí smlouvy.

      Chvíli po třetí hodině odpoledne před restaurací zastavilo taxi. Vyšel z něj mladý muž v bezvadném obleku s aktovkou v ruce. Sedl si dva stoly od Vernona a jeho společníků. Ani jeden mu nevěnoval pozornost.

      Muž si objednal a chvíli si v klidu pochutnával na svém steaku. Neobvykle často se díval na hodinky. Přesně o půl čtvrté se zdvihl od nedojedeného talíře.

      „Ať žije svobodné Irsko! Smrt všem Britům! Pravá IRA!“ zařval tak, že ho muselo být slyšet i venku na chodníku. Víc už nestihl, ani on ani ostatní hosté nebo personál. Bomba, uložená v aktovce, vybuchla a naprosto zničila celou restauraci. Nikdo z lidí v budově neměl šanci přežít.

      Na ulici bylo po výbuchu mnoho zraněných, kdosi zavolal policii. Během několika málo minut se okolím bývalé restaurace ozývaly sirény policie, ambulancí i hasičů. Novináři se snažili získat fotky, reportáže, výpovědi svědků a jakékoli vyjádření někoho ze záchranářů.

      Petúnie si, netuše nic zlého, právě zapnula televizi, na obrazovce se objevila znělka oznamující mimořádné zpravodajství.

      -------------------------------------

      Voldemort, pečlivě zastřený, sledoval spokojeně výsledek svého plánu. V Londýně to bylo bezchybné a i tady, v Edinburgu, vše proběhlo podle plánu. Mudly ani nenapadne hledat za těmi útoky něco víc než další atentáty irských extrémistů a jejich bystrozorští kolegové najdou jen několik málo stop činnosti smrtijedů. Kouzelnický svět nedostane možnost zapomenout na velikého Lorda Voldemorta.

      Jeho dobrá nálada mu vydržela i na začátku další schůzky, na které se svými nejvěrnějšími probíral podrobnosti útoku, který se měl uskutečnit těsně před Vánocemi.

      -----------------------------------------

      U oběda si Harry přečetl Kouzelnické noviny. Dnešní číslo přehledně shrnovalo celý soudní proces. Protože se celá čarodějná veřejnost dožadovala co nejrychlejšího vynesení rozsudku, probíhalo přelíčení i o víkendu. Dnes dopoledne budou předneseny závěrečné řeči a na večer Kouzelnické noviny slibovali zvláštní vydání s oznámením rozsudku.

      Po obědě se s Ronem vrhli na úkol z OPČM. Byla to dost náročná esej s názvem Štít Muší oko a jeho praktické využití. Pro toho, kdo ho zvládl, představoval tento štít nezastupitelného pomocníka při boji proti přesile. Vycházel ze zrcadlového štítu a násobil jeho účinky. Vytvářel před kouzelníkem bariéru ve tvaru duté polokoule. Povrch štítu se skládal z šestiúhelníků podobně jako plástev medu. Při správném použití vracel odraženou kletbu tolika směry, že protivníci měli problém uhnout.

      Sotva to Harry dopsal první odstavec, objevila se McGonagallová.

      „Pojďte se mnou, prosím, do ředitelny, pane Pottere.“

      „Něco se děje, paní profesorko?“ zeptal se Harry.

      „Obávám se, že nic dobrého, pane Pottere,“ odpověděla trochu sklesle McGonagallová.

      Když dorazili do ředitelny, tak tam kromě Brumbála byl i Pošuk. Pracoval na Ministerstvu jako poradce madam Bonesové v oblasti bezpečnosti a zároveň působil jako neoficiální spojka ministryně s Bradavicemi a Řádem. Ředitel vyzval Harryho, aby se posadil a ten si sedl do jednoho z křesel u krbu. Jako první promluvil Pošuk.

      „Dnes odpoledne byly provedeny dva teroristické útoky na veřejných místech mudlovského světa. Provedli je lidé ze skupiny, která si říká Pravá IRA. Oba pachatelé byli zjevně ovládáni pomocí kletby Imperius. Během identifikace obětí z londýnského útoku bylo nalezeno i tělo vašeho strýce.“

      „Asi to bude znít sobecky, ale byl náhodnou obětí nebo zamýšleným cílem? Nebylo to celé pouze kamufláž?“

      „Podle všeho byl jen ve špatnou dobu na špatném místě.“

      „Teta a Dudley jsou v pořádku?“

      „Ano, vaše teta i bratranec jsou v naprostém pořádku a celou dobu pod dohledem bystrozorů.“

      „Dudleyho nový třídní, pan Bright, že ano?“

      „Jak to, pro Merlina, víte? Kdo vám to vyžvanil?“ začal se Pošuk rozčilovat.

      „Klid, nikdo mi nic neprozradil. Dudley mi psal o novém učiteli a vy mi pak řeknete, že ho hlídáte. Jen jsem si dal dvě a dvě dohromady,“ uklidňoval ho Harry.

      „Zkusím vám věřit, Pottere,“ odpověděl Moody a otočil se na ředitele. „Musím se už vrátit, Albusi. Ministryně je v jednom kole a já ji alespoň trochu ulehčím,“ rozloučil se Pošuk a zmizel v krbu.

      „Napadlo mě, Harry, jestli nebudeš chtít ubytovat tetu s bratrancem v Londýně. Alespoň na chvíli, pro jistotu,“ otočil se na něj Brumbál.

      „Myslíte, že je to dobrý nápad?“ zeptal se udiveně Harry.

      „Řekl bych, že si teď dá Petúnie říct. Je to pro jejich vlastní dobro. Po večeři tě doprovodím do Kvikálkova a promluvím si s tvou tetou,“ uzavřel ředitel debatu.

      „Dobře, pane profesore. Budu připravený,“ rozloučil se Harry a v doprovodu McGonagallové odešel z ředitelny.

      „Pane Pottere, nezdálo se, že by vás zpráva o strýcově smrti nějak rozrušila. To byly vaše vzájemné vztahy tak špatné?“ zeptala se ho cestou ředitelka jeho koleje.

      „Já ho neměl rád a on mě nesnášel. Asi tak by se dal náš vztah popsat,“ odpověděl jí Harry. Celou cestu do věže už nepadlo ani slovo.

      ------------------------------------

      Dudleyho den probíhal zcela normálně. Ráno si přivstal a šel si zaběhat. Potom snídaně, vyučování, a tak dál… Změna nastala až chvíli před večeří. Do svého kabinetu si ho zavolal třídní učitel.

      „Posaďte se, Dudley,“ vybídl ho pan Bright, když dorazil do jeho kabinetu. Kromě něj byl v místnosti i ředitel, pan Barnaby.

      „Pane Dursley, s velikou lítostí vám musím oznámit tragickou zprávu. Váš otec se dnes odpoledne stal obětí teroristického útoku v Londýně. Nevím, co bych k tomu mohl dodat. Upřímnou soustrast,“ pronesl pomalu ředitel a celou dobu nespustil z Dudleyho oči. Ten nejdřív ani nebyl schopný jakékoli reakce.

      „To nemyslíte vážně, že? To prostě není pravda!“ dostal ze sebe Dudley, když se trochu vzpamatoval.

      „Bohužel tomu tak skutečně je. Je mi líto, že vám nemohu nijak pomoci. Je zcela samozřejmé, že jste na dva týdny omluven ze školy. Kolega s vámi dojedná podrobnosti. Ještě jednou upřímnou soustrast,“ potvrdil mu ředitel svoje předchozí slova a podal mu ruku.

      „Dě…děkuji,“ odpověděl Dudley, když ji přijal.

      „Přijměte i mou upřímnou soustrast,“ kondoloval mu pan Bright, když ředitel odešel.

      Dudley přijal jeho ruku a podíval se na něj očima plnýma slz: „Zabil ho on, že? Ten, kterého nejmenujete, je to tak?“

      „Prosím? O čem to mluvíte?“ zeptal se udivený profesor.

      „Nemusíte nic předstírat. Vím, že patříte k Harrymu.“

      Silencio,“ mávnul pan Bright hůlkou ke dveřím, “Jak o něm víte? Jak vůbec víte, že jsem kouzelník?“

      „O Něm mi vyprávěla naše sousedka, paní Figgová, když jsem se po jednom zážitku chtěl o vašem světě dozvědět víc. Paní Figgová je moták. V létě měl Harry noční můry, takže jsem se leccos dozvěděl. A vás jsem jednou zahlédl, jak v noci pomocí hůlky spravujete fotbalovou branku.“

      „Doufám, že jste se o tom nikomu nezmínil. Není zrovna příjemné vymazávat někomu paměť.“

      „Nebojte se, nikomu jsem nic neřekl. Dopravíte mě domů ještě dnes?“

      „Samozřejmě, běžte si zabalit. Sejdeme se před školou,“ uzavřel rozhovor profesor Bright a otevřel Dudleymu dveře. Reakce toho hocha ho vyvedla z míry. Podle všeho měl mít z kouzel hrůzu. Ten zážitek? Asi ti mozkomoři…

      --------------------------------------

      Během večeře přilétlo hejno sov nesoucích zvláštní vydání Denního věštce, Kouzelnických novin i Ritina vševědoucího bleskobrku, nového bulvárního deníku. Kdo píše většinu jeho „zaručených“ zpráv asi není nutné vysvětlovat

      Harry si své vydání Kouzelnických novin složil do kapsy a pustil se rychle do večeře. Když dorazil do vstupní síně, tak už na něj ředitel čekal. Společně se přemístili do zahrady paní Figgové.

      Než začal chodit do Bradavic, tak si myslel, že je hrozně zarostlá, teď si ovšem uvědomil, kolik užitečných bylin v ní roste. Znalé oko v ní našlo sedmikrásku nachovou, oměj šalamounek, medovník český, mátu dvoudomou, smrk červený nebo celý záhon máku se zvýšeným obsahem opiátů.

      Poté, co Brumbál zaklepal na dveře v čísle 5, jim přišla otevřít paní Figgová.

      „Je dobře, že jste přišli,“ řekla jim místo pozdravu a rukou je pozvala dál, „Petúnie se ještě nevzpamatovala a Dudley se ji sice snaží uklidnit, ale sám se sotva drží.“

      Harry se zastavil ve dveřích do obývacího pokoje a podíval se dovnitř. Teta ležela na pohovce a brečela. Dudley seděl na židli vedle ní a držel ji za ruku.

      „Ahoj teto, Dudley. Je mi líto, co se strýčkovi stalo. Přijměte, prosím, moji upřímnou soustrast,“ pozdravil je Harry a podal ruku Dudleymu. Dudley ji přijal a tiše poděkoval. Zato Petúnie vystřelila z pohovky rychlostí světla.

      „Tak tobě to je líto? Ty zatracenej spratku, to ti teda nikdy neuvěřím. Nesnášel jsi ho. Nedivila bych se, kdybys v tom měl prsty,“ zařvala na Harryho a sesula se zpátky na pohovku.

      „Nepřeháněj, mami. Jak by to mohl udělat? Ani on nedokáže být na dvou místech najednou,“ snažil se ji Dudley uklidnit, „Jsem rád, že jsi přišel, Harry. Díky.“

      „Je sice pravda, že jsem strýce v lásce neměl, ale jste moje nejbližší rodina. Jsi sestra mojí mámy a to se nikdy nezmění. Vím až moc dobře, jaké to je někoho ztratit, takže můžeš věřit, že je mi to opravdu líto,“ odpověděl jí Harry klidně.

      V tu chvíli vešel do obýváku Brumbál: „Dobrý večer, ještě jsme neměli příležitost se seznámit, tak bych se, s vaším dovolením, nejdříve rád představil. Jmenuji se Albus Brumbál a jsem ředitelem Harryho školy. Přijměte, prosím, mou hlubokou soustrast.“

      „Tak jste se vypovídali a už můžete jít. Nechci vás nijak zdržovat,“ odpověděla mu Petúnie, aniž by se na něj podívala.

      „Rád bych vám něco nabídl, ale nejdříve si, prosím, vypijte tohle. Uklidní vás to,“ nevšímal si Brumbál toho, co mu řekla a podal jí lahvičku s lektvarem. Petúnie si k ní opatrně čichla a položila ji na stolek.

      „Tak to teda ne! Otrávit se nenechám! Natož ještě ve vlastním domě! Koukejte zmizet a přestaňte mi otravovat život!“

      „Je to jen lektvar na uklidnění. Klidně se z té lahvičky napiji, jestli máte strach.“

      „Tak, teď jste snad spokojený a konečně vypadnete!“ vyhrkla Petúnie, když po Brumbálových slovech popadla lektvar a hodila ho do sebe. Vůbec si nechtěla připustit, že by se alespoň trochu uklidnila. Ti lidé jsou nenormální a měli by je všechny pozavírat.

      „Rád bych vám Harryho jménem nabídl dočasné ubytování v jeho domě v Londýně. V klidu si tam odpočinete a naberete nové síly,“ začal ředitel opatrně.

      „Ten spratek má dům? Tak jak to, že musí otravovat každé léto tady?“ zajímala se Petúnie.

      „Letos v červnu zemřel jeho kmotr a odkázal mu veškerý majetek, včetně domu v Londýně. Myslím, že změna vzduchu by vám mohla prospět.“

      „To není špatný nápad, mami. Stejně ti tu všechno tátu připomíná,“ zasáhl do hovoru Dudley, „Alespoň přijdeš na jiné myšlenky.“

      „Ale musí se zařídit pohřeb. To z Londýna nezvládnu,“ odpověděla už zklidněná Petúnie. Harry v duchu děkoval Snapeovi za lektvar.

      „O všechno se postarám, drahoušku. Opravdu to bude pro vás oba lepší,“ ozvala se paní Figgová.

      „Naprosto s Arabellou a Brumbálem souhlasím. Dočasný pobyt v jiném prostředí vám jen pomůže, paní Dursleyová,“ ozval se najednou pan Bright. Harry si ho doteď ani nevšiml, ale je fakt, že se snažil stát stranou a neobtěžovat příliš rodinu.

      „Ballador Bright,“ představil se a pak se otočil na Harryho, „Vy musíte být Harry Potter, rád vás poznávám.“

      „Já vás také, pane Brighte. Děkuji za vše, co děláte pro Dudleyho.“

      „Není za co, skutečně.“

      „Tak dobře, můžeme to zkusit,“ řekla Petúnie a bylo na ní vidět, že lektvar funguje.

      -------------------------------------

      Draco se rozloučil s Nevillem a zamířil do sklepení. Na křižovatce u sochy Bedřicha Spěšného zahnul vpravo k učebně lektvarů. U dveří se rozhlédl, nechtěl, aby ho někdo viděl. Oddychl si, nikdo tam nebyl. Došel ke své lavici a vzal si tři lahvičky Uklidňujícího lektvaru, které si tam schovával. Jednu zrovna vypil.

      Jednu dávku jsem sice měl odpoledne, ale já ten lektvar prostě potřebuju, abych vůbec mohl nějak fungovat! Jeho svědomí bylo velice rychle umlčeno potřebou těla.

      Na chodbě před zmijozelskou společenskou místností na něj čekala Dafné.

      „Musím si s tebou promluvit. Víš o nějakém klidném místě?“

      Draco jen kývnul hlavou a společně se vydali do sedmého patra. Uprostřed schodiště do šestého patra se mu udělalo mdlo a ztratil vědomí.

      „Draco! Co se děje! Zařvala Dafné tak, že ji uslyšela McGonagallová, která na chodbách upozorňovala poslední studenty na blížící se večerku.

      Naštěstí.

      -------------------------------------

      V malém parčíku na Grimmauldově náměstí se objevily čtyři osoby. Brumbál přidržel Petúnii a Harry zase Dudleyho, takže se přistání přenášedla obešlo bez úrazu.

      Profesor Bright pomocí Iluzivního kouzla a s malou pomocí paní Figgové předstíral jejich odjezd z Kvikálkova. Andromeda zítra paní Gossipové, své sousedce, náhodou řekne, že se Dursleyovi rozhodli odjet ke známým a Dudleyho třídní byl tak hodný a odvezl je.

      „Teda tohle je určitě lepší způsob dopravy než to pře…, jo přemístění,“ řekl Dudley po přistání.

      „Cože? Vždyť to bylo příšerné!“ vyděsila se Petúnie.

      „Klid, paní Dursleyová, napoprvé to je nejhorší,“ uklidňoval ji ředitel. „Teď mne, prosím, dobře poslouchejte. Harryho dům je na adrese Grimmauldovo náměstí 12, Londýn.“

      Dursleyovi se na něj udiveně podívali a pak pohlédli směrem, kterým se Harry s ředitelem dívali. Mezi domy číslo 11 a 13 se postupně objevil velký městský dům. Teta s Dudleym z toho ztratili řeč.

      Brumbál je pobídl a všichni se vydali dovnitř. Než za sebou Harry zavřel dveře, tak se podíval na oblohu. Velký stříbrný kotouč měsíce se už začal zmenšovat. Remus bude ještě unavený z přeměny, napadlo ho.

      „Krátura vítá pána doma, je moc rád, že přišel,“ uvítal ho skřítek ve vstupní hale.

      „Co to je?“ zeptala se teta vyděšeně.

      „Teto, Dudley, tohle je Krátura, domácí skřítek. Zdědil jsem ho s domem. Postará se tu o vás. Kráturo tohle je paní Petúnie a pan Dudley, jsou to mí příbuzní a chvíli tu budou na návštěvě,“ představil je vzájemně Harry.

      „Pan Remus čeká v salónu. Krátura vám donese čaj a pak uchystá pokoje pro hosty,“ uklonil se skřítek a vydal se do kuchyně.

      „Já vás musím, merlinžel, opustit. Harry, ty jsi pro zítřek omluven z vyučování. Čekám tě až chvíli před večeří. Vezmi to krbem rovnou do ředitelny, ano?“ rozloučil se Brumbál.

      „Jistě, pane řediteli. Dobrou noc,“ odpověděl Harry a vydal se do salónu. Ředitel odešel za skřítkem do kuchyně.

      „Ahoj, Harry, Petúnie. Přijměte mou soustrast. Ty i tvůj syn.,“ uvítal je Remus.

      „Ahoj, Remusi. Ty znáš tetu?“ divil se Harry, když si sedal do jednoho s křesel.

      „Párkrát jsme se viděli. Ještě než se Lily s Jamesem vzali.“

      „Remus? Ano, viděli jsme se. V tom případě musíš být…“ řekla Petúnie vyděšeně. Do křesla spíš spadla, než že by se posadila.

      „Vlkodlak. Jo, to jsem. Ale zůstaň v klidu. Úplněk byl předevčírem a pravidelně piju lektvar, takže nic nehrozí,“ uklidňoval ji Remus.

      „Vy musíte být Harryho bývalý učitel. Paní Figgová mi říkala, že jste ho naučil toho jelena. Musím vám poděkovat. Zachránilo mě to,“ ozval se Dudley. Harryho jeho reakce překvapila. Než stihl něco říct, objevil se Krátura s čajem.

      „Pan Brumbál se už odletaxoval do školy. Paní Petúnie a pan Dudley mají pokoje vedle herny. Krátura je hned připraví,“ řekl skřítek a s tichým pufnutím zase zmizel.

      Harry nalil čaj a jeden šálek podal tetě. Ta byla ještě trochu mimo. Bylo toho na ní moc. Vernon, dům v Londýně, vlkodlak a ještě to divné, ušaté stvoření. Vzala si čaj a jedním douškem ho vypila. Harry ji dolil další. Chvíli tam potichu seděli, když se znovu objevil Krátura a oznámil jim, že pokoje jsou připraveny.

      Harry pomohl tetě do schodů a ukázal jí její pokoj. Dudleyův byl hned vedle.

      „Na nočním stolku máte Bezesný spánek, tak ho, prosím, vypijte,“ řekl jim ještě Remus a pak už jen popřál všem dobrou noc.

      „Dobrou noc,“ loučil se s Dursleyovými i Harry, „Pokud budete něco potřebovat, stačí zavolat Kráturu.“

      „Dobrou, Harry. A díky,“ popřál mu Dudley a zalezl do svého pokoje. Teta jen unaveně kývla hlavou.

      ----------------------------------

      Bradavická ošetřovna byla skoro prázdná, jen na jedné posteli ležel dospívající mladík. Právě teď ležel tiše, před chvílí se ale jeho tělo zmítalo v záchvatu. A ten, merlinžel, nebyl poslední.

      Nedaleko od něj stáli dva lidé, školní ošetřovatelka a jeho profesor. Oba ho pozorovali a tiše mezi sebou hovořili.

      „Jak to, že jsem si ničeho nevšiml? Vždyť ho znám od dětství!“

      „Klid, Severusi. Závislí lidé to dokáží neuvěřitelně dobře skrývat a jeho navíc už od dětství učili, jak se přetvařovat.“

      „To ano, v tom je skutečně mistr. Nejdřív vztah s Longbottomem a teď tohle!“

      „Neville mu jedině prospívá. A teď se připrav, je čas.“

      Mladíkovo tělo se začalo zmítat v dalším záchvatu. Oba dospělí měli co dělat, aby ho udrželi alespoň na posteli.

      Draco se nemohl hýbat, nemohl jim pomoct. Musel se dívat jak Voldemort a jeho „milá“ tetička mučí Cruciatem ty, které má rád. Mučí je dlouho. Dokud nezemřou. Neville, Snape, Harry, Dafné, Blaise, Hermiona, Lenka, Ginny, Brumbál, McGonagallová, Ron, Hagrid, Justin… Draco se snažil osvobodit z neviditelných pout, ale nešlo to. Ti dva šílenci se jen smáli, smáli a pokračovali. Colin, Dennis, Millicent, matka, otec… Chtěl volat o pomoc, ale nešlo to. Bellatrix se na něj podívala a znovu se ozval ten její příšerný chechot. Draco zaslechl jen jedno slovo: „ Avada…“

      Záchvat pominul, Dracovo tělo se zklidnilo. Měl v sobě tolik toxinů z nadměrného užívání lektvaru, až to Snapea děsilo. Musel si přiznat, že má o svého kmotřence strach.

      „Je čas na další lektvar, tohle bude ještě dlouhá noc,“ řekla madam Pomfreyová a pomocí kouzla vpravila Dracovi do žaludku další dávku Detoxikačního lektvaru. Snape mezitím přeměnil sousední postel na pohodlnou pohovku, aby se mohli posadit. Měli teď asi hodinu čas, než přijde další záchvat. Zavolal Dobbyho a objednal silný černý čaj, nejlépe Earl Grey, pro dva

      -------------------------------------------

      Petúnie se ráno probudila a chvíli přemýšlela, co se vlastně včera všechno stalo. Když jí vše došlo, rozplakala se. Ozvalo se zaklepání a do pokoje opatrně nakoukla Dudleyho hlava.

      „Můžu dál, mami?“ zeptal se. Petúnie jen kývla hlavou. „Bude to dobrý, uvidíš. Táta mi taky chybí. Zdálo se mi oněm. Pojď se dolů najíst. Krá… Jo, Krátura už má hotovou snídani.“

      Petúnie se podívala na syna a náhle si uvědomila, jak hrozně se za poslední rok změnil. Zhubnul, zlepšil se ve škole… Už je takřka dospělý muž.

      „Dobrá, hned tam přijdu. Ty se tu nebojíš?“

      „Ne. O panu Lupinovi mi vyprávěla paní Figgová. Je to hodný a čestný člověk. To on naučil Harryho to kouzlo, kterým mě zachránil před těmi mozko… mozkomory. Na Kráturu si budu muset ještě zvyknout, ale on je tak ochotný…“ odpověděl Dudley a odešel.

      Dole v kuchyni si Harry právě vzpomněl na včerejší večerní vydání Kouzelnických novin. Naštěstí byly stále v jeho kapse. První strana byla svisle rozdělená mezi dvě události včerejšího dne a byla černě orámovaná na znamení smutku.

      Rozsudek nad exministrem a jeho pravou rukou vynesen!

      Dnes dopoledne přednesla Starostolci svou závěrečnou řeč obžaloba i obhajoba.

      Žalobkyně Carolin Julianová zopakovala všechny přečiny obžalovaných a podrobně shrnula výpovědi svědků. Zdůraznila, že chování Korneliuse Popletala i Dolores Umbridgeové postrádalo jakoukoli oporu v kouzelnickém právu. Také připomněla bezprecedentní zasahování do chodu Bradavic a do svobody tisku. Na konci své řeči ještě připomněla štvavou kampaň proti Albusovi Brumbálovi a Harry Potterovi a znovu zdůraznila dlouhodobé obelhávání kouzelnické společnosti během posledního Popletalova roku v úřadě ministra.

      Obhájce, pan Johnatan Fish, se naopak snažil zpochybnit důvěryhodnost svědků. Hlavně šlo o Albuse Brumbála, Harryho Pottera a Percyho Weasleyho. U prvních dvou poukazoval na dlouhodobou nevraživost v jejich vztazích s exministrem a o bývalém mladším poradci ministra hovořil jako o osobě typu „kam vítr, tam plášť.“ Na závěr své řeči dokonce pronesl názor, že toto vše je jen komplot výše jmenovaných a několika dalších osob za účelem diskreditace jeho klientů.

      Porada členů Starostolce byla neobvykle dlouhá. Výrok členů Starostolce byl jednohlasný. Obžalovaní jsou vinni ve všech bodech obžaloby. Madam Marchbanksová poté přečetla odůvodnění rozhodnutí. Oba obžalovaní dlouhodobě zneužívali svého postavení v britské kouzelnické společnosti a svévolně porušovali zákony i základní lidská práva. Obhajobě se nepodařilo zpochybnit důvěryhodnost svědků. Komplot byl zcela zamítnut. (Kompletní znění na stranách 4 až 27)

      Rozsudek tedy zní: Dolores Jane Umbridgeová stráví 25 let v Azkabanu; Kornelius Osvald Popletal 25 let v Azkabanu. Proti verdiktu není odvolání.

      Bezprecedentní útoky Vy víte koho na mudly!

      Dnes odpoledne proběhly v centrech Londýna a Edinburgu teroristické útoky skupiny, která se označuje jako Pravá IRA.

      Jde o nebezpečný spolek irských extremistů neuznávajících dojednané příměří s britskou vládou.

      Na obou místech činu byly nalezeny nepopiratelné stopy činnosti smrtijedů. Podle vyjádření pana Pritcharda, tiskového mluvčího bystrozorského sboru, existují důkazy, že teroristé jednali pod vlivem kletby Imperius.

      Ministryně kouzel, Amélie Bonesová, okamžitě jednala s mudlovským ministerským předsedou. Během tohoto jednání mu vyslovila omluvu a hlubokou účast s rodinami obětí. V jejich společném prohlášení pro kouzelnický tisk byl oznámen i vznik společného vyšetřovacího týmu složeného ze čtyř bystrozorů a čtyř příslušníků Agentury pro závažný organizovaný zločin (cosi na způsob speciálního oddílu bystrozorů). Týmu bude velet Kingsley Pastorek, který má zkušenosti jak z práce v  bystrozorském sboru tak z mudlovského světa. Do dnešního dne vedl bystrozorskou ochranku mudlovského premiéra.

      Na následky výbuchu v Londýnské restauraci zemřelo 69 osob. V edinburské kavárně bylo nalezeno 59 obětí. Celkem tedy kvůli šílenství Vy víte koho a jeho stoupenců zemřelo 128 nevinných mudlů.

      Dnešní případ je jen dalším dokladem Jeho neúcty k lidskému životu, ale poprvé se obětí stalo mudlovské společenství.

      Pozůstalým po obětech dnešních hanebných činů vyjadřuje tímto celá redakce svou nejhlubší soustrast. (Seznam obětí strana 2, další podrobnosti na stranách 3 a 4)

       

      Harry dočetl, když do kuchyně vešla teta s Dudleym.

      „Dobré ráno, teto. Vyspala ses dobře?“ pozdravil ji. S bratrancem se už viděli.

      „Dobré ráno. Celkem dobře, děkuji. Ten lektvar byl sice nechutný, ale pomohl,“ odpověděla a sedla si ke stolu.

      „To je bohužel obecná vlastnost lektvarů. Osobně je dělím na příšerné, hrozné, nechutné a odporné. Jediný, který jsem ochutnal, se nedal označit alespoň jako dobrý,“ snažil se ji Harry trochu rozveselit.

      „Dobré ráno, paní,“ pozdravil ji Krátura, „Dáte si míchaná vajíčka, toast nebo omeletu? Káva a čaj jsou na stole.“

      „Vajíčka a čaj, děkuji vám,“ odpověděla Petúnie nevýrazně. Krátura ji obratem naservíroval snídani.

      „Je ti dobře, teto? Jsi bledá.“ Zeptal se Harry, když si ji trochu lépe prohlédl.

      „Přemýšlím o tom, co se všechno stalo. Vernon zemřel a ty, místo aby ses na nás vykašlal, nás vezmeš sem. Vím, že jsme se k tobě nechovali moc dobře. Žárlila jsem na Lily a později jsem ji začala nenávidět. Nechápu, proč se chováš takhle po tom všem, co jsme ti udělali,“ odpověděla mu Petúnie a bezmyšlenkovitě si nabrala trochu vajíček.

      „Netvrdím, že jsem měl strýčka nebo tebe rád. Ale byl to tvůj manžel a ty jsi sestra mé matky. Jste moje nejbližší rodina, tak se na vás nemůžu vykašlat. Nejde to.“

      „Jsi Lily dost podobný, povahou. Také odpouštěla bez důvodu. Několikrát se mě pokusila kontaktovat. Naposledy týden před tím, než…“ Teta se znovu rozvzlykala. V tom okamžiku vešel do kuchyně Remus.

      „Dobré ráno, vespolek. Heslo dne: Kulečník,“ pronesl s úsměvem. Celý den se snažil Petúnii a Dudleyho rozptýlit kulečníkem, šipkami, prostě vším, co měl po ruce. Odpoledne mu na pomoc přišla i Tonksová a přehlídkou VIP nosů mudlovských celebrit se jí podařilo dokonce tetu na chvíli rozesmát.

      Večer se s nimi Harry musel rozloučit, ale slíbil, že se v sobotu večer ukáže a druhý den půjde s nimi na pohřeb. Pak odešel krbem do Bradavické ředitelny.

       

      Items details

      • Hits: 5642 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      maja 22 Květen 2012
      Povedená kapitola, Lachime. Jediné, co se mi trošku nezdálo, že Petunie roztála moc rychle. Vím, že tragedie s člověkem zacvičí, ale ten kontrast byl příliš zřetelný. Nejdřív ho hrubě napadala a pak najednou vyměkla...Kdyby se chovala od začátku trochu víc sklesle, tak bych jí to možná i věřila ;-)
      #
      panvita 23 Květen 2012
      moc povedená kapitola a myslim že teď by se mudlové měli zapojit víc do války a kdyby kouzelníci použily zbraně se stříbrnou střelou a harry by moh používat meč Godricka Nebelvíra
      #
      Em 23 Květen 2012
      Hezká kapitolka.
      #
      Lachim 23 Květen 2012
      Díky za komentáře. Jsem rád, že se kapitola líbí. :-)
      Májo asi máš pravdu, ale jen malé vysvětlení. Petúnie prostě měla hysterický záchvat a lektvar fungoval perfektně. ;-)
      Panvito: Mudly nemám v plánu nějak výrazně zapojit, ale jeden nikdy neví, jak se to vyvine :-*
      #
      panvita 23 Květen 2012
      no já sem narazil na povídku Aurum potestas est ve kterej Harrymu pomůže Voldyho zabít mladej irskej gangster jeho bodyguard a několik svobodných skřítků, permoníka kentaura a jejich pokročilé techniky
      tady je odkaz fanfiction.potterharry.net/.../...
      autor této povídky napsal další zajímavé povídky
      doporučuju