Hledej

BlueBoard

HP fan fiction

welcomeZdravím vás.

Jmenuji se Panvita a bude mi dvacet. Píši již pár let, ale tato povídka je moje zveřejněná prvotina. Začal jsem ji představovat na stránkách u Jarwise, pak jsem se domluvil se Snakem na spoluautorství a začali jsme prvních devět zveřejněných kapitol přepisovat. Takže Snake je spoluautor a betareadera nám dělá Káťa.

A o čem tato povídka bude? Harry a Ginny se dostanou do minulosti k zakladatelům. Co všechno zažijí a co se bude dít během jejich nepřítomnosti, to se nechte překvapit. Pokusíme se vydávat každý týden, vždy ve čtvrtek a těšíme se na vaše komentáře.

Panvita, Snake a Káťa


    Kapitola 5, Osvobození nejznámějšího

      Varování: Text obsahuje popis mučení a násilí, autoři doporučují pro čtenáře starší 18 let.

       

      Bradavice_03Najednou všichni stáli na prázdné široké cestě, která se stáčela kolem svahu a mizela po pár metrech nahoře i dole. Nad nimi se tyčila strmá horská stěna a až úplně nahoře stála kamenná hradba. Pod nimi byl příkrý sráz s daleko užší cestou, položenou asi o dvacet metrů níž. Přibližně po dalších padesáti metrech pod ní byla široká silnice. Vystřídalo se to ještě dvakrát nebo třikrát.

      Viděli daleko. Obzor vyplňoval překrásný pohled na krajinu plnou polí, luk, lesů, řek a jezer. V dáli stálo menší město a v jeho centru se tyčila vysoká věž kostela. Vlevo od něho se na hranici viditelnosti rýsovali hory a kopce. Vpravo se krčil hrad. Na modrém nebi líně pluly jednotlivé bílé mraky.

      Idylku tohoto obrazu kazily jen vesnice roztroušené po okolí. Z některých stoupal kouř smrti. Občas byla vidět černá skvrna pohybující se od vesnice k vesnici a zanechávající za sebou jen spoušť a zkázu.

      „Co to bylo za přemístění? Vůbec jsem necítil ten nepříjemný pocit v břiše,“ zeptal se některý ze studentů. Harry se k nim otočil, ale nepoznal, kdo položil tuto otázku.

      „Ticho,“ zpražil je tlumeně Salazar, „to taky nebylo přemístění, ale teleportace.“ Všichni na něj vyjeveně hleděli a určitě by se zeptali, kdyby je Salazar nepředběhl: „Je to dokonalejší než přemístění, ale taky nebezpečnější a náročnější. Teď tady na nás počkáte a budete zticha. My se za chvíli vrátíme.“ Už na nic nečekal a s Godrickem odcházeli za horní zatáčku. Chvíli než zašli za zákrutu, zmizeli najednou všem z očí.

      Čekali ostražitě na návrat jejich učitelů. Najednou zaslechli tlumený úder následovaný zarachocením železa o zem.

      „Hej! Co se tam děje?“ Uslyšeli odněkud z hradeb.

      „Nic. Jen mi podjela noha a majzl jsem se o zem.“ Přišla odpověď, z míst kde tušili bránu. Hlas ovšem nepatřil ani jednomu z jejich kantorů. V zápětí se u nich objevil Godrick.

      „Ginny, Viktore, Harry. Teď vás zneviditelníme a půjdete k těm pilířům. Až tam budete, dejte nám znamení hozením kamínku sem na cestu,“ ukázal na část cesty, kam bylo ještě vidět. Všichni tři vyrazili. Jakmile procházeli kolem Godrika a Roweny, která k němu přistoupila chvíli potom, co se objevil, dotkla se jich hůlka a v tom okamžiku zmizeli všem z očí.

      Harry se podíval po svých dvou společnících, ale už je neviděl. Podíval se na své ruce, ale i když věděl, kde jsou, nespatřil ani náznak toho, že tam jsou. Ověřil si rukama, zda existuje jeho tělo, které taky neviděl a se spokojeností si oddychnul.

      „Ginny, jsi tu? Vůbec tě nevidím.“ Vyhrkl Harry tiše.

      Její hlas se ozval hned vedle něho: „Jo jsem tu. Nevidím tebe ani svoje tělo. Je to děsný, když vím, že tam je a vůbec ho nevidím.“

      „Jo, je to nepříjemné.“ Ozval se za nimi Viktor.

      „Ztichněte a jděte.“ Napomenul je Godrick. „A ještě, málem bych na to zapomněl, těch hlídačů před bránou si nevšímejte. Oni vám nic neudělají, i když se jim prozradíte.“

      Trojice vyrazila po cestě vzhůru. Snažili se jít potichu, i přesto, že jen odhadovali, po čem šlapou.

      Harrymu se postupně odkrýval pohled na bránu. Fialová křídla brány z ametystu byla pokryta rytinou dvou zlatých gryfů s roztaženými křídly a předními končetinami zvednutými proti sobě. Okolo nich byly vyryty stříbrem vyložené ornamenty a runy. Vrata byla vsazena do dvou mohutných žulových pilířů pokrytých trachytovými runami.

      Cesta se rozšířila, tvoříc tak jakési shromaždiště. U hradeb ležel přibližně tucet mrtvých lidí, většina s úsměvem od ucha k uchu. Čtyři z nich v černých hábitech a zbývající na sobě měli černé brnění od pohledu mnohem kvalitnější, než které měli vojáci v horách. Tvořil ho ocelový přední kyrys s nárameníky, pod ním kožené brnění pobité kroužky na místech, kam nesahá kyrys. Před bránou stál další tucet vojáků, čtyři z nich byli v černých hábitech. Přestože zaručeně viděli mrtvoly, bez pohnutí stáli a sledovali okolí. Někteří mu připadali podobní mrtvým. Hodně podobní.

      Najednou Harry před sebou zaznamenal malou lavinu oblázků. Malou, ale hlasitou. Kamínky se valili v obryse nohou těla, které se někdo pokoušel zvednout. Postavu však nebylo vidět.

      „Jsem v pořádku. Jen jsem uklouzl.“ Ozval se šeptem Viktor.

      „Co to bylo?“ Ozvalo se seshora.

      Harrymu ztuhla krev v žilách, jak očekával poplach vyhlášený strážnými. Nedočkal se. Místo toho promluvil některý ze strážných před bránou: „To byla jen kočka. Pokusila se něco chytit a místo toho skončila v té suti okolo hradeb. To ti pracují jen nervy.“ V odpověď přišlo jen nějaké zamrmlání.

      Všichni tři došli k bráně, už bez nehod. Skryli se za pilíře a Ginny hodila kámen na určené místo, jako signál pro Nebelvíra.

      Zpoza ohybu vystoupil Godrick Nebelvír. Rudé brnění na něm pulzovalo magií. Za ním opodál stála Helga z Mrzimoru ve žlutém magickém brnění. Ani jeden předtím žádné brnění neměl. Godrick hůlkou vytvořil ohnivou kouli, kterou vrhl proti bráně. Po dopadu vybuchla v oblaku ohně a kouře. Poté co se kouř rozptýlil, tak Harry viděl, že ohnivá koule nezpůsobila žádné škody a na bráně i pilířích dohasínaly runy. Stráže před bránou stály na svých místech, ničeho si nevšímaje.

      Pohlédl na své učitele. Zahlédl, jak Helga poslala ostatní studenty zpět se skrýt. Godrick oproti tomu schoval svojí hůlku. Mírně se předklonil a ruce stáhl k levému boku, dlaněmi otočenými proti sobě. Mezi dlaněmi mu začalo něco plamenně zářit. Světlo vycházející mezi Godrickovými dlaněmi se o něco zvětšilo. Godrikovo brnění se náhle natáhlo k jeho dlaním.

      „POPLACH! Útočí na nás! Co se děje?“ Ozývalo se z hradeb i za bránou. Harry zvedl pohled k vrcholům hradeb, aby obhlédl postavení strážných. Náhle cimbuří vybuchlo a Harry si sotva stihl zakrýt obličej před úlomky kamení, které zazvonily o jeho brnění. Hlasy z ochozu hradeb umlkly. Znovu se podíval nahoru a v ustupujícím dýmu zahlédl postavu v modrém brnění, která se vznášela nad hradbami. Jen s obtížemi poznal Rowenu z Havraspáru. Najednou se ozval výbuch z druhé strany hradu. To nemohl být nikdo jiný než Salazar Zmijozel.

      Harry se chytil za hrdlo. Sevřel se mu krk tak, že se nemohl nadechnout. Pohlédl zoufale na Godricka, v očích se mu objevil děs. Godricková tvář zkřivená bolestí a vypětím byla ozářena rudými plameny a modrými blesky vycházející z koule velikosti lidské hlavy spočívající mezi jeho dlaněmi. Brnění na něm přestávalo být znát a bylo vtahováno do koule. Za jeho zády, z míst kde byla Helga se studenty, přicházela stříbřitá mlha směřující ke Godrickovým rukám.

      Harryho zasáhla vlna síly, která ho strhla k zemi. Konečně se mohl jednou nadechnout, než se jeho hrdlo opět stáhlo. Po zemi se snažil dostat podél hradeb co nejdál od brány. Na okamžik pohlédl na svoje ruce. Všiml si, že přestává být neviditelným a line se od něho stříbrná mlha. Ta vycházela i z hradeb a jeho dvou společníků. Strážní před branou se rozplývali a měnili na stříbrný oblak. Všechno to směřovalo k Nebelvírovi. Harry cítil, jak mu klesá magická síla.

      Godrick vrhl kouli. Harry uviděl, jak vzplály runy na hradbách, pilířích a věřil, že i na bráně. Před bránou povstal modrožlutý štít, který se následně pod silou vyzařovanou koulí rozžehl a zhroutil se. Brána vybuchla. Harrymu výbuchem zalehlo v uších, přičemž se přes něj přehnala vlna magie, kterou částečně vstřebal do sebe. Vše zahalil dým a kouř.

      Harry počkal, až se mrak dostatečně rozptýlil, trochu dezorientovaně vyhledal zrakem Godricka. Po chvíli ho uviděl ležet na zemi a klečela u něj Helga v sotva znatelném žlutém brnění. Chtěl se k nim rozběhnout, ale Helga ho rukou zarazila a ukázala do hradu. Najednou od ní vyletěla ohnivá koule do míst, kde byla ještě před chvílí brána. Výbuch neslyšel, vlastně nic neslyšel, jak si v zápětí uvědomil.

      Zoufale vyhledal Ginny s Viktorem. Našel je opodál, jak Viktor pomáhal na nohy Ginny. Přistoupil k nim a chtěl se jich zeptat, jestli jim nic není. Zmlkl, když neslyšel sám sebe mluvit. Viktor si ukazoval na uši, že nic neslyší a pak zvedl palec. Ginny posunek zopakovala po něm a pak ukázala za Harryho, který se otočil. Viděli přibíhat své spolužáky k nim, ale nezastavili se, aby zjistili, jak na tom jsou. Místo toho jich pár vrhalo do zničené brány kouzla nebo stříleli z luků. Většina držela ovšem meče nebo kopí a řítila se do hradu.

      *

      V tu stejnou chvíli ovšem o pár desítek metrů a několik zdí dál.

      „Můj drahý Merline,“ právě medovým, až podlézavým hlasem promlouval ženský hlas. Vlastníka nešlo bohužel vidět. „Řekni mi, kde ty svitky najdu a jak se k nim dostanu. A ta bolest přestane.“

      „Ne!“ Odpověděl skřehotavě stařec připevněný ke skřipci. Byly na něm vidět rány mučicích nástrojů.

      Ze stínu vystoupila vysoká žena. Zlatým diadémem přichycené dlouhé zářivě hnědé vlasy se vlnily po modrých šatech. Na krku jednoduchý zlatý náhrdelník s přívěškem ve tvaru oválu, ozdobený třemi kameny. Modrým achátem pro pevnost mysli, křišťálem k upevnění ducha a nakonec červeným jaspisem pro sílu těla.

      „Jak si přeješ.“ Řekla smutně a přejela prstem po hrudi spoutaného muže. Na místě, kde se ho dotkly prsty ženy, se objevil pruh smažícího se masa. Přivázaný strašlivě zařval. Jemně se dotkla jeho rukou a dřevo, kde měl muž přivázané ruce, začalo obrůstat trním. To mu pevně omotalo ruce, až s nimi nemohl pohnout. Opět křičel bolestí.

      „Tak Merline, už jsi ochotný mi pošeptat to tajemství? Prozraď ho a ta bolest skončí.“ Šeptala mu líbivě do ucha.

      „Ne.“ Zasípal potichu vězeň.

      Žena se prudce narovnala. Přiložila mu dlaň na jeho levou stranu břicha. „Víš příteli, vůbec mě netěší tě tady mučit. Za ta dlouhá tisíciletí, co se známe, jsi mě naučil mnohé a taky mnoho prozradil ze svých tajemství. Přesto mi teďka nechceš prozradit to jediné, které chci. Přitom je tak titěrné oproti těm, která jsi mi dobrovolně prozradil. Proč, proč mi ho nechceš odhalit?“ Muž zakvílel urputnou bolestí a na jeho břichu se objevil rudý otisk dlaně.

      Náhle to pocítila. Někdo nebo něco jí odčerpávalo magickou sílu. Nepatrně, ale přesto se musí přesvědčit, kdo se opovažuje. Pak ho strašlivě potrestá. V dřevěných pokovovaných dveřích se ještě otočila, „Počkej tady můj drahý. Já se vrátím a budeme pokračovat v našem příjemném rozhovoru. Tak mi nikam neuteč.“ A poslala k němu vzduchem hubičku. Otočila se a dveře za ní se pomalu zavřely.

      Vězeň už nic z toho nevnímal - omdlel.

      *

      Náhle mu to docvaklo a uvědomil si, proč tam jsou a co tam dělají. Otočil se na jeho dva společníky, vytáhl meč a mávl jím, ať ho následují. Společně se přidali ke skupině, aby pronikli do hradu. Probíhali kolem pilířů, teďka připomínaly svojí, už bývalou, mohutnost jen tenkými vnějšími stěnami, které se opíraly o hradby. Přebíhali trosky pilířů i brány, co pod sebou pohřbily spoustu vojáků.

      Nádvoří obklopovaly zdi, pravá a severní zaoblená byla vnější hradební. Byly zde schody na ochozy a vedle nich do oblouku dělaná mřížová vrata, v základě asi dva metry široké. Za prvními, za které jako jedinými viděl, byly luky s toulci a na jakémsi podstavci obrovské šípy, dobré dva metry dlouhé. Levá zeď měla jen patero bytelných železem pobitých dubových vrat. První byly menší než ostatní a jen přivřené. Další troje zavřené. Z pátých vybíhali černě odění vojáci proti studentům Bradavic. První studenti se srazili s vojáky. Začal boj.

      Trojice se za branou nevrhla do boje, ale vzali to k levé hradbě, přes ožehlá těla černooděnců, do prvních vrat. Prohlédli si vnitřek, ale nebylo to nic důležitého, malá zbrojnice se dvěma slamníky a čtyřmi židlemi.

      Cesta dál zde zjevně nebyla, proto se opatrně vrátili na nádvoří, aby vyzkoušeli další vchod.

      Venku bylo Poslů Temnot více, než předtím a čím dál víc doráželi na Bradavické. Uslyšel zazvonění ocele po levé straně. Stočil tam pozornost a sotva stačil vykrýt ránu nepřátelského vojáka, který náhodou obrátil pozornost jejich směrem. Proklán Ginniným mečem si onen nepřítel lehl na zem. Náhle zaslechl další zacinknutí. Otočil se za zvukem připraven se bránit, ale nikdo se neblížil. Pak další a další. Harry se chvíli otáčel po nových a nových zvucích, až náhle uslyšel všechen hluk boje okolo něj.

      Podíval se na své dva společníky: „Konečně se mi vrátil sluch. Slyšíte mě?“ Přitom pozoroval jedním okem okolí a druhým Ginny a Viktora, jestli ho slyšeli. Ginny pokývala hlavou na znamení, že ho slyšela. Dál však sledovala okolí, jestli jim nehrozí napadení.

      „Co jsi to říkal?“ řval Viktor oproti tomu, příliš hlasitě na vzdálenost, kterou měli mezi sebou.

      „Ptal jsem se, jestli mě slyšíš!“ Zahulákal na něj Harry.

      „Nemusíš tak řvát. Vždyť nejsem hluchý.“ Odsekl Harrymu Viktor a protřepal si ucho.

      „No jo,“ zabručel Harry. „Jak se dostaneme dál? Přes ty se nepozorovaně nedostaneme.“ Ukázal na další vrata, ze kterých vybíhali skupinky nepřátelských posil.

      Ginny se dotkla jeho paže a řekla: „Pojďte se mnou, něco mě napadlo. Vezměte si hůlky a připravte se seslat odzbrojovací a svazovací kouzla.“ Sama přešla po straně k vratům. Otočila se na svoje společníky. „Držte se za mnou. Udělám místo a vy na ně zakouzlíte. Pak se dostaneme na druhou stranu.“ Oba přikývli.

      Ginny si připravila meč a ze zad si stáhla štít. Počkala si na vhodnou příležitost, aby mohla se štítem před sebou do jednoho Posla Temnot vrazit. Druhého sekla ze spodu přes hruď. Vojáka zachránil jeho černý pancíř. Překvapivě tak umožnil Ginny poslat ho úderem hlavice meče k zemi. Nepřítel za ním však na nic nečekal a pokusil se jí zasadit ránu. Nedokázal ovšem prorazit Ginnin hrudní plát oceli a tak jeho meč jen neškodně sklouzl. Zvedl zbraň k další ráně. V té chvíli za ní stál Malafay, třikrát rychle máchl rukou a dotírající voják s dvěma nejbližšími druhy padli mrtví. Všichni tři s vrhacími dýkami v krku.

      Konečně se mohli na chviličku mrknout, jak to za vraty vypadá, ale byla to jen šest metrů dlouhá chodba, široká tak pro tři statné rytíře. Plná nepřátelských vojáků. Na jejich straně byl vstup zúžen tak, aby mohl vstoupit jen jeden, při troše štěstí i dva bojovníci. Na opačném konci ovšem mohli širším vchodem vstoupit pohodlně i tři válečníci.

      Tím si vytvořili přibližně metrový prostor mezi nimi. Nejbližší Temní, překvapení jak rychle jejich kolegy vyřídili, se po chvíli vzpamatovali a vyrazili útokem na své nepřátelé, ale jen co udělali dva kroky, svalili se nejbližší tři na zem a přes ně další. Na chvíli tak zatarasili chodbu. Všechny dýky vržené Viktorem, se uvolnili ze svých ran a vletěli mu zpátky do rukou. Hned si je schoval do záhybu jeho koženého obleku. Harry ani Ginny si nevšimli, kam všude je schoval. Harry s Ginny a Viktorem rychle přeběhli k dalšímu vchodu, který otevřeli a vešli dovnitř.

      „Co se jim stalo?“ zeptal se Viktor, když za sebou zavřel vrata.

      Harry se na něj ušklíbl: „Natáhl jsem jim přes tu chodbu provaz.“ Oba na něj civěli jak telata na nová vrata. „Kouzlem Suscipio Funis. Odzbrojovací a svazovací kouzla by zastavili jen jednoho nebo dva. S ostatními bychom museli bojovat.“ Harry jen pokrčil rameny a dal se do zjišťování, kde vlastně jsou.

      Vešli do chodby, která byla velmi podobná té, u které překonávali posily nepřátel. Pospíšili si rychle na druhou stranu. Škvírou vykoukli ven na další nádvoří obklopené zdmi. Z některých dveří vlevo i vpravo vybíhaly skupinky zbrojnošů a směřovali do nejbližších průchodů, které vedli na první nádvoří. Vlevo byla menší tlačenice z toho, jak byl tento průchod na chvíli zatarasen. Pak uviděli, co potřebovali - mříže hlídané čtyřmi vojáky a dvěma kouzelníky, které byly přímo naproti nim. Přes celé nádvoří.

      „Tam musí být vězení nebo něco důležitého.“ Vyřkl Viktor to, co si všichni tři mysleli. „Musíme, k těm mřížím proběhnout a dostat se dovnitř.“

      „Jo, to bychom bez tebe nevěděli.“ Rýpnul si Harry.

      „Ale jak? Jsou hlídané a ostatní si nás určitě všimnou.“ Optala se Ginny.

      Malafay se pousmál: „Normálně tam vkráčíme, bez toho abychom nějak spěchali nebo na sebe nějak upozorňovali. Tím je všechny zmateme a získáme čas dostat se k těm mřížím. Tam budeme muset vyřídit strážné a vejít dovnitř.“

      „To je bláznivý plán. To nemůže vyjít.“ Prohlásil Harry.

      „Máš snad lepší nápad?“ zašklebil se Viktor, „Ne? Tak to uděláme podle mého.“ Utrhl se na něj, když Harry nepředložil vlastní plán.

      „Tak dobře.“ Řekl za sebe Harry. Chytil štít do druhé ruky a vyšel ven.

      „Bože, to je blbec. Nemohl počkat, až budeme všichni připraveni?“ Vyhrkl Viktor a pospíšil si za Harrym. Ginny je mlčky následovala, taky s připraveným štítem.

      Z počátku šlo všechno podle plánu. Nikdo si jich nevšiml dřív, než se dostali přes polovinu nádvoří. Náhle se před nimi zabodl šíp do země. Harry se pokusil ho přeskočit, ale místo toho do něho kopl a zlomil ho. Zakolísal, jakmile dopadl na nohy. Kolem jeho hlavy proletělo kouzlo. Náhle se zastavil a zezadu do něj narazili jeho dva druhové. Před ním se do země zarylo další kouzlo.

      „Tam nahoře.“ Šeptla Ginny a oba mladíci se tam otočili. Na hradbě viděli dobrý tucet lukostřelců mířicích zrovna na ně. Jejich velitel vyčkával nejspíš na to, co udělají ti tři vetřelci dole.

      Harry proletěl zrakem okolo sebe. Dvě skupinky ozbrojenců, přibližně osmi, se k nim blížili, každá z jedné strany a před nimi dva čarodějové se čtyřmi vojáky. Při ústupu je mohli snadno dostat šípy z hradeb. „Tak tohle nám asi nevyšlo. Jsme obklíčeni.“ Konstatoval Harry to, co bylo zjevné.

      Vojáci udělali dvoumetrový kruh okolo nich. Předstoupili před ně dva kouzelníci od mříží. „Vy tři,“ šklebili se na ně oba plní radosti, „vzdejte se a zachráníte si životy. Jinak vás zabijeme a vaše mrtvoly pověsíme na hradby jako příklad toho, co se stane těm, kteří se protiví vůli Morgany, budoucí vládkyně světa.“

      Trojice v ochranném kruhu sledovala svoje protivníky okolo nich, připravení se bít do posledního dechu. „Skloňte zbraně!“ šeptl Viktor, tak aby ho slyšeli jen jeho dva spolubojovníci. „Dobře, vzdáváme se.“ Řekl pak nahlas odevzdaným hlasem. Harry s Ginny na něj nevěřícně hleděli, ale ten si jich nevšímal. Otočil svoje dvě dýky rukojetí ke kouzelníkům a o krok se k nim přiblížil. „Tady jsou mé zbraně.“ Udělal k nim další krok. „Tenhle boj je zbytečný a já nechci zemřít.“ Stanul přímo před nimi. Harry s Ginny mezi tím sklonili svoje meče. Harry dal ruku s hůlkou dolů. Oba se přiblížili za Viktorem ke kouzelníkům.

      Viktor jim podával svoje dýky. Každému jednu. Ti natáhli ruce k jeho dýkám usmívající se ze snadno získaných zajatců. „Ještě něco vám musím říct.“ Zaznělo od bojovníka v černé kůži se stříbrnými hady okolo rukou a nohou.

      „Co nám chceš ještě prozradit? Snad kde jsou další vaši přátelé?“ optal se jeden z Temných lordů vítězně.

      Najednou Viktor bleskově otočil svoje dýky a vrazil jim je do krku. „Ne, chci vám říct jen to, že vaše inteligence je stejná jako osla v říji.“ Vytáhl další svoje dýky a zaútočil na dalšího nepřítele, kterému probodl ruku s mečem a otočil se s ním o sto osmdesát stupňů. Harry s Ginny čekali jen sekundu, než jim došlo, co se děje a vrhli se vpřed na nepřátele.

      Po chvíli Harrymu něco zabubnovalo na záda. Hodil rychlý pohled za sebe a na zemi spatřil tři zlomené šípy. Další tři vězeli ve vojákovi, kterého Malafay držel před sebou a další tucet skolil čtyři vojáky, kteří k nim byli dostatečně blízko. Harry se protlačil mezi vojáky, co na ně mezitím zaútočili. Ginny s Viktorem okamžitě následovali jeho příkladu. Další salva šípů skolila několik vojáků, za kterými se kryly. „Přestaňte do háje střílet! Zabíjíte jen naše!“ Bylo slyšet řvát velitele nepřátelských lučištníků.

      Harry využil zmatku, který zavládl, když se vecpal mezi ně a probil se na druhou stranu k hlídanému vchodu. Viktor ho o sekundu předběhl a zalomcoval mříží. Ta se ovšem nepohnula ani o milimetr. Vytáhl hůlku a vyřkl: „TapTap.“ Hrábl za kliku, ale pořád nešla otevřít. Zámek se neodemkl. Začal do mříží bezradně mlátit, ale ani to mu nepomohlo dveře otevřít.

      Harry se otočil k Viktorovi, a když viděl bezradného spolužáka mlátit rukama do prutů mříží, tak na ně namířil svojí hůlku a křikl: „Uhni! Alohomora.“ Paprsek narazil do mříží, ale opět se neotevřeli, když se je pokusil Malafay znovu otevřít. „Nic, ani po tom tvém divném kouzle se neotevřeli.“ Oznámil bojujícímu Harrymu Viktor. Ten se otočil, udělal krok ke vstupu a vší silou praštil ostřím meče do zámku mříží.

      Ozval se dunivý skřípot. Jak se ten zvuk zesiloval, Harry se pomaloučku začínal chvět. Začal drkotat zuby. Po chvíli se chvěl jako při zimnici. Pak najednou povolil zámek, který se rozpadl na dvě části. Harry se svezl malátně na kolena, kde se ještě chvíli klepal. Viktor mezitím otevřel mříže. Protáhl jimi roztřeseného Harryho. Pak chytil Ginny, která je kryla, a vtáhl ji dovnitř. Rychle zavřel vchod.

      Ginny namířila hůlku na mříže: „Gluten.“ Chvíli hleděla, jak se přeživší vojáci zbytečně snaží dostat za nimi. „To by je mělo na chvíli zastavit.“ Řekla spokojeně.

      „Co to bylo za kouzlo?“ Zeptal se odpočívající Harry. „Tohle neznám.“

      „To bylo lepidlo. Mamka mě ho naučila, když jsem získala svojí hůlku a potřebovala jsem pověsit obrázek ve svém pokoji.“ Vysvětlila Ginny.

      „Co to je lepidlo? To neznám.“ Optal se pak zmatený Viktor.

      Harry chvíli přemýšlel, jak mu to vysvětlit. Nakonec ho to napadlo: „Lepidlo je něco jako klih. Znáš přece klih?“ Viktor přikývl. „Naproti klihu, který se vyrábí ze zvířat, se lepidlo vyrábí z rostlin a stromů. A teď jdeme, nemáme už moc času.“

      „Co to bylo za kouzlo to TapTap co jsi použil na ty mříže?“Zeptala se Ginny, dřív než kdokoliv mohl pokračovat v cestě.

      „Ani nevím. Jednou jsem viděl Rowenu, jak tím kouzlem otevřela nějakou truhlu. A to tvoje Aloho… něco?“ Otočil se na Harryho.

      „Je k otvírání zámků dveří, truhly atd.“ odpověděl Harry a dal znamení, aby pokračovali v cestě.

      Prošli opatrně kamennou chodbou, která pár metrů za vchodem klesala pod zem. V dolní části chodby byly na pravé straně mříže vzdálené od sebe přibližně tři metry. Mezi dvěma vstupy vpravo následovala mříž nalevo. Naproti všem mřížím byly zavěšené modře hořící pochodně. Po dvaceti metrech chodba končila dřevěnými pokovanými dveřmi.

      Ostražitě zkontrolovali všechny cely. Všechny byly prázdné a špinavé. Tři měli ještě svoje podnájemníky v podobě zapomenuté mrtvoly. Seděli nebo leželi na plesnivé slámě a už na nich hodovali červi. Poslední cela na pravé straně byla jiná. Na dvou provazech visících od stropu byly za krk pověšená dvě nahá ženská těla. Obě měly ruce i nohy svázané a pak ještě za zády k sobě přivázané. Obě těla byla zohavena. Kůže obou těl visela v pruzích k zemi. Podlahu pod nimi pokrývala z půli zaschlá krev kapající po svěšené kůži. Na mnoha místech ve svalech trčely ven hroty přelámaných kostí. Maso na některých místech ledabyle vyselo sotva přichycené na svém místě.

      Všichni tři se na tento výjev chvíli otřeseně dívali. „Nevěřím, čeho jsou lidi schopní. Takové odpornosti. Je mi zle, jak je tu tak vidím.“ Zašeptal Harry, spíš pro sebe než pro někoho jiného.

      „Pojď, těm už nepomůžeme. Jsou už mrtvé.“ Řekla Ginny, spíš mdle než rozkazovačně.

      Nahlédli do posledních, dřevěných dveří. V temné kobce byl Zavěšovák (Estrapáda) – řetěz jedním koncem připojeným přes oko na stropě k navijáku. Pod druhým koncem byla dvě podivná závaží. Garotta – židle s železy na znehybnění mučeného a s železným hřebem na chomoutu, nasazujícím se na hlavu. Drtič hlavy – sedadlo s okovy a stahovačem lebky. Káď s vodou a sedátkem k potápění. Pak tu byl stolek, na kterém byly různé nástroje, jako třeba Lechtač – kovové drápy na ruku, kterými se trhalo maso oběti, palečnice, různé druhy bičů… Vedle stála malá výheň, ve které se nahřívala různě velká železa. Uprostřed toho všeho stál skřipec, na kterém ležel připoután starý muž, s kdysi snad bělostným plnovousem až k zemi. Na jeho zmučeném těle visely cáry jeho hábitu.

      Viktor přistoupil k Merlinovi, vyzkoušel přívěšek, jestli se může přenést, ale ten byl matný a chladný. „Budeme muset vynést Merlina ven. Tady přívěšky nefungují.“ Oznámil dvojici u dveří. Ginny se rozešla k němu, ale Harry se zastavil hned po prvním kroku. „Co se děje?“ zeptal se ho Viktor.

      „Něco slyším. Osvoboďte Merlina a já se podívám, co to je.“ S tím Harry přešel k vedlejší cele. Zvuky šli od zmrzačených těl. Otevřel mříže, které nebyly zamčené, a přistoupil blíž.

      „Krev. Dej nám krev.“ Ozývalo se tiše. Harry chvíli zaváhal, ale pak sundal rukavici a bodl se do prstu svojí dýkou. Pár kapek nastříkl na zohavená těla, která se hned začala zacelovat. Rychle je odsekl a utekl na chodbu.

      Tam potkal Ginny s Viktorem jak táhnou bezvědomého Merlina mezi sebou. „Musíme si pospíšit, ta těla ještě žijí. A zrovna se dávají dohromady.“ Řekl ustrašeně a popadl Merlina místo Ginny. Snažil se je popohánět, aby zmizeli co nejrychleji pryč.

      Dveře ven byly vyvrácené a zbylé strážné nebylo nikde vidět. Vyšli ven, ale kromě čtyř postav stojící proti sobě, nebylo nic vidět. Okolo ženy v modrém bylo nějaké temné pole, které znesnadňovalo jí vidět. Čaroděj v zeleném brnění pulzující magií, sesílal na ženu v modrém ohnivá kouzla, ale nedokázal chránicí pole překonat. Helga se snažila chránit Rowenu, která byla na zemi otřesená a nemohla se bránit.

      Jen co přestoupili práh vězení rozžhnuli se jejich přívěsky. Chytli je jednou rukou a nechali se přenést zpět do Bradavic. Tam Harry ještě zahlédl nohy nějaké postavy. Pak už o ničem nevěděl – omdlel.

       

      Items details

      • Hits: 5953 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      neky 18 Červenec 2012
      Paráda ,skvělý útok na hrad.Mam dojem že ty těla byli upíři a ještě pořádně zamíchají bitvou.Těšim se na pokračování :lol:
      #
      panvita 19 Červenec 2012
      jsem rád že se kapitola líbí
      co se týče těch těl tak to nebudou přímo upíři ale jim hodně podobní vymslel je Snake tak si musíme počkat co s nima zamýšlí
      #
      anneanne 20 Červenec 2012
      Mě se kapitola líbila,popis mučených semnou trochu zamával,ale jsem zvědavá komu to Harry dal krev.Trochu Nebelvírské,ne??Hlavně co si Snake vymyslel :oops: budu to číst raději ve dne :lol:
      #
      Luna 21 Červenec 2012
      TapTap? Že by tu někdo hrál dračák? :-)
      #
      Snake.nereg 21 Červenec 2012
      Luno trefa, ale tak před patnácti lety - nenašel jsem hráče, ale inspirovano tím je. ;-)
      #
      Jerry 25 Červenec 2012
      Jsem zde, jak jsem slíbila, sire Snaku. Asi z toho radost mít nebudete. Abych jen nekritizovala, vždy přidám k nálezu i opravu nebo trochu jedovatého komentáře.
      #
      Jerry 25 Červenec 2012
      Vlevo od něho se na hranici viditelnosti rýsovali hory a kopce. X Vlevo od něho se, na hranici viditelnosti, rýsovaly hory a kopce.
      „Nic. Jen mi podjela noha a majzl jsem se o zem.“ Přišla odpověď, z míst kde tušili bránu. X „Nic. Jen mi podjela noha a majzl jsem sebou o zem.“ Přišla odpověď z míst, kde tušili bránu.
      „Jo jsem tu.“ X „Jo, jsem tu.“
      „Jo, je to nepříjemné.“ Ozval se za nimi Viktor. X „Jo, je to nepříjemné,“ ozval se za nimi Viktor.
      „Ztichněte a jděte.“ Napomenul je Godrick. X „Ztichněte a jděte,“ napomenul je Godrick.
      Kamínky se valili v obryse nohou těla… X Kamínky se valily…
      Stráže před bránou stály na svých místech, ničeho si nevšímaje. X Stráže před bránou stály na svých místech, ničeho si nevšímajíce. (Proč používáte přechodníky, když to neumíte?)
      Světlo vycházející mezi Godrickovými dlaněmi se o něco zvětšilo. Godrikovo brnění se náhle natáhlo k jeho dlaním. (Není těch Godricků na jednom řádku trochu moc? A neměli by se psát stejně?))
      „Jak si přeješ.“ Řekla smutně a přejela prstem po hrudi spoutaného muže. Na místě, kde se ho dotkly prsty ženy, se objevil pruh smažícího se masa. X „Jak si přeješ,“ řekla smutně a přejela prstem po hrudi spoutaného muže. Na místě, kde se ho dotkly ženiny prsty, se objevil pruh seškvařeného masa.
      „Tak Merline, už jsi ochotný mi pošeptat to tajemství? Prozraď ho a ta bolest skončí.“ Šeptala mu líbivě do ucha. X „Tak, Merline, už jsi ochotný mi pošeptat to tajemství? Prozraď ho a ta bolest skončí,“ šeptala mu líbezně do ucha.
      „Víš příteli, vůbec mě netěší tě tady mučit.“ X „Víš, příteli, vůbec mě netěší tě tady mučit.“
      „Počkej tady můj drahý. Já se vrátím a budeme pokračovat v našem příjemném rozhovoru. Tak mi nikam neuteč.“ X „Počkej tady, můj drahý. Já se vrátím a budeme pokračovat v našem příjemném rozhovoru. Tak mi nikam neuteč.“
      Vězeň už nic z toho nevnímal - omdlel. & Pak už o ničem nevěděl – omdlel. (Podobnost čistě náhodná…)
      Otočil se na jeho dva společníky, vytáhl meč a mávl jím, ať ho následují. X Otočil se na své dva společníky, vytáhl meč a mávl jím, ať ho následují.
      Trojice se za branou nevrhla do boje, ale vzali to k levé hradbě, přes ožehlá těla černooděnců, do prvních vrat. X Trojice se za branou nevrhla do boje, ale vyrazila přes ožehlá těla černooděnců k prvním vratům v levé hradební stěně.
      Cesta dál zde zjevně nebyla, proto se opatrně vrátili na nádvoří, aby vyzkoušeli další vchod. X Cesta dál zjevně nevedla, museli se opatrně vrátit na nádvoří a zkusit další vchod.
      Venku bylo Poslů Temnot více, než předtím a čím dál víc doráželi na Bradavické. X Venku bylo Poslů Temnot více než předtím a čím dál úporněji dotírali na Bradavické. (Než je tu předložka, ne spojka!)
      #
      Jerry 25 Červenec 2012
      Ukázal na další vrata, ze kterých vybíhali skupinky nepřátelských posil. X …skupinky vybíhaly…
      Nedokázal ovšem prorazit Ginnin hrudní plát oceli a tak jeho meč jen neškodně sklouzl. X Jeho meč nedokázal prorazit Ginnin ocelový hrudní plát a jen se od něj neškodně odrazil. (Tu větu Vám asi formuloval Mistr Yoda…)
      Tím si vytvořili přibližně metrový prostor mezi nimi. (Jenže s předchozího textu nejde dost dobře pochopit, čím si ten prostor vytvořili…)
      Nejbližší Temní, překvapení jak rychle jejich kolegy vyřídili, se po chvíli vzpamatovali a vyrazili útokem na své nepřátelé, ale jen co udělali dva kroky, svalili se nejbližší tři na zem a přes ně další. X Ostatní Temné smrt jejich spolubojovníků na chvíli zaskočila, ale rychle se vzpamatovali a vyrazili do útoku. První tři se ale skáceli k zemi a přes ně upadli další. (Proč si libujete ve zbytečně dlouhých souvětích? Akorát se do nich zamotáte.)
      Všechny dýky vržené Viktorem, se uvolnili ze svých ran a vletěli mu zpátky do rukou. X Všechny dýky vržené Viktorem, se uvolnily z ran, které způsobily, a vletěli mu zpátky do rukou.
      Odzbrojovací a svazovací kouzla by zastavili jen jednoho nebo dva. X Odzbrojovací a svazovací kouzla by zastavila jen jednoho nebo dva.
      Z některých dveří vlevo i vpravo vybíhaly skupinky zbrojnošů a směřovali do nejbližších průchodů, které vedli na první nádvoří. X Ze dveří po obou stranách chodby vybíhaly skupinky zbrojnošů a směřovaly do nejbližších průchodů, které vedly na první nádvoří.
      Dvě skupinky ozbrojenců, přibližně osmi, se k nim blížili, každá z jedné strany a před nimi dva čarodějové se čtyřmi vojáky. X Blížily se k nim dvě skupinky ozbrojenců, každá asi osmičlenná, a přímo proti nim stáli dva čarodějové se čtyřmi vojáky.
      Trojice v ochranném kruhu sledovala svoje protivníky okolo nich, připravení se bít do posledního dechu. X Trojice, v obraném kruhu, sledovala protivníky kolem sebe, připravena bít se do posledního dechu. (Jenže trojice těžko utvoří kruh, takže ještě jinak: Všichni tři zaujali obranný postoj zády k sobě a, připraveni bít se až do posledního dechu, sledovali blížící se protivníky.)
      Ti natáhli ruce k jeho dýkám usmívající se ze snadno získaných zajatců. X Lehkomyslně, rozradostněni snadným vítězstvím, mu chtěli odebrat jeho dýky. (Zase ten Yoda…)
      „Ještě něco vám musím říct.“ Zaznělo od bojovníka v černé kůži se stříbrnými hady okolo rukou a nohou. X „Ještě něco vám musím říct,“ pronesl bojovník oděný v černé kůži…
      Harry se protlačil mezi vojáky, co na ně mezitím zaútočili. Ginny s Viktorem okamžitě následovali jeho příkladu. Další salva šípů skolila několik vojáků, za kterými se kryly. X Harry se protlačil mezi vojáky, kteří na ně mezitím zaútočili. Ginny s Viktorem okamžitě následovala jeho příkladu. Další salva šípů skolila několik vojáků, za kterými se kryli.
      #
      Jerry 25 Červenec 2012
      „Přestaňte do háje střílet! Zabíjíte jen naše!“ Bylo slyšet řvát velitele nepřátelských lučištníků. X „Přestaňte, do háje, střílet! Zabíjíte jen naše!“ bylo slyšet řvát velitele nepřátelských lučištníků.
      Paprsek narazil do mříží, ale opět se neotevřeli, když se je pokusil Malafay znovu otevřít. „Nic, ani po tom tvém divném kouzle se neotevřeli.“ X Paprsek narazil do mříží, ale ty se opět neotevřely, když se se do nich Malafay znovu opřel. „Nic, ani po tom tvém divném kouzle nejdou otevřít.“ (Pozn: Mříž je rodu ženského...)
      „Naproti klihu, který se vyrábí ze zvířat, se lepidlo vyrábí z rostlin a stromů. A teď jdeme, nemáme už moc času.“ X „Oproti klihu, který se vyrábí ze zvířat, se lepidlo vyrábí z rostlin a stromů. A teď jdeme, nemáme už moc času.“ X „Na rozdíl od klihu, který se vyrábí ze zvířat, se lepidlo vyrábí z rostlin a stromů. A teď jdeme, nemáme už moc času.“
      „Co to bylo za kouzlo to TapTap co jsi použil na ty mříže?“Zeptala se Ginny, dřív než kdokoliv mohl pokračovat v cestě. X „Co to bylo za kouzlo to TapTap, co jsi použil na ty mříže?“ zeptala se Ginny dřív, než kdokoliv mohl pokračovat v cestě. (A tady je „než“ pro změnu spojka…)
      „Je k otvírání zámků dveří, truhly atd.“ odpověděl Harry a dal znamení, aby pokračovali v cestě. X „Je k otvírání zámků u dveří, truhel a tak podobně“ odpověděl Harry a dal znamení, aby pokračovali v cestě.
      Ostražitě zkontrolovali všechny cely. Všechny byly prázdné a špinavé. Tři měli ještě svoje podnájemníky v podobě zapomenuté mrtvoly. X … Tři (cely) měly… X Jenže ta věta je ještě taková divná, moc šroubovaná. Zkusila bych: Ve třech ještě našli zapomenuté mrtvoly…
      Na dvou provazech visících od stropu byly za krk pověšená dvě nahá ženská těla. Obě měly ruce i nohy svázané a pak ještě za zády k sobě přivázané. Obě těla byla zohavena. Kůže obou těl visela v pruzích k zemi. Podlahu pod nimi pokrývala z půli zaschlá krev kapající po svěšené kůži. Na mnoha místech ve svalech trčely ven hroty přelámaných kostí. Maso na některých místech ledabyle vyselo sotva přichycené na svém místě. X Na dvou provazech visících od stropu byla za krk pověšená dvě nahá ženská těla. Obě měla za zády svázané k sobě ruce i nohy a obě byla zohavena. Podlahu pod nimi pokrývala napůl zaschlá krev stékající po cárech kůže, která z nich doslova visela v pruzích. Ze svalů jim trčely přelámané kosti. Maso z nich takřka opadávalo. (Vyset a viset mají trošku jiný význam. „Místo“ je určitě hezké slovo, ale nemusí po sobě hned třikrát.)
      V temné kobce byl Zavěšovák (Estrapáda) – řetěz jedním koncem připojeným přes oko na stropě k navijáku. X Jejda, tady se někdo musí pochlubit tím, že zná dva názvy pro jednu věc… A úplně mu unikne, že estrapáda čili zavěšovák je vlastně úplně běžná věc, takže se má psát s malým písmenem na začátku. Jo, a v textu bych nechala jen tu estrapádu.
      Zvuky šli od zmrzačených těl. X Zvuky šly od zmrzačených těl.
      #
      Jerry 25 Červenec 2012
      Vyšli ven, ale kromě čtyř postav stojící proti sobě, nebylo nic vidět. Okolo ženy v modrém bylo nějaké temné pole, které znesnadňovalo jí vidět. Čaroděj v zeleném brnění pulzující magií, sesílal na ženu v modrém ohnivá kouzla, ale nedokázal chránicí pole překonat. Helga se snažila chránit Rowenu, která byla na zemi otřesená a nemohla se bránit. X Vyšli ven, ale kromě čtyř postav, stojících proti sobě, nebylo nic vidět. Okolo ženy v modrém bylo nějaké temné pole, které ji (4. pád!) takřka úplně skrývalo. Čaroděj v zeleném brnění pulzujícím magií sesílal na ženu v modrém ohnivá kouzla, ale nedokázal její ochranné pole překonat. Helga se snažila chránit Rowenu, která ležela otřesená na zemi a nemohla se bránit.
      #
      Jerry 25 Červenec 2012
      Jen co přestoupili práh vězení rozžhnuli se jejich přívěsky. X Jen co přestoupili práh vězení, jejich přívěšky se rozzářily.

      A to si nedělám nárok na úplnost. Tohle mohla být nádherná akční kapitola pro kluky, ale vy jste své dobré nápady a celkem hezky postavený děj naprosto zabili. Nezvládáte shodu podmětu s přísudkem, vyjmenovaná slova jsou pro vás španělskou vesnicí a dalo by se pokračovat.

      To je holý fakt, sire Snaku. Ctihodný kmet Nicholas má pravdu, s tím musíte něco udělat.

      A na mě nekoukejte, tohle bylo naposledy, od příště jen kritizuji. Tedy pokud se Vaši povídku vůbec donutím číst...
      #
      Jerry 25 Červenec 2012
      PS
      Snaku, ještě chcete unést kromě lady Máji i lady Jerry, aby měl blyštivý rytíř Nicholas dvojitou motivaci?
      #
      panvita 25 Červenec 2012
      díki za kritiku Jerry
      nechtěl bys nám dělat druhýho beta-readera???
      #
      Káťa-chan 25 Červenec 2012
      Teď, když čtu ty komentáře lady Jerry, mě napadla stejná otázka. Koneckonců je vidět, že já si všeho nevšimnu...
      #
      Snake.nereg 25 Červenec 2012
      dík

      Ale jistě, že ano. Jak jsem řekl už se těším na tu zábavnější část.
      #
      Snake.nereg 25 Červenec 2012
      Hmm to jsem rád, že mě přirovnáváš k čipsům značky Snak.
      Zajímalo by mě, jak by jsi měnila jméno Snape?
      #
      Jerry 25 Červenec 2012
      Díky za nabídku, Víťo, ale musím ji odmítnout. Za chvíli skončí prázdniny a na zábavu už nebude tolik času. A než se pustit do něčeho, co nebudu moci dělat pořádně, tak to raději nebudu dělat vůbec.

      Snaku, se jménem Snape není problém, to už vyřešili oficiální překladatelé, a protože knížky jsou všeobecně známé, lze s jejich přístupem ke skloňování jmen našich oblíbených postav polemizovat a dokonce i nesouhlasit, ale rozhodně se vyplatí ho považovat za standard. Jinak pro skloňování vlastních jmen, a to i cizích, existují pravidla. Snape i Snake se skloňuje podle vzoru pán, ale v případě, že na konci je slyšitelné „k“, měl by pátý pád končit na „-u“. Na druhou stranu ale existuje i pravidlo, že z jakéhokoliv pádu by mělo být možné poznat původní jméno. Tak a teď si vyber… Ostatně, to je také pravidlo, že při skloňování vlastního jména nebo jeho přechylování by se měla respektovat rodinná tradice. :D

      Katko, pokud text od kluků vypadá stejně jako jejich komentáře, tak nemáš nejmenší šanci. Taková záplava se nedá vychytat na jedno přečtení. Asi budete muset dělat betu v několika kolech a eliminovat chyby postupně.
      #
      Káťa-chan 26 Červenec 2012
      Milá Jerry. Kapitolu kontrolujeme několikrát. Stane se, že jim to pošlu zpět i vícekrát,aby něco přepsali. Ale i tak nevychytáme vše. Neznáš někoho, kdo by mohl dělat druhého betu? ;-)
      #
      Snake 26 Červenec 2012
      Jerry to jsem rád, že vím o tom, že nakladatelství TRIFID má špatné korektory, kolektory nebo kdo se o to vlastně stará.

      Mohla bys mi ukázat, kde jsi našla to pravidlo o tom „K“. Ať hledám, jak hledám, najít nemohu. Jediné co jsem našel je o jménech zakončených „K“. Ty jsou v 5. pádě zakončené „-U“. Ovšem jméno Snake k nim nepatří.
      Ovšem díky tomu jsem našel toto pravidlo při skloňování jmen zakončená v písmu na samohlásku a ve výslovnosti na souhlásku:
      - Pokud němé -e ovlivňuje výslovnost jména, pak je kvůli naznačení výslovnosti obvykle zachováváme i v nepřímých pádech např. Mike, Drake – 2. pád Mikea, Drakea – 5. pád Mikeu, Drakeu

      Jméno Snake sem patří, protože při vyslovování zní „Sneik“ a tedy Snakeu „Sneiku“. Při vynechání „e“ vzniká slovo „Snæk“ příp. „Snæku“, které se píše Snack popř. Snacku. Což je pro změnu lehké jídlo a tím skutečně nechci být.
      #
      Lachim 26 Červenec 2012
      Pěkná kapitola. Jen musím souhlasit, že těch chyb tam je dost.
      Snakeu, nemýlíl-li se, byl jsi to ty, kdo upozorňoval na několik málo chyb v mé povídce, které jsme s Jakdou přehlédli a taky se ti povedlo zkomolit můj nick. Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni tobě.
      #
      Jerry 26 Červenec 2012
      Ahoj, Svačinko. :-*
      Pokud chceš, aby se Tvůj nick v pátém pádě psala Snakeu, ráda Ti vyhovím. Odložila jsem svoje staré poznámky, podívala na net a to pravidlo o "k" jsem nikde neobjevila.

      Asi jsme našli to samé:
      Jména zakončená v písmu na samohláskové písmeno a ve výslovnosti na souhlásku

      (Shakespeare, Pierre, Barrande, Braque, La Fontaine, Pete, Gable, Jake, White, Mike, Remarque)

      U jmen tohoto typu se opět řídíme výslovností. Pokud koncového němého -e není třeba k naznačení výslovnosti jména, v nepřímých pádech se obvykle vypouští (Shakespeare, Pierre, Barrande, Braque, La Fontaine, Remarque – 2. p. Shakespeara, Pierra, Barranda, Braqua, La Fontaina, Remarqua). Pokud němé -e ovlivňuje výslovnost jména, pak je kvůli naznačení výslovnosti obvykle zachováváme i v nepřímých pádech (Pete, Gable, Jake, White, Byrne, Mike, Drake – 2. p. Petea, Gablea, Jakea, Whitea, Byrnea, Mikea, Drakea). Podoby bez koncového -e se objevují také, i když méně často, a obvykle u jmen více známých, protože se u nich předpokládá čtenářova znalost základní podoby jména a jeho výslovnosti (např. Sága rodu Forsytů [forsajtů] – 1. p. Forsyte). Zachovat němé -e můžeme i tehdy, když neovlivňuje výslovnost, ale z nějakého důvodu je třeba naznačit základní podobu jména v prvním pádě (například pro rozlišení dvou podobných jmen: Brown – Browne). V zachování či vypuštění -e může hrát roli i to, jak je jméno tradičně užíváno, zda je dostatečně známé a nedochází k pochybám o jeho základní podobě (Hubble [habl] – 2. p. Hubbla i Hubblea (druhá podoba je v úzu, zejména v odborné astronomické terminologii, častější: Hubbleův teleskop), filozof Hume [hjúm] – 2. p. Huma i Humea).

      Protože všichni víme, že jsi pěkný had (Promiň, nemohla jsem odolat.) a o anglické výslovnosti nemůže být pochyb, myslím si, že by se to "e" dalo vynechat, Snacku bych Ti rozhodně neřekla. Osobně se mi graficky líbí víc Snaku než Snakeu, ale je to Tvoje volba.

      Jo, a nenapsala jsem, že v nejmenovaném nakladatelství někdo neodvedl svou práci pořádně, jen se mi nelíbí, jak se v českém překladu skloňují osobní jména rodu mužského končící na -us.
      #
      Jerry 26 Červenec 2012
      Pro Katku: Slibuji, že se poptám. Ale nemohu slíbit, že uspěji. Smutnou pravdou je, že dělat betu je dost nevděčné a časově náročné.
      #
      Drticool 26 Červenec 2012
      :lol: :lol: :D :-) :lol: :lol: :roll:
      #
      Snake 26 Červenec 2012
      Jsem si nedopatřením spletl y/i to není tak strašné. Smysl zůstal stejný, ne. Dělat z hada svačinu (jen to zkuste umím kousat) je podobné jako, kdyby ses jmenoval Žemlička a říkali ti Houska, Pletýnka nebo Rohlík.
      A to je ještě významově podobné, kromě toho rohlíku ten by mě asi štval jmenovat se Žemlička.

      Lachime pokud vidím tak se vůbec nezlobím, že Jerry poukázala na chyby v povídce. Jestli tobě vadilo, že byly ve tvé povídce nalezene nějaké chybky (především teda spíš překlepy) měl ses ozvat, že ti to vadí.
      Splést se může každý, proto jsme s Jardou vedli diskuzi, ve které dokázal odůvodnit proč to nebo ono není chybou.

      p.s.: Já myslel, že je to Jarda a né Jakda (vidíš teď jsi sám zkomolil Jardovi nick. Budeš se bát, že ti to někdo vrátí?)
      #
      Snake 26 Červenec 2012
      Hele kde mám toho kocoura Tomé, Tomé v komoře je myš 8)

      Jo to jsme našli totéž. Krom toho jsem taky položil dotaz známému učiteli angličtiny. Ten mi potvrdil, že výslovnost Snak zní v angličtině stejně jako Snack.
      Je od tebe milé, že mě považuješ za tak známeho, že všichni vědí kdo jsem. Takže, když mě uznáváš za známou osobnost... :lol:

      sssss sssss někde tady je večeře sssss sssss (ha, jak vidíš, taky se umím bavit).

      Teďka nechápu co má Snake nebo Snape s "-us" na konci společného (leda jako nadávka Snakus popř. Snapus). :-x
      Já jsem jen chtěl říct, že TRIFID vydali knihu se jménem Snake (a hele skrytá reklama), kde to skloňovali Snake-a,-u,-ovi...
      #
      Jerry 27 Červenec 2012
      Toma nevolej, nemá čas, před chvilkou tu proběhl nějaký buldok. ;-)

      Můj povzdech se týkal české verze HP a skloňování jmen jako Albus, Sirius nebo Severus.
      #
      Snake 27 Červenec 2012
      To nevadí, aspoň bude víc pro mě. :-)

      Tak to mi asi něco v knihách nebo filmech uniklo.
      #
      maja 27 Červenec 2012
      Některé autorky FF s tebou, Jerry, souhlasí a tvrdošíjně si stojí za Severem (místo Severusem). Ale já si nemůžu pomoct, mě to rve uši :D
      Ahoj, Severe... :lol:
      Severus je Severus a Severusem, nebo Severusi mi prostě zní tak nějak hezčí...
      #
      panvita 27 Červenec 2012
      souhlasim s tebou májo ten severus je lepší
      #
      Snake 28 Červenec 2012
      To teda vysvětluje to oslovení "Severe" v jednorázovce, na kterou jsem předevčírem narazil.