Harry seděl ve výklenku u okna ve třetím patře jižního křídla a smutně sledoval, jak se odraz měsíce pohupuje na hladině jezera ve vlnkách, které vytvářela obří oliheň povalující se u břehu. Ve Velké síni probíhala oslava v předvečer Svátku všech svatých, ale Harry neměl sebemenší důvod se radovat. Důvodů proč neslavit bylo hodně. Po chodbě právě přicházel jeden z nich…

„Pan Filch mě upozornil, že zde kujete nějaké pikle, Pottere! Pročpak nejste na oslavě a neradujete se stejně způsobně jako všichni ostatní studenti?“

Pisklavý dětinský hlásek vycházející z ropuších úst profesorky Dolores Umbridgeové Harrymu vyvolal po těle husí kůži. 

„Doposud jsem zde v tichosti uctíval památku svých rodičů, než jste mě vyrušila, madam. Dnes je to přesně patnáct let kdy byli zavražděni Voldemortem!“ odsekl Harry, když se postavil, aby té hrozné ženské čelil alespoň trochu důstojně.

„To jméno se nevyslovuje, Pottere!“ povykovala vyděšeně Umbridgeová a přilákala tím z knihovny madam Pinceovou, která se jala zpovzdálí přihlížet.

„To od vás nikdo nechce, madam. Já se na rozdíl od vás toho psychopatického vraha nebojím, takže není důvod, proč bych ho nemohl nazývat jeho pravým jménem,“ odsekl podrážděně Harry a otočil se k oknu, kterým právě proletěl krkavec s pergamenem v zobáku.

Umbridgeová sebou hbitě mrskla a uchvátila ten pergamen dřív, než se k němu Harry stihl natáhnout.

„Co to děláte, Dolores? V této zemi ještě pořád platí listovní tajemství! Nemůžete číst dopis, který vám nepatří!“ rozčílila se madam Pinceová.

„Je to zpráva od spiklenců! Potter je jejich vůdcem! Je mojí povinností prověřit takovou podezřelou poštu!“ prskala Umbridgeová a mávala před sebou svitkem pergamenu. Její jekot přilákal profesorku McGonagallovou.

„Raději bych to na vašem místě neotvírala, Dolores, ten dopis vypadá velmi podezřele…“ upjatě konstatovala profesorka přeměňování.

„Právě proto ho otevřít musím!“ odsekla Umbridgeová a přelomila rázně zelenou pečeť s lebkou a hadem.

Když Umbridgeová pergamen rozvinula, tak se z něj ozval nepříjemný syčivý hlas:

„Užij sssi Halloween, Harry Pottere!“

Následoval šílený smích. Pak se pergamen zeleně rozzářil a to jedovatě vypadající světlo se vsáklo do rukou, které jej svíraly.

Dolores Umbridgeová začala svým vysokým hláskem příšerně ječet a očima vytřeštěnýma hrůzou sledovala, jak jí černají prsty, zápěstí, paže… Ječet přestala až v okamžiku, kdy zčernala celá a padla mrtvá k zemi.

„Já jsem ji varovala,“ se znechuceným výrazem podotkla profesorka McGonagallová.

„Dobře jí tak, megeře,“ uzavřela celou záležitost madam Pinceová.

Krkavec otráveně odletěl.

A z Harryho byl tentokrát Chlapec, který pořád přežívá…