Hledej

Nebet_jezdci_2

V této povídce je několik změn oproti kánonu. V Harryho partě jsou Ginny, Neville a Lenka, která byla zařazena do Nebelvíru.

Sirius Black utekl z Azkabanu, ale Červíček byl zadržen, uvězněn a byl mu odebrán Merlinův řád. Sirius dostal za tento omyl od Ministerstva jako odškodnění 5 000 000 galeonů. Moody je velitelem bystrozorů. Sirius po očištění svého jména začal učit obranu proti černé magii, přičemž v Bradavicích založil klub jménem Bradavická branná aliance. Ministrem kouzel je namísto Popletala Amélie Bonesová.

Zbytek bude odkryt v příběhu.

Panvita

    Kapitola 02, Výcvik

      Nebet_jezdci_3Harry se rozhlédl po svém pokoji a najednou uslyšel z chodby hlasy. Uvědomil si, že už není na hradě sám.

      Umyl se, upravil se a vyšel na chodbu. Jeho přátelé už na něj čekali. Ginny z radosti, že jí vidí, políbil a objal, s ostatními se radostně přivítal.

      „Harry, kde to jsme?“ začala se jako první ptát Mia. „A jak to, že tu jsme všichni včetně Siriuse?“

      Bez jakéhokoliv předchozího varování se za nimi ozval hlas: „Myslím, že na to odpovím já.“

      Všichni jako na povel se otočili a ke svému překvapení uviděli zakladatele Bradavic a Merlina doprovázené několika pegasy a elfem.

      Godrik, jehož hlas před chvilkou upoutal jejich pozornost, pokračoval:

      „Jste tu, protože jste byli vybráni za pokračovatele dávného řádu nebeských jezdců a protože je nezbytné vycvičit vás v boji, abyste se mohli utkat se Zlem, které ohrožuje naši společnou vlast. Kdysi jsme pomohli Artušovi, chráněnci Mistra Merlina, vyrvat tuto zem z područí Sasů a Morgany Le Fay.“

      „My,“ ujal se Merlin slova a ukázal rukou na sebe a svůj doprovod, „budeme vaši učitelé. Jakou magii se budete učit, to jste se už dozvěděli ve snu, ale to není vše, budete si muset získat nové přátele…“ A s posledními slovy se usmál na okřídlená hříbata opatrně vykukující zpoza urostlého pegase.

      „Dnes si ještě můžete užívat volna, ale zítra začne váš výcvik, který bude trvat pět let.“ Hermiona se chystala něco namítnout, ale Merlin ji pohybem ruky zarazil a pokračoval, „Neboj se, Hermiono, výuku v Bradavicích nezameškáte. Od dnešního rána je tento hrad uvnitř zakřivení času. Zde uběhne pět let, ale všude jinde jen jeden den. Až vaše příprava skončí, vrátíte se, až na Harryho, do míst, kde jste se ukládali ke spánku. Asi to vyvolá pár otázek a problémů, ale s tím si budete muset poradit. Z čistě akademického hlediska bude podstatně zajímavější, jak zakrýt před okolním světem a hlavně vašimi spolužáky, že jste přes prázdniny podstatně zestárli a dospěli.“ Merlin domluvil a i se svým doprovodem zamířil kamsi do útrob hradu.

      ***

      Harry se obrátil na své přátele:

      „Nejspíš se od nás očekává, že se půjdeme seznámit s hříbaty, že je nakrmíme, poklidíme jim ve stájích a pak teprve půjdeme na snídani, že?“ Všichni přikývli.

      Mysleli si, že si každý bude moci vybrat svého pegase, ale hříbata je předběhla. Ke každému z nich se jedno vydalo.

      K Harrymu se na vratkých nožkách pomalu přišoural hřebeček a dotkl se jeho ruky. Najednou se mezi nimi zablesklo a na Harryho pravé ruce se objevil malý obrázek pegase stojícího na zadních a roztahujícího křídla.

      Když si prohlédl svou dlaň, podíval se po ostatních a uviděl, jak si všichni zaujatě prohlížejí své ruce.

      Po chvilce Harry prolomil ticho:

      „Měli bychom našim kamarádům dát něco k jídlu.“ Všichni souhlasili. Sirius odněkud vyčaroval sedm lahví mléka. Harry si uložil do paměti, že se ho musí zeptat, jak to udělal.

      Každý si vzal láhev a začali krmit hříbata. Jakmile je nakrmili, chtěli je odvést ke zbytku stáda. Do stájí vedly dva vchody. Prvním by se dostali na nádvoří, ale tam nechtěli hříbata nechat. Zkusili druhá, podstatně nenápadnější vrata a zůstali stát v němém úžasu. Evidentně se ocitli v podzemí Harryho hradu a přitom narazili na… neuvěřitelně krásnou venkovskou louku s lesíkem a rytířským kolbištěm. „Magicky vytvořená krajina, já si myslel, že to jsou jen pověsti…“ vydechl užasle Sirius.

      Hříbata nadšeně zařehtala a vyrazila ke svému stádu.

      Statný hřebec, kterého jim Merlin představil jako jednoho z jejich učitelů, se k nim otočil a upřeně se na ně podíval. Zalilo je zvláštní teplo a oni si uvědomili, že k nim promlouvá jeho magie. Za chvilku už věděli, jak se všichni hřebci, klisny i hříbata jmenují a detailně znali jejich rodokmeny, schopnosti i povahu.

      Hřebec zaržál a jeho magie umlkla. Dovtípili se, že by už měli odejít.

      Harry jim ukázal jejich pokoje. Všichni bydleli na jedné chodbě. Ginnin pokoj byl napravo od jeho, Siriusův zas nalevo.

      „Měli bychom jít, snídaně už bude hotová,“ řekl Harry a zamířil rovnou do jídelny, kde už u stolu seděli jejich lidští učitelé a elf. Posadili se a skřítci začali servírovat.

      Po jídle Harry vyhledal Buddyho a domluvil si s ním detaily předběžné prohlídky svého nového hradu. Skřítek musel brzdit jeho nadšení a trpělivě mu vysvětloval, že hrad nelze prohlédnout během jednoho odpoledne. Zároveň mu musel neustále připomínat, že nadbytkem volného času zrovna trpět nebude. Harry mu to nechtěl uvěřit.

      Po jídle se budoucí nebeští jezdci vydali do pracovny, kde se posadili do půlkruhu okolo krbu, ve kterém plápolal oheň.

      „Musíme si vyzvednout vybavení, je v komnatě za knihovnou,“ řekl Harry a ukázal na knihovnu po své pravé ruce.

      Po těchto slovech se zvedl a následován ostatními přešel ke knihovně. Položil na ni ruku a řekl heslo: „Nebelvír.“

      Knihovna se odsunula do zdi a odkryla velikou místnost. V té se nacházel kulatý stůl a kolem něj pohodlná křesla. Za každým křeslem stál stolek, na kterém leželo skoro stejné vybavení, jako měl Harry. Jen meče a luky na sobě neměly tolik drahokamů. Na mečích byly pouze diamanty v hrušce jílce a luky nebyly zdobené vůbec.

      Rona zarazilo, že všichni neomylně zamířili ke svým věcem. Jako by je k nim něco táhlo. Možná působil jako pomalý moula, ale rozhodně se mu nelíbilo, že si s ním pohrává neznámá magie. Bude se muset někoho zeptat na to, co se tu děje.

      Chvilku trvalo, než si všechno prohlédli, osahali a prodiskutovali. Harry svým přátelům vysvětlil, jak vaky fungují, a tak je i použili.

      V komnatě bylo více stolů s vybavením, původní řád měl zjevně mnohem více členů.

      Když si vzali své vybavení, vrátili se do Harryho pracovny, kde si povídali až do oběda. Nejdřív zašli ke hříbatům a přilepšili jim kobylím mlékem. Teprve potom se šli najíst sami.

      ***

      Po obědě se rozhodli nečekat na Buddyho a začali prozkoumávat hrad sami. Byla to velmi působivá stavba. Časem se dozvěděli, že byl vytvořen Merlinem jako předloha pro Bradavice. Možná byl menší, možná byl méně nasycený magií, ale všem připadal jako velmi příjemné místo pro život. Zakladatelé jim později prozradili, že každá magická komnata v Bradavicích má tady někde svého předchůdce a že tu dokonce existuje několik místností, které v Bradavicích vůbec nenajdou.

      Jako první našli obdobu bradavické Komnaty nejvyšší potřeby.

      Z hledání kouzelných místností a odhalování jejich účelu se pro všechny postupně stala oblíbená kratochvíle. Zakladatelé je v jejich toulkách hradem podporovali a vždycky si rádi vyslechli jejich historky o tom, nač narazili a s čím se museli vypořádat.

      Ronovi už po roce došlo, proč nedostávají domácí úkoly. Hrad je nutil používat vše, co se naučili a objevovat nové souvislosti mezi střípky znalostí, které si odnášeli z teoretické výuky. To bylo učení, které ho bavilo. Vlastně, bavilo je všechny. Ron se naučil učit, Hermiona se naučila prát a porušovat pravidla. Každý pomalu poznával své silné a slabé stránky a učil se, jak je využít nejen k prostému přežití, ale i k užitku svému i druhých, jak jednou vzletně pronesl Merlin.

      ***

      Prvního dne po večeři Sirius opustil své mladší spolužáky a využil pozvání Godrika na partii kouzelnických šachů. Rona zamrzelo, že Nebelvír nepozval jeho, ale Hermiona mu vysvětlila, že tady nejde o šachy, ale o to, že Sirius je přeci jen starší než oni a tak mu budou muset jejich učitelé připravit individuální program a občas k němu přistupovat jinak než k nim, kteří nejsou zatížení předchozími zkušenostmi, návyky a zlozvyky.

      Po večeři se všichni, kromě Siriuse, sešli v Harryho pokoji. Ten využil práva hostitele a ujal se slova. Proslovy mu moc nešly, ale tentokrát cítil, že se musí přemoci.

      „Naši noví učitelé po nás budou chtít, abychom toho zvládli poměrně hodně. Z toho, co nám už prozradili, je jasné, že to tu bude mnohem náročnější než v Bradavicích. Nikdy by mě nenapadlo, že budu Hermioně říkat, že bychom se měli všichni začít učit.

      Ale ono to jinak nepůjde. Nevíme, proč jsme tady, ale asi to nebude kvůli našim hezkým očím, nejspíš máme něco, co jiní nemají. Pokud jsme něčím výjimečný, je to dar a musíme se ho naučit využívat. Dlužíme to všem, kteří už padli v bojích s Voldemortem a tou jeho bandou zabijáků. Já to dlužím svým rodičům, Neville také a vy všichni určitě také znáte někoho, komu ta zmije už ublížila.“

      Ron byl z jeho státnického projevu celý nesvůj a trochu se ošil: „Víte, jak mě učení nebaví, nevím, jestli tu mám být, ale jestli mi to pomůže dostat pár smrtijedů do Azkabanu, tak tu zůstanu rád.“

      „Kvůli tomu zmetkovi vídám rodiče jen ve špitále a ani nevím, jestli mě poznávají… Jestli ze mě tady udělají aspoň trochu dobrého čaroděje, tak Lestrangeovou pošlu tam, kam patří,“ vybuchl jindy tak klidný a nenápadný Neville.

      „Mudlovské šmejdky se nemusíte ptát, co tu dělá. Já tu jsem správně,“ dodala Hermiona.

      Ginnin souhlas Harry slyšet nemusel, dobře věděl, co si myslí o Tomu Raddleovi. Ani ho nepřekvapilo, když dodala: „Pojďte ještě na chvilku do knihovny. Musíme zařadit všechny ty knihy, co sem Harry přinesl.“

      ***

      Hermiona byla z Harryho nově koupených knih nadšená, ze starých tisků a rukopisů, které si přinesl z rodového sejfu, byla u vytržení, a pohled do hradní knihovny ji pomalu rozbrečel. Chodila mezi regály, odhadovala jejich počet a velikost a pak nadšeně zajásala: „Tenhle hrad má větší knihovnu než Bradavice!“ Ron zbledl a začal přemýšlet o tom, jestli po něm budou chtít, aby četl i něco jiného než noviny.

      „A to je všechno pro mě, …pro nás,“ zajíkala se Hermiona. A Ronovi došlo, že kvůli téhle absolutně nepříčetné šprtce udělá úplně všechno.

      Harryho příspěvek do hradní knihovny byl sice velkorysý, ale proti tomu, co Merlin a zakladatelé shromažďovali po celá staletí a možná i milénia, to byla jen kapka v moři. Když chtěli knihy nastrkat do polic, odněkud vyběhli tři skřítci a trvali na tom, že zařadí knihy sami, že by jim zničili zavedený knihovní systém.

      Nejstarší skřítek jim rychle vysvětlil, jak se mají ve zdejší knihovně chovat a pak je nechal o samotě, ať si vyberou, co je zajímá.

      Harry se vydal prozkoumat první regál s knihami. Zaujala ho kniha s názvem Léčivá, obraná, a útočná kouzla v hadím jazyce. Vyndal ji z regálu a šel si sednout do křesla v čtenářském koutku. Jen dosedl, v krbu vzplál oheň, na stole se zhmotnila karafa s pramenitou vodou a pergamen s perem na poznámky.

      Ginny si vybrala knihu Bílá magie, obrana a útok. Ron se rozhlížel po různých knížkách, až ho nakonec uchvátila zvláštní šedá kniha s názvem Neutrální obranná a útočná magie. Hermiona dlouho procházela regály a poličky až našla knihu s názvem Runy v obraně i útoku. Neville dlouho váhal, když uviděl knihu s názvem Rostliny a pokročilá ochrana sídel, měl vybráno. Lenka se na rozdíl od něj nemusela dlouho rozmýšlet a cílevědomě hledala knihu zabývající se ovládnutím živlů.

      Knihovna byla nečekaně příjemné místo. To došlo i Ronovi, kterému nabídla teplý máslový ležák. Sice slabounký, ale o to chutnější.

      Skřítci je vyprovodili z knihovny s úderem desáté hodiny. Vydali se přímo do svých pokojů, dnešní den byl docela náročný.

      ***

      Druhý den začal nelítostný dril. Nikdo je nevaroval, jak velký důraz budou jejich učitelé klást na dobrou fyzickou kondici. Merlinovo oblíbené rčení o tom, že jen v silném těle prodlévá silná magie, jim po pár dnech lezlo krkem.

      To, čemu Godrik se Salazarem říkali lehká rozcvička, je málem zabilo. Po týdnu si už zvykli a po měsíci si mysleli, že je nic nepřekvapí.

      Překvapilo. Jednoho rána přišel místo zakladatelů Merlin. Připadali si jak spráskaní psi, ale legendami opředený mág vypadal spokojeně a prohlásil, že je na čase začít s výukou jízdy na koních. Říkal koně a myslel koně, naprosto normální, nemagická obrovská a agresivní stvoření vyšlechtěná pro rytíře v těžké zbroji, která si nejradši ze všeho dělala to, co sama chtěla, občas kolem sebe kopala a byla neustále připravená kousnout.

      Po dvou letech pádů, lámaní dřevců a končetin se dostali do stavu, že by se mohli utkat i s templářskými rytíři v době jejich největší slávy. Tvrdil to Merlin a o slovech Mistra už nikdo nepochyboval. Někdy jim za odměnu ukazoval vzpomínky z dob, kdy legendární příběhy a pověsti byly žhavými novinkami.

      Teď jim konečně dovolil sednout na jejich dospívající pegasy. To, co s koňmi zvládli na zemi, teď museli dokázat i ze vzduchu. Nebylo to snadné a bolelo to ještě víc. Při prvních jízdách, které spíš připomínaly zmatené poskakování, si Neville zlámal ruku.

      Když začali cvičit souboje, Hermioně se urvala podpěnka a nebýt Rona, tak se rozplácla z třiceti yardů o tu nádhernou louku, kterou vytvořil Merlinův um v podzemí hradu.

      Po této nehodě Godrik požádal Hectora, jejich elfího učitele, aby jim vytvořil nová sedla a brnění pro koně i jezdce, aby se v budoucnu něco podobného nemohlo zopakovat.

      Hector nezklamal, jeho kovářské dovednosti snad i překonávaly i kovotepecké umění skřetů. Výbava, kterou pro ně stvořil, byla nádherná na pohled, naprosto funkční a tak prosycená elfí magií, že se téměř nedala zničit. Nezapomněl ani na bájné zelené elfí boty, které zajišťovaly, že jejich majitel vždy dopadne na chodidla.

      Hector byl vůbec zajímavý tvor. Jeho inteligence byla srovnatelná s lidskou a v mnoha oblastech magie byl minimálně tak schopný, jako byli zakladatelé. Myslel jako člověk, choval se jako člověk a nebýt jeho špičatých uší a odporu k používání hůlky, tak by ho každý musel považovat za člena některé vznešené kouzelnické rodiny.

      Učil je jemné umění meče a lukostřelby. Salazar i Godrik byli výteční šermíři, ale oni dva ho nedokázali společnými silami porazit.

      ***

      Zprvu je mátlo, že nemají striktně rozdělené předměty. Jenže Merlin tvrdil, že magie je jen jedna a to jak ji dělíme je jen výmysl lidí, kteří mají rádi pohodlné zjednodušování. Při svých lekcích plynule přecházel od lektvarů k runám, od přeměňování k formulím, od nitrozpytu k léčitelství.

      Harry se dlouho nedokázal srovnat s tvrzením, že temná a bílá magie jsou jen dvě stránky téže mince a žádná z nich není výhradně dobrá nebo špatná.

      Merlin souhlasil, když Harry tvrdil, že temná magie požírá duši toho, kdo ji používá, že ničí jeho charakter a ani se nesnažil něco namítat proti Harryho přesvědčení, že všichni lidé, kteří podléhají emocím a vzteku také častěji propadají přitažlivé přímočarosti, kterou jim tato magie nabízí.

      Merlin počkal, až Harry vznese všechny své argumenty, a jen se zeptal:

      „A co když jediným kouzlem černé magie zničím v návalu vzteku útočníky, kteří zabíjejí bezbranné, plení a ničí? Budu kvůli tomu horší člověk? Je to jednoduchá otázka, ale máš na ní jednoduchou odpověď?“

      ***

      Ron připravoval Kostirost. Po pěti letech výcviku si už ani nevzpomínal na dobu, kdy lektvary a vše s nimi spojené upřímně nesnášel. Netvrdil, že příprava ingrediencí nebo hlídání teplot jsou jeho oblíbené kratochvíle, ale když to muselo být, dokázal si poradit i se složitějšími recepty.

      Před čtyřmi lety a sedmi měsíci jim Merlin navrhl, aby si zkusili udělat stejné hole, jako si koupil Harry. I Hermioně chvíli trvalo, než pochopila, že to není vtip. Opravdu nebyl a výroba holí trvala dlouho. Nejdříve museli najít vhodné ingredience, a protože Merlin trval na tom, že si každý udělá hůl přesně sobě na míru. Harry měl z počátku výhodu, protože měl svou hůl již hotovou, ale nakonec na něj také došlo. Ukázalo se, že jeho krásná a drahá hůlka je jen polotovar, který si stejně musí dodělat sám.

      Při shánění různých ingrediencí se velmi podrobně naučili magický místopis Británie, dozvěděli se mnoho nového o magických tvorech a rostlinách. Ale to nebylo všechno, když shromáždili vše, co potřebovali, museli různé materiály rozličnými způsoby zpracovat, aby je dostali do harmonie se svou vlastní magií. Učili se diagnostická kouzla, lektvary, různé transformace a transmutace.

      Po půl roce pokusů, omylů a někdy i výbuchů dokázal i Neville seslat jakékoliv známé kouzlo bez nejmenšího zaváhaní. Salazar mu pak vysvětlil, že výroba magické hole je nejlepší způsob, jak poznat svou magickou podstatu a naučit se s ní pracovat na intuitivní úrovni.

      Když nakonec Merlin uznal, že jejich hole jsou skoro tak dobré, jako by je pro ně udělal sám, a dovolil jim je poprvé použít, nestačili se noví nebeští jezdci divit. Jejich staré a dobře opečovávané Ollivanderovy hůlky byly určitě výborné, jenže jejich hole byly prostě lepší.

      ***

      Pět let je dlouhá doba, za kterou se leccos změní. První den na hradě si každý zabral svůj pokoj. Teď už jim vlastně stačily pokoje čtyři. První se sestěhovali Harry a Ginny. Pak byl chvilku zdánlivý klid, který ukončila Hermiona tím, že vynadala Ronovi pro naprostý nedostatek citu a empatie vůči své osobě. A měla k tomu důvod, Neville vyznal Lence lásku… Ron se pak musel hodně snažit, aby nebyl setrvale označován za kus špalku nebo zabedněnce zabedněného.

      „Magie lásky, nejstarobylejší a nejmocnější magie, kterou ten váš takzvaný Lord Voldemort nikdy nemůže ve své pýše a nadutosti docenit,“ to byla Merlinova slova, která pronesl potom, co se naučili bojovat na pegasech na zemi i v povětří, a následně jim doporučil, aby se učili bojovat ve dvojicích. „Jestli se nemýlím, už staří Řekové věděli, že milenci jsou nejlepší spolubojovníci,“ dodal a raději pominul některé choulostivější historické detaily.

      A něco pravdy na tom bylo, Ginny a Harry byli první, kteří dokázali v šermířském souboji využít své početní výhody a odzbrojit Hectora. Elfa to naprosto vyvedlo z míry, něco podobného se mu stalo naposledy jako pubertálnímu výrostkovi ve věku necelých dvě stě let.

      Harry se obával, že se elf na ně bude zlobit, ale on, poté co bohatýrsky se Siriusem spláchl svůj žal, jim na památku věnoval dvě dlouhé a štíhlé elfské dýky, které prý dokáží samy najít zranitelné místo v každé zbroji stvořené smrtelnou bytostí.

      ***

      Zítra se přemístí zpět do normálního času. Ginny se zeptala Helgy: „Má paní, jak zamaskujeme to, že jsme dospěli?

      „Nijak,“ usmála se Helga, „váš tréning byl úspěšný, nebude to vůbec zapotřebí.“ Když si všimla Ginnina tázavého pohledu, podala jí obšírnější vysvětlení:

      „Vaše mysl, tělo a magie jsou nyní v rovnováze a vaše schopnosti se rozvinuly velmi potěšitelným způsobem. Čím je naše magie silnější, tím menší vliv má čas na naše těla. Naše tváře jsou zrcadlem našich skutků. Vy jste velmi mocní a učili jste se magii používat v zájmu vyššího dobra, proto vypadáte skoro stejně, jako v den, kdy jste vstoupili do tohoto hradu. To, že jste přes léto vyrostli, zesílili a opatřili si pár jizev, není ve vašem věku nic tak mimořádného…

      Jiná věc je změna chování a úrovně vašich znalostí a dovedností. Budete se muset pořád kontrolovat, protože s tím vám žádná magie nepomůže…“

      ***

      Zakladatelé a ani Merlin nebyli žádní asketové, takže na poslední večer v zakřiveném čase naplánovali malou oslavu. Než se pustili do jídla, ujal se Godrik slova:

      „Jen pro připomenutí, naši mladí přátelé. Dnešním dnem se završila první a nejpodstatnější část vaší přípravy. Od dnešního večera můžete být právoplatnými členy řádu nebeských jezdců. Vstup do řádu je snadný, připojíte svůj podpis do Knihy jezdců a svůj magický závazek zpečetíte přiložením dlaně s obrázkem vašeho pegase na její desky. Pokud váš slib nebude upřímný, zmizí obrázek z vaší dlaně a vy zapomenete vše, co jste se tu naučili a co jste tu prožili.“

      Slib byl pro ně jen formalitou, duší i srdcem v řádu už dávno byli. To, že budou chránit všechny magické nebo inteligentní tvory, považovali za samozřejmost. Nedělat rozdíl mezi mudlou, kouzelníkem, elfem anebo třeba kentaurem jim nevadilo. Co jim způsobovalo mražení v zádech, bylo vědomí, že ochrana napadeného může pro útočníka znamenat zranění nebo i smrt.

      Merlin cítil jejich pochyby a měl z nich radost, chtěl vychovat bojovníky a ne vraždící monstra.

      Podepsali se a nikdo přitom neztratil paměť.

      Po Godrikovi je oslovil i Salazar:

      „Dámy a pánové, nemyslete si, že váš výcvik skončil. Dostali jste nezbytné základy, teď na nich budete muset začít stavět. Budeme se věnovat vaší přípravě i v Bradavicích. Za mou sochou v Tajemné komnatě najdete knihovnu, tělocvičnu a učebny, které budou vybaveny skoro stejně tak dobře jako ty místní.

      Vaši oři zůstanou zde a my se Siriusem se postaráme o to, aby byli v dobré kondici.

      Pokud je budete potřebovat, dokážeme je dostat na bradavické pozemky nebo i do hradu bez větších potíží.“

      Ani Rowena s Helgou nezůstaly stranou a po večeři velmi opatrně předaly Ginny, Harrymu a Siriusovi malý dárek. Každý z nich dostal po jednom vajíčku fénixe. Merlin jim doporučil, ať je raději odnesou do svých pokojů, protože se nejspíš do rána vylíhnou.

      Líhnutí fénixe byla zajímavá podívaná. Vajíčko puklo a vyrazily z něj plameny. Ty se ztišily a z vajíčka se vysypal jemňoučký popel, který nečekaně vzplál a proměnil se v mladého fénixe.

      Všichni tři fénixové zůstali s těmi, u nichž se vylíhli, žádný z nich necítil potřebu vyhledat nového pána a přítele.

      ***

      Ráno zakladatelé pod vedením Merlina zrušili zakřivení času a umožnili tak všem, aby se vrátili do míst, odkud na hrad přišli. První se přemístil pryč Hector, který šel požádat Merlinovým jménem o pomoc v nadcházejících těžkých dobách elfy, kentaury i trpaslíky.

      Pak je postupně opouštěli ostatní nebeští jezdci, až se zakladateli zůstali jen Harry a Sirius.

      Harry se rozhodl využít svou dědičnou schopnost a teleportovat se přímo do bradavické ředitelny. Už měl zabaleno.

      Ještě jednou ponořil ruku do vaku, aby zjistil, jestli na něco nezapomněl. K jeho úžasu mu skočil do dlaně jeden z mnoha detektorů černé magie, které nakoupil před pěti lety. Úplně na ně zapomněl, ale rozhodl se je nechat ve vaku, co kdyby se mu ještě někdy hodily…

      Rozloučil se se svým hradem a s hlasitým lupnutím se zhmotnil za zády svého dědy.

      ***

      Brumbál seděl za svým stolem a lámal si hlavu tím jak zvýšit bezpečnost své školy. Ministryně mu sice poskytla oddíl bystrozorů, kterým veleli Kingsley Pastorek a Tonksová, a měl tu i většinu Fénixova řádu, ale nepříjemná předtucha ho neopouštěla.

      Nadskočil na židli, když se někdo nečekaně zhmotnil za jejím opěradlem. Velmi ho překvapilo, když uviděl svého vnuka.

      Překvapení stíhalo překvapení. Po Harrym se v místnosti objevilo dalších pět lidí. Byl v šoku, tohle by na nejbezpečnějším místě magického světa vůbec nemělo být možné. Když mu došlo, kdo ho poctil svou návštěvou, sesunul se z křesla a poklekl před Merlinem, který promluvil nečekaně slavnostním hlasem:

      „Povstaň, můj dědici. Přišli jsme ti pomoci s obranou Bradavic před zrůdou, která si říká Lord Voldemort. Shromažďuje armádu nestvůr a co hůř, snaží se přivést zpět do světa živých Morganu Le Fay, která před tisíci lety málem zotročila celou Británii a s ní pak celý svět.“

      Godrik dodal:

      „Magie proudí celou planetou, vším živým anebo život dávajícím. Mnoho magických siločar se protíná v Anglii, je proto vhodným nástupištěm pro všechny, co prahnou po světovládě. Pokud ji Voldemort osvobodí a shromáždí své vojsko, náš svět padne a pohltí jej temnota.“

      „Kde jsem to přestal?“ zamyslel se Merlin. „Aha, ale ani my nebudeme bez spojenců. Náš zástupce již vyjednává o podpoře elfů, trpaslíků a kentaurů. Navíc se nám podařilo vycvičit nové nebeské jezdce. Jsou nadaní, všestranní a spolehliví.

      V průběhu příštího týdne ti řekneme, kdo to je a jak bys nám mohl pomoct s jejich další přípravou.“

      Jakmile Merlin domluvil, on i zakladatelé zmizeli stejně nečekaně, jako se předtím objevili.

      Brumbál ohromeně stál a vstřebával vše, co se právě dozvěděl.

       

      Items details

      • Hits: 8940 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      maja 12 Listopad 2012
      Díky za novou kapitolku, Víťo. Líbila se mi. Docela dobře se ti podařilo napěchovat těch pět let do několika stránek.
      Brumbál ještě neví, že Harry ví o tom, že je jeho děda, že ne? Praskne to příště?
      P.S. Ještě jsem letmo opravila pár přehlédnutých chybiček.
      #
      panvita 12 Listopad 2012
      Díki za pochvalu i opravy Májo s touhle kapitolou mi pomáhal Jarda spousta nápadů v kapitole je jeho práce

      P.S. Máš pravdu Májo Brumbál v příští kapitole zjistí že Harry ví už téměř vše už mu musí říct jen o věštbě
      #
      Solzo 12 Listopad 2012
      No gedwëy ignasia, je podle mě trošičku navíc a podle mě to působí malinko lacině, jinak ale super kapitola, určtě lepší než ta první a jestli udržíš stejnou tendenci, tak povídka bude stejně dobrá jako ty Májiny.
      #
      panvita 12 Listopad 2012
      Citace Solzo:
      No gedwëy ignasia, je podle mě trošičku navíc a podle mě to působí malinko lacině, jinak ale super kapitola, určtě lepší než ta první a jestli udržíš stejnou tendenci, tak povídka bude stejně dobrá jako ty Májiny.


      Já ale nechtěl jen okopírovat z Eragona gedwëy ignasia ale vymyslet vlastní symbol i znak na dlani bude mít podobné vlastnosti ale ne stejné.

      A děkuju ti za pochvalu.
      #
      Solzo 12 Listopad 2012
      Citace panvita:
      Citace Solzo:
      No gedwëy ignasia, je podle mě trošičku navíc a podle mě to působí malinko lacině, jinak ale super kapitola, určtě lepší než ta první a jestli udržíš stejnou tendenci, tak povídka bude stejně dobrá jako ty Májiny.


      Já ale nechtěl jen okopírovat z Eragona gedwëy ignasia ale vymyslet vlastní symbol i znak na dlani bude mít podobné vlastnosti ale ne stejné.

      A děkuju ti za pochvalu.

      Jo znak je jinej, a pokud by k němu i přišel malinko jinak neřekl bych ani Ň, ale tohle mě fakt praštilo, taky při psaním používám nápady jiných jako inspiraci, takže proti tomu nic nemám, ale dotyk čumáku na ruku, při prvním kontaktu záblesk a znak, fakt se mi vybavil Eragon a Safira.
      #
      panvita 12 Listopad 2012
      Citace: Jo znak je jinej, a pokud by k němu i přišel malinko jinak neřekl bych ani Ň, ale tohle mě fakt praštilo, taky při psaním používám nápady jiných jako inspiraci, takže proti tomu nic nemám, ale dotyk čumáku na ruku, při prvním kontaktu záblesk a znak, fakt se mi vybavil Eragon a Safira.

      Dobře tohle je určitá podobnost ale jinak kopírovat další věci nehodlam
      #
      Lachim 12 Listopad 2012
      Krásná kapitola. Pěkně to odsýpá.
      #
      Nicholas 13 Listopad 2012
      Tak tohle je už docela dobré čtení...
      #
      panvita 13 Listopad 2012
      Citace Nicholas:
      Tak tohle je už docela dobré čtení...


      Většina kapitoly je práce Jardy
      #
      Luna 13 Listopad 2012
      Hm... jsem na rozpacích. Dle nadšených komentářů, co tu vidím, mám prostě asi jen jiný vkus a jednoduše mi nevyhovuje tvůj styl psaní. Pochopitelně je to lepší než povídky různých Mařek, ale pořád jsi z mého pohledu dost pozadu za Lachimem i Májou.
      #
      panvita 13 Listopad 2012
      Citace Luna:
      Hm... jsem na rozpacích. Dle nadšených komentářů, co tu vidím, mám prostě asi jen jiný vkus a jednoduše mi nevyhovuje tvůj styl psaní. Pochopitelně je to lepší než povídky různých Mařek, ale pořád jsi z mého pohledu dost pozadu za Lachimem i Májou.


      Já ale píšu mnohem kratší dobu Mája a Lachim
      a taky mi bohužel vyhovuje jinej styl psaní
      než mají jiní autoři.
      Bylo mi jasný že některé moje nápady nebudou některým po chuti ale já píšu především abych vybil svojí fantasii. No a jestli se někomu nelíbí tak samozřejmě čtení je dobrovolné
      kladné komentáře mě potěší a záporné přinutí se pokusit polepšit