Hledej

Zpěv zlatého Fénixe

Zlat_Fnix_02Tento příběh přímo navazuje na konec knihy HP a Fénixův řád. Roztomilá scénka na nádraží, kdy si pár členů Řádu přišlo pohovořit s Dursleyovými,aby je přinutili chovat se k Harrymu slušně…

Na povídce spolupracují Mája a Karlos-sama. Karlos dodává skvělé nápady, píše pro Harryho učebnice a bude se zabývat temnou stranou a pradávným zlem. Mája si bere na starost romantiku, lidské vztahy a konečnou slohovou úpravu. Charaktery postav i zápletky spolu vytváříme pomocí diskuse na Skype a je to opravdu zajímavý styl tvorby. Jsme oba zvědaví, jak se vám trefíme do chutě a proto pište komentáře, podělte se s námi o vaše názory na naše společné dílko…

    Kapitola 25, Dimenzionální teorie

      Večeřeli ve čtyřech v Alexově bytě. Remus jim přičaroval na židle měkoučké péřové polštářky, Alex jim jako aperitiv nabídl lektvar proti bolesti. Jejich péče uváděla Harryho do rozpaků, Holly si ji naopak užívala. Remus se pořád nemohl vyrovnat s tím, že Snape na Harryho vztáhl ruku.

      „Ještě si to s ním vyřídím, tohle dělat nemůže,“ bručel si během večeře pod fousy.

      „Nech to být, Remusi, prosím. Je to v pořádku. Nezlobím se na něj. Profesor Snape měl právo takhle mě potrestat…“ snažil se mu domluvit Harry.

      „Ne, Harry. Na této škole byly zrušeny tělesné tresty před pětačtyřiceti lety, když se stal Brumbál ředitelem. Profesor Snape neměl právo vás zmlátit!“ rozčiloval se Remus.

      „Jenže on tak nějak patří do rodiny. Už nějakou dobu pro mě není jen profesorem. Pamatuješ, jak mě během prázdnin na víkend odvedl, aby mě naučil přemisťování? Vzal mě do sídla, které zdědil po matce, a představil mě skřítkům jako svého dědice. Ukázal mi závěť. Skutečně mi odkázal veškerý svůj majetek…“ vysvětlil mu Harry.

      „Pro Merlina! Proč by něco takového dělal?!“ žasl jeho opatrovník.

      „Myslím, že nepočítá s tím, že by tuhle válku mohl přežít a nepředpokládá, že by dostal příležitost zplodit potomka…“ uvažoval Harry.

      „Ale proč zrovna ty?“ nešlo to pořád Remusovi na rozum.

      „Možná proto, že kdysi velmi miloval Lily,“ přidal se svým názorem Alex. „Vím o tom. A také si pamatuji, jak moc ho vzalo, když tenkrát začala chodit s Jamesem.“

      „Ano, vyprávěl mi o ní,“ souhlasně přikývl Harry. „Přidal se k smrtijedům především proto, že neopětovala jeho lásku. Jenže milovat ji nepřestal. Když se dozvěděl, že po nás Voldemort jde, tak šel za Brumbálem, aby ji ochránil. Kvůli tomu se stal špehem. Její smrt ho téměř zničila…“ V hlavě se mu objevily vzpomínky, které mu Severus Snape tenkrát ukázal. Věděl, že nemá právo jim říct víc. Ale oni ani víc slyšet nepotřebovali.

      „O té závěti jsem nic netušil. Myslel jsem, že ho považuješ za rodinu kvůli zakladatelům a tomu, co s jejich pomocí vyvádíte s magií hradu…“ podotkl Remus a tvářil se při tom, jako by mluvil o počasí. Všichni tři přítomní dědicové zpozorněli.

      „Kde jsi přišel na dědice a na to, že by měli mít něco společného s magií hradu?“ zeptal se podezřívavě Harry. Alex se soustředil s přimhouřenýma očima a Holly bylo jasné, že právě prověřuje Lupinovy myšlenky.

      Remus se usmál, trochu vyčítavě pohlédl na Alexe a začal ochotně vysvětlovat:

      „Vycítil jsem, jako všichni, že se změnila magie Bradavic. Začal jsem si všímat toho, co se děje. To, že je Alex dědicem Helgy, je známý fakt. James jednou v žertu prohlásil, že rod Potterů nese dědictví Roweny a Godrika a Severus se přede mnou odhalil v Tajemné komnatě. Pak jsem zaslechl, jak se Alex baví na chodbě s portrétem Helgy, a začalo mi to dávat smysl. Jen profesor Brumbál mi k vám nepasoval, než jsem zahlédl na jednom z portrétů projít kouzelníka, který byl Albusovi velmi podobný, ale v ruce svíral druidskou hůl s křišťálem. Vzpomněl jsem si na jednu zapomenutou legendu, podle které byli zakladatelé žáky samotného Merlina. Historici ji zavrhli, jako smyšlenou, protože Merlin zmizel ze světa pět set let před narozením zakladatelů, ale mě ta legenda najednou připadá dost pravděpodobná. Založení této školy vypadá jako nápad, který se mohl zrodit v Merlinově hlavě. On vždy usiloval o spojení kouzelníků, kteří v té době žili značně samotářsky nebo v malých izolovaných skupinách…“

      „To není dobré, že sis toho všiml,“ mračil se Harry. „Brumbál to chce udržet v tajnosti…“

      „Profesor Brumbál, Harry,“ opravil ho Remus, a když viděl, jak Harry obrací oči v sloup, tak pokračoval: „Doporučoval bych ti, aby ses choval mnohem uctivěji, pokud chceš, aby ti odpustil.“

      „Budeme muset být opatrnější,“ vrátil se Alex k předchozímu tématu. „Se zakladateli budeme mluvit jen v Síni, ačkoli se dá těžko předpokládat, že některý ze studentů bude mít tak bystré smysly jako Remus.“

      „No, Godrik mě varoval, abychom si dávali pozor, o čem mluvíme, i v Nebelvíru. Říkal, že sleduje nějakého našeho studenta, který se chová podezřele. Máme možná v koleji špeha. Nechtěl mi prozradit, kdo to je, protože nemá dostatek důkazů a nechce nikoho nařknout neprávem…“

      „To se bude těžko dokazovat, protože kdyby měl vypálené znamení zla, tak už by ho hrad izoloval,“ uvažovala Holly.

      „Já na Červíčka nezapomínám,“ zabručel Harry. „Jsem opatrný a vedu k tomu i ostatní, co toho vědí víc, než by měli. Teď, když už Hermiona zvládla kouzlo Tajemství, je to jednodušší. Ona ostatně již také na zakladatele přišla. Je někdy až nepříjemně všímavá. Musím ji brzdit, aby nechtěla ty své teorie probírat na chodbách, nebo během vyučování…“

      „Hermiona byla vždycky nesmírně bystrá,“ usmál se Remus.

      „To, že se Bradavice změnily, poznali dokonce i prváci, takže je těžké zabránit studentům, aby vytvářeli všelijaké teorie. Musíme si jen dávat pozor, abychom jim neposkytli víc vodítek k tomu, aby odhalili pravdu,“ mračil se Alex. Pak se otočil na Remuse: „Musím Albusovi říct, že jsi na to přišel, Reme. Bude s tebou chtít pravděpodobně mluvit.“

      „Ano, chápu. Stejně jsem s ním svá zjištění chtěl konzultovat,“ přikývl Remus.

      „Už je na čase, abyste se vydali do hajan, dětičky,“ usmál se Alex na dvojčata a ta se na něj za to oslovení zamračila. „Půjdu vyprovodit Holly. Odvedeš na kolej Harryho, Remusi?“

      Cestou Remus Harrymu vyprávěl o Orionovi.

      „Pořád s Romanem vyvádějí nějaké hlouposti. Nechal jsem s nimi včera Tonksovou, aby je pohlídala, oni ji zavřeli do hladomorny a vylezli na střechu strážní věže. Museli jsme je sundávat na košťatech, protože se báli dolů…“ vyprávěl pobaveně. „Od Romanovy mámy pak dostali na zadek oba,“ smál se Remus, když viděl, jak při tom Harry zrudnul.

      „Tohle budu mít na talíři ještě dlouho, co?“

      „Já už tě s tím zlobit nebudu, Harry. Brumbál se to určitě také dozví, on ale není ten typ, který si z tebe bude kvůli tomu utahovat, ale Alex? Nevím, nevím…“

      Před Buclatou dámou potkali Levanduli a Parvati.

      „Vracíte se do školy, pane profesore, když už jste vyléčený?“ zajímala se děvčata.

      „Jak jste přišly na to, že je vyléčený?“ žasl Harry.

      „Ty jsi dnes nečetl Denního věštce?“ divila se Parvati. „Byla toho plná titulní strana. Léčitelé od Svatého Munga potvrdili, že existuje lektvar, který dokáže vyléčit lykantropii a hrozně je rozčiluje, že o tom lektvaru nic nevědí. Ani kdo ho vyrobil, ani z čeho se skládá…“

      Remus holkám potvrdil, že je vyléčený a že se vrací, počkal, až zalezou na kolej, vzal si Harryho stranou a rozprostřel kolem nich diskrétní kouzlo.

      „Albus se pokusil léčitele umlčet, ale nedali se. Na mazání paměti jich bylo moc, tak to nechal být. Mě už se během dne sešlo dvanáct žádostí o léčbu od vlkodlaků, kteří zatím váhali na kterou stranu se přidat. Počítám, že v noci jich bude ještě víc. Začal jsem dělat pořadník a všechny ujišťuji, že na každého časem dojde. Nesmíme to přehánět, aby sis nemusel oči vyplakat. Severus se pokouší původní lektvar ještě upravit, aby stačilo vypít jen jeden, v den úplňku,“ vysvětloval Remus.

      „Proč ještě vařit lektvar, když jsi už vyzkoušel, že samotné slzy léčí spolehlivě?“ divil se Harry.

      „Protože do kotlíku dáš pět slz a vyléčíš tím pět až šest vlkodlaků, jak slibuje Severus. Nebude tě to tolik vyčerpávat. Na Mrzimorském hrádku je teď pětatřicet potřebných a jak jsem říkal, žádosti se hromadí. Albus se domlouval se Severusem, komu připsat vytvoření toho lektvaru. Severus se k němu hlásit nemůže a ani nechce. Prohlásil ale, že jen tobě ho připsat nemůžou, protože s tvými všeobecně známými lektvarnickými dovednostmi by tomu stejně nikdo neuvěřil. Navrhl, aby byl ten lektvar připsán tobě a Holly, aby to znělo pravděpodobněji. Albus si o tom s vámi asi bude chtít v sobotu promluvit…“

      „Tak to nevím, jestli s námi bude chtít mluvit. Dokonce se obávám, aby naše sobotní lekce nezrušil. Vypadá pořád hodně naštvaně…“ mračil se Harry.

      „Určitě nepřeruší váš trénink jen proto, že se na vás zlobí. Neboj, ono ho to přejde,“ utěšoval ho Remus, rozcuchal mu vlasy a poslal ho spát.

      ooOoo

      Sobotní zvěromágská lekce skutečně neodpadla. Brumbál se k nim ale choval stroze, důsledně jim vykal a oslovoval je: pane Pottere a slečno Goodmannová. To asi Harryho mrzelo nejvíc. Už mu začínal chybět ten laskavý a starostlivý dědeček.

      Tentokrát neprocvičovali Zlaťáka a Píšťalku, ale své nové drobné formy. Tak po Komnatě nejvyšší potřeby poletovali jako vrabec a sýček. Brumbál s jejich dovednostmi vypadal spokojen. Probral s nimi Lykantropin, jak Snape nazval lektvar se Zlaťákovými slzami, a doporučil jim, aby začali zkoumat, jestli se jim v duši neskrývá ještě nějaká zvířecí forma, protože magičtí zvěromágové mohou zvládnout i dvě až tři podoby nemagických zvířat.

      „Rychlou formu již máte, drobnou a nenápadnou také. Chtělo by to ještě nějakou nebezpečnou, útočnou formu, nějakého dravce…“

      Vzhledem k tomu, že se ke konci lekce Brumbál tvářil již docela spokojeně, tak se Harry odvážil zeptat:

      „Vy také máte ještě jinou formu než čmeláka a jednorožce, pane?“

      Brumbál na ně chvíli hleděl tak upřeně, až oba znejistěli a Harry začal litovat, že se vůbec zeptal. Pak se proměnil… v obrovského prošedivělého medvěda, který hrozivě zabručel.Grizly_7 Když viděl, že oba vylekaně o pár kroků ustoupili, tak se zase proměnil zpět a s nepatrným úsměvem vysvětloval:

      „Tohle byla má první forma. Jako medvěd grizzly jsem také zaregistrován na Ministerstvu jako zvěromág…“

      „Magičtí zvěromágové se také musí registrovat, pane?“ zajímala se Holly.

      „Ne, slečno Goodmannová. Pro magické zvěromágy registr neexistuje hned z několika důvodů. Jednak proto, že je to schopnost velmi ojedinělá a také proto, že současné zákony jsou v tomto případě velmi kontroverzní. Magický zvěromág by totiž podle nich přestal být člověkem a byl by zařazen do kategorie magických bytostí podle katalogu Ministerstva. Ztratili byste svá lidská práva.“

      „No nazdar! Tak teď již chápu, proč vám tolik záleží na tom, aby se o našich schopnostech nikdo nedozvěděl,“ vyhrknul Harry.

      „Nejde ten podivný zákon změnit, pane profesore?“ zajímala se Holly.

      „O to již jsem se několikrát pokusil, už jenom vzhledem ke svým vlastním schopnostem, ale Starostolec je zkostnatělá, tradicionální instituce, a prosazování nových zákonů tam jde velmi ztuha. Nicméně se o to kvůli vám jistě ještě pokusím…“

      Harry a Holly odměnili jeho postupné roztávání vděčným úsměvem a s dobrým pocitem se vydali zpět na kolej.

      Vyhráno ovšem ještě neměli. V neděli měla Holly schůzku se Snapem. Měla s ním pracovat na redukci vlkodlačího lektvaru, aby její jméno mohlo být pod Lykantropinem napsáno po právu, a Harry měl s Hermionou lekci stínové magie. Dal sebou Holly skleničku svých slz, aby s nimi mohla experimentovat a najít ingredience, které by jejich účinek posílily.

      Brumbál se k němu i k Hermioně opět choval dost stroze a oslovoval je velmi formálně, přestože se opravdu velice snažili a pomocí stínové magie jeden druhého několikrát omráčili, svázali a znehybnili. Jeho: „Dnes jsem s vaším výkonem docela spokojen,“ by se snad dalo považovat za pochvalu.

      ooOoo

      A už tady byl zase pracovní týden. Spousta úkolů a učení, lekce živelné magie s Alexem, lekce šermu se Snapem, tréninky famfrpálu, protože první zápas sezóny se blížil…

      Harry byl šťastný, když se mu podařilo vyšetřit pár nerušených okamžiků, které mohl strávit s Lenkou. Byla ho vyprovodit i na jeho čtvrteční lekci šermu se Snapem. Došli až ke krásně vyřezávaným dveřím v sedmém patře. Tam se s ní Harry rozloučil a vstoupil do Síně zakladatelů, kde na něj již čekali profesoři Snape a Brumbál v srdečném rozhovoru s portréty. Slyšel, jak jim Brumbál domlouvá, aby se po hradě pohybovali s větší opatrností, že jejich přítomnost již upoutala pozornost některých všímavějších jedinců, vzal si svůj cvičný meč a začal se rozcvičovat.

      V tom se dveře do Síně znova otevřely a dovnitř nenuceně vešla Lenka. Zdvořile pozdravila oba profesory a obrátila se na Harryho:

      „Zapomněla jsem se tě zeptat, jestli se mnou půjdeš příští sobotu do Prasinek, Harry.“

      „Jak…, jak ses dostala dovnitř,“ zakoktal se překvapený Harry.

      „Vždyť jsem přece viděla, jak sem vcházíš, Harry,“ usmála se bezelstně Lenka a zvědavě se rozhlédla po místnosti.

      „Ale, myslel jsem, že sem můžou vstoupit jen dědicové?“ znejistěl Harry.

      „Ano, je to tak. Musí být dědičkou některého z nás, pokud jí Síň vpustila dovnitř,“ ubezpečila ho Rowena. Lenka udělala roztomilé pukrle a uctivě pozdravila všechny přítomné portréty.

      „Snad nám na to odpoví Moudrý klobouk,“ otočil se Brumbál k plstěné hučce uprostřed kulatého stolu.

      Lenka„Slečna Láskorádová v sobě nese Merlinovu magii, vážení. Je to tvá pra praneteř, Albusi Brumbále,“ vyrazil všem přítomným dech pan Hučka a jeho ústa pod krempou se zkroutila v něčem, co připomínalo škodolibý úsměv.

      „To není možné!“ nevěřícně kroutil hlavou Brumbál. „Můj bratr nebyl nikdy ženatý, nemá potomky. Zamiloval se jen jedinkrát ve svém životě, ale jeho vyvolenou tenkrát rodiče provdali v domluveném sňatku za nějakého Francouzského šlechtice. Tuším, že se jmenovala Anabella…“

      „Moje prababička se jmenuje Anabella de Vallé des Roses a babička je Abigail Desiree la Tour de Witches(*). Obě teď žijí v Paříži. Každé léto je s tatínkem alespoň na týden navštívíme,“ rozzářila se Lenka a Brumbál lapal po dechu.

      „Samozřejmě! Jak to, že mě to nenapadlo dřív?“ divil se Snape. „Vždyť ta podoba je jasně zřetelná, Albusi. Má stejné oči jako ty a Aberforth a je stejně … excentrická jako vy dva. Nepochybuji, že je plodem té jeho nešťastné lásky,“ bručel si téměř sám pro sebe Snape a Brumbál s ním očividně souhlasil.

      „Proč jsi mi to neřekl dřív!“ udeřil pak na pana Hučku.

      „Čekal jsem, jestli na to nepřijdeš sám. Její babička a matka bohužel v Bradavicích nestudovaly, ale když sem přišla tato malá, tak jsem ji okamžitě poznal. Byl jsem zvědavý, jak dlouho bude trvat tobě, než v ní rozpoznáš rodovou podobu,“ chechtal se klobouk a Brumbál brunátněl. „Na oživení síně jsem ji nepotřeboval, protože jsi tu byl ty. Ona stejně ještě plně neovládá svou magii, takže by nám moc nepomohla…“ pokračoval již vážněji klobouk.

      „Takže jste můj prastrýček, pane?“ rozzářila se Lenka, když jí to konečně všechno došlo. „Seznámíte mě i s mým pradědečkem?“ zajímala se s takovým klidem, jako by nově objevené příbuzenstvo nacházela celkem pravidelně.

      „Jistě, děvenko, samozřejmě. Půjdeme za ním třeba hned. Jsem moc zvědavý, jak bude na tyto novinky reagovat, rosomák jeden opelichaný. A ty nám za to prozradíš, kde přesně bydlí tvá prababička s babičkou, že?“ byl Brumbál najednou plný energie a chystal se Lenku odvést.

      „Ještě potřebuji vědět, jestli se mnou půjde Harry příští sobotu do Prasinek, pane. Musím nakoupit nějaké dárky k Vánocům a chtěla bych, aby mi Harry trochu poradil…“ vzpomněla si Lenka na prvotní důvod, proč sem přišla. Harry rozpačitě a provinile pokrčil rameny a zadíval se prosebně na Brumbála. Ten ho zpražil přísným pohledem a Harry posmutněl. Pak ovšem jeho pohled roztál, když se zadíval na Lenku, a odpověděl:

      „Původně jsem chtěl Harrymu výlet do Prasinek za trest zakázat, ale jestli ho opravdu tak nutně potřebuješ, děvenko, tak ho s tebou pustím. Ovšem musíš mi slíbit, že na něj dáš pozor, aby zase neprováděl nějaké nepřístojnosti.“ Harry zrudnul a Lenka nadšeně přitakala.

      Pak spolu odešli.

      Harry musel vytrpět od Snapea pár jedovatých poznámek o tom, kam to až dopracoval, když ho musí hlídat někdo takový, jako je slečna Láskorádová, a umožnil Harrymu, aby svou frustraci vybil během souboje. Lekce dvakrát až třikrát týdně už byly na Harryho stylu znatelné, ačkoli na Snapea ještě zdaleka neměl.

      Lenka se druhý den rozplývala nad svým pradědečkem, což Harry dost dobře nechápal, když vyšlo najevo, že Brumbálův bratr Aberforth je vlastně ten špinavý, plesnivý dědek, co vlastní hostinec U Prasečí hlavy. Ovšem Lenka dokázala být nadšená z různých prapodivných věcí… Prozradila také Harrymu, že jí ředitel dal nějaké knížky o magické zvěromagii a tuto sobotu, po prvním famfrpálovém zápase sezóny, ji pozval na společnou hodinu s Harrym a Holly. Harry se s ní pokusil navázat telepatický kontakt a k Lenčinu obrovskému nadšení se mu to podařilo. Začala se těšit, že už bude brzy po Zapovězeném lese pobíhat jako jednorožec se svou kamarádkou Alenkou, a Harry se marně pokoušel krotit její nadšení.   

      ooOoo

      Sobotní zápas se Zmijozelem byl krátký a jednoduchý. Jediní, kdo ve zmijozelském týmu dělal trochu problémy, byli odrážeči – Crabbe s Goylem. Neměli příliš mnoho přesných zásahů, ale když už se trefili, tak to znamenalo pro zasaženého rychlý přesun na ošetřovnu. Naštěstí noví nebelvírští odrážeči, pořádně vyškolení Fredem a Georgem, byli mnohem rychlejší a hbitější než ti dva kolohnáti a tak u většiny potlouků byli dřív. Zbytek týmu také nedokázal s nebelvíry držet krok. Ti už po patnácti minutách vedli padesát k nule a Harry zahlédl zlatonku. Harper, který nahradil v týmu Malfoye, nebyl pro Harryho soupeřem, a Nebelvír tak vyhrál po sedmnácti minutách dvě stě k nule.

      Nebelvírská kolej měla opět důvod k oslavě, ale Harry se ji nezúčastnil. Šel s Hermionou do knihovny pracovat na svých domácích úkolech. Hermiona vypadala unaveně. Už pár dní.

      „Ty v noci nespíš, že máš takové kruhy pod očima? To se učíš ještě po nocích?“ zajímal se Harry a Hermiona si rychle opravila kouzlem nenápadné líčení, aby svou únavu zakryla.

      „Neučím se. Jen mě v poslední době trápí podivné sny. Probudím se uprostřed noci a nemůžu usnout, protože na to, co se mi zdálo, nemůžu přestat myslet. Většinou to dopadne tak, že si rozsvítím lampičku, dvě, tři hodiny si čtu a pak se mi občas podaří nad ránem si ještě chvilku zdřímnout,“ odpověděla mu Hermiona.

      „Na noční můry zabírá jedině Bezesný spánek, ale ten nelze užívat dlouhodobě. Ale můžu se s tebou rozdělit o bylinky, které si pěstuji v truhlíku za oknem. Dělám si z nich čaj pravidelně a dost mi pomáhá. Především rychle usnout, když se z noční můry probudím,“ nabídl jí Harry.

      „Když ony to nejsou vyloženě noční můry, Harry. Jen takové podivné sny, které mě nutí k zamyšlení. Je to zvláštní. Vracím se opět do takového zajímavého pohádkového světa, o kterém jsem snila, když jsem byla malá. Přestalo to, když jsem se dozvěděla, že jsem čarodějka…“

      Ve čtyři odpoledne si pro Harryho přišly Holly s Lenkou a on doporučil Hermioně, aby si šla před večeří na chvíli zdřímnout, protože se bojí, aby ho při tom všem zívání nespolkla.

      Lence se na první lekci nepodařila kompletní přeměna. Byla z toho trochu posmutnělá, ale to rychle přešlo, když se jí těsně před večeří podařilo proměnit svou ruku ve zlaté kopýtko. Ano, bylo jasné, že z ní bude jednorožec. Je ještě mladá a tak bude mít pravděpodobně roh protkaný zlatými žilkami, zlaté žíně a kopyta. Celá se rozzářila z toho dílčího úspěchu a nadšeně objala Brumbála, kterému z toho dojetím zvlhly oči. Harry a Holly mezitím diskutovali o své další podobě.

      „Já bych chtěl být velký silný pes, jako je Čmuchal, ale nemůžu se s tou podobou pořád nějak ztotožnit,“ mračil se Harry.

      „Tak to já cítím silnou přitažlivost k velkým kočkám. Hrozně mi imponuje tygr, jaguár, levhart, nebo i gepard. Teď jen během meditace zkoumám, který z nich je mi nejbližší,“ prozradila mu Holly a Harry se nad jejími slovy zamyslel. Ano, cítil podivné šimrání v žaludku, když si vybavil některou z těch majestátních kočkovitých šelem.

      „Možná budu také kočka,“ zabručel. „Naše příbuzenství se pravděpodobně musí nějak projevit…“

      Začali zkoušet částečnou přeměnu jako Lenka, ale ještě se svým dalším zvířetem nebyli ztotožnění natolik, aby dosáhli nějakého výsledku.

      ooOoo

      Další týden byl stejně hektický, jako ty předchozí. Holly s nimi do Prasinek nešla. Měla od Alexe zákaz, ale vůbec jí to nevadilo, protože byla stejně domluvená se Snapem, že budou pokračovat v práci na Lykantropinu. Dokonce si vynutila na Harrym slib, že se k nim v laboratoři přidá, až se vrátí s Lenkou z nákupů.

      Výlet do Prasinek si Harry tentokrát opravdu užíval. Byl si vědom, že je dnes tady jen díky Lence, a tak se jí věnoval naplno. Vyhýbali se společnosti ostatních a brzy oba propadli nákupnímu šílenství. Harry také neměl ještě dárky pro přátele, a jak s Lenkou probíral, co by se mohlo líbit Hermioně, Ronovi, Nevillovi, Holly…, tak pro ně nakoupil pár drobností také. Zasekli se u bratrů Brumbálů.

      „Já budu řediteli kupovat teplé ponožky, jako každý rok,“ culil se Harry a pak musel Lence vyprávět o svém dobrodružství se zrcadlem z Erisedu v prváku. Pobavilo ji to, ale co má Albusovi koupit jí nenapovědělo. Nakonec se rozhodla u místního klenotníka a koupila mu ozdobný stříbrný hřebínek na vousy v soupravě se sponou, kterou by si je mohl spínat. Na obou byla krásná plastika jednorožce, takže i Harry uznal, že se k Brumbálovi hodí.

      „Nedokážu ti poradit, co bys měla koupit Aberforthovi, Lenko, protože ho vůbec neznám. U Prasečí hlavy jsem byl jen jednou, takže bych ho možná poznal, kdybych ho potkal, ale opravdu netuším, co by se mu mohlo líbit…“ omlouval se.

      „Tak za ním teď zajdeme, Harry. Chtěla bych, abyste se spolu skamarádili,“ řekla Lenka a nadšeně vyrazila směrem k té zaplivané putyce.

      Nebylo tam moc hostů. V rohu seděly dvě stařičké čarodějnice, u výčepu nějaký zakuklenec a u okna čtyři studenti ze sedmého ročníku, kteří se s máslovým ležákem nechtěli mačkat U Tří košťat. Aberforth je mlčky pozval do místnosti za výčepem, kde se nacházela, kupodivu docela čistá a útulná kuchyň. Jakmile se za nimi zavřely dveře, popadl nečekaně klopy Harryho pláště a přitiskl ho ke stěně.

      „Tak hele, mladej! Ty prej mi běháš za vnučkou! Radil bych ti, aby ses k mé holčičce choval hezky slušně, protože jestli jí ublížíš, tak Voldemort bude ten menší z tvých problémů. Je ti to jasný?!“

      Harry lapal vyděšeně po dechu a v ruce držel hůlku, připravený bránit se, pokud by ten dědek hodlal s násilnostmi pokračovat, ale Lenka to nedopustila.

      „Okamžitě ho pusť, pradědo! Jestli mu ublížíš, tak s tebou již do smrti nepromluvím! Harry je už víc než rok mým nejlepším přítelem. Mám ho moc ráda a on mě také. Nikdy by mi neublížil!“ pustila se rázně do hostinského a ten ho neochotně pustil. Pořád na něj ale zíral značně popuzeně.

      „Nikdy by ti neublížil? Vždyť tě na konci minulého školního roku odtáhl přímo do rukou smrtijedů na Ministerstvu!“ vyčetl Lence, ale jeho výtka směřovala přímo k Harrymu.

      „Nechtěl jsem, aby se mnou šli, chtěl jsem jít sám, ale oni si nedali říct,“ hájil se chabě Harry a trochu couvnul, aby byl z dosahu toho agresivního staříka.

      „Ano, bylo to tak, dědečku. Harry nás nechtěl vystavit nebezpečí, ale my jsme ho nemohli nechat jít samotného. Navíc nás celý rok učil jak bojovat, takže jsme nebyli tak bezbranní, jak si asi myslíš. Několik smrtijedů jsme dokonce zneškodnili,“ snažila se ho uklidnit Lenka.

      „Jo, slyšel jsem,“ zabručel Aberforth. „A srovnali jste při tom půlku Odboru záhad se zemí. Tehdy mi to připadalo zábavné, ale to jsem ještě nevěděl…“ zamračil se a rozpačitě se odmlčel.

      „Nikdy bych Lence nedokázal ublížit, pane Brumbále. Máte mé slovo, že ji budu chránit svým životem,“ prohlásil téměř slavnostně Harry, Aberforth se uklidnil a Lenka ho odměnila zářivým úsměvem.

      „No dobře. Dáte si něco, nebo jste mě přišli jen pozdravit? Musím se vrátit do lokálu…“ smířlivě se zeptal hostinský a Harry uklidil svou hůlku do pouzdra.

      „Zastavili jsme se jen na skok, abychom tě pozdravili, pradědečku. Musíme ještě pokračovat v nákupech,“ odpověděla za oba Lenka a k Harryho velké úlevě se vydali zase ven.

      Krátké, ale intenzivní setkání, Harrymu postačilo k tomu, aby si udělal představu o tom, co by se Aberforthovi mohlo líbit jako dárek.

      „Být na tvém místě, tak mu koupím album a dám do něj pár tvých fotografií. A jestli máš nějaké fotky babičky a prababičky, tak by za ně určitě byl také vděčný.“

      Lenka ocenila jeho nápad nadšeným polibkem a vyrazili opět po obchodech. Harry obstaral dárky i pro Remuse, Tonksovou a Oriona, pro Alexe a dokonce i pro profesora Snapea. Byl docela zvědavý, co mistr lektvarů řekne na ozdobnou sadu křišťálových míchátek v několika různých velikostech. Konec konců byl to Snape, kdo se označil za člena rodiny, ne?

      Promrzlí a spokojení se na chvíli usadili U Tří košťat na šálek horkého čaje a vrátili se na hrad dřív, než výlet oficiálně skončil, protože Lenka se chystala balit dárky a Harry slíbil své sestře, že přijde pomáhat s Lykantropinem do laboratoře.

      Uložil nakoupené dárky do svého prostorného kufru, převlékl se do pracovního hábitu a vyrazil do sklepení.

      Na chodbě, vedoucí k zmijozelské koleji, mu ale zastoupili cestu Nott, Crabbe a Goyle.

      „Co pohledáváš tady dole, Pottere? Tak sám a bez smečky svých ochránců. Je to od tebe poněkud troufalé, nemyslíš?“

      „Uhněte!“ neohroženě ho odpálkoval Harry. „Mám trest s profesorem Snapem a on není příliš tolerantní, co se týče pozdních příchodů.“

      „Tím víc důvodů, abychom tě trochu zdrželi, že, Pottere?“ ušklíbl se Nott a jeho tupé gorily se pobaveně zašklebily.

      Harry neměl náladu se s nimi dohadovat. Hůlka už mu vklouzla do ruky před chvílí a tak neváhal a poslal za profesorem Snapem neverbálně svého patrona. Jenže zmijozelové si to vysvětlili jako útok a začali na něj vrhat jednu kletbu za druhou. Ne, že by na něco takového Harry nebyl připravený. Hned, jak vyběhl patron, měl kolem sebe rozprostřený kopulovitý štít a vzápětí další kletby odrážel tím zrcadlovým spět na jejich sesílatele.

      A tak Nott krvácel ze sečné rány na rameni, Goyle byl obsypán boláky a Crabbeho neudržely zesulcovatělé nohy a válel se po zemi. A do toho vtrhl jako bůh pomsty rozlícený profesor Snape.

      „Co to tady zase vyvádíte, Pottere!“ zařval a Harry spustil zrcadlový štít. V tom okamžiku ho ale zasáhla další kletba od Notta. Na špičce nosu se mu utvořil obrovský vřed, nadouval se, zvětšoval se, až praskl tak prudce, že hnis vystříkl přímo Snapeovi do obličeje.

      Řediteli zmijozelské koleje šlehaly z očí blesky a tři jeho svěřenci se pokusili o útěk. Snape neřekl ani slovo, hůlku měl stále v rukávu a přesto těm třem zarostly nohy do podlahy. Harry cítil, jak se při tom tetelí magie hradu, ačkoli nebyl na svém vlastním území. Brumbál a Alex to museli pocítit také, protože tu oba byli dřív, než si Snape stihl očistit obličej.

      Snape se zatvářil značně rozmrzele po té, co se vyšetřování incidentu ujal ředitel osobně. Odebral všem zúčastněným hůlky. Ta Harryho ukázala zrcadlový štít, kupolovitý štít a pak z ní vyskočil maličký jelen a prohlásil: „Pomoc, přepadli mě zmijozelští…“

      Naštěstí neprozradil adresáta, takže se smrtijedi ve výcviku mohli domnívat, že se Harry dovolával pomoci u Brumbála nebo Goodmanna. Kdyby tušili, že ho poslal za Snapem, tak by asi nevěřili svým uším… Ředitel se zlehýnka usmál a požádal Alexe, aby Harryho zbavil té nevhodné ozdoby nosu. Pak prověřil kouzla, která vyšla z hůlek zmijozelů.

      „Chci slyšet vaše vysvětlení, pánové!“ prohlásil pak tvrdě a zahleděl se nejdřív na Harryho.

      „Šel jsem na trest s profesorem Snapem a oni mě tu přepadli, pane. Jak jste viděl, jen jsem se kryl,“ řekl s pokrčením ramen Harry.

      „To není pravda, pane!“ bránil se Nott. „On si začal! Jen jsme ho zastavili, abychom se ho zeptali, co pohledává v našem sklepení, jenže on vytáhl hůlku a seslal na nás kletbu!“

      „Tak se přesvědčíme, jak to bylo,“ zamračil se Brumbál a mávnutím hůlky proměnil jednu stěnu v zrcadlo. Na něm se začal promítat zrychleně děj pozpátku do dalšího mávnutí hůlky v momentě, kdy se Harry z obrazu začal vzdalovat. Pak se zastavil a celá scéna se jim před očima začala promítat na stěně i se zvukem. Bylo to jasné. Zmijozelští zírali na ten film s vytřeštěnýma očima. Netušili, že ředitel něco podobného dokáže. Ostatně ani Harry ne. Bude se muset zeptat Brumbála na to, jak to dělá; tohle by se mu mohlo někdy hodit.

      „Zdá se, že ani školní trest, který jste dostali za poslední incident, vás nepřiměl k zamyšlení, pánové,“ povzdechl si zklamaně Brumbál. „Musím napsat vašim matkám, že navrhuji vaše podmínečné vyloučení. Jako by nestačilo, že jsou vaši otcové zločinci na útěku před zákonem. Obávám se, že ty ubohé ženy nebudou potěšeny zprávou, že jejich synové se rozhodli následovat své otce na dráze zločinu…“ Brumbál se tvářil smutně až tragicky, Crabbe s Goylem vystrašeně a Nott vzpurně.

      „Moje matka již nežije, pane. Dopis můžete poslat tak maximálně mému zločinnému otci!“ odsekl s úšklebkem na tváři.

      „Ano, myslím, že právě to udělám, pane Notte,“ odvětil Brumbál a nepřestal se tvářit pochmurně. Pak požádal Alexe, aby ty tři odvedl na ošetřovnu. Jejich nohy se v tom okamžiku uvolnily, ale jejich ustrašené výrazy nezmizely. A to dokonce ani po Snapeově škodolibé poznámce:

      „Strhávám Nebelvíru deset bodů za váš pozdní příchod, Pottere!“

      ooOoo

      Po hodině strávené ve Snapeově laboratoři Harry pochopil, že Lykantropin má s původním Vlkodlačím lektvarem společného již jen málo. Zůstalo pouze pět přísad a přibylo šest dalších, které měly posilovat účinek slz zlatého fénixe a stabilizovat lektvar natolik, aby si udržel účinnost několik měsíců. Úplněk v poslední listopadový den měl posloužit jako testovací. Pokud s lektvarem uspějí, bude ho možné začít vyrábět ve velkém a zbavit tak mnohé vlkodlaky prokletí již do konce tohoto roku.

      Harry naslouchal zapálené odborné diskusi Holly a Snapea o dalších přísadách. Jeho sestra chtěla vyzkoušet nějaké byliny, které znala z Japonska a dost důrazně prosazovala žluč pandy velké, o které tvrdila, že by měla účinky Zlaťákových slz znásobit až desetinásobně. Snape tyto přísady neměl vyzkoušené a tak se trochu zdráhal. Nakonec zvítězilo jeho nadšení pro nové experimenty a svolil, pokud se Holly podaří získat ty ingredience během příštího týdne.

      „Úplněk se blíží. Lykantropin musí být do deseti dnů hotový, jestli ho máme řádně otestovat. Máme dvacet dobrovolníků, takže pokud máte s tou žlučí pandy pravdu, budou nám stačit dvě várky lektvaru…“

      Holly se tvářila spokojeně, že se ji podařilo prosadit svou. Považovala to za malou satisfakci za ten výprask z minulého týdne.

      „Myslel jsem, že jsou pandy přísně chráněný ohrožený druh. Moc se mi nelíbí, že chceš používat ingredience zrovna z nich,“ protestoval Harry.

      „Snad si nemyslíš, že by kouzelníci pandy zabíjeli, jen aby z nich získali trochu žluče, Harry!“ zhrozila se Holly. „Naopak. Chovají je a vypouštějí zpět do přírody. Žluč jim odebírají pomocí magie. Nijak je při tom nezraní a ani nestresují,“ ubezpečila ho.

      ooOoo

      V neděli odpoledne seděl Harry v knihovně s Ronem, Holly a Hermionou. Harry si vzpomněl, že ještě nemá dodělaný úkol z přeměňování na zítřek a Hermiona se zhrozila:

      „Ty transformace z neživých předmětů do velkých živých organismů měly být na zítra?! Já na nich ještě nezačala pracovat!“

      „Co se s tebou poslední dny děje, Hermiono? Zapomněla sis napsat úkol?! To se ti nepodobá…“ ptal se starostlivě Neville.

      „To ty podivné sny… Jsem z nich úplně mimo…“ zaúpěla.

      „Tak už nám konečně prozradíš, jaké noční můry tě trápí? Věř mi, pomůže, když si o nich s někým promluvíš…“ přesvědčoval ji Harry.

      „Jenže ony to nejsou noční můry, Harry. Měla jsem podobné sny, když jsem byla ještě malá. Bylo to v době, kdy se u mě začala projevovat náhodná magie. Snila jsem o podivném magickém světě, který se ale trochu lišil od toho našeho. Byla jsem tam taková Popelka. Magické dítě nemagických rodičů. Odebrali mě z domova jako dítě a umístili mě do rodiny kouzelníků, aby měli mou magickou moc pod kontrolou. Sloužila jsem jim. Oni mě ale neučili kouzlit. Učili mě, jak magii ovládat a nepoužívat… Když jsem se dozvěděla, že jsem čarodějka, tak jsem měla strach, že se ke mně kouzelníci budou chovat tak, jako v těch snech, ale pak jsem zjistila, že to tak není. Kromě několika fanatických čistokrevných šovinistů, samozřejmě. Proto mě tehdy tak rozrušilo, když mě Malfoy poprvé nazval mudlovskou šmejdkou…“ vysvětlovala Hermiona.

      „A teď se ty podivné sny vrátily. Už několikrát se mi zdálo o Siriusovi. Ale ne o tom, jak zemřel. Zdává se mi, že žije, ale jako by žil úplně jiný život v tom mém pohádkovém světě. Já jsem tam také, ale jsem jen chudá služebná, zaměstnaná v knihovně. Jsme sice v Bradavicích, ale jsou to nějaké jiné Bradavice…“ a kroutila nešťastně hlavou.

      „To vypadá jako dimenzionální sny, Hermiono. Měli bychom zajít za mým tátou, ten v Japonsku dimenzionální teorii studoval, ví o ní víc než já…“ sdělila jim k všeobecnému překvapení Holly.

      Hermiona na chvíli zavřela oči a pak rozhodně prohlásila:

      „Nejdřív si musím udělat ten úkol na přeměňování. Po večeři si můžeme poslechnout, co na mé sny řekne tvůj táta…“

      ooOoo

       Ten večer Alex Goodmann probudil v Harryho srdci nečekanou naději. Vzal svou přednášku hezky od Adama:

      „Dimenzionální teorie vychází z jedné prastaré Japonské legendy. Kdysi žily na zemi všechny kouzelné a nekouzelné bytosti pohromadě. Jenže bytosti temnot se špatně snášely s bytostmi světla a probíhaly mezi nimi věčné boje, na které dopláceli nejvíc ti nejbezmocnější – nemagičtí tvorové. Když už hrozilo, že mudlové a nemagická zvířata budou úplně vyhubeni, tak se spojily všechny magické bytosti světla a vytvořily společnými silami a tou nejmocnější magií novou dimenzi. Do té pak vypověděly všechny démony a stvůry temnot, které ničily svět po jejich boku. Té sféře se říká různě: Peklo, Mordor, Démonica….

      Na světě zavládl ale jen krátký mír. Bylo tu příliš mnoho různých mocenských skupin a každá chtěla vládnout. A tak se elfové a víly rozhodli, že si vytvoří vlastní svět, ve kterém by mohli žít podle svého. Vytvořili další dimenzi, nebo sféru, nebo paralelní svět. Používá se mnoho výrazů a všechny hovoří o tomtéž – Erised, sféra Elfů, víl a jim oddaných bytostí. Legenda praví, že po vzoru elfů si i některé kouzelnické mocenské skupiny otevřely vlastní sféry. Do některých vypověděly pouze nemagické tvory a tak někde existuje dimenze, kde vůbec neznají magii. Některé sféry jsou zase obývány pouze kouzelníky a všechno se tam řídí jen magií, ale to jsou jen neověřené legendy. Přechody mezi sférami jsou téměř nemožné. Bohužel opravdu jen téměř. Občas se stává, že do našeho světa pronikne démon, nebo nás navštíví bytosti z Erisedu.

      Některé legendy praví, že existuje klíč, který dokáže otevírat průchody mezi sférami, některé brány jsou navěky zničené, některé jsou dobře ukryté a jiné zase zamaskované. Čím podobnější sféra, tím je průchod snazší… Začal jsem tyto teorie studovat po té, co se u Holly objevily v dětství podivné sny a noční můry. Zdává se jí o Erisedu a Démonice. Proto jí mistři doporučili studium Démonologie – měla by předpovídat příchod démonů a bylo nutné, aby se naučila metody, jak s nimi bojovat…

      Jestli je Sirius v jiné dimenzi, tak je Oblouk smrti jen bránou do jiné sféry a my můžeme přijít na to, jak ho odtud dostat…“

      „Pokud je možné, že Sirius žije v jiné dimenzi, tak ho ta brána zbavila magie. Podle těch mých snů je tam považován za motáka a byla mu odebrána hůlka. Ale myslím, že se jeho magické jádro obnovilo, protože v tom posledním snu mi ukazoval, jak se dá kouzlit bez hůlky. Seznámili jsme se v akademické knihovně, kde ta druhá Hermiona slouží jako uklízečka. Poznali jsme se, když se tam jednou večer proplížil v době, kdy jsem uklízela, aby se pokusil zjistit, kde je a jak se dostane zase zpět domů. Pomáhala jsem mu v knihách vyhledávat vše o tom kamenném oblouku, který je na magické akademii v Bradavicích uložen jako vzácná relikvie…“ vysvětlovala Hermiona.

      „Myslím, že bude nejlepší, když zajdeme za profesorem Brumbálem a půjčíme si od něj myslánku. Vložíš do ní všechny ty své sny a podrobně je prozkoumáme. Je docela pravděpodobné, že ani Nedotknutelní netuší, k čemu vlastně oblouk slouží. Je-li to brána do jiné dimenze, pak budeme potřebovat klíč, abychom odtud dostali Siriuse zpět…“ prohlásil Alex, významně pohlédl na Harryho a Holly a zvedl se.

      „Kdo jsou Nedotknutelní?“ zeptal se překvapeně Harry.

      „Tak se říká těm nejzkušenějším záhadologům Ministerstva. Řadoví zaměstnanci z Odboru záhad jsou Ti, o kterých se nemluví. O Nedotknutelných ani ministr neví, jak se jmenují… Řídí se jen prastarými zákony magie a dopracovali se k imunitě proti světským zákonům…“

      Ron a Neville potvrdili jeho slova výrazem zbožné úcty ve tvářích.

      Do ředitelny šli nakonec s Hermionou a Alexem jen Harry a Holly. Do myslánky se stejně víc kouzelníků nevejde a tak se ostatní vrátili na kolej, když jim Harry a Hermiona slíbili, že jim zítra prozradí, na co přišli.

      Brumbál vypadal dost zaujatě, když mu všechno vysvětlili a nejen, že jim půjčil myslánku, ale trval na tom, že půjde do Hermioniných snů s nimi. Do té jeho velké kamenné mísy se jich pět hravě vešlo.

      ooOoo

      Byl to opravdu zvláštní svět, ve kterém tato podivná Popelka Mia žila. Moc se té Hermioně, kterou Harry znal, nepodobala. Byla oblečená v obnošených hadrech, vlasy ostříhané nakrátko a pořád rozcuchané a rozježené, jako byly ty jeho. Vůbec nebyla panovačná a sebevědomá jako Hermiona. Byla to ušlápnutá služtička, která se neustále klaněla a snažila se jít těm zdejším panovačným a nabubřeným kouzelníkům z cesty. Místní studenti i profesoři byli všichni stejně nafoukaní a arogantní jako Malfoy. Mia měla dokonce horší postavení než zdejší domácí skřítci. Ti byli sice služebníci stejně jako v jejich světě, ale byli uznáni jako magické bytosti a směli při práci používat magii na rozdíl od mudlorozených sluhů.

      Sirius_01Harrymu se skoro zastavilo srdce, když uviděl poprvé Siriuse. Byl to on. Určitě. Úplně stejný jako v okamžiku, kdy na Odboru záhad zmizel za obloukem. Měl na sobě i stejné oblečení. Vypadal uštvaně a velmi překvapeně, když narazil v knihovně na dívku, která byla a přitom nebyla tolik podobná Hermioně. Rozhodl se okamžitě. Vyprávěl té ustrašené Popelce, že pochází z jiného světa, který je trochu podobný tomu, ve kterém žije ona. Že se sem dostal podivným kamenným obloukem a neví, jak se může dostat zpět, protože, když ho u oblouku našli ležet v bezvědomí, tak se k němu chovali jako k vetřelci. Prozkoumali jeho magii, a když zjistili, že v sobě má jen velice oslabené magické jádro, označili ho za motáka, zabavili mu jeho hůlku a zavřeli ho na týden do nějaké kobky ve sklepení. Od skřítka, který ho tam chodil krmit, se Sirius dozvěděl, jak to v tomto světě chodí a vymyslel si pro své věznitele pravděpodobnou historku. Nakukal jim, že po smrti svých magických rodičů v zemi za oceánem prohlížel předměty, které po nich zdědil, a když se dotkl té hůlky, tak se s ním najednou všechno roztočilo a on se ocitl tady.

      Strážci zákona, kteří ho vyslýchali, usoudili, že hůlka byla přenášedlem a ubohý moták, jako on, nemohl ovlivnit, kam ho přenesla. Udělali z něj pomocníka v kuchyni, kde byl, na stejné úrovni jako prostí skřítci, podřízen vrchnímu kuchaři. Když zjistil, že jako moták a tudíž nemagický potomek kouzelníků, má vyšší postavení ve společnosti než mudlorozená Mia, byl z toho značně pohoršen. Zjistil, že se mu začalo obnovovat magické jádro a zkoušel si procvičovat svou bezhůlkovou magii. Učil ji používat i Miu za to, že mu pomáhala tajně vyhledávat informace o kamenném oblouku…

      Ovšem nezdálo se, že by místní akademici dokázali zjistit něco víc, než o domnělém Oblouku smrti zjistili Nedotknutelní v jeho světě. V tom posledním snu byl již docela zoufalý a vypadal, že se již začíná smiřovat s tím, že v tomto arogantním a nepřátelském světě zůstane trčet až do své smrti…

      Když vypadli z myslánky, tak Alex potvrdil, že se s velkou pravděpodobností jedná o dimenzionální sny, takže Sirius nezemřel, ale jeho osvobození z jiné sféry bude velmi problematické.

      „Nemůžeme ho tam nechat!“ vykřikl rozrušený Harry. „Musíme to od Voldemorta získat! Musíme je přinutit, aby nám prozradili…“ dál mluvit nemohl. O obsidiánovém drakovi, který umí otevřít bránu do jiné dimenze, se dozvěděl v Síni předků, opatřené Merlinovým kouzlem Tajemství, a tady byla přítomná Hermiona, která nebyla zasvěcená. Ostatní ovšem pochopili, o čem mluví a Brumbál ho uklidňoval:

      „Samozřejmě, že v tom Siriuse nenecháme, Harry. Víme kde je a známe způsob, jak tu bránu otevřít. Klíč je ovšem pro nás zatím nedostupný…“ Harry se zase začal čertit. „… což neznamená, že se ho nepokusíme získat, chlapče. Siriusovi nehrozí bezprostřední nebezpečí a na záchrannou výpravu se stejně nemůžeme vydat dřív, než se nám podaří bránu odemknout. Slyšel si přece, že přechod přes zamčenou bránu vysál ze Siriuse téměř veškerou magii… Musíš být trochu trpělivější, chlapče.“

      To, že Brumbál konečně upustil od vykání a pana Pottera, Harryho uklidnilo bezpečněji, než jeho samotná slova. Alex pak s Hermionou a Brumbálem probíral, proč má tyto podivné sny právě ona.  

      „Holly má slabé věštecké schopnosti, jak zjistili už mí mistři v Tibetu. Proto má dimenzionální sny a dokáže předpovídat vniknutí démonů do našeho světa. Proto jsem se také rozhodl přestěhovat do Japonska, kde mají dimenzionální teorii značně rozpracovanou a démonologii na vysoké úrovni. U Hermiony je to zřejmě jiný případ. V rozdílných dimenzích žijí naprosto odlišní lidé. Máme jiné předky, takže to ani jinak být nemůže. Ovšem občas se stane, že se v nějaké dimenzi narodí dvojník někoho z našeho světa a ten pak, když je obdařen jistou senzibilitou, může se svým dvojníkem sdílet některé myšlenky a vzpomínky. Možná se ti podaří navázat s Miou oboustranný kontakt a budeš schopná jí ve snu předat i vzkaz pro Siriuse…“

      „Ano, to by bylo velice užitečné,“ souhlasil Brumbál s Alexem. „Jestli Sirius Black propadne beznaději a melancholii, pak by se mohl odhodlat k nějakému zoufalému činu, který by ho mohl ohrozit…“ dodal zamyšleně a Harry s ním musel velmi nerad souhlasit. Proto urputně postrkoval Hermionu, aby neváhala a přijala Alexovu nabídku, že ji bude učit meditovat a tím uvolnit svou mysl tak, aby se naučila komunikovat se svou dvojnicí.

      Přestože Hermiona nakonec zdráhavě souhlasila, večer nabitý vzrušujícími událostmi a vize návratu dávno oplakaného kmotra, nedovolovaly Harrymu usnout. Převaloval se ve své posteli dlouho do noci, oči se mu zavřely až téměř před svítáním a i ten krátký spánek byl sužován již téměř zapomenutou noční můrou o boji na Ministerstvu a Siriusovi propadajícím obloukem…

      Remus_a_Harry_01

       

       (*) Jména jsem si vymyslela s pomocí francouzského překladače. Případná shoda se skutečnými osobami je takřka nemožná. Alespoň doufám.

      Abigail – Jediné vhodné jméno začínající na AB (Aberforth). Význam jména je pramen radosti, či otcova radost.

      Desiree – je pro změnu vytoužená.

      Myslím, že se tato dvě jména hodí na utajený plod tajné lásky…

       

      Items details

      • Hits: 14349 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      maja 28 Listopad 2012
      Tak co říkáte na novinky? Večer je ještě přidám do teorií, abychom o nich mohli diskutovat...
      #
      Drticool 28 Listopad 2012
      Pěkná kapitola a překvapivě i nový směr příběhu. Už se těším na pokračování. Touto kapitolkou se pro mě dostává tato povídka na první místo, o které se tímto dělí s "jak to bylo dál". K těm teoriím. Když už je v bradavicích tolik talentovaných lidí a ne jeden, ale dokonce dva z nich jsou potomky Merlina, tak by si mohli ten klíč do jiných dimenzí znovu vyrobit (samozřejmě s pomocí Merlinova obrazu). Nebo by si mohli vyrobit jiný předmět, který by jim sám o sobě umožňoval cestovat mezi dimenzemi.
      #
      Lachim 28 Listopad 2012
      Lenka a Brumbál příbuzní? Nešťastně zamilovaný Aberforth? Neobvyklé, ale nápadité. Beru všema deseti. Magií uměle vytvořené dimenze? Geniální. Super kapitola. :lol:
      #
      neky 28 Listopad 2012
      Tak takovýhle nápad jsem od tebe nečekal.Těšim se jak vyřešíš Suriusův návrat.Nejvíc jse mi líbilo jak jsi pasovala Lenku na Brumbálovu příbuznou,musí říct že se to k ní skvěle hodí. ;-)
      Abe jo starostlivý pradědeček je super :D
      těšim se na pokráčko
      #
      Elis Wolf 28 Listopad 2012
      No tahle pov je čím dál lepší a lepší. Těším se na další díl a jsem hrozně zvědavá jak dostanete siriuse z té jiné dimenze.
      #
      panvita 28 Listopad 2012
      Jsem moc zvědavej jak se to bude vyvíjet dál a jsem zvědav jak bude vyřešen problém Sirius.
      Popis té alternativní dimenze mi připomněl povídku HP a Stříbrný čaroděj kde byla realita téměř totožná až na několik věcí a Harry se tam dostal skrz sochu v Tajemné komnatě a přes oblouk se vrátil v čase
      #
      maja 28 Listopad 2012
      Citace panvita:
      Popis té alternativní dimenze mi připomněl povídku HP a Stříbrný čaroděj kde byla realita téměř totožná až na několik věcí a Harry se tam dostal skrz sochu v Tajemné komnatě a přes oblouk se vrátil v čase


      Tak tuhle povídku jsem nečetla. Já jsem si spíš vzala inspiraci z Dragon Realm od Richarda A. Knaaka. četla jsem je všechny a hodně se na mě podepsaly... Něco je také z Pána smrti od Skyneta. Ti mou fantazii asi inspirovali nejvíce.
      #
      Drticool 28 Listopad 2012
      Teť jsem si uvědomil, že Sirius bude vlastně druhý člověk, který přežil avadu. :-)
      #
      maja 28 Listopad 2012
      Citace Drticool:
      Teť jsem si uvědomil, že Sirius bude vlastně druhý člověk, který přežil avadu. :-)

      Ale on přece nedostal Avadou. Nikde není uvedeno, jakou kletbou ho Bella trefila. Jen že ho tím kouzlem odhodila dozadu, takže propadl závojem. Určitě to nebyla okamžitá smrt Avadou, protože se stihl na Harryho udiveně podívat...
      Bella ho mohla trefit klidně i docela obyčejným odpuzovacím kouzlem, jestli pálila ve směru oblouku. Možná proto se Sirius tvářil udiveně. Tohle ho asi nenapadlo...
      #
      Drticool 29 Listopad 2012
      Tak jsem na to koukal a asi máš pravdu. Avadou ho dostala jen ve filmu.
      #
      panvita 29 Listopad 2012
      myslim že ho trefila mdlobama

      a Májo jakýho autora myslíš nic mi totiž neříká?
      #
      maja 29 Listopad 2012
      nevím na jakého autora se ptáš. Neznáš Dragon Realm? To je série sedmi knížek. U nás v knihovně mají všechny. Nádherná fantazy o dračí říši, kouzelnících, a bytostech, které svět rozdělili do několika dimenzí a nenápadně pak všechny spravují. Vřele doporučuji. Autor se jmenuje Richard A. Knaak.
      #
      panvita 29 Listopad 2012
      Citace maja:
      nevím na jakého autora se ptáš. Neznáš Dragon Realm? To je série sedmi knížek. U nás v knihovně mají všechny. Nádherná fantazy o dračí říši, kouzelnících, a bytostech, které svět rozdělili do několika dimenzí a nenápadně pak všechny spravují. Vřele doporučuji. Autor se jmenuje Richard A. Knaak.


      Tyhle knihy a autora jsem zmiňovala si je u téhle kapitoly v nákym komentáři
      já sem tyhle knížky nikdy nečet
      no každopádně jsem zvědav co bude v nových kapitolách sem strašně napnutej
      #
      Solzo 29 Listopad 2012
      Tak o Richard A. Knaak, jsme četl jen serií Warcraft, protože jsem se zamiloval o té hry.
      Super kapitola i celá povýdka, jen mě trošku zarazilo, jak mohou být magičtí zvěromágocé zvlátšní, když máme v bradavicíh najednou čtyři a to ještě nejsme u konce ;-) .
      #
      panvita 29 Listopad 2012
      no já sem je sice nečet ale možná si je někdy přečtu
      #
      Luna 29 Listopad 2012
      Upřímně řečeno mě spíš teorie světů, v kterém jsou uzavření démoni, v dalším elfové atd. spíš připomíná moji teorii týkající se Stříbrné paní 8)
      Ale ono si v tom asi každý najde jiný příběh, který je jemu osobně blízký.
      Jo, a myšlenka, že je Luna příbuzná s Brumbálovými je dobrá. Dědičná výstřednost :lol:
      #
      panvita 29 Listopad 2012
      Citace Luna:
      Upřímně řečeno mě spíš teorie světů, v kterém jsou uzavření démoni, v dalším elfové atd. spíš připomíná moji teorii týkající se Stříbrné paní 8)
      Ale ono si v tom asi každý najde jiný příběh, který je jemu osobně blízký.
      Jo, a myšlenka, že je Luna příbuzná s Brumbálovými je dobrá. Dědičná výstřednost :lol:


      Souhlasim Luno v každé povídce to autor se světy podá jinak
      A to že Lenka je neteř Brumbála je naprosto překvapující ale pěkné
      #
      maja 29 Listopad 2012
      Citace Solzo:
      Tak o Richard A. Knaak, jsme četl jen serií Warcraft, protože jsem se zamiloval o té hry.
      Super kapitola i celá povýdka, jen mě trošku zarazilo, jak mohou být magičtí zvěromágocé zvlátšní, když máme v bradavicíh najednou čtyři a to ještě nejsme u konce ;-) .

      Dračí říši si přečti, jestli na ni někde narazíš, opravdu za to stojí. A magičtí zvěromágové jsou opravdu vyjímeční. Je to jen shoda náhod, že se v této genaraci sešli tři tak nadaní jedinci... Je to takové zvláštní ochranné opatření samotného osudu. Vzniklo velké nebezpečné zlo, takže musela být vytvořena patřičná síla na straně dobra, která vyrovná šance. I tak budou mít co dělat, aby Pána zla dokázali porazit...
      #
      brácha 29 Listopad 2012
      Dlouho jsem zde nebyl, abych si toho mohl přečíst víc na jednou, a líbí se mi to, Májo.
      #
      maja 29 Listopad 2012
      Tak to jsem ráda, že ses zase ukázal :roll:
      #
      Regi 30 Listopad 2012
      Milá Májo, jsem na cestách a k noťásku jsem si, trouba, nevzala myš. A jak tak neumím moc zacházet s tou přecitlivělou ploškou, každou chvíli mi o udělá něco, co jsem nechtěla. Neskutečně mne to zdržuje. Původně jsem proto chtěla napsat nějaký komentář až po návratu domů. Ale nedá mi to. Hltám všechno, co stvoříš a vtírá se mi jedna představa : Tvoje hlava jako obří knihovna. Co knížka, to jeden tvůj fantastický nápad. Jsem ráda, že mám to této knihovny přístup. Díky.
      #
      kamci 11 Prosinec 2012
      Lenka si srýčka i dědečka pěkně omotává kolem prstíku :P
      ten nápad s jinou realitou se mi moc líbí a jsem zvědavá na záchranou akci (taky na to, jestli se objeví i ve verzi 18 plus :roll: )
      krásná kapitola
      #
      panvita 11 Prosinec 2012
      Citace kamci:
      Lenka si srýčka i dědečka pěkně omotává kolem prstíku :P
      ten nápad s jinou realitou se mi moc líbí a jsem zvědavá na záchranou akci (taky na to, jestli se objeví i ve verzi 18 plus :roll: )
      krásná kapitola


      No já si myslim že by to s tou realitou a vůbec většina věcí v téhle povídce mělo nechat jen v téhle povídce

      Toť můj názor.
      #
      maja 11 Prosinec 2012
      ve verzi 18+ se k záchraně Siriuse taky dopracujeme. Trochu jinak, ale Severus bude ten, kdo ho z toho portálu dokáže vysvobodit. Dovedete si představit tu nádhernou interakci mezi Harryho manželem a kmotrem. To si prostě nemůžu nechat ujít. Navíc mám připravenou pro verzi 18+ ještě jednu nádhernou kulišárnu. Chtěla jsem ji nejdřív zakomponovat sem do Zpěvu, ale do té druhé povídky se hodí víc. Už se těším, až se k ní dopracuji :D Teď na Zlaťáčkovi začínám pracovat a chtěla bych ho zvládnout do Vánoc. Snad se zadaří...
      #
      panvita 11 Prosinec 2012
      Citace maja:
      ve verzi 18+ se k záchraně Siriuse taky dopracujeme. Trochu jinak, ale Severus bude ten, kdo ho z toho portálu dokáže vysvobodit. Dovedete si představit tu nádhernou interakci mezi Harryho manželem a kmotrem. To si prostě nemůžu nechat ujít. Navíc mám připravenou pro verzi 18+ ještě jednu nádhernou kulišárnu. Chtěla jsem ji nejdřív zakomponovat sem do Zpěvu, ale do té druhé povídky se hodí víc. Už se těším, až se k ní dopracuji :D Teď na Zlaťáčkovi začínám pracovat a chtěla bych ho zvládnout do Vánoc. Snad se zadaří...


      A jak jseš na tom se zpěvem?
      Škoda že asi nebude do vánoc ten zpěv
      #
      maja 12 Prosinec 2012
      Víťo, měj rozum. Nedokážu psát dvě povídky najednou. Maximálně si od dlouhé kapitoly na chvíli odskočím k nějakému drablíku, abych si odpočinula...
      #
      panvita 12 Prosinec 2012
      Citace maja:
      Víťo, měj rozum. Nedokážu psát dvě povídky najednou. Maximálně si od dlouhé kapitoly na chvíli odskočím k nějakému drablíku, abych si odpočinula...


      Co se dá dělat holt si musim počkat
      #
      Albus 17 Leden 2013
      No to je síla doufám, že Siriuse z té divné dimenze dostanou
      P.S jak to vypadá s další kapitolu?
      #
      maja 18 Leden 2013
      Zatím se peru s chřipkou a při občasných záchvěvech čerstvé mysle napíšu pár řádek. Teď je to Zlatý fénix 18+, pak teprve přijde na řadu Zpěv...
      #
      Niki 03 Březen 2013
      Ahoj, tak sem koukala jestli tu po dlouhé době nepřibyla kapitola a buďto jsem slepá, nobo stále nic :-( Pokud nic (:D ) , nevíš aspoň odhadem kdy jí přidáš? Díky :-)
      #
      maja 03 Březen 2013
      Další kapitola Zpěvu je rozepsaná, mám zatím sedm stran a je to docela akční. Příští týden bude celkem klidný a tím pádem víc času na psaní, tak bych ji snad mohla dokončit...
      #
      Niki 19 Březen 2013
      A tenhle týden stíháš? :-?
      #
      maja 19 Březen 2013
      Už je zveřejněná další kapitola :roll:
      #
      Drticool 11 Červenec 2013
      Všiml jsem si tu jedné drobnosti. V této kapče píšeš: na škole byly zrušeny tělesné tresty před pětačtyřiceti lety, ale v 8. kapitole před 200 lety.
      #
      Drticool 30 Prosinec 2015
      Až se Sirius vrátí tak z něj bude asi bezdomovec bez peněz a nebo mu je Harry a Lupin vrátí, ale to zas bude chudej (a nejspíš i zadluženej) Lupin. A Harry přijde o svůj pěknej pokojík. :lol: 8)
      #
      rusalka 09 Srpen 2022
      On by to klidně mohl být Regulus sice podobný Siriovi, ale Regulus, volající z druhé dimenze o pomoc a koho jiného, než Hermionu... To by asi poznal jenom Snape, ale nechám se překvapit. Děkuji za krásné čtení.