Sirius seděl na slamníku, který představoval jediné zařízení jeho cely. Oknem pronikal úzký paprsek odpoledního slunce v marné snaze přinést trochu světla do bezútěšné temnoty. Tiše pozoroval proužek světla a přemýšlel, co asi teď dělá jeho kmotřenec.

Paprsek se začal pozvolna ztrácet, což bylo znamení blížící se večeře.

Netušil, zda se té šlichtě dá říkat jídlo. Snědl rychle obsah misky a napil se vody ze džbánu.

Po poslední večerní obchůzce bystrozorů převzali stráž mozkomorové. Sirius se postavil doprostřed cely a v okamžiku zmizel. Místo něj se objevil veliký chundelatý pes – Tichošlápek. Uvelebil se na slamníku a s klidným svědomím usnul.