Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

welcomeTahle povídka je můj první pokus. Je pro všechny, kteří mají rádi FanFikci Harryho Pottera. Navazuje na 5. díl Harry Potter a Fénixův řád. Některé prvky z šesté a sedmé knihy zachovám. Ještě maličkost, Justin Finch-Fletchley se zúčastnil bitvy na ministerstvu.

Co se týká mě, tak Lachim je mírně praštěný muž, kterého díky Máji a několika jiných posedlo „básnické střevo“ a výplod této posedlosti máte před sebou.

Doufám, že se Vám bude můj příběh líbit.

Lachim

    Kapitola 27, Vrahem je...

      morgan_le_faySobotní odpoledne trávil Severus Snape spolu s Dracem ve své soukromé laboratoři. Pro dnešek byla speciálně upravena. Laboratorní stůl se prodloužil a byl k němu přistaven i málo používaný odkládací stolek, na kterém byly pečlivě vyloženy všechny ingredience, smrkové, olivové a březové prkénko, bronzový hmoždíř a několik nožů různých materiálů a velikostí. Na stole stál speciální stříbrný kotlík velikosti pět a nedaleko něj seděl Kamil. Dráček rád souhlasil, že pomůže tomu šikovnému kouzelníkovi, jehož lektvary zachránily Máju. Cítil se, ne, byl mu zavázán do konce svého života.

      „Draco, vezmi si hmoždíř a rozdrť to peří z kolibříka,“ zaúkoloval Snape svého pomocníka a sám nalil do kotlíku šťávu z granátového jablka. Kamil plivnul pod kotlík a zapálil tak oheň. Snape si takřka okamžitě všiml, že se kotlík zahříval dokonale rovnoměrně a plamen měl stálou teplotu.

      Když se šťáva začala vařit, tak do ní přidal pět kapek čerstvého mléka jednorožce a třikrát zamíchal vrbovou metlou proti směru hodinových ručiček. Metlu vytáhl a připravil si míchátko ze slitiny zlata, stříbra a platiny.

      Pět minut po přidání mléka jednorožce přidal Draco drcené kolibří peří a Snape zamíchal lektvar desetkrát po směru a jednou proti směru hodinových ručiček. Základ lektvaru byl hotový.

      Draco už nakrájel na smrkovém prkénku bronzovým nožem list černé růže z Jericha a v hmoždíři rozmačkal poupata hřebíčkovce baskického. Obě ingredience rozmíchal v litru pramenité vody a postavil na odkládací stolek. Jakmile základ vychladl, tak ho Snape rozředil připravenou vodou, ve které se okamžitě rozpustil.

      Teď přišla řada na Kamila. Snape na něj kývl a dráček z tlamy vypustil proud ohně, který dokonale obklopil celý kotlík a stejnoměrně ho během deseti vteřin zahřál na teplotu 115°C. Po uplynutí dalších dvaceti vteřin plamen zhasl. Snape se musel v duchu omluvit slečně Weasleyové. Nechtěl jí věřit, když ho ujišťovala, že tihle dráčci dovedou s ohněm pracovat přímo dokonale.

      Jako další krok následovalo přidání třiceti gramů drceného magnetitu a kostiček z kořene leoly čadské, pak dvacet minut varu a odstavení od plamene.

      Po vychladnutí lektvaru si Kamil zopakoval jeho komplikovaný ohřev a Snape mohl přidat špetku kukuřičného škrobu a dvě deci šťávy z čilimníku. Po zamíchání, desetkrát po směru a desetkrát proti směru hodinových ručiček, bylo hotovo, takže Draco mohl lektvar přelít do čtyř lahviček.

      „Děkuji ti, Kamile,“ poděkoval Snape dráčkovi a otevřel mu k tomuto účelu speciálně vytvořený dočasný průchod ze sklepení přímo do Zakázaného lesa. Kamil jen kývnul hlavou a odlétl za Májou. Pomalu spolu dokončovali hnízdo a on ještě musel sehnat březové větve.

      Madam Pomfreyové se na ošetřovně konečně ulevilo. Dnes večer dostanou dívky první dávku lektvaru a druhou by si už ráno měly vypít samy.

      -------------------------

      Nedělní číslo Kouzelnických novin mělo jako hlavní téma, ostatně jako Denní věštec, soud se smrtijedy, zatčenými při úterním pokusu o zavraždění rodiny Kressových a zničení jejich domu.

      Další smrtijedi odsouzeni!

      Včera v devět hodin dopoledne začalo před Starostolcem slyšení ve věci útoku smrtijedů na dům manželů Kressových. V úterý kolem druhé hodiny po půlnoci zaútočila skupina deseti smrtijedů na další dům mudlovské rodiny, jejíž potomci studují v Bradavicích. Manželé Kressovi spolu s mladším dítětem byli naštěstí na návštěvě u známých.

      Tiskový mluvčí bystrozorského sboru Richard Pritchard poděkoval všem kouzelníkům, kteří pomohli dům i rodinu ochránit. Přesto, že v bezprostřední blízkosti rodiny nebydlí žádná kouzelnická rodina, tak se našlo dost rodičů spolužáků dvojčat Kressových ochotných pomoci. Na dům rodiny bylo už po minulém útoku uvaleno několik ochranných a bezpečnostních kouzel.

      Navíc díky informaci o místě a času útoku bylo do okolí nasazeno několik bystrozorských hlídek, takže útok byl předem odsouzený k neúspěchu.

      Jakmile se desítka smrtijedů objevila, zaútočila na ně převaha strážců zákona. Šest smrtijedů bylo zneškodněno během prvního útoku, další dva byli vážně zraněni a přesunuti na speciální oddělení Nemocnice u svatého Munga. Dvěma smrtijedům se, merlinžel, podařilo uniknout.

      Na dotaz novinářů ohledně původu varovné informace pan Pritchard odpověděl, že jde o spolehlivý zdroj, jehož zveřejnění není z taktických důvodů možné.

      Starostolec vyslechl celkem dvacet svědků a osm obžalovaných. Během výslechů smrtijedů, kteří podle byli podle nedávného nařízení Starostolce automaticky vyslýcháni pod veritasérem, vyšla najevo řada nových skutečností. Podrobnosti o nich najdete ve zvláštních článcích na stranách 3 až 27.

      Všichni svědkové se shodli na popisu průběhu útoku. Z výslechů obžalovaných vyplynulo, že vedením akce byla pověřena Bellatrix Lestrangeová, která je hledána od hromadného útěku smrtijedů z Azkabanu pro vraždu Narcisy Malfoyové, své sestry. Druhým uprchlým smrtijedem je Frederick Frost, poslední potomek zchudlého čistokrevného rodu se sídlem v Toulavé Lhotě.

      Závěrečná porada Starostolce byla krátká a vynesený rozsudek očekávaný. Všichni obžalovaní byli odsouzeni k doživotnímu pobytu v nejpřísněji střeženém oddělení Azkabanu.

      Sotva Harry dočetl článek, začal se kousek od něj Dean smát.

      „Podívejte se na poslední stránku. To stojí za to,“ řekl všem, kteří se na něj koukali, když se dochechtal. Harry ho poslech a brzo se začal řehtat také. Hermiona se rozesmála jen chvíli po něm. Ron mu vzal noviny a podíval se, co je tak pobavilo.

      Mudlovské sporty, díl 1. Fotbal

      Jako první vám v našem novém seriálu představíme podle našeho zdroje nejoblíbenější mudlovský sport nazývaný fotbal. Ten se hraje jak na profesionální úrovni, tak na úrovni amatérské. Často se prý stává, že si ho zahraje jen tak pro radost patra kamarádů a dokonce i dětí.

      Fotbal hrají dvě družstva mudlů na obdélníkovém travnatém hřišti, ohraničeném bílými pruhy. Uprostřed kratších stran stojí tzv. branky. Zápas soudcují tři rozhodčí, jeden hlavní a dva tzv. pomezní. Zápas je rozdělen do dvou částí, každá trvá čtyřicet pět minut.

      Pro začátek musím zmínit několik rozdílů proti famfrpálu. Ve fotbale se používá jen jeden míč, který sám od sebe nelétá. Nelétají ani hráči a ani rozhodčí.

      Před začátkem hry hlavní rozhodčí s oběma kapitány provede los. Vítěz losu si zvolí míč nebo stranu, čímž se myslí, zda bude na úvod zápasu rozehrávat, nebo zda si raději zvolí stranu hřiště, na které zahájí zápas. Pokud si vítěz losu vybere míč, právo volby strany přechází na kapitána, který prohrál losování a naopak.

      Na začátku hry se oba týmy rozestaví po hřišti, každý na svou polovinu. Jeden z hráčů, brankář, obsadí bránu. Družstvo, které má míč, do něj začne kopat a snaží se ho dostat do soupeřovy branky, v čemž mu brání protihráči a hlavně brankář. Tým s vyšším počtem tzv. vstřelených, nebo též vsítěných, branek (gólů) vyhrává.

      Během hry se hráči mohou dopustit několika přestupků proti pravidlům. Nejčastěji jde o fauly, jichž je hned několik druhů. Tyto fauly se mohou trestat více způsoby, jde o žlutou a červenou kartu, přímý volný kop a penaltu. Dalším častým přestupkem je postavení mimo hru. Během hry se vyskytují i auty, rohy, výkopy, ruce a řada dalších situací.

      Jako autor tohoto textu se přiznávám, že se nedokáži v těchto složitých pravidlech zcela orientovat. Popravdě řečeno mi přišla proti famfrpálovým složitá. Mohu však s čistým srdcem návštěvu tohoto sportu doporučit, je to vskutku vzrušující podívaná.

      Paul Puppet

      „Můžete mi vysvětlit, čemu se tak řehtáte?“ zeptal se Ron, když to dočetl. Jeho otázka způsobila novou vlnu smíchu.

      „Ten popis je sice poměrně výstižný, ale zmatený. A rozhodně nejsou pravidla fotbalu složitější než famfrpálové. Naopak, jsou jednoduchá,“ odpověděla mu Hermiona, která se přestala smát jako první. Ron je zakroutil hlavou, vstal od stolu a vydal se zpátky do Nebelvírské věže. Harry s Deanem ho po svém návratu našli, jak zvědavě pokukuje Deanův plakát.

      -------------------------

      Hercule Marple seděl za svým stolem a prohlížel si nějaké dokumenty. Kromě něj byl v ředitelně jen profesor Kratiknot.

      „Pojďte dál, pane Gardenere,“ řekl bystrozor, když se ozvalo zaklepání na dveře.

      Do ředitelny vešel student a na bystrozorovu výzvu si sedl na židli proti němu. Ten vzal do ruky několik čistých pergamenů a na vrchní postavil diktabrk.

      „Bystrozor Hercule Marple zahajuje výslech Izidora Gardenera, studenta sedmého ročníku Bradavické školy čar a kouzel, kolej Havraspár, narozen 23. dubna 1979 v Oxfordu, bytem v Ulici královny Viktorie 627, Oxford. Výslech je prováděn v ředitelně školy se souhlasem ředitele Brumbála a za účasti vedoucího koleje. Zapisuje oficiální ministerský diktabrk číslo 532. Souhlasí vaše iniciály, pane Gardenere?“

      „Ano, pane,“ souhlasil Izidor.

      „O slečně Brownové jsme už spolu mluvili a vy jste řekl, že ji blíže neznáte a netušíte, co se jí stalo. Je to tak?“

      „Ano, pane.“

      „Máte pro mě nějaké nové informace? Není nic, co byste mi chtěl říct?“ zeptal se bystrozor.

      „Ne, pane. Netuším, proč tu jsem,“ odpověděl Izidor.

      „Tak v tom případě mám novinky pro vás já,“ řekl Marple. Otevřel zásuvku po levé straně, vytáhl z ní bonboniéru a položil ji na stůl.

      „Toto je bonboniéra, kterou v den svatého Valentýna dostala slečna Brownová prostřednictvím pošty v Prasinkách. Nějaký velmi zručný kouzelník z ní odstranil veškeré stopy kouzel a rozmazal i svůj magický podpis. Ten však, spolu se stopami injekčního kouzla, zůstal na jednotlivých bonbonech. Injekčním kouzlem byl do bonbonů vpraven jed.

      Pachatel si, naštěstí pro nás, neuvědomil, že výrobce každou bonboniéru této exkluzivní řady označuje jedinečným číselným kódem. Díky němu se nám podařilo vystopovat pohyb bonboniéru od okamžiku vyrobení až ke konečnému kupci.

      To nám, spolu se svědectvími úřednice pošty a několika studentů, umožnilo najít pachatele. Stále mi nemáte co říct?“ nastínil Marple situaci.

      „Ne, pane. Nevím, co byste chtěl slyšet,“ odpověděl Izidor, ale jeho hlas už nezněl tak sebejistě jako před chvílí.

      „Tak dobrá, dozvíte se další fakta,“ řekl Marple a položil ruku na kupičku popsaných pergamenů, „Nechci to zbytečně protahovat. Tady jsou výpovědi vašich spolužáků a poštovní úřednice, o které jsem mluvil. Ta jako odesílatele popsala staršího muže s prošedivělými vlasy střiženými na krátko, střední postavy v hnědočerném hábitu.

      Dále se několik vašich spolužáků shodlo na tom, že už dva roky sledujete slečnu Brownovou, kdykoli je to jen trochu možné, a podle profesorky přeměňování, madam McGonagallové, je výše popsaná podoba vaší oblíbenou při výuce přeměňování lidského těla v letošním roce.“

      „Mezi dokumenty je i tento,“ podal Marple Izidorovi pergamen. Ten si ho vzal a prohlédl si ho. „Je to kopie objednávky na luxusní bonboniéru značka SpaChoko, zaslané dne 4. února letošního roku Cukrárně pana Fortescua na Příčné ulici v Londýně. Je na ní jasně uvedeno vaše jméno a pravost podpisu potvrdili naši experti.

      Pak je tady ten jed. Adéliny slzy patří mezi ingredience s nejvyšším stupněm regulace prodeje. Legálně jste je získat nemohl a překupníků, kteří je prodávají bez příslušných povolení, je jen pár. Nebyl problém najít toho pravého. Musím konstatovat, že pan Shaw odpověděl velmi ochotně na naše otázky.

      Takže to shrňme. Tu bonboniéru jste objednal, koupil a otrávil vy.

      Izidore Gardenere, zatýkám vás pro důvodné podezření z pokusu o vraždu slečny Levandule Brownové a slečny Parvati Patilové,“ skončil Marple a zatkl ho. V té chvíli začal Izidor křičet.

      „Ano, udělal jsem to! A co má být! Ta potvora si to zasloužila! Chovala se jako děvka! Dělala oči snad na každého kluka ve škole, ale mě, který jsem ji jako jediný miloval, si ani nevšimla! Lituji jen toho, že se to nepovedlo! Měla chcípnout, ona i ta druhá kráva! Měly chcípnout!“

      Marple mu připnul magické náramky. Ty ho nejen spoutaly, ale okamžitě po zacvaknutích zámku ho přenesly do cely předběžného zadržení ve sklepení Ministerstva.

      „Byl to vždy takový chytrý kluk. Nechápu, co ho k tomu vedlo,“ kroutil hlavou Kratiknot.

      „Zamiloval se a jeho láska se zvrhla v nenávist a touhu zabíjet. Merlinžel se to někdy stává,“ odpověděl Marple a posadil se za stůl.

      -------------------------

      Jedna z nepoužívaných učeben v přízemí Bradavic byla speciálně upravena pro jediný účel. Ginny s Dracem tu pod Snapeovým dohledem zkoušeli vytvářet páru. Tento na první pohled jednoduchý úkol se ukázal obtížným. Aby vytvořili páru, museli se svými živly pracovat zcela synchronizovaně. Pokud vypustila Ginny svůj oheň o chviličku dříve, tak ho Dracova voda uhasila a pokud byl rychlejší Draco, tak byl výsledný efekt menší, než chtěli. Právě synchronizace byla největším problémem.

      „Dost, přestaňte,“ ukončil Snape jejich další pokus, „Musíte se víc soustředit. Povede se vám jen každý pátý pokus. V bitvě budete muset reagovat více méně instinktivně. Tam nebudete mít čas na další pokus. Zkuste zavřít oči a soustředit se na dýchání. Dýchejte pomalu a zhluboka.“

      Oba studenti ho poslechli a se zavřenýma očima se soustředili na vlastní dech. Jakoby z dálky slyšeli Snapeovy pokyny.

      „Nádech, pěkně pomalu, a výdech, vyprázdněte plíce, co to jde. Znovu nádech a výdech.“ To se opakovalo asi pět minut. Potom najednou Snape zdvihl hlas a zavolal: „Teď!“

      Ginny natáhla ruku a vyslal jediný plamen ohně někam před sebe. Draco ve stejnou chvíli vyslal proud vody. I když ani jeden z nich nemířil, tak se oba živly setkaly přesně v půli cesty mezi sebou a učebnu naplnila horká pára.

      „Výborně,“ řekl Snape a mávnutím hůlkou nechal páru zmizet, „Znovu!“ Ginny s Dracem pokus opakovali a opět úspěšně. „Znovu. Výborně. Znovu. Vidíte, že to jde, když se trochu snažíte, znovu!“ Snape vydával pokyny a hůlkou odstraňoval páru. Ginny s každým „znovu“ vypouštěla plamen ohně a Draco proud vody. Jejich nálada stoupala spolu s každým úspěšným pokusem.

      „Dost. Pro dnešek by to stačilo,“ ukončil Snape jejich dnešní setkání, „A nebuďte se sebou příliš spokojeni. Vytváříte páru jen v prostoru mezi sebou. Musíte to ovšem zvládat v jakémkoli myslitelném i nemyslitelném úhlu. K plnému zvládnutí máte ještě dost daleko. A nezapomeňte, že jste právě absolvovali školní trest.“ Po tomto proslovu Snape opustil učebnu.

      „Konečně jsme trochu pokročili. Už jsem si myslel, že nám to nepůjde,“ řekl Draco a vyčerpaný se posadil na podlahu učebny.

      „Ale Snape měl pravdu. Tohle byl jen první krok,“ odpověděla Ginny, která už seděla. Ještě chvíli sbírali síly a pak společně opustili učebnu. Draco zamířil ke skleníkům a Ginny do Nebelvírské věže.

      -------------------------

      Alexander Churchill byl ředitelem bradavic v době Války růží, kdy rody Yorků a Lancasterů bojovaly o anglický trůn. Jako často v historii i tenkrát se dva prali a třetí slízl smetanu. Na konci války usedl na trůn Jindřich VII. Tudor.

      Právě obraz tohoto ředitele se odklonil, aby za ním Brumbál našel kazetu z jilmového dřeva zdobenou stříbrným tepáním. Byla trochu větší než ta, která ukrývala dýky zakladatelů a nešla otevřít. Brumbál si ji musel dlouho prohlížet, než našel maličký zámek bez klíče.

      Kazeta ležela na jeho pracovním stole a Brumbál přemýšlel, které otevírací a odemykající kouzlo ještě nezkusil, když do ředitelny vešel Ron.

      „Nerad ruším, pane profesore, ale Šedivá dáma mi dala nějaký klíček s tím, že ho mám odnést vám,“ řekl ještě ve dveřích a podával Brumbálovi stříbrný klíček. Brumbál si ho vzal a strčil ho do zámku. Klíček tam lehounce zapadl a víko se cvaknutím odskočilo.

      V otevřené skříňce spatřili šest dalších malých krabiček. Brumbál natáhl ruku a jedna z krabiček, stříbrná, zdobená ebenovým dřevem, mu do ní sama skočila a otevřela se. Uvnitř ležel maličký meč z damascénské oceli vykládané stříbrem.

      „Pane Weasley, zkuste to také,“ řekl Ronovi. Ten natáhl ruku a krabička z lávového kamene zdobená mědí se mu sama otevřená skočila do ruky. Také on v ní našel stejný meč, jaký měl Brumbál. V té chvíli někdo zaklepal.

      Než stihli zareagovat, vešla Hermiona. Brumbál ji pozval ke stolu a požádal ji, aby je napodobila. Natáhla ruku a v ní se objevila březová krabička se stříbřitým vzorem, uvnitř našla luk a deset šípů.

      „Ehm, ehm,“ odkašlal si Moudrý klobouk, „Věřím, že to, co si prohlížíte je zajímavé, ale Kniha zakladatelů má pro vás nějaké novinky.“

      „Děkuji za informaci,“ poděkoval mu Brumbál a šel pro knihu. Moudrý klobouk sklonil špičku a uložil se do spánku. Když ředitel otevřel vitrínu s Knihou zakladatelů, tak sama proplula vzduchem a otevřená se usadila na stolku před krbem. Všichni tři přítomní si tedy sedli do křesel kolem. Brumbál začal nahlas číst, co jim kniha ukázala na stránce, kde se otevřela.

      Dary pro ty, kteří doprovází

      Vy, kteří toto čtete, jste už našli a spatřili naše dary Vám určené. Zbraně, které jsou v krabičkách, jsou zmenšené a opatřené kouzlem, takže je budete moci použít jen Vy. Vyndat je budete moci až ve správný čas. Další se dozvíte příště.

      S pozdravem Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru, Salazar Zmijozel a Godrik Nebelvír

      -------------------------

      Leonard seděl na posteli a nešťastně pozoroval snídani, kterou měl na stolku před sebou. Tolik jídla přece nemůže být pro něj. Sice tu byl už něco přes týden, ale stále nemohl věřit tomu, že tohle všechno není sen.

      „Měl byste to sníst, než to vystydne, pane Malfoyi,“ ozvala se madam Pomfreyová. Leonard zvedl hlavu a podíval se na ošetřovatelku, která stála ve dveřích jeho pokoje.

      „Já… Tohle přece nemůže být pro mě. Vždyť nic nedělám. Jenom tady ležím a to je všechno. Tolik jídla si nezasloužím,“ odpověděl jí.

      „To, co leží na tácu před vámi, je vaše snídaně, pane Malfoyi. Váš bratr mě přemluvil, abych vám povolila vycházku na bradavické pozemky. Vzhledem ke zlepšení vašeho zdravotního stavu jsem souhlasila. Ovšem pokud nesníte snídani, budu nucena svoje rozhodnutí přehodnotit, možná vám i omezit návštěvy,“ řekla madam Pomfreyová a podívala se na něj svým nejpřísnějším pohledem.

      „Ale madam,“ oponoval Leonardo, „Já si žádné jídlo nezasloužím. Jídlo můžu dostat jen, když budu pracovat, madam.“

      „Pane Malfoyi,“ povzdechla si madam Pomfreyová, „Leonardo, to není pravda. Ti muži, kteří s tebou byli na ostrově, tě zneužívali. Žádné dítě na světě si nezaslouží, aby s ním někdo takhle jednal. Naopak. Dospělí se mají o děti starat, ne jim ubližovat. Draco má pro tebe překvapení, takže by ses měl najíst, abys měl dost síly.“

      Leonardo se podíval na tác se snídaní a pak znovu na madam Pomfreyovou. Teprve potom odpověděl: „Tak dobře, madam Pomfreyová. Nasnídám se.“

      Dopoledne strávil Leonard čtením Nových dobrodružství Alexandra Pasta, čaroděje s dubovou hůlkou. Chvíli po tom, co odložil nedojedený oběd, nasoukal do sebe sotva polovinu porce, zaklepal někdo na dveře. Ty se otevřely a objevila se v nich Dracova hlava.

      „Ahoj, Leo. Můžu dál?“ zeptal se.

      „Jo. Jasně, že jo,“ odpověděl Leonard. Ještě pořád si nezvykl na to, že se ho někdo takhle ptá. Draco vešel a posadil se na židli vedle postele.

      „Za chvíli ti sem skřítek přinese oblečení, abys mohl jít se mnou ven, teda jestli chceš,“ řekl poté. Leonard nadšeně souhlasil. Byl zvyklý neustále něco dělat a to věčné ležení v posteli ho nebavilo.

      „Před ošetřovnou na nás čekají moji příbuzní. Sestra mé matky a její rodina. Byli by moc rádi, pokud ses rozhodl bydlet s nimi.“

      Když Draco domluvil, tak Leonard ztuhl. Myslel, že se projde s Dracem a možná pozná ty jeho kamarády, o kterých mu vyprávěl. Nemohl ale pochopit, proč by o něj stáli cizí lidé. Byl sice Dracův bratr, ale s těmi lidmi před ošetřovnou nemá nic společného. Proč se o něj zajímají? Proč chtějí, aby s nimi bydlel?

      Draco si všiml jeho nejistoty a tak ho začal uklidňovat: „Pokud se s nimi nechceš setkat, tak je pošlu domů. Chtějí tě jen poznat, ale můžeme to odložit.“

      „Já… Jen jsem trochu nervózní. Myslím, že to zvládnu. Já… Víš, nikdy se o mě takhle nikdo nezajímal. Jen… Proč mě chtějí poznat?“ vykoktal odpověď Leonard.

      „Chtějí tě poznat, protože jsi můj bratr. Chtějí se o tebe postarat, protože jsou naše rodina a my už nikoho jiného nemáme. Alespoň zatím o nikom jiném nevíme,“ donutil se k smutnému úsměvu Draco.

      „Tak dobře. Zkusím to,“ odpověděl Leonard a začal se oblékat. Oblečení sem během rozhovoru donesl jeden z bradavických domácích skřítků.

      „Víš co? Uděláme to jinak. Já je teď dovedu sem a pak se uvidí. Když budeš chtít, tak odejdou a my zůstaneme tady, jo?“ navrhl mu Draco. Leonardovi se viditelně ulevilo a kývnul na souhlas. Draco odběhl, aby se za chviličku vrátil v doprovodu tří dospělých kouzelníků.

      „Tohle jsou Tonksovi, Leonarde. Arabela, Ted a jejich dcera Nymfadora. Tohle je můj bratr Leonard,“ představil je vzájemně Draco.

      „Moc ráda tě poznávám, Leonarde,“ promluvila jako první Arabela, „Už se těším, až budeš s námi. Tedy pokud budeš chtít.“

      „Já… Taky vás rád poznávám, všechny,“ odpověděl Leonardo nesměle a přijal ruku, kterou mu nabízel Ted.

      „Říkej mi Tonksová, nebo Doro,“ usmála se na něj mladá čarodějka, která ho přišla zachránit z ostrova, „Nepůjdeme se projít?“

      „A… ano, rád,“ špitl Leonard a vzal si hábit.

      Celé odpoledne se procházeli po bradavických pozemcích a povídali si. Leonard se postupně uvolnil a po chvíli souhlasil s tím, že až ho madam Pomfreyová propustí, tak bude bydlet u Tonksových.

      Krátce před večeří se rozloučili a Draco doprovázel usmívajícího se Leonarda na ošetřovnu, když potkali bandu prváků vedenou Johnem Evansem. Proběhlo rychlé seznámení a všichni prváci slíbili, že zítra hned po snídani, bude sobota, navštíví Leonarda a pokusí se přemluvit madam Pomfreyovou, aby si s nimi mohl jít ven hrát.

      Bradavická ošetřovatelka jim vyhověla jen částečně. Dopoledne musel Leonard odpočívat a na pozemky s nimi mohl až po obědě. Jeho noví kamarádi nelenili a naučili ho hrát tchoříčky a řachavého Petra.

      -------------------------

      Hradními chodbami obezřetně pobíhala krysa. Pokud to šlo, držela se ve stínu a opatrně nahlížela za každý roh.

      O dvě chodby dál se před jednou z učeben rozvaloval zrzavý kocour s ocasem jako štětka. Blaženě se protahoval a olizoval se. Asi právě spořádal nějakou tlustou myš.

      Dvě schodiště a jednu chodbu nad nimi hlídkovala paní Norrisová a pokukovala po procházejících studentech ve snaze je načapat při porušování školního řádu.

      Profesorka McGonagallová se chtěla protáhnout a tak se přeměnila do své kočičí podoby. Dveře jejího kabinetu ji automaticky pustily na chodbu a profesorka se rozběhla směrem k astronomické věži.

      Krysa dokázala pomocí stínů proniknout k ředitelně a dokonce se dostala až ke dveřím. Informace, které zde Petr Pettigrew vyslechl, budou určitě Pána zajímat. Obrátil se a potichu proběhl kolem chrliče, který se právě otevřel. Pak zahnul vlevo a seběhl málo používaným schodištěm o několik pater níž.

      Běžel právě chodbou k dalšímu schodišti, když zpoza rohu vykoukla hlava mourovaté kočky. Ta zamňoukala a rozeběhla se proti kryse. Ta se okamžitě otočila a rozeběhla se na druhou stranu.

      Uběhla sotva několik metrů, když se objevila paní Norrisová. Chodbou se rozléhalo skřípění drápků o kamennou podlahu, jak krysa brzdila svůj běh. Když konečně zastavila, tak se zmateně rozhlížela, kam se schová. Z každé strany se blížila kočka a ona neměla kam utéct.

      Najednou si všimla otevřených dveří. Okamžitě do nich vběhla a ocitla se v prázdné učebně. Kromě sloupu, který uprostřed místnosti podpíral klenbu, tam nebylo vůbec nic.

      Krysa se schovala ve stínu, který vrhal sloup ozářený měsíčními paprsky. Dveře učebny se v té chvíli s rachotem zavřely a zpoza sloupu hrdě vyšel Křivonožka.

      Krysa se zachvěla a znovu se rozhlédla po místnosti. Za sebou měla sloup, vpravo Křivonožku, vlevo paní Norrisovou a před sebou mourovatou kočku s hranatými skvrnami kolem očí. Ta se najednou přeměnila v profesorku McGonagallovou.

      „Myslím, že je na čase, aby ses přeměnil, Petře,“ řekla přísně a podívala se kryse do očí. Během pár vteřin proti ní nestála krysa, ale malý shrbený mužíček se špičatým nosem.

      „Dobrý večer, profesorko. Ani nevíte, jak jsem rád, že jsem na vás narazil. Musím mluvit s ředitelem, je to důležité,“ řekl pisklavým hláskem a nasadil škleb vzdáleně připomínající upřímný úsměv.

      Profesorka ho bez odpovědi popadla za ruku a v doprovodu Křivonožky a paní Norrisové ho vedla do ředitelny. Cestou potkali několik skupin studentů, včetně zmijozelských.

      -------------------------

      Voldemort seděl na svém trůnu a poslouchal, co mu říká Hraničář. Tenhle chlapík se zdál být užitečným, alespoň prozatím.

      „Hlášení z Bradavic je jednoznačné. Byl viděn, jak ho zástupkyně ředitele klidně doprovází do ředitelny. Tam strávil několik hodin a pak sám, zdůrazňuji, sám, odešel ze školy směrem k Prasinkám. Od té doby se tady neobjevil,“

      Hraničář domluvil a odmlčel se. Voldemort pokýval hlavou. Sice Petra podezíral, ale tohle bylo moc. Spíš sázel na Snapea nebo Bellatrix.

      Hraničář najednou téměř neznatelně pootočil hlavu, kterou neustále schovával pod kapucí svého pláště.

      „Jestli tu kletbu vyšleš, Bello, bude mě muset náš pán potrestat, protože tentokrát už šlachy a kosti ve tvé ruce neminu. Nebudeš schopná ji používat a tím pádem nebudeš Pánovi k ničemu,“ procedil tiše mezi zuby.

      „Nevím, co tím myslíš,“ odpověděla mu Bellatrix a zastavila se uprostřed pohybu.

      „Tohle,“ řekl Hraničář klidně. Pak rychlostí blesku vytáhl z opasku nůž a hodil ho směrem k Bellatrix. Ten těsně minul její ruku a zarazil se do sloupu za ní.

      „Nechte toho, vy dva. Okamžitě mi sežeňte tohoto zrádce,“ zařval Voldemort a jeden ze smrtijedů, kteří stáli na stráži u vchodu, zmizel v chodbě. Vynořil se za chvíli a Pettigrew v závěsu za ním.

      „Mám pro vás důležité informace, pane,“ řekl Petr, když stál před Voldemortem.

      „Dobrá,“ odpověděl chladně Voldemort a tichým Legilimens pronikl do jeho mysli.

      Krysa vybíhá točité schodiště k ředitelně a za dveřmi se zastaví. Přitiskne k nim své ucho a pozorně poslouchá, co se uvnitř děje.

      „Je to jisté, Brumbále. Mají to za hotovou věc,“ slyšela mluvit jeden hlas.

      „Takže konečně máme díky tomu kouzlu výhodu, teď jen dostat jednoho smrtijeda a využít jeho znamení,“ souhlasil Brumbál.

      „V Azkabanu určitě najdeme mnoho ochotných, řediteli. Teď už ale budu muset jít. Mám v Prasinkách schůzku,“ loučil se první hlas a ozvaly se kroky. Ty se začaly pomalu blížit.

      „Jistě, Pastorku. Nejspíš máte s těmi vězni pravdu. Na shledanou,“ rozloučil se Brumbál.

      Krysa se otočila a dala se na útěk. Na chodbě ji ale uviděla kočka. Najednou byly ty kočky tři a držely ji v šachu. Jedna z koček se proměnila v profesorku McGonagallovou a vyzvala krysu, aby na sebe vzala lidskou podobu. Krysa to riskla a prosmýkla se jí mezi nohama.

      Po zběsilé honičce chodbami Bradavic a po pozemcích se krysa dostala za jejich hranice. Místo krysy tam najednou stál Petr Pettigrew a okamžitě se přemístil.

      Voldemort ukončil spojení a vyslal na Petra Cruciatus, vlastně několik. Zuřil. Petrova mysl byla upravená a on tu úpravu nedokázal překonat. Tohle musel mít na svědomí Brumbál.

      „Chytili tě a upravili ti mysl. Seš jen další neschopný blbec, nic víc. Už do Bradavic nemůžeš.,“ řval na Petra jak smyslů zbavený. Ukončil kletbu a přikázal strážím, aby ho zavřely do jedné z podzemních kobek jeho sídla.

      „Dobře si rozmysli, co chceš udělat, Bello,“ řekl tiše Hraničář.

      „Ty zrádnej pacholku,“ zasyčela Bellatrix.

      „Ticho! Buď se vy dva uklidníte, nebo budete následovat toho blba! Jasné?!“ zařval Voldemort a pohybem ruky všechny vyhodil.

      -------------------------

      Kdyby jen Voldemort tušil, jak blízko něj byla mysl, která ukrývala skutečnou verzi toho takřka banálního příběhu…

      Chrlič oznámil řediteli příchod krysy. Ten mu poděkoval kývnutím hlavy a spustil magický záznam rozhovoru, připravený pro její citlivé uši.

      „Ledové lentilky,“ řekla o něco později McGonagallová heslo a strčila Petra na jedoucí schody. Ty je vyvezly ke dveřím ředitelny.

      Uvnitř už na ně čekal Brumbál s bystrozorem Pastorkem. Ve stínu krbu seděla ještě jedna osoba. Její obrysy ale byly dost nezřetelné a Petr si jí v rozčilení z polapení ani nevšiml.

      „Nemohu říct, že bych tě rád viděl Petře,“ uvítal je Brumbál, „Je něco, co by si nám měl povědět?“

      „Ne,“ odpověděl krátce Petr.

      „Tak to nám tedy zbývá už jen jedna možnost, Brumbále,“ řekl na to Kingsley.

      Legilimens,“ řekl Brumbál a pronikl do Petrovy mysli. Sice narazil na hradbu nitrobrany, ale jen velice chabou. Petrova magická síla asi na víc nestačila.

      Brumbál se probíral jeho vzpomínkami a hledal takovou, která by mu řekla něco nového ohledně viteálů. V chaosu Petrovy mysli bloudil poměrně dlouho, ale nakonec našel, co hledal. Bylo to jen několik náhodných poznámek, ale až si je správně zařadí do toho, co už ví, tak mu pomohou najít zbývající viteály.

      „Zjistil jsem vše, co šlo,“ řekl Brumbál, když ukončil spojení. Petra vpád do jeho mysli, spolu s předchozím prožitým stresem, uvrhl do bezvědomí.

      „Výborně, teď už tu nebudu potřeba. Slyšel mě, viděl mě, takže na shledanou, Brumbále,“ rozloučil se Pastorek a letaxem odešel na Ministerstvo, kde ho čekaly ještě nějaké papíry.

      „Je to na tobě, Williame,“ otočil se Brumbál na osobu ukrytou ve stínu krbu.

      Hraničář se zvedl a několika tichými a nezřetelnými kouzly upravil Petrovu mysl tak, jak potřebovali. Poté se rozloučil a odlevitoval Petra za hranice pozemků. Z bezpečného úkrytu se přemístil. Do sídla Pána zla dorazil včas, aby se vyhnul trestu.

       

      Items details

      • Hits: 4433 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      Drticool 31 Červenec 2013
      hodnocení: 6/10
      #
      Kuma 31 Červenec 2013
      zajimave konecne se neco delo ale ne tolik kolik bych ocekaval uvidime.Mozna by to chtelo predstavit spis par dalsich lidi do komnaty protoze tu mame dalsi veci co dostaly postavy ktere tam uvedeny byli a ostatni nemaj ani paru o vecech prvnich asi tak neak bych to hodnotil
      #
      panvita 31 Červenec 2013
      Super kapitola moc se těšim co se bude dít
      předpokládam že ten hraničář je jenom nastrčený agent k Voldemortovi
      #
      Lachim 31 Červenec 2013
      Zlatá komnata bude příště. A Hraničář je už od začátku(15. kapitola) prezentován jako další Brumbálův špion u Voldemorta.
      Zajímalo by mě, jestli mám napsat nějaký další díl seriálu o mudlovských sportech, popřípadě který.
      Díky za komentáře.
      #
      panvita 31 Červenec 2013
      Citace Lachim:
      Zlatá komnata bude příště. A Hraničář je už od začátku(15. kapitola) prezentován jako další Brumbálův špion u Voldemorta.
      Zajímalo by mě, jestli mám napsat nějaký další díl seriálu o mudlovských sportech, popřípadě který.
      Díky za komentáře.


      Tak se omlouvam čtu tolik povídek že některý věci se překrývaj a jiný mizí
      #
      Luna 31 Červenec 2013
      Dobrá kapitolka, jen jsem nepochopila, proč jsi přeměnil Andromedu na Arabelu.

      Drticoole, skoro se bojím, až se stavíš u mých povídek :-)
      #
      Drticool 31 Červenec 2013
      Luno neboj se. Já sice věčně něco kritizuju, ale myslím to dobře a povídky se mi jinak líbí. Ta kritika je taková moje profesní deformace, ale snažím se jí krotit jak jen to jde. :oops:
      Btw co že jsi to napsala?
      #
      panvita 01 Srpen 2013
      Drticoole koukal ses k mojí kapitole kde jsme vedli tu diskuzi???
      #
      Drticool 01 Srpen 2013
      Koukal
      #
      Luna 01 Srpen 2013
      Citace Drticool:
      Luno neboj se. Já sice věčně něco kritizuju, ale myslím to dobře a povídky se mi jinak líbí. Ta kritika je taková moje profesní deformace, ale snažím se jí krotit jak jen to jde. :oops:
      Btw co že jsi to napsala?


      Já mám vlastně kritiku ráda, ale ne hodnocení body. Kritika je pro mě zpětná vazba od čtenáře, za kterou jsem vděčná, ale jsem ráda, když vím, CO konkrétně se mu nelíbilo či líbilo. Pak s tím můžu v budoucnu pracovat, posílit to dobré a snažit se vyhnout věcem, co se lidem nelíbily.
      Mám stránky www.ladyluna.estranky.cz :-) Hlavní povídka je Harry Potter a Stříbrná paní, ale varuji předem, že počáteční kapitoly jsou dost hrozné a sama dobře vím, že by potřebovaly komplet upravit 8) Ale troufám si říct, že ty pozdější jsou docela dobré.
      #
      panvita 01 Srpen 2013
      Citace Luna:
      Citace Drticool:
      Luno neboj se. Já sice věčně něco kritizuju, ale myslím to dobře a povídky se mi jinak líbí. Ta kritika je taková moje profesní deformace, ale snažím se jí krotit jak jen to jde. :oops:
      Btw co že jsi to napsala?


      Já mám vlastně kritiku ráda, ale ne hodnocení body. Kritika je pro mě zpětná vazba od čtenáře, za kterou jsem vděčná, ale jsem ráda, když vím, CO konkrétně se mu nelíbilo či líbilo. Pak s tím můžu v budoucnu pracovat, posílit to dobré a snažit se vyhnout věcem, co se lidem nelíbily.
      Mám stránky www.ladyluna.estranky.cz :-) Hlavní povídka je Harry Potter a Stříbrná paní, ale varuji předem, že počáteční kapitoly jsou dost hrozné a sama dobře vím, že by potřebovaly komplet upravit 8) Ale troufám si říct, že ty pozdější jsou docela dobré.


      Úplně s tebou Luno souhlasim hodnocení body je sice pěkný musí k němu být odpovídající vysvětlení co se na kapitole nelíbí
      #
      Drticool 01 Srpen 2013
      Tak každému se líbí něco jiného a je nesmysl, upravovat pokračování podle jednoho či dvou lidí, kteří ti okomentují kapitolu. Měla bys psát podle toho co se líbí tobě. Jinak já obecně nemusím drabble (čím kratší tim horší), což ovšem neznamená, že si ho nepřečtu. Jen mi to prostě nepřinese tolik zábavy, jako plnohodnotná kapitola. Proto mají míň bodů. Také je dobré, když příběh postupuje vpřed vývojem postav i dějě (jeden den na jednu kapitolu a rozepisování den po dni není nejlepší a to nemluvím o jednom dni v několika kapitolách). Prostě to musí trochu odsejpat. A za povedenou akcičku (ať už boj nebo nějaké to milování :-) ) nějakej ten bodík také přidám stejně jako za superdlouhou kapču. Konkrétně u této kapitoly mě nezaujala příprava lektvaru. Na muj vkus je to popsané moc dopodrobna a po pár řádcích mě jímala velmi silná touha, pár odstavců přeskočit. Stejně tak následující článek z novin mi moc nesedl. Byl na mě moc shrnující a suchý, bejt to rozepsaný jako bitka (jestli víš jak to myslím) bylo by to lepší. A už budu radši končit, nebo mě tu za chvíli někdo ukamenuje. :lol:
      #
      Hannahinka 26 Srpen 2013
      Fakt super přečteno za dva dny a už se nemůžu dočkat pokračování

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 125 a členů: 8 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 3063451