Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Návrat Fénixe

navrat-fenixe-thaneb Australské dobrodružství

První část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Bitva o Bradavice skončila, Voldemort je mrtvý, hrad poničený a ztráty na životech jsou bolestné. Jak se s tím vším Harry a jeho přátelé vyrovnají? A co dál? Záchrana Hermioniných rodičů, zbavených vzpomínek na dceru, je zavede až do Austrálie. Jenže na Harryho se lepí problémy vždy a všude...

    Kapitola 4, Oheň

      Fawkes_03Kingsley se usmál a otočil se na Nevilla a Lenku.

      „Asi byste měli svolat tu vaši armádu, abych jim mohl vysvětlit, co nás čeká.“

      Neville vytáhl z kapsy minci a hůlkou na ni napsal vzkaz.

      „Co jim píšeš?“ zeptala se ho Hermiona.

      „7. patro – hned.“

      „Asi bychom měli jít, nebo tam budou dřív než my,“ řekla Lenka a zvedla se.

      Ginny se zvedla taky a hrnula se za Lenkou.

      „Tak to ne,“ vylítla paní Weasleyová, „vy dvě jste na to ještě moc malé. Ginny, ty si půjdeš sbalit věci na cestu domů a ty Lenko taky. Slíbili jsme tvému tátovi, že tě bezpečně dopravíme domů.“

      Ginny se ohradila:

      „Co si mám asi balit? Vždyť tady sebou nic nemám. Přišli jsme sem dost nalehko, nepamatuješ?“

      „No tak nebudeš balit, ale hasit taky ne. Je to moc nebezpečné, počkáte na nás venku.“

      „Mami! Lenka už je plnoletá a já už budu za pár dní taky!“ vztekala se Ginny. 

      Harry se radši odvrátil, aby od něj nechtěla zase přímluvu. Chtěl taky, aby zůstala v bezpečí. Otočil se tedy ke Kráturovi a nechal na její mámě, aby ji srovnala sama.

      „Kráturo, běž si dobalit a řekni Winky, aby se připravila. Až uhasíme ten oheň, tak půjdeme.“ „Má Krátura zabalit i pánovi věci?“ zeptal se skřítek.

      Odpověděla mu Hermiona:

      „To nemusíš Kráturo, to už jsem udělala před obědem…“ a poplácala na svou bezednou kabelku. Skřítek zmizel, Harry se zasmál a sledoval jak Hermiona vrací ředitelce knihy o viteálech.

      „Možná bychom měli nechat paní ředitelce v úschově i ty zničené viteály. Jsou to konec konců věci, které patřili bradavickým zakladatelům a i když jsou poničené, stále mají nějakou historickou hodnotu. Nemám pravdu?“ a podíval se na McGonagallovou.

      „Ano Harry, jsou to cenné artefakty a vitrína s mečem Godrika Nebelvíra bude to pravé místo pro ně.“

      V jejím výrazu byl smíšen odpor s úctou, když od Hermiony přebírala knihy a artefakty. Prohlédla si je a pak je krátkým mávnutím hůlky nechala zmizet.

      „Tohle jsem nikdy pořádně nepochopil,“ řekl s obdivem Harry.

      Paní profesorka se na něj přísně podívala.

      „Ale to už byste měl umět také, pane Pottere, po absolvování šestého ročníku.“ Pak se usmála a přátelsky dodala: „Můžeš to přes prázdniny trénovat Harry.“

      Cestou z učebny se Harry chtěl zastavit u Ginny, aby jí trochu utěšil. Ale Ginny když viděla, že zamířil k ní, otočila se k němu uraženě zády. Harry pokrčil rameny a řekl si, že jí to snad za chvilku přejde a vydal se za ostatními do sedmého patra. Tam už Kingsley vysvětloval těm, co přišli, co je čeká a řadil je do dvojic. Ron a Charlie, Bill a Fleur,  Paní Weasleyová a Hermiona, Aberforth Brumbál a Neville, profesorka Prýtová a Ernie, Dedalus Kopál a Patilová Parvati a její sestra Padma, Sturgis Tobolka, profesor Kratiknot i Levandule Brownová, Elfias Dóže, Seamus, George,  pan Weasley, Hestie a Michael Corner. Přišel i Křiklan a do dvojice si vzal Terryho Boota. Na Kingsleyho zbyla Susan Bonesová. Pak se otočil k Harrymu:

      „Ty půjdeš Harry s profesorkou McGonagallovou, ona mrazí, ty hasíš, rozumíš?“

      „Jistě pane ministře.“ Usmál se na něj Harry.

      „S touhle přesilou to přece musíme zvládnout hladce.“

      Kingsley se rozhlédl kolem a řekl:

      „No je nás dost… Držte se spíš ve čtveřicích a vzájemně si kryjte záda, kdyby byly plameny moc blízko u sebe. Hestie a Elfiasi, půjdete poslední jako záloha, kdyby měl někdo problémy, tak zasáhnete.“

      „Tak a kdo nám otevře dveře?“ zeptal se pan Weasley.

      Harry přešel ke zdi a se zavřenýma očima přecházel pár kroků sem a tam a přál si místnost, kde je všechno schované. Když se objevily dveře, tak se podíval na paní profesorku, ta přikývla a popošla k němu. Tak otevřel a vstoupil s ní po boku dovnitř jako první.

      Nejdřív se nic nedělo. Harry s McGonagallovou se v závěsu se Sturgisem a Padmou vydali od dveří doprava a všichni ve střehu opatrně postupovali vpřed. Už byli uvnitř skoro všichni, když v levé části vzplanul první plamen.

      Petrificus gigantus“ - „Aquamenti“,  pan Weasley a George byli připraveni.

      Harry s profesorkou už také zneškodnili jeden plamen. Šlo to docela hladce, když z regálu před nimi vyrazil další plamen, tak ho McGonagallová pohotově zmrazila a Harry byl připraven hasit, když ho instinkt přinutil udělat čelem vzad. Těsně za ním vyrazil další a zaútočil přímo na Harryho. Zařval:

      Petrificus gigantus“ a držel plamen pod kontrolou. Křičel:

      „Potřebujeme dva hasiče!“ a nespouštěl oči z plápolajícího plamínku. A už tu byli Sturgis a Padma a posílali proudy vody na obě strany.

      „Tak to bylo těsný…“ odfoukl si Harry a otřel si rukávem pot z čela.

      „Málem mě to ožehlo. Musíme se držet víc pohromadě,“ řekl Sturgisovi a Padmě.

      Další problémy už nenastaly. Svorně uhasili ještě dva ohně a už se setkali s ostatními na druhém konci haly.

      Kingsley zjišťoval, kolik plamenů Prokletého ohně bylo zničeno. Když dopočítal, tak se otočil k Harrymu:

      „Šestnáct, takže ne že by měl strach velké oči, co? A to jsme klidně nějaký mohli přejít. Musíme pátrat i cestou zpátky. Neztrácejte opatrnost. Zatím jsme bez zranění, tak ať to tak zůstane.“

      Pak se ozvala Levandule:

      „Zranění to sice není, ale shořel mi skoro celý hábit, než mě Parvati uhasila.“

      Všichni se k ní otočili. Byla pořádně zmáčená a hábit měla z větší části ohořelý. Kingsley a pan Weasley k ní přistoupili blíž a začali se nervózně vyptávat:

      „Byl to Prokletý oheň, nebo už byl zmražený. Vzpomeň si, je to důležité. Prokletý oheň je jedovatý, kdyby se k tobě dostal takhle blízko, mohla bys být zasažena otravou.“

      Ozval se Křiklan:

      „To je v pořádku. Byl to můj plamen. Držel jsem ho zmražený. To jen Terry na něj poslal příliš silný proud vody a strhnul ho tak směrem k tomu děvčeti.“

      Bylo vidět, jak se všem ulevilo.

      „Znova důrazně apeluji na vaši opatrnost,“ kladl na srdce všem přítomným Kingsley. „Prokletý oheň je záludný, otrava se dá sice léčit, ale může způsobit trvalé poškození smyslů, nebo nenávratné zohavení.“

      Vystřídali si strany a vydali se zpátky. Všichni byli ve střehu a pročesávali pečlivě obrovskou halu. Harry s profesorkou a Kingsley se Susan se prodírali přes pokácené regály a zůstali trochu pozadu. Ze všech stran byla slyšet odhalovací kouzla, kterými chtěli kouzelníci zajistit, že zde nezůstane žádný utajený oheň. Pak vepředu asi v půlce haly zazněl Billův a Fleuřin hlas, hned bylo jasné, že zlikvidovali další plamen.

      Najednou Harry v troskách narazil na rozplývavou skříň. Vypadala docela nepoškozeně. „Paní profesorko, neměli bychom raději tu skříň zničit? Myslím, že už nadělala spoustu problémů.“

      McGonagallová a Kingsley se na sebe podívali.

      „Máš pravdu, Harry, něco takového by ve škole být nemělo.“

      Společně zamumlali nějaké zaklínadlo a rozplývavá skříň se přímo před Harryho očima rozpadla na atomy.

      Vtom ho něco napadlo. Když to přežila ta skříň, třeba najde i svou učebnici lektvarů. Požádal ostatní, aby chvilku počkali, že se pokusí najít ještě tu starou kredenc. Profesorka McGonagallová a Kingsley mezitím na přivolaná nosítka naložili to, co zbylo z Crabbea. Jeho tělo bylo spálené a seškvařené tak, že připomínalo ošklivou mumii. Proto ho překryli bílým prostěradlem a Kingsley s ním odešel z komnaty ven.

      Harry našel kredenc. Zčernalou, jak ji ožehli plameny, ale držela pohromadě. Opatrně otevřel dvířka a… Byla tam, vypadala nepoškozeně. Harry ji vyndal a zběžně prolistoval. Vypadalo to, že je v pořádku.

      „Co je to za učebnici Harry?“ zeptala se McGonagallová.

      Harry se na ni usmál a odpověděl:

      „To je učebnice lektvarů se spoustou zajímavých receptů a šikovných kouzel. Dřív patřila studentovi, který si říkal Princ dvojí krve.“

      „Nikoho takového neznám.“ Podivila se profesorka.

      „Ale znáte, jen ho znáte jako Severuse Snapea.“ Usmál se a pokračoval:

      „Myslíte, že by souhlasil s tím, že si tu učebnici nechám?“

      McGonagallová se zamyslela.

      „Ano, myslím, že teď už ano.“ A pak ji něco napadlo:

      „Nenaučil ses náhodou z této knihy i tu hroznou kletbu – Sectumsempra?“

      Harry se trochu začervenal, když si vzpomněl na ten průšvih a se sklopenýma očima odpověděl:

      „Je to jediná nebezpečná kletba, která tam je. Od té doby jsem ji už nikdy nepoužil.“

      „Proto děláme chyby Harry, abychom se z nich poučili…“ a konejšivě ho poplácala po rameni.

      A tak pomalu došli k východu. Ostatní se pomalu trousili ven. Profesorka McGonagallová se rozhlédla po zpustošené hale a řekla:

      „Budeme sem muset vtrhnout s partou skřítků a trochu to tady uklidit.“

      Ale Neville se vrátil ode dveří a řekl:

      „Úklid? To se dělá tahle: Komnato, bylo by potřeba to tady uklidit tak, aby se to dalo zase používat.“ A komnata se začala měnit před očima. Pokácené regály se stavěli, vyčistily a věci, které přežily řádění ohně, se rovnaly zpět do regálů. A paní profesorka to vyzkoušela taky: „Komnato, bylo by potřeba, aby všechny věci, které by mohly být nebezpečné, zmizely.“

      A věci na regálech trochu prořídly.

      „To je skvělé.“ Pochvalovala si ředitelka.

      „Ještě by bylo potřeba, abys nechala zmizet nebezpečné věci hned, jak se za tím, kdo je sem uloží, zavřou dveře.“

      Harry se zasmál:

      „Jen aby komnata nepovažovala za nebezpečné i ty láhve s levným sherry co si sem schovává profesorka Trelawneyová.“

      Neville vytřeštil oči a s úžasem se zeptal:

      „A on si fakt myslel, že je jediný, kdo zná tajemství téhle komnaty?“

      Harry se zasmál a odpověděl mu:

      „A z toho plyne poučení, že pýcha předchází pád.“ Všichni, co ho slyšeli, se smíchem opouštěli již uklizenou a bezpečnou komnatu nejvyšší potřeby.

      Vzrušení ze souboje s nebezpečnými plameny pomalu ze všech opadávalo. Na chodbě se loučili studenti i profesoři s Harrym, Weasleyovými a ostatními členy Fénixova řádu, kteří se vydali společně dolů do vstupní haly. Harry i v tom zmatku postřehl, že se Ginny tváří stále naštvaně a nepřístupně. Trochu ho to mátlo, ale říkal si, že je to asi proto, že jí mamka nedovolila hasit, a že jí to brzy přejde. Byl unavený a psychicky vyčerpaný z toho co dnes absolvoval a rozhodl se, že si s tím nebude lámat hlavu. Podal Hermioně učebnici kterou stále držel v rukou.

      „Mohla bys mi tohle přibalit?“ Hermiona s Ronem na něj s překvapením zírali:

      „Snad to není…“

      „Ano učebnice Prince dvojí krve. Jsem rád, že jsem ji našel. Snad už nemáš námitky, abych si ji nechal?“ otočil se Harry na Hermionu.

      „No teď, když víme, jak to s ním bylo, tak myslím, že by ani jemu nevadilo, že si jí dostal. Jen mi slib, že budeš opatrnější při zkoušení neznámých zaklínadel.“

      Harry se zasmál:

      „To mi nemusíš připomínat. Myslím, že v tom jsem se už poučil dostatečně.“

      A tak došli dolů. Paní Weasleyová zavolala:

      „Winky, Kráturo!“ a oba skřítkové se objevili po jejím boku i se svými ranečky.

      Vydali se všichni k bráně vedoucí k Prasinkám. Hned za bránou se s nimi rozloučil Kingsley a Dedalus Kopál, že musí ještě na ministerstvo. Pak se rozloučili s Elfiasem, Sturgisem Tobolkou a Hestií, které Aberforth Brumbál pozval ještě na skleničku. Pan Weasley napřáhl ruku k Lence a řekl:

      „Tak pojď děvče, přemístím tě domů.“

      Lenka se opatrně ohradila:

      „To není potřeba, přemisťovat se umím a domů trefím taky.“

      Pan Weasley ale nekompromisně prohlásil:

      „Kdepak Lenko, slíbil jsem tvému tátovi, že tě bezpečně dopravím domů, tak tě doprovodím. Nesmíš se divit, že o tebe má strach.“ Tak se ho Lenka už bez odmlouvání chytila za ruku a oba se otočili na místě a společně s Charliem zmizeli.

      Bill a Fleur se také rozloučili.

      „Jdeme domů, uvidíme se ráno…“ a přemístili se.

      Ron s Hermionou se už drželi za ruce a tak Harry natáhl ruku k Ginny a zeptal se:

      „Půjdeš se mnou?“ Ale Ginny se beze slova k němu otočila zády a chytla se svojí mamky.

      Harry zůstal stát jako opařený. Nechápal to a ani chápavý a konejšivý pohled, který na něj vrhla přes Ginny paní Weasleyová, než spolu s Georgem zmizeli, mu příliš nepomohl. Hermiona k němu natáhla ruku a řekla:

      „Tak pojď s námi…“

      Harry se k nim otočil a odpověděl:

      „Ne jen běžte, vezmu s sebou Winky a Kráturu.“

      A koukal, jak mu před očima zmizeli i oni. Natáhl ruce ke skřítkům a vysvětlil jim: „Přemístíme se na příjezdovou cestu k domu, který se jmenuje Doupě, tam teď budeme bydlet.“ A když se ho skřítci chytili za ruce, otočil se na místě a soustředil se na známý dům, který mu byl druhým nejlepším domovem, jaký kdy měl.

       

      Items details

      • Hits: 18139 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      Sall 03 Leden 2013
      "„Proto děláme chyby Harry, abychom se z nich poučili…“ a konejšivě ho poplácala po rameni." tuto větu si budu muset začlenit do svého rodičovského repertoáru...
      #
      Caroline Black 08 Červenec 2014
      nádhera prostě paráda :-)
      #
      maja 08 Červenec 2014
      Jsem ráda, že se ti líbí @};-

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 59 a členů: 8 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 3063366