Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Návrat Fénixe

navrat-fenixe-thaneb Australské dobrodružství

První část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Bitva o Bradavice skončila, Voldemort je mrtvý, hrad poničený a ztráty na životech jsou bolestné. Jak se s tím vším Harry a jeho přátelé vyrovnají? A co dál? Záchrana Hermioniných rodičů, zbavených vzpomínek na dceru, je zavede až do Austrálie. Jenže na Harryho se lepí problémy vždy a všude...

    Kapitola 7, Výprava k protinožcům

      Fawkes_03Hermiona byla už trochu nervózní a nemohla se dočkat, až se vrátí pan Weasley z práce a oni se dozvědí, jak to vypadá s tou jejich výpravou do Austrálie. Tak ji odtáhli do obýváku, aby se nepletli v kuchyni a Harry se ji pokusil zabavit tím, že se začal vyptávat na to jak je to vlastně s mizením a znovupřivoláním předmětů. Vyprávěl jim o dveřích do Havraspárské koleje, které mají bronzové klepadlo ve tvaru orla i o otázkách, které dává těm, kteří chtějí vstoupit. 

      Jak se klepadlo ptalo Amycuse Carowa „Kam odchází zmizelé předměty?“

      A jak za něj odpověděla profesorka McGonagallová „Do nebytí, které je tak říkajíc vším.“

      „Já jsem to nikdy pořádně nepochopil, a proto mi to asi nejde. McGonagallová mi řekla, že mám přes prázdniny trénovat a tak jsem tě chtěl požádat o pomoc.“ Prosil Hermionu.

      A ta, jak Harry předpokládal, zapomněla na svou nervozitu a začala Harrymu vysvětlovat teorii o nekonečném meziprostoru, v kterém se ocitnou všechny věci zmizelé a tam se udržují ve stejném stavu tak dlouho, než jsou znovu přivolány.

      A Ginny se přidala:

      „Skvělý je, že třeba jídlo se tam nekazí. Když třeba necháš zmizet maso, tak tam zůstane čerstvé, dokud si ho zas nepřivoláš. Proto nepotřebujeme ty elektrické skříně, co mají mudlové na uchovávání potravin. Každou potravinu stačí koupit jen jednou. Když potřebuješ něco uvařit, tak si prostě přivoláš, co tam máš uloženo, uděláš si kopii, ze které vaříš a originál necháš zase zmizet. Teda tak to alespoň dělá mamka. Jen si musíš pamatovat, jak přesně to vypadalo. Mamka to vyřešila tak, že všechno ukládá na stejnou mísu. Tu co zdědila po svojí mamce. Takže si přivolá maso na modré míse, mrkev na modré míse a tak…“

      Harry se zamyslel:

      „Takže když nechám zmizet tenhle polštář s modrým motýlem a v Austrálii si vzpomenu, že mám málo pod hlavou, tak si ho můžu jednoduše zas přivolat?“

      „Samozřejmě“ řekla Hermiona.

      „Ale s tímhle polštářem to radši nezkoušej, na ten je mamka moc opatrná, taky ho zdědila po babičce.“ Brzdila ho Ginny.

      A tak Hermiona udělala Harrymu kopii jiného malého polštářku s vyšitými ptáčky a Harry se učil jak ho nechat zmizet a zase ho přivolat. Na třetí pokus se mu to konečně podařilo tak, že polštářek zmizel celý, nepotrhaný a ve stejném stavu se za chvíli zas objevil.

      „Věděl jsem, že musím nejdřív pochopit teorii, abych to kouzlo zvládnul. Profesorka McGonagallová bude mít radost.“

      Ale to už pro ně přišla Winky:

      „Paní říká, že máte přijít do kuchyně. Pán se vrátil z práce.“

      Pan Weasley měl pro ně spoustu potěšujících zpráv.

      „Mezi Anglií a Austrálií je provoz hodně častý, takže fungují stálá přemisťovací stanoviště. Kousek od Sydney je také jedno, takže s tím nebude žádný problém. Zítra mi vytvoří přenášedlo, které nás vezme od Doupěte do Sydney. Jen se musíme dohodnout, kdy chceme jet. Přenese nás do buše kousek od periferní čtvrti, která se jmenuje Nový Bulíkov. Dřív to bylo kouzelnické městečko poblíž Sydney, ale jak se město rozpínalo, tak je pohltilo. Je tam ale velká kouzelnická populace a také hostinec U zlatého koně, kde nám můžou zajistit ubytování, když si budeme přát. Také si nemáme zapomenout přibalit teplé oblečení, protože je tam teď zima. Ostatně Percy toho zjistil mnohem víc, tak až přijde, tak se dozvíme zbytek.“ „Tak kdy tedy pojedeme?“ Vyptávala se nedočkavě Hermiona.

      „No… Dnes je úterý, než všechno připravíme, naplánujeme a zabalíme… tak bychom mohli vyrazit, třeba v pátek?“ Uvažovala paní Weasleyová.

      Hermiona se mračila.

      „Tak se uklidni,“ konejšil ji Ron, „jeden, nebo dva dny už přece bez nich vydržíš.“

      A Ginny zase začala žadonit:

      „Vezmete mě s sebou, viď mami?“

      „To ještě nevíme Ginny, až podle toho, co se dozvíme od Percyho.“

      Ale to už Percy vplul dveřmi do kuchyně za svým obrovským kufrem. Hermiona a Ginny se na něho vrhly se spoustou otázek dřív, než za sebou stačil zavřít dveře.

      „No tak toho nechte, snad si můžu nejdřív vybalit?“

      „Ne, ne, vybalovat můžeš až potom, co nám řekneš, co jsi zjistil.“ A Ginny se přidala: „Přestaň se tvářit důležitě, bráško, koukej si sednout a povídej!“

      Percy se sice nepřestal tvářit důležitě, ale postavil svůj kufr do kouta, posadil se a s potěšením se rozhlédl po napjatých pohledech, které se na něj ze všech stran upíraly. Pak začal:

      „Vztahy mezi Austrálií a Anglií jsou velmi dobré. Máme s jejich ministerstvem spolehlivé spojení díky portrétu Drexela Pettsona, který visí na odborech mezinárodní spolupráce na obou ministerstvech. Je to původem Angličan, který byl kdysi ministrem kouzel v Austrálii. Takže jsem jeho prostřednictvím zjistil, že mají podobnou organizaci a podobné zákony jako my. Jen menšina domorodých kouzelníků má privilegia vlastních zákonů. Abych pravdu řekl, získal jsem dojem, že je nemají zcela pod kontrolou.“

      Molly se podívala na Ginny:

      „Vidíš, to je to o čem jsem mluvila.“

      Ale Percy se slitoval při pohledu na nešťastný výraz v obličeji své sestřičky a pokračoval: „Nicméně jsem zjistil, že se jich nemusíte rozhodně obávat, protože se zásadně vyhýbají hustě obydleným oblastem a především velkým městům. Žijí v odlehlých pustých oblastech, takže je nepravděpodobné, že se s nimi setkáte. Navíc…“ a zatvářil se ještě důležitěji „jsem vám zajistil průvodce. Z ministerstva vám pošlou praktikanta, který vás bude provázet po celou dobu pobytu, pomůže vám a zařídí, abyste se nedostali do problémů, kvůli neznalosti prostředí…“ a pyšně se rozhlédl po ostatních, jako by očekával pochvalu.

      Té se mu samozřejmě dostalo. A Ginny se dožadovala zase odpovědi. Mamka se na ní zkoumavě podívala a pak očima přeskočila na Harryho. Ten němě, sepjatýma rukama, zaprosil. Molly se na oba usmála, ale ještě se obrátila s otázkou na Percyho:

      „Takže si myslíš, že bude bezpečné vzít sebou i Ginny?“

      „Ale jistě, jen nesmí porušit zákon o kouzlení nezletilých, protože ten platí tam stejně jako tady. A tam mají myslím o něco přísnější tresty…“

      „Budu hodná, slibuji, budu poslouchat na slovo mami…“ žadonila zase Ginny.

      Molly se podívala tázavě na Artura a ten jen mlčky kývnul a pokrčil rameny, jako by říkal: „tak jo, ať máme pokoj“ a tak prohlásila:

      „Dobře Ginny, pojedeš s námi. Ale jestli s tebou budou jen trochu problémy, tak už tě nikdy nikam nevezmu. Je ti to jasné?“ A Ginny s nadšeným zavýsknutím skočila mamce kolem krku a děkovala a slibovala, že bude fakt hodná.

      Pak Percy zmizel vybalovat a v kuchyni se rozhořela velká organizační porada. Dohodli se, že Hermiona do své „maxi“ kabelky zabalí věci pro děvčata a paní Weasleyová do Arturova batůžku,  na kterém je také rozšiřovací kouzlo, zabalí vše pro kluky. Protože bude potřeba objednat v hostinci dva třílůžkové pokoje a raději na dvě noci, kdyby se jim nepodařilo rodiče hned najít. A pro jistotu přibalí i stan, aby případně nemuseli spát pod širákem. Všichni dostali za úkol připravit si zimní oblečení a všechno co myslí, že by na takové výpravě mohli potřebovat. Do toho přišel Bill s Fleur a Harry se ho zeptal, jak by se asi tvářili skřeti, kdyby si do banky přišel pro peníze.

      „To bych být tebou zatím raději nezkoušel. Většina skřetů je na tebe dost rozhněvaná. Zlobí se jak kvůli tomu drakovi, tak kvůli tomu, že tři děti, jak o vás mluví, dokázaly překonat jejich bezpečnostní systém. Od té doby vymýšlejí další a další nástrahy, aby se to už nikdy nestalo.“

      Harry se vyděsil:

      „Takže to znamená, že už do té banky nikdy nebudu moct vkročit?“

      „No… Tak hrozné to snad nebude…“

      Bill trochu zrozpačitěl.

      „Víš, některým z nich, které považuji za své přátele, jsem se pokusil vysvětlit, proč jsi to musel udělat. Samozřejmě tak, abych jim neprozradil nic důležitého. Já…“ a zase se tvářil rozpačitě. „Řekl jsem jim, že profesor Brumbál, kterého si vždy velmi vážili, zjistil, že existuje předmět, který Voldemortovi zajišťuje nesmrtelnost a že ti řekl, abys ten předmět vypátral a zničil, jinak ho nebudeš moct zabít. Že jsi zjistil, že je ten předmět uložen v trezoru Lestrangeových a tak ses tam prostě musel dostat, abys dokázal Voldemorta porazit. Když se ptali, jak je možné začarovat do předmětu nesmrtelnost, tak jsem jim řekl, že je to tak pokročilá černá magie, že to nemůžu znát. Že to věděli jen Brumbál a Voldemort. A ti že to nikomu dalšímu neřekli…“ a rozpačitě se díval na Harryho.

      Ten se usmál a uklidnil ho:

      „Řekl jsi jim to dobře, nic důležitého jsi neprozradil, to je v pořádku. Takže myslíš, že by mi to mohli časem odpustit?“

      „Jo, myslím, že když jim dáš trochu času, aby to vstřebali, tak se zase uklidní a časem ti třeba i projeví uznání. Protože i oni si oddechli, že ses ho zbavili. Zítra ti peníze vyzvednu, to nebude problém.“ Dodal ještě.

      Harrymu se docela ulevilo a začal se těšit na nové dobrodružství, teď dokonce i s Ginny ve své blízkosti.

       

      Items details

      • Hits: 8767 clicks

      Tecox component by www.teglo.info