Hledej

Návrat Fénixe

navrat-fenixe-thaneb Australské dobrodružství

První část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Bitva o Bradavice skončila, Voldemort je mrtvý, hrad poničený a ztráty na životech jsou bolestné. Jak se s tím vším Harry a jeho přátelé vyrovnají? A co dál? Záchrana Hermioniných rodičů, zbavených vzpomínek na dceru, je zavede až do Austrálie. Jenže na Harryho se lepí problémy vždy a všude...

    Kapitola 10, Portrét

      Fawkes_03Po snídani je vyzvedl Karel a společně se přemístili na dvorek hostince U Toulavého psa, zamluvili si tam oblíbený stůl k obědu a pěšky vyrazili k Vanilkové pasáži na nákupy. Prošli temným průchodem, až narazili na nenápadná dřevěná vrátka. Karel na ně třikrát klepl hůlkou, ona se otevřela a za nimi jako by se otevřel jiný svět. Ulice lemovaná obchody vypadala mnohem větší a pestřejší než jejich skromná Příčná ulička. Honosné domy se zdobnými štíty, vypovídající o prosperitě, barvami hýřící výlohy se předháněly v upoutávání pozornosti zákazníků. Harry i ostatní si tohle místo okamžitě zamilovali. Molly je rychle začala krotit, aby se nekontrolovatelně nerozběhli.

      „Jen se uklidněte, nejdřív si stoupneme tady pěkně stranou a probereme, co vlastně chceme všechno koupit. Takže Harry, potřebuješ nové oblečení, abys mohl vrátit panu Grangerovi tu bundu, co ti půjčil. A ten svetr už je starý, máš  krátké rukávy, a když tu budou mít oblečení za rozumné ceny, tak bych ti doporučila i nové kalhoty. V těchto vytahaných džínech po bratranci už žádnou parádu neuděláš. Kde jsou obchody s knihami Karle?“ 

      „Jsou tady dvě velká knihkupectví, támhle, kousek odtud, za Aladinovou lampou – to je obchod s kouzelnými předměty -  je Grimm & Grimm, to je ale výběrové knihkupectví. Mají tam sice skoro všechno, ale jsou dost drazí. Tam kupuji jen to, co neseženu v Antikvariátu u Hamleta, ten je až vzadu za cukrárnou Sladké potěšení.“

      Molly se na něj usmála a pokračovala:

      „Budeme se držet hezky pohromadě, když se kvůli nákupům rozdělíme, tak na sebe budeme navzájem hezky čekat. Kdyby se někdo přeci ztratil, tak si dáme sraz v deset hodin, nebo radši v půl jedenácté v té cukrárně, o které mluvil Karel – Sladké potěšení?“ a Karel souhlasně přikývl.

      „Tak jdeme na to.“

      Procházeli kolem obchodů zatím jen s prohlížením výloh. Když Harry pohlédl do Kavárny Venuše Líbezné tak ho zarazila podoba s podnikem madam Pacinkové v Prasinkách.

      „Tys tam někdy byl?“ zeptala se Ginny.

      Harry si uvědomil nebezpečí této otázky a tak pod varovným pohledem Hermiony, opatrně odpověděl:

      „No… jen jednou. Byl jsem tam s Cho Changovou…“ A rychle dodal: „Nemusíš se tvářit naštvaně, protože tahle schůzka, stejně jako většina ostatních dopadla absolutním fiaskem. Asi jsem si měl už tenkrát uvědomit, že jsme se my dva k sobě vůbec nehodili…“

      Ginny se zatvářila spokojeně a Harry i Hermiona si oddechli. Pak došli k obchodu Oblečení pro všední den – Max a Luna Goldsteinovi a naproti přes ulici Módní salón madam Trixi. Tam se rozdělili. Harry, Ginny a Hermiona šli koupit nějaké oblečení pro Harryho a Molly zatáhla Artura a Rona naproti do módního salónu. Karel radši počkal venku. Harry si vybral dvě teploučká bavlněná trika s dlouhým rukávem a potom co mu Hermiona zašeptala:

      „Mají tady fakt levné oblečení proti tomu, co stojí doma, měl by sis toho koupit víc, ať můžeš už konečně vyházet ty hadry, co máš po bratranci.“

      A tak si koupil i dvě mikiny (jednu zelenou s klokanem a s nápisem vítejte v Austrálii – aby měl něco na památku), nějaká trička a dvoje kalhoty. Když si je v kabince zkoušel, tak se rovnou převlékl do nového a tak Ginny, když přišla se zimní bundou, kterou mu vybrala, pochvalně podotkla:

      „Páni, tobě to sluší…“

      Vybrala mu modrošedou dlouhou teplou bundu s vyšitým zlatým Fénixem na levém rameni. „Aspoň budeš mít připomínku na to, že máš být na sebe opatrnější.“

      Harry se s ní, celkem rozumně, radši nehádal a oblékl si bundu místo té vypůjčené. Hermiona se jeho provinilé poslušnosti trochu uculovala, ale po jeho vyčítavém pohledu, toho nechala. Se dvěma ranečky se starým a novým oblečením šli naproti za Weasleyovými.

      V módním salónu prodávali kouzelnické hábity. Paní Weasleyová jim šeptem sdělila, že tady mají hábity za třetinovou cenu, než v Anglii, že už koupila Arturovi i Ronovi nové společenské a Ronovi i školní obyčejné hábity, popadla Ginny a šla jí taky obstarat všechny. Hermiona zasněně koukala po krásném tyrkysovém společenském hábitu a když se jí Harry zeptal, proč si ho nekoupí, tak smutně řekla:

      „Nemám, žádné kouzelnické peníze a Libry by tu nebrali, tak jsem je nechala doma, takže si nemůžu ani vyměnit.“

      Harry zakroutil hlavou:

      „Tak proč něco neřekneš? Jestli nechceš půjčit, tak ti vyměním. Doma se můžou nějaké mudlovské peníze hodit.“

      Hermiona se pro ten nápad okamžitě nadchla.

      „U Gringottových jsme kupovali jeden galeon za dvanáct Liber, takže…“ rychle počítala, „když mi dáš pět galeonů, tak ti doma dám šedesát Liber.“

      „Jistě…“ řekl Harry a odpočítal jí do dlaně pět zlatých mincí.

      Přitom se zalíbením sledoval, jak si Ginny zkouší azurově modrý, společenský hábit s perleťovým leskem, popošel blíž a s obdivem zašeptal:

      „Páni, to je nádhera, vypadáš jako princezna…“ a Ginny se krásně začervenala.

      „Tobě musíme taky koupit nový společenský hábit Harry,“ řekla s úsměvem Molly, obrátila se na prodavačku a řekla jí:

      „Potřebujeme něco veselejšího na křtiny, ale zároveň decentního, jak se sluší na kmotra.“ Madam Trixi se zamyšleně rozhlédla a pak přinesla temně modrý, měňavý Hábit, který házel kolem sebe jemné stříbrné odlesky.

      „Myslím, že tento by se k vám hodil a bude pěkně ladit s tím azurovým hábitem…“

      Molly se rozesmála a Ginny se opět roztomile začervenala. A tak odcházeli ze salonu sice o trochu zlata lehčí, ale všichni spokojení.

      Nakukovali dál do výloh, a když došli k obchodu Dorotin zvěřinec, tak se šli podívat dovnitř, co tu mají za domácí mazlíčky. Obchod byl velký a hrozně hlučný. Byla tu taková spousta roztodivných zvířat, až z toho přecházely oči. Velká spousta pestrých hlučných papoušků, které tu, jak pochopili, používají místo sov na doručování pošty. Ježury, ptakopysci, klokani všech velikostí, od těch, kteří byli velcí jako krysa, až po ty ve velikosti člověka. Měli tu také krásně vybarvené hady, ještěry a velké pavouky s popiskou:

      „Pouze nejedovaté druhy.“

      Zatímco procházeli obchod a prohlíželi si tu pestrou paletu druhů, tak se Ginny zastavila u středně velkého, růžového papouška s roztomilou chocholkou. Už tam u ní stál mladý prodavač a Harry si všiml, že se na ni dívá se zřejmým zalíbením. Zvedla se v něm nepříjemná vlna žárlivosti. Docela ho to překvapilo, od té doby co on a Ron načapali Ginny s Deanem na chodbě v Bradavicích, nic podobného nepocítil. Začal zhluboka dýchat a snažil se v sobě zkrotit toho divokého a krutého zlotvora. Přistoupil rychle k Ginny, tvrdě pohlédl na prodavače a zeptal se již kontrolovaným hlasem:

      „Copak jsi tady objevila, miláčku?“

      Ginny se na něj podívala udiveně, zřejmě si prodavačových pohledů ani nevšimla, jak byla zaujatá tím papouškem, ale na prodavače to asi zapůsobilo, protože okamžitě nasadil neutrální profesionální výraz.

      „Slečnu okouzlil náš Kakadu Inka, pane, je to oblíbený mazlíček pro děti a přitom je velmi učenlivý a spolehlivý doručovatel zpráv.“

      Ginny začala prosit mamku, která k nim právě došla.

      „Mami, nemohla bys mi ho koupit? Není drahý, stojí necelé dva galeony a o Arnolda jsem na jaře přišla, nemám teď žádného mazlíčka…“

      Ron se zasmál:

      „Já myslel, že máš za mazlíčka Harryho.“

      Ginny se po něm ohnala a koukala při tom prosebně na mamku. Molly se na Ginny podívala soucitně, a řekla:

      „Nejde to Ginny, utratila jsem skoro všechny peníze za oblečení, zbylo mi tak akorát na jídlo, nemůžeme si to dovolit…“

      Harry vzal zklamanou Ginny kolem ramen, šibalsky přimhouřil oči a řekl:

      „Víš co Ginny, já jsem zatím ještě nepřišel na to, co ti koupit k narozeninám, tak jak by se ti líbilo, dostat takový předčasný dárek?“ a ukázal na papouška.

      Ginny se rozzářila:

      „To bude ten nejkrásnější dárek ze všech Harry…“ a dala mu pusu.

      Tak koupil Harry papouška, malou cestovní klícku, která vypadala spíš jako domeček, balíček zrní a knížku pro děti, kde byly pokyny jak papouška chovat, krmit a učit.

      Jak pokračovali ulicí dál, díval se Harry s potěšením na to, jak je Ginny nadšená ze svého dárku, nese si ho přitisknutý k hrudi a nejradši už by s ním byla doma, aby si s ním mohla hrát. Molly se k němu přitočila a potichu mu řekla:

      „Začínáš si jí pěkně rozmazlovat, chlapče, aby se ti to jednou nevymstilo…“

      Ale Harry se na ni šťastně usmál a odpověděl:

      „Ale mamko, troška rozmazlování ještě nikomu neublížila a já z toho mám stejnou radost jako ona.“

      Molly se na něho podívala s takovou něhou a láskou, že se mu rozlil po těle hřejivý pocit, jako by se na něho podívala jeho vlastní maminka. Když došli k cukrárně Sladké potěšení, tak Harry navrhnul:

      „Teď už jen potřebuji tu knihu o Fénixovi, antikvariát je hned tady vedle, co kdybyste si tady na chvilku sedli a počkali tu na mě?“

      Hermiona se na něj pochybovačně podívala:

      „Radši půjdu s tebou, než bys našel, co potřebuješ, tak bychom tu taky mohli zapustit kořeny.“ A tak se vydali spolu do vedlejšího obchodu. Tady byla Hermiona doma. Spousta knížek, pergamenů, portrétů a starý seschlý stařec, který s potěšením sledoval její nadšení z jeho pergamenových pokladů. Harry se vydal pomalu do oddělení učebnic a pokoušel se najít nějakou zmínku o Fénixovi. Pak ho ale zavolala Hermiona.

      „Pojď se na něco podívat!“

      Harry za ní přišel do kouta, kde na stěnách a na velkém stole byly rozmístěny kouzelné portréty. Na některých byly neznámé tváře, některé byly až na pozadí prázdné a právě na jeden takový Hermiona ukazovala. Byl u něho štítek s nápisem Profesor Albus Brumbál, ředitel Anglické školy kouzel a Harry si uvědomil, že to pozadí poznává. Pro jistotu zavřel oči a vzpomínal na Brumbálův portrét v ředitelně a když oči otevřel, tak před sebou viděl jeho zmenšeninu, velkou jako větší kniha.

      Podíval se na Hermionu.

      „Ale to je…“

      Zarazila ho přísným pohledem a pak se otočila k antikvariáři:

      „Víte určitě, že je to portrét profesora Brumbála, pane?“

      A stařeček s rozpačitým úsměvem odpověděl:

      „No, určitě vím, že je ten portrét namalován na kouzelném plátně jako pravý. Bohužel se ani mně, ani jeho předchozímu majiteli, nepodařilo na něj profesora přivolat. Profesor Adeon ho koupil v Anglii, když byl o Vánocích na návštěvě u příbuzných a byl velmi zklamán, že se mu nepodařilo Brumbála přivolat a tak když mu přišla, už dlouho objednaná kniha a on na ni neměl, tak mi tady ten portrét nechal místo ní.“

      Hermiona se otočila k Harrymu a s přimhouřenýma očima mu naoko domlouvala:

      „Já vím Harry, že by se ti líbilo, mít doma portrét profesora Brumbála, ale tohle by sis měl opravdu rozmyslet, je to hodně nejistá investice…“

      Harry začal hrát tu hru s ní a otočil se k majiteli:

      „No… to záleží na tom, kolik za ten portrét vlastně chcete?“ Stařec se nahlas zamyslel: „Původně jsem myslel, že bych za něj mohl dostat i padesát galeonů, ale vzhledem k tomu, že jsem vám řekl, jak se to s ním má, tak asi nemohu žádat víc než dvacet galeonů, což rozhodně není přemrštěná cena, když uvážíte, že je to skutečně pravé plátno…“

      Harry se otočil k Hermioně:

      „Asi si ho nebudu moci dovolit, když jsem chtěl koupit ještě ty knihy a to jsem ještě žádnou, která by se hodila, nenašel.“

      Hermiona ukázala knihy, co držela v rukách:

      „Já jsem našla tyto dvě, myslím, že tam najdeš všechno, co potřebuješ…“ a podala je antikvariáři.

      „Á… Publikace o vzácných kouzelných tvorech a Můj život s Fénixem od Alberika Grunniona … Mladý pán se asi zajímá o Fénixe…“ a jeho pohled ulpěl na zlaté výšivce na jeho rameni. „Pak ovšem chápu i váš zájem o profesora Brumbála, samozřejmě… No mladý muži, dám vám ještě jednu nabídku: dvacet galeonů za portrét i tyto dvě krásné knihy, co myslíte?“

      Harry se podíval na Hermionu, ta na něj s úsměvem spiklenecky mrkla a tak si se stařečkem plácli.

      Když se vrátili do cukrárny s balíčkem, tak Harry netrpělivě popoháněl ostatní k návratu do hospody, kde se chtěl v soukromějším prostředí přesvědčit, jestli je portrét pravý. Na zvědavé otázky ostatních se Hermiona jen uculovala a Harry je napínal:

      „Koupili jsme víc než jen knihy, to budete koukat, teda jestli to vyjde…“

      A tak ve spěchu dopili čaj, zaplatili a pospíchali k Toulavému psu. Když se usadili u rohového stolu v prázdném salónku, tak všichni s napětím sledovali, jak Harry třesoucíma se rukama rozbaluje balíček s knihami a vyndává portrét. Posadil se tak, aby na portrét před ním všichni dobře viděli a zaprosil:

      „Pane profesore, mohl byste sem za mnou přijít? Prosím…“ nic se nedělo a tak pokračoval: „Říkal jste mi, že tu pro mě budete pokaždé, když budu mít pocit, že by se mi hodila rada od mého učitele a starého přítele…“ A zase se nic nedělo.

      Hermiona stěží potlačovala zklamání:

      „No, ještě to zkusíme doma a můžeš to vyzkoušet ještě v Doupěti, Harry, třeba jsme moc daleko, víš…“

      A v tom se z portrétu ozvalo:

      „Doupě? Harry?“ a už všichni koukali do jasně modrých očí za půlměsícovitými brýlemi, svého milovaného učitele a přítele.

      „Pane profesore, no to je senzace, ani netušíte, jak strašně rád vás vidím...“ skoro se zalykal štěstím Harry.

      „Ale no tak Harry, vždyť mě přece můžeš kdykoli navštívit v Bradavicích ne?“

      Hermiona vysvětlovala:

      „No víte, my jsme právě v Austrálii, přijeli jsme sem pro moje rodiče a zažili jsme tu tolik zvláštních věcí, že se Harry už nemohl dočkat, až se vrátíme domů, aby to s vámi mohl probrat. A pak jsme v antikvariátu uviděli tenhle portrét a vy jste tady… nemůžu tomu uvěřit, že jste fakt s námi…“ Bylo na ni vidět, že je jí skoro do breku.

      „Ale Hermiono, pročpak jsi tak rozrušená, co se to dělo, že jsou z toho všichni takhle rozhození. Mohl bys mě, prosím, seznámit s fakty Arture?“

      A tak se ujal slova Artur a věcně seznámil Brumbála s tím, co tady prožili.

      Nejprve mu představil Karla a pak začal s tím, jak narazili na Devila Gaunta a Harry zjistil, že stále ovládá hadí jazyk. Na chvíli se odmlčel a  pozorně se podíval na Brumbála. Ten se rozhlédl po napjatých tvářích kolem sebe a na pobledlého Harryho, pak se usmál a uklidnil je: „To je v pořádku Harry, jen to dokazuje, že máš dobrou paměť,  že co se jednou naučíš, to nezapomeneš. To z tebe nemluvil ON, jen tě to naučil.“ Bylo vidět, jak si všichni oddechli. „Kdybys měl ještě nějaké pochybnosti, tak to spolu můžeme později ještě probrat, ale myslím si, že je zbytečné, aby sis kvůli tomu dělal starosti, ano?“

      „Děkuji, ani nevíte, jak moc jsem vám za ta slova vděčný.“ Brumbál se otočil k Arturovi: „Ještě něco se stalo, Arture?“ A ten pokračoval tím jak odkouzlili Hermioniny rodiče a usmířili je s ní a jak přišlo varování.

      „Zase se ukázalo, že se vyplatí věřit Harryho instinktům. Bystrozoři byli přesvědčeni, že nám nehrozí vážné nebezpečí, ale Harry nás nabádal k opatrnosti a ostražitosti.“

      A pokračoval vyprávěním o napadení Prokletým ohněm, Harryho popálení a příletu Fawkese.

      „Tak se k tobě přece přidal… Abych pravdu řekl, myslel jsem, že se k tobě přidá mnohem dřív. Věděl jsem, že tě má rád a tak trochu jsem doufal, že by ti mohl pomoci s tím tvým těžkým úkolem, Harry. Jenže Fénixové jsou hrdí a velmi svobodní tvorové. Jen tenhle konkrétní si oblíbil společnost kouzelníků. Myslím, že pokud se někdy v historii zmiňovali o kouzelníkovi, který měl Fénixe, tak to byl Fawkes. Přidal se vždy jen k silnému kouzelníkovi, který nade vše pochybnosti prokázal, že stojí na straně dobra a lásky. Ke mně se přidal potom, co jsem porazil Grindewalda. I u tebe si počkal, až prokážeš, že si jeho náklonnost zasloužíš. Když se o něj budeš dobře starat a zacházet s ním s úctou a láskou, bude ti věrným a velmi užitečným přítelem. To už jsi asi poznal, že?“

      Harry se šťastně usmíval a opět po dlouhé době cítil v sobě tolik úlevy a štěstí, že si připadal jako by se napil ohnivé whisky. Brumbál s úsměvem pokračoval:

      „Už máš, chlapče, právo na trochu štěstí, už sis užil dost. Doufám, že to byla poslední zlá příhoda, co tě potkala…“ pootočil hlavu k rámu a rozloučil se: „Už musím jít, volá mě paní profesorka McGonagallová, bude mít radost, až jí budu vyprávět, s kým jsem se setkal. Myslím, že nebude nic namítat proti tomu, když tě občas navštívím Harry.“ Usmál se ještě a odešel.

      Harry se rozesmál a prohlásil, že tahle skvělá koupě a ještě lepší zprávy si zaslouží oslavu, že zve všechny na slavnostní oběd a zároveň hostinu na rozloučenou s Karlem. Doporučil všem, aby stejně jako on zkusili ochutnat nějakou místní specialitu, nechal si poradit od Karla a objednal si krokodýlí ragú. Ostatní si troufli na klokaní, nebo žraločí steak a Hermiona si objednala nákyp s osmi dary moře. Ron pak se zřejmým odporem sledoval, jak z něj vytahuje různé škeble, chobotnice a „bůhví jaké potvory“. Všichni se výborně bavili a se skvělou náladou se vrátili pro Hermioniny rodiče, které přepravil Karel taxíkem ke Zlatému koni. Ostatní tam na ně čekali a stihli poděkovat Dariusovi Popelínovi a štědrým spropitným za čaj, který tam při čekání vypili, si definitivně získali jeho přátelství. Fawkese poslal Harry do Doupěte napřed s vysvětlujícím dopisem a dobou návratu celé výpravy. Pak už jen cestou na místo přenosu všichni dokola uklidňovali, stále nervóznější Grangerovi.

      Když přistáli před Doupětem (Molly a Artur šikovně brzdili přistání Grangerových), tak je vítali nejen oba skřítci, George a Percy, ale také Bill, Fleur a Charlie. A byl tady i Kingsley Pastorek zvědavý:

      „Co jste to tam v té Austrálii zase vyváděli?“

      A tak se usadili všichni ke stolům, které kluci se skřítky připravili na zahradě, prostřené k slavnostní večeři na uvítanou a při skleničce vína společně všem vyprávěli své zážitky. Harry vybalil i portrét profesora Brumbála a postavil ho na stůl, aby se mohl případně všeho zúčastnit. A on pravděpodobně slyšel, co se kolem jeho druhého portrétu děje a skutečně přišel mezi ně. Bavil se spolu s ostatními, Harry si pomyslel, že je to, jako by byl pořád tady. V tu chvíli ho napadlo, že by bylo báječné, mít i portrét svých rodičů a Siriuse. A podělil se o ten nápad s Ginny. Hermiona však jeho nadšení okamžitě zkrotila:

      „Tvorbou kouzelných portrétů se zabývá jen velmi málo dílen. Abys dokázal do portrétu vložit i osobnost a zkušenosti toho, koho ztvárňuje, je zapotřebí sled několika velmi obtížných kouzel a formulí, zvládne to jen několik dobře sehraných a výjimečně schopných kouzelníků. Proto jsou skutečné kouzelné portréty vzácné a opravdu drahé. To, že se nám podařilo sehnat profesorův portrét tak levně je neuvěřitelná náhoda. Je to vlastně jen kopie originálu a to znamená, že na něm pan profesor většinou nebude, bude k tobě chodit jen jako na návštěvu. Je to tak, že pane profesore?“

      Brumbál se na Harryho usmál a odpověděl:

      „Je to tak Harry, kopie kouzelného portrétu je mnohem snadnější než výroba originálu, ale i tak jste můj portrét získali velice lacino. Původně musel stát určitě více než sto galeonů. Naneštěstí, nebo pro vás možná naštěstí, jich dílna mistra Philipea Cacheta vyrobila hned několik a já jsem neměl čas ani náladu, všechny z nich navštívit. Jen ten, co si dal Kingsley do kanceláře, jsem párkrát navštívil. Originál jsou schopni vytvořit třeba z fotografie, nebo ze skici, kterou vytvoří podle tvého popisu, ale ten přijde i na několik tisíc galeonů. Je to velmi obtížný a komplikovaný proces. Kouzelná schopnost ředitelny naší školy, vytvářet portréty zemřelých ředitelů, je totiž naprosto jedinečná a vyžadovala velké úsilí všech čtyř zakladatelů a určitě i vydatnou pomoc tehdejších učitelů.“

      Harry posmutněl:

      „To je škoda, bylo by báječné, kdyby byli zase se mnou, jako vy…“

      Mezitím paní Weasleyová se skřítky a s Charliem přeorganizovala místa ke spaní. Pozvala totiž Grangerovi, aby zatím, než budou mít k dispozici byt v Londýně, zůstali hosty v Doupěti. A tak se Charlie nastěhoval ke Georgeovi, sobě a Arturovi ustlala v jeho pokoji a Grangerovým připravila jejich ložnici. Pak už Percy s Georgem pomohli skřítkům nanosit na stůl připravená jídla a Harry se dnes už podruhé nacpal k prasknutí. Ginny se svým růžovým opeřeným mazlíčkem na rameni, měla co dělat, aby ho přinutila vstát a přesunout se do ložnice, měl chuť prostě usnout na zahradě.

       

      Items details

      • Hits: 15211 clicks

      Tecox component by www.teglo.info