Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

welcomeZdravím vás.

Jmenuji se Panvita a bude mi dvacet. Píši již pár let, ale tato povídka je moje zveřejněná prvotina. Začal jsem ji představovat na stránkách u Jarwise, pak jsem se domluvil se Snakem na spoluautorství a začali jsme prvních devět zveřejněných kapitol přepisovat. Takže Snake je spoluautor a betareadera nám dělá Káťa.

A o čem tato povídka bude? Harry a Ginny se dostanou do minulosti k zakladatelům. Co všechno zažijí a co se bude dít během jejich nepřítomnosti, to se nechte překvapit. Pokusíme se vydávat každý týden, vždy ve čtvrtek a těšíme se na vaše komentáře.

Panvita, Snake a Káťa


    Kapitola 11, Děti noci

      Bradavice_03Korela probudila tichá, ale velmi prudká hádka. Pět z jeho šesti věznitelů stálo pohromadě mezi stromy na vzdálené straně tábořiště. Po chvíli soustředění jim docela slušně porozuměl, protože měl naštěstí sluch mnohem lepší než lidé. To Harrymu včera neřekl, nemusí mu přece o sobě všechno vykecat. Nejspíš si to Harry stejně domyslel, nebo přinejmenším tušil, protože stáli hodně daleko od něj.

      Ten druid hlídal a určitě poslouchal, jak se hádají. Stejně byl jenom průvodce a pozorovatel.

      Mladík jménem Darin navrhoval, aby ho zabili, a ten druhý mu jen přizvukoval.

      Viktor s nimi v podstatě souhlasil, ale na rozdíl od nich se snažil alespoň trochu argumentovat. Vyjmenovával své důvody a závěry hezky jeden za druhým: Nebude je moci napadnout ze zálohy, neprozradí je, nebude je špehovat, nepozabíjí je ve spánku… Argumentů měl celkem dost.

      Ginny protestovala. Tvrdila, že je zajatec a ona se nebude ani náhodou podílet na chladnokrevné vraždě.

      Nakonec vše stejně rozhodl Harry. Prohlásil, že Korela pustí a oni, pokud jim nějak ublíží, ho pak mohou chodit strašit do konce života. Vtipná odpověď, ale alespoň ti dva ji brali smrtelně vážně.

      ***

      O hodinu později nechal Harry jeho klec odstranit. Rozloučil se s ním a odešel, jako by se nechumelilo.

      Své věci našel Korel nedaleko, hezky pohromadě. S úlevou zjistil, že jeho malá hromádka perel ležela úplně nahoře. Neměly skoro žádnou cenu, možná tak tři, čtyři libry, ale pro něj byly nedocenitelné. Stejně jako pro každého jeho druhu. To jim také neprozradil. V kupce našel všechny svoje věci, samozřejmě kromě nože, ale ten zahlédl nedaleko zabodnutý ve stromě.

      Přes hodinu ho ze stromu doloval. Nakonec nůž sám ze stromu vypadl. Pochopil to. Chtěli ho jen zpomalit, kdyby se je rozhodl pronásledovat. Pobaveně se ušklíbl.

      Nasál vzduch do nozder. Stále je cítil. Otočil se a vyrazil, vyhoupl se na nejbližší větev a zmizel mezi korunami stromů.

      ***

      Harry nevěřil, že pro ně Korel představuje nějaké podstatné nebezpečí. Pro jistotu přesvědčil Kalího, aby zametl jejich stopy. Druid to dokázal mnohem lépe než kdokoliv, koho poznali na hradě.

      Ještě předtím než opustili tábor, přiložil Korelův nůž s ostřím dlouhým dvě dlaně, byl to opravdu pořádný zabiják, do prohlubně v jednom ze stromů. Kalí strom požádal, aby čepel podržel a nevydal ji nikomu, dokud slunce neosvítí jeho kmen. Jeho sousedy poprosil o podobnou službu. Měli zabránit jejich zajatci v cestě směrem, kterým se vydali.

      Počítal, že tak získá asi půldenní náskok. Nedošlo mu, že za hodinu budou stromy považovat přání za splněné.

      ***

      Harry se svými společníky strávil na cestě celý další den. Už dávno by všichni ztratili stopu pronásledovaných. Druid je ale neomylně vedl dál. Přesto, že se snažili, seč mohli, nechápali, z čeho pramení jeho jistota, se kterou se tak neochvějně držel svého cíle.

      Navrhovali, aby se vrátili k bojišti a sledovali jiné stopy, ale druid se nenechal zviklat. Byl si naprosto jistý, že se už blíží k cíli.

      „Kalí, prosím tě, řekni mi, jak dokážeš určit směr, kterým máme jít. Není tady ani zlomená větvička, která by prozradila přítomnost čehokoliv živého,“ ptal se ho už poněkolikáté Harry, když druid opět změnil směr bez jakéhokoliv zjevného důvodu.

      „Nestopuji. Jsem druid. Vím přesně, kde se nachází náš cíl,“ to byla jediná odpověď, které se dostalo Harrymu pokaždé, když se ho zeptal.

      „Ale jak to víš?“

      „Protože jsem druid,“ odpověděl mu Kalí. A po chvíli zase změnil směr cesty.

      „Tak proč jsi nás nechal jít po stopách až k tomu tábořišti?“

      „Bylo jedno, se kterou stranou se potkáte první. A navíc bylo celkem zábavné sledovat, jak hledáte stopy, které vám připravili mí bratři. Ani jedna z bojujících stran stejně běžně nechodí po zemi.“

      „Tím chceš říct, že ten zničený palouk a ten tábor jste přichystali jen pro nás a pro svoje pobavení?“ přeskakoval vztekem Cypriánovi hlas.

      „Ne, skutečně se tam střetli. Stejně skutečný byl i tábor, kde jsme našli Korela. My jsme vás jen k němu zavedli. Tábor byl lovců, které jeho druh předtím napadl.“

      „Jak dlouho tedy ještě půjdeme k té druhé skupině?“

      „Půjdeme tak dlouho, jak bude potřeba. Už jsme celkem blízko…“

      „To víš jak?“ zeptal se nakvašeně Harry.

      „Vím to, protože jsem druid,“ zněla vše vysvětlující odpověď.

      „Už mě s tím štveš. Co to vůbec znamená být druidem?“

      „Stát se druidem znamená vědět, znát a pochopit. Umět své znalosti použít. Chránit přírodu a vše živé. To ví každý druid.“

      „Takže se mohu taky stát druidem?“

      „Ehm,“ na chvíli se jejich průvodce odmlčel, „ne. Druidi neužívají takové násilné prostředky, jako je vaše magie. Jsou v harmonii s přírodou a řádem světa.“

      „Co to podle tebe znamená být v harmonii s přírodou a světovým řádem?“

      „Nejsme v harmonii se světovým řádem. Ten určují lidé. A je to spíš politický termín…

      Žijeme v harmonii s přírodou, například to, co má zůstat mrtvé, tak zůstane a poslouží jako krmivo pro zvířata, nebo jako hnojivo pro rostliny.

      Kouzelníci mohou mrtvoly oživit a ony pak mohou plnit jejich příkazy pomocí spojení vytvořeného magií. Ale takové použití magie narušuje řád světa. A to není jediný případ, kdy je narušován tento křehký řád. Dalším dobrým příkladem je bitva blesku a ohně.“

      „Povídej. Co je bitva blesků a ohně?“ vyzval ho k příběhu Harry.

      „No dobře. Bitva blesků a ohně se kdysi dávno odehrála v zemi černých lidí. Ta leží daleko na jihu. Bylo to tak dávno, že křesťanství nebo Římská říše vůbec neexistovali.

      Střetly se v ní bytosti, kterým dnes říkáme Předchůdci a draci. Nebyla to zvířata jako dneska, která vídáme my. Byli to praví vládci nebes a jejich síle se dnešní draci vůbec nemohou rovnat. Podle našich knih dokázali mluvit, byli velmi inteligentní, ovládali tajemné síly a jejich kouzla byla mnohem mocnější, než jaká známe dnes.

      V této bitvě okřídlení vládci používali své přirozené zbraně jako ohnivý dech, i když v knihách se píše, že ne všichni draci chrlili oheň. Někteří údajně dokázali chrlit kyselinu, či led. Dokonce se píše, že někteří, velmi vzácně, mohli chrlit i více druhů dechu, například dokázali chrlit oheň i led a jejich vládce dokázal chrlit jakýkoliv kov. Třeba i zlato.

      Rovněž taky dokázali údajně svůj dech formovat do několika forem. V knihách se uvádí, že nejčastěji používali proud a střelu. Ta by měla být zhuštěním jejich dechu do ničivé koule. Dnes umí jenom chrlit oheň a řvát. Jejich kouzla vycházela z jejich přirozenosti. Především tedy ta ohnivá.

      Předchůdci byli kouzelníci. V bitvě tedy upřednostňovali blesky a větrná kouzla, která na rozdíl od jiných dokázala draka dostihnout. Pravda, asi není nad pohled na mocného plaza, kterého vichřice roztříští o zem.

      Na obou stranách byly použity zbraně nepředstavitelných možností a pod korouhvemi obou armád se střetly tisíce jejich uctívačů. Je psáno, že tato bitva trvala tři dny a tři noci. Ani jedna strana neměla navrch a válečné štěstí se pousmálo na voje Předchůdců, jen aby se vzápětí posunulo na stranu draků. A opačně.

      Po třech dnech bojů toho měli všichni dost a jejich velitelé, pod tlakem svých vyčerpaných armád, se dohodli na příměří. Obě vojska posbírala své raněné a zbraně. Potom odtáhla. Ani jedni se nepozastavili nad následky této bitvy na krajinu.

      Abych se vrátil k těm kouzlům a řádu světa. Ten kraj, kde se bitva odehrála, byl plný pahorkatin, skal a zelených údolí. Ne nepodobných těm v Bohémských zemích v pupku Evropy. Po bitvě byla země zničená a nasáklá krví, ale časem by se vzpamatovala. Ale použitá kouzla zapříčinila, že se v tom kraji stále častěji objevovaly bouřky a prudké deště. Po nich následovaly vichřice a hurikány. Výjimkou nebyla ani tornáda.

      Jen pár desetiletí trvalo, než se krajina změnila v planinu. Kopce a skály se vlivem počasí rozdrolily a srovnaly se zemí. Silné krupobití a časté požáry zapříčiněné blesky zničily veškerou flóru i faunu. Hlína se změnila v neúrodný písek a krajina se změnila v poušť. Dnes zabírá víc jak polovinu severní části černého kontinentu.“

      „A jak se to vlastně dostalo do těch vašich knih?“

      Kalí se zachmuřil. Chvíli přemýšlel, co odpoví.

      „Traduje se, že naši předchůdci se účastnili této bitvy. Na obou stranách. Ani oni si neuvědomili svou chybu, dokud nebylo pozdě. Pak už mohli jen mírnit její následky.“

      Všichni přemítali o druidových slovech a následovali jeho záda, která už zase změnila směr.

      „Stále nechápu rozdíl mezi druidy a kouzelníky,“ ozval se po chvíli Darin.

      „Tak ti to zkusím vysvětlit na konkrétním příkladu. Kouzelník vyčaruje oheň kdekoliv, třeba i ve vodě.“ udělal odmlku. Postřehl Harryho chápavé pousmání, když si vzpomněl na Hermionino vaření lektvaru ve věčně vlhké umývárně. „My druidi k tomu potřebujeme něco, co hoří, a vzduch. Na našem ohni si taky uvaříš, ale dokáže tě popálit nebo spálit celý les.“

      „Pořád nechápu, jaký je tedy ten rozdíl. Jak kouzelník, tak i druid vyčarují oheň, na kterém si připraví jídlo…“

      „Výsledek je v podstatě stejný, ale způsob je zcela jiný. Představ si pole. Suché, na troud vysušené pole. Tehdy ho může zapálit druid. Stejně tak paprsky slunce. Kouzelník svým ohněm spálí i zatopené pole…“

      „Kalí, jak je to s tím řádem a kouzly kouzelníků?“ zajímal se Harry.

      „Jak bych to…“ Kálí se na chvíli zamyslel. „Představ si velkou mísu sádla. Nech to sádlo teplem rozpustit a znovu ztuhnout. Ne úplně, ale do takové formy těsně před ztuhnutím. Ta hmota bude hutná, ale přesto tekutá. Bude se pomalu přelévat, a když jí nakloníš, pomalu se vylije. Takový je svět, příroda i řád světa. Stále se měnící a přelévající, ale stále držící pohromadě. Stejně jako hmota v té misce. Podobně jako u vody. Nikdy nesáhneš do stejné, vždy bude v něčem jiná.

      Vy svými kouzly do té hmoty pícháte a řežete. Čím silnější kouzla a čím větší je jejich množství, tím způsobujete hlubší a trvalejší škody.

      Nemusíte se bát, že to děláte jen vy. Dělají to i lidé bez kouzel, třeba když spálí les nebo vysuší mokřady.

      Malé píchnutí nebo říznutí se zacelí v podstatě hned. Podobně jako když se škrábnete. Ranka se vám za chvilku uzavře a přestane krvácet. Větší poškození hmoty v míse se zacelují déle a ty největší i celé věky.

      A právě to se stalo při bitvě blesku a ohně. Samotná bitva způsobila hlubokou a širokou ránu, která by se sama o sobě zacelovala dlouhá desetiletí. Ovšem do téhle rány se dostala magie jako plíseň a tu ránu ještě zvětšila. Tím se její vyléčení a zacelení prodloužilo na dlouhá milénia.“

      „Podle toho, co jsi řekl, když vyčaruješ oheň a on spálí les, taky řízneš do hmoty v misce,“ zapochybovala Ginny.

      „Ano, poškodit řád může jak akce, tak i výsledek. Jelikož kouzlíme v souladu s řádem a přírodou, naše akce ho nepoškodí, nebo jen nepatrně, ale výsledek ho může poškodit hluboce.

      Třeba ten oheň. Jeho vyčarování druidem řád nepoškodí, ale pokud spálí les, pak už ano. Ovšem vyčarování ohně kouzelníkem řád světa poškodí a spálení lesa taky,“ souhlasil druid.

      „Nejste jediní, kdo to nepochopil hned, mě to také nějakou dobu trvalo,“ dodal chápavě Kalí.

      Harry si pomyslel, že ten druid asi nemá moc možností si s někým popovídat.

      ***

      „Někde tady jsou,“ zastavil se Kalí. Došli na malou mýtinu. Okolo viděli jen stromy.

      Harry ještě jednou prohlédl okolí. Neviděl nic kromě stromů, keřů, dvou obřích vlků a lesního býlí… Dvou obřích vlků? Jak to, že je nezaregistroval dřív?

      Zrakem se vracel k vlkům. Stromy, keře, dva obří vlci, šest nebo sedm lidí, lesní býlí… Cože dva obří vlci a sedm lidí? Tady něco nehraje!

      ‚Vždyť jsem měl už dávno něco udělat! Jak to, že vnímám okolí tak divně?‘ ptal se sám sebe a zapátral ve svém vědomí po příčině toho, co si právě uvědomil.

      Pak to zahlédl ve své mysli. Vypadalo to jako mlha. Mlha v jeho hlavě. Všechno zahalovala a otupovala. Po chvíli soustředění slyšel z té mlhy hlas. Šeptal: ‚Odejdu pryč. Nic kromě stromů a keřů tady není. Je zbytečné tady být. Vrátím se…‘

      Cítil, že chce pryč. Přál si odejít. Odejít z tohoto místa a nechat všechno za sebou.

      ‚Já přece nechci odejít! Musím se setkat s těmi tvory!‘ křičel sám na sebe. ‚Tohle nechci! To je někdo jiný. Nechci odejít. Nechci! Nechci…‘ Soustředil se. Silou vůle se vzchopil k odporu. Mlha se začala rozplývat. Hlas, který z ní vycházel, slábl a zadrhával se. Opakoval se a začal koktat.

      Po chvíli mlha zmizela a hlas s ní.

      Harry si uvědomil, že uplynulo sotva pár chvil od okamžiku, co se zastavili.

      ***

      Před ním stálo sedm lidí a dvě vlčí obludy. Každá měla dobrý metr a půl v kohoutku. Jedna měla srst barvy nejčistšího stříbra a druhá dehtové černě.

      „Kdo jste? Co od nás chcete?“ V mžiku měl Harry připravený nůž i hůlku. Zvuk jeho hlasu probral i ostatní. Za chvilku mu stáli připraveni po boku.

      „Co po nás chcete, lidé? Kouzelníci s druidem, přesněji lesákem, zvláštní skupina…“ promluvil mladý muž, který stál proti Harrymu. Mohlo mu být tak pětadvacet let, byl vyšší a svalnatější postavy s šedými vlasy. Na sobě měl trochu obnošené plátěné kalhoty a obyčejnou halenu. Harry si všimnul, že je bosý. Jeho hlas byl pevný, zvyklý rozkazovat, ale zároveň jemný, jako by nikdy, na rozdíl od lidských velitelů, nepotřeboval řvát.

      „Kdo jste?“

      „Vy lidé jste ve své krátkověkosti a naivnosti tak zábavní. Sledujete nás už nejméně tři hodiny a nevíte, kdo jsme. A to jsme se vám nesnažili ztratit…“

      „Aha, takže vy jste ti pijáci krve, které hledáme.“

      „Už to tak bude, Harry Jamesi Pottere, synu Jamese Pottera a Lily Potterové. Cítím z tebe cizost a z této slečny taktéž. Nepatříte sem, do našeho světa. Měli byste odejít,“ prohlásil jejich vůdce.

      „Co to?“ Muž nasál Harryho auru. Na chvíli se Harrymu udělalo mdlo.“ Cítím z tebe ochranné kouzlo krve. Posílené obětí kouzlícího. A znásobené spřízněností krve obětovaného s chráněným. To je velmi mocné a nebezpečné kouzlo, které seslal některý z tvých příbuzných, aby tě před něčím ochránil.

      Ale taková kouzla nedokážou obyčejní kouzelníci vytvořit. Řekni mi kdo, a jak na tebe tohle kouzlo seslal!“ obořil se na Harryho.

      „Nebuď na něj tak zlý,“ přerušila ho žena se stříbrnými vlasy. Stála na místě, kde před chvíli byl stříbrný vlk. Během chvíle jí podal někdo z jejich společníků oděv, do kterého se rychle zahalila. Mohlo jí být okolo třiceti, možná pětatřiceti let. Ženská krev a mléko, ale její pohyby naznačovaly dlouhé roky bojů. Vítězných bojů.

      Harry nad jejím zjevem polkl. Nemohl od ní odtrhnout oči i potom, co přešla k vůdci a dala mu letmý polibek. Fascinovaně ji pozoroval, dokud mu nedala Ginny štulec do žeber. Rozhlédl se. Celá jejich chlapecká část na tom byla stejně a teď se to snažili neúspěšně zamaskovat. Ještě, že jeden nebo dva z členů cizí družiny se chovali úplně stejně. Možná jen méně okatě.

      „To je tajemství. Zahráváte si s časem a možná o tom ani sami nevíte. A vůbec, co jste zač? Nějací vlkodlaci…“ spustila zhurta Ginny, na kterou ženské kouzlo nemělo vliv.

      Stříbrovlasá žena, teď už oblečená do kožených kalhot a kožené kazajky pobité kroužky, se otočila k tomu muži. V očích jí plály veselé ohníčky.

      „Myslíš, že bych měl?“ zeptal se napůl šeptem muž.

      „Khane, zlato, udělej to. Neměli to vědět, ale slyšel jsi ji.“ Dala mu další letmý polibek.

      „Jestli si skutečně zahráváme s časem, nechci myslet na následky. A tohle bude nejmírnější způsob jak to napravit.“

      „No dobře, ale večer se mě pokusíš přesvědčit, že jsem neudělal chybu,“ snažil se šeptat, ale slyšeli ho všichni přítomní. V hlase měl nádech škádlivosti.

      Pohlédl na Harryho skupinku. Jeho oči se zvětšovaly a přitahovaly Harryho stále víc. Nechtěl se přestat dívat do těch velkých, vše vyplňujících a přitažlivých očí. Harry se do nich nořil stále hloub a hloub. Chtěl se v nich utopit, chtěl do nich hledět navěky.

      Najednou věděl, že má zapomenout. Na něco, co slyšel, viděl a cítil. Na něco konkrétního. Nevěděl jak, ale věděl, co má zapomenout. Věděl, že má zapomenout slova toho muže, že má zapomenout i na slova té ženy, že má zapomenout i to, co řekla Ginny. A také má zapomenout ty nádherné, obrovské oči, do kterých se chtěl dívat a prohlížet si je až do konce světa. Proč by na to vše měl zapomenout? Ty oči byly tak krásné, tak přitažlivé, tak obrovské.

      Proč?

      Jedno jediné slovo. To slovo ho pálilo v mozku. Jediná otázka ho vrátila do přítomnosti. Obrovské, přitažlivé oči zmizely. Touha do nich hledět zmizela spolu s nimi.

      „Co… Co to bylo?“ pletl se Harrymu jazyk. V hlavě měl chvíli trochu zmatek. Rozhlédl se kolem sebe. Zase spatřil ty oči. Znovu se zvětšovaly a lákaly ho. Rychle se otočil. Nechtěl opět zažít bolest z toho, že se od nich bude muset odvrátit.

      Pracně se vzpamatoval.

      „Zapomněli vše, co jsem o tobě řekl,“ pronesl muž, kterému říkali Khan. Chvíli si Harryho prohlížel a pak si přejel rukou po tváři. „Jsi odolný proti manipulaci s myslí. Měl bys to trénovat.“

      Krátká odmlka.

      „Jak ti mám říkat?“

      „Tady jsem Harry Pjotter.“

      Piják jen přikývl hlavou. Harry si všiml jen jeho pozvednutého obočí.

      „Jsem Khan jménem i titulem. Jsem vládcem Marobudského klanu Dětí noci. Toto je moje družka Kryna, zvaná Stříbrný vlkodlak. Krom, Černý vlkodlak,“ ukázal na vlčí bestii, která velmi zblízka vrčela a cenila zuby do Kálího obličeje. Ten se raději ani nepohnul.

      „Ginny, Viktor, Kalí, Darin a Cyprián,“ představil Harry své společníky.

      „Khane, jak můžeš vědět o Harrym tolik věcí? Nikdo ti je přece nemohl říct,“ vyhrkla Ginny. Ani jí se nepodařilo vymazat paměť.

      „O čem to mluvíte, Harry?“ přerušil je Viktor. „Co o tobě ví?“

      „Viktore, tohle opravdu nechceš vědět. Věř mi,“ umlčela ho Ginny. Viktor uraženě zmlkl.

      „Před nějakou dobou ses účastnil útoku na pevnost Černé dámy. Ta držela v zajetí dvě členky našeho klanu,“ přesunul Khan svou pozornost na Harryho. „Sice jsi nešel pro ně, ale i přesto jsi jim daroval část své životní síly. Díky tomu dokázaly utéct a vrátit se domů. Z těch pár kapek krve vyčetly tvoje nejsilnější vzpomínky a ty předaly mně. Proto jsem tady. Museli jsme tě najít, protože ti dlužíme jejich život.“

      Jeho tvář posmutněla. Velmi posmutněla. Trvalo to sotva pár vteřin. Pak se jeho ruka změnila v pařát, který cvakl Harrymu před obličejem. Vůbec neviděl, jak se k němu Khan přiblížil.

      „Jenže ty jsi je sem přivedl… A za to zaplatíš, zaplatíte za to všichni.“

      „Nikoho jsem sem nepřivedl. Nikdo další s námi není,“ odpověděl Harry, přestože proměna vládce Dětí noci ho překvapila.

      „Vážně?“

      Kryna odhodila rázně svršky a než dopadly na zem, skoro se proměnila na vlka. Pokryla ji srst, nehty se jí změnily na drápy, obličej získal vlčí podobu. Tělo zmohutnělo, nohy se trochu zkřivily, takže připomínaly vlčí, ale anatomie zůstala v podstatě lidská. Zavyla a chytila hozený meč. Rukojeť byla dělaná přesně pro její ruku, která teď už vypadala spíš jako vlčí tlapa.

      wolf-batKhan se také proměnil. Tělo mu zmohutnělo a pokrylo se netopýří srstí. Ruce se změnily v pařáty a ze zad mu vyrostla kožnatá křídla. Na hlavě měl najednou šedou hřívu.

      Jeho šest společníků se také změnilo. Podobali se proměněnému Khanovi, ale ani zdaleka nevypadali tak majestátně jako on. Šaty z nich všech odpadly v rozervaných cárech.

      „Měli byste utéct, dokud můžete,“ prohodil vůdce pohrdlivě k Harryho skupince.

      „Vlk… vlk… vlkodlak. A mění se mimo úplněk,“ vykoktala ze sebe Ginny. „Učili nás, že vlkodlaci se mohou změnit jen za úplňku. Koho kousnou, z toho se taky stane vlkodlak.“

      „Nesmysl,“ zasmála se vrčivě Kryna. „Úplněk nás sice k proměně svádí, ale jen velmi slabý vlkodlak se nedokáže tomu pokušení ubránit a změní se v šelmu. Takový tvor pak útočí bez rozmyslu na vše živé. Kousnutí žádného vlkodlaka z normálního člověka neudělá vlkodlaka. To je prostě nesmysl.“

      „Vy jste vlkodlaci!“ zavřeštěl unisono Cyprián s Darinem.

      „Ne. My jsme Děti noci. Toto je naše démonická podoba. Kdysi ji tak nazval sám Marobud, když ji náhodou zahlédl,“ vysvětlil Khan zhrublým hlasem.

      „Kdo na nás útočí?“ prohodil Harry k Viktorovi mezi prvními dvěma kouzly, která vrhl takřka naslepo kolem sebe.

      „Nevím, asi všichni, co tu jsou. Kočičáci, pijáci, druidi, kdo se v tom má vyznat! Všichni by nás nejradši zabili…“ a škaredě se podíval na Kalího.

      „Co to děláte?“ vyštěkl Viktor na Kalího.

      „To nejsou mí bratři. Ti čekají na reakci těchto kouzelníků,“ odpověděl mu druid a ukázal na Darina a Cypriána.

      Oba na něj pohlédli a kupodivu přikývli na znamení, že mu rozumějí.

      „Sešlete kolem sebe základní obranná kouzla. Nepouštějte se do ničeho složitého. Jestli nás někdo napadne, snad ho to zdrží…“ spíš vysvětloval, než velel Harry.

      A pak spíš pro sebe dodal: „Alespoň na chvilku.“

       

      Items details

      • Hits: 2892 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      panvita 15 Červen 2014
      Tak jsem zvědav jak se vám nová kapitola bude líbit.
      Prosím o komentáře.
      #
      Drticool 15 Červen 2014
      pěkné 8/10 jen škoda že jsi to usekl v nejlepším :-) teť už jen doufám, že na další díl nebudeme muset čekat půl roku ;-)
      #
      Lachim 15 Červen 2014
      Čekání se vyplatilo. Velice povedené.
      #
      Martinus 16 Červen 2014
      Kapitola super,,cakanie na dalsiu by sa mohlo trosku skratit :lol:
      #
      panvita 16 Červen 2014
      Děkuju všem za pochvalu jsem rád že se vám kapitola líbí pokračování bude snad brzy
      #
      LidkaH 16 Červen 2014
      Kouknu a co nevidím, dalsi skvela kapitolka od panviti. :-)
      #
      panvita 17 Červen 2014
      Děkuju moc že se vám kapitola líbí.
      #
      Jamie 20 Červen 2014
      Nádhera :D Kdy bude pokračování ?D Nemůžu se dočkat
      #
      panvita 22 Červen 2014
      Pokráčko bude snad brzy
      #
      Jamie 22 Červen 2014
      Super :D už se těším :) Krásně píšeš
      #
      panvita 23 Červen 2014
      Díky zaim nevim kdy bude kapitola k zaklaatelům ale snad brzy už bude kapitola k povídce navazující na Jezdce
      #
      Jamie 22 Červenec 2014
      Ahojky kdy to teda chystáš? Nezlob se na mě že otravuju ale jsem hrozně netrpělivý člověk :D
      Nějak to nejde vydžet :sad:
      #
      Snake 25 Červenec 2014
      chvilku vydržet. autorova můza odešla na čaj do restaurace snad se brzo vrátí.
      #
      Jamie 26 Červenec 2014
      :lol: snad, doufám že to bude brzy :roll:
      #
      Ansy 06 Září 2014
      Moc pěkné. :lol: Doufám, že brzy přibude nová kapča. Je to useknuté v tom nejlepším.
      #
      Snake 26 Říjen 2014
      Nebojte se další kapitola se blíží. Sice pomalu, ale přece. Za ty prodlevy se omlouvám, ale někdo tu múzu z toho čaje unesl a ještě nevrátil.
      #
      fido 26 Leden 2015
      hned na začátku padl půl rok na čekání, tak už je to víc ... bude pokračování nebo ne?
      #
      panvita 26 Leden 2015
      Snad jo velkej kus už je zbývá finále
      #
      Snake 03 Únor 2015
      Za to se omlouvám, že to tak dlouho trvá. Bohužel mi v práci změnily komplet předpisy (to jsou dvě A4 knihy o cca 1200 stranách) a já jsem se je musel našprtat a pak složit zkoušky.
      Bohužel pak do toho vlezla vánoce a to je opět spoustu vánočních změn (pro změnu zase v provozu) tak jsem neměl moc času ani chutí psát.

      Novou kapitolu se pokusím dopsat do konce tohoto týdne a předat ji dál.
      #
      panvita 06 Únor 2015
      Snad potěšim mé čtenáře zprávou že nová kapitola je hotová a snad brzy bude obetovaná