Hledej

BlueBoard

HP fan fiction

Hadí hrozba

hadi_hrozba-thJak se Harry a jeho přátelé vyrovnají s následky podivných Voldemortových experimentů?

Dokáží zvládnout nebezpečnou krizi a zároveň dokončit školu a připravit se na zkoušky?

To se dozvíte v poslední části trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

    Kapitola 3, Protiúder

      Had_hrozbaKdyž Harry vystoupil z krbu v atriu, tak se zvědavě rozhlédl. Fontánu uprostřed už viděl v několika podobách, ale ta současná se mu líbila nejvíc. Tyčila se tam skála, na jejímž vrcholu seděl nádherný pozlacený Fénix a pod jeho nohama ze skály tryskala voda, která padala v kaskádách po skále do jezírka. Skálu z jedné strany podpíral obr, který se nápadně podobal Drápovi a z druhé strany Velšský zelený drak, vzpínající se na zadních nohách. Na stupních, po kterých stékala voda, stály různé kouzelné bytosti. Nejvýš, hned pod Fénixem byl Hipogryf, pod ním stál na skále Testrál a pod ním vznešený hřebec Jednorožce. Úplně dole, na úpatí, stál Kentaur s napjatým lukem v rukách. Na hladině jezírka plavali dva jezerní lidé a na zídce kolem bazénku, do kterého voda padala, seděli: kouzelník a kouzelnice v hábitech, vedle nich mudla v obleku a dívka v mudlovských šatech s volánky, domácí skřítek se skřítkou, dva skřeti, z nichž jeden vypadal trochu jinak. Harry pochopil, že je to asi skřetice. Seděli tam s nimi i dvě víly a dva Leprikóni a všichni vzhlíželi se zájmem a obdivem k Fénixovi a ostatním bytostem na skále.

      „Říkala jsem si, že se ti to bude líbit…“ uculovala se Hermiona.

      „Všiml sis erbu Bradavic, co je vytesaný na skále pod Fénixem?“

      Harry se otočil ke Kingsleymu:

      „Kdo to navrhoval?“

      Ten mu s úsměvem odpověděl:

      „Sešlo se mi na stole snad sto různých návrhů. Dobrá polovina měla jako ústřední postavu tebe osobně…“

      „Cože?!“ zhrozil se Harry.

      „Nakonec jsem vybral tenhle….“

      „Ale kdo to navrhnul?“ ptal se Harry.

      „Nepoznáváš v tom nikoho?“ odpověděl mu otázkou, stále víc se usmívající, Kingsley.

      „No tak už mě nenapínej, nikdo mě nenapadá…“ Kingsley se rozesmál.

      „Pod tímto návrhem byli podepsaní – Dean Thomas a Seamus Finnigan.“

      Harry zalapal po dechu.

      „Jak to, že se nepochlubili? No, Dean uměl vždycky hezky malovat…. Ale něco mu tedy řeknu…“    

      Kingsley zvážněl.

      „Musíme se pustit do práce, Harry. Čím bys chtěl začít?“

      Harry se otočil zády k fontáně a podíval se na Hermionu, Kingsleyho a Charlieho. Nevšímal si ostatních kouzelníků, kteří se hemžili po atriu a zdravili je.

      „Nejdřív k Charliemu a k tomu hadovi. Musíme toho o něm zjistit co nejvíc….“

      „Dobře, jedeme do čtvrtého patra,“ řekl Kingsley a vydal se k výtahům. U Charlieho v oddělení byla spousta lidí. Byla to jedna velká, dlouhá místnost rozdělená na jednotlivé kóje, uspořádaná podobně jako u bystrozorů, kde už Harry jednou byl. Naproti jim přispěchal Amos Diggory.

      „Pane ministře, už jste něco zjistili? Kde máte toho hada?“ zajímal se s pohledem na Charlieho. Ten zvedl pytel a zatřepal s ním.

      „Harry ho zabil….“

      „Ach… Jak se vám to podařilo, Harry?“ Ten se na něj usmál, ale odpověděl:

      „K tomu se dostaneme později, pane Diggory, teď musíme vyřešit něco naléhavějšího…“

      Zvýšil hlas:

      „Poslouchejte všichni! Kdo z vás viděl na vlastní oči Naginy, toho hada, co měl Voldemort?“ Všiml si, že většina lidí, včetně pana Diggoryho, sebou polekaně cukla, když vyslovil Voldemortovo jméno. Jediný, kdo se ale přihlásil, byl Charlie.

      „Viděl jsem ho sice už bez hlavy, ale zase jsem si ho mohl opravdu dobře prohlédnout…“ Harry přikývl:

      „Dobře… Takže, potřebujeme zjistit, co to bylo původně za druh. Z toho budeme vycházet při odhadu, kolik asi mohla mít mladých… Najdi nějaké obrázky, které by odpovídaly, pomůžu ti s určením, viděl jsem ji pravděpodobně ještě v době, kdy nebyla upravená kouzly.“

      Pak se otočil zase k ostatním.

      „Budeme potřebovat důkladně prozkoumat tělo toho hada, provést pitvu a tak….“

      „Co je to PITVU?“ zeptal se s vyvalenýma očima pan Diggory.

      Harry se rozhlédl a viděl podobně překvapené obličeje ostatních kolem sebe, včetně Kingsleyho. Podíval se s povzdechem na Hermionu. Ta začala vysvětlovat:

      „To je mudlovská metoda, jak o mrtvém těle zjistit spoustu důležitých věcí. Rozřeže se, prozkoumají se mu důkladně vnitřnosti a všechny tkáně…“

      Na obličejích kolem sebe viděl Harry hnus a odpor.

      „No tak dobře, jestli znáte jiný způsob, jak zjistit: Jak je ten had starý, co žere, čím je chráněn proti kouzlům, jak mu mohla být uměle vložena nenávist a agresivita – a hlavně – jestli se už může rozmnožovat, případně, jestli už se náhodou nerozmnožil, tak to řekněte,“ řekl už trochu netrpělivě Harry a znova se s výzvou v očích rozhlédl po přítomných. V obličejích kolem sebe viděl úžas, který pomalu přecházel ke zděšení, jak jim začala docházet Harryho slova. Harry se podíval trochu bezradně na Kingsleyho, ten se zatvářil rozpačitě, ale pak zaregistroval zrzavého, pihovatého mladíka s uhrovitým obličejem. Stál trochu stranou a nesměle se hlásil, jako ve škole. Harry měl nejasný dojem, že ho už někde viděl.

      „Ano pane Colby? Máte něco?“ vyzval ho Kingsley.

      „Já… víte, můj bratr Jerry je mudla. On studuje na mudlovské univerzitě zoologii a specializuje se na hady. Ten ví o hadech úplně všechno a určitě by dokázal udělat i pitvu…“ Kingsley se zamyslel:

      „Jako váš bratr je vyjmutý ze zákona o utajení… Ví o našem světě?“

      „Ano pane ministře, dost se o kouzelníky zajímá, hodně jsem mu vyprávěl, zná i moje kamarády ze školy…“ odpověděl zrzek.

      Najednou si Harry vzpomněl. Chodil do Mrzimoru, vídal ho ve společnosti Cedrika Diggoryho.

      Do Kingsleyho vjela naráz aktivita a začal rázně velet:

      „Dobře Johne, vezmete Charlieho a půjdete za vaším bratrem. Zjistíte všechno o Naginy a přizvete bratra ke spolupráci. Přivedete ho s sebou, když bude ochotný nám pomoct. Zaplatíme ho jako externího specialistu.“ Pak se obrátil na pana Diggoryho:

      „Vy si, Amosi, zatím vyberete pár zkušených lidí a prozkoumáte toho hada z kouzelnického hlediska. Jaká kouzla ho chrání, jak byl kouzly upraven a podobně. Vezměte si kohokoliv, z kteréhokoliv odboru, ale musíte se o něm dozvědět co nejvíc, než ho přijde pan Colby rozřezat. My budeme u bystrozorů, tam uděláme základnu boje proti Hadí hrozbě, tak až budete mít nějaké výsledky, tak tam za námi přijďte.“ Otočil se na Harryho a Hermionu:

      „A my jedeme do druhého patra….“

      Cestou k výtahům poslal Kingsley několik Patronů se vzkazy.

      „Přizval jsem na poradu několik vedoucích odborů…“ vysvětloval Harrymu a Hermioně. Výtah je vyvezl do druhého patra. Harry cestou přemýšlel a rovnal si v hlavě, co bude potřeba udělat. Když dorazili do ústředí bystrozorů, tak se pozdravil s Dedalem, nechal Kingsleyho organizovat poradu a zamyšleně se rozhlížel. Když dorazili všichni pozvaní, včetně pana Weasleyho, který se udiveně vyptával:

      „Co tady děláte vy dva?“

      Harry jen mlčky ukázal na Kingsleyho, který už vyzýval ke klidu. Pak silným hlasem všechny stručně seznámil se situací. Začal mudlovským ministerským předsedou, napadením Munduguse, popsal, jaké had způsobil problémy u Svatého Munga, bystrozorům a Charliemu. Pak vysvětlil všem, co o hadovi zjistil Harry a co z toho vydedukoval. Ze všech stran se ozývaly překvapené a vyděšené výkřiky a povzdechy.

      „Pozval jsem Harryho, aby nám pomohl vymyslet účinný protiúder, protože nemáme nikoho, kdo by znal Voldemorta, jeho způsob myšlení a jeho metody, tak dobře jako Harry….“

      Pak se na něj podíval:

      „Tak co jsi vymyslel Harry?“

      Ten se na něj podíval trochu utrápeně, rozhlédl se po přítomných kouzelnících a zrudnul rozpaky. Pak zachytil taťkův povzbuzující úsměv, povzdechl si a trochu nervózně začal sumírovat:

      „Musíme zorganizovat účinný protiúder…. Systematický lov a likvidaci těch hadů. Musíme přijít na víc způsobů, jak je zabít a informovat důkladně veřejnost. Pro mudly je potřeba vymyslet důvěryhodnou báchorku a zorganizovat jejich ochranu a léčbu pokousaných mudlů. Proto je tady se mnou Hermiona. Takže…“ rozhlédl se okolo a pokračoval s pohledem na Kingsleyho.

      „Nejdřív budeme potřebovat velkou mapu oblasti, kde se vyskytují, kde došlo, k zatím známým, útokům….“ Kingsley se podíval na Dedaluse, ten přikývl, vytáhl z kapsy hábitu seznam a přivolal si několik velkých rolí pláten s mapami. Pak podle seznamu míst, kde došlo k napadení, vybral jednu z map, roztáhl ji po stole a pomocí hůlky na ni vyznačil pět bodů, malými červenými vlaječkami.

      „Kam ji dáme?“ zeptal se. Harry se rozhlédl a ukázal na volnou bílou stěnu po pravé straně místnosti. Dedalus mapu přenesl, zvětšil a připevnil na zeď. Harry k ní přešel a důkladně si tu oblast prohlížel. Najednou překvapeně vydechl:

      „Malý Visánek…“ a zabořil prst přímo doprostřed mapy.

      „Tady se narodili, odtud se rozlézají do okolí!“

      Většina přítomných se tvářila ohromeně, jen Kingsley s Arturem souhlasně přikývli. Tak Harry ostatním vysvětloval:

      „Malý Visánek je vesnice v údolí. Na jednom svahu nad ní stávala chýše Rojvola Gaunta, Voldemortova kouzelnického dědečka a na druhé straně, nad vsí, panský dům, kde bydlel Tom Raddle, jeho mudlovský otec. V tom domě se s Petrem Pettigrewem ukrýval, po svém návratu z Albánie, před mistrovstvím světa ve Famfrpálu. Na hřbitově v této vesnici, získal před čtyřmi roky, zpět svoje tělo a svou sílu….“

      „Na tom hřbitově jsme ho, pod jeho původním jménem – Tom Rojvol Raddle – také pohřbili…“ dodal Kingsley.

      Harry zavřel oči a zamyšleně si mnul bradu. Všichni přítomní utichli a napjatě čekali, co z něj ještě vypadne. Harry se rozhlédl a ukázal na Hermionu:

      „Teď tedy k té báchorce pro mudly. Vymysli si šíleného mudlovského vědce, který pomocí těch genetických manipulací, o kterých jsi nám vyprávěla, vytvořil tahle hadí monstra. Dáme mu konkrétní jméno, aby to znělo důvěryhodně… Jmenoval se Tom Rojvol Raddle a měl svou tajnou laboratoř, v tom zchátralém panském domě. Jeho vlastní výtvory ho nakonec zahubily, ale jeho poznámky se dostaly do rukou mudlovských vědců, z nějakého ústavu, kde se podobnými pokusy, nebo neznámými jedy zabývají a ti vytvořili protijed… Když nás budou mudlové považovat za potrhlé vědátory, tak nebudou tolik překvapeni naším zvláštním chováním. Popiš tam důkladně, jak ti hadi vypadají, co způsobují, a s nějakým léčitelem se poraď, jak by se pokousaným měla poskytovat první pomoc. Budeme taky potřebovat nějaký telefon a zřídit tady pro mudly krizovou linku, na kterou budou moct ohlásit, když nějakého hada uvidí, nebo je napadne, a pár mudlorozených, kteří budou umět telefon obsluhovat a s mudly hovořit…“ při tom přeskočil pohledem na Kingsleyho.

      Ozvala se Hermiona:

      „Táta mi koupil k vánocům malý, mobilní telefon, ale zatím jsem ho nepoužívala, protože tyhle věci v Bradavicích nefungují. Můžu vám ho sem půjčit, tedy jestli tady bude fungovat.“ Kingsley přikývl:

      „To zařídíme…“

      Pak se otočil k přítomným a začal organizovat.

      „Alexandr Gibson – komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluv,“ představoval Harrymu a Hermioně malého plešatého muže.

      „Alexandře, budete spolupracovat se slečnou Grangerovou na zprávě pro mudly. Nacpěte tam všechno, co je třeba, aby se mudlové dozvěděli a až to budete mít hotové, včetně toho telefonu, tak to odnesu s vysvětlením mudlovskému ministerskému předsedovi. Pak… Melissa Morrisová – personální odbor, Melisso, sežeňte pár mudlorozených, dostatečně technicky zdatných, aby dokázali obsluhovat… Jak jsi to říkala Hermiono?“

      „Mobilní telefon,“ zopakovala Hermiona.

      Kingsley se zase otočil k blondýně ve středním věku, která si dělala poznámky.

      „Měli by to být lidé, kteří mají s mudly dost zkušeností, budou mluvit s vyděšenými a panikařícími lidmi, tak aby tu situaci dokázali na dálku zvládnout. Klidně můžete shánět lidi i mimo ministerstvo. O tom co se děje musíme podrobně informovat celou veřejnost, situace je příliš vážná, než abychom to mohli tajit, takže čím víc spolehlivých kouzelníků se zapojí, tím rychleji tuhle nebezpečnou situaci zvládneme. Informování kouzelnické veřejnosti si vezmu na starost sám ihned, jak vyřídím ministerského předsedu…“

      „Ještě moment,“ zarazil ho zamyšleně Harry. „Měli bychom možná, tady v té oblasti, zřídit nějakou ošetřovnu pro mudly. Aby se nemuseli přepravovat ke Svatému Mungovi. Těch hadů je určitě víc a už přišli na to, že jsou dost silní na to, aby mohli na lidi útočit. Nemyslí na nic jiného, než na zabíjení a jsou posedlí nenávistí k lidem. Těch útoků bude čím dál, tím víc….“

      Jako kdyby to přivolal… Ke Kingsleymu se protlačil Savage a hlásil:

      „Šéfe, dostali jsme zprávu od Ruperta Hnízdila z Velkého Visánku. Jeho mudlovského souseda napadl velký had. On ho sice umlátil sekerou, ale je zle pokousaný. Hnízdil a jeho žena ho ošetřují, ale volají o pomoc…“

      Kingsley přikývl.

      „Okamžitě se tam přemístíte. Mudlu dopravte k Mungovi, pak mu upraví paměť, tělo toho hada doneste Diggorymu a Hnízdila přiveďte sem, budeme ho potřebovat.“

      Savage se otočil na fleku a zmizel.

      „Alexandře, Hermiono, usaďte se s tím sepisováním někde tady, abyste do té zprávy mohli přidat další informace, které ještě vyplynou z dalšího plánování…“

      Harry ji zarazil:

      „Počkej ještě Hermiono. Jestli zřídíme nějakou ošetřovnu pro mudly, tak budeme asi potřebovat mudlovského doktora, který je obeznámen s kouzelnickým světem, abychom dodali té ošetřovně na důvěryhodnosti, někoho jako jsou tví rodiče…“

      „Jsou to zubaři, Harry,“ připomněla mu Hermiona.

      „To je jedno, nebudou léčit, od toho tam budou léčitelé. Budou tam, aby s mudlama jednali, na to stačí, že mají titul….“

      Hermiona se zamyslela a zeptala se Kingsleyho:

      „Jak moc spěchá ta zpráva?“

      „No, dost, proč se ptáš?“

      „Že bych se teď přemístila domů, přinesla bych ten telefon, vysvětlila našim, co se děje a zeptala se jich, jestli by byli ochotni spolupracovat…“

      Kingsley se usmál.

      „Dobře tak běž, stejně ještě musíme počkat na pana Hnízdila, je tam doma a s tou ošetřovnou nám bude umět poradit nejlépe. Ale dlouho se nezdržuj, musíme toho dnes ještě zařídit moc.“ Hermiona přikývla, otočila se na místě a zmizela. Kingsley se otočil k Harrymu:

      „A teď ty… Jak chceš přijít na další způsoby, jak ty hady zabít?“

      Harry se začervenal.

      „No, napadlo mě, že zvířata jsou na lidské emoce mnohem citlivější, než my. Dokáží vycítit  emoce i u normálních lidí… Možná, že by je moje emoce, mohli přitahovat jako můry, světlo lampy. Nevím, mám pocit, že by to mohlo fungovat, ale museli bychom to nějak bezpečně vyzkoušet. A ty další způsoby…. Nejdřív mě napadl ten ohnivý šíp, co si na mě vymyslela Stampová, ten Voldemort určitě neznal. Teď mě napadly další způsoby…. Myslíš, že znal kuchyňská kouzla?“

      „Cože!?“ zíral na něj Kingsley a pan Weasley k nim přistoupil blíž, aby potichu hovořícího Harryho slyšel. Harry se uculoval:

      „No minulý týden, na kroužku vaření, jsem fascinovaně sledoval, jak mamka, s hůlkou v ruce, na dálku, pomocí velkého nože a sekáčku na maso, porcuje vepřovou půlku. Ta by tomu hadovi usekla hlavu raz dva…“

      Taťka se usmál.

      „To umí většina kouzelníků Harry a se sekerou taky. Napadlo mě to, když Savage řekl, že toho hada zabil mudla sekerou…“

      Harry přikývl:

      „Možná přijdeme i na další způsoby, aby se do boje mohlo zapojit co nejvíc lidí. Až skončíme tady, tak to můžeme vyzkoušet… Třeba zítra. Nechci, aby se to dozvěděla Ginny, takže Hermiona by o tom taky vědět neměla, ta by jí to vykecala…“ dodal rozpačitě a zrudnul. Kingsley se rozesmál a taťka Harryho s chápavým úsměvem poplácal po zádech.

      Mezitím dorazil zpět Savage s drobným chlapíkem, oblečeným v  montérkách. Vypadal jako mudlovský řemeslník.

      „To je pan Rupert Hnízdil. Žije s manželkou ve Velkém Visánku, integrovali se mezi mudly.“ Pan Hnízdil pisklavým hláskem vysvětloval:

      „Moje žena je moták a chodila do mudlovských škol, je vystudovaná zdravotnice a dobře se vyzná v bylinkách, tak pomáhá marodným mudlům. Já se živím malováním bytů a lakýrnickými pracemi. Pracuju sám, tak si můžu pomáhat kouzly…“

      „To je v pořádku pane Hnízdile,“ uklidnil nervózního kouzelníka Kingsley.

      „Jste tady, protože potřebujeme vaši pomoc a radu.“

      Pak se otočil k Savagemu:

      „Jak dopadl ten pokousaný mudla?“

      „Bude v pořádku, paní Hnízdilová mu přiložila obvazy a omezila krvácení na minimum, u Munga ho dají dohromady. Hada jsem dopravil do čtvrtého patra, už tam mají toho mudlu, Charlie říkal, že za chvilku přijdou sem, se zprávami. Taky jsem pozval Mikaeluse Macalusa, vrchního léčitele, aby věděl co se děje…“

      Kingsley se usmál:

      „Dobrá práce Savage. Tak na něj počkáme, abych to nemusel opakovat dvakrát…“ a usmál se na pana Hnízdila.

      Za chvilku dorazil vrchní léčitel Mikaelus Macaluso a Kingsley jemu a panu Hnízdilovi stručně vysvětlil, co zatím zjistili. Do toho se přihrnuli pan Diggory s Johnem Colbym a Charliem.

      „Tak nejdřív vy,“ ukázal na čerstvě příchozí Kingsley, „co jste zjistili?“

      Začal Charlie:

      „Tak nejdřív Naginy. Nebylo těžké ji určit, měla výraznou kresbu na těle, byla to krajta mřížkovaná. Divné je to, jak k ní přišel, ať už to bylo v Albánii, nebo tady, protože normálně žije v tropech. Dožívá se věku asi třiceti let, dorůstá do šesti až desíti metrů a váhy až dvě stě kilo. Samice jsou větší, takže ji nemusel ani moc zvětšovat. Snáší třicet až padesát vajec, podle stáří a velikosti, hnízdo hlídá dva měsíce, do vylíhnutí mláďat, pak je opouští….“

      Harry se zahleděl na mapu na stěně a zamyšleně řekl:

      „Takže se nám tady potlouká možná padesát těch potvor….“

      John Colby poznamenal:

      „Prý až osmdesát procent mláďat se nedožije jednoho roku života…“

      Harry přikývl, ale oponoval:

      „Tohle ale nejsou obyčejní hadi. Zdědili po svém otci určitou inteligenci a navíc dostali do vínku kouzelnou ochranu….“

      „Ano, k té ochraně…“ přistoupil k nim pan Diggory.

      „Přizval jsem ke spolupráci Gilberta Wimplea z výboru pro pokusná kouzla a Krákoru z odboru záhad. Zjistili jsme, že vypili lektvar odolnosti, ale nějak upravený, s trvalým účinkem a s odolností proti ohni… Ohněm tedy zahubit nejdou. Jejich kůže je chráněna štítovým kouzlem, ale to je také neobvyklé, chrání jen proti kouzlům, sice odráží i smrtící kletbu, ale na mechanické poškození nefunguje, takže při troše štěstí, jich opravdu pár mohlo něco sežrat, dokud byli malí….“

      Kingsley přikývl.

      „Dobře, ale radši budeme počítat s více exempláři. Dobrá práce… Jak to vypadá s tím řezáním?“ podíval se na Harryho

      „S pitvou?“

      „Jo, to je hrozné slovo…“ a podíval se na Johna Colbyho.

      „Jerry už pracuje na tom, co přinesl Charlie, rád bych se k němu vrátil, chtěl bych se to od něj naučit….“

      „Dobře, běžte, Johne. Bude skvělé, když od bratra něco pochytíte,“ s úsměvem ho propustil Kingsley, jen mu na odchodu připomněl:

      „Nezapomeňte, že čekáme na zprávy, takže… všechny nové poznatky okamžitě sem.“

      Pak se otočil k malému mužíku v montérkách:

      „Takže, pane Hnízdile. Jde o to, že někde v centru této oblasti,“ ukázal na mapu, „musíme zřídit ošetřovnu pro pokousané mudly, abychom je nemuseli nadále přemisťovat k Mungovi a pořád dokola jim upravovat paměť.“ Přenesl pohled na léčitele Macalusa a pokračoval: „Dohodli jsme se, že naše léčitele budeme vydávat za mudlovské vědce, kteří vymysleli protijed a do jejich týmu přidáme nějakého mudlovského doktora, vyjmutého ze zákona o utajení. Vaše žena to s mudly umí také, že pane Hnízdile, tak by nám také mohla pomoci….“ Pan Hnízdil ochotně a překotně spustil:

      „Ano, pane ministře, určitě bude velmi ráda pomáhat. A s tou ošetřovnou by to mělo jít dost snadno…. U nás ve Velkém Visánku je klášter s jeptiškami a při klášteru byl donedávna špitál pro dlouhodobě nemocné a vyšinuté lidi. Je to víc než půl roku, co jim to ministerstvo zdravotnictví zrušilo, protože barák potřeboval rekonstrukci a na tu nebyly peníze. Jenže jeptišky si postavily hlavu a začaly shánět peníze sami a už se pustili do rekonstrukce jednoho křídla. Minulý měsíc jsem jim to tam vymaloval a už to začínají vybavovat lůžky, aby to mohly znova otevřít. Myslím, že budou rády, když budou moct být užitečné, jestli chcete, tak vám pomůžu to s nimi dohodnout. S matkou představenou se známe dost dobře já i moje žena.“

      Kingsley se usmál:

      „No výborně, tušil jsem, že nám budete užitečný. Takže, až se vrátí Hermiona a napíše tu zprávu, tak se pro vás zastaví naše delegace u vás doma a půjdeme to s nimi domluvit. Souhlasíte?“ Hnízdil se nadšeně ze široka usmíval.

      „Jistě, pane ministře, budu čekat…“ a vyrazil splašeně ven z místnosti.

      Kingsley se otočil k hlavnímu léčiteli od Svatého Munga, Mikaelusovi Macalusovi.

      „Jak to vypadá se zásobami protijedu?“

      Ten s úsměvem odpověděl:

      „Hippokrates Smetwyck a jeho lidé vařili celé dopoledne, takže máme asi dvě stě dávek a teď ještě pro jistotu připravují další.“

      „To je skvělé. Takže na vás ještě bude výběr několika léčitelů, kteří by se dokázali postarat o pokousané mudly. Je potřeba vybrat takové lidi, kteří umí s mudly jednat a nebudou u nich vzbuzovat podezření…“

      Od dveří se najednou začalo ozývat velmi rozčilené ženské láteření.

      „Trochu nepříjemné?! Tomu ty říkáš trochu nepříjemné? Bylo to příšerné!!! Myslela jsem, že je po mně, jsem opravdu překvapená, že jsem to přežila!!!“

      Do dveří vešla Hermiona a podpírala svou vyděšenou, otřesenou a velmi rozčílenou maminku.

      „Pojď mami, tady se posaď a už se uklidni. Varovala jsem tě, ale ty jsi dobrovolně souhlasila, že si to vyzkoušíš…“

      To už k nim ale spěchal pan Weasley.

      „Paní Grangerová, no to je úžasné… Neříkejte, že jste se sem s Hermionou asistovaně přemístila! To od vás bylo velmi odvážné, opravdu úžasné….“ a Dedalus se přidal: „Nechcete se něčeho napít madam, abyste se z toho nepříjemného zážitku lépe vzpamatovala?“

      Paní Grangerová se zarazila a váhavě připustila:

      „Ale… děkuji, sklenice vody, by mi jistě trochu pomohla…“

      Dedalus zamával hůlkou a na stole před paní Grangerovou se objevila krásná broušená sklenice, s jiskřivou pramenitou vodou. Ona ji trochu váhavě vzala do ruky a opatrně ochutnala. Pak se usmála a důkladně se napila.

      Hermiona vysvětlovala:

      „Maminka souhlasila, že s námi bude spolupracovat a pomůže nám, když tu máme takovou krizi. Nabídla mi, že nám pomůže sepsat i to vysvětlení pro mudly, aby to znělo opravdu důvěryhodně, a když viděla, že moc pospíchám, tak se rozhodla, že si vyzkouší, jaké to je při asistovaném přemísťování. Ale asi jsem jí měla lépe připravit, je z toho trochu otřesená…“ Máma se na ni zamračila:

      „No to tedy jsem. Domů radši pojedu taxíkem…“

      Kingsley spiklenecky mrknul na Harryho a zašeptal:

      „Sleduj…“

      Pak k ní přistoupil a řekl:

      „Jsem velmi potěšen, že vás opět vidím, paní doktorko. Nevím, jestli si pamatujete….“

      Paní Grangerová s úsměvem přikývla:

      „Ale jistě, pane ministře…“

      Kingsley s úsměvem pokračoval:

      „Děkuji vám, že jste ochotná nám pomoci. O cestu domů se nestarejte, paní doktorko, přidělím vám ministerské auto. Nedivím se, že vás ten zážitek z prvního přemístění odradil, vždyť i někteří kouzelníci, se slabší povahou, si na ten pocit odmítají zvyknout a raději volí jiné, zdlouhavější způsoby cestování….“

      Paní Grangerová se dotčeně ohradila:

      „No dovolte? Já přece nemám slabší povahu. Netvrďte mi, že si dokážete na ten hrozný pocit prostě zvyknout.“

      Harry také přistoupil a slušně pozdravil.

      „Ale ano, dá se na to zvyknout. Ono to totiž je vždycky nejhorší poprvé. Když to zkusíte znova, tak zjistíte, že už je to o něco lepší a s každým dalším přemístěním, je to snazší a méně nepříjemné. Jde prostě jen o to, po tom prvním, hrozném zážitku, v sobě najít dost odvahy a zkusit to znova. Pak už to jde samo…“

      Paní Grangerová se na chvilku zatvářila zamyšleně, dopila vodu a pak se pustila do Hermiony:

      „No co tady ještě stojíš zlato, neměla bys vyzkoušet ten telefon a dát vědět tatínkovi, že jsem tu cestu ve zdraví přežila?“

      Kingsley se na ni s úsměvem podíval a zdvořile ji požádal:

      „Až se trošku vzpamatujete, tak vás já a Harry seznámíme s lidmi, s kterými budete spolupracovat a vysvětlíme vám naše plány, paní doktorko.“

      „Jistě, už jsem v pořádku, nebudu vás zdržovat, pane ministře…“ a postavila se.

      Trochu se jí ještě roztřásly nohy a tak jí pan Weasley galantně nabídnul rámě. Ona se do něj s vděčným úsměvem zavěsila a nechala se odvést k mapě.

      To už se k nim přidala i Hermiona a hlásila:

      „Telefon funguje, což je dost podivné, když jsme pod zemí…“

      Kingsley ji s úsměvem opravil:

      „Ale tohle je první nadzemní patro, Hermiono a kouzla blokující mudlovskou techniku tady použitá nejsou, protože je tu i oddělení zneužívání mudlovských výtvorů. Seamus se dokonce dohadoval s Deanem, že by sem chtěli dát zavést elektriku, aby si sem mohli dát nějaký ten počítač. Dean o tom píše ročníkovou práci…“

      Harry se rozesmál:

      „Takže už mu tu rezervujete místo?“

      Kingsley pokrčil rameny.

      „Je mi jasné, že bychom měli jít trochu s dobou. Většina kouzelníků žije od mudlovského světa naprosto izolovaně a tak často nemáme ani ponětí o různých technických vymoženostech, které mudlové vymysleli. Už je nejvyšší čas s tím něco dělat…“

      Pak se věnoval paní Grangerové a vysvětlil jí, co hodlají v klášterním špitále provizorně vybudovat. Seznámil ji s ostatními a požádal, jestli bude ochotná, až napíšou s Hermionou a Alexandrem tu zprávu, zajet (samozřejmě ministerským automobilem) do Velkého Visánku, vyzvednout pana Hnízdila s manželkou a dohodnout se s jeptiškami, aby se už dnes večer mohli nastěhovat.

      „Přesuneme tam i toho pokousaného místního mudlu na doléčení a nové případy budeme přenášet už tam….“

      Harry se zeptal:

      „Nemohli bychom jedno ministerské auto přeměnit na sanitku, postavit ho tam, aby je sváželo tak, jak jsou mudlové zvyklí?“

      Kingsley přikývl:

      „Dobrý nápad, jen jim paní doktorka bude muset poradit, jak by ta sanitka měla být uvnitř zařízená. Jak má vypadat zvenku, řidiči vědí…“

      Paní Grangerová už se vzpamatovala.

      „Takže nás čeká spousta práce. Pojďte, dáme se hned do té zprávy, ať to všechno stihneme…“ vybídla rázně svou dceru a trochu zaraženého Alexandra Gibsona.

      Vzápětí se přiřítili bratři John a Jerry Colbyovi, s očima na vrch hlavy a s cáry hadí kůže v rukách.

      „Pane ministře, pane ministře, podívejte, co jsme objevili. Svrchu to na té kůži, pod šupinami, vůbec nebylo vidět, ale když se na to podíváte zevnitř…“ a roztáhli v rukách kůži šupinami k sobě. Na obou kusech bylo zřetelně vidět vypálené znamení zla. Harry přikývl.

      „No jasně, označkoval si je jako Smrtijedy. Potřeboval nějaký způsob, jak je ovládat. Prostě jen další armáda připravená terorizovat a zabíjet… Co jste o nich dokázali ještě zjistit?“

      Slovo si vzal starší a pihovatější z obou bratří – Jerry.

      „Ty jsi Harry Potter?“

      Harry se pousmál:

      „Ano, to jsem já…“

      „Těší mě,“ kývnul Jerry. „Takže… Ti hadi, co jsem pitval, byly obě samice. Jedna měla v žaludku zpola strávenou kočku, druhá měla zažívací trakt úplně prázdný, takže minimálně tři měsíce nic nežrala. Jsou staré necelé čtyři roky a ani jedna z nich, nebyla ještě pohlavně dospělá. Už jim ale moc nechybí. Příští rok, už se pravděpodobně budou moct spářit a snést vajíčka. Což je, mezi námi, podivuhodné, když jsou to vlastně - jestli jsem to dobře pochopil - mezidruhoví kříženci. Jestli by ale jejich další potomstvo bylo schopné života, to si netroufám odhadnout…“

      Harry se na něj usmál:

      „Díky Jerry, to jsou opravdu velmi důležité informace. Budeš tady moct zůstat i přes víkend? Pravděpodobně budou ještě další hadí mrtvoly, třeba přijdeš ještě na něco… a John bude mít alespoň příležitost ještě se od tebe něco naučit.“

      Jerry se rozesmál:

      „To je fantazie. Zatím to totiž bylo tak, že jsem já s otevřenou pusou zíral na to, co dokáže on. Je to fakt příjemný pocit, dívat se na to, jak s otevřenou papulou pro změnu zírá on…“

      Vzal červenajícího brášku kolem ramen a dodal:

      „Tak my si prohlídneme ještě další vnitřní orgány, a jestli mi seženou nějaký mikroskop, tak prozkoumáme další tkáně, abychom o nich zjistili co nejvíc…“ a vydali se spolu zpátky.

      Harry se podíval utrápeně na Kingsleyho, na taťku a Dedaluse.

      „Víte, co to znamená? Musíme je zlikvidovat všechny ještě letos, do podzimu, než zalezou na zimu do děr… Sbohem mé poslední prázdniny…“ a smutně si povzdechl.

      Ti tři se rozesmáli a Kingsley ho uklidnil:

      „Neboj, zorganizujeme to tak, aby sis, ještě trochu, prázdniny užil.“

      Pak se zahleděl, na dost ostře se dohadující, paní Grangerovou a Alexandra Gibsona, a pokračoval:

      „Chtěl bych po tobě ještě něco… Až půjdu informovat ministerského předsedu, tak bych chtěl, abys šel se mnou. Budu mu muset nějak vysvětlit skutečný stav věcí, aby přijal to vysvětlení, které jsi pro mudly vymyslel. Navíc… musel jsem mu o tobě vyprávět, aby pochopil, jak je možné, že Voldemorta dokázal porazit sedmnáctiletý, nedostudovaný kouzelník, když si s ním neporadili všichni ostatní dohromady a on tě touží poznat osobně….“ Harry si nešťastně povzdechl:

      „Kingsley… Proč mi tohle děláte? Připadám si někdy, jak šikovná cvičená opička, kterou předvádějí lidem na pouti….“ To je zase všechny rozesmálo. Taťka mu to vysvětlil:

      „Tak to ale připadá jen tobě Harry. Ostatní lidé tě chtějí poznat proto, že tě považují za obdivuhodného člověka a hrdinu….“

      Harry s povzdechem zavrtěl hlavou a pak se Kingsleyho zeptal:

      „Kolik mu toho chceš vlastně říct, nebo spíš… kolik je toho schopen pochopit?“ On se usmál: „O kouzelnickém světě už toho ví poměrně dost, musím mu říct všechno, ale s tím, aby to dokázal pochopit, mi můžeš pomoct ty, přece jsi mezi mudly vyrůstal…“

      Harry pokrčil rameny, „no tak dobře….“ Pak obrátil pozornost ke dveřím.

      Mezi dveřmi ústředí bystrozorů stál vyjukaný mladík v zeleném plášti, s velkou bednou v náručí a rozpačitě se rozhlížel po místnosti. Ostatní se tam podívali taky a taťka vystartoval k němu.

      „Augustusi, chlapče, to jsem rád, že vás zase vidím….“ Pomohl mu odložit krabici na jeden ze stolů a přivedl ho k ministrovi:

      „Pane ministře, dovolte, abych vám představil – Augustus Pye, léčitelský praktikant, oživovací sekce, oddělení zranění způsobená kouzelnými tvory.“

      Kingsley se usmál a řekl:

      „Těší mě, pane Pye, copak jste nám to přinesl?“

      Mladík zrudnul a vykoktal ze sebe:

      „To…to je protijed, pa…pa…pane ministře. Léčitel Smetwyck vám po…po…posílá, pa…pa…padesát dávek pro bystrozory, co půjdou lo…lo…lovit ty hady… Je tam i dokrvovací lektvar pa…pa…pane.“

      Přistoupil k nim hlavní léčitel Mikaelus Macaluso a zeptal se Kingsleyho:

      „Budete mě ještě potřebovat, pane ministře? Vrátil bych se s panem Pyem a připravil pár léčitelů do té mudlovské ošetřovny, když chcete, aby se tam nastěhovali už dnes večer…“ Kingsley přikývl:

      „Vyřiďte léčiteli Smetwyckovi díky, za ty lektvary. Až bude dohodnutá ta ošetřovna, tak vám dáme vědět pane Macaluso. A děkuji vám, za skvělou spolupráci…“ Oba léčitelé se obrátili k odchodu a hned za dveřmi se přemístili.

      Harry měl pořád pocit, že na něco důležitého ještě zapomněl, ale nebylo mu dopřáno o tom moc přemýšlet, protože už je volala Hermiona.

      „Už to máme, pojďte si to přečíst…“

      Všichni se sklonili k pergamenu na stole a společně četli. Paní Grangerová jim při tom vysvětlovala.

      „Výrobu toho protijedu jsme svěřili tajné armádní laboratoři, protože civilních ústavů, které se podobnými výzkumy zabývají, je víc, a okamžitě by zasypaly ministerstvo výčitkami, že ten projekt nebyl svěřen právě jim. Takhle jim nikdo nemusí nic vysvětlovat, protože z toho uděláme otázku národní bezpečnosti a to, že má armáda laboratoře, které se zabývají zkoumáním biologických zbraní, všichni vědí a ani se nebudou pokoušet vyzvídat žádné zbytečné podrobnosti….“

      Hermiona ji doplnila:

      „Napsali jsme tam už i to telefonní číslo, na které mají volat v případě, že hada spatří, nebo budou napadeni i ten klášterní špitál… Doufám, že budou jeptišky souhlasit…“

      Kingsley se usmál:

      „Do toho špitálu s vámi, paní doktorko, pojede tady Alexandr. Nejdřív prosím odveďte paní Grangerovou k našemu nejschopnějšímu řidiči a přeměňte, podle jejích instrukcí, jeho auto na sanitku, pak jeďte pro pana Hnízdila do Velkého Visánku a pokuste se přesvědčit jeptišky bez použití kouzel. Ale kdyby to nešlo, tak vám povoluji použít matoucí kouzlo. Ten špitál potřebujeme. Jakmile to bude zařízené, tak vzkažte hlavnímu léčiteli Macalusovi, že můžou začít se stěhováním. Já a Harry se zatím postaráme o informování veřejnosti, tak to budeme už moct rozjet naplno….“

      „Moment, právě jsem si uvědomil…“ zarazil je ještě na chvilku Harry.

      „Pan Weasley s Hermionou, by se možná měli podívat do toho panského domu v Malém Visánku a jednu místnost naaranžovat, jako v rychlosti vyklizenou laboratoř. Kdyby se tam nějaký zvědavý mudla přišel podívat…. Abychom podpořili věrohodnost téhle báchorky…“ Pan Weasley přikývl:

      „Můžeme s sebou vzít i Seamuse, to spadá do jeho resortu….“

      Harry se rozhlédl:

      „Kde vlastně je, nikde jsem ho neviděl?“

      Taťka s úsměvem ukázal na pootevřené dveře své bývalé kanceláře, na konci velké místnosti, z kterých koukal tenký růžový provázek ultradlouhého ucha. Pak zavolal:

      „Pojď sem Seamusi, byl jsi odhalen!“

      Ten se k nim přidal a s rozpačitým úsměvem pozdravil: „Nazdar Harry, Hermiono, dobrý den i vám všem…“

      Harry zakroutil hlavou.

      „Proč takhle tajně šmíruješ, prosím tě?“

      Seamus pokrčil rameny:

      „No, na poradu mě nikdo nepřizval….“ a nejistě se podíval po ministrovi.

      Kingsley se nejdřív zamračil, pak ale mávl rukou, „alespoň ti nemusíme nic vysvětlovat… Takže všichni víte, co máte dělat?“

      Přejel pohledem přikyvující zúčastněné a zavolal na jednoho z dalších přítomných kouzelníků:

      „Allene!“ a představil ho Harrymu:

      „Allen Ratchford – kouzelnické nehody a katastrofy. Převezmete tady velení, po dobu mé nepřítomnosti. Až se vrátím, chci vědět, co se dělo…“ pak kývl na Harryho:

      „Jdeme ke mně a ohlásíme se u ministerského předsedy.“

      Vyšli k výtahům a nechali se vyvést do prvního patra. Tam u výtahu čekala Melissa Morrisová z personálního odboru se dvěma kouzelníky v tmavomodrých hábitech kouzelníků údržby.

      „Á, pane ministře, tady mám dva mudlorozené, kteří s tím zařízením…“ koukla do svých poznámek, „mobilní telefon, umějí zacházet a dohodli se spolu, že se budou střídat v nepřetržité službě… Mám tedy ještě někoho shánět?“

      Kingsley přikývl:

      „Sežeňte ještě alespoň jednoho, dva jsou na nepřetržitou službu málo. A vy pospíchejte do ústředí bystrozorů, snad to stihnete, než Artur se slečnou Grangerovou odejdou. Hermiona vám předá ten telefon a předvede vám, jak funguje. Kdyby tam už nebyli, tak tam na ně někde počkejte a sledujte co se děje, abyste se připravili na to, co vás čeká. Allen Ratchford vám může všechno vysvětlit. A tady máte kopii té historky pro mudly, které se budete držet při jednání s nimi.“

      Okopíroval pergamen ve své ruce a předal ho staršímu z nich.

       

      Items details

      • Hits: 9652 clicks

      Tecox component by www.teglo.info