Slib |
Dne 31. 7. 1981 Drahý Severusi, doufám, že se k Tobě dostane můj dopis v pořádku a že si jej přečteš. A pokud opravdu právě čteš tyto řádky, tak se ti chci omluvit. Za všechny ty roky, kdy jsme byly jen děti, a já si nevšimla, že pro tebe naše kamarádství znamená víc než pro mě. Za všechna ta léta, kdy jsem tě využívala. Jistě, je tu i spousta věcí, za které by ses mi měl omlouvat zase ty, ale to už je dávno… Mně ani tolik netrápí, cos mi tenkrát řekl. Vím, že to nebyla Tvoje vina, ale moje. Ani netušíš, jak dlouho a jak moc mě hryže svědomí pokaždé, co na Tebe jen pomyslím. Jistě by tě zajímalo, že můj drahý James na tom není o moc lépe než já. I on si vyčítá vše, k čemu se kdy nechal zlákat, všechno to špatné, co Ti kdy provedl. Byl rošťák a lumpárny má v krvi, ale to, co Ti tenkrát provedl… Ne, nebudu už raději tu větu ani dokončovat. Vím, že psát omluvy v dopise je něco úplně jiného, než Ti je říct do očí, ale obáváme se, že jít za tebou by nebylo zdaleka tak bezpečné jako Ti poslat dopis. Ale to neznamená, že se s Tebou nechci sejít, to ani v nejmenším. Naopak. Jak ráda bych zase viděla ty Tvoje, dnes již určitě zahořklé, oči se usmívat. Sama doufám, že se to ještě dá napravit. Z vlastních zkušeností vím, že duše nezapomíná a šrámy na ní, bolí daleko více než na těle, ale přesto věřím, že to zvládneme. Společně, Seve, co říkáš? A než zakončím tento dopis, mám pro tebe ještě jednu, třebas nedůležitou, zprávu. Harrymu je už rok, což ses určitě někde doslechl, a má již i kmotra. Ale je tu jedna věc, o které neví nikdo jiný než já s Jamesem a od této chvíle i Ty. S Jamesem čekáme další miminko a rádi bychom, aby ses, až se malé narodí, stal jeho či jejím kmotrem. Vím, že po Tobě určitě žádám hodně, možná až příliš, ale udělalo by mi to ohromnou radost. Chci, abys věděl, že pro mě, i po těch letech, stále něco znamenáš. Vždycky jsi znamenal, Seve. Souhlasíš? Prosím, odpověz mi co nejdříve. Ne, že by na tom nějak záleželo, ale chybíš mi. Tvá, Lily Muž středního věku s temně černými prameny vlasů, které mu padaly do očí plných slz, klečel na studené zemi. Objímal ji, dívku se zelenýma očima a vlasy, co září jako plamínky ohně. Objímal dívku, kterou kdysi miloval. Kterou stále miluje. V náruči mu spočívalo její mrtvé tělo, které si všemi možnými silami přál oživit, ale… Sám dobře věděl, že to není možné. Bolest mu trhala srdce na malinkaté kousky, to však nestačilo. Nemohlo se mu nijak ulevit, nebylo to možné. Lék na toto neexistoval. Na malý moment ji jemně položil na holou zem a znovu četl řádky toho proklatého dopisu, který mu poslala. Tenkrát ještě byla naživu. Tenkrát… Proč se s ní, s nimi, nikdy nesetkal? Proč byl tak hloupý a odkládal tu odpověď? Kdyby tenkrát věděl, kdyby jen mohl… Bylo mu jasné, že tu už není nic, kvůli čemu by tu měl dále zůstávat. Voldemort je už dávno pryč. Lily a James jsou mrtví. Není tu žádná naděje. Snad jen – ale ne. Na kratičkou chvíli si dovolil pomyslet na to, že by se odebral za ní. Jistě by tím ulevil své duši, ale Lily by tím skutečně zklamal. Ne, nesmí se vzdát. Znovu si její tělo přivinul do náruče, svíraje stále dopis v dlaních, a zahleděl se k dětské postýlce. Harry, sám tak nevinný, stál a opíral se o šprycle. Na baculatých tvářičkách se mu leskly slzy, ale zdálo se, že teď se usmívá. Jakoby věděl, že není sám. Muž se rozhodl. Nemůže nijak pomoci své mrtvé přítelkyni, ale může zachránit jejího syna. S posledním polibkem do vlasů položil Lilyino tělo na zem tak jemně jako plátky růže a vstal. Připadal si starý, seschlý a zmučený. Jako bez života. Došel k dětské postýlce a, aniž by z ruky pustil ten seschlý kousek papíru - svou jedinou hmatatelnou vzpomínku na ni -, se nahnul nad Harryho a zašeptal: „Já se o tebe postarám. Slibuji.“
|
Items details
- Hits: 6464 clicks
Tecox component by www.teglo.info
Vaše komentáře a dotazy
Znam akorát Nejlepší pomstu a ta je taky na podobném duchu
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.