Hledej

Dark_2_by_InToXiCaTeD__StOcK

Publikuji pod přezdívkou Agule99, už nějakou dobu. Jsem bláznivá, pubertální, zamyšlená a dost pesimistická osoba a moje povídky podle toho vypadají. Hrozně ráda čtu, popřípadě píšu, protože se tak můžu dostat do jiného světa. Doufám, že tohle stačí…


Agule99

Úvod Hosté Agule99 Malý černý zápisník
    Malý černý zápisník

      b_ntbk„Strč to tam, strč to tam!“ bylo slyšet z učebny přeměňování až na chodbu. Hermiona, která šla nezvykle pozdě na hodinu a uvažovala nad tím, jak moc je zlé, když vlastně k Dracovi Malfoyovi necítí tak úplně nenávist, se zatvářila udiveně, ale o to víc přidala do kroku. Zdá se, že tam není učitelka a ona je přeci primuska, že?

      „Co se to tu děje?“ vletěla do skoro přeplněné místnosti Hermiona. Bohužel, dav byl namačkaný kolem středu dění tak těsně, že Hermiona neměla žádnou šanci něco spatřit.

      „Áaa, to zní jako Grangerová! Právě na zavolanou,“ zvolal Malfoy, takže se všechny pohledy obrátily na ni. Aniž by cokoli řekla, využila toho, že se dav rozestoupil a prošla uličkou až k Malfoyovi. Ten stál před krbem a v ruce držel její…

      „Neznáš náhodou tohle, Grangerová?“ křikl Malfoy a zamával na ni jejím černým zápisníkem. Hermiona se nadechla a prudce vydechla, přičemž brala zpátky každé pohnutí mysli, ve kterém pomýšlela na Malfoye jinak než s nenávistí.

      „Malfoyi, vrať mi to!“ zaječela, v obličeji rudá, Hermiona.

      „Tak ty to chceš vrátit?“ zeptal se Malfoy s úšklebkem na tváři. „Mně se zdá, že by to hořelo dobře, co myslíte?“ Dav jeho příznivců hlasitě zahučel. Hermioně se to opravdu přestávalo líbit.

      „Ano, chci to vrátit. Jestli znáš pravidla slušného chování, Malfoyi, tak víš, že se cizí věci neberou a ani nikam nestrkají,“ prskla.

      „Já pravidla slušného chování znám. Zato ty, zdá se, ne…“

      „Na co teď narážíš, Malfoyi?“ řekla pevným hlasem Hermiona, sevřela ruce v pěst a naklonila se směrem k němu. Nutno říct, že dav kolem nich sledoval jejich hádku jako tenisové utkání. Ale ti dva jakoby si jich ani nevšímali.

      „Když někdo od někoho něco žádá, obvykle to doprovází takové malé, kouzelné slůvko,“ zašklebil se Malfoy. Hermiona se zamračila.

      „Tak na to zapomeň, Malfoyi!“

      „Dobrá, v tom případě to tam tedy strčím.“ Váhavě pokrčil rameny Malfoy a natáhl ruku ke krbu.

      „Ty nic nikam strkat nebudeš!“ Zapíchla mu prst do hrudi a nasadila vražedný výraz. Bylo jí jedno, že se dotýká někoho, koho nenávidí. Nebo by aspoň nenávidět měla. A zřejmě ani Malfoy nebyl úplně ve své kůži, protože normálně by nikdy nestrpěl dotyk „mudlovské šmejdky“.

      „Mám to brát jako výhrůžku, Grangerová?“ zasyčel.

      Když se mu Hermiona pokusila vytrhnout zápisník z ruky, tak hravě uhnul a ještě ji stačil chytit za ruku. Samozřejmě jenom proto, aby mu dala pokoj.

      „Ber si to, jak chceš!“ vytrhla se mu Hermiona a z očí jí sršely blesky.

      „Dobrá, tedy… Ale abych si to ujasnil. Tobě se nelíbí představa, že něco někam strkám, nebo co přesně?“ povytáhl obočí. Oběma bylo jasné, že zápisník už není středem tématu.

      Hermiona zalapala po dechu a tváře jí zčervenaly. Ví snad, že jí není lhostejný? Jestli ano, tak právě balancuje na velmi ostré hraně. Protože on to může kdykoli prozradit – je to přeci Draco Malfoy. Ten nezná slitování.

      A jestli to neví… Ovšem, to už jen jiná situace. Hermioně to nedalo a v duchu se ušklíbla. Riskne to.

      „Malfoyi,“ povzdechla si hraně a zavrtěla hlavou, „tak ty bys chtěl vědět, co se mi líbí?“ řekla a došla zpátky k němu. Ruka jí přejela po jeho hrudi a zastavila se. Jejich pohledy se setkaly a oba zaskočilo, co spatřili v očích toho druhého. Na moment se zdálo, že Malfoy je snad i duchem nepřítomný, ale pak se vzpamatoval.

      „Jasně, Grangerová. Svěř se nám.“

      Hermiona se k němu naklonila a potichu mu do ucha zašeptala něco, co bylo určeno jen pro jeho uši. Něco, co by šokovalo každého. Něco, co donutilo Draca Malfoye zrudnout ve tváři.

      „H-Grangerová, to- to ale…“ vykoktal ze sebe Malfoy, zrovna když dovnitř vešla věčně přísná profesorka McGonagallová. Tentokrát však i ona měla klobouk mírně nakřivo, ale co všechny překvapilo mnohem víc, byla její omluva. Dav se velmi rychle rozplynul a než se Hermiona nadála, byl i Malfoy pryč z jejího dosahu.

      „Omlouvám se za zpoždění, ale zdržela jsem se na poradě s panem ředitelem,“ řekla, zatímco si žáci sedali do lavic, a nervózně se usmála. Těm bystřejším bylo ihned jasné, že porada to tak úplně nebyla.

      I Hermiona si šla sednout na své obvyklé místo mezi Harrym a Ronem, ale tentokrát jindy věčně upovídaná Hermiona jen sklonila hlavu k sešitu, skryla si tvář za vlasy a mlčela. Dokonce ani její kamarádi netušili, co se s ní děje. A rozhodně si nemohli skrz vlasy všimnout její rudé tváře.

      „Hele, Hermiono…“

      „Ano, Rone?“ zamumlala. Snažíc se vypadat naprosto nevinně jen dál propalovala pohledem sešit.

      „Hm, jsi si jistá… Že-že jste se bavili, no, jen o tom zápisníku?“ zeptal se hloubavě Ron.

      Hermiona se nadechla a vydechla, pak zvedla hlavu a zářivě se usmála na svého kamaráda.

      „A o čem jiném bychom se, proboha, měli bavit, Rone?“ řekla a Ron se už raději na nic neptal. Hermiona, vědouc své, si úlevou oddechla.

      Jak šel čas, tak se Hermioně podařilo celou tu věc aspoň trochu pustit z hlavy a soustředit se na výuku. Ne, že by jí nedělalo starosti, zda to, co Malfoyovi zašeptala do ucha, se někam nerozšíří, ale… Učení je důležitější. Nebo snad ne?

      Zrovna, když Ronovi vysvětlovala princip probírané proměny, na rameno jí poklepal Harry.

      „Vydrž moment,“ řekla Ronovi a otočila se. Harry držel v rukou její zápisník.

      „Kdes ho vzal?“ vykulila oči. Popravdě řečeno, na zápisník už úplně zapomněla.

      „Koloval po třídě až k nám. Zřejmě Malfoy zmoudřel,“ ušklíbl se Harry. Hermiona mu tiše poděkovala a zápisník si položila na lavici. Vrátila se zpět k Ronovi, ale ač se snažila, seč chtěla, už se dál nemohla soustředit na vysvětlování. Ten zápisník ji podivně přitahoval. Že by…?

      Natáhla se pro něj a otevřela jej. Do očí ji uhodilo slabé krycí kouzlo. Ale ovšem, pomyslela si.

      Draco jí tam něco napsal a věděl, že se ve třídě určitě najde někdo, kdo zápisník otevře. Ale také věděl, že Hermiona je jediná, kdo si toho kouzla všimne. Nemohla si pomoci a usmála se. Rozhodně myslel na vše.

      Nenápadně kouzlo zrušila a pro jistotu si zápisník ještě přikryla rukou. Vzkaz, který tam byl, jí však málem vyrazil dech.

      Dneska v 8 hodin u komnaty nejvyšší potřeby.

      Snažíc se skrýt ten slabý úsměv na tváři, zvedla hlavu a setkala se s jeho pohledem. Aniž by jeden z nich cokoli řekl, oba znali pravdu. Oba chápali. Oba chtěli.

      „Budu tam,“ neslyšeně zašeptala. Pak znovu sklonila hlavu k zápisníku, takže nikdo nemohl vidět úsměv, který se jí usadil ve tváři.

      A tohle všechno způsobil malý černý zápisník. Varuji vás, milí dospělí, nikdy nedávejte svým dětem zápisníčky. Opravdu nikdy…

       

      Items details

      • Hits: 6789 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      panvita 16 Únor 2015
      Moc zajímavý příběh.
      Bude pokračování?
      #
      maja 17 Únor 2015
      Dramione zrovna nemusím, ale s tímhle příběhem jsem se vrátila do školních let. Hezké vzpomínky :-)
      #
      Jerry 20 Únor 2015
      Sice sdílím Májin úhel pohledu na Dramione, ale docela jsi mne pobavila. I zdivočelá myš musí ocenit, když narazí na něco, co je čtivé... =:)